XVII.: Bernardův kult
Bertíkova Pivní Hlídka XVII.: Bernardův kult a degustační systémy
Jsem welsh corgi pembroke Jch. Albert ze Sokolovce, pro laskavé čtenáře lišák Bertík. S páníkem Jezevcem mapujeme pivní revír Královského Žižkova a okolí. Dneska o pivku z Humpolce a především o PR hvězdném S. Bernardovi. A ještě něco málo opět z oblasti degustace piva, u nás i ve světě.
Stanislav Bernard bývá prezentován jako „muž, co vždy chodí vlastní cestou“. A coby veleúspěšný manažer a tvůrce již bezmála kultovní značky. Taktéž jako téměř jediný zachránce malého českého pivovarnictví i symbol selfmademana hrdinsky překonávajícího neblahé dědictví a stálé relikty rudé totality. Proti gustu žádný dišputát a charisma, úsilí, nápady, ani výsledky p. Bernardovi rozhodně upřít nelze. Nicméně leckterý pivař by, od takto rafinovaně a vskutku profesionálně prezentovaných produktů, možná očekával trošku více.
Trosky pivovaru (založeného 1597) před zánikem, se značkami dost pochybné pověsti, získali v aukci roku 1991. Jako první pivovarští začali dělat reklamu a hrdě budovat značku Bernard. Následoval vzestup, s řadou mezníků. V roce 2000 vzniká akciová společnost, dále vlastní sladovna, přistupuje belgický strategický partner (Duvel Moortgat), úspěchy slaví s firemním časopisem Vlastní cestou, mají festival, angažují se nejenom v rádiu, sbírají četná ocenění doma i ve světě atd. Humpolecký Rodinný pivovar Bernard (https://www.bernard.cz), s hlavním sládkem J. Vávrou, v roce 2006 přitom udával výstav 130 922 hl. Prodeje ale často raketově rostou (třeba u nealko pivek) a produkci, včetně exportů, stále rozšiřují a rozšiřují.
Mezi tím p. Bernard stihl v roce 1993 založit Svaz malých nezávislých pivovarů. Během dvou let prolobovali sníženou spotřební daň a vyhráli u Ústavního soudu (kam je udal Havel, za údajnou nespravedlnost výjimky). S. Bernard usiluje také o vstup do velké politiky. Konec konců i jejich reklamní kampaně humorně glosují aktuální dění ve společnosti.
Okázalé chlapáctví z p. šéfa přímo odkapává. A umí je dávkovat. Prezentace pivovaru připomínají předvolební spoty a hemží se veskrze pozitivními hesly typu výzva, inovace, změna, pro nás žádný problém, vše pro zákazníka či nejsme jenom pivo. A slogany propagujícími společné firemní hodnoty. Odborník by ještě všechno patřičně okořenil dnes tak populární vějičkou jménem společenská odpovědnost firem za kapitalismu. Esenci značky tvrdí motto „Vlastní cestou k poctivému českému pivu“. Hodnoty Bernarda ztělesňují výrazy rodinný, nepasterizovaný (skutečně nepasterizují, nýbrž mikrofiltrují), kultovní a harmonický. Samozřejmostí je retro image a design (i redesign), nové tzv. kultovní láhve s porcelánovým uzávěrem, fikané přepravky. Ale taktéž snadno zapamatovatelné bilboardy (kampaně „Svět se zbláznil“), nebo kolekce skoroaktů „Pivní šperk“ pro Playboy. Cílem je vybudovat image značkového, drahého, kvalitního a kultovního piva. Pro různé segmenty globálního trhu.
Portfolio nabídky je bohaté, s permanentními inovacemi. Nezřídka překvapivými, ba i plánovitě šokujícími a provokujícími. Krajově nyní zkoušejí osvěžující nealkoholický nápoj Švestka, jehož základem je nealko pivo Jantar. Podle p. Bernarda určeno hlavně ženám, ale pivko v tom moc hledat nemáme. Připomeňme dále úspěšnou kampaň na první tmavé nealko pivo pod sloganem „Bernard s čistou hlavou“. A nebo překvapivou nabídku světlých ležáků navzájem velmi blízkých (alc 4,5 % a 4,7 %). Případnou kanibalizaci jednoho úspěšného produktu na druhém p. Bernard - v duchu brožurkových pouček marketingových guru - označuje za pozitivní. Získají se další zákazníci a není to aspoň kanibalizace od konkurence.
Piva jsou všude prodávána pod značkou Bernard. Kromě pivek, které v Humpolci vaří pro jiná města bez vlastní produkce (Jindřichův Hradec aj.). Raketově narůstající segment nealka reprezentuje světlé (Free alc max 0,5 %) a populární polotmavé (Jantar alc max 0,5 %). Jantar má zajímavou ořechovou příchuť, ale pivem moc není (na rozdíl od černohorského Formana s alc 0,00 %). Nabízen je nyní prý i třetí druh. Zatím se příliš neujalo světlé lehké (alc 2,2 %). Následují světlé výčepní (alc 3,8 %, jako příjemná desítka) a světlé ležáky (alc 4,5 % coby 11 % a 4,7 % coby 12 %). Fajnovostí mají být skutečné kvasničáky, které byly oceněny především v zahraničí. Po stočení se ještě přidají kvasinky a pivko dokváší v lahvích. Má být jemnější. Polotmavé pivo (Jantarový ležák 11 %) s přísadou jemných kvasnic (alc 4,7 %), Sváteční ležák s přísadou jemných kvasnic (světlá 12 %, alc 5,0 %) a Speciální černý Bernard s přísadou jemných kvasnic (tmavá 13 %, alc 5,1 %). Černý i nás zaujal nejvíce a právě hlavně tento slaví značné úspěchy. V nabídce je také speciál OX (něco jako býk), silný, těžší a menší hořkosti (14 % speciální ležák, alc 5,8 %, ve třetinkách, výjimečně i na čepu).
Bernardova značková piva asi kvalitnější budou, o čemž má vypovídat i vyšší cena. Nejsou však moc chmelená, a na rozdíl od reklamy nikterak šokující. Spíše globálně uhlazená a určená bohatším konzumentům všude. Českým pivařům moc ne. Pivka na zapití do pizzerie, „lepších“ restaurací, snobských kaváren, barů, na diskotéky, do sport aj. klubů. Ale nakonec, proč ne? Na Královském Žižkově jsme v časech dřevního kapitalismu chodívali na silného Bernarda do restaurace Sklep. Aktuálně je třeba v pizzerii Buon Giorno, na rohu Slavíkovy a Ondříčkovy. Točený 11 % a v lahvích Speciál 12 % světlý a tmavý, též nealko. Točí i Stellu, nabízejí i její nealko verzi či Coronu. Zelenobílé logo Bernarda září u řady podniků, nicméně pivnici či hospodu pouze s Bernardem vlastně ani neznáme. A upřímně ji ani moc nehledáme.
Pohodový pivní profesionál, a faktický šéf Pivo- klubu i domu, Jiří Šuráň seznamoval na vydařeném klubovém večeru 27. 1. v Křižíkově 17o s organizací degustačních soutěží u nás a ve světě. Soutěže se rozšiřují od konce 19. století, tedy od doby, kdy začalo být možné pivo lépe přepravovat. Postupně vrůstá jejich marketingová síla a význam. První soutěže byly přehlídkového charakteru, kdy ocenění za obodované parametry dostával prakticky každý. Od počátku 20. století převládá již soutěžní typ anglosaský. A právě problém objektivního hodnocení stál u zrodu degustačních systému. Těch je mnoho a odráží specifika různých zemí.
Fakticky nejobjektivnějším je české hodnocení, které je však určeno pouze pro jeden druh piva - český ležák. Dodnes je praktikováno např. na soutěži České pivo (dříve Pivex). Cuřínovo hodnotící schéma pracuje se senzorickými kritérii vůně a chuti (J. Cuřín byl známý pivovarský odborník). Dříve byly obsaženy taktéž barva a pěnivost. Ve škále velmi slabá (1) - slabá - střední - silná - velmi silná (5) jsou číselně hodnoceny cizí vůně. Následně říz, plnost, hořkost (intenzita a doznívání) a cizí chutě. U piv tmavých ještě karamelová chuť a sladkost. Obsažen je celkový subjektivní dojem ve stupnici 1 (mimořádně dobrý) - 9 (mimořádně špatný). Existuje celá řada nuancí a detailů při komplikovaném a komplexním hodnocení.
Příkladem jiného soutěžního degustačního systému je italský. Hodnotí se vzhled (pěna a barva) v rozsahu 0 - 5 bodů. Dále charakteristiky vůně a chuti v již dvojnásobně honorovaném bodovém ohodnocení. A celkový vjem v obodování trojnásobném. Degustuje více lidí a o hodnocení přitom diskutují. Maximum je 100 bodů, zlato se uděluje nad 80 bodů.
Anglosaský systém hodnocení je uplatňován např. na Great American Beer Festival, kde musí být posouzeno velké množství piv a vzorků. Jeden člověk přitom posuzuje kolem 75 vzorků, což by českým systém nebylo myslitelné. Posuzovatelé mají degustační lístky, kde si pouze poznamenávají základní poznatky o barvě a vzhledu, aroma, hořkosti, alkoholu, stylu pivka, vůni a doznívání, vyrovnanosti a pitelnosti, technickém dojmu a nasycenosti. Lístky mají kopie, které jsou archivovány a slouží jako důkaz při soudních sporech. V USA je značná obliba soudit se o cokoli. Poznámky slouží jako podklad k diskuzi šesti degustátorů kolem stolu, řízeného šéfem. Pivka se postupně vyřazují (kolem stolu se musí dohodnout), až zbudou tři vzorky, ty postupují do dalšího kola, ale s již jinými degustátory. Probíhají další kola, až zůstanou tři nejlepší. Nicméně udělení medailí nárokové není. Samozřejmě existují různé kategorie piv. V roce 2008 byla ocenění udělena v 75 kategoriích. Vzorky se přitom zasílají tři měsíce předem, přičemž právě české ležáky dlouhým transportem mimořádně trpí.
P.S. Zaznělo, že p. Bernard se již asi dlouho nebude rozplývat nad vlastní tváří na etiketách či bilboardech. Bruselští europarazité plánují u alkoholu zakázat lidskou tvář. Žádné podobenky lidí. Jásáme, že z našich peněz se Kohn-Bandité a spol. - v době globálních krizí - takto baví. Jak může normální tvor horovat pro Lisabonský pakt? Pak už vypatlaní europrotektoři (nejhorší jsou ti s nějakým „posláním“) budou diktovat opravdu všechno a všem. Hrůza. Vrr.