ZN 53 + Ossegg

Zrzavé novosti aneb staronové aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby

(No. 53., překvapivě stručné, z 31. prosince LP 2018)

Pivní moudrost a recept: „Má-li však lék stálosti míti, musím české pivo píti, musím české pivo pít“ (vlastenecky-obrozenecký popěvek). „Chléb je základ života, pivo je život sám“ (anglické přísloví). „Každý by měl v něco věřit … A já věřím, že si dám ještě jedno pivo“ (W. C. Fields). „Někdy se tak podívám na všechno to pivo, co vypiju a docela se stydím. Pak se kouknu do půllitru a přemýšlím o všech těch dělnících v pivovaru a o všech těch jejich snech a nadějích. Kdybych nepil tohle pivo, byli by asi bez práce a všechny jejich sny a naděje by se rozplynuli. A pak si řeknu: Je mnohem lepší, když piju tohle pivo a nechávám jejich sny stát se skutečností, než kdybych byl sobec a myslel na svoje játra“ (J. Handy). Dneska si lehce ukuchtíme bůček na pivu. Přichystejme si: 1,5 kg vyššího bůčku s kůží, 1 světlé pivko, 2 velké cibule, 1 palici česneku, kmín, sůl a sádlo. Technologický postup: Kůži na bůčku nařežeme do čtverečků. Maso ze všech stran osolíme a okmínujeme. Bůček přesuneme do pekáčku a na 20 minut dáme péci do trouby na 200° C. Během pečení maso občas otáčíme. Po 20 minutách podlijeme trochou piva. K masu přidáme pokrájenou cibuli. Dáme péct na dalších 20 minut na 150° C. Poté do zářezů vložíme česnek nakrájený na plátky, opět zalijeme pivkem a na bůček položíme sádlo, které znovu posolíme. Ještě jednou vložíme do trouby a na 200° C pečeme 10 minut. Bůček servírujeme teplý nebo studený. Návodů na přípravu buřtů na pivu není nikdy dost. Tož jeden znojemský. K přípravě špekáčků na pivku s okurkou potřebujeme: 500 g špekáčků, 150 g anglické slaniny, 5 sladkokyselých okurek, 1 větší cibuli, 2 lžíce oleje, 2 deci kečupu, ½ l piva, špetku ostré papriky. Špekáčky podélně rozřízneme do tří čtvrtin, rozevřeme je a naplníme dílkem cibule, řezem okurky a plátkem slaniny. Pekáček vymažeme olejem, přihodíme jemně pokrájenou zbylou cibuli, na kterou umístíme naplněné špekáčky, posypeme ostrou paprikou, vložíme do předehřáté trouby a krátce zapečeme, aby se cibule nespálila. Poté špekáčky podlijeme kečupem a pivem, dáme zpět do trouby a při střední teplotě dusíme ještě cca půlhodinky, až se z výpeku, kečupu a pivka utvoří hustá omáčka. Pro zahřátí zkuste - nejen v zimě - tradiční pokrm irských pastevců z jednoho hrnce. Na Irish stew potřebujeme: 800 g jehněčího plecka, 500 g menších brambor, 2 velké mrkve, 2 střední cibule, 4 stroužky česneku, 300 ml piva Guinness, 1 ½ hrnku silného masového vývaru, hrst nasekané petrželky, lžíci sušeného tymiánu, lžíci másla, 2 lžíce rostlinného oleje, sůl a pepř na dochucení, hrst čerstvé majoránky na ozdobu. Jak na to? Jehněčí nakrájíme na kostky a ve větším hrnci opečeme na oleji. Osolíme, opepříme, přidáme prolisovaný česnek a tymián. Podusíme, až se šťáva odpaří. Podlijeme pivem, povaříme 5 minut, podlijeme hrnkem opravdového vývaru a dusíme cca 1,5 hodiny. Brambory a cibule nakrájíme na čtvrtky, mrkev na kolečka. Na pánvičce rozpustíme máslo a zeleninu čtvrthodinku restujeme. Poté přidáme k masu, přilijeme zbytek vývaru a podusíme cca 10 minut. Vmícháme nasekanou petrželku a podáváme ozdobené majoránkou. Pro nenapravitelné těstíčkáře přibalme jednoduchý návod na nejenom vánoční kapří řízečky v těstíčku pivním. Připravme si: 800 g kapřích podkov, 2 vejce, 180 g hladké mouky, 150 ml světlého pivka, 2 lžíce parmezánu, ½ lžičky kypřícího prášku, olej na smažení. Kapří fileta zlehka posolíme. Ušleháme vejce s moukou dohladka. Postupně přiléváme pivo a metličkou promícháváme. Nakonec přidáme parmezán a kypřící prášek. Rybku obalíme v těstíčku a smažíme z obou stran na rozpáleném oleji. Dobrou chuť!

Svijany (BPH II.): Někdy od půle listopadu se tradičně dotazujeme ve svijanské prodejně na tradiční kalendář. Má být prý už nafocen. Opět prý moc hezké slečny i paní. Oblečené. Leč neokrojované. Škoda. Zatím kalendář k mání není (Nemáme ani kalendář s V. V. Putinem, na který jsme líčili na chuchelské tradiční Military burze. Škoda). Takže z pivovaru odnášíme - vedle plechu na objednávku pro známé - alespoň Svijanoviny č. 4. Až doma překvapeně zjišťujeme, že jsou číslované 4/2017. Fakt jsou loňské. Docela úlet. Zaznamenáváme, vedle Zámeckého Máze, též Máz kroužkovaný a prý se zase chystá DUX coby sváteční chuťovka. Dobře mu tak. Svijanská pivka bývala dobrá, nežli se pivovar přehnaně zvětšil. A chemická zvěrstva typu 450, nebo Y a X z dceřiného Rohozce, opravdu nemusíme. Stačí malý loček a žaludek se odporem svírá. A protestuje. K tomu kovová pachuť na jazyku. Kalendáře mají však pořád vkusně povedené. 15. 12. si konečně odnášíme kalendář aktuální. Sice na rok 2014 nemá, ovšem jde to. Takový únor, květen, červenec se velice pohledně povedl … Odnášíme též Svijanoviny 4/2018. Informují, mimo jiné, o Svijanské 20, která právě zraje pro Vánoční trh. Silné singl malt svijanské zraje již osmý měsíc. Dodejme pro pořádek, že 15. 12. na nádvoří Zámku Svijany probíhaly adventní trhy. Poklidné, neagresivní a vcelku stylové. My však míříme na Havlíkovu farmu v Oseku u Sobotky. Kolega zakupuje nelevné maso, se kterým bývá nadmíru spokojen (jako obvykle vysoký roštěnec) a ochutnáváme i místní hranolky. Slušné, veliké, tlusté, chutné, návykové, ze skutečných brambor. I domácí majonéza je moc fajn. Tyhle opravdové hranolky opravdu chválíme. I když BPH hranolková fakt není a ani nikdy nebyla. Výjimka potvrzuje pravidlo. Prý i zdejší hambáč stojí za to. Uvidíme.

Medvěd, Krakonoš a Štěpán (BPH X.): Pivovarský klub Křižíkova 17° (https://www.pivovarskyklub.com) představil 13. 11. na klubovém večeru ambiciózní pivovar Cobolis z Prahy - Ládví. Proběhlo tradiční martinské husobraní i obligátní americká rodinná večeře-hostina na Den díkůvzdání. Na prosincové klubové seanci 11. 12. se odprezentoval minipivovárek Transformátor Hlavatce a pivovar Nová Bystřice. Dej Bůh štěstí i v roce 2019!

Dětenice a Český Ráj (BPH XI.) + Rohozec (ZN 19.) + Neumann (ZN 19.) + Mostecký Kahan (ZN 28.) + Malá Skála (ZN 41.): 23. 12. navštěvujeme, po mnoha letech, chatu Na krásné vyhlídce. U Valečova. Točí sice tzv. plzeň a géčko, ale snad pro jednou … Tzv. plzeň hodně, hodně průměrná. Kolegův hovězí vývar hutný a poctivý, leč trochu chladný. Jezevec dostává jídlo jiné, brzy však přinášejí objednané telecí ragú na houbách s karlovarským knedlíkem. Děsivě horké. Vyhlídka je tu ale fakt pěkná, obsluha mírně popletená a přidrzlá, jídla však dvakrát větší a dvakrát levnější nežli na hruboskalském Šteklu. Při srovnatelné kvalitě. Karlovarský knedlík přímo excelentní, dokonce savý i chutný. Takže vlastně O.K.

Pivní toulky Žižkovem (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII. etc.) aneb co starého (každá změna je k horšímu) doma U sadu: Na žižkaperku, na škroupáku, zkrátka doma U sadu (https://www.usadu.cz) 1. 11. naražen první soudek světlého ležáku První. 0,4 l koštuje CZK 55. Uvařil Plzeňský Prazdroj a Pivovar Matuška. Autoři receptu L. Straková a A. Matuška. Pod Asahi-Prazdroj přitom spadá též Gambrinus, který příčinu svých problémů vidí v minipivovarech. Zajímavé. Tady je naopak volena spolupráce obra právě s minipivovarem. Jedna várka vznikla přímo v Plzni a tato je během listopadu distribuována coby Volba sládků. Druhá várku, uvařená v Broumech, v sektových sedmičkových láhvích zamířila do pivoték (A byla vesměs bleskurychle rozebrána). Mok je připraven k 100. výročí republiky a proto byly využity i dvě chmelové odrůdy z USA. Aby bylo symbolicky USA poděkováno za vznik ČR. Letáky i láhve jsou vyvedeny v červeno-modro-bílé a připomínají neuskutečněné návrhy na československou vlajku. Na nás jsou až moc kubistické. Pivko samotné je světlé 12,5°, za studena chmelené, spodně kvašené s alc 5,2 %. IBU 36. Při výrobě sládci použili americké velmi aromatické chmelové odrůdy Citra a Cascade plus žatecký poloraný červeňák. Výsledek? Český pitelný ležák to není. Vůně intenzívně citrusová, jako IPA a vůbec ne jako ležák. Což potvrzuje i citrusově nahořklá chuť, typická pro IPy (či APy), teprve po chvíli se dají rozeznat tóny ležákového šmaku. Akci vítáme, nicméně nefiltr Asahi-Plzeň při říjnové Volbě sládků nás vlastně oslovila více. První je a zůstane hybridem (prý India Pale Lager). Hybridy BPH z principu nemusí. I když pivo povedené asi bude a asi zaznamená i úspěch. A úspěch opravdu i má. I když mnozí oprávněně konstatují, že na ležák je produkt moc, moc navoněný. Sadovská zahrádka sklizena na půdu počátkem listopadu. Zase rok v háji! (co v háji, přímo v pr…). Před Martinem naražen Svatomartinských ležák Lobkowicz extra chmelený 12° (alc 5,3 %) od Rychtáře. Má být plnosladový, tělnatý, silný. Realita? Protivně navoněný, nehořký. Nic extra (Dalším svatomartinským lobkowiczským speciálem je pšenice z Jihlavy, která na sadovském čepu není). Letošní Svatomartinské sadovské dobroty obnášejí: husí játra restovaná na grilu se slaninou, s restovaným hroznovým vínem a toustovým chlebem, husí vývar s játrovými knedlíčky, nudlemi a zeleninou, svatomartinské pečené stehno z Barbarie, bílé a červené zelí, houskové a chlupaté knedlíky, husí prsa pečená na jablkách, bílé moravské zelí a bramborové lokše. Husí vývar superpřepychový, hutný, voňavý, poctivý (také ho táhli na sporáku celou noc). Stehno z Barbarie (= francouzská husokachna) překřtěno na stehno z Barbíny. Maso však na něm nějaké je a souprava očekávání s přehledem splňuje. Chlupatí knedlíci ale malincí, spíše takové strapačky. Leč chválíme. Luxusně lákavě vypadají i husí prsa, která jsou díky jablkům krásně šťavnatá a nebesky vláčná. V půli listopadu božského Raptora na čepu opět střídá Apollo Galaxy. V druhé půli listopadu šenkován náchodský světlý ležák Primátor Špringl zelený chmel (11°, alc 4,5 %). S čerstvým chmelem z vlastních chmelnic v Polepských Blatech. Není navoněné, je hořčí, ovšem plné nikoli. Chuť peprná, bylinně drsnější. Trochu nevyvážené. Od 21. 11. sadovská pípa na Guinness krásně svítí. Jako malá kaplička či minibetlém. Také v něm hned spočinula tři malá zvířátka, včetně gumové želvičky. P.t. čtenář dobře ví, že populární malé želvičky jsou umístěny v sadovských pisoárech a lze je adoptovat za cenu plzeňského (Adoptovat samozřejmě želvičky nové). Čas od času nějaká z hajzlíku beze stopy zmizí a už se opakovaně stalo i to, že kdosi chtěl adoptovat právě tu počůranou, kterou způsobně přinesl na bar. Pábitel nebo debil? Koncem listopadu na sadovskou pípu zavítává Permon Winter Ale. Vázne distribuce kmenového polotmavého Démona (a prý kolísá i jeho kvalita), kterého tak na čepu na krátký čas střídá polotmavá 13° Primátor, kterou zase brzy nahrazuje polotmavá 13° Kácov. Před Vánoci je šenkován světlý Primátor ležák 12° výběr z chmele. Hořký, pitelný. Tleskáme, ochutnáváme. Druhý den pálí žáha jako svině, leč chybka pravděpodobně nebude na straně náchodského pivka (Jezevec už má své dávno, dávno odpito). Na Štědrý den Kozla 10° střídá na čepu Rychtář 10° Fojt. K tomu obligátní Vánoční menu 1929: rybí polévka s krutony (poctivá), opečená vinná klobáska plus šťouchačky, smažený kapřík se salátem, staročeský kuba (letos ovšem plus vepřový stejčík - a to fakt frčí), kaštany s koňakem, masarykovské lívance. Rozvozy jídel krutopřísně husté jako každoročně (Sadovští na Štědrý večer krmí celou Prahu – jsou jediní na rozvozech). Emancipované feministicky se vařením už neobtěžují ani na Vánoce. Máme, co jsme (ne)chtěli. Chlapi, chce to probuzení! V rámci tekutého kapříka beze stresu vychutnáváme báječného Zacapu, zapíjeného báječným Raptorem. Diety, léčitelé i promovaní lékaři, běžte do prdele! (Alespoň na Štědrý den).

Párování piv s pokrmy (BPH XXII. + LXIV. a další): Pivo, Bier & Ale No. 77 zve do malostranského Street Burger Bistra, kde únětickou desítku servírují jako doprovod k údajně špičkové gastronomii. Vytáčí nás už „světový“ název podniku. K tomu burgery ani hot dogy za špičkovou gastronomii nepokládáme, leč když to někomu opravdu šmakuje, proč občas ne. Kombinace únětického s papajovým salátem, mangovým pyré, marinovaným vepřovým teryiaki s vodním melounem nebo krevetemi působí „cool“ exoticky. My ovšem raději kombinujeme naše pivka s guláškem, krkovičkou, kachničkou, ptáčkem a dalšími našimi omáčkami nebo poctivou česko-moravskou zabíjačkou. Bez papáji, mangového pyré i teryiaki se klidně obejdeme a ani nás přehnaně fakt nelákají. Stejně jako nás vůbec nelákají moderní variace tradičních jídel typu halušek carbonara, patřících do rubriky bizarnosti a prasárny.

Pivní kuchaření a kapsaicin (BPH XXIV.) + velká kapsaicinová hitparáda (ZN 50.): 18. 11. ve svijanské prodejně odhalujeme dárkové balení dochucovacích omáček made in CR v podobě tří pidilahviček s názvem Bestie. Prý omáčky z Dolního Bousova. Zakupujeme za CZK 299, což za hubičku není. Údaje o SHU na zadní straně krabičky nesouhlasí s tím, co stojí na lahvičkách samotných. Tedy lahvičce jedné. Bhut Jolokia Naga má mít 1 100 000 SHU či 900 000 SHU (na lahvičce). U Habanera (300 000 SHU) a Trinidad Scorpion (1 800 000 SHU) už čísla na lahvičce i krabičce sedí. Oranžový Scorpion má krásně ostrou, krásně nekomplikovanou chuť. Výborný. V naší kapsaicinové hitparádě dáváme známku 9. Desítka nepadla, kvůli miniaturnímu balení 2cl. Habanero bere bodů 8 (ovšem neregistrujeme podstatný rozdíl v pálivosti, takže čísla 300 000 vs. 1 800 000 nám nesedí) a Jolokie bodů 9.  Dalším obodovaným produktem je tuctový kečup Red hot s ostrými papričkami jalapeños od ukrajinského výrobce Chumak. Bez lepku, bez konzervantů, bez barviv. Kdo chce, nechť Ukrajincům věří … Na nás 280 g plastikový kanystřík působí hodně černobylským dojmem. Udělujeme 3 body. Pro pořádek obodujme i zcela nepálivý kečup stejného producenta údajně „ze žlutých chersonských rajčat“. Výsledek je hnědý a hnusný, za originalitu dáváme 1 bod.

Pivní trendy (BPH LX. + LXV.) aneb cool nebo vool (čti vůl)?: Samozvaní kavárenští mudrlanti mudrují a radostí až hýkají, že v budoucnu si stamiliony lidí nebudou moci dovolit pivo. Predikován je pokles produkce ječmene, který má být z hlediska údajného globálního oteplování jednou z nejzranitelnějších rostlin. Plíživé zvyšování cen piva už začalo a podle prognóz se během příštích dekád prý výrazně sníží konzumace piva i v tradičních zemích typu Irska, Belgie nebo ČR. Ještě, že se toho už nedožijeme. Proč vlastně pivo pořád zdražuje? Má růst cena chmele, ječmene, energií, mají růst platy. Prý nevyhnutelné objektivní trendy. Anebo je všechno jinak? Nenasytnost, nenažranost a kolosální drzost vlastníků bývá totiž bezmezná (Žádné anonymní trhy a trendy. To jsou vždycky konkrétní lidé, instituce a jejich zájmy). K tomu pisálkové, kteří nás těžce masírují, že pivko je údajně stále dostupnější a dostupnější. Cena piva má totiž růst pomaleji nežli naše platy. Cena piva v Evropě má dnes být nejnižší na Slovensku (dle tiskoviny Ekonom, 44/2018). Průměrná cena za pintu/půllitr čepovaného piva je tam udávána EUR 0,96. V Bulharsku činí EUR 1,00, v Rumunsku EUR 1,11 a u nás EUR 1,15. Nejdražší má být Švédsko, kde velké pivko vyjde na EUR 5,75. Je tu listopad a tedy i tradiční výstupy z výzkumu CVVM Pivo v české společnosti tradičního výzkumníka J. Vinopala a spol. Pivo u nás pije méně žen, ale zase ve větším množství. Takže nás ženské vlastně drží. Celkově stále hájíme světové prvenství, ale už to zdaleka, zdaleka není, to co bývalo. Chlapi se rychle musí pochlapit i v této oblasti. Bakalův Respekt se přitom málem podělal radostí z toho, kterak český pivař letos vypil o litr piva týdně méně nežli loni.

Jihoměstský pivovar (BPH LXIII.) + Richter (ZN 22.) + Vinohradský pivovar (ZN 29.) + Kunratický Muflon (ZN 47.) + Ossegg: Od prázdnin funguje nový vinohradský pivovárek. Což je dobře, neboť s Vinohradským pivovarem jsme si do oka vzájemně přehnaně nepadli. V bývalém Divadle Spejbla a Hurvínka, dnes Divadle U hasičů se zabydlel klon pivovaru cisterciáckého opatství z krušnohorského Oseku. Osegg Praha (https://praha.ossegg.com/) premiérově navštěvujeme 23. 11. A odcházíme navýsost spokojení. Na čepu pivka převážně pojmenovaná po význačných představitelích kláštera: 12,5° světlý ležák Philipp 12 uvařený ze dvou sladů a chmelený výhradně ŽPČ (alc 4,8 %, 33 IBU), 13,5° světlý speciál Laurentius 13 s chmely ŽPČ a Bohemia (alc 5,3 %, 40 IBU), tmavý speciál 13,5° Balthasar 13 uvařený z pěti druhů sladů a chmelený ŽPČ (alc 5,4 %), svrchně kvašený American Red Ale 11,5° Ruthard 11 s chmely Mosaic a novozélandským Pacifica (alc 4,5 %, 35 IBU). K tomu ještě speciální speciál Martin, svrchně kvašený 14°. Philip decentně trpčí, Laurentius fakt silný a fakt hořký, Red Ale svěží a Martin hodně, hodně grepový. Spokojenost. Maximální spokojenost též s profesionální a pozornou obsluhou. Orig sklo i informace o pivech jsou zde samozřejmostí. Spokojenost též s kapřími hranolkami s bramborem v denním menu. Bohužel od 11 do 15 je možné objednávat pouze a jen z polední nabídky čtyř jídel, nicméně vybrat si v pohodě lze. Přitom na stálém lístku trůní skvosty typu kachní klobása nebo marinovaný sleď. BPH si odnáší domů patentní sklenku pivních škvarků ala vepřovka. Pa-rá-da! Trhané maso opravdu poctivé a především neuvěřitelně syté. Nejsme tady naposledy.

Pivko s deserty a nový časopis (BPH LXIV.): Do schránky doputovalo již 77. číslo časopisu Pivo, Bier & Ale (www.pivobierale.cz). Editorial konstatuje proměny trhu s lahvovým pivem a raduje se ohledně kooperace Budvaru s Permonem a především kooperace Plzně s Matuškou. Což umocňuje hlavní reportáž o vzniku ležáku První. Na nás až moc superlativů. Leč nebrblejme mrzoutsky pořád. Věřme, že tvůrci Prvního, v čele s pány Matuškovými mají z pivka opravdu radost. A, že si splnili svůj dávný sen. Což určitě není tak málo. Co p.t. čtenář nalézá dále? Představení žatecké instituce Pioneer Beer (To se fakt nemůžeme obejít bez anglických názvů našich minipivovarů. Vždyť je to tragikomicky směšné), degustaci tmavých německých piv stylu dunkles lager a dunkel weizen, pochvalné ódy na slánskou Továrnu „na silné zážitky“, obsáhlý rozhovor s předsedou představenstva náchodského Primátora, povídání o ochucování piva nebo o značce Samson, zasvěcené tipy na německý advent s pivem, recenzi osvěžujícího průvodce po berlínských pivovarech, orig korejské kimči v gastrorubrice, náhled do základů pivního sommeliérství, něco o sudech a samozřejmě neabsentují obligátní pozvánky, upoutávky, reklamy, výsledky. Opomenout nelze pozvání do malostranského Street Burger Bistra (Zase „světový“ anglický název. Na Malé Straně. Stále naší? Ó, nikoli), které komentujeme v rubrice o párování jídel a piv. Nejvíce z celého čísla nás ale oslovuje trojstrana s reprodukcemi starých reklamních plakátů na téma „Když pivo nabízí žena“. Vkusné, krásné a ženy nijak nedegradující. Naopak. Ať se pošahaní feministé pos…

Antoš (BPH LXXI.): Pivovar Antoš (www.pivovarantos.cz) s krčmou rádi vyhlašujeme, a to vlastně už opakovaně, podnikem roku 18. Pivka a jídla byla vždycky přepychová a vždycky zážitková. P.t. čtenář dobře ví, že BPH je mnohdy kritická až přehnaně. U Antoše nás napadá pouze jediná kritická výhrada. Že se nalézá ve Slaném. Takže tu rádi usedáme, vždy přesně na nedělní jedenáctou, pouze několikrát do roka (Cyklohráček je totiž sezonní a především pouze víkendový). Nikdy jsme přitom nebyli zklamáni, a to ani obsluhou. Prostě ničím. Současně bedlivě sledujeme rozkvět dalšího slánského pivovaru Továrna, který se měl během tří let své existence vypracovat na absolutní špičku mezi restauračními minipivovary. Špičku dokonce evropskou! Jak tvrdí nejen reportáž p. Borowiece v PBA No. 77. Chválen je architektonický koncept, promyšlený do nejmenšího detailu, pivka, jídla i párování piva s jídlem. Třebas domácí taliány kombinují s podzimním Winter Ale 13°. Na fotočkách vše vypadá opravdu hodně lákavě. A nikoli podbízivě, s respektováním i úctou k národní kuchyni. Chvalozpěvy plně potvrzují též jazyky z řad slánských usedlíků, kteří přitom dobře znají i Antoše. Továrna má být ještě vyšší level a prý o něčem jiném. No, pokud je to pravda, před Slaným upřímně smekáme. Červíček pochybností v nás však pořád hlodá a hlodá. Když už se těžce dostaneme do Slaného, tak nezajít k Antošovi? To si neumíme představit. Kdyby tak Továrna byla jinde.

Železná Ruda (ZN 33.): Pivovar Kout na Šumavě má tuze, tuze veliké problémy. Výroba tu byla obnovena LP 2006. Loni majitel zemřel a od té doby pivovaru nastaly zlé časy. Třenice mezi početnými dědici, nedobré vztahy mezi bývalými partnerkami majitele v představenstvu (Pan majitel měl prý hodně, hodně rád nejenom pivovar, ale i ženské. A ty dokáží být neuvěřitelně mstivé), hledání kupce, boj s šířícími se fámami, že koutské končí. Jsou to ale pouhopouhé fámy? Sympatická koutská desina i dvanda se prozatím vyrábí. Jak dlouho ještě?

Pivní snob (ZN 42.): Od prosince se mění značení piv. Přináší to novelizovaná vyhláška ministerstva zemědělství. Staré etikety přitom mohou pivovary ještě rok používat. Nové značení odstraňuje některé nelogičnosti. Kdy např. svrchně kvašená piva byla řazena k ležákům. Některé nelogičnosti ovšem přetrvávají, značení stále neodpovídá druhům piv. Vyhláška zavádí označování i pivních typů jako Ale, IPA. A též hovoří o atypickém pivním nápoji. Což má být nápoj nesplňující požadavky na pivo, ale vyrobený na bázi piva s upraveným podílem sladu nebo způsobem kvašení. Nové označení piva má následující podobu: nealkoholické pivo (do alc 0,5 %), nízkoalkoholické pivo (alc 0,5-1,2 %), stolní pivo (stupňovitost do 6), výčepní pivo (stupňovitost 7-10), ležák (stupňovitost 11-12, pouze piva spodně kvašená), plné pivo (stupňovitost 11-12, pouze piva svrchně kvašená) a silné pivo (stupňovitost 13 a více). Předpis též nově definuje ovocné a zeleninové šťávy nebo medovinu.

Ozvěny Tour 2018 (ZN 51.): Jihočeský stálý spolupracovník BPH na podzim občas usedává v táborském Výčepu (https://www.vyceptabor.cz) a chválí si oborskou Devítku a Srpěnu. Méně už chválí méně chleba k uzeninám. Stejně mu závidíme a vyhlížíme léto. A s ním Tour de Putyk 2019. Dá-li bůh (po novu Inš´Alláh!). Táborská Beseda prý už začala sama vařit.

Pel-mel ze zrzavého světa (aneb pár pivních drbů a frků, které p.t. čtenářstvu možná unikly): Kašperskohorský pivovar na počest 28. října připravil, rukama sládkové Michalové, pivko Republika. Hlavní sládková Pivovaru Mucha Tallová zase kuchtí bylinné pivo Mystic Fly. Inspirovala se dobami, kdy se ještě nepoužíval chmel. Nějak se nám s ženami-sládky roztrhl pytel. Feminizace pivovarnictví? Láhev Asahi-Pilsner Urquell byla v roce 2017 vydražena za CZK 250 000. Šlo o jednu z kolekce deseti unikátních lahví ze sklárny Moser, do kterých bylo stočeno pivo zrající v dubových sudech. Nekupte to. Dej Bůh štěstí! PF 2019.