Aktualizace VI.

Aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby

(z 1. března 2009)

Černá Hora (BPH I.): Moc se těšíme na zahrádku a zvířátka U zvířátek v Roztokách. Oni sice fungují a běhají pořád, ale teplo je teplo. V žižkovském Království (www.kralovstvi.com) vše O.K. Pivka standard a nová várka slivovičky je ještě lepší. Jemnější. 14. 3. Království slaví úspěšně dokončenou první pětiletku. Blahopřejeme. Když už drbeme Královský Žižkov, dovolte něco méně pivního postesknutí na okraj. Upřímně se omlouváme všem vpravdě profesionálním českým četníkům, o které jsme se tak nevybíravě otřeli v Aktualizaci z 1. 9. 2008. Byli jsme svědky jejich unikátního a jistě promyšleného nezásahu. Jako všichni bytem Žižkováci totiž samozřejmě netoužíme po ničem jiném, než po překonání naší provinčně-měšťácké omezenosti. Tato se vyznačuje, mimo jiné, tím, že třeba v noci docela rádi spíme. Zavrženíhodný to přežitek z temných a krutých dob Komančů. A ani nedokážeme dostatečně intelektuálně docenit tvůrčí kreace v podobě častého řevu, rvaček, petard, rozbitých aut či podpálených kontejnerů. Fuck zaprděnosti! Naštěstí moderní policie smýšlí jinak. 31. 1. nás - konzervativní maloměšťáky -, kolem 5:30, probudil povyk. Poblíž prokleté a místními dost nenáviděné Akropole. Asi tucet novodobých čecho-evropanů všech tří pohlaví, možná ani ne patnáctiletých (z nichž někteří byli, bez ohledu na sněhový poprašek, jen do půl těla), chtělo vytrhnout místní tmáře z odsouzeníhodné nečinnosti. Uprostřed silnice uspořádali strkanici a bitku. Pochopitelně doprovázenou řevem, kopanci do aut a všeho, co bylo po ruce. Zapšklí páprdové vyhlíželi z okna, nechápajíc jejich svobodomyslnou zfetovanost. A někteří zřejmě i totalitně, a zbaběle, udávali telefonicky na policii. Neslýchané! A to předsedáme EU! Zvláště, když se potyčka stupňovala, řevu, strkanic a ran přibývalo a mnozí samotní účastníci stále vehementněji řvali magické slůvko „Policie“. Byla tady opravdu rychle. Během pár minut. Směrem od Akropole pomalu a důstojně - v duchu nejlepších westernů - připlouval policejní koráb, místně reprezentovaný německou škodovkou. Potyčka se poněkud zklidnila, neboť aktéry (a hlavně přihlížející) opravdu překvapila velkorysost posádky, která bojovníky velmi pokorně objížděla. Autem šikovně kličkujíc mezi polonahými. Pamětník komunistických praktik by možná čekal nějaký podlý úskok. Třeba, že policisté nakonec vyskáčí a minimálně zdivočelou chásku napomenou a zkontrolují. Naštěstí vše dopadlo jinak. Policejní vůz vůbec nezastavil, trošku zrychlil a zbaběle ujížděl. Což šokovalo v konfliktu prohrávající stranu, jejíž  členové prchající vozidlo rychlým klusem doprovázeli a vzrušenými gesty, i bušením, se dožadovali zastavení. Podařilo se to za křižovatkou, až po pár desítkách metrů. Černě odění příslušníci po chvíli důstojně vystoupili, krátce s mládežníky slušně pohovořili, několikráte blikli americkým majákem, pokynuli a byli pryč. Výborná taktika i strategie. Druhá skupinka sice ještě chvíli pořvávala, nakopla pár aut, urvala něco zrcátek a košů, znečistila ulici, ale nakonec odtáhla. Neuvěřitelné. Takto si heslo „Pomáhat a chránit“ všichni představujeme. Hned se cítíme bezpečněji a máme v naše strážce zákona bezmeznou důvěru. Děkujeme. Haf.

Svijany (BPH II.): U sadu (https://www.usadu.cz) přemilé překvapení. Na čepu pořád široká nabídka pro pivaře i nenáročné (Svijanský Máz, Primátor Weizenbier, Master 13, Master 18, nealko Radegast Birell, G a „Plzeň“). Od 30. 1. ještě další pípa vždy cca na týden vyhrazena jinému pivku. Plnotučnému - obvykle dvanáctce z menšího pivovaru, která není pražákům až tak známá. V dlouhodobé akci „Procházka pivním Sadem - pivní turistika přímo od stolu“ (na www stránkách „Kde domov můj … každý týden pivko z jiného regionu …“ ) aneb „Ze sedmé kličky“. Nicméně točené pivko je tady osmé, tedy přesněji 7 + 1. Sedmička evokuje pověstný sedmý schod z klasické Vesničky. Děkujeme. Začínal malorohozecký Skalák ležák Premium (světlý, alc 5,3 %). Potěšil, včetně originálního skla. Byl i lahvový tmavý 13 % speciál (alc 5,9 %). Rohozecká pivka jsou možná chuťově trošku netradiční (hutná, drsnější, sladkokyselá i hořčí), leč nám chutnají. A asi nejen nám. Od 2. 2. je doplňovaly rybí specialitky. Nabídka chudší, a ... Kapr na dva způsoby, pstruh, megakalamára s balkánským syrcem a něco krevetek. Kapřík ve vaničce zapékaný se sýrem, pórkem, míchanými vajíčky a mnoha dalšími ingrediencemi byl sice opravdu speciální, ale rybí chuť se vytratila. Maso mdlé. A méně je mnohdy opravdu více. Možná ale, že patlanici (hodící se snad tak ke kuřeti) poradil sám velký Babica, který tu koncem roku „čaroval“. Pstruh s bylinkovým máslem obrovský, načinčaný, zvnějšku ogrilovaný perfektně, ale uvnitř (přesně podle pesimistických očekávání) stále malinko krvavý a trošku zmrzlý. Brr. A špalek másla nepovolil ani po dlouhých minutách. To nemusíme. Na vrácení pokrm není, leč požitek pražádný. Neproblematická byla pouze rýže. Nicméně, dobře nám tak. To, že tady kuchaři ryby - kromě Vánoc - moc nezvládají, žádným překvapením není. U sadu totiž dobře ví, proč na přebohatém stálém menu rybky nefigurují. A my namísto osvědčených stálic pořád blbě experimentujeme. Vrr. Od 9. 2. na čepu Klášter z Hradiště. Světlý Klášter Ležák 12 % (alc 5,1 %). A flaškový tmavý Klášter Ležák 11 % (alc 4,6 %). Kyselost si drží. Trpčí a osvěžující. I překvapivě silný. Originální sklo je a bude samozřejmostí. Po Klášteru nás však trochu pobolívá hlava. Nedobrá chemie a jakási pachuť tam asi nějaká bude a stačí pivko jedno. V týdnu od 16. 2. následoval silný, a překvapivě pitelný, rakovnický Bakalář Premium 12 % (světlý ležák, alc 5,0 %). V krásné sklenici. Spolu s vepřovými hody. Velice decentními. Ovárky, huspenina, jitrnička, jelítko, gulášek, vrabčáček, miniřízečky. Majoránkovali, pepřili, křenovali a především česnekovali bychom podstatně více, ale na „evropskou“ bídu snesitelné. Od 23. 2. sedmá klička obsazena světlým ležákem Platan Premium (alc 5,0 %). Celkem příjemný, standardně navinulejší a slabší. Protivínským pivkem nižší síly již léta hasíváme cykložízeň v jihočeské Branici. Na osvědčené základně v půli cesty mezi Lužnicí a zvíkovským pivovarem (viz BPH VII.). Poblíž rukávečské obory necháváme volně plynout čas na návsi-křižovatce, v klídku počítáme písecké lokálky u nádraží a filosofujeme s místními. Atmosféra i chandra jako v zapomenuté osadě kdesi za Uralem. Těšíme se na srpen. Moc. První březnový týden bude U sadu ve znamení Opata. A v kuchyni se chystá kubánské nahlédnutí. Nemůžeme dospat. Na řadu přijdou i Louny, Březňák či novopacké. Příjemné procházky pivním Sadem. Pivka, stálou kuchyň  i většinu týdenních specialit U sadu doporučit móžno. Ale již tradiční pozor na polosyrovost oblíbených hermelínových aj. koulí (= basketek). Tyto si však nikdy nedáváme. Početní hosté zde občas specifičtí. Např. k večeru 30. 1. přehnaně kosmopolitní kadlub, kdy čeština u moc stolů nezněla. A cizinci rozhodně nepatřili k tomu nejlepšímu, co jejich země světu daly. A nejenom z fetu pomatení čeští světáci jakbysmet. 31. 1. sestava zase úplně jiná, na letmý pohled v duchu nejlepších skinheadských a kick-boxerských tradic. Klídek a pohodička o poznání větší, leč ve střehu bylo lepší zůstat. Ale bát se tady obvykle nemusíte. Nahoře se nikdo nepere. Daleko větším problémem je tradiční celodenní tma. Vrr. Haf.

Polička a Kácov (BPH IV.): Testu, po lednové rekonstrukci, znovuotevřené Rybářské bašty u Botiče (https://www.rybarska-basta.eu) jsme se obávali. Každá změna je obvykle jenom k horšímu. Nicméně dopadl na výbornou. Otevíračka nyní po-pá od 11 hod., so-ne od 10 hod. Retrodiskotéky, country večery. Možnost přespání „na hotelu“. A pro pořádek: na čepu sice Plzeň, G, černý Kozel, ale pořád světlý Kácov 12 % za 26 českých. Dobrý, nemixovaný, v originálním skle. Jídelníček ještě bohatší. Stálé minutky hovězí, vepřové, kuřecí, česká klasika, zvěřina či výběr ryb. Hotovky denně, včetně víkendu. Občas zvěřinové či kachní aj. speciality. Na rozjezd jsme dali zajíce v černé omáčce, se sušenými švestkami a pomeranči. Pouze namísto kroketek jsme volili tradičně rýži. Jako dezert připlaval kapřík na česnekovém másle, sypaný nivou. Zajíček byl maličko tužší. Leč divoký a chutný ušatec, v netradiční úpravě, to rozhodně byl. Měli zajíce také na smetaně, s lesními plody, kančí, zvěřinový guláš, nebo i bažantíka. Za rybku by se nemusela stydět ani třeboňská Šupinka v dobách největší slávy. Taktéž pokrmy konzumované u jiných stolů nevypadaly vůbec špatně. A jídla tady fakt voní. Ceny jsou přiměřené, na pražské poměry spíše nižší až nízké. Ke kávičce servírují čokoládičku a kalíšek vody. Jako v nóbl kavárnách, kde jsme ale nikdy nebyli. Prostředí podniku po rekonstrukci není již tak útulně starosvětské. Proseděné klubovky ala vlakové kupé jsou, bohužel, již minulostí. Nicméně interiér je nyní světlejší, čistější a necítíme se zde vůbec špatně. Odpustíme i barevné ladění trošku připomínající nenáviděnou barvu G a tolerujeme maličko pizzeriový vzhled (ostatně z pizzerie sem byl nábytek přemístěn). Nevadí. Pejskové všech velikostí jsou stálými hosty, obsluha velmi příjemná. Dejvická Budvarka byla jednoznačně objevem a podnikem roku 2008. Na objev roku 2009 aspiruje právě Rybářská bašta. I když jsme jí objevili už na sklonku minulého roku. A nejenom aspiruje. Trénujeme na jarní vycházky kolem hostivařské přehrady a veletoku Botiče, zakončené zlatou kácovskou tečkou. Možná škoda jen, že jsme podnik nepoznali dříve. Když jsme kolem celé hostivařské přehrady pravidelně v noci venčívávali kolegova zlatého retrívra Matese. Ten již dávno štěká, skáče a plave v psím ráji. Škoda. Haf.

Budvar (BPH VI.): Dejvická Orig Budvarka (https://www.budvarkadejvice.cz), kroužkovaný Budvárek i kuchyň v pořádku. Drobné puntičkářské výhrady z minulých Drbů zapomenuty a odpuštěny. Kdybychom bydleli blíže a mohli dovnitř pejskové, byli bychom tady denně. Haf. 

Nymburk (BPH IX.): Kerská Hájenka znovuotevřena 21. 2. V TV 7. 2. prý kuchařinka pí. Dáša + mimořádně nesympatická gastrostar Jirka Babica. To už snad byla, v obdobných show-kabaretech, snesitelnější třeba i bývalá (?) akcionářka Svijan - „naše hvězdička“ Jiřinka B. Naše ale fakt nikdy nebyla, není a ani nikdy nebude. K bontónu kulinářských recenzí dnes náleží označovat Babicovy „dobroty“ za nejodpornější gastronomický zážitek vůbec. Třebas opakovaně v Reflexu. Sice jsme měli sílu vydržet celý díl jenom jedinkrát (o Hájence to, naštěstí, nebylo), ale neočekávaně musíme zcela souhlasit. Mimořádně hrůzné. Odpuzující snad i pro socky lačně šopující po Lidlech, novodobou lůzu všeho druhu, včetně té oblekové a hypotékové. I jiné zoufalé gurmánské i pivní barbary a analfabety. Určeno pro prasata. Vrr. 

Medvěd, Krakonoš a Štěpán (BPH X.): Od 1. 3. má být Pivo- klub striktně antikuřácký. O degustacích, nebo hostinách to plně chápeme, ale jinak? Přitom jsme celoživotní nekuřáci. Pokrytectví boje proti veřejnému nepříteli č. 1 nádherně vynikne, když z „čistého“ sklepa vylezeme na karlínskou ulici. Auta nevadí nikomu. Příště zakažte v hospodách pivo. Vrr. Důkladný test nového karlínského Štěpána v nedohlednu. 18. 2.  totiž na čepu zase překvapivě chybí. Překvapení nemilé. Že by krize? Nepíše se nám to lehce, ale ještě daleko nemilejší bylo, že ze zbývajících pěti pivek jsme si na zapití kolena (porce poctivé, leč dosti vysušeného, s opravdu málem suchého zelí - za 185 peněz tady očekáváme větší parádu) nějak vybrat nemohli. Vlastně vůbec, protože dobré české hořčí pivo na čepu absentovalo. Speciál Eggenberg, kvasnicový Ferdinand, speciální Bakalář 18^o, Primátor Weizenbier a Krušovice (sice nějaká echt „královská“ 13^o, leč Krušovice !?). Poslední lektvar skutečně zkoušet nebudeme, Primátor nám U sadu kupodivu chutná více než zde, Bakalář 555 je na nás moc speciální, a lihový. Odhodlali jsme se k Eggenbergu. Málo pivní, lihové, kousat se fakt nikterak nedá, celkově nic moc. Spíše nic. Řídký kvasnicový benešovský Ferdinand opravdu moc kvasnicově nevypadal, a ještě méně kvasnicově chutnal. Taktéž jsme nedopili. Následovala degustace devíti vzorků z pivovaru Bernard (viz BPH XVII.). Ale ono vlastně o pivko samotné ani moc nešlo, na prvním místě byla PR exhibice a samochvála p. S. Bernarda. Nicméně žádný Bernard nenadchl. U většiny spíše průměr, a ještě slabší. Možná kdyby jejich tolik chválené, a tolikrát oceňované, kvasničáky byly čepované ... Takové pivní Waterloo jsme v Pivovarském klubu (https://www.gastroinfo.cz/pivoklub) nezažili. A doufejme, že již nezažijeme. Ještě, že sněhovou chumelenicí nás žižkovský pivní maják neomylně navigoval k Vyndanejm. Svijanský Kníže byl prvním opravdu povedeným pivkem divného večera. Vrr.            

Dětenice a Český Ráj (BPH XI.): Týden s Klášterem U sadu nás navnadil. Léta jezdíváme kolem a plánujeme navštívit Pivovarskou restauraci Skála u Mnichova Hradiště. Nicméně otevíračka pá + so od 14 hod. (pouze) i nás zaskočila. Takže o pivku z Hradiště někdy příště. Přežitelná, a celkem útulná, je kousek za Turnovem hospoda Hořensko. U silnice, u odbočky na Sedmihorky. Ale rozhodně nesplést s blízkým motelem Even, ani bowlingem naproti. Svijanský Máz a Kníže pitelní. Kněžna pouze flašková. Ve svijanském kraji nepochopitelně doplnění na čepu nebezpečným G. Hotovky i minutky lepší průměr, leč neurazí. Zase podnik, kde v minutkách ignorují hovězí a všude nacpou nanicovatá kuřata na všechny nemožné způsoby. Což náš šálek čaje není. Ceny překvapí pozitivně. Hlavně ale mívají otevřeno. Haf. 

Opat (BPH XIII.): U broumovského pivovárku jsme se nemohli nějak dostat na www stránky (https://www.pivovarbroumov.cz). Báli jsme se o Opata, především o Bitter a Pepřák. Leč technická chyba byla na straně naší. Naštěstí je s pivovarem snad všechno v pořádku.

Pivní literatura (BPH XIV.): Moc hezky se čte v syrečkové kuchařce. Litomyšlský bard Luboš Švehelka sestavil knížečku receptů, doplněnou půvabnými retroobrázky. Publikace Kouzelný tvarůžek aneb kuchařka neobvyklé vůně vyšla již ve druhém, rozšířeném, vydání (Litomyšl, Paseka 2005, ISBN 80-7185-776-9). S pivkem se zde samozřejmě počítá. Třebas v přípravě kakánku. Tvarůžky naskládáme do krajáče, prokládáme kmínem a zalijeme docela pivem. Zakryjeme a necháme několik dní ustát. Až vznikne jednolitá bobtnající hmota, můžeme mazat na chleba s máslem (ne však s náhražkou). Dali bychom ještě koření. Některé recepty jsou maličko brutálnější. Např. hrách s tvarůžky neboli explozivní směs (s cibulí, česnekem a slaninou), loštická slepice v nudlích (nicméně kur musí být originální z Loštic), nebo granát, jaký IRA neznala (v alobalu proužky slaniny, plátky brambor, kousky jehněčího, cibule, mrkev, česnek a navrch hustě posypat nakrájenými syrečky, dobře uzavřeme a pečeme půl hodiny). Zkusit můžete syrečníky (neboli syrečkance, což je pečivo inspirované krajovými zelníky a mrkvanci) i syrečkiony (kloboučky žampionů plněné syrečkovou směsí) a smažené švestky (místo pecek mají kompotované švestičky kus syrečku, spíchneme párátkem a zabalíme do libovější slaniny, zapečeme v rozpálené troubě). Nebo třeba vylepšené lečo či Antonínova míchaná vejce (na syrečcích s drceným kmínem, podle receptu zcela bez cibule). Velmi oceňujeme tvarůžek carských důstojníků. Syreček utopíme ve vodce (žádné české přiboudliny od číňanů, ale výhradně ruské, ukrajinské či polské kvalitní originály) a dobře zavřeme do menší sklenice. Po dostatečném uložení nálev slijeme a pijeme. K tomu vybíráme lžící, co zbylo. Jedná se o verzi známé kratochvíle - ruské rulety. Syrečková kuchařka je lákavá i kvůli tomu, že autor publikace dokázal, že zrající sýry silných vůní zlepšují kvalitu, hustotu a lesk psí i lidské srsti. Fota dokumentují, že se nemýlí. Je zarostlejší ještě více než páník a i pes Pepina je živoucím důkazem. Haf. Nicméně jedno velké postesknutí. Bohužel v Praze těžko sháníme kvalitnější pravé syrečky. Zlatá totalita, kdy jen některé byly nezralé a tvarohovité, je pryč. Nám se teď zdají podivné skoro vždycky. O uzrálosti řeč být nemůže vůbec, ale jsou obvykle strašně tvrdé, nějaké jiné a moc evropské. Hlavně ale nesmrdí. Někdy vůbec. Která evropská špidlovská palice tohle vymýšlí? Zase jedno rodinné stříbro v háji ... Jako plzeň. Jsme zkrátka nepoučitelní. O syrečcích na smažení či snad předsmažených nemluvě. Vrr, haf.  

Bernard (BPH XVII.): 17. 2. proběhla v Pivovarském klubu Křižíkova 17^o presentace, s degustací, pivovaru Bernard. Samotný p. S. Bernard předvedl profesionální PR výkon a bylo patrné, že nikoli poprvé, ani naposled. A taktéž, že opravdu pečlivě prostudoval mnoho brožurek a manažerských příruček. Pohrával si s dychtivě naslouchajícími jedna radost. Práce s mikrofonem však maximálně za tři. Nebo, že by na doporučení imagemakerů chtěl ukázat též svůj nedokonalý a lidský rozměr? Nicméně po přefiltrování líbivých marketingových frází zůstala faktická informační hodnota slabá. O pivku samotném jsme se moc nedověděli. Skoro nic. Maximálně, že p. Bernard není sládek a technologii moc nezná. Možná, že ani pivo sám moc nepije. Globálnímu konzumentu to však nikterak nevadí. V charismatických vstupech samozřejmě nemohlo chybět připomenutí ohromných těžkostí a nespočtu ztrát (včetně zisku v červených číslech za rok 2007). Ani to, že v aukci v rámci malé privatizace, museli (chudáci) za ruiny pivovaru zaplatit nehorázně přemrštěnou cenu, protože bylo více zájemců. Vždy to především ale pro ně byla velká výzva. Překážky se musí překonávat, mety dobývat, značka budovat. O byznys a peněžní zisky jde přece - nejen nám, zapáleným a poctivým chlapákům z Vysočiny - až někde docela na konci. Myslíme to upřímně! I přítomný PR manager kamarádsky, ba i skromně chlapsky, poukázal na geniálnost svého chlebodárce. Skromného, leč nejlepšího. Nechybělo očekávané postesknutí nad drzou nezodpovědností a nehorázným populismem levicových politiků. Též lidí, co ztratili historickou paměť. I na konstatování, že volební senátorská porážka vlastně žádným neúspěchem nebyla, dojít muselo. A že všechno p. Bernard dělá pro lidi a nikdy, a nikde, se s žádnou negativní reakcí nesetkal. Zlí jazykové přitom pomlouvají, že v samotném Humpolci moc fanoušků nemá. Ale je to možná obyčejná česká závist a geneticky zakódovaná nepřejícnost MČČ. Rafinovaně dávkovaná samochvála se nemohla nedotknout též firemního magazínu Vlastní cestou. Dělaného na koleně, v několika lidech. Přesto byl oceněn a vyhrál před zpravodaji gigantů Volvo či Vodafone. Úžasné! Je distribuován a zasílán zdarma. Kdo to platí? Jistě to bude to úkor zisků majitelů a strategických partnerů ... Nicméně oblíbené karikatury svazáků a komunistů působí dvacet let po převratu již poněkud směšně a vyčpěle. Čtvrtletník se snaží prezentovat vysoce umělecky a vysoce seriózně i kulturně. A mnohá čísla silně připomínají soutěž Standa B. stokrát jinak. Na sto fotkách, ve stovce obrazech. Sám i s mnoha hvězdnými celebritami, výjimečně i osobnostmi. Nicméně poctivě nutno uznat, že časopis je opravdu jiný než třeba Pivní kurýr. Že mnohé fotky a reklamy vtip i pointu mají. I výzvy „Stop europivu!“ mnohého pivaře pohladí. Dále objektivně nutno přiznat, že vystoupení p. Bernarda alespoň nejsou nudná. Také většina návštěvníků degustace byla vcelku spokojena s tím, čeho se jim v „politickém (a marketingovém) školení mužstva“ dostávalo. Mnozí ochutnávaná pivka přímo velebili. Hlavně cizinci. Nemůžeme si pomoci, ale od jejich piv jsme čekali přece jen o trochu více. Mnoho povyku, pro ... (nikoli pro nic, nicméně bombastické reklamy přehánějí). Dobrá pivka Bernard určitě dělá, česká asi moc nejsou, leč známe mnoho lepších. Haf.