Zrzavé novosti 44

 Zrzavé novosti aneb staronové aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby

(No. 44., z 30. dubna LP 2017)

Pivní moudrost a recept: „Kdo pil umřel - kdo nepil taky, ale kdo pije náš májový ležák, tomu se umřít nechce“ (Bohumil Hrabal). „Lidé říkají, že když nepijete, bude žít déle. Není to pravda. Jen se Vám zdá, že žijete déle“ (Michael Jackson). „Pivo pijí místo vína, nazývají je cerevisia, ježto se vaří z obilí. Lid v celém království je pijácký, obžerství oddaný, pověrčivý a chtivý novot“ (Eneáš Silvius Piccolomini o obyvatelstvu českých zemí). Jak - podle jisté sl. Koko - připravit dokonalé koleno, samozřejmě s pivem? Připravme si: dvě vepřová kolena (menší vykostěné přední pro dámičky nebo velké zadní s kostí pro chlapáky), 70 ml černého piva, 2 lžíce medu, 2 lžíce bílého vinného octa, 500 g žluté cibule, sůl, sádlo, bobkový list, 5 kuliček nového koření, 10 kuliček pepře a čerstvé bylinky (jako tymián, šalvěj či rozmarýn). Nepodceňme pečlivě-důkladnou přípravu, a to hned několikafázovou. Tudíž koleno nejdříve otřeme papírovou utěrkou a řádně nasolíme. Maso naložíme do směsi černého pivka, medu a bílého vinného octa a přikryjeme řádnou peřinou z nakrájené cibule. Marinujeme minimálně jeden před finální úpravou. Naložené koleno necháme přiklopené v lednici nebo na velmi chladném místě. Před tepelnou úpravou přidáme bobkový list, kuličky pepře a nového koření, případně i čerstvé bylinky. Maso nejdříve dusíme a až pak pečeme. Nejdříve pečeme přiklopené 80 až 120 minut (podle velikosti) na 150 až 160°. Po odklopení přelijeme výpekem a ostrým nožem nařízneme kůži kolena. Tato fáze přípravy nahrazuje vaření ve vodě, aby se maso dusilo a změklo. Následně podle spěchu uskutečníme klasické pečení, kdy musí dosud lepkavá kůže dosáhnout řádně křupavého efektu. Tudíž podle spěchu: a) necháme troubu na 160° a jednou za půlhodiny přelijeme kůži výpekem a pečeme do zlatova a křupava ještě cca 70 až 90 minut (podle barvy), nebo b) přeléváme výpekem každých 15 minut, přičemž zvýšíme teplotu trouby na 180 až 190° a pečeme asi 40 minut. Hotové koleno servírujeme klasicky s hořčicí, křenem a pečivem. Leč sofistikovanější přílohou se může stát vlažný čočkový salát. Čočku beluga nebo zelenou francouzskou uvaříme přesně podle návodu, poté smícháme s výpekem z kolena, včetně zkaramelizované cibule. Přidáme čerstvě nastrouhaný křen, kostičky vařené červené řepy, rukolu a případně i kousek pečeného jablka. Dochutíme pepřem, solí a vinným octem. Nabídněme pro srovnání recepis, taktéž vymazlený a relativně náročnější, na kolena na medu a pivku podle Z. Pohlreicha. Pohlreich potřebuje 2 vepřová kolena, 1 l černého pivka, 2 cibule, 2 mrkve, 1 petržel, 3 kuličky nového koření, 10 kuliček celého pepře, 2 bobkové listy, 1 červenou chilli papričku sůl a 100 g medu. Postup dle „šéfa“: Kolena očistíme, položíme do kastrolu a zalijeme pivem. Přidáme očištěnou a pokrájenou kořenovou zeleninu, neoloupanou cibuli a celé koření. Osolíme, dolijeme vodou, aby kolínka byla pěkně ponořená. Přivedeme k varu a vaříme (cca 1,5 až 2 hodiny) doměkka. Měkká kolena vyndáme z vývaru, necháme vychladnout a tyto vykostíme. Vývar přecedíme do hrnce a zredukujeme cca na třetinu. Do omáčky přidáme nakrájenou chilli papričku a med. Promícháme. Kolena podlijeme troškou omáčky a necháme je 20 minut vyudit v udírně (v horším případě je ugrilujeme na přikrytém grilu). Během pečení kolena trpělivě potíráme zredukovanou omáčkou. Dále už debužírujeme. P.S. Přibalme dva receptíky pro progresivistické entomofágy (= hmyzožrouty), kteří přísahají, že jediným východiskem z globálních potravinových krizí bude konzumace hmyzu. Pro začátek zkusme cvrčky po papuánsku. Suroviny: 8 polévkových lžic rozpuštěného másla, 1 palička česneku s oloupanými stroužky, 250 g živých cvrčků, sůl, petržel, koření dle nátury a rýže coby příloha. Nakrájejme česnek na plátky a upražme na másle do hněda. Přihoďme cvrčky, osolme je a na mírném plamenu hmyz smažme do křupava (asi 4 a 5 minut). Fajnoví špekři mohou, po česku, podlévat pivem. Okořeňme dle libosti, zasypme nakrájenou petrželí (některé prameny doporučují zasypat ještě instantním bujónem) a radostně žerme s rýží. Přímo pivním receptem jsou mravenčí larvy na pivu aneb Ferda v pivovarské varně. Přichystejme: 3 láhve světlého, bylinky (oregano, bobkový list, majoránku, tymián), sůl, pepř a ½ kg mravenčích larev a kukel. Pivko nalejme do hluboké misky, přidejme aromatické bylinky a ponechme dva dny odstát při pokojové teplotě. Následně přidejme larvy a kukly a nechejme marinovat další den. Servírujme osolené, opepřené dle gusta, v doprovodu toustů se smetanovým sýrem. 

Svijany (BPH II.) + Rohozec (ZN 19.): 26. 3. relativně brzký výjezd z Prahy (i přes aktuální přechod na, už drahná léta naprosto zbytečný, a pro nemálo lidí i nemálo škodlivý, letní čas), s funícím pochoďákem z Hrubé Skály na Valdštejn, dolů na Sedmihorky, výškrabem na symbolický hřbitov horolezců a zpět na Hrubou Skálu. Valdštejnská Hospoda pod hradem otevírá poctivě už dopoledne. Pochvala. Opět Rohozec 11°, který nemá prý být chemickým Ypsilonem, leč chemicky (ne)chutná. Bez pochvaly. Prostorově výraznější kolega je dnes zklamán a silně frustrován z domácího štrůdlu. Tentokráte nevábně bledý kvádřík silně připomínající piroh. Hodně, hodně těsta, málo, málo, zoufale málo jablek. Nicméně počasí je sice chladné, leč bezva. Takže následně k osobnímu zbrojíři do T., přes Svijany. Vřele zdravíme známou dámu z pivovarské prodejny, která nám hrdě předvádí nové akvizice svijanského oblečení. Kvalitního, pěkného, které (na rozdíl od pivka) bez obav doporučujeme. Leč kolegovi obří velikost 3XXL nestačí a per huba objednává minimálně 4XXL. Jezevec zakupuje nové svijanské koření. Grilovací koření od proslulé firmy Kotányi. Prvním je Svijanský Máz se sladem a chmelem (má být docela pikantní) a druhým Svijanská Kněžna se sladem a chmelem (dámsky decentnější). Snad nebudou přehnaně slaná. Na nás jsou. Příšerně. Nicméně své příznivce si svijanská koření najít určitě a zajisté mohou. 23. apríla stop v rohozecké Pivní ambulanci. Už mají i čepované. Leč pouze chemický cool Ypsilon. Nebrat. Není ani párek. Čili nedělní oběd = (nedobrá) klobása a studená (dobrá) vepřovka.

Budvar (BPH VI.): Už během února jihočeský stálý tajný spolupracovník BPH hlásí, že budějické Masné krámy jsou překvapivě zase vcelku i akceptovatelné. Po stránce jídel i po stránce kroužkovaného Budvaru, který má být konečně zase chvíli O.K. Tajný spolupracovník se veřejně vypravil též do hlavního města a zkontroloval naši bývalou základnu, dejvickou Budvarku. Tuto již před řadou let náš širší kolektiv definitivně opustil a zavrhl, neb kroužek byl opakovaně totálně nepoživatelný a s jídlem to šlo od desíti k pěti, přesněji k záporné nule. Nyní má být obé zase prý vcelku snad i přijatelné. Dokonce i kroužek. Uvidíme, s příchodem cyklosezony zajedeme, okoštujeme. Iluze si moc neděláme. Jeden ze sadovských provozních ve stejnou dobu navštěvuje dejvickou Budvarku též. Je hořce zklamán, přímo zděšen. Splihlé Budvary bez pěny, hnusné, nepitelné, nepoživatelné. Tomu se dá věřit už spíše. Dodejme, že v roce 16 Budvar vystavil rekordní množství, a to 1 615 000 hl. Nějak se zadrhl výběr nového ředitele. Měl být představen už přece koncem března. Zpráva o novém vedení Budvaru médii prolétává až koncem dubna. Od května do funkce ředitele Budějovického Budvaru nastupuje manažer Petr Dvořák. Zvítězil nad druhým adeptem, vrchním sládkem Budvaru Adamem Brožem. Dvořák má mít zkušenosti hlavně s marketingem a obchodem. Pracoval v Prazdroji nebo Staropramenu. Hodlá zvýšit podíl Budvaru na mezinárodních trzích. Opět převážil kšeftařský přístup manažerský nad profesně-odborným? Kolik škod už manažeři napáchali … 

Medvěd, Krakonoš a Štěpán (BPH X.): Pivovarský klub Křižíkova 17° (https://www.pivovarskyklub.com) od 12. března navazuje na obnovenou tradici nedělních tematických degustací pod vedením p. Karla Nečady. Téma: světlé české ležáky z oblasti Vysočiny. Zároveň p. Nečada případným zájemcům poskytuje rady a odpovědi na otázky ohledně domácího vaření. Nedělní degustace mají probíhat každý sudý týden. 23. 4. přicházejí na řadu exotická piva francouzská. Domovarníci se přitom pilně připravují na domovarnickou přehlídku, která se uskuteční v rámci klubového setkání 16. května. Vzorky odborně ohodnotí p. Jan Šuráň. Podmínkou je alespoň 7,5 litru piva od jednoho vzorku. Březnová klubová seance proběhla 21. 3., s prezentací minipivovarů Duck and Dog Rajhrad a Hauskrecht Brno. Tradičně bez zástupce BPH, neb Jezevce tradičně trápí tuberácký jarní kašlík. Aprílový klub (18. dubna) představuje pražský pivovar U Dobřenských a Přátelský pivovar Malešov.

Dětenice a Český Ráj (BPH XI.) + Rohozec (ZN 19.) + Neumann (ZN 19.) + Mostecký Kahan (ZN 28.) + Malá Skála (ZN 41.): Hruboskalský Hotel Štekl má otevřeno od začátku dubna. Tedy otevřeno … Restaurace je pro veřejnost přístupná pouze mezi 18 a 22 hodinou.  Na původních www stránkách (https://www.hotel-stekl.cz) ovšem zvou na příjemné posezení u oběda. Už se ani nedivíme. Máme už vydivíno. Tedy nás nikterak nepřekvapuje, že na Velikonoční pondělí má Štekl zavřeno úplně. Je přece pondělí … Otevřen je kupodivu však šteklovský stánek, kde získáváme informace, že hotel už nevaří obědy ani pro ubytované. U stánku svátečně Velikonočně obědváme klobásku, párek v rohlíku a rohozeckou jedenáctku.  Nabízejí i smažák za kilo, nebo za stejný peníz smažený kuřecí prefabrikát. Dobrou chuť! Před Filipo-Jakubskou nocí pěší výšlap na (přiznejme pár desítek metrů pod) Malou Bukovou. Na planině - v místě bývalé osady se sklárnou Strážov LP 1712-1812 - zdravíme malou zmiji. Stočenou, klikatou, vyhřívající se na stezce. Pohodu kazí brutální řev a poté i smrad motorek. Tady je to však, bohužel, obvyklé. Kolem Velké Bukové šmejdi jezdí pravidelně. Zase tři. Přírodní rezervace, samozřejmě s přísným zákazem, místní jistě moc dobře vědí, o koho jde, leč nikdo nic nekoná. Už léta. Když takovému zm… dáte na tlamu, jdete sedět Vy. Smutek.    

Pivní literatura (BPH XIV.): Do světa degustace piva uvádí publikace Olšovská, J., Čejka, P., Štěrba, K., Slabý, M., Frantík, F.: Senzorická analýza piva (Praha: Výzkumný ústav pivovarský a sladařský 2017. 160 s. ISBN 978-80-86576-74-9), určená profesionálům i poučenější nadšencům a laikům. Kniha přináší komplexní pohled na problematiku senzorické analýzy piva. Tato bývá, mimo odborné kruhy, nejčastěji označována coby degustace piva. Senzorická analýza i v současnosti při posuzování kvality potravin zůstává stejně významným nástrojem jako exaktní analytické metody, které využívají sofistikovanou přístrojovou techniku. Neboť však jde svou podstatou o produkt subjektivního pohledu, „je třeba zvlášť pečlivě ošetřit všechny okolnosti, za kterých je senzorická analýza prováděna, od znalosti problematiky (počínaje zájmem u laiků, až po důkladnou znalost hodnoceného výrobku a jeho senzorického profilu u profesionálů), přes technické náležitosti až po vlastní průběh posuzování“ (s. 9). Důraz text pochopitelně klade především na pivo naší provenience. Určen je „nejen odborníkům, ale i laikům, kteří se chtějí naučit posuzovat předmět svého zájmu co možná nejobjektivněji“ (s. 9). Nicméně je potřeba avizovat, že nejde o materiál populární ani ryze popularizační, nýbrž o pojednání odborné. Včetně odkazů na literaturu, shrnutí, příloh, rejstříku a dalších obvyklých náležitostí. Tudíž lze knihu doporučit, samozřejmě kromě profesionálů, především nadšencům a laikům už poněkud poučenějším a v neposlední řadě i zběhlejším ohledně orientace v odborných materiálech. Odborněji zcela nepolíbený milovník piva se tak v textu může ztrácet a tento mu může připadat až příliš komplikovaný, složitý, méně čtivý, stroze odborný a tímto i nezábavný, až nudný. Těmto zájemcům o prvotní náhled do světa degustace, resp. piva a pivovarnictví lze poradit publikace přece jen poněkud méně odborné a více populární, popularizační i „zábavné“. Poctivé je ovšem dodat, že publikace samotná je psána srozumitelně, nekomplikovaně, s erudicí i nadhledem, a že autoři nijak neexhibují, ani se nesnaží čtenáře oslnit svými znalostmi a zbytečnými komplikacemi. A ještě dodejme, že úplně všem, laikům i profesionálům, lze doporučit sledování časopisu Pivo, Bier & Ale. Anotovaný text je dílem zkušeného autorského kolektivu z řad pracovníků pražského Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského (VÚPS). Sestává z předmluvy, devíti dále členěných kapitol – reflektujících současný stav poznání v rovině teoretické i praktické – a přílohové části. Knihu startuje telegrafický český „Souhrn“, resp. anglické „Summary“.  Užitečné „Přílohy“ (v počtu pěti) přinášejí charakteristiku cizích chutí a vůní podle EBC (European Brewery Convention), slovníček pojmů, seznam zkratek, systematické názvy chemických sloučenin a rejstřík. Krátká „Předmluva“ zdůrazňuje, že senzorická analýza je nedílnou součástí posuzování kvality – „Dosud neexistuje žádná metoda, která by byla tak komplexní jako celkový lidský vjem“ (s. 11). Konstatuje široké uplatnění senzorické analýzy a představuje celý text, včetně okolností jeho vzniku. Přičemž zmiňuje, že tato publikace představuje první pokus „předložit komplexní pohled na celou problematiku v českém měřítku“ (tamtéž).  Dodejme, že každá z kapitol je zakončena seznamem odborné literatury. Text oživují nerušivé obrázky s laskavým pivním humorem. Nedílnou součástí publikace jsou tabulky, schémata, obrázky či grafy. Co do množství i obtížnosti přijatelné i pro méně profesionální čtenáře. Prvních sedm kapitol tvoří jádro a věnují se senzorické analýze piva, v rovině teoretické, praktické i technické. Rekapitulují, jak senzorickou analýzu správně provádět i vyhodnocovat pomocí běžných statistických metod. Pozornost je přitom zaměřena především na český ležák, „který je naším národním nápojem a tvoří drtivou většinu naší produkce“ (s. 11). Vstupní kapitola „Základní pojmy senzorické analýzy“ stručně uvádí do problematiky, vymezuje základní pojmy a rekapituluje způsoby, jakými lidský organismus vnímá pivo prostřednictvím čichu a chutě. Následují pasáže věnované technologickým aspektům výroby piva, od surovin až po samotný výrobní proces, reprezentované kapitolou „Stručný přehled pivovarské technologie“. Důraz je kladen na to, jak technologie ovlivňuje senzorické vlastnosti finálního produktu, s čímž seznamuje jedna ze stěžejních částí knihy – kapitola nazvaná „Základní senzorické charakteristiky piva“. Čtenář je podrobněji obeznámen s původem a charakteristikou chutí a vůní, které se podílí na senzorickém profilu piva. K popisu (v kapitole „Kruhové schéma EBC“) je použito tzv. kruhové schéma EBC, které je v současnosti základním nástrojem, používaným při hodnocení piva. Opomenuty nejsou ani technické požadavky ohledně uspořádání senzorické laboratoře, ohledně organizace a zázemí degustací nebo způsobů statistického vyhodnocování výsledků. Což je předmětem kapitol „Technické podmínky senzorické analýzy piva“, resp. „Statistické hodnocení výsledků senzorické analýzy“. Kapitola „Senzorický trénink, senzorické zkoušky“ následně rekapituluje požadavky na způsobilost degustátorů při práci v hodnotitelských panelech a taktéž informuje o trénincích, které adepty adekvátně připraví na úspěšné složení senzorické zkoušky. Závěr publikace je orientován na využití senzorické analýzy piva při soutěžích. Popisuje techniky posuzování, metody vyhodnocování a nabízí i informace o významných soutěžích v ČR. O specifické aplikaci senzorické analýzy při soutěžích piv pojednává osmá kapitola „Soutěže piv“, s důrazem na soutěže tuzemské, na jejich organizační stránku i metodiku vyhodnocování. Poslední kapitola „Senzorický popis nejznámějších typů piv“ přináší „stručný přehled pivních typů, v kterém autoři navrhli taxonomii piv s konkrétními termíny pro jednotlivé části hierarchie a uvedli základní popis významných zástupců uvedených pivních typů s důrazem na jejich senzorický charakter“ (s. 9). Cílem není vyčerpávající výčet existujících pivních stylů, nýbrž popis základních senzorických charakteristik a technologických zvláštností ovlivňujících senzorický profil u pivních stylů nejznámějších. Jednotná a všemi uznávaná taxonomie piv dosud neexistuje, tudíž autoři předkládají vlastní. V uvedeném kontextu dodejme, že existuje celá řada systémů, podle kterých jsou piva rozdělována. Často bývá frekventovaná klasifikace podle způsobu kvašení – spodně, svrchně a spontánně kvašená piva. Přitom ovšem neexistuje jednotná terminologie ohledně zařazování piv do jednotlivých skupin. Různé pojmy bývají používány v různých významech, což se týká v neposlední řadě pojmů styl nebo typ piva. Pro účely představované publikace autoři vycházejí z nejčastěji používaného systému u nás a zavádějí příslušné pojmy pro jednotlivé hierarchické skupiny. U piva rozlišují kategorie (spodně kvašená, svrchně kvašená, spontánně kvašené a hybridní), dále druhy (u kategorie spodně kvašených, tj. ležáků, na druh evropský, mnichovský a americký), následně typy (u druhu evropského, na typ český, tj. plzeňský, německý, dortmundský, silný, vídeňský a březňák) a konečně pivní styly. Závěrem konstatujme, že jako zasvěcený „průvodce světem senzorických vlastností piva a degustací pro profesionály i zájemce o pivo“ představovaná sympatická kniha velmi dobře poslouží. Nikdy nezapomínejme, že právě pivo (konkrétně především český ležák) je naším bytostně národním nápojem. Naší typickou institucí přitom není kosmopolitní kavárna, nýbrž právě tradiční česká či moravská pivnice, hospoda nebo putyka. Česká (a moravské) pivo je potřeba podporovat, ba přímo hýčkat a především chránit, stejně jako české (a moravské) hospody. Čemuž opatření a zákony poslední doby opravdu příliš nenahrávají, spíše právě naopak. Tudíž je nutné zesílit tlak namátkou ohledně daňových úlev na pivo, především pro minipivovary. Chvályhodná je taktéž idea šéfredaktora časopisu Pivo, Bier & Ale na zřízení státního Fondu na podporu a zachování regionální pivní kultury. Příkladem budiž Belgie, které se podařilo belgickou pivní kulturu (spojeno především s pivem lahvovým) zapsat na seznam UNESCO. Naše pivní kultura je zase neodmyslitelně spojená s pivem čepovaným. A nestálo by za úvahu, vedle úsilí o zakotvení českého národa přímo do ústavy, bojovat taktéž i za ústavní zakotvení ochrany naší tradiční kultury, do které čepované pivo i české hospody patří? Nelze nežli podtrhnout apel manželů L. & Š. Tkadlecových (pánů majitelů Únětického pivovaru), který rozesílali v jednom z pravidelných hlášení Přátelům únětického pivka: „Nedopusťme,  aby nám ať už někdo z domova nebo ze zahraničí sebral tradiční atmosféru české hospody. Byla by to věčná škoda a pravděpodobně nevratná ztráta“. Politicky (hyper)nekorektní douška: Nezapomínejme na sílící konfrontaci dvou naprosto rozdílných světů – samozvaných apoštolů pokrokářského dobra, tzv. lidských práv a globálního pseudopokroku, obrazně ztělesněných liberální velkoměstskou modernistickou kavárnou versus svět normálních lidí práce, normálních chlapů a normálních ženských, včetně konzervativní inteligence, představovaný tradicionalistickou venkovskou hospodou. Agresivní NGOkavárna, ovládající média a reprezentující kosmopolitní vrchnost i politický kýč, elitářsky (z výšin domnělé intelektuální převahy) povýšeně nahlíží na hospodu. Pohrdá všemi údajně malými, provinčními, sobeckými, zapšklými, nevzdělanými, neinformovanými. Zkrátka všemi normálními, kteří jásavě nesdílejí pokrokářské fantasmagorie a nábožně nevzhlížejí ke kavárně jakožto vyvolené elitě. Kavárna okázale pohrdá i pivem, coby naším národním nápojem. Ona ostatně pohrdá úplně vším naším, všemi kořeny, naší kulturou, tradicemi i přirozenými autoritami. Tzv. osvícení pokrokářští aktivisté, pod vznešenými prapory, slogany a hesly, zuřivě bojují proti tomu, co oni nemají rádi. Jejich morální imperialismus jim velí a nalhává, že jsou předurčeni, nás – neosvícené, zaostalé reakcionáře –, spasit. Tudíž hodlají vymýtit ze světa hotovostní peníze, střelné zbraně, kouření tabáku, ale v neposlední řadě i pivo, především čepované. Hospody jim vadí z podstaty. Nedopusťme to! Liberálně-progresivistickému fanatismu a korektně pokrokářskému zlu je potřeba už konečně čelit! Dodejme, že pyšná kavárna dělení na „kosmopolitní kavárnu“ a „českou hospodu“ přitom striktně odmítá. Toto dělení prý do světa vypustili „podivné think tanky“ (zřejmě putinovské). Kavárna apeluje „Nebojte se kavárny“. Švejkovský Prague Pub si má sluníčkářsky podat ruku s kafkovským světem Prague Café a uznat jeho nadřazenost a vyvolenost. Kavárenská pseudoargumentace, včetně oblíbeného klišé „vzdělaná kavárna“ a „nevzdělaná-primitivní-hloupá-národovecká hospoda“ je dalším důkazem, že toto dělení si putinovské think tanky „zla“ opravdu nevymyslely. Ono reálně existuje a kavárně (nejen té pražské, ale i globální) totiž především vadí, že se normální chlapi a normální ženské konečně probouzejí a konečně ozývají. V neposlední řadě připomeňme, že kavárna a hospoda přitom u nás zdaleka nejsou stejně početné světy, kavárna reprezentuje pouhopouhých pár procent.

Pivní toulky Žižkovem (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII. etc.): Žižkaperkem, škroupákem, i kolem pivnice U sadu (https://www.usadu.cz) poslední únorový den prochází žižkovská masopustní průvod. Nejmasovější i nejokázalejší, co kdy pamatujeme. Rozlišných masek hafo, vozy, kejkle, čumilů na stovky. Nejlepší byl však fantasticky repující chůdař. Třída. Hned počátkem března se na sadovském čepu objevuje avizovaná březnová plzeňská sládkova volba měsíce. Master IPA alc 6 %. Nic moc, podprůměrný podprůměr. Musíte přidat, páni Japonci, a to ve všem (Možná, kdybyste se raději věnovali svým robotům a nesr… se do našeho pivka). Sad slaví 5 let Sádka. Gratulace. Měsíc březen startuje mírnou inovací jídelního listu, včetně mírného přitužení cen (steaky bez přílohy už za citelných CZK 215). Zmizely cibulové kroužky (byla s nimi piplačka a zaprasily fritézu), přibyla šunka od kosti (studená, šmrncovní za CZK 69, s pálivým smetanovým krenexem, vřele doporučujeme) a něco úplně zbytečného a úplně prázdného (leč nepochopitelně tuze oblíbeného) kuřecího. 16. 3. (slavné datum!) odmontován zimní vstup a od 21. 3. už premává tradiční sadovská zahrádka, jako tradičně jedna z prvních v celé Praze. Letos bez podest i bez zakrytí. Prý uvedené dle radnice hyzdilo. Bez komentáře. Předchozí radnici si ovšem podesty sama vymyslela. Kvůli ochraně slepých (kterých tu přece každodenně projdou stovky, ba tisíce …). Bez komentáře. Prý budou muset zmizet i plzeňské slunečníky. Slunečníky budou výhradně béžové, striktně bez loga. Bez komentáře. Někdo se nudí, chce dokázat svou nenahraditelnost, a tudíž vymýšlí zbytečné hovadiny. Jihlavský Ježek poslal kolem Josefa Pepův ležák 11°. Žádný zázrak, nepříjemná kovová pachuť na místo avizované hořkosti. Ve stejnou dobu je i Sádek mdle vodový a nakyslý. Ježci, ježci, ježkovy voči! Polepšete se! Koncem března znovu chvíli namísto Raptora pouze Californie a na čepu též opakovaně Zichovec 12° Mosaic Ale. Styl APA, alc 5,5 %. Barva má být zlatavá, je ovšem hodně bledá a dokonce mírně do zelena. S obsluhou Z. žertujeme o předjezdci zeleného velikonočního. Mosaic Ale vůně citrusové. Silně citrusové. Chuti citrusové ještě silnějši. Na první dojem jako limetkový džus, doznívání jako grepeifrutová šťáva. Svěží a nikoli špatné, vcelku povedené i sympatické, nicméně pivně tento mok moc nepůsobí. Místně úspěch ovšem zaznamenává mohutný a válcuje i Matuškovic Californii (především cenou, Zichovec je o polovinu levnější). Asahi sládkovu volbu měsíce dubna představuje Master 13° zlatý. Klidně si ho nechte. Asahi propadák. Robotům rozumíte lépe … Týden předvelikonoční sadovské prodlouženě-víkendové nabídce suverénně vévodí hovězí žebra. Báječně marinovaná v medu a chilli papričkách, delikatesně dotmava vypečená,  měkkoučká, heboučká. Prvotřídní, luxusní. Obdobná žebra nabízel kdysi, v době startu, Únětický pivovar. Tato žebra s velkým Ž jsou ještě dokonalejší vyšší level. Díky. Velikonoce teplotně protivně chladné a U sadu tradičně i se zeleným Jihlavským Krasličákem. Zelený Sádek, mírně mentolového šmaku. Dost ujde a je bleskově vypit za pouhé dva dny. Řádně obarveny jsou i vejce a řádně ukuchtěny jehněčí kostky na rozmarýnu, kuřecí roláda se špenátem, soud-vide pečený králičí úd s jarní kopřivovou nádivkou a jarní špenátová polévka. Koncem dubna připlouvá z Chlumce Vysokého lobkowiczská IPA Flying Cloud (14°, alc 5,5 %). Nezaujala ničím, snad jen tmavší barvou. Koštujeme malý vzorek. Divné, divné, divné (před lety tady byl tento produkt lepší). Víkend kolem čarodějnic doporučené víkendové nabídce oprávněně dominuje rumpsteak s omáčkou z hrubozrnné hořčice se smetanou a koňakem. Luxusně marcipánový. Dostupná ovšem byla třebas i kačení nožka pečená s knedly. 

Pivní kuchaření a kapsaicin (BPH XXIV.): Po čase malá rekapitulace. Z kamenné prodejny v Lucemburské (https://www.5semen.cz) preferujeme fajnové chilli 7 Pot Chilli (SHU 1 400 000, Trinidad a Tobago). O něco jedovatě ostřejší, a ve zdejší nabídce vůbec nejostřejší, je Scorpion Moruga (SHU 2 009 231, Trinidad a Tobago). Zklamání přináší Scotch Bonnet (SHU 100 000 - 350 000). Že nepálí, přežijeme, ale tuze nedobrou slanost nikoli. Never more.

Pražské cyklopivní trasy (BPH XXX.) + Hostivar (ZN 18.) + Jince (ZN 24.) + Liboc (ZN 24.) + Prosek (ZN 25.) + Malešice (ZN 28.) + LP (ZN 32.) + Kolčavka (ZN 35.): O neděli 9. 4. mini cykloexpedice do Vršovic a Strašnic. Poblíž Strašnického divadla, na hlavní, v putyce Šatlava inzerují Lapák 11° a 12°. Nevypadá to tu nijak důvěryhodně a točí i starouše, tzv. plzeň a obdobné chuťovky. Lapáky pro síť Šatlava vaří Lobkowicz. Prý obyčejné levné průmyslové pivo. Nezastavujeme a děláme dobře. Úplně všechno ochutnávat opravdu netřeba.

Náhražky a názvy piv (BPH XLIII.) + Novoměstský pivovar (ZN 10.): Farmářské trhy Jiřák se vrátily 15. února. Od 16. března se konají nejen ve středu a v sobotu, ale i v pátek. Nově FT organizuje přímo městská část Praha 3. Úspěšně. Drtivá většina prodejců zůstala. Mezi stánkaři zpočátku chybí rakovnický pivovar, leč brzy se navrací. Hlavně o sobotách tu čepovává opět Pivovar U Vacků z Chlumce. K zavedeným účastníkům náleží i restaurace Podolka, nabízející třebas na zahajovacím dnu několik pokrmů. Chválíme radnici Prahy 3, že konečně dostala rozum (resp. navrátila se ke zdravému rozumu i normálním selským a kupeckým počtům) a provozuje FT bez zbytečné zprostředkovatelské firmy. Což samozřejmě přinese také více financí. Překvapivě rozum projevili už i radní a zastupitelé stran typu ODS či TOP, kteří ještě nedávno kolovrátkově papouškovali žvásty, že stát nemá nikdy nic vlastnit ani provozovat. Všechno se muselo rozkrást, tedy privatizovat, a všechny zbývající aktivity outsorsovat, tedy dát vydělat někomu jinému (obvykle nikoli nezištně). Proč by města nemohla tržiště provozovat sama? Proč by města nemohla vlastnit a provozovat pivovary? A proč by to nemohl dělat samotný stát? Jen proto, že jakýsi známý a profláknutý politický šibal (s opičkou) rád vykřikuje, že stát nemá vařit pivo? Proč mají národní klenot Prazdroj vlastnit Japonci? Neradujme se předčasně ale ani u FT Jiřák. Někteří z radnice vymýšlejí inovace. Což nic dobrého obvykle nevěští. Nejhorší je aktivní bl… Hodlají FT přemístit údajně na lepší místo, na hlavní cestu v parku přímo proti kostelu. Tímto se ovšem atmosféra změní, rozplizne a vytratí. Někteří myslitelé jdou ještě dále. Kritizují údajně středověký způsob stánkového prodeje a bojují za zbudování tržnice. Tady? A tohodle mudrce Jezevec volil … 

Bizarnosti a (nejen) pivní prasárny (BPH LI.): Z globálního řetězce IKEA se do jezevčí lokální nory zatoulaly třetinkové lahváče. Prý švédské pivo. IKEA Öl Ljus Lager (Lager beer) a IKEA Öl Mörk Lager (Dark lager beer). Obé voltáže alc 4,7 %. Etikety jsou minimalistické a připomínají parte či loga pohřebních ústavů. Košt světlého nepřekvapuje. Náznaky hořkosti přebíjí tuze nedobrá, ale zato vytrvalá, chemicky protivná kyselost. Švédský eurostarouš? Brr. 

Únětice (BPH LVIII. + LXVIII.): U zvířátek (www.zviratka.eu) v roce dva17 usedáme až po nejstudenějším lednu za posledních osm dekád, až po mrazech, ledovce i blátě, a až po skončení i měsíce února. Konkrétně 2. března, v užší dvoumužné sestavě. Útulno, klídek, pohodička, kočičák. Na čepu obé standardní úňky, k tomu úňky masopustní, Páter, višňový Permon. Speciální Únětice = Masopustní boček světlá 16°. Spodně kvašený speciál s alc kolem 6 %, zlatavé až měděné barvy. Chuť má být výrazně sladová s medovou plností a nepatrným karamelovým nádechem. Chmelová hořkost je z počátku potlačena dominantními složkami chuti a vyšší plností. Souhlasí, povedené (a silné) polotmavé. Jedno malé ovšem postačí. Pokračujeme v desině, bledé, vodové, leč dnes snad i mírně pitivé. Milé a chutné jsou buřtíky z udírny. P.S. Letošní leden byl nejstudenější, březen zase vůbec nejteplejší, duben zase už nejstudenější, kdy na jeho konec festovně sněží, s kalamitou na jihu. Bude ještě někdy normálně? Zvrácené počasí. Prožijeme ještě jaro, léto, podzim, zimu? Může zato Putin?

Pivní trendy (BPH LX. + LXV.) aneb cool nebo vool (čti vůl)?: Výstav tuzemských pivovarů se v roce dva16 zvýšil o 1,9 % na rekordních 20,5 mil. hl., včetně piva nealkoholického. O 200 tis. hl. na celkových 16,4 mil. hl. se zvýšilo i množství v tuzemsku vypitého piva. Spotřeba na hlavu a rok ovšem zůstala stejná, tj. 143 l. Vysvětlením má být zvýšení počet obyvatel ČR (v roce dva16 mělo přibýt cca 25 000 lidí). K růstu celkového výstavu nejvíce přispěl export. Varující a nebezpečné ovšem stále je, že se pořád snižuje podíl množství piva vytočeného v hospodách a restauracích v porovnání s prodeji piva baleného v maloobchodech. Procentní podíl spotřeby aktuálně činí 61:39 v neprospěch čepovaného.   

Pivko s deserty a nový časopis (BPH LXIV.): Na FT Jiřák zakoupeny za symbolický peníz tři výtisky Pivního magazínu. Z let 2003 a 2004. Nějak jsme už na tento měsíčník zapomněli. I na to, že vydavatelem byl p. Tomio Okamura. Stránky https://www.pivnimagazin.cz jsou už dlouho v rekonstrukci. Hodně dlouho. Takže nám zbývá osvědčený Pivo, Bier & Ale (www.pivobierale.cz). Už netrpělivě vyhlížíme číslo 66. Dorazí ještě v dubnu? Nedorazilo.

MMX (BPH LXXII.) + Třebáň (ZN 16.) + Všeradice (ZN 17.): Letos připraven plán na detailnější průzkum Brd, tedy Brd skutečných, nejenom Hřebenů. Mapy (ovšem stále bez nově vyznačených tras turistických i tras cyklo) i knihy jsou již prostudovány. Pečlivě. Na 2. apríla provádíme pilotní autoprůzkum bojem. Na Příbram, Rožmitál a Teslíny, coby nejvýše položenou obec v celých Brdech (přes 700 m. n. m.). Odtud pěšmo po zelené 2 km na Břízovku (kóta 707) a další 2 km doprava po červené k legendárním Padrťským rybníkům. Obracíme se u Dzúrovky. Krajina i cesta fajná, o hodně lepší to ovšem bude za pomoci velocipedů. Příště. Včetně cyklotrasy na Václavku. Při cestě nazpět důsledně monitorujeme další opěrné body - především Míšov (včetně Grilu) a Trokavec. Detaily upřesňujeme pomocí jazyků z řad místního obyvatelstva i projíždějících, získaných pražáckou lstí v kombinaci s charismatem, což umocňujeme drsným výrazem, maskáčovým oblečením a jateční váhou okolo 300 kg na dvě persony. Poté přes Rokycany nazpět na Prahu, zase k Sadu (A už plánujeme cykloexpedici kolem Valdeku, z výchozího bodu nádraží Hořovice). Na 10. apríla predikuje meteorologický hádač Karas kurevsky krásné počasí. Kupodivu předpověď nelže. Letos premiérově na Berounku. S tátošem-bicyklem. Repasovaným a vytuněným. Hlavní cíl, zde tradiční a osvědčený, Pivotel MMX Lety u Dobřichovic (https://mmxpivo.com). Předem načtené stálé menu nevěští nic dobrého. Od loňska zmizela smažená krkovice, letos (debilně) smaží (debilní) suchou panenku bez chuti. Tato je k mání i na vícero způsobů. Zmizelo ještě pár dalších českých pokrmů, kdy polovinu položek z jídel na objednávku nově tvoří prázdné kuřecí. To si hrajou na KFC? To nemůžete vařit normální maso? A ceny přitom nepřekvapivě přituženy. Čili očekávání přehnaně přehnaná nejsou. S návštěvou však spokojenost. Hezky popořádku. Elefantem (se sympatickým bicyklistou vystupujícím v Radotíně) z příšerného hlaváku (s ještě příšernějším nouzovým vlezem na perony 1A a 1J venkem) do Berouna. Okolí nádraží už dokončeno, včetně nádraží busového. Šlápnout do pedálů a už přes lávku na stezku kolem vody, na Srbsko. Paráda. Nikde nikdo, jen pasoucí se koníci. Paráda násobná. Před Srbskem opět alibistické pruzení se zákazem vstupu kohokoli i vjezdu pro cokoli. Hrozí pády kamení ze skal. Jako loni, jako předloni. To tady bude napořád. Vážně to nikdo nebere. Ono ostatně také není, kudy krátký úsek objet (Je, leč zpět do Berouna a po druhé straně, nebo snad přes Tetín? Anebo horem hezkých pár krušných kiláků nahoru a zase dolů? Radši tudy, na vlastní riziko). Srbsko, Karlštejn, jedna Třebaň, přes vodu (kyselého Bobra v Třebani druhé už tradičně letmo míjíme a vynecháváme), Řevnice, zase zpátky přes vodu a už jsou tu Lety. V Pivotelu po poledni hostů překvapivě tuze málo. Obsluha rychlá, všímavá a přímo vzorná i vzorová. Na čepu obligátní světlá desina (výčepní), světlý ležák a dva speciály. Dneska Velikonoční tmavý ležák MMX (spodně kvašený speciál, EPM 12 %, alc 5 %, EBC 80, EBU 32) a Brown Ale (svrchně kvašený, EPM 13,8 %, alc 5,4 %, EBC 45, EBU 40). Desina pitelná, na žízeň fajnová, světlý ležák též. Opatrně zkoušíme polotmavý Brown Ale a vcelku nám šmakuje. Spokojenost. Už dopředu se těšíme na krknu. Konfitovaná krkovička, listový špenát, chlupatý knedlík. Za CZK 190, což už není - vlastně za hotovku - málo. Leč vyplatí se. Doporučujeme. Zážitková gastronome. Špalky masa prorostlé, chutné. Chlupatí knedlíci válečkovití a povedení. Spokojenost. Spokojeně uléháme i na luxusním odpočivadle na luxusní cyklostezce u neméně luxusních Dobřichovic. Prvním odpočivadlem je růžové Giro, na nás přehnaně růžové. Raději pod most, na modrou Vueltu. Žlutá Tour a červený Závod míru jsou už moc daleko. Siesta. Poté na Černošice, na Elefant, na žižkaperk, k Sadu.  

Tour 2017: V centru Hluboké má již nějaký ten pátek úřadovat instituce zvaná Solidní šance, včetně minipivovaru. V létě prověříme. Stejně jako pivovárek Obora u Malšic, resp. Želče.  

Pivní snob (ZN 42.): Never more všem hystericky nadšeným „kecům 4.0“. Žvástům, plkům a marketingovým frázím o úžasných možnostech 4.0 technologií, o báječném průmyslu 4.0, o epochální tzv. čtvrté průmyslové revoluci (která je jen další velikou bublinou), o převratných smart factory i smart city, o fantastických CPS, 3Dtiscích, Big Datech, cloudových aplikacích a skvělé postkapitalistické digitální občanské společnosti. O tom, jak se nám všem bude krásně a hlavně digitálně žít s roboty, pod velením a kontrolou AI (umělé inteligence). V duhově pestrém a rozmanitém světě nadšeného celoživotního vzdělávání i ještě nadšenějšího altruistického dobrovolnictví. Ve světě pohodlí, zábavy a výhradně kreativní práce pro potěšení i blaho všech a tím i své. Ve světě platforem úžasné sdílené „uberizované“ ekonomiky i ještě úžasnějších fintech „uberizovaných financí“. Ve sluníčkově zářivém ráji, kde vlastnictví bude zcela marginalizováno a nikomu už nepůjde o moc, o vliv, o postavení, o vlastní zájmy, ani o prachy. Amen. Ve skutečnosti se však nejedná o žádnou zářivě úžasnou a fantastickou budoucnost, nýbrž o obludnou vizi totálního podřízení, cestu k technologickému otroctví, k elektronickému globálnímu koncentráku, k získání absolutní kontroly nad vším a nad každým. S postupující fragmentací, rozbitím společnosti na osamocená, zdegenerovaná, digitálně dementní, očipovaná individua. Odlidštěná individua s umělými vzorci chování, která neustále komunikují přes sítě, dotýkají se navzájem pouze na dálku a žijí s roboty. Jejichž virtuální životy provází virtuální sex, kdy se z vlastního rozmnožování stává záležitost genetiky a tovární výroby. Na zlenivělá individua pracující pouze výjimečně, neboť přece i intelektuální činnost daleko lépe zvládají stroje na myšlení, kvalitnější nežli lidský mozek. Na tupé ovce, které v domýšlivé chlubivosti a bezmezné hlouposti na sebe dobrovolně na sítích vyblijí intimnosti, které by nebyli mnohdy ochotni prozradit ani u tvrdého výslechu. Na přecitlivělé pasivní tvory radostně podléhající zhoubné iluzi pohodlí, zahlcené novými a novými projekty a novými a novými aplikacemi. Na unuděná individua, která si chtějí pouze, a bez závazků, pořád užívat, a kterým je od mala vštěpováno tzv. lidské právo „ubavit se“ až k smrti. Na politováníhodná individua, která si nadšeně nechávají vnutit úplně vše, a to i ty nejabsurdnější zákazy, ovšem s pocitem, že na všechno mají samozřejmý nárok bez sebemenší odpovědnosti a povinností. Jsou přehlceni informacemi i možnostmi a podléhají svůdné iluzi obrovské svobody, kdy má být možné úplně vše, a to i tím, že zmizely všechny jistoty. Automaticky asistují u každé modernizační proměny tím, že tuto fatalisticky akceptují ještě dříve, nežli fakticky nastane. Všechno nové a všechno moderní přitom považují za automaticky dobré i automaticky prospěšné. Přitom jsou tato individua nepřetržitě sledována, důsledně kontrolována i obludně manipulována. A i když tzv. kreativně pracují z domova, či coby digitální nomádi odkudkoli ze světa, jsou 24 hodin denně dostupná, využitelná i zneužitelná. Jejich soukromí neexistuje a automatizované digitální otroctví umocňují chytré domácnosti a inteligentní města pro hloupé lidi. Pro univerzální odcizená individua, digitální otroky bez kořenů, bez tradic, bez identity, včetně národní, bez vlasti, bez historie, bez názoru, bez vlastního myšlení. BPH nechce tento zrůdný svět, ani svět bez hotovostních peněz, bez hospod a bez piva. Nechceme jako Návštěvníci žrát pouze amarouny. P.S. Velmi názornou komparaci normálního a digitálního světa (a to světa zdaleka, zdaleka ještě nikoli 4.0), konkrétně normálního vs. obludně odcizeného, nelidského prodeje lze zažít namátkou např. v Holešovické tržnici. Třebas při návštěvě předposlední dubnový víkend, při  nákupu, kde Jezevec asistoval coby doprovod a pozorovatel. Prodejna Alza, kde to neustále bliká a svítí, všude samá elektronika. Odcizená, studená, cizí, nepřátelská. Chcete-li něco zakoupit, musíte pracně odlapit některého z operátorů, jejichž hlavním úkolem je tvářit se strašně zaměstnaně, nepřístupně a pořád zmateně pobíhat. První terminál nefunguje, druhý také ne, tedy zkouší až třetí. Cosi manažersky zadává do programu, pohovořit o produktu samotném přitom prostor není. A konec konců operátor o něm ani vlastně  nic neví. Nedaří se zadat vše potřebné, tudíž zpětný přesun k terminálu č. 2. Konečně vydává lísteček a instrukce. Po barevných šipkách do dalšího sálu a ještě jednoho, šipky najednou končí. Přesně podle instrukcí přistoupit k řadě počítačů, kde na jednom okázale důležitě cosi vyťukává těžce sebevědomé a komicky zmalované děvče. Po předání lístečku zlostně vyštěkne, že lísteček přece není správný a nutno odebrat jiný. Další automat na lístečky. Platíme hotově a tudíž nutno peníze nasoukat do jedné z řady odporných mašin podél zdi. První nereaguje, až druhá. Další lísteček. Další hala, jako letištní. Po hodné chvíli se na elektronické tabuli ukáže výdejní místo. Teprve až tady poprvé spatřujeme vlastní produkt, leč zabalený. Nutno věřit, že něco uvnitř opravdu je. Nákup zajíce v pytli. Ještě drze chceme doplněk (nalepení skla na mobil), což je nutné hlásit až zde, na samém konci sestavy. Poslední lísteček a zase čekání. Celá procedura trvá hodně přes hodinu. Výhody pro spotřebitele, ani úsporu nákladů, nevidíme opravdu žádnou. U obyčejného prodejního pultu by všechno jeden člověk pohodlně stihl za pár minut. Tady? Bez přehánění, práce na ho… Jako skutečný balzám působí pár kroků odtud vietnamští stánkoví prodejci. Ochotní, normální, živí a nedigitální lidé. Zboží si můžeme i normálně prohlédnout a žádné lístečky opravdu nepotřebujeme. V moderní  prodejně 21. století ovšem nechybí vrata s nočním prodejem a výdejem. Musí být asi fakt hrozné, když digitálního dementa chytne absťák a on si musí okamžitě šlehnout novou aplikaci. Namísto nových a nových aplikací mu však lze doporučit spíše pavilon závislostí Bohnické psychiatrie.

Pel-mel ze zrzavého světa (aneb pár pivních drbů a frků, které p.t. čtenářstvu možná unikly): Minipivovarů má být v Praze už plných třicet tři. 8., resp. pro veřejnost 9. března LP 2017 otevírala Loď Pivovar, kotvící u mostu Švermy (po novu Štefánika). Jde o unikátní plující pivovárek na lodi. Lodní bar má stabilně čepovat 10° Legii, ležák Republiku a tmavou 13° Monarchii. Celkově má být v ČR kolem 350 minipivovarů (s ročním výstavem do 10 00 hl.). Nejvíce jich má být (docela překvapivě) ve vinařském kraji Jihomoravském a (naprosto nepřekvapivě) v Praze. Minipivovarníky trápí neúměrná a nadměrná administrativa. Pomohla by tady paušální daň? Výběr spotřební daně totiž přijde stát dráže, nežli kolik vlastně vybere. 20. února LP 2017 se začala vařit první várka piva v Měšťanském pivovaru v Kutné Hoře.