ZN 71 + Tour 22

Zrzavé novosti aneb staronové aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby

(No. 71., podletně prázdninové, včetně Tour 22, z 31. srpna LP 2022)

Pivní moudrost a recept: „Za dobrým pivem šel bych světa kraj. Přeblažená česká zem, kde se pivo vaří, kde ho lidé pijou, tam se dobře daří: neb ví stvoření všeliké, pivo má cnosti veliké. Kde je český sládek, kde je české pivo, tam vždy dobře je, tam vždy dobře bylo“ (slogan Pivovaru a restaurace Vítek z Prčice na památku všech větví Vítkovců). „Člověk míní a hospoda mění!“ (J. Hašek). „Pivo je pro jímavé povahy“ (Z. M. Kuděj, první interpretace). „Pivo je projímavé povahy“ (Z. M. Kuděj, interpretace druhá). Prázdninové recepty jsou nudně obyčejné. V určitých obměnách je pozorné p.t. čtenářstvo může vypátrat v dávnějších dílech BPH, resp. ZN. Za oživení snad přesto stojí. Na grilovanou pivní krknu s pečenou zeleninkou nachystáme: 4 plátky prorostlé krkovičky, 200 ml piva, 3 stroužky česneku, chilli papričky, 100 ml oleje, sůl, pepř, mletou papriku a na přílohu 2 mrkve, 1 cuketu, olej. Postup: Plátky masa decentně naklepeme a naložíme přes noc do marinády. K přípravě smísíme pivko s olejem, kořením, utřeným česnekem a nadrobno nasekanými chilli papričkami. Papričkami nešetříme. Den druhý maso položíme na gril a pečeme z obou stran 7-10 minut. Při grilování obracíme a potíráme zbylou marinádou. Coby přílohu dáme špalíčky mrkve a plátky cukety, promíchané s minimem oleje, osolené, opepřené. Upečené v troubě na plechu anebo na grilu. Na jednoduchá kuřecí stehna na pivku ala kuchařinka Boženka potřebovati budeme: 4 kuřecí stehna (ve skutečnosti lýtka), 4 stroužky česneku, 1 cibuli, 4 lžíce poctivého kečupu, 4 lžíce oleje, 200 ml černého piva, grilovací koření, sůl. Kterak na ptáka? Nožky očistíme, omyjeme, osušíme, potřeme česnekem. Poté osolíme a posypeme kořením. Do pekáče dáme olej, kečup, nakrájenou cibuli a promícháme. Touto směsí potřeme maso a ponecháme alespoň čtyři hodiny odležet. Následně stehna v pekáči zalijeme pivkem, přiklopíme pokličkou a pečeme asi 1 hodinu na 200°C. Poté odkryjeme a ještě dopečeme. K tomu? Podle gusta rýže anebo brambory. Do třetice notoricky profláklé buřty na pivu, tentokráte podle Pivovaru Cobolis. Do pekáčku vložíme nahrubo pokrájenou cibuli a papriky, přidáme špekáčky překrojené napůl, rajský protlak, černé pivko, pár nakládaných cibulek a beraních rohů. Pečeme hodinku a půl na 160°C. V Cobolisu mají být právě buřty na pivku tradičním šlágrem, přičemž slaví úspěch s podmáslovým chlebem a jejich světlým ležákem Praotec 12°. P.S. V dlouhodobé přípravě se nalézá Bertíkova pivní kuchařka, přinášející best of recepty s využitím pivka.

Svijany (BPH II.): Letos Pivovar Svijany doplňuje repertoár nápojů bez alkoholu o čtyři nové limonády Svijanela. S příchutí pomeranč, hrozno, kola a malina. Nabízí též Svijanského Vozku coby míchaný nápoj z nealkoholického piva a šťávy z černého rybízu a limentky. Brr.

Budvar (BPH VI.): Národní to pivovar Budvar zaznamenal loni rekordní tržby. Za rok 2021 uvařil rekordních 1,8 milionu hektolitrů. Privatizační hyeny kolem něj krouží o to mlsněji. 2. 7. cílíme na Budvarku. Cyklohráčkem až odpoledním (ráno překvapivá kosa) - s T. v netradiční roli hrajvedoucího - na Cibulku. Dolů na Plzeňskou a strmě nahoru na Strahov. Kolem růžového traktoru DČ na počest 40. výročí Visáčů. „Jede traktor, je to Zetor, jede do hor, orat brambor …“. Zetor tkví zabodnut čumákem do země v místě legendárního stánku u Džona Debila. „Na strahovským kopci chybí výčep piva, jenom jedna možnost notorikům zbývá. Stánek, stánek u Džona Debila“. Kam se poděl stánek samotný? Není. Sjíždíme smutně do Dejvic. Proti Budvarce nelze přejít. Kolony. Oběma směry. Z Kulaťáku jsme líní se vracet. Někdy příště. Okusit by se slušelo Kraťase. Unikátní witbier coby kolaborace Budvaru a jabloneckého Volta. V Budějicích vzniklo lehké pšeničné pivo belgického typu. Má jít o krásně zakalené bílé svěží pivko, ze kterého trčí pomerančové a citronové tóny plus koriandr. Kraťase zvědavě testujeme 5. 8. v dejvické Budvarce. Moc do bíla sice není, leč jde o příjemné letní lehké pitíčko. S volume kolem alc 4,5 %. Když už dřepíme na předzahrádce, vdechujeme uzenou krknu, s červeným zelím, knedlíkem bramborovým a vídeňskou cibulkou. Splachujeme Bé třicettrojkou. Spokojenost. S kvalitou i kvantitou. V superdrahých Dejvicích hotovky jdou dělat okolo CZK 140. A neprodělávají na nich. V chudých vidlákovech jako je Želeč či Dražíč nesoudně požadují za hotovky (přitom méně chutné a k tomu menší) o padesát i šedesát kaček více! Na žonglování s elasticitou poptávky, s pomalejším zdražováním věcí zbytných, s vytvářením si polštáře na krušný podzim a krutou zimu anebo s tím, že se v Praze zdražuje méně nežli jinde kvůli rozdílnému stylu nakupování, sice něco asi bude, leč na věci samotné to mnoho nemění. Nemravně přestřelenou zlodějskou drahotu tepe rubrika Tour de Putyk 22. A propos: V Budvarce kmitá skvělá obsluha. Profesionální, příjemná, hovorná, ale nikoli dotěrná. O hosty má zájem a funguje hbitě. Pivně zběhlá. Do kšeftu jsou. Palec nahoru! Pochvala se plně týká i druhé směny, obsluhující 13. 8. Cyklohráčkem na Zličín. K mohyle na Bílé hoře a dolů na Dejvice. Kraťas už dopit. Kroužek na žízeň a B33 na chuť. V poledním meníčku ze tří hotovek dvakrát krkovička. Plus hovězí. Tak to má být. Pak, že to nejde. Krkna na Jezevce čeká večer, hovězí bylo večer předchozí. Tož na košt grilovaná šunka. Nelitujeme.

Kersko (BPH IX.) + Poděbrady (ZN 35.): Až 18. srpna letos premiérově průjezd lužními polabskými lesy od Kolína. Do Kolína Elefantem přes Lysou. Lužní lesy vlhkostí nepřekypují. Sucho. Bistro Na soutoku (Labe s Cidlinou) otevírá ve dny všední obvykle až později. Ovšem p. šéf zrovinka přejímá klobásy, takže premává již od půl jedné. Vozem přijíždí Čahoun. V žáru je příhodná jedenáctka Regent. Kempová vodička. Na čepu ještě těžký Bernard a polotmavý Petr Vok. Pstroužek na grilu zůstává Na soutoku jistotou. Pstruh roku. Za překrásných CZK 129. V Poděbradech pouze míjíme Pivovarskou restauraci Poděbradský Zdroj, inzerující od 1. 7. nové vedení. Nikdy to tam za mnoho nestálo. Krátké zastavení, z nudy a povinnosti, jednou za rok bývalo až moc. Teď si hrají na hogo fogo. Jídelní list napohled zajímavý, ovšem na výběr toho reálně moc není. V normální hospodě má být furtovně k mání poctivý guláš a řízek. K tomu lze občas mírně zaexperimentovat. Howgh! Sandwiche, saláty, burgery, krupeta, batátová pyré, supreme a všechna ta linguine s krevetkami si můžete … Víte kam. Přesně tam. 29. 8. Elefantem do Nymburka. Pod Katovnou hafo kačen a nutrie jedna samojediná. Nový klenutý mostík přes Labe elegantní. Poblíž duny u Pístů povážlivě řídne les. Jako skoro všude. Smutné. Kiosek Kersko šenkuje výtečně ošetřený a příkladně nachlazený Nymburk 11°. Baštou jsou poctiví skřivani se zelím a bramborovým knedlíkem. Jde o větší vepřové vrabce, báječně omaštěné. Zelíčko osvěžující a kluci knedlíci pěkně žlutí. Přemítáme nad podtácky. Z jedné strany logo Postřižinské pivo a slogan: „Pivo jak má být“. Na straně druhé silueta B. Hrabala s textem: „Hrabal Sörözö“. Sörözö je maďarsky pivnice. Hrdým Maďarům a jejich vedení, které hájí maďarské zájmy. fandíme a upřímně závidíme. Proč ale sörözö v Kersku? Optat se pí. šéfové L. nelze, není tu.

Dětenice a Český Ráj (BPH XI.) + Rohozec (ZN 19.) + Neumann (ZN 19.) + Mostecký Kahan (ZN 28.) + Malá Skála (ZN 41.): 10. 7. další výjezd za gribami. Předchozí skončil debaklem. Naprostým fiaskem. Což umocnila první (a zřejmě i poslední) návštěva U Přeška, kterou náročný kolega oznámkoval na školní stupnici ještě lichotivým hodnocením 4 minus. Blíže referujeme níže. Tentokráte očichány údajně houbové lokality dvě. Kolem Sobotky. Výsledek trapně žalostný. Vypátráno devět ožraných, plesnivých babek. Plus pár okrojků hříbků ze smíšeného lesíka nad Plakánkem. Nedělní oběd odbyt pouze a jen z povinnosti v hospůdce U kapličky ve Střehomi. Kolega hodnotí za dobře. Tedy za 3. Ocenit možno, že v pestrém menu nechybí držkovka a smažená krkovička. Ceny přiměřené. Držkovka je přitom nekořeněná gulášovka s minimem pididršťek. Krkny veselé, chutné, čerstvé, šťavnaté. Zhýčkaný kolega si však stýská, že zbytečně vysoké a jeho je krapet nedosmažená. Vařené brambory tvrdé, útulkové. Kyselá okurka výtečná. Kolega odevzdaně bagruje frity-vlnovky, které zalévá echt Colou. Teplou. Jezevec bolestně (ne)snáší chemický Rohozec Ypsilon, (ne)chutnající jako kyselý starouš (Střehomský štamgast, známý to komik s krycím jménem Komik, který má chalupu poblíž, má prý tvrdit, že to starouš někdy snad i bývá). Překvapivá IPA 14° od Kocoura je přehnaně agresivně citrusová. Moc nám nejede. Ještě snad nabízena tzv. plzeň a určitě flaškový višňový Rohozec. Plus rohozecké pomelo nealko jakési.

Pivní literatura (BPH XIV.): Čtení dnes nepivní. Notně obezřetně listujeme brožurou N & N Czech-German Bookmag. Summer & Fall 2022. ISSN 2788-1148. Na exkluzivitě se nešetřilo. Vše v jásavě zářivém duchu „naše zlatá budoucnost“, samozřejmě budoucnost eurounijní. Nová Evropa, lepší, pokroková, životná, sdílená, postavená na nové víře, na společných hodnotách a společných pravidlech. Poučení z historie: „Český národ, chce-li žíti dále, musí přijmouti také víru Nové Evropy, jako kdysi zavčas přijal křesťanství. Český národ nabude ohromné síly a životnosti, bude-li cítit evropsky v novém, lepším smyslu“ (E. Moravec, 1941). „Ten kdo zapomene na svoji minulost, je odsouzen ji znovu prožít“ (G. Santayna).

Stará Praha (BPH XIX.) + Žižkov (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII.) + Praha (nejen) pivní (ZN 28.): Zase trocha ultrakonzervativního stýskání. Invazí zelenobílých elektrických koloběžek Lime se obohaceni necítíme. Na co si hlavně zvyknout nemůžeme, a ani nechceme, je jejich parkování. Přesněji místa zanechávání. Hovoříme o lokalitách Žižkov a Vinohrady. Léta každodenně míjíme několik strojů trůnící přesně uprostřed chodníků, cest, pěšin anebo i silnic. Nebezpečně překážejících. Zaparkovány na místě úzkém či hned za rohem, aby to bylo pravé překvápko. Místa pohození jsou často neuvěřitelná. To nemohl udělat soudný a příčetný tvor. Nýbrž bezohledné hovado. Jde o, v drtivé většině cizozemské, ovády: a) pod vlivem, b) poťouchle prudící, c) jenom jájájá sobce, d) kterým je všechno jedno, e) bez mozku, kterým to vůbec nedojde? Co je horší? Platí a) - e) současně? Nejedná se však zdaleka jen o náš Žižkov a Vinohrady. 5. 7. odpůldne bicyklmo z Hostivaře na Strašnice. Koloběžka trčí uprostřed frekventované silnice na přechodu pro chodce. Auta ji objíždějí z obou stran. Tohle je fakt už za hranou. Přesně na úrovni koloběžky Jezevec na Tátošovi míjí vůz městských šerifů líně se šinoucí opačným směrem. Jezevec ukazuje na stroj uprostřed silnice. Reakcí je lhostejné pokrčení ramen. Takže je asi všechno v pořádku. Divná doba. Doba za to nemůže. Je to lidmi.

Pivní toulky Žižkovem (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII. etc.) aneb co starého (každá změna je k horšímu) doma U sadu: Na žižkaperku, na škroupáku, zkrátka doma U sadu (https://www.usadu.cz) jsme chvíli nezasedali kvůlivá jihočeské Tour de Putyk 22. Sad to přežil, my také. Po týdnu sanitární přestávka, přičemž Sad o víkendu samozřejmě zrevidován. Nastoupila nová síla. Éterická. Slovenská maková panenka s růžemi či mašlemi a historickým jménem na J. Pilnou prací na place, na zahrádce, oslavila krásné dvacetiny. Blahopřejeme mohutně Ele k Terezce i novopečenému oteckovi H. k dcerce D. Kterému současně patří dík za vzorky letošní první papričkové úrody. Chutná červená Habanera pálí přiměřeně. Chválíme i ochutnávku druhé rundy sklizně. Opět červená Habanera, pěkně šťavnatá, příjemná. Na čepu chvilinku pobyl nový Jubilejní ležák (alc 5,1 %, IBU 35). Pivovar Primátor v červnu LP 2022 slavil v Náchodě 150 let existence. Nefiltrovaný ležák vydařený. Důstojná oslava výročí. S žateckým červňákem, čili trošinku dosladka. Objevil se nový flaškový Birell. IPA. Prý ze všech Birellů nejpivnější. Více pivní i nežli Zelený ječmen. Pár dnů strašil před barem táborový soudek Kofoly. Do fanklubu Kofoly sice nepatříme, ale proč ne. Tradice je tradice. Moc však nešla. Ve druhé půli srpna v sadovském undergroundu evropský slet, danke bohu slet krátký, děsivě prapodivných zombíků. S infantilními plyšovými zvířátky. Strašidelné. No comment. U sadu začali letos nabízet první Bůůčák 23. srpna. Bůůčák nikoli burčák. Podle zákona je možné burčák vyrábět pouze z hroznů vypěstovaných v ČR. Produkt vyrobený ze zahraničních hroznů se označuje názvem částečně zkvašený hroznový mošt. Dobře mu tak! P.S. Koncem prázdnin zakoupeno zářijové číslo časopisu Enigma. Kvůli nejstrašidelnějším hospodám, kde si lze vypít pivko ve společnosti duchů. V seznamu figurují: The Gravediggers v irském Dublinu (s hosty ze záhrobí sousedního hřbitova), Eastern Station v australském Ballarat (kde si duchy pletou se štamgasty), Bushwakker Brewpub v kanadské Regině (s přízrakem sebevraha), Two Dogs Inn v britském Keswicku (s přízraky zachycenými kamerami), Pivovar Moon River v americkém Savannah (v němž agresivní duchové napadají zaměstnance), Bar Menger v americkém San Antonio (v nejstrašidelnějším hotelu Texasu s úctyhodným počtem duchů čítajícím plných 32 kousků), The Banshee Labyrinth ve skotském Edinburghu (s kvílejícím přízrakem) a velšský bar Lansdowne v Cardiffu (se samovolnými pohyby nábytku). Paranormální aktivity mají být normální též v Popworld v briském Yorku. Samovolné posunování barových židlí, padající nádobí, příznačné stíny, doteky neviditelných údů. Kde ale jsou pražské pivnice? U sadu jsme zažili věcí … Nahoře i v podzemí. Což teprve sklepní prostory bývalého pajzlíku U vyndanejch, později U bejvalejch vyndanejch Krásova 13? Vezír a přízrak holčičky. Prý žádné delirium tremens. Holčičku potkali a viděli i jiní. Ať žijí duchové! Jako v dětském džouku, kdy se vrací Fanouš ze šenku a odskočí si za hřbitovní zídku. Zjeví se duch: „Hú, hú, já jsem duch starosty!“. Fanouš odpoví: „Já sem du ch cát!“.

Párování piv s pokrmy (BPH XXII. + LXIV. a další): 13. 8. v dejvické Budvarce grilovaná šunka od kosti, se šlehanou nivou a topinkami. Za CZK 159. Královsky spárována s B33. Nejdříve startovní kroužky coby aperitiv, poté B33 na fajnově šmekrové zapití. Šunka ohněm lehce ožehlá, jedlá nivka decentně pikantní, sexy toustíky lehce orestované. Škoda jen slečinkovské libovosti šunky (Bílé tlusté od šunky by bylo ještě vymazlenější žraso). Potěší feferonka a okurek. Požitek zážitkové gastronomie korunuje zvídavý corgičí čenich nečekaně rejdící kolem Jezevce. Welsh corgi pembroke. Výstavní slečna Aly. Červená s bílými znaky. Desetiměsíční a pěkně, opravdu pěkně dlouhá. S ohonem. Nádherné sobotní popolední.

Pivní kuchaření a kapsaicin (BPH XXIV.) + velká kapsaicinová hitparáda (ZN 50.): Mrchy mšice. Sežraly papričky. Habenera Orange a Chocolate doraženy solným roztokem. Mšice přežily, rostlinky nikoli. Zbyly pouhé pahýly. Caramba! Úroda je trapná. Jeden jediný stydlivě se červenající pidisoudeček. Mendel a Mičurin by radost neměli. Nemůžeme být nejlepší ve všem. Na FT Jiřák 12. 8. zbaběle zakoupeny keříky nové, ověšené zelenými plody. Habanero Orange a Carolina Reaper. Na mšice prý (ne)zaručeně ošetřené. Uvidíme. Žižkovské mšice jsou zabijáci. Což ovšem neplatí pro období druhé půle srpna, kdy už úplně zmizely. Zelená Habanera se nádherně a rychle červenají. Krása. Scvrklé plodíky Caroliny dozrávají sice později, ale i u ní lze proměny obdivovat každičký den. Objevujeme nuselské voňavé Království chutí (https://kralovstvichuti.cz). Odnášíme indonéskou mletou skořici (cejlonská je bledší a méně výrazná) a Harissu. Harissa sice slaná, nicméně trochu i návyková.

Pražské cyklopivní trasy (BPH XXX.) + Hostivar H¹ (ZN 18.) + Hostivar H² (ZN 51.) + Spojovna H³ (ZN 65.) + Jince (ZN 24.) + Liboc (ZN 24.) + Prosek (ZN 25.) + Malešice (ZN 28.) + LP (ZN 32.) + Počernický pivovar (ZN 70.) + Kolčavka (ZN 35.) + Uhříněves (ZN 45.) + Kbely (ZN 55.) + Počerňák (ZN 60.): 3. 8. letní výlet Cyklohráčku, nadšeně funícího až do předalekého Rožmitálu. Osádku však tvoří až skupina C a na palubě panuje neklid. Tupouni se derou na obsazená místa, přičemž využívají speciální vlak coby normální spoj hlavně na Beroun a prudí, že nestaví všude. Čumí, lezou, otravují. Na cílový Rožmitál (s velkolepě smělým plánem průzkumu Padrťských rybníků) chybí síla i vůle. Výlez v Jincích. Míříme na Pivovar Vilém, který už neexistuje. Na stejném, stejně nevábném a protivně frekventovaném místě, v pořád silně nevábné pajzlovité budově se zbytky nápisů Restaurace Eška, sídlí Malý Janek (https://www.malyjanek.cz). Pivovar, penzion, restaurace. Dojmy ambivalentní. Otevírá dříve nežli v avizovaných jedenáct. Pivka však zlobí a dlouho netečou. Nervózní personál se zlobí také a vzájemně si nadává. Lamentuje i p. chief, bývalý i současný politik JJ, s trikem CHCÍPL PES. Na hosty to ovšem nepřenášejí a všichni ukázkově kmitají. Zajímají je názory na jídlo i pití. Rádi roztahují (slunečníky). Hotovky nás neoslovují vůbec, tož pivovarský guláš na pivku, s čerstvým křenem a bramboráčky. Ve dvou mutacích: 150 g za CZK 179 či 200 g za CZK 219. Pruba menšího. Maso slušné, hrudkovitá omáčka tuctová. Bramboráčky nedobré prefabrikáty bez chuti i zápachu. Ještě více zklamal nechutný krenex místo avizovaného čerstvého křenu. Pivní karta podezřele obsáhlá. Startujeme Malým Jankem (světlý ležák 11°) a pokračujeme Velkým Jankem (světlý ležák 12°). Pěkné sklo s kouřícím jezevčíkem v holmesovské placatce. Oba Janci báječně studení. Velmi světlí. Velký Janek hořčejší. Pivka nám šmakují. Příjemně osvěžující je citrusový svrchňák Tasman (12° TAPA - Tasman APA). Na čepu ještě Naše 10° z Jinců, polotmavá Barbora 13°, Bavaria Weizen 12°, Crazy Hen 9° Summer Ale, Blondýna z bazénu 11° APA. Aktuálně absentuje Jankův mango kyseláč 11°. V itineráři stojí výšlap na Felbabku. Z Felbabky ve vedru sešlo. Žíně. Sosáž. Po legendární Roud 115 na Třebaň. Přes prokleté a zlé Hostomice. Právě před Hostomicemi na vrcholu serpentin brutálně urvána pravá klipsna. V Hostomicích fakujeme opět, jak jinak, zavřenou pivovarskou Nálevnu. Nikdy více Hostomice, raději ránu do palice, platí tuplovaně! Never more! Ve Spojovně H³ 11. 8. Zbytečná zastávka. Z Chodova se lopotně ploužíme na Kunratice, Vestec a Průhonice. Fouká. Únava. Zkrácení trasy. Na rychlého stojáka Kunratický ležák 12°. Obyčejný. Což může být míněno i jako pochvala, v případě krajně neútulné a krajně nepřívětivé Spojovny však spíše právě naopak. Cyklisté vítáni nejsou. Není, kam se strojem. K tomu nelze do 14 hodin objednávat vůbec nic ze stálého menu. Ani položky studené kuchyně. Pouze a výhradně jen z poledního. Čítajícího přitom směšné čtyři položky. Jedna z nich je sladká, další - těstovinové antijídlo. Pro normálního našince tudíž Sofiina volba ze dvou zel. Když je jeden pokrm už vyprodán, je volba ještě jednodušší. Never more!

Bizarnosti a (nejen) pivní prasárny (BPH LI.): Další pohroma valící se z obludné hydry EU. Ve hře je rapidní růst daně z piva. EUbyrokraté chtějí sjednotit výpočet spotřební daně z alkoholických nápojů. Zatím českým pivovarníkům v konečném výrobku míru zdanění určuje EPM (extrakt původní mladiny) a nikoli obsah alkoholu. Náš způsob měření je přitom v souladu s pivovarnickými procesy. Změna zdanění by, vedle dalšího zdražování, vedla i ke zhoršení kvality piva. S ohrožením samotné existence českého ležáku a jeho rozmanitosti. Pivovary by např. mohly sáhnout k tomu, že by omezily prokvašení. Na úkor české pivní kultury. Braňme se, dokud je čas! Nenechme zahynouti českému ležáku a české pivní kultuře!

Únětice (BPH LVIII. + LXVIII.) + Bubeneč (ZN 61.) + Perron (ZN 64.): Jára da Cimrman se inspirativně tázal vousatého ruského barda L. N. Tolstého, zda dvě sestry nejsou málo. My - stále hrdí Suchdoláci - se neinspirativně naopak ptáme, zda dva suchdolské pivovary na jedné škole nejsou trochu moc. Od LP 2006 funguje na ČZÚ Výukový a výzkumný pivovar Suchdolský Jeník. LP 2022 v novém Potravinářském pavilonu ČZÚ vznikl pivovar další. Prý si suchdolské pidipivovárky konkurovat nemají. O konkurenci fakt nejde. Napadá nás spíše furiantská řevnivost (fakult, kateder etc.). Průzkum bojem na Suchdole uskutečněn 12. 7. Na Tátošovi. Konečně. Nejeli jsme Suchdolem hodně přes rok. Na žádné suchdolské pivko ovšem nikde nenarážíme. Prázdniny. Hnojárna, sorry po novu ČZÚ, se giganticky rozrůstá. Velkoryse. Těžké miliardy. Kempus zůstává i přiměřeně zelený, leč nezastavěného prostoru už mnoho nezbývá. Řečnickou otázkou je, kolik z tisíců absolventů zemědělské univerzity se živí zemědělstvím? Naši moudří předkové moudře radili: „Ševče, drž se svého kopyta!“. Kdo nezvládá ekonomii na ekonomce anebo techniku na technice, jde tyto studovat na Suchdol. Nová doba. Každý ale nemůže být manažerem. Někdo totiž musí dělat. Sjíždíme Lysolajemi. Líčíme na starý lokál Na Břetislavce. Již roky v novém, přičemž nájemci se střídají. Snad furtovně šenkují úňky. Točí. Desinu a dvandu nefiltr. Jídelníček prudce americký. Nejen echt hambáče (těch jen několik), nýbrž též echt New York pastrami či echt Texas Barbecue. S U.S. repertoárem jezdí i coby Food Truck po festivalech. Prubujeme hovězí utopenec. Maso to tedy je. S rozpečenými trojhránky. Druhý chod tvoří cheddar - jalapenos klobása. Kolečka uzeniny vymazlená, přílohy též. Deli hořčice, hawaian roll, což je holčičí sladká buchtička. Obsluha fajn. Nejsme pravděpodobně Na Břetislavce naposledy. Vábí nás tuze texaský bůček s BBQ fazolemi. Starý dobrý Jih! Kdyby se tak místo USA psalo CSA … Na 4. 8. naplánována trasa z Ústí do Litoměřic. Úmorné vedro a těžká únava ze zážitků (předchozí dny realizovány náročné výlety) vede k trase mnohem skromnější. Elefantem do Kralup a nazpět kousek na stroji. Z vlaku radostně registrujeme otevřený kiosek v Úholičkách s únětickými logy. Žižnivě vylézáme v Dolanech, po břehu lopotné pachtění do Úholiček, lokalita Podmoráň. Zkrátka k řece, k přívozu. Stánek v pivním přívěsu. Nosnost 500 piv s výčepním. Úňky 9°, 10°, 10,7° a 12°. Devítka, desina i dvanda hodně dobré. Proklatě dobrá je doporučená lehce pikantní klobáska (fakticky fakt masová) s výjimečně výtečným chlebem. Provozovatelé sympatičtí, pivně gramotní a stavovsky profesionální. Sympatická provozovna. Přitom na fleku nepříliš frekventovaném a hůře dostupném (Přívoz premává občas a jen o víkendech). Všechno je o lidech. 7. 8. Cyklohráčkem s vlakvedoucím T. do Jenče. Projížďka kolem starých Lidic a po jedenácté brzdíme Na statku v Úholičkách. Zdravíme pí. R a probíráme gastrosituaci. Kvůlivá stánku u vody přestali brát Únětice. Dohodli se s roztockým Perronem. Na čepu Perron Cult 12°, Svijany 10°, Svijany 11°, tzv. plzeň a speciální mok jménem Hořká dvanáctka ze sklepa. Pardubický pivovar. Dvakrát chmelený, Sádkem a Žateckým poloranným červeňákem (alc 5 %, IBU 34). Silný, hořkonasládlý, pitelný. Připomíná nám jubilejního Primátora. Vdechujeme smaženou krknu (Od které jsme, upřímně, čekali více. Především, že nebude vysušená) s řádnou náloží salátu (s velikými kousky brambor, ale chuti zmraženě mdlé) a na obžerský doraz tláču-mozaiku. Milionářskou výzvou je Tomahawk z farmy Vilímkovský. 1 000 g za CZK 1 999. Ve dvou by se to zvládlo. I sólo.

Pivní trendy (BPH LX. + LXV.) aneb cool nebo vool (čti vůl)?: Média poreferovala, že našincům už nějak nejedou cidery a raději čím dál více vyhledávají ovocná nealko piva. Prazdroj má začátkem příštího roku ukončit distribuci cideru Kingswood. Od letoška končí Budvar distribuci cideru Somersby. Také Staropramen letos ukončuje prodeje cideru Carling. Důvody? Fajnoví cideroví šmekři prý chtějí cider řemeslný. Hlavním důvodem ovšem má být stále zřetelněji sílící trend zdravého životního stylu, který přeje ochuceným nealko pivům.

MMX (BPH LXXII.) + Třebáň (ZN 16.) + Všeradice (ZN 17.) + Kytín (ZN 51.) + Řevnice (ZN 60.) + Radotín (ZN 64.) + Srbsko: 13. 7. premiérový prázdninový výlet Cyklohráčku. Od letoška drandí i o prázdninových středách (s výjimkou svátků počátkem měsíce s číslem sedm), a to mimo svou obvyklou slánskou maršrútu. Premiérová jízda míří na Dobříš. S kmenovým vlakvedoucím T. Dvojciferně mamin s kočárky, bicyklů pár. Nálada na palubě báječná. Docela fuk je všem půlhodinové zpoždění hned při odjezdu. Cyklohráček nikam nespěchá. Frčíme až na konec. ČD totiž od letoška pro nás využitelné spoje na Brdy ukončuje v Čisovicích. Dále se jezdí o víkendech, což je masakr. Takže jsme letos na Brdech poprvé. Přemítáme nad klasickou trasou Bekovkou na Klondajk a do Všeradic. Anebo nově prubnout Jince? Volíme kompromis a šlapeme do Hostomic. Špatná volba. Den všední, aut brutálně. Včetně obřích kamionů s vleky na nepříliš širokém tahu. Krajnice prakticky neexistuje, za čárou obvykle hned hluboký rygol. Jeden brdský hřebínek nutno překonat a je to v dusné výhni peklíčko. Při sjezdu míjíme odbočku na Chlumy a sjíždíme až do Hostomic. Další tuze špatná volba. Hostomický Pepek Vyskoč s pivním mozolem nás ohledně pivovaru naviguje docela jinam. Opačně. Jezevec je bystrý a zmást se nedá. Pivovárek vyčenichává hned. Nálevna zavřená! Otevíračka ve dny všední až od 14. I o prázdninách! Nechtějí se patlat s obědy. Ovšem od 14? 16, 17 hodin bychom chápali. Nejsme zdaleka jediní těžce vytočení. U zavřeného vchodu nevěřícně podupává hlouček na troud vyprahlých turisto-trampíků plus něco omladiny. Zaznívají hrubá slova o debilech a kreténských mrdkách (Jak jsme slyšeli, tak necenzurovaně zaznamenáváme). Selhává i plán B. Nad pivovarem, na rynku, registrujeme záplavu reklam na rakovnické Bakaláře. Venkovní posez pod baldachýny a slunečníky plný rakovnických log, nápisů, tácků, popelníků. Na Bakaláře zve i rakovnická tabule. Na které objevujeme malý nápis čepovaný Staropramen. Pro jistotu se ptáme východní obsluhy, zda točí Bakaláře a ukazujeme na loga. Obsluha pyšně vychrlí: „My čepujeme Staropramen!“. Ohledně Hostomic jsme nečekali zázraky. Realita je však daleko příšernější. Suma sumárum: Nikdy více Hostomice, raději ránu do palice! Rychle na Roud 115 a cvalem kolem Neumětel, Chlumů, Osovem a Vižinou do osvědčených a milých Všeradic. To je jiný svět! Země Všeradova. Všerad se Zámeckým hostincem u paní Magdalény (https://www.zamecky-dvur.cz/hostinec). Na čepu snad světlý ležák 11° Jiřík, polotmavý ležák 11° a 8°. V nápojovém listě přitom figuruje kmenový Všerad 11 %. Mladinká obsluhující víla se v pivech příliš neorientuje. Nevadí. Milá a makavá je. Nakonec se z osmičky místo prý ležáku vyklubává Summer Ale. Summer Ale lehký zakalený moštík. V létě příhodný, leč volume chybí fatálně. Jiřík solidní. Ujde i krkna s cibulovou remuládou a bramborem namísto fritů. Remuláda skvělá, připomíná červené zelí. Nečekaně zdařilý je tradiční nákuk do muzea M. D. Rettigové. Každá rok se tradičně marně pídíme po kuchařce s původními recepty MDR. Kolovrátkově slýcháme, že není. Prý problémy s autorskými právy. Letos překvapivě dostáváme típek na moderní verzi. Kuchařka Hrubešová, M.: Markéta vaří Rettigovou. Pro společnost Všeradice SOME CZ s.r.o. vydalo nakladatelství Machart 2015. 159 s. ISBN 978-80-87938-33-1. S podtitulem Více než 80 receptů nejlepší české kuchařky Magdaleny Dobromily Rettigové podle Markéty Hrubešové. Markétě se i tato kuchařka povedla. Hezké fotečky (pokrmů i Markétky). Recepty původní, vždy s krátkým komentářem a nabídkou jejich moderní či light verze podle Markéty. Titul zakupujeme. Jenom nás překvapuje rok vydání 2015. To jsme každý rok tuhle kuchařku opravdu přehlédli? Nebo nám ji vždy zatajili? Anebo ji neměli? S kuchařkou spokojenost. Spokojenost i s cestou zpáteční. Dolů po 115, na Třebaň, na Elefant. Zdravíme ochočené daňky v Hodyni a povinně salutujeme ještě zavřené legendární country hospůdce U Menclů v Hatích. Registrujeme osadní oznámení o osadní zábavě 13. srpna t.r. 8. 8. výjezd do zbraslavské zahradní & luční občerstvovny U poslední Kelta od M Chodov. Mladá holčina se zaučuje čepovat Lipánka. Šikovná. Lipan 12° nám šmakuje u Kelta tradičně více nežli v Dražíči. Servírován v hezčím vysokém orig skle (na straně jedné dražíčský lihovar s komínem, na druhé logo Kelta), přitom lépe vychlazený i ošetřovaný. Ve stoje tleskáme za stále famózně-grandiózní grilovanou krknu z českých chovů plemene Duroc. S míchanou bramboro-zeleninkovou přílohou. Takto božskou krmi bychom brali coby poslední přání před popravou. Vivat! Bravo! 10. srpence výletní Cyklohráček míří do Kácova. Vlakvedoucí K. v bílém, hrajvedoucí T. v modrém, rozverná hrajslečna Ája dnes ve žlutém. Včelka Mája. V Říčanech činí celková tonáž devadesát dospělých a osmdesát dětiček (Rekord padl koncem července při anabázi na Křivoklát. V jednom okamžiku Cyklohráček úpěl pod brutální dvěstědvacítkou dvounožců. Plus desítky kočárků a bicyklů). V Říčanech přistupuje televize ČT D & ČT art. V Čerčanech natáčí rozhovor s hrajvedoucím. Samotářský Jezevec v Čerčanech raději ujíždí. Směr Poříčí a obec Nespeky. Kavárna ve stodole láká na překvapivé Únětice a Zichovec. Otevírá však až po obědě. Protější hospoda otevřená je. Pod unylými logy Ferdinanda však cmrndá Bernardy. Rychle pryč! Což platí i pro nečekaně kopcovité Pyšely s hospodou úplně zavřenou. V Senohrabech nejde odolat rakovnickému Bakaláři 11° v útulné restauraci u Andělů. Bakalář v duchu sloganu na skle: „Nádherné aroma, zřetelná chmelová hořkost, plná chuť, hustá pevná pěna - je těžké odolat“. Neplánovaná krátká zastávka se protahuje. Hotovky vypadají, voní i chutnají úžasně. Kachní stehno pečené na zázvoru a česneku, červené zelí, bramborové knedlíky. Maso šťavnaté, rozsýpá se. Kůžička báječně křupavá. Chutní a saví knedlíci žluťoučtí jako jarní housátka. Zelíčko = osvěžující laskomina. Výtečného výpeku dostatek. Kuchař umí. Cena CZK 179 je za dobrotu plně odpovídající. Kachna roku. Když tak srovnáváme kačení nožku zde s hrůzou v Želči při Tour 22, je to jako Real Madrid k pralesní lize v Kotěhůlkách. Na šibaly ze Želče přitom pasuje i anglismus smrskflace. Nehorázné zdražení je doprovázeno zmenšováním čili smrsknutím. Zmenšují se porce (méně masa i méně příloh), talíře i sklenice. Jediné řešení je nekupovat od zlodějů! Možná se pak na talíře vrátí i stará poctivá česká jídla. 16. 8. do Berouna. Neplánovaně Arrivou mířící do Písku. Elefant děsivě našlapán kočárky a desítkami capartů. První naší zastávkou je hned okraj Srbska. Camp Srbsko cz. Léta okolo jezdíme a teprve nyní poprvé vstupujeme do občerstvení. Nabízejí, a to snad právě pouze tady, Srbecký lok (https://www.campsrbsko.cz/pivovar.html). Teče Petrův ležák 13°, Belgický Ale 14°, nealko IPA a Fermentovaná višňáda. Záloha na sklo činí CZK 100. Petrův ležák (alc 5 %, IBU 35) bez přehánění výtečný. Silný, studený, pitelný. Belgický Ale (alc 5,9 %, IBU 27) zvláštní. Naparfémovaný, s višňovým nádechem (Po višňádě?). Mít má aroma vanilkové a hřebíčkové. Nám aroma a chuť silně připomíná mýdlo. Nedobré. Zbytečný experiment. Měli jsme se držet ležáku. A že by fakt vařili nealko IPu? Na stránkách u nápoje Nealkoholický lok stojí: „Pivo vařené klasickým způsobem, ale kvašené speciálním kmenem kvasnic“. Belgický Ale si hrubě nesedl s koprovo smetanovou polévkou, kterou Jezevec velkoryse posnídal v bojarském stylu. Řeka sice stále na dosah, leč za hodinku krizová situace připomínala jeden z finálních dílů legendárního komixu J-23 Kapitán Kloss. V poslední chvíli. V plánu smažená krkna v Pivovaru Řevnice. Tento lokalizován ale moc blízko Srbska a k tomu ani kousek stínu pro ustájení Tátoše. Není o čem. Pivotel MMX Lety u Dobřichovic (https://mmxpivo.com). Na terase milý chládek i stín. Na čepu výčepní MMX, ležák MMX, Amber Ale a Porter Dry. Osvěžující výčepní nám chutná více, ležák unavený, s ocáskem. Tmavý Porter Dry naprosto bezpohlavní. Ale alespoň neškodný. Polední meníčko chudičké. Penne (nebo, jak se nechutná nedomrlá zvrácenost zove), další obludné antijídlo trhaný salát s čímsi. Krůtí kapsa sežrána. Zbývá segedín. Zkušeně házíme očkem a děsí nás nemocniční libovost. Bestiálně libové maso (což by mělo být trestné). Tož enem tismický páreček. Pan párek. Chutná cigárka. Masová. Křen není krenex, ovšem nepálí. Hořčice akceptovatelná. Trojí pečivo, a to pečivo výborné. 17. 8. předposlední letní středeční výlet s Cyklohráčkem. Znovu na Dobříš. Se zpožděním. Klekla lokomotiva. Čtyři pomalované vagónky náhradně táhne dlouhatánský motorový vůz. Hrajvedoucí T. v modrém, hrajslečna Ája již v tradičním červeném. Výlez ve stanici Rymaně. Výškrab přes Mníšek na barokní Skalku. Přes Čunčí hubu a pod Klondajkem (letos Stožec nedobyt) dolů Všeradickou alejí. Stromů viditelně ubylo i na Hřebenech. Brouk a především zelený fanatismus. Jak dlouho zemské škůdce ještě necháme řádit? Cílem je žhnoucí dvůr Všeradice. Hostomice už nikdy riskovat nemíníme. Zámecký hostinec u paní Magdalény nabízí světlého Jiříka 11° a Summer Ale 8°. Osmička je pořád dobrou moštovou citronádou na doplnění tekutin. Jiřík na zapití solidní krky s vejcem pásne. Namísto fritů šťouchačky.  Poslední letošní prázdninový výlet Cyklohráčku 24. 8. supí přes Křivoklát a Rakovník do Lužné. Mlha a mží. Plánovaný výstup v Rudné neuskutečněn. Chyba. Ven v Berouně-Závodí. Jenže tady už nemží, ale přímo prší. Mokrý průjezd celým Berounem a potupně na Elefant. Pršet přestává, leč jest záhodno využít spoj jedoucí, v době výluk, až na hlavák. 30. 8. míříme rozlučkově na Zbraslav, ke Keltovi. S přejezdem Mostu inteligence a obhlídkou hájů chuchelských. Most inteligence pro pěší od 29. 8. dlouhodobě uzavřen. Pešek. Náladu spraví Kelt. Obsluha i Lipánek v cajku, krkna z grilu s míchanou přílohou tradičně famózně božská. Dneska včetně kousku limetky a kloboučku žampionu. Vyšší level dokonalosti. Top strop.

Železná Ruda (ZN 33.) + Přeštice: Restauraci U Přeška na frekventovaném přeštickém rynku jsme zaregistrovali v rámci tradičních předletních pobytů v Engadinu v Rudě, kam jsme léta v máji pravidelně a rádi jezdívávali. Což skončilo. Včetně samotné známé chaty Engadin, ze které se stal neznámý Ořovský. Což je příběh jiný. ZN No 47. z října LP 2017 referovali, že po 112 letech otevírá pivovar město Přeštice, kdy se provozovna Peklo změnila na Pivovar a restauraci U Přeška. V Přešticích bývávala pravidelná rauch & čurpauza při návratech z Engadinu. Nepříjemně nás překvapovalo, že v Přešticích nelze sehnat nic z vyhlášených prasátek. S tím, že jsou na Přeštice moc drahá. Ovšem Přeška jsme okukovali a docela se nám (zvenku) zamlouval. Tudíž, když probleskla zpráva o houbách právě na Přešticku, vyrážíme s jasným záměrem. Výjezd o neděli 3. 7. Zpráva se ukazuje jako drzá dezinformace. I místní totiž aktuálně nosí z hvozdů velké nic. Instituci U Přeška nedoporučujeme. Vyhozených osm stovek. Prostory rozlehlé, pěkné, čisté. Hosté opálení, obsluha do světska. Varovně působí ohmatané obaly jídelních a nápojových listů s nápisem Budweisser. Zřejmě kdysi kdesi zbyly. Tácky i sklo přeštičtí mají vlastní, se zkarikovaným logem vepříka. Nápojový list vytisknut miniaturním písmem, přičemž kolem 80 % plochy je prázdně bílé. Víkendová nabídka, tedy nabídka stálá je hodně, hodně chudá (Zvěrské burgery nepočítáme). Víkendy bez hotovek. Kolega rozladěný absencí echt Coly se (oprávněně) obává jater na grilu a odevzdaně jde do smažáka. Gouda s fritem a domácí tatarkou. Nepomohl si. Vůbec. Připálené tmavé frity s nevábnou šlupkou. Uvadlé, pokrouceně scvrklé. K tomu studené. Trapná parodie na sýr je krupičkovatá umělá hmota naprosto bez chuti. Tatarka domácí je nedomrlá majolka, ale ujde. Jezevec volí dřevorubeckou krknu a zámeckými bramborami. U menších vařených, protivně nasládlých brambor označení zámecká znamená, že jsou studené. Maso snesitelné, ovšem je utopeno v přesoleném sosu ala pověstné uho. Obě soupravy silně podprůměrné, leč cenově rozhodně nikoli. Úsměvně působí nabídky zdejších degustačních menu, které objevujeme později. Nabízené ve Slevomatu. Což by leccos vysvětlovalo. Nápoje? Kolega rozhořčeně zamítá točená lima a šetří si džusík. Miniaturní skleničky 2 dl. Předražené nehorázně (Jako skoro všude). První teplá, druhá už z lednice. Na čepu Kilián, Přeštická jedenáctka, Klokan, Pohořko a snad i desina. Světlý ležák 12° Kilián a Přeštickou jedenáctku 11° od sebe takřka nerozeznáváme. Kromě nijaké nevýraznosti je spojuje, že by naléhavě potřebovaly vychladit. Pochybujeme o jednotkách hořkosti, které se zdají nadnesené (Což si čteme až z nepřiliš profesionálních www stránek. V pivovaru samotném se o pivech mnoho nedozvíte). Nejvíce zaujal Klokan 12° Ale. Žitný Ale ve spolupráci s pivovarem australským. Proto Klokan. Pohořko APA 11° světlé plné pivo svrchně kvašené si odpouštíme. Jsme rozladěni až tak, že kolem dalších pivovárků v Sušici, na Modravě, na Kvildě a ve Vimperku pouze a jen tupě projíždíme. Nezastavujeme ani v Hošticích na strakonické či překvapivé svijanské. Nálet turistů, malebnost a poklid Hoštic v háji. Zbytečný výlet v úmorném parnu byl hlavně únavný.

Litoměřice (ZN 37.): 2. 8. ranním ústeckým Elefantem do Roudnice. Nejdříve zdvořilostní návštěva v překvapivě přírodním rybářském karavanu v Kyškovicích na břehu Labe. Poté směrem opačným na stále úpravné Litoměřice. Krásná panoramata, Porta Bohemica. Kolem lučního bufíku U Trumpetky Lounky, se svijanskými logy. Přesně v pravé poledne usednutí na zahrádce Biskupského pivovaru u sv. Štěpána (https://biskupskypivovar.cz/). S mottem: „Spojení tradice, chuti a síly okamžiku v prostředí příjemného pivovaru“. Na čepu 11° Děkan, 12° Štěpán a 13° polotmavý speciál. Desina Vikář absentuje. Štěpán nezvykle hutný, dá se kousat. Až příliš smetanové pěny je ovšem až příliš. Děkan tudíž na zahnání žízně tentokráte lepší. Ledvinky anebo krkna? Nakonec kráva. Hovězí stejk na grilu propečený přesně dle přání na medium well. Chutný, leč - bohužel - ichtilně krájený do výšky. Vysoká kostka či hranol. Dochucujeme pohotovostní cykloampulí chilli. Nápis je setřený a paměť nám už tolik neslouží. Krotká Carolina anebo ďábelská Moruga? Závan větru a neplánované šňupnutí. Scorpion Moruga. Dutiny protaženy řádně. Nosní přepážka skoro propálena. Lajna Morugy, to je dílo! Návrat tradiční, skrze ponuře pevnostní Terezín na Elefant do Bohušovic. Do Litoměřic znovu, tentokráte zeshora, 9. 8. Elefantem do Ústí. S nucenou hodinovou pauzou ve Vraňanech. V Dolních Beřkovicích hoří náklad nákladního vlaku. Nakonec Ústí dosaženo. Město pořád nehezké, obyvatelstvo dtto, okolí pořád krásné. Jízda po pravém břehu impozantní. Oživením jsou malí rošťáci, kteří na cyklostezce kousínek za Brannou vybírají svérázné mýtné. Projíždějící cyklista je tázán na zvonek a žádán o zacinkání. Jezevec cinká rád. V Biskupském pivovárku pivka stejná jako před týdnem. Dneska nám ovšem více jede silnější Štěpán. Děkan má slaboučkou pachuť. Pozdně obědujeme španěláka s knedlíkem. Vše poctivé, leč ptáček je sušší. Z kýty. Nazpátek Elefantíkem opět skrze Terezín a z Bohušovic.

Tour de Putyk 2022: Dramatické situace od samého startu letošního ročníku s pořadovým číslem kolem pětadvaceti. Bulhaři - což je příhodné drážní slangové označení pro budějické depo - přistavili k sobotnímu předpolednímu rychlíku na jih o dva vozy méně a k tomu ještě jinak dimenzované. Což prý činí nikoli výjimečně. Odnesli to hlavně velocipedisté. Místenky pro kola s povinnou rezervací i k sezení zakoupeny byly, leč místa chyběla. Vagón je jiný. Slečna průvodčí s pomocnicí všechno nakonec zvládají a přecpaný spoj z hlaváku odjíždí se všemi zájemci i stroji. Za což jim patří upřímný obdiv a dík. Pomáháme i my. Děsivým hororem se stává pracné navagonování sedmice duševně handicapovaných vozíčkářů. Zle agresivních. Nelidsky řvoucích a vztekle bušících do stěn vagonu. Plačící slečna průvodčí je chvíli hrůzou bez sebe. Pravděpodobně se odehrála agrese nejenom slovní, nýbrž i fyzická. Svá práva přece mají i nepostižení! Tohle do veřejné dopravy opravdu nepatří! Do Tábora dorážíme se Šedým vlkem plus minus pár minutek na čas. Loučíme se s průvodčími a upřímně jim přejeme výdrž. Urážek a sprostot si vyslechli dost. Pravdoláskařská kavárnice-vyzobaná slunečnice na peronu ještě cosi kvílí o stížnostech, o státním podniku, a trapně prudí, že na Západě by se to nestalo. S gustem babu hlasitě posíláme do zadele! My jsme na státní podnik České dráhy hrdí a moc dobře víme, že na vině není málo konkurence, nýbrž právě naopak. Národní železniční společnost je cíleně oslabována, tunelována, džúsována, rozkrádána. Soustavně jsou vyzobávány lukrativní hrozinky. Přitom ryba smrdí od hlavy. Na železnici v létě peklo i kvůli opravám a výlukám. Ministr se přitom probudil až koncem prázdnin a chystá „změny systémového nastavení“. Premiér pořád vysílá signály. Už to není ani (tragi)komické. I v této souvislosti zůstává kardinální otázkou, zda je tato vláda pouze neschopná, anebo všehoschopná? Dosti Augiášova politického chléva. Po zasloužené pauze na oborské občerstvení na táborském rynku využíváme k další části logisticky velenáročného přesunu Bechyňky. O víkendu drandí i soupravy historické. Na nás vychází oranžová Žehlička. Jela a bíle dýmala (ač přitom není lokomotivou parní) moc hezky, leč vydržela pouze do Čenkova, kde mírně vzplála. Evakuace vlaku. Nebezpečí nehrozí. Všichni jsou v pohodě a berou to zážitkově. V Malšicích sirény svolávají dobrovolné hasiče. Dojíždíme na strojích. Stromů v třebelickém kopci zase dramaticky ubylo. Řepova zatáčka je téměř holá. Proklínáme ekology i soukromé vlastníky. Konečně v díře! Vítá nás starý dobrý base camp Fort Dobronice. Letos, po dvou kovidových letech, znovuotevřena i Horní Lhota. Konečně! Týden první ale mastňácky zneužíváme relativního přepychu chaty 7B u vody, ve Lhotě Dolní. Na legendární lesní chatku No. 6 se chodíme dívat a postupně ji opatrně zabydlujeme. Nocujeme v ní až týden druhý. Pa-rá-da! Dokonce přes spícího Jezevce letos ani moc neběhaly myšky. Lesní okénko U baby Jagy točí trestuhodnou parodii na tzv. plzeň a odporného Kozla. Stačí nechutné reference, osobní ochutnávka by byla riziková. Bohužel zmizelo občerstvení Makar u mostu na naší straně Lužnice. Loni se v něm sedávalo fajn a Dobronice tím i žili. I vodácky. Celý kemp koupil kdosi nový a striktně zavrhl prosperující občerstvení. Čemuž nerozumí nikdo. Budova polorozebrána a vytvořeno hnusné smetiště. Dobronice jsou zakleté. Mají smůlu na lidi. Včetně kempu Na papírně, kterého se zbavili Holanďané. Pod novými vlastníky přežívá neprofesionálně, lopotně a mizerně. Samostatnou kapitolou zůstává penzion U jezu. Pepa D. otevírá a zavírá dle libosti. Sám se holedbá, že o mu klientelu nejde. Občas i ohřívá. Stanovil jednotnou cenu CZK 175. Za guláš, smažák i řízek vepřový anebo kuřecí. Za polévku pak CZK 75. Nemaže se s tím. Čepuje Radegast 10° a 12°. Dvanáctka silná, hořká a obvykle slušně ošetřená a náležitě nachlazená. Na Dobronice dost dobrá. Uznat nutno, že Pepa D. se letos snažil více nežli loni a na hořké se u něj stavovat vlastně i šlo. Penzion je přitom neustále hlídán přecpaným a líným kocourem. Marešův stánek furt umolousaný, temný, vlhký a smutný. S prefabrikáty, starouši a tzv. plzní. Nefiltrovaný starouš velmi překvapivě přežitelný. Pouze jednou. Máme zase na léta splněno. Rozjela se místní hospoda nahoře ve vsi, pořád však s odpudivým logem géčka. Snad točí i Platana a tzv. plzeň. Vedlejší pizzerie nevesele chátrá a chátrá, přičemž prodej není už ani inzerován. Řeky o prázdninách žijí, s výjimkou smutně zakletých Dobronic. Konec července, tropické večery, kolem deváté. V Dobronicích strašidelně pusto, prázdno. Nikde nikdo, všude tma. Jako při nejtvrdším lockdownu. Nácvik na zimu? Večerní oázou, záchranou a jistotou je bechyňský Keras. Známou pí. Alču doplňuje týden první sympaťačka sl. Kristýnka. Druhý týden pak známá pí. zrzka. Všechny dámy se rychle naučily přinášet Jezevcův úvodní rychlý cukr na doplnění energie. Malinová Zonka s vodkou Ruský standart. Smícháno. Nutno vypít na ex. S obsluhou spokojenost. Nejenom s obsluhou. Rozšířil se repertoár krmě. Koleno, žebra, krkna, různí smažáci, guláš mexiko, směs ďábel. Stálicí zůstává davelská klobása. Fakt z masa. Návyková je šumavská topinka s míchaným vejcem a sýrovým posypem (Prosíme, vždycky však bez kečupu). Za prubu stojí správně (a to v Budějicích) naložený pivadůrek v rustikální sklínce. Ceny oproti loňsku navýšeny přiměřeně. Šenkován Keras 10°, 12°, tmavý 12° a novinkově svrchně kvašená 10° hořká Pale Ale. Posledně jmenovaná je slabá citrusová vodička, mírně nahořklá. Také ona, obdobně jako spodně kvašená 10°, protahuje. Tudíž se vždycky orientujeme na dvanáctku, která nám připadá lepší oproti dřívějšku. Kalnější, hladší, digestuje. Hořkostí ovšem tradičně neoplývá. Keras máme rádi, jedenáctero letošních posezů bylo příjemných. Na viděnou v roce 23! V Bechyni po předlouhé době - v nouzi nejvyšší - otestována terasa restaurace a hotelu U Draka. V poledne totiž není, kam zajít. Jídelnu Na Růžku z důvodů zcela zásadních ignorujeme, stejně jako nevyzpytatelný Špajz Na Panské. Pichl nedělá hotovky a převeliká Protivínka zavřená. Jako loni. Neomluvitelná ostuda města Bechyně. Stále se hledá (pravděpodobně spíše nehledá) nájemce. Letos nepotkáváme ani nekontaktujeme pábitele-cykloservismana p. Růžičku. Zavřená zůstává i cyklogaráž, kde obvykle meditoval, pokud neseděl v Protivínce. U Draka cmrndají Platana 10°, Platana 11° a Démona 13°. Jedenáctka typicky platanská, takže nebezpečně kysele kyselá. Kapr na česneku s mačkaným bramborem za CZK 145 je pouhá hmota s otravnými kostičkami. U Pichlů kmitá na place známá zrzavá pí. Ještěrka a milostivě přilétá i veliký sršáň z protějších lip, přilákaný černým pivkem. Tak to má být. Budvarský kroužek pitelný, nicméně musí se naklopit rychle. Nesmí splihnout a zteplat. Tmavé standardní. Pichl ceny přitužil ještě snad akceptovatelně. Krkna na grilu se šťouchačkami a fazolkami se slaninkou za CZK 239 rozhodně stála. Ovšem pstroužek bez přílohy za skoro čtyři kila rozhodně nikoli. K tomu ještě filet. Pichl byl dražší vždycky, aktuálně průměrná cena jídla s přílohou činila kolem třistapade. Ani antijídla typu salátů či těstovin nejdou pod dvě kila či spíše dvěstěpade. Samotní bechyňáci jezdí na jídlo k letišti do velikého neútulného motorestu Kameňák. Výhledově vyzkoušíme. V Bechyni ještě registrujeme podvečerní, resp. večerní Kinobar se svijanským. V neposlední řadě i zřetelný pokles turistů a především lázeňských pacošů. Příjemně překvapil Stádlec. Stylově zrekonstruovaný Stádlecký hostinec funguje mezi 11 a 13 hodinou coby jezeďácká (po novu farmářská) vývařovna. Bez polévky účtují krmi CZK 119, s CZK 139. Masové kuličky (přímo koule) v rajské omáčce s domácím knedlíkem chutné. Vyloženě bodly. Točí dobře ošetřenou a skvěle vychlazenou tzv. plzeň a Platana. Pro pořádek dodejme, že navečer otevírá stádlecké bistro s tzv. plzní. Vyloženě nepotěšil Dražíč. Především cenově. Jako obvykle nijak zázračná jídla podražila oproti loňsku minimálně o čtyři pětky. Polední hotovky, nikoli víkendové, jsou našponované nehorázně. Nemravné. A to v kraji chudším, ba přímo chudém. Tahle drahé nejsou (zatím) hotovky ani na žižkaperku. V Dražíči guláš s pouhým pečivem za CZK 195, pomenší holanďan s umělohmotnou kaší koštuje CZK 185 atd. Podražila i smažená krkna s bramborem na CZK 239. Zato se zmenšila i ztenčila a nedávají k ní už ani pláteček okurky. Suché a nedobré brambory navrch. Šedý vlk se vyloženě trápí se suchou rýží k jakémusi masu na houbách, kde se sosem notně šetřilo, a kvílivě naříká nad drahotou. Na čepu Lipan 10°, Lipan 12°, Lipan 12° tmavý, Lipan 11° pšenice a Lipan IPA 15°. Desina podivně nakyslá, dvanáctka slabší a řidší nežli bývá Lipánek U posledního Kelta na Zbraslavi. Na Dražíči letos jedna návštěva úplně stačila. Což platí též o Malšicích. Z legendární Rejdy je stále větší a větší obludárium zvané U Michala. S nepoužitelnými Bernardy. Počet hotovek ze tří klesl na pouhopouhé dvě. Nezřídka v krajně nevábné kombinaci kuře/těstoviny. Sem nelze. Z čirého zoufalství odevzdaně dřepíme na zahrádce u Inčučuny. Takto přezdívají místní místnímu Vietnamci s čínskou restaurací a krámem. Bledá restovaná kachna s citronovou trávou a chilli s Kozlem 11°. Vychlazeným. Dobrým nikoli (Což ostatně ani nelze očekávat). Bože, jak hluboko Jezevec klesl! Potěšila premiérová návštěva u Transformátorů. První rodinný poloautomatický pivovar Hlavatce. Prostředí vyloženě domácké, ležák Transformátor 12° velice dobrý. Sympatický pan majitel vybízí k ochutnávce i přes zavírací den a těžko se smiřuje se symbolickým zaplacením. Nikam se nežene, rozšiřovat se příliš nechce a nehodlá ani zachraňovat svět jako Nováci z nedaleké Obory. Pivně příjemně kecáme, ale jenom chvilinku. Jezevec nechce v den zavírací zdržovat od jiné práce. Transformátor Hlavatce je v pohodě. I pivka řady Transformátor, Diktátor a Predátor. Transformátora 10° rádi lemtáme v táborském bistru Stárkův dům. Jedinou chybkou je nedostatečné vychlazení. Koštujeme ještě polotmavý Transformátor 11° chmelený Citrou. Stárkův dům skvěle vaří. Přepychově luxusní je cuketová kulajda s koprem, houbami a bramborou upečenou v popelu. Výstavní pak kapří hranolky (pořádné hranoly) z táborských sádek, marinované v podmáslí a uzené paprice, se salátem coleslaw a koprovým dipem s pestem. Jídlo pobytu. Bezkonkurenčně. Kolega pomlaskává nad melounovým gazpachem a tacos s krkovicí od Kosíka s koriandrem. Mocně lákavé jsou všechny položky meníčka. Ke Stárkovi míříme ještě jednou, ovšem je pondělí. Zavíračka. Kam tedy na ústředním táborském rynku? Po letech nákuk do budvarské pivnice U zlatého lva. Budvar 33 ucházející, leč mohl být studenější. Alespoň tak, jako kolegův Budvar nealko. Z pivnice je pizzerie, kde kromě tzv. italských srágor a sraček nemají vůbec, ale vůbec nic jiného. V jihočeském Táboře! No comment. Přesun naproti. Restaurace Beseda. S učňovským Pivovarem pod Besedou. Lichnice 11° nefiltr je mok kalný, nijace mdlý a teplý. Rostbeef s rukolovým salátem průměrný a takový nedotažený. Ostatně jako celá Beseda. Letos dojíždíme, dokonce v nevídaném počtu plných tří velocipedistů (Jezevec, Šedivák, Čahoun), na borkovická blata a usedáme v průčelí stylové mažické hospody Na kovárně. Vodový Budvar 10° je nakyslý a Budvar 33 nevábně přiteplalý. Čekali jsme více. Na závěr si ponecháváme nejlepší a nejhorší pivko. Nejlepším a současně i nejhorším pivem Tour de Putyk 2022 se stává oborská Srpěna. Naše obligátní favoritka. Pan Novák ji nepreferuje, neboť má být příliš obyčejná. Prý obyčejný ležák plzeňského typu. V jednoduchosti je však síla. Hned v den příjezdu nadrženě usedáme v táborském Výčepu. Samozřejmě jdeme do Srpěny 11°. Veselá, šťavnatá, osvěžující, pitelná. Jsme nadšeni a božsky naladěni na celou Tour. Posez korunujeme jablkovicí z dubového sudu od Žufánka a salátem z volské tlamy. Od neznámého párečku dostáváme talíř stařených klobásek. Díkes! Výčep opět zcela bez teplého sousta (i kávy) a obsluhující panáček dost mimo. Je v rauši? K mání ještě Obora 9° výčepní, 11° Žitohola, Ježibaba 12°, IPA 15°. Ceny ve Výčepu přívětivé zrovna nejsou. Propadákem se stává Želeč. Restaurace Na staré. Den po příjezdu nás zarazí napružené ceny hotovek. Kolem CZK 180. Připisujeme to neděli a konci želečského fesťáku, který opět zuřil po kovidových pauzách. Jezevcův guláš O.K., Šedý vlk si však zoufá nad zoufale suchým masem z pečeně se zelím a knedlíky. Suchými, dusícími. Oborská Žitohola ujde a snad je i méně plnící nežli pamatujeme. Obsluha odlišná od let minulých (Sorry, nenapadají nás jiná slůvka než šejdířsky úlisná. Přítomen zůstává neodbytný pocit, že nás chtějí na všem natáhnout). Druhý posez předposlední den potvrzuje, že ceny hotovek jen víkendové nebyly. Zdražení citelné a výběr přitom nečekaně chudý. Přímo ubohý. Zbývá pouhý kachní úd. Tuzí knedlíci umělohmotní, řezankové zelí totálně bez chuti, pseudoomastku pomálo, suchá stará kačena koncentráčnicky vyhublá. Zklamání. Vrcholem je údajná Srpěna! Personál hlásá, že Obora nestíhá a namísto Žitoholy prý dodána Srpěna. Naivní Jezevec naivně jásá. Předčasně. První lok je hrůzným šokem. Suché, svírající, ústa vysušující, v trubici kysele pálící cosi. Tohle přece není Srpěna! Vrchní na důkaz přináší uzávěr od sudu. Srpěna 11 %. Nepodařená dávka anebo mix Žitoholy, Kozla a tzv. plzně, které také čepují? Chuť si trošinku napravujeme plechovkovou Ježibabou a tzv. plzní. Tohle jsme od Obory ani od dříve vyhlášené želečské vývařovny Na staré nečekali. Dobře, že jsme si letos odpustili výjezd do Obory samotné. Na politické agitace nemáme o prázdninách náladu ani omylem a ani nejsme zvědavi na zachraňování galaxie. Kurňa, pivovar má vařit pivo a ne se snažit spasit celý svět. P.S. 23. 7. LP 2022 proběhl slavný 50. ročník slavné Koloběžkové Grand Prix v Bechyni. Vyhrál podesáté démonický Alibaba Afrika? V hábitu dosprintoval snad až šestý. Důstojná a vkusná je zdarma distribuovaná brožurka Koloběžky Bechyně 50 let. Počátky Grand Prix jsou spojeny s bechyňským spolkem Sláva nám, jehož sličná hymna zní: „Sláva nám, sláva nám, my jsme ňácí kabrňáci, sláva nám, sláva nám a žížalám. Ve dne spíme, v noci bdíme, zbytek času sou…, sláva nám, sláva nám, sláva nám, my jsme ňácí kosové“. Vivat Tour de Putyk 2023!

Pel-mel ze zrzavého světa (aneb pár pivních drbů a frků, které p.t. čtenářstvu možná unikly): Pel-mel jest prázdninově okurkový, až na závěrečná varování. Inu, posuďte sami. Na první pátek srpnový připadá Mezinárodní den piva. Letos to bylo 5. srpna. Svátek vznikl v Kalifornii a slaví se prý od roku 2007. International Beer Day má oficiálně tyto účely: 1. Shromáždit se s přáteli a užít si chuť piva. 2. Oslavit osoby odpovědné za vaření a podávání piva. 3. Spojit svět pod hlavičkou piva společnou oslavou piv všech národů tento den. Tuplák pivka si nejrychleji nalil do hlavy S. Petrosino v roce 1977. Za 1,3 sekundy. F. Monin drží rekord v rychlosti otevření 2 000 lahví piva. 24 minut a 34 sekund. Němečtí politici zvažují zrušení Oktoberfestu kvůli plynu. Přesněji nedostatku plynu, za kterým stojí hlavně jejich sebevražedná umanutost. Dej Bůh štěstí, pane starý! P.S. V řekách díky nízkému stavu vody v řekách jsou už viditelné tzv. hladové kameny, na které naši předci tesali varovná poselství. Jejich viditelnost byla v minulosti varováním před dobou strádání a hladu. Na tom děčínském stojí fatalistické německé: „Wenn du mich siehst, dann weine,“ tedy „Spatříš-li mne, plač“.