ZN 36 + Liptov III

Zrzavé novosti aneb staronové aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby

(No. 36., postprázdninové, včetně liptovského zářijového cestovatelského bonusu, sice z 31. října LP 2015 - leč z důvodu … alibisticky odtajněny pro veřejnost na www až během roku 2016)

Pivní moudrost a recept: Podzimní moudra? „Pokud bychom všichni přešli na islám a přestali pít, HDP by se propadl nejméně o sto až dvě stě miliard a hrozila by ekonomická katastrofa“ (Václav Budinský in kulturně-společenský občasník Ferdinadovy (vy)hlášky, nečíslované, získané koncem léta 2015, s. 6). „Pluť na zem a mrzko hrešiť neslobodno!“ (výčep chaty Kožiar, Žiarska dolina). „Keď bychom sa už nevideli, nahmatáme se na očnom!“ (rituální průpovídka obrovitého štamgasta Občerstvení při Kadi, Liptovský Svätý Ján, při přebírání každé soupravy pivko & borovička). „Nad alkoholom nelze vyhrát, len Vychodňari vraj remizovali“ (další z průpovídek výše uvedeného, též člena BSP pod vedením s. Slava Kašiaka). Přichází smutně-depresivní podzim, s hrozbou plýskanic, běženců etc. - čili tentokráte už zase něco vydatnějšího. Dvakrát s Primátorem. Startujeme drze obšlehnutým návod na Náchodskou vepřovou pečeni. Název je odvozen od použitého piva s vysokou gastronomickou hodnotou, které jest výrobkem pivovaru Primátor Náchod. Primátor Double 24° = tmavé pivo vařené s použitím velkého množství sladu, výrazně nasládlé příchuti a bez jakéhokoliv náznaku hořkosti po použitém chmelu (což má být pro vaření důležité, a pozitivní). I když samozřejmě ve složení chmel figuruje. Suroviny: 1 000 g vepřového ramínka nebo krkovice, sůl, kmín, čerstvě mletý, 2 větší cibule od českých pěstitelů, 0,5 l piva Primátor Double 24°, 2 dcl vody, 2 polévkové lžíce vepřového sádla, 4 větší stroužky českého česneku. Maso osolíme, opepříme čerstvě mletým pepřem, posypeme kmínem a  pár desítek vteřin koření vmasírováváme do masa. Budeme-li počítat s jedním kilogramem masa, tak si na silnější půlkolečka pokrájíme dvě cibule a na plátečky čtyři větší stroužky českého česneku. Předkrájenou cibulí podložme okořeněné maso, přidejme dvě lžíce sádla ze svého oblíbeného řeznictví, podlijme 2 dcl Primátor 24° a 2 dcl vody. Vložme do trouby předehřáté na 150° C a pečme při této teplotě. Bude to trvat klidně i celé tři hodiny, nežli bude maso jako dort. Leč šťavnatost stojí za dlouhodobější přípravu. Po hodině pečení přidejme plátky česneku. Pátky mohou být silnější. Láhev Double má obsah půl litru, takže po počátečním podlití masa dvěma decilitry dobrodružství s pivem nekončí, zbytek doby pečení podléváme dále Primátorem, až do konzistence „masového dortíčku“. Coby lehkou přílohu možno zvolit třebas kombinaci brambor prakticky v jakékoliv úpravě s dušenou zeleninou, nebo zeleninou na páře. A autor receptu při konzumaci údajně návykově rád popíjí světlý trappistický tripel Westmalle a usilovně přemýšlí a dumá nad dalšími pivními recepturami pro mlsné pivní jazyky a jazýčky. Přichází lovecká sezóna i mlsné chutě na srnčí steak s pepřovou omáčku. S využitím náchodské pšenice, mimochodem absolutně absolutním vítězem World Beer Awards 2013. Co přichystat na čtyři porce? 4 steaky ze srnčí kýty, 375 g odřezků a kostí ze srnčí zvěřiny, 1 cibuli, 1 mrkev, 4 snítky petrželky, 60 g másla, 1 malý bobkový list, 2 lžíce octa, 250 ml vody, 125 ml pšeničného pivka Primátor Weizenbier, sůl, 150 g kysané smetany a ½ lžičky drcených zrnek pepře. Jak na to? Odřezky a kosti operte pod tekoucí studenou vodou, na menší kousky nakrájejte maso, resp. nasekejte kosti. Cibuli oloupejte a nadrobno nakrájejte. Očištěnou mrkev pokrájejte na kostičky a očištěné snítky petrželky posekejte. Rozehřejte 25 g másla, maso a kosti na másle osmahněte, přidejte pokrájenou cibuli a mrkev, bobkový list, ocet, tymián a sůl. Přilijte pivko a vodu, uveďte do varu a duste asi 90 minut. Vývar proceďte a propasírujte do něho zeleninu. Přidejte drcený pepř, omáčku uveďte do varu a vařte asi 5 minut. Vmíchejte kysanou smetanu, osolte, opepřete. Srnčí steaky opatrně omyjte a osušte. Rozehřejte 35 g másla a maso na másle opékejte po každé straně cca 4 minuty. Poté steaky osolte a opepřete. Zvěřinové steaky servírujte přelité trochu omáčky, zbývající omáčku nabídněte v omáčníku. Coby příloha je doporučována opečená bagetka. Připíjejte Primátora. 

  Kersko (BPH IX.) + Poděbrady (ZN 35.): Pivnice Hájenka (https://www.hajenka-kersko.cz) 1. září hrubě zklamala. Na 31. srpna a 1. září vyhlásili sanitární den. Po náročném prázdninovém provozu. Přejme jim to. Jezevec bicyklmo přijíždí od Lysé přesně v 11:30 a je frustrován. Frustraci násobí a umocňuje ztráta hlasu, neb tradičně City Elefant na trase Masaryčka - Kolín (přes Lysou) brutálně vyklimatizován na brutálních 17-18 stupňů. A ještě to brutálně fouká. Debilové. Elefanty na jiných tratích (namátkou třebas do Milovic, na Český Brod či na Beroun) přívětivější. Fouká tam o poznání méně a rozdíl teplot venku a uvnitř není až tak brutálně propastný. Před zavřenou Hájenkou duševní příprava na plán B. Zase po mnoha letech okusit druhou kerskou osvěžovnu U pramene. Všude cedule zvoucí na obědy i večeře. V reálu otevřeno až do 16 hod. Od dalšího zklamaného velocipedisty se Jezevec dozvídá, že zavřená je už i provozovna u vody, v lese u Labe. Co zbývá? V kerském prameni naplnit bidon železitou vodou a na Hrabalově přívětivém hřbitůvku za Hradištkem usednout naproti lípám. A železitou vodou zapíjet pracně rozžvýkané Jerky (kusy sušeného hovězího, vožené coby poslední záchrana). Na pískáči, tedy jezeru Sadská však láká Hospůdka Rybářka. Jedenáctka Nymburk. Skvěle vychlazená i skvěle ošetřovaná. Luxusní (a předlouhá) je též klobáska. Sedí se tu fajn. A dál přes Písty do Nymburka nakrmit kolonii nutrií. Na nymburské navigaci rušno. Přijíždí stovka vozidel a připravuje se pouť. Snad světští myšky nesežerou.         

Medvěd, Krakonoš a Štěpán (BPH X.): Pivovarský klub na známé adrese Křižíkova 17° (https://www.pivovarskyklub.com) v září, konkrétně 29. 9., zval na „Vepřové kolínko o páté“. Namísto zářijového klubového večera se konalo neformální posezení s přípitkem „Jubilejní desítkou“, uvařenou speciálně pro tuto příležitost v Břevnově. Speciálně k oslavě na den přesně deseti let od otevření Pivovarského klubu. A program? Pár lahůdek na zub v čele s pečeným vepřovým kolínkem a ke spláchnutí Jubilejní 10°, pivní kvíz a soutěžení o pěkné ceny, pro dobrou náladu trocha hudby v provedení Destruktýva Street Bandu. A to ve stejném složení, v jakém hrál na otevření právě před deseti lety (včetně dvou spolumajitelů - pp. Ing. Michala Černého a Aleše Dočkala). Blahopřejeme a Dej Bůh štěstí! Pod vlivem středečního národního svátku, a tudíž i velmi pravděpodobného prodloužení předchozího víkendu u mnohých, p. Dočkal sezval říjnovou klubovou seanci zcela netradičně na čtvrtek 29. 10. Šlo o posezení s pivovarem Kolčavka v Praze a s pivovarem Pod Pralesem z Velkých Karlovic. Program atraktivní, leč po pracovně náročném dnu nebyla nalezena síla k sestupu do Karlína.

Dětenice a Český Ráj (BPH XI.) + Rohozec (ZN 19.) + Neumann (ZN 19.) + Mostecký Kahan (ZN 28.): Na hruboskalský Hotel Štekl (https://www.hotel-stekl.cz) přijíždíme 26. září z Prahy mírnou oklikou. 531 km přes Olomouc, kde v bazaru letmo obhlížíme zánovní zelený Jeep Cherokee, dotažený z Rakous. Stav překvapivě dobrý, leč slabinger - pouze 2,5 l v naftě (a stejně ho rychle prodali jiným, hlavně ne Pražákům). Cestou nazpět, poblíž Loštic, na hradeckém tahu krátký stop v motorestu (na malou jedenáctku Litovel, kterou tvoří pouze pěna) a zakoupení orig syrečků v přilehlé nonstop prodejně. Nehorázně předražené orig syrečky přinášejí převeliké rozčarování. Kulaté, tyčky i na pohled velice sympatické věnečky. Vůbec nesmrdí, nechutně tuhé, uvnitř tvarohovitě bílé. Dokonce z nich padají bílé hrudky. Ani po týdnech „nedošly“. Naopak. Krystalický eurohnus. Tahle hnusné syrečky Jezevec ještě neokusil. Odporné i jako základ míchaných vajec. Co to má být? Bezpohlavní eurosyrečky (Běžte s nimi, laskavě, do europrd…!). Ve Šteklu usedáme až večer, bohužel právě v době večeří ubytovaných. Tudíž naše tradiční místa obsazena, resp. vyhrazena. Pro lži-profesora Vilíka? Karamba! Leč nabídka pokrmů tentokráte překvapivě pestře lákavá. Jehněčí sekaná, jehněčí i kančí kýty, candátek. Vítězí smažená krkovička s domácím bramborovým salátem. Spokojenost (nad)průměrná. Kolega přidává drůbeží vývar a zakončuje domácím sachrem s tuplovanou vídní, Jezevec vylizuje sklenku citrónovo-limetkového tiramisu. Obé rohozecké (světlá dvanda i černá třináctka) syté a hutné. Pestrá a náročná sobota. V neděli hodláme Český Ráj obhlédnout ze vzduchu. Naposledy jsme z jičínského letiště Vokšice letěli už před pár roky. Bohužel o prodlouženém víkendu, s naprosto příhodným počasím, se vůbec nelétá (Dozvídáme se, že skoro všichni pilně, a povinně, trénovali na trenažérech). Tudíž až víkend následný. Kdysi jsme tu létali se Zlíny, nyní už pouze hornoplošné Cessny. Přilétá i mírně zmenšená replika druhoválečného Jaku 3 jednotky Normandie Niemen. Nad letištěm to řeže fakt parádně. Pokropí nás z kulometů? Cessny jsou proklatě těsné, konstruované výhradně pro anorektiky. Stošestapadesátikilový kolega se krajně obtížně nasoukává na zadní pidisedačky a roztéká se po kabince jako sulc. Zadní část letadélka vyplňuje beze zbytku. Jezevec zaujímá místo vedle pilota, kterého fakticky z kokpitu vytěsňuje. Prostorovou výraznost umocňuje legendární bunda M65, tedy „bunda, která změnila svět“ (Naštěstí od jiné firmy než Alpha, jejíž originály jsou vskutku děsné - neskutečně těžké, neforemné, v létě se pečete, v zimě mrznete, tuhá zimní vložka nehřeje, ale naopak mrazivě chladí, vlhkost legendární parker-džipovka výtečně nasává, leč vytrvale neschne. Jezevec má vše desetiletími perného užívání důkladně prověřené. Sám se diví, že tuto bundu pro masochisty pořád nosí. Image je image). Nakonec překvapivě jdou zavřít dokonce i všechna dvířka silně rozhrkané Cessny. Let nad celým Českým Rájem tradičně ukázkový. Na ukázkách akrobacie nehrdinsky netrváme (I když mírný pád si p. pilot žertovně neodpustí, prý abychom alespoň chvíli pocítili, že nic nevážíme), zato trváme na nízkých průletech poblíž Kosti, nad Střehomí, konkrétně nad Rašovcem, nad nemovitostí s jistou pí. MP. Výsadek, bombardovat či taranem? Nakonec přistáváme opět na vokšické louce, beze ztrát, a detaily hodláme probrat ve Šteklu. Leč ouha, od 16 do 18 hod. má „muž s konví“ (aneb velevážený hoteliér p. Z) pro veřejnost zavřeno a už se rychle blíží čtvrtá P.M. Tudíž raději k Sadu. Předposlední letošní návštěva Šteklu povinně vykonána 18. října. Na našich místech drze obsazeno. Je po náladě. Kolega decentně pozdně poobědvává kuřecí vývar, jehněčí sekanou se šťouchaným bramborem a okurkou, a místní (notně, ba velmi notně, předražený) sacher s vídní - s tradičně tuplovanou šlehačkou. Vcelku projevuje spokojenost. Jezevec je spokojen podstatně méně. Doporučovaný filet z candáta, se zelenými fazolkami, citrónovou omáčkou a schwartzwaldskou šunkou podprůměr. Za CZK 319 zklamání. Napěněná omáčka podivného vzhledu a ještě podivnějšího (ne)šmaku, lusky tvrdé a rozblemcaně nevábná rybka bez chuti. Zjevně opakovaně rozmrazovaná. Na vrácení to sice asi ještě není, ale jde o největší letošní šteklovský propadák. Nedietní kachní jádra v sádle v mile rustikální sklence, s cibulkou, dojem maličko napravují. Rohozecké světlé v cajku, tmavé (ne)mírně nakyslé. Dneska se šteklovští fakt nevyznamenali. Snad letošní poslední návštěva bude o něčem jiném - jde přece o tradiční rozlučku s protekční kačenou. O neděli 25. října, 3 P.M. přesně. Fraucimor (tj. Myšák, inkriminovaná pí. MP) účast, s nepřekvapivými výmluvami, letos odmítá, obdobně jako mladý p. Ing. M. či sl. budoucí architektka N., tudíž k našemu stolu usedáme dva. Nevadí. Jejich škoda. Káča obrovitá, spíše pomenší pštros. Upečena sice luxusně, nicméně gigantická prsa pochopitelně sušší. Knedlíci karlovarští, bramboroví a přídavkem i opečené nočky. Slušné. Zelíčko ovšem jen červené, se zeleným se jim dělat nechtělo (Prý se ke kachně nehodí. Od kdy?). Celou soupravu hodnotíme jako lepší průměr. Cena je však fantasticky přemrštěná i na místní poměry. Porci na jídelníčku dneska účtují za CZK 229, a z kačeny prý dělávají porce tři. Nám, důvěřivým štamgastům-kulichům, za celého ptáka napalují  CZK 1400 (!). Bez komentáře. Ani černý Rohozec už neobjednávali. Loučení s p. Láďou, pí. Ivankou i dalším personálem, resp. majitelstvem je tudíž tentokráte méně vřelé, nežli v letech minulých. Nicméně v roce 2016, kolem 25. března, na viděnou. P.S. (1) V Českém Ráji pozor. Sobotečtí policisté (Co „pomáhají a chrání“) měli kolem 20. října netradiční výjezd. Před večerem přijali oznámení, že poblíž Kosti se v setmělém a deštivém lese a po cestách pohybuje podezřelá bizarní dvojice. Muž v zelené bundě, s kulichem, vedoucí na řetězu spoutané cosi v neoprenu, s obojkem na krku. Rybníkový potápěč? Hlídka zjišťuje, že neopren je latexem, a že roztoužení pánové hodlali v lese pořizovat odvážnější SM fotografie. P.S. (2) Ve Šteklu přece jenom letos ještě jednou, a to úplně poslední den provozu - 31. října. Počasí velmi příjemné, venkovní parkoviště narváno, vevnitř prázdno. Až na náš stůl, kde povykují nevycválaní caparti. Šteklovští na závěr provozu zlevnili, některá jídla až skoro o stovku (i tak je to kláda). Výprodej jako v Lidlu. Ovšem naše sestava tentokráte úřaduje dietně až přímo asketicky. Kolega poroučí kuřecí vývar, splzovské sýrce a sacher & vídeň. Jezevec hovězí carpaccio a crème brûlée (tj. lahodný vanilkový dezert s křehkou karamelovou krustou). Lahodný krém je, ovšem i přes slevy necháváme ve Šteklu sedm kilo. Jistý populární p. P by se optal: „Kdo z Vás to má?“. Leč nás už začíná Štekl …

Bernardův kult (BPH XVII.): Magazín Vlastní cestou slaví deset let. Gratulujeme. V čísle  4/15 (říjen-listopad-prosinec) se opět o pivu, a pivovarnictví, moc nepíše. Což je ovšem umělecký záměr - „odlišovat se od desítek firemních časopisů“. Odlišný tedy je. Prolistovat se magazín samozřejmě dá, i když u trapného fejetonu se soudný čtenář stydí za tzv. autora.

Pivní toulky Žižkovem (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII. etc.): Na žižkaperku, na škroupáku, U sadu (https://www.usadu.cz), na počátku školního roku pořád teče Matuškův Fastball i Californie. O.K. Pivovar Cvikov dodal dvanáctku Klíč. Co říci, a neurazit. Na dvanáctku slabé, vodové a nakyslé. Skoro bez pěny. Divné, tuze nedobré (Jiní sadovští volí slova méně diplomatická. Jasně nejhorší letošní pivko týdne. Humus). Svatováclavským hodováním opět startují, po letní pauze, gastronomické sadovské víkendy. Kachní supersilný vývar v kotlíku (povedený), kačenka na medu, kačení nožka na jablkách, Václavova bašta (vepřové, uzené, klobáska, knedlíci, zelíčka). K tomu sváteční Svatováclavský speciál, konkrétně pšenka z Vysokého Chlumce. Proč ne, leč nás neoslovuje. Kdyby to byl Antošův Svatováclavský ležák vařený z čerstvého zeleného chmele, tak prosím … Další víkend (se specialitkami tradičně zase už od poledne čtvrtka) supernabídka. Děkujeme. Pochvala násobná. Kotlíková česnečka se syrečky a šunkou (převydatná krmě), krkovice na barevném pepři s jalapenoskou a salátkem + bylinkové bagetky (Resumé: pouze superlativy), jehněčí kolínka na zelenině a červeném víně s mačkaným slaninovým bramborem (supersuperlativy). Přátelský pivovar Malešov od Kutné hory (www.pivovarmalesov.cz) přivezl IPu. Měděné barvy, grepově-hořkého šmaku (73,5 IBU, EPM 14°, alc 5,3%). Moc dobrou IPu, leč na Matuškovic Raptora nemá. Malešov je daleko méně vyladěný. Chlapci od Matušky ovšem opět Raptora nedodali, „pouze“ Apollo Galaxy. Nevlídný podzim je tu, migranti klepou na hranici a (nedostižný) Raptor nikde. Hrůza! Víkend následný dýňová polévka, jakési kuře, obří noha od krůty a především hovězí žebra v pekáči. Žebra masitá i prorostlá, náležitě marinovaná v hrubozrnné hořčici. Nálož masa, okurek, cibulek, kulatých feferonů i beraních rohů brutální. Hříšné obžerství. Ovšem, za tohle nějaký ten den v očistci stojí. V půli října comeback mistrovského Raptora. Snad bude přes zimu k dispozici trvale. A na čep se načas navrací i osvědčený Všerad IPA. Pivko výborné, až vynikající, lepší než Malešov, leč Raptor zůstává Raptorem. O víkendu se změnou času servírován francouzský divoký ušák - tedy zajíc. Na zelenině, s karlovarským knedlíkem. Ušatec maličko tužší i sušší, leč i tak pochvala.  O víkendu dušičkovém připravena, mimo jiné, přepychová krkovička se žampióny a pečeným bramborem. Slastná. Solidní též dančí medajle s houbami a cibulovými bramborovými nočky. Zvěřina měkká a příjemná. Na čep se, překvapivě, navrací nefiltr dvanáctka ze Cvikova.  

Únětice (BPH LVIII. + LXVIII.): Po předlouhé době, začátkem října, zase tradiční čtvrteční pěší sestup od Suchdola. Směr Roztoky, hurá ke Zvířátkům (www.zviratka.eu). Vše beze změny, tj. O.K. Přibylo labužnicky vytuněné pivní menu lahvových speciálů. Několik desítek položek. Namátkou Permony, Matušky, pivka z Frýdlantu aj. aj. Na čepu obligátní úňky 10°  i  12°, černohorský Páter a Borůvka. Únětická desina už není tak bledá a prý už zase pivnější a lepší, nežli na jaře (Jak referuje tentokráte nejstarší člen pěšího odřadu). Jezevec ale už raději dvanáctku. Výživná, plnotučná, hořká. Úňky jako dříve. Pokrmy tradiční, probíhá buřtík z udírny, klobáska a žebra. Pí. Hanka upekla i koláč. A to ostružino-meruňkový s pudinkem (mírně přeplácaný, nicméně nemálo hutný i chutný). Zvířátka jsou fajn. Máme rádi Zvířátka.

Pivko s deserty a nový časopis (BPH LXIV.): Zářijové číslo No. 52 Pivo, Bier & Ale (www.pivobierale.cz) přináší smutnou zprávu. 8. 8. nás opustil p. Vladimír Černohorský. Dej Bůh štěstí! Jinak se lze dočíst o Great British Beer Festivalu, o výsledcích hlasování čtenářů ohledně Sedmera divů českého pivovarnictví (Plzeňský Prazdroj + sklepy, Chodovar, Bernard, Hubertus, Litovel, Dalešice, město chmele Žatec + dočesná), o slánském Pivovaru Antoš (známe, chválíme moc), o otevření Pivovaru Krušnohor v Tisové u Kraslic (slavnostně 29. 8.), o „jižním pivním křídle“ (pivní cestopis po Itálii) či o pivovaru v Dolních Břežanech (rozhovor s majitelem Olivova pivovaru) a pražském minipivovaru U Dobřenských (povídání se šéfkuchařem nejenom o konvičníku, i s recepty). Nechybí pozvánky na pivní akce, info o Březňáku Märzen, kritická degustace „českého“ piva z ruských pivovarů, představení památek i pubů v Norwichi, průvodce Oktoberfestem, recenze, reklamy a závěr historického seriálu „Jak se kdysi vozívalo pivo“. Bonusová, 6. část představuje patrně nejkurióznější způsob přepravy piva. V sudech podvěšených pod křídly (či dokonce v palivových nádržích) legendární spojenecké stíhačky Spitfire - tedy pivním Spitfirem. Britské archivy obsahují dokumenty, včetně fotografií, potvrzující dopravování sudů piva jednotkám v Normandii v červnu 1944. A to pomocí hloubkových verzí stíhaček Supermarine Spitfire Mk. IX.    

Liptov III.: Opět na Slovensku, opět na Liptově, opět v Jánské dolině. Opět spokojenost (Na Slovensku by se asi žít i dalo, v Čechách to už přestává být přežitelné. Všechno je přitom o lidech). V Tatrách viditelně přibylo bicyklů (ovšem na Čechy zdaleka nemají) i značených cyklotras, barevných dle obtížnosti. Chválíme. Tentokráte na Liptově ryze odpočinkově, bez jakékoli honby za poznáváním nových piv. Všelikeré Kelty, Corgoně, Smädné mníchy, Martinery, radlery etc. letos nezkoušíme (Vyprávění Liptov I. a II. s příběhy slovenských piv nechť si laskavý p.t. čtenář laskavě, a příslušně, naklikne). Slovensko, Slováci i Sloveny pořád fajní. Pořád sví. Což je hodně dobře. Hrdí, neprudí, slušně pozdraví. Pořádek, kázeň, slušnost. Nehraný respekt k policii. Pravidla se dodržují. Žádní sprejeři. Obrovskou úlevou je absence obludně pokrytecké politické (hyper)korektnosti. Tady si na nic nehrají a moc dobře vědí, že ve společnosti, kdy je uměle diktován respekt všech k úplně všem, a k úplně všemu, nakonec nemá respekt nikdo k ničemu, ani k nikomu. Ani havlistickým lidsko-právního sluníčkařením se na Slovači nikdo okázale nezajíká. Nejenom o řízené uprchlické tsunami se tu uvažuje s rozumem. Nikoli se sebezničujícím, perverzním sebemrskačstvím Západu i pražské (či brněnské) lumpenkavárny. Na Slovači se bere ohled především na národní zájmy. I slovenské noviny se dají pročítat bez větší žaludeční nevolnosti. Zato z českých se, ihned po přejezdu hranic, rozlévá nevábný odér pravdo-láskařské žumpy. Základnou se tentokráte, v Janské dolině, hnedka kousek za Liptovským Svätým Jánom (https://www.liptovskyjan.sk/), stává Penzión Horec. Ubytování parametry má. Strava ucházejícný průměr (leč moc, moc drůbeže). Potěší bazénky s tekoucí teplou minerální vodou hned na zahradě, tři drzá hyperaktivní mini koťátka a dvojice (Ben & Nela) bernských salašnických hafanů. Které lze i - po zapůjčení vodítek (spíše lan) - vyvenčit. Koupání zde parádní, ještě parádnější ponoření v nedaleké Kadi (uvažuje se o oplocení a zpoplatnění, turisti dělají bordel) a vůbec nejparádnější je naložení se pod vyvěrající minerální teplý pramen v přírodním koupališti Medokýš Kalameny (poblíž lázní Lúčky). Fantazie. Pivně ovšem v penziónu Horec slabota: flaškové radlery, tzv. plzně a na čepu desítka Zlatý Bažant. Nasládlá bezpohlavní voda. Malé za EUR 1. Jedno (nedopité) na ukázku stačí bohatě na celý pobyt. Nevadí. Svätý Ján známe a jsou tu přece jiné možnosti. Spíše byly … Letos v chatě Strachanovka (místního magnáta Strachana) starouš. Starouš též v krčmě v Jánu. Fuj. V bistru U koníka Starobrno, v penziónech též i tzv. plzně, géčko, neón Samsona. Fuj. Míříme na staré známé místo, na Šariš, do Penziónu Za vodou. Penzión stojí, leč restaurace nefunguje. Změna majitele. A ti noví, Rusové (domorodci nepříliš oblíbení), nedostali licenci na výčep. Prý zatím. Kyprá Rusanda švitoří, že by si sama Šariš ráda dala. Snad příští rok už bude. Takže kam? Veřejné koupaliště Kaďa, s minerálními prameny. A Občerstvením při Kadi. Večerní oáza. Tuna úraduje kolektív BSP (brigády socialistickej práce) pod vedením s. Slava Kašiaka. Vypomáhá též pí. sestra a brigádničí sl. dcera. Letní občerstvení (fungují cca do konce září, pak nastupuje hustá kosa) s venkovním posezením přívětivě útulné. Atmosféra jako kdysi na našem Žižkově (nikoli kosmopolitním, nýbrž štamgastském, útulně domáckém). Namísto stolků šicí stroje (včetně mašin), hafo vlaječek, socialistické artefakty, obrazy bývalých prezidentů, na stropě vlajky a maskovací síť. Prima útulno. Socialistických artefaktů si tu každý váží a nejsou zde coby parodie. A když přijede tzv. intelektuál z pražské či brněnské lumpenkavárny a začne blouznit cosi o propagaci čehosi - jede rychle ven a zastaví se až na Oravě. Tak je to správné, tak to má být! Teče světlý Topvar 11° (malé EUR 0,60, velké EUR 1,00) a tmavý Topvar 11° (ale prý o něco silnější). Ale jó … Dá se. Nicméně je to asi jedno. SABMiller koupil vše. Topolčanský Topvar zavřel a všechno vaří Šariš. Šariš, Topvar, Mnícha, ovšem i Kozla a snad i tzv. plzeň. Pivovar Steiger zase patří pod Litovel etc. V Liptovském Mikuláši premává piváreň Kolotočovo, s nabídkou i českých produktů typu Svijan či Bernardů. Ovšem při Kadi dostáváme tip na fungl nový minipivovar v Mikuláši. Liptovär (https://liptovar.sk). Funguje cca dva měsíce a místní se sem ještě chodit nenaučili. Ona pivní kultura na Liptově (a Slovači vůbec) za moc zatím nestojí. V převážně většině všichni rozlišují jen desítku a dvanáctku. Pro ně je hlavní pálenka. Liptovär disponuje přívětivou pivovarskou restaurací. Vaří ležáky Svätlý Mikuláš 12%, Tmavý Mikuláš 13%. A speciály Garbiar Ale 12%, Mikul APA 14% a Biely Mikuláš 12%. Svätlý Mikuláš (malý po EUR 1,40) pivní, dobrý. Mikul (0,4 l za EUR 2,20) řádně hořký. Liptovär umí. Držíme palce a Dej Bůh štěstí! Příště přijedeme na déle. Podvakrát výšlap z Jána na začátek Liptovského Hrádku (= Liptovské Zakopané). Cílem je proslulý, a lákavý, kemp Borová Sihoť (= slať) u Váhu. S využitím naučného chodníku k minerálnímu prameňu Medokýš. V chatové osadě, přesněji v Hotelu Borová Sihoť čepují Šariš 12° (malé EUR 0,70). S nádhernou čepicí pěny. Šariš dvanáctka vcelku ujde. Chutná pivně a není to jenom taková vodička jako desítka. Z Jána je to sem sice jen slabá hodinka, leč večer sem raději nechodíme. Cesta (horní při okraji lesa či dolní vedle Váhu) totiž vede přes posekaný lán se zbytky kukuřice. A hodovat sem chodí nejen nemálo divočáků, nýbrž i medvědi. Místní důrazně radí, po rozbřesku či při podvečerním stmívání, sem rozhodně nechodit. Dále jen telegraficky. Při cestě tam tradiční obědový stop na tradičním místě - Koliba pod horů, na Bečvě. České a moravské tzv. koliby nám připadají umělé a kýčovitě směšné. Pod horů teče desítka a dvanáctka Budvar. Tzv. ležák překvapivě není až tak hrozný. Leč nekroužkuje a bez pěny. Vysoké Tatry bezútěšně holé. Co nepolámal vítr, sežral kůrovec. Nejhorším nepřítelem je tu (stejně jako na Šumavě) fanatický ekolog-ochranář. Zákaz kácení napadených stromů - příroda si prý poradí sama. Neporadí, kůrovec se šíří i do Tater Nízkých i Západních. Darmo mluvit. Chata pod Soliskom (1840 m.n.m.) čepuje tzv. plzeň (EUR 2,20) a světlou desítku Šariš (malé EUR 1,20, velké 1,80) + tmavou jedenáctku Šariš. Po plavbě na pltích po Dunajci je žízeň. Chata Pieniny disponuje slunečníky Original Goral Tradition, leč točí starouše. Ani omylem. Fuj. Goralský dvor v obci Haligovce, s kempem i farmou, je údajně vyhlášený. Točí však Kozla. V sezóně i Šariše. Kozla nebrat, takže raději ke komplexu p. Piera. Potraviny, průmyslové zboží, koliba U Piera. Pier = minimálně stošedesátikilový Rom trůnící za kasou s monitory, odkud vše diriguje. Prý zdatný obchodník a fajnový člověk. V kolibě však jen Zlatý Bažant. Never more! V Žiarskej doline krátký stop v chatě Kožiar. Útulný kempík s chatkami rustikálně-goralského stylu. Útulná, nefalšovaně nekýčovitá koliba čepuje světlý Šariš 10° (malé EUR 0,70), tmavý Šariš 11° (malé EUR 0,90) a Radegasta. Pro úplnost kronikářsky zachyťme prehlidku jaskyne (Demänovská jaskyňa Slobody) i Jasnej pod Chopkem - bez pivních experimentů i zážitků (Bažanty, tzv. plzně či starouše fakt nebrat). Zaujme obří americký obranný sprej Sabre Bear na medvědy. K mání u okénka se suvenýry za EUR 72. Ověřeno na Aljašce i v Montaně. U nás se cena pohybuje od CZK 1150. Za krátkou zmínku stojí prohlídka v Nestville Parku (www.nestvillepark.sk), čapí obec Hniezdne, poblíž města Stará L´ubovňa. Obludně veliká fabrika na líh, s obrovskými sily, moderními výrobními halami (opravdu žádná domácí palírna v malém domečku) etc. doplněná o skanzen řemesel a lihovarnictví. Prohlídka, pro mnohé atraktivně připravená, s výkladem i malou degustací či vlastní ražbou mincí (s čápy) v ceně vstupného. Produkuje se slovenská whisky, prý se všemi dostupnými skotskými certifikáty. A ochucené vodky a další kořalky. Z průvodkyně však vylézá, že především ve velkém produkují čistý líh. Skanzen a whisky nám připadá jako kamufláž. Leč, proč ne. Majitelé (údajně místní bratři-bossové) jsou nepochybně šikovní. Ovšem whisky na Liptově? To je jako borovička u Loch Ness. Slovensko máme moc rádi. Takže příští září (nebo možná i dříve, a na déle). Do vi … (A držte se! Nejen pri Kadi!).

Pel-mel ze zrzavého světa (aneb pár pivních drbů a frků, které p.t. čtenářstvu možná unikly): V Litoměřicích chystá biskupství minipivovar, který nabídne Štěpána, Vikáře či Kaplana. Do konce roku 2015 by měl Biskupský minipivovar U sv. Štěpána, v Diecézním domě kardinála Trochty, fungovat. Plánovaný výstav činí 400 hl. „Skutečný příběh bojovníků za české pivo“ aneb dokumentární snímek Česká pivní válka. S TV premiérou na ČT2 8. září (https://www.ceskatelevize.cz/porady/10441313897-ceska-pivni-valka). Zhlédnuta cca třetina a opravdu never more! Na tohle jít do kina … Což o to, některé výroky proti europivu sedí, nicméně ta forma, to podání. Režisér sám hrdě deklamuje, že když začínal točit, nerozeznal plzeň od braníku. Z filmu neprofesionalita, neznalost, ale i odcizenost a nepřátelství k pivku, tzv. režiséra čouhá opravdu bolestně. Žádné hospody a samé moravské nářečí. Parodie, umělecký záměr, dehonestace? Navíc se má jednat o údajně „zábavné portréty“ tří osob, které „v lehkém, komediálním tónu“ zachycují „lásku ke zlatavému moku i tuzemský vzdor nadnárodním pivovarnickým koncernům“. Ostravský hudebník MJ opravdu potvrzuje, že Ruda z Ostravy je trefený opravdu dokonale. A má p. Josef Krýsl zapotřebí se v tomto blábolu angažovat? Co bylo cílem této slátaniny? Kterou platíme z daní. Znovu se potvrzuje, že pravdo-láskařskou Českou televizi je třeba rozehnat a zrušit. Škoda, perfektní ředitelkou by bývala byla pí. Jana, zvaná Bobo. Snad ještě bude … Globální pivovarnická jednička Anheuser-Busch InBev má zakoupit světovou dvojku SABMiller. Jedním z „objektů“ historicky největší světové pivovarnické fůze bude i Plzeňský Prazdroj, dříve „náš“. Média nadšeně líčí, jak na tom tuzemský pivař vydělá. Jak konkrétně ovšem neuvádějí. Opak je totiž pravdou. Větší odbyt, větší výstav, ještě menší kvalita a hlavně větší zisky pro vlastníky. P.S. Evropa v čele s Merkelovou se definitivně zbláznila. V perverzně sluníčkářském orgasmu páchá kolektivní sebevraždu. Dekadence a degenerace už postoupily tak, že Západ ztratil schopnost bránit své hodnoty, tradice, svůj způsob života i své hranice. Kupuje si odpustky za své „údajné“ viny. Konflikt civilizací a kultur je tu. Ovšem ani učený S. P. Huntington opravdu nepočítal s tím, že jedna civilizace zlikviduje sama sebe. Dobrovolně a nadšeně. A náš parlament bouřlivě řeší, zda den sňatku Jana Lucemburského bude významným dnem či přímo státním svátkem. Národ mizí, stát se rozpadá. Dobře nám tak! Máme, co jsme (ne)chtěli! A bude hůř. Brzy a podstatně. Nastane nové národní obrození? Či doba temna?