ZN 60 + Tour 20

Zrzavé novosti aneb staronové aktualizace a  Jezevcovy pivně-kulinářské drby

(No. 60., z 31. července LP 2020, včetně postkovidové Tour 2020)

Pivní moudrost a recept: „Žádný voják nemůže bojovat, dokud není řádně nakrmen hovězím a pivem“ (J. Churchill, první vévoda z Marlborough). „Proti horku není slunečník, ale pivo. Jaký požitek takový chladný lok piva … jak dovede zachutnat, osvěžit a zahnat žízeň … a je právě tak osvěžující a dobré, jako zdravé. Kdo rozumí životu, rozumí i tomu, proč za horka a žízně - není nad pivo“ (reklama z normálních dob, kdy neprudili úchylní magoři přesvědčení o svém vyvolení k tomu, aby spasili svět i proti jeho vůli a drze cenzurují i reklamy na pivko). „Čechrovat bahno“ (Kalit škopky neboli pít pivo dle brněnského nářečí hantec. P.S. My skuteční Pražáci - žádné pirátské vidle ze Slavičína - máme sice pr… z komplexů Žít Brdelí. Nicméně hantec je hantec a jasně patří k nám. Jsme za něj rádi a vážíme si ho. Nikoli však liberálního, bruselsko-sorosovského, ptydepe eurospeaku Kavárny pražské, a ještě obskurnější brněnské - fialovské). Pivní letní kuchtění startují plněné jalapeñosky. Ingredience: 250 g papriček jalapeños (rozpůlené po délce a s vydlabanými semínky), 200 g čerstvého sýra (lučina, žervé, ricotta), 100 g strouhaného sýra (parmazánu, babicovsky možno i čedar), hrstka nasekané hladkolisté petrželky, 2 plátky slaniny nakrájené na drobno. 100 ml světlého piva (třebas Albrecht 11% světlý ležák), hladká mouka na obalení, strouhanka na obalení, olej, kysaná smetana. Postup: Čerstvý sýr promísíme se strouhaným parmazánem, petrželkou a se slaninou. Poloviny papriček naplníme směsí, omočíme v pivku, obalíme v mouce a odložíme. Na pánvi rozpálíme silnější vrstvu oleje. Opět papričky namočíme v pivu a důkladně obalíme tentokráte strouhankou. Smažíme dozlatova z obou poloviček. Servírujeme s kysanou smetanou ozdobenou nasekanou petrželkou. Dalším chodem jest maďarské lečo na echt český způsob. Přichystáme sobě: 200 g slaniny nakrájené na proužky, 2 cibule nakrájené nadrobno, 3 masité papriky nakrájené nadrobno, 300 g rajčat nakrájených na kostky, 3 prolisované stroužky česneku, 200 g kvalitní klobásy, 1 pokrájenou pálivou chilli papričku, 1 lžíci mleté sladké papriky, 1 lžičku pálivé papriky, 0,25 l piva (v originále Jarošovský Rochus 16), zeleninový vývar na rozředění, sůl, čerstvě namletý pepř. Do variace české ještě 2 vejce. Jak na dílko? Na hlubší pánvi nebo v rendlíku se silným dnem opečeme na středním plamenu proužky slaniny do světlehněda. Přidáme cibuli a za stálého míchání orestujeme. Přidáme česnek a kolečka klobásy, nakrájenou čerstvou papriku a přisypeme i papriku sladkou a pálivou. Řádně promícháme a přidáme rajčata. Po 5 minutkách míchání přilijeme pivko, které bude pěnit. Zamícháme, snížíme teplotu a varnou nádobu zakryjeme pokličkou. Necháme povařit asi 15 minut, dokud zelenina nezměkne a nezredukuje se objem tekutiny. V případě potřeby dolijeme zeleninovým vývarem, případně naředíme studeným pivem. Vyznavači maďarského originálu pouze dopepří plus dosolí. Česká verze velí před dokončením přihodit vejce (A nikaragujská Jezevcova varianta leča si žádá přidat spoustu a opravdu spoustu skořice a možno i spoustu cukru, který karamelizuje. Skořicí fakt nešetřit, nicméně pro každého to skutečně není). Do třetice opět letně a slečinkovsky lehce. Na italské risotto s pšeničným pivem potřebujeme: 250 g nepropláchnuté rýže arborio, 150 g kvalitní slaniny (italská pancetta), 150 ml pšeničného piva (např. Primátor Weizen), 200 ml kuřecího vývaru, 3 nadrobno nasekané šalotky, 2 rozdrcené stroužky česneku, ½ šálku nastrouhaného čedaru, ½ šálku nastrouhaného parmazánu, čerstvě namletý pepř, čerstvá petrželka nebo čerstvý šnitlík. Technologie: V pomenším rendlíku ohřejeme kuřecí vývar. Slaninu pokrájíme na minikostičky a ve větší pánvi osmahneme dokřupava, aby pustila tuk. Slaninu vyjmeme a dáme stranou. Do vysmaženého tuku přidáme šalotku a česnek a necháme zesklovatět. Přidáme rýži a obalíme zrnka v tuku. Asi po dvou minutách přilijeme pšeničné pivo, které nahrazuje bílé víno. Zamícháme a ponecháme povařit na mírném ohni. Když se pivo skoro vsákne do rýže, přilijeme lžíci horkého vývaru a mícháme a mícháme. Opakujeme do zblbnutí až rýže změkne a konzistence risotta počne býti krémová. Snížíme teplotu a do rýže na pánvi vmícháme oba syrce a slaninku. Ozdobíme bylinkami. Možno přihodit i hrstku žampionů.

Chýně (BPH III.) + Řeporyje (ZN 51): 13. 6. letošní premiéra v Cyklohráčku, který taktéž odstartoval s cca jeden a půl měsíčním zpožděním. A dnes poprvé děckám nabízí už i hračky. Moc jich ale nejede. Na hlaváku zdravíme známého původně hraj-boje, který loni povýšil na regulérního průvodčího a vedoucího vlaku. Cyklovagón se letos nově nepřipojuje nakonec,  nýbrž hned za lokomotivu. Přední vstupní část má předělanou na velitelské stanoviště, které má fungovat jako minibar s okénkem. Výlez na Zličíně a cyklovýjezd ke Strahováku v Chýni. Krátká intenzivní opalovačka a lahodná chůze naboso po čerstvě posečené trávě. Chvíli před jedenáctou usedáme v chýňské Pivovarské krčmě (www.pivovarska-krcma.cz). Obří piraňa vyrostla jen trošinku, leč má nové, a hlavně větší akvárium. Může se i otočit. Úřaduje  sestava best off. Pan chief RF a nejlepší kuchařinka. Cílíme tradičně na smaženou krknu. Ovšem ve speciální nabídce exotické rybky. Mahi mahi, losos a pan žralok. Tož čelisti na čerstvých bylinkách s batátovým pyré. Pyré fajné. Paryba vlastně také, ovšem krkna to není. Příště bude volba jednoznačná. Chýňské se pořád nevaří a asi má stopku už navždy. Takže pořád pivka řeporyjská od chýňského sládka. Desina světlá, dvanda Ale, dvanda polotmavá. Desina drží laťku a kvitujeme chlazení. Ejl eljovitý a má gule. Řeporyjská pivka i letos bodují, ovšem tamější pivovárek samotný navštěvovat nebudeme. Dokud chucpe Řeporyjec-starosta nebude umístěn tam, kam patří. Do ťurmy nebo blázince. Nikoli do parlamentu. Snad to bude brzy.

Harrachov (BPH V.) + Příchovice (ZN 52.) + Volt: Telegrafické info z kratšího pobytu v Lučanech na Nisou. Kraj sudetský a pořád hezký, počasí těžce nevyzpytatelné. Návrat do lučanského Penzionu Kitty po kolika letech? Deseti, patnácti? V Kitty jen lahváče, sudy by nevytočili. Ty mají pouze pro pivní party. Nevadí. Lučanská hospůdka Fatra je starosvětská a útulná. Staří štamgasti-pardálové, pejsci, kulečník. Na čepu Svijanský Máz a Rohozec 11°. Žádné chemické svinstvo Ypsilon, nýbrž poctivý a dobrý Skalák. Potěší i malinkatý panáček s miniouškem a hltem voňavé Zlaté hrušky. Obhlížíme známé podniky z devadesátek, kdy jsme do blízkého Janova jezdívávali pravidelně několikráte do roka. V Maxově U Toníčka logo Kozla. Brr. Nedaleko U hrocha snad pořád Svijany. Ty, spolu s tzv. plzní, inzeruje také přebudovaná (a to překvapivě vkusně) chata na Bramberku. Hltáme info o podještědském létajícím Beranově pivovaru Trávníček (www.beranuv-pivovar.cz). Především ale konečně testujeme jabloneckého Volta (https://pivovarvolt.cz). Nejdříve v bistru Voltovna mezi první a druhou jabloneckou přehradou. Točí i Startéra a Baterku. Startér (voltáž 9, Summer Ale, alc 3-3,5 %, IBU 40) je letní, příjemný i hořký, nicméně chuť je dneska spíše na ležák. Ten si posléze vychutnáváme v samotném pivovaru (se stylovými elektro-grafitti na fasádě), přesněji v kiosku na upravené pivovarské zahradě, včetně grilu, dětských atrakcí etc. Světlý ležák Jiskra (voltáž 11, alc 4,3 %, IBU 28) výtečný. Vyležený ale nikoli zde, nýbrž v Dalešicích. Exkurzi zakončujeme Zesilovačem (s voltáží 14, IPA, alc 6 %, IBU 40) s mocným tropicko-ovocným aroma. Dodejme, že personál je opravdu mimořádně vstřícný a pivu oddaný. Zajímavostí jsou míry: velké pivo je 0,4 l a malé je opravdu malé, pouze 0,2 l. V gigantické nabídce figurují ještě kyseláč Elektrolít Malina nebo Meloun nebo Mango nebo Maracuja (voltáž 9, Berliner Weisse, alc 2,8 %, IBU 6), Jistič (voltáž 10, Red Summer Ale, alc 4,1 %, IBU 30), Dynamo (voltáž 10, světlé výčepní, alc 4.3%, IBU 32), Adaptér (voltáž 11, APA, alc 4,5 %, IBU 38), Polovodič (voltáž 11, Brown Ale, alc 4,5 %, IBU 28), Prez. Ležák (voltáž 12, zimní ležák, alc 5 %, IBU 50), Pojistka (voltáž 12, APA, alc 5,3 %, IBU 35), Elektron (voltáž 12, NZPA, alc 5 %, IBU 34), Akumulátor (voltáž 12, Weozen Hell, alc 4 %, IBU 8), Pozitron (voltáž 12, tmavý ležák, alc 5 %, IBU 31), bylinný Gruit (voltáž 12, Gruit, alc 5,3 %, IBU se liší dle várky a vlastností pelyňku), Vokno Ale (voltáž 12, APA, alc 5 %, IBU 34), Flash (voltáž 13, EIPA, alc 5,8 %, IBU 31), Protinožec (voltáž 13, Australian Pale Ale, alc 6 %, IBU 28), Kolínský speciál (voltáž 13, APA, alc 6 %, IBU 34), Nabíječ (voltáž 13, světlý ležák, alc 5,8 %, IBU 45). Neon (voltáž 15, NEIPA, alc 7 %, IBU 0), Baterka (voltáž 15, IPA, alc 6,2 %, IBU 60), Eliášův oheň (voltáž 16, Red IPA, alc 6,2 %, IBU 65), Blackout (voltáž 16, Irish Stout, alc 6,5 %, IBU 38), Zkrat (voltáž 18, Double IPA, alc 7,5 %, IBU 100), Impuls (voltáž 20, Imperiální Stout, alc 8 %, IBU 50) a Vypínač (voltáž 24, Imperiální IPA, alc 9 %, IBU 141). Pan sládek je pilný, šikovný a má rád pořádně hořké. Jiskra řízně zahání žízeň také při letmé průjezdu Jabloncem 11. 7. na rallye za Maškovým chlebem ve Smržovce.

Budvar (BPH VI.): Po letech testovací pruba Kroužku v dejvické Budvarce. Tam jsme sedávali pravidelně. Nejdřív v divokých devadesátkách srazy v roztocké Maxmiliánce (kterou  zničil soukromý vlastník), pak v dejvickém Podloubí. Kde se tzv. plzeň měnila až tak krutě, že jsme přesídlili do nedaleké Budvarky. S Kroužkem, jídlem i obsluhou to však šlo od desíti k záporné nule, takže skoro dvě dekády naše stará sestava zasedává u nás na žižkaperku. Po dekádě samotky U Vyndanejch se základnou stal Sad. 13. 6. předbouřkové dusno, skoro 100 % vlhkost a něco málo cyklokilásků v nohách. Tudíž Kroužek, dokonce velký (za CZK 46), zasyčel skoro na ex. Přežít se dal. Ovšem žádná sláva. Teplý, splihlý, téměř bez pěny. Čili si zase pár roků dáme s Dejvicemi pokoj. Národnímu Budvaru ovšem skalně fandíme nadále!

Kersko (BPH IX.) + Poděbrady (ZN 35.): První letošní polabský cyklovýjezd zrealizován 2. 6. Elefantíkem do Milovic a na tátošovi hurrá na Prágl. Jedno obligátní nymburské U Jelínků na milovické ruské návsi. Točí jedenáctku blond i černou a třináctku Bogana. Nádherně slovanská atmosféra! Pivnice Hájenka v nových rukou zůstává pro nás tabu (a ani nebudeme dělat reklamu uváděním www). To, že v Kersku točí Kozla a tzv. plzeň a zrušili Nymburk je neodpustitelná svatokrádež. A new Talíř Hájenka? Na jednom talíři ½ kančího se šípkovou a ½ se zelím je bizarní blivajs. Něco jako ke svíčkové naservírovat kus smažáku plus hranolky.

Medvěd, Krakonoš a Štěpán (BPH X.): Pivovarský klub Křižíkova 17° (https://www.pivovarskyklub.com) končí. Nadobro? V režii původního týmu p. A. Dočkala naposledy otevřeno 29. 7. LP 2020. Avizována následná přestávka v provozu a snad nástup nových majitelů, se kterými má být jednáno. Důvod? Souběh nepříznivých okolností, v čele s koronakrizí. Děkujeme Pivoklubu za všechno a rádi podepisujeme, že opravdu přispěl k rozkvětu kultury dobrého a kvalitního piva v jeho plné stylové pestrosti a k jeho vstupu do nejvyšších pater české gastronomie. Koncem července jejich www stránka hlásí, že právě čepují pivo s úctyhodným číslem 1 236 od otevření restaurace LP 2005. Škoda. Dej bůh štěstí!

Pivní literatura (BPH XIV.): Tip na pivní literaturu získán z červnového čísla měsíčníku ČD pro vás (Které chválíme za pestrost i zajímavost. Se vším souhlasit určitě nelze, ale časopis alespoň nenas… Což rozhodně není málo. Pěkné i příjemné počtení nejenom do vlaku. Čtivé je i číslo červencové). Nás zaujal článek Na pivo za polární kruh aneb po kolejích z Kodaně do Narviku. Z pera cestovatelů, milujících pivko a železnice, kteří provozují stránky https://www.beerwithtravel.com/. Avizovaný tip zní Beer With Travel (Maroušek, V., Šamla, J.): Transibiřská magistrála aneb s pivem v ruce od Finského zálivu k japonskému moři. Neudávaná lokace: BWT Books 2019. 229 s. ISBN 978-80-270-6529-5. Cestovatelské i autorské duo sice vypadá a působí pokrokářsky liberálně a kosmopolitně, nicméně možná titul výhledově zrecenzujeme. Z cestovatelských blogerů ovšem jasně preferujeme vlastence L. Větvičku, který má pivo také rád. P.t. zájemci vizte https://vetvicka.blog.idnes.cz, nicméně mnohem lepší texty všímavého Ládíka naleznete na  https://www.protiproud.cz.

Pivní toulky Žižkovem (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII. etc.) aneb co starého (každá změna je k horšímu) doma U sadu: Na žižkaperku, na škroupáku, zkrátka doma U sadu (https://www.usadu.cz) se na DF (Den fakanů 1. 6.) zjevuje nová volba sádků. Světlá výčepní desina až skoro jedenáctka Radegast Ratar (alc 4,4 %). Ratar byl kmen polabských Slovanů, uctívajících bůžka Radegasta. Ratar jest nejhorší Radegast ze všech Radegastů, a to díky chmelu Polaris. Solidně ucházející, aj keď spíše až svíravě trpký nežli kamarádsky hořký. I tak jedna z best voleb sádků. Škoda, že Radegast vlastnicky patří, tam kam patří. Co bylo ukradeno, musí být vráceno! České pivo do českých rukou! Pro nápoje extrémně hořké se u sadovského personálu vžil název Radka. Na počest odejité dlouholeté výčepní RR. Zdravíme k Žirafě! V polovině června silně zaujala i dobře šmakovala prostlá hovězí žebra s BBQ a rozpečenou bagetou. Došlo i na repete. První prázdninovou volbou sládků se stává Freš IPA značky Šariš. Šariš vyhledáváme na Slovači. Na žižkaperku nemusíme mít (ani pít) všechno.

Pražské cyklopivní trasy (BPH XXX.) + Hostivar H¹ (ZN 18.) + Hostivar H² (ZN 51.) +  Spojovna (ZN 51.) + Jince (ZN 24.) + Liboc (ZN 24.) + Prosek (ZN 25.) + Malešice (ZN 28.) + LP (ZN 32.) + Kolčavka (ZN 35.) + Uhříněves (ZN 45.) + Kbely (ZN 55.) + Počerňák: 12. 6. brzký obídek u Beznosků, na Proseku, ve Školičce (https://skolicka.cz/). Venku přibylo až příliš stolů. Mírně zchudl stálý jídelní list. Jinak furtovně prima. Obsluha, prostředí, papání. A nakonec i pivka stále stejně průměrně ujdou. Startujeme záhorákem s bramborovým knedlem z meníčka. Záhorák výstavní. Za jedna podtržená. Desertujeme rostbífem s domácím chlebem a celerovou remuládou. Mírně dusivé. Za dvě. Připíjíme Chmelovou devítku. Hořkou, milou, pitnou, osvěžující. Za jedna mínus (minus za - na nás - nedostatečné vychlazení). Prubujeme TRUMPetistu. Šestnáctkový  ejl AIPA. Má být hořké a blond. Je polotmavé a nic moc. Spíše nic. Nejlepší je název. Vivat DJT! Jinak zbytečné pivo. Nevadí. Školička je fajn. Fajn je i cykloobjezd kbelského letiště a delší dojezd až k noře, na žižkaperk. Kvitujeme nový cyklotunýlek kolem Rokytky těsně pod Kolčavkou. Pro anály (nic nemravného tím nemyslíme) doplňme přebohatý prosecký pivní list. Beznoska (světlá dvanda), Vídeňák (světlá jedenáctka), B-ejl (hořký čtrnáctkový ejl), Uzený knír (polotmavá dvanda), Klíčák (polotmavá dvanda) a Tekutý chléb (polotmavá žitná patnáctka). Žitné je plnící a těžké. Známe moc dobře Žitoholu od jihočeského Nováka šenkovaného na Staré v Želči. Žito je na kořalku, ne do piva. 27. 6. Elefantem do Počernic. Horních. Již delší dobu bedlivě monitorujeme proti nádraží Pivovar Počerňák (https://pivovarpocernak.cz). Který však ještě sám nevařil a sezení venku nás nikdy moc nevábilo. Tentokráte ovšem již nabízí vlastní produkty. Tankový ležák 11° Počerňák, desítku Rozmarné léto a Počernickou 13° APu. Desina jemně chmelená, skvěla vychlazená, slušná. Potěšila. Přívětivě působí i pivovarská restaurace, včetně personálu. Počernice Horní s přehledem vítězí nad Dolními, kde pivovar tamější nás stále neoslovuje. Uvedené potvrzuje i letmý nákuk do horního Počerňáku 2. 7. při startu etapy do Jiřiny, přes Zeleneč a kolem čelákovického jezera. Dneska obsluhují holčiny. Milé i ochotné. Jedenáctka ležák kvasinková a solidní. Nelze neotestovat Počernickou 13° APu (alc 5,9 %) v plechu. Hořké a povedené dílko. V Počerňáku nutno ověřit i krmi. 13. 7. se Šedým vlkem usedáme ve Kbelské pivovaru (https://kbelskypivovar.cz/). Opět chvála a pochvala obsluze, pivku i krmi. Na čepu známý repertoár 10 syslů, 11 pocestných, 12 pilotů, 13 havranů, 14 jepic ale a 15 sirén IPA. Piloti furtovně pitelní, hořčí, fajnoví. Syslí pšenice veselá, letní, svěží i osvěžující, s decentní kyselou limetkou. Vše, jak má být. Krkna na grilu prorostlá, Šedivák chválí dobrou rýži v doprovodu krůtích nudliček na hlívě. Ceny hotovek příjemné, možná dokonce o pár kaček nižší nežli loni. Pak, že to nejde. Kbely umí.

Bizarnosti a (nejen) pivní prasárny (BPH LI.): Pro teplejší dny přibalujeme receptík na bezinkopivní limonádu paní správcově (Maryška z hrabalovských Postřižin by to do pusy ale nevzala).  Suroviny: ½ zeleného jablka, 1 citron, 5 lžic bezinkového sirupu, 1 l jablečného moštu a 500 ml světlého piva. Postup: Omyté jablko a půlku citronu nakrájíme na tenké plátky. Do džbánku vlijeme sirup, mošt a vymačkanou zbylou citronovou šťávu. Promícháme. Vsypeme jablka a citrony a opatrně zalijeme vychlazeným pivkem. P.S. Návod je zařazen v rubrice prasárny, nicméně ona to vlastně až taková prasárna pro někoho být nemusí. Ovšem Birelly bezovka, ledový čaj, citronáda či birell cola s colovým oříškem jsou fakt dobytkárna.

Únětice (BPH LVIII. + LXVIII.): Kolegové-veteráni JS (alias Šedý vlk, resp. bývalý Mladý býček) a bezzubý PB během (post)koronakarantény oprášili tradici čtvrtečních vycházek od Suchdola ke Zvířátkům (https://cs-cz.facebook.com/pages/Hosp%C5%AFdka-Zv%C3%AD%C5%99%C3%A1tka/203166936370184). P.S. Bezzubý PB se proslavil díky tragickému výbuchu prý nikoli plynu v holešovickém domě, kde bydlí. Výbuch se udál počátkem prázdnin. Zuby ztratil již před výbuchem. Martinova & Hančina roztocká zahradní zvířátkovská hospůdka prý bez podstatnějších proměn. Zdravíme! Jezevec se tam ještě nedostal. O prázdninách silně redukovaná otevíračka. Tradičně. Únětická desina okoštována na bubenečském Slamníku (https://www.na-slamniku.cz/). Bodla. Mají taktéž dvandu a úňky Slamník 10,7°. Na zahradě udí i grilují. V Úholičkách Na statku (https://www.nastatku.com/) stále šenkují řízné úňky 12° (plus něco Svijan). Na návsi se sedí pohodově i při sobotním cyklovýletíku z Noutonic (tamo Cyklohráčkem, tentokráte včetně známé hrajslečny Ájy) 4. 7. Obsluha Na statku jako vždycky skvělá a přívětivá. Steak z roštěné s fazolkami s pancettou a pečenými máslovými brambůrky = luxus. Obzvláště slaninka a česnek ve fazolkách. Přívětivá je přitom cena kompletu CZK 219 (U sadu by to vyšlo přes čtyři kila, a ještě bez fazolek). Desertujeme tláčou, která se po dlouhatánské době zase někde skutečné tlačence alespoň blíží. Tlačenka totiž není žádná mozaika. Úpravné i upravené Úholičky jsou dobré místo k žití i pití. 9. výročí znovuotevření Únětického pivovaru (www.unetickypivovar.cz) slaveno 18. 7. S hudební párty Krausberry Do nebe nebo do Únětic i křestem speciálu Lodi tajemství 13 uzlů.

Pivní trendy (BPH LX. + LXV.) aneb cool nebo vool (čti vůl)?: V roce 2019 si z hlediska obalů opětovně udrželo prvenství lahvové pivo s podílem 40 % z celkové spotřeby. V závěsu se drželo pivo sudové (33 %). Petky utrhly 11 % a plechovky 12 %. Rok 2019 byl pro české pivovary opět rekordní. Celkový výstav vrostl o 1,6 % a dotknul se hranice 21,6 milionu hektolitrů. Jedná se o rekordní výstav druhý rok za sebou. Přičemž ovšem pořád klesá  podíl čepovaného, což má umocnit letošní nouzová koronakaranténa, kdy se prodej čepovaného prakticky zastavil (až na výjimky). V roce 2019 si každý Čech v průměru nalil do hlavy 142 l zlatavého moku. Což je 284 půllitrů. V roce 2009 to však činilo 306 kousků. Dej Bůh štěstí!

Antoš (BPH LXXI.): Na 14. 6. naplánován cyklovýjezd k Antošovi (www.pivovarantos.cz). Zakoupeny byly i jízdenky. Od rána blbě chčije. Takže příště. Příště nastává 5. 7. Cyklovůz Cyklohráčku plný kol. Poprvé, co Jezevec léta jezdí. Pivní list Antošovy krčmy: Rarach 10°, Antošův ležák 11,8°, Polotmavá 13°, NeNe ne-IPA 13°, Mulberry Geyser 10°, Tlustý netopýr 17° a nealkopivo. Coby aperitiv Tlustý netopýr. Nezklame nikdy. Na zapití ležák. Digestiv v podobě osvěživě kyselého fialového kyseláče morušového. Z mimořádné nabídky volíme husí stehno s červeným zelím a variací knedlíků. Mistrovské dílo za přijatelných CZK 245. Zase po dlouhých letech opravdová husička (žádný zmutovaný šmejd hybrid husokachna), opravdu křupavá, opravdu dozlazova, fantastická. Báječní knedlíci houskoví, karlovarští i bramboroví. Sosík božský, zelíčko příjemně ostřejší. Jako celek jednička se dvěma hvězdičkami (Třetí bychom přidali, kdyby ostrost zelíčka vyvažovaly brusinky či hrozinky). Obsluha jako vždy perfektní. Opět Antošovi nelze vytknout vůbec nic. Tedy kromě toho, že se nalézá ve Slaném.

MMX (BPH LXXII.) + Třebáň (ZN 16.) + Všeradice (ZN 17.) + Kytín (ZN 51.) + Řevnice: Reference o „železničním“ Pivovaru Řevnice (https://www.pivovar-revnice.cz/) nekecaly. 15. 6. Elefantem (nádhera, žádné kočárky) do Berouna a cyklošlap tradiční trasou s cílem Pivotel MMX Lety u Dobřichovic (https://mmxpivo.com). Nicméně při průjezdu poblíž nádraží Řevnice nás osvítí mrknout se na pivovárek nový. S očekáváním, že bude zavřeno, neb info tvrdily, že se otevírává až navečer. Chyba lávky. Otevřeno denně od 11. Lokalizace skutečná se nachází pár set metrů od místa, kde jsme pivovárek očekávali (záměna za hotel naproti stávající nádražní budově). Dovniř nakukujeme a starosvětská, přesněji železniční  atmosféra nás pohlcuje i baví. Je hic, usedáme venku k hezkému dřevěnému stolu. Pár kroků je zahradní bistro, kde inzerují víkendové grilovačky. Výčepák a pingl v jednom je postarší, starosvětsky hospodský (trošku Palivec, leč nikoli sprostý) a hlavně bleskurychlý. Na čepu Řevnická 10, 12 a speciál 8 ejl. Světlá dvanáctka hustá, hutná, kalná, kvasinková, výborná. Světlá desina ne tak plná, ale ujde. Osmička polotmavá, zajímavá, osvěžující. Pivka vzorně ošetřena i příkladně vychlazena. Nadšení. Jídelní list není obsáhlý, leč vybrat si lze. Na chuť i na hlad. Na hlad poroučíme řízek z krkovice na sádle, bramborová kaše nastavená mlátem, jarní cibulka a okurka. Výtečné. Litujeme, že nám uniká guláš na pivku nebo káča. Desert na chuť si neodpustíme. Vídeňské párky od Dolejších, křen, hořčice, okurkový relish, kváskový chléb. Místo relishe kopeček kečupu. Nevadí, křen je ostrý, hořčice jako ze starých časů a párečky jako kdysi. Coby digestiv malinkatý panáček rynglovice od Žufánka. Ceny úplně lidové nejsou, spíše pražské nežli řevnické, nicméně všechno stojí za to. MMX má peška (stejně jako berounský Medvěd a třebaňský Bobr). Pivovar Řevnice je výše. Obdobně jako Kbelský pivovar ve srovnání s proseckou Školičkou. Škoda, že oblíbené pivovárky občas bývají tak blízko u sebe. První návštěva Řevnice za jedna. Druhá, 30. 6., za dvě. Dnes má obsluhující (stejný jako minule) k Palivcovi blíže. A evidentně ztratil na bleskurychlosti. Na čepu Řevnická 10, 12 a speciál 7 light ejl. Desina protivně ejlovitá, dvanáctka solidní. Opět probíhá krkna s mlátovou kaší. Krkna prorostlá, šťavnatá, naducaná a nadýchaná. Radost (Ještě chtěla potřít česnekem a byla by dokonalá). Kaše skvělá, nicméně s porcí se nepředali (ani minule). Jako digestiv minipanáček jablkovice od Žufánka. Desert? Tláča od Dolejších. Úzká mozaika. Párečky byly o hodně levelů lepší. Jídelníček se tu přehnaně nemění. Ze šesti nabídek jídel jsou čtyři stejné. Stálice. Gulášek na pivku, kačení úd, trhané vepřové v sádlové bulce a smažená krkna. Dnes ještě smažený hermoš a italská klobáska. U posledního Kelta na Zbraslavi je krásně a platí to i pro podivný rok 20. 24. 6. výjezd z Chodova a cykloestakádou cvalem na Zbraslav. Na dražíčského Lipana. Tradiční světlý ležák a letos namísto tmavého jedenáctka pšenka. Plus strakoničtí Dudáci. Personál tradiční, kuchyň dtto. Nechybí třeboňský kapřík se salátem. Premává i gril. Česká farmářská krkna, lahovický pstroužek, ovčí sýr nebo rumsteak. Poroučíme rumsteak medium well a je nám p. šéfem nabídnut poslední rib eye steak. Není co řešit. Lipánci se dají kousat, rib eye (s kapkou bylinkového másla) famózní. Jako příloha půl grilované brambory se zakysanou pažitkovou smetánkou a půl grilované fajn zeleninky. Fantazie a lahoda. Jídlo roku. Spokojenost převeliká, kterou nekazí ani studený deštík. Nádraží je nadohled. Zámecký hostinec u paní Magdalény (https://www.zamecky-dvur.cz/hostinec) poprvé letos dobyt 1. 7. Dojem z výletu však rozpačitý. Ráno dobříšským vláčkem na Rymaně. Plán velel vystoupit až na konečné a Bekovkou nahoru, na Knížecí Studánky, Klondajk, Jelení palouky a dolů přes pár děr do Všeradic. Ve Vraném těžce prudí duo cyklo-seniorů. Mamlasů, ničemů a otravů. Nastupují omylem do vlaku do Prahy a zdržují náš expres. I pan průvodčí rychle pochopí, že jde o momentálně i mentálně zaostalé dementy (když se jich opakovaně ptá, proč si v otevřené pokladně nezakoupili lístek). Po nastoupení otravují s mapou a po Jezevci agresivně vyžadují tipy na tasu. Nedokáží se však smířit s tím, že Mníškem opravdu, ale opravdu Vltava neprotéká. Je životně nutné (Jezevec nechce trávit doživotí na Mírově za dvojnásobný mord) vystoupit dříve. Záchranou jsou Rymaně. Sjezd do Mníšku a výšlap na Skalku. Zatím paráda. Parádní je i jízda přes Roviny (s Čunčí hubou) na rozcestí Na soudném a všeradickou alejí dolů. Silnice Jince - Řevnice však uzavřená a pár kilásků brutálně odfrézovaných. Na kole to jde, ale hitparáda opravdu to není. Ve Všeradicích usedáme na čas, v jedenáct. Na čepu 11° světlý ležák (standardní), 12° APA a 12° vídeňský ležák. Jídelníček na www k dispozici není (stálý se připravuje a dávat někam denní je moc práce). Obsluha trošinku drhne a vytáčí nás bio-veganský bůček. Prý pečený, se špenátem a knedlem. Porce slušná a cena CZK 95 též. Bramboroví knedlící žlutí a jedlí, špenát snesitelný (ale bez česneku), namísto sosu voda. A bůček? Odporné! Bílé maso, bez chuti i zápachu. Ani náznak kůrčičky. Mdlý ovar. Na takový tzv. bůček se ondyno nachytal Šedý vlk v Uhříněvsi u Aloise, kde hnus prezentovali coby bio bůček. Běžte s bio do haj…! Když k tomu připočteme rodinky s nevychovanými fakany, kteří na všeradickém nádvoří roztahovačně řvali a dupali jako doma, dlouhodobou opravu silnice, absenci tradičního daňka v ohradě při cestě, zvenku zdevastovaný Salon Hatě (snad ještě pořád U Menclů, ovšem jestli funguje, je ve hvězdách) a celkem devatenáct cyklistů (víc jsme jich nepotkali), kteří neodpověděli na pozdrav (a k tomu čuměli jako sádroví pstruzi) můžeme vyhlásit závazek, že do Všeradic už letos nepáchneme.

Postkovidová Tour de Putyk 2020: Zavřeli nám Horní Lhotu i s kajutou (a lednicí + TV), latrínou i koupelnou! Kvůli netopýří rýmičce! Aby se snížila kapacita base campu a byla prý dodržována hygiena. Potěmkinova vesnice přímo učebnicová. Legendární Jezevčí nora alias lesní chatka No. 6 zůstává pro letošek tragicky opuštěna a smutně uzamčena. Věřme, že pouze pro letošek. Při vlastním pobytu celorepublikově žádná omezení sice již neplatí, leč lektoři kotrmelců vymysleli (hlavou) v dubnu a máji pokyny, resp. provozní řád pro Fort Dobronice. A přišlo jim líto vynaloženého elánu. Pobyt zkrácen na dvanáct dnů (léta jsme navyklí plné na tři neděle) a zdeformován. S nástupem v neděli a koncem v pátek večer, včetně polodenní evakuace (ke které jsme přistoupili supermazácky) díky kontrole proudu a uzamčeným hajzlíkům. Počasí nestálé a nikoli tropické, vyjma jediné výjimky. Vyhřátý les ani prohřáté louky se letos nekonaly. Nakonec jsme v něčem snad i rádi za mastňácké ubytování No. 7B, konkrétně za čtvrtinu chaty 7. U vody, ohniště a kurtů. Je tu tepleji nežli v horní pidichatce, více prostoru, a především sucha, a ani po spících nelezou myšky. Šedý vlk obývá vedlejší pokojík 7A a zbytek chaty zůstává první týden neobydlen. Což jest parádní, neboť slabými stěnami slyšíte sebemenší pšouk (A že jich bylo po Bernardech a vlastně i Kerasech). Týden druhý za stěnou poklidně vegetuje starší tiché duo. Máme štěstí, neboť permanentně řvoucích dítek je v obou turnusech hafo. Netradiční bydlo oceňujeme 28. 7., kdy navečer řádí bouřka s víry. Takový vichr jsme nezažili. Šlo o hubu. V Horní i Dolní Lhotě vyvráceno a přeraženo několik stromů, které popadaly i na chaty a sklad bicyklů. Zásah byl i kousínek od prázdné jezevčí No. 6. Dobronický tábor se ocitl ve večerních zprávách. I na dobronicku zase znatelně ubylo stromů. Místy jsou nepěkné holiny. Kácí se a kácí. Kůrovec žere a žere. Převeliká škoda, že nesežere zelené šílence, kteří zničili naše lesy. Beztrestně. Snad se navrátí normální časy a pokrokářští magoři všeho ražení budou pohnáni k odpovědnosti. Silnice z Třebelic rozmlácená, resp. nafouklá vylézajícími kořeny čím dál nebezpečněji. Nicméně vzhledem k podmínkám jsme najezdili relativně dost. Ohledně pivní a gastrosituace se největší změna (samozřejmě k horšímu) udála v Malšicích. Rejda nedala koronastop. Pronajímatel D. (který nestál ani za vyliž pr…) skončil. Naskočil nový. Vizáží i chováním groteskně potrhlý traktorista. Podnik přejmenoval. Desetiletí to byla Rejda, nyní se kochá jménem na vývěsním štítu. U Michala. Což by ani tak nevadilo. Hrubě ovšem vadí, že zrušil budvarskou desítku. Na kterou jsme jezdili a doplňovali tekutiny. Šenkují se Bernardy - světlý 10°, 11° a černá lavina 12°. Desina = příšerný patok. Nakyslý, teplý, vodový, prapodivný, nepivní a totálně nepitelný. V kvílících útrobách kuňkají žáby a pálí žáha. Jedna dvanáctka na ukázku první večer bohatě stačila a mohli jsme si ji klidně odpustit. Jsme odkázáni na hutnou jedenáctku, ale dře to těžce. Těžký Bernard nelze vychladit, nedrží pěnu, nedigestuje, je plnící a neprůtočný. Pitelnost minimální. Protivně vysušuje, nehasí žízeň (je chuť na kořalku) a ani není veselý. Večerní posezení na Rejdě realizovat nelze, neb není, co pít. Legendárních nočních sjezdů z Malšic do díry tedy přibylo minimálně. Na Rejdu dorážíme občas na oběd. Poctivě uznejme, že kuchyně se o krapínek polepšila. Porce obří (i chlapiskům nezřídka postačí porce dětská, nabízená tradičně i u polévek) a dokonce už i zahušťují a koření omáčky. Večer pořád jen prefabrikované smaženosti a zvěrské pizzy. Nově však slušná klobása, kupovaný hermoš, utopenci. Kosíkovu tlačenku (kterou by i místní rádi zakousli) ale ani tento provozovatel zásadně neobjednává. Malšický folklór. Zdravíme notoricky známé štamgasty a vstřebáváme, že s novou podobou Rejdy jsou smířeni (Jako ostatně úplně se vším). Bernarda kvitují vesměs kladně. Obsluhuje rázná a hyperaktivní babča s chichotající se milou vnučkou (?), asi z přízně pronajímatele. Ale jó … (Nicméně přeparkovávat - nešikovně, a hlavně bez ptaní - naše stroje bába nemusela. Tátoš utržil drobný šrám, což nerudný Jezevec nesl tuze nelibě). Večerní spásnou oázou se stává bechyňský Keras (https://pivovar-keras-bechyne.webnode.cz). V obsluze se střídá řada dam a výpomocných dívčin. Příjemných i hovorných. Nejlepší a nejsympatičtější je fešná pí. Martina. Atmosféra poklidně domácká. K mání Keras (= Keramika s ručením omezeným, dle dřívější výrobny v nynějším pivovárku) 10° světlá, Keras 12° světlá a Keras 10° tmavá. V petce (na objednání též ve skle) Keras 12° tmavá. Desina nic moc (a střevům pohodu nepřináší) a přehnaně se nepije. Bechyňští ji ovšem využívají k oblíbenému řezaní s tmavým. Na dvandu se dá snadno zvyknout. Na nás nehořká, ovšem oproti Bernardům nebe a dudy. Na www stránkách neustále inzerovaná grilovaná krkovička neproběhla (čeká v mrazáku), obdobně jako jehněčí kolínko (až v zimě). Vepřové koleno ale solidní. Obdobně jako žebra, davelská klobása nebo hodně jedlá tláča a okouzlující zavináč ve speciálním nekyselém nálevu s cibulkou. Na lákavý gothaj (jako z normalizačních dob) nedošlo. Pro pořádek zrekapitulujme, že v díře u lesního okénka Baby Jagy cmrndali eurokozla a tzv. plzeň. Šedý vlk se ondyno dětinsky nachytal a nadával jako sprostý špaček. U mostu, na naší straně Lužnice, straší nepřežitelně kyselý Platan. Ze snesitelného Bakaláře loni zbylo jen logo. Zpocený Marešův - smradlavým igelitem obložený - stánek stále umolousaný a stále neútulnější. Tzv. plzní, starouši či jakýmsi podezřelým polotmavým si pobyt kazit nehodláme. Nemá už ani lahvový Budvar. Penzion U jezu otřesný i na zdejší standardy. Chucpe špinavý, omšelý, zatuchlý, rozmlácený. S otevíračku, kdy se zachce (napsaná nikde není). Líný ústecký šejdíř s chováním řeznického psa o hosty nestojí. A nijak to neskrývá. Proč vůbec otevírá? Leč v pěším dosahu šlo o jediné poživatelné pivo. Hořký Radegast 12°. Přitom přiteplalý, nevytočený, do zapraseného skla, kdy malá pivka točena s přiblbými kecy a  úšklebky (A malá skutečně naúčtoval dráže nežli velká, jak škodolibě vyhrožoval). Letos viditelně přibylo vody i vodáků. Nahoře v Dobronicích obecní hospoda jede v géčku a vedlejší obludná pizzerie (léta na prodej) letos ani neotevřela. Vencova ratajská hospoda Pod lípou pořád kozlí. V Opařanech trůní starouš. Stádlecká putyka platanová. Dobře jim tak! Brr. V bechyňské Protivínce pingluje mrštná pí. Líba, populární z Rejdy před léty. Omládla. Zdravíme. Pozdravili jsme samozřejmě i cykloservismana p. Růžičku. Pábitelký geist ztratil spolu s odebranou ledvinou. Držíme palce a do vi! V Protivínce kyselý Platan nesnesitelný, tzv. plzeň či eurokozly nezkoušíme. Jídla slušná, ceny hotovek též (stejně velké jsou přitom o víkendech o 40-50 CZK dražší). Hotel Panská patří nechvalně proslulému Š. (stejně jako hradozámek, bechyňské panství etc.), kterému na provozu nezáleží. Prý nemá lidi. Restaurace otevřena jako bistro, a to jen někdy. S nabídkou dvou piv z Obory. Z Růžku pořád jídelna, o víkendech zavřená. U Draka předraženo. K tomu centrální bechyňská street rozkopaná. Od dubna do konce roku. Poslední červencovou sobotu tak neproběhly ani kultovní koloběžkové závody. Pouze keramické trhy s muzikou. Kinobar přežívá zcela bez jídla (nemají nerezový pult) s trojím svijanským. Příjemným překvapením se stává budvarský Kroužek U Pichlů. Překvapivě se po dlouhých letech zase dá! Nežli zteplá a splihne. Je to však ležák a šlape se po něm těžce. Přináší neodolatelnou chuť natáhnout se. Pichlovská kuchyň zůstává fajnová. Tradičním rituálem je excelentní grilovaný pstruh s bylinkovým máslem v doprovodu fazolek se slaninkou. Mastné fazolky za jedna podtržená, ryba za jedna (báječně vypečená, kuchař ale opomněl bylinkové máslo na ozdobu). Proslulá jsou i grilovaná játra. Ovšem Šedý vlk poprvé dostal větší porci nežli Jezevec při návštěvě následné. Což nasere. Nevadí. Přiletěl i obligátní obří sršáň z protějších lip (Není to obávaná sršeň mandarínská, je fakt obrovská?) a napil se. A jedna nadržená vosa si parádně zakraulovala. Nefalšovaná po-ho-da. V Želči zrušen kvůlivá kovidu megafestival, což vítáme. Na staré v Želči (https://www.nastarezelec.cz) drží s poledními jídly vysokou laťku. Co do kvality i kvantity. Chválíme. Vedle ichtilních pizz ale přibyly zvěrské kebaby a obdobné humusy, které do jihočeské hospody opravdu, ale opravdu nepatří (Na čemž nic nemění, že jdou na odbyt. Naopak). Teče furt oborský Žitohola 11°, který je však méně plnící, nežli jsme byli naučení. Asi p. Novák dává méně žita (Což je dobře). Ze samotného Rodinného pivovaru Obora (https://pivovarobora.cz) si odvážíme dojmy rozpačité. Tatam je rodinná pohodička při poklidném a přátelském posezení u tří pípek. Přibyly lavice venku, o víkendech se griluje, přijíždí stále více a více zákazníků i čumilů a prudičů a z prodejny piva se stal šenk. S toaletou a pojízdným výčepem se šesti kohouty. Klídek je fuč, paní i dcery Novákovic upachtěné a ztrhané. A p. Novák zestárlý, bez nálady, věčně spěchající a infarktově nasupený. Od loňska se změnilo mnohé. Z nejstarší dcery Renaty je vdaná paní s malým synátorem a pivovar je napsaný na ní. Výčep a gril provozuje také někdo jiný (snad s vazbami na druhou nejstarší dceru) a p. Novák - jako pouhý sládek - ze všeho přehnanou radost očividně nemá. Odsekává, přičemž permanentně sprostě spílá vládě i místní poměrům (Proč sám nejde do politiky? Třebas na starostu by se hodil). Sem tam poletuje a maká i třetí dcerka, a v pohodě se jeví snad jen nejmladší princezna Rozárka. Cítit je neklid, nelad a nervozita. Což umocňuje mládenec z Maršova, obsluhující výčep. Snaží se, možná až příliš. Každému dělá dlouhou přednášku o sortimentu. Stylem, jako když v pochybném bazaru úlisně vychvalují kradené Dacie. Nesedí se nám dobře. Dobrá pivka si ani nevychutnáváme. A je jich až přehnaně. Právě se chystá višňové (oborský Krieg?). Nová je plnící linka na plechovky a láhve. Plechují aktuálně Ježibabu a NE Ale. Kam chtějí dodávat? Do řetězců? Co marketing? Mají to zapotřebí? Na čepu 11° Srpěna, 11° Žitohola, 12° Ježibaba, 10° Svatojánský Ale, 11° NE Ale (představovaný coby navoněný pivní džus) a IPL. Což je India Pale Lager. Uvařeno jako ležák, chmeleno jako IPA. Voní jako IPA, chuť vůni vůbec neodpovídá. Je prázdná a nijaká. Zbytečný experiment. Nekriticky zbožňujeme Srpěnu. Veselá, hořká, svěží, pitelná. Zkrátka fantastická. Bohužel opět brzy dochází a je naražena Devítka 9°. Není to vodička, chutná pivně, leč postupně vyčuhují citrusově nakyslé tóny. Loňská či předloňská desina byla lepší. Takže na oborské raději nikoli přímo do Obory, ale do táborského Výčepu. Kde Srpěna teče a pro nás kraluje soustavně. Personál obého pohlaví je tradičně příjemný a pohodový i pohotový. Oborský guláš (vařený jinde) je zase jen občas a letos je hodně, hodně polévkový. S Výčepem však celkově spokojenost. Potěšila a zahřála štamprlička zlatavé jablkovice z dubového sudu od Žufánka. V Táboře neopomíjíme ani Bistro Stárkův dům. Transformátor 10° z Hlavatců se nám zdá tentokráte do kysela, ale jde o věc gusta a názoru. Teče i oborský Svatojánský Ale. Kuchyně jako loni pozoruhodná. Krůtí holanďan s mačkaným bramborem a okurkovým salátem nemá chybu. Kmet Šedivák pomlaskává nad telecími a krůtími nudličkami Strogganov s táborskými mikrokroketkami. Tleskáme, znovu jsme se tam již však nedostali. Znovuotevřena je v Táboře u vody Brusírna s prý vcelku zajímavou nabídkou pokrmů. Což ovšem negují starouši na čepu. Never more. Stihli jsme prověřit lipánky v Pivovarském dvoře Dražíš (https://www.pivovar-lipan.cz). Na repertoáru Lipan světlý výčepní 10°, světlý ležák 12°, tmavý ležák 12°, polotmavý speciál 13°, pšenice 11°. Desina řidší, nežli se na Lipany sluší a dvanáctka také poněkud slabší a méně hutná. Zdá se nám dokonce méně hutná i méně mlátovitá nežli u zbraslavského Kelta. Přitom obé velmi dobré, pouze srovnáváme s dřívějšími siláky slovutného páně Papuly. Věrohodný zdroj (vedoucí bechyňského Kinobaru) uvádí, že starý p. Papula předal vaření mladému p. Papulovi, ale nebyl spokojen, a tak začal znovu na Lipany dohlížet. Co zaslouží pochvalu, je dražíčská obsluha a kuchyně. Léta nestála za moc, ale již pár roků se fakt činí. Jezevec velebí excelentní brabce s bramborovými kvádry a špenátem, Šedý vlk se rozplývá nad krknou usmaženou na sádle s parádně uvařenými bramborami. Plánován byl výlet za Brandlínskou kunou (z domovarny Tučapy-Brandlín), k jehož realizaci však nedošlo. Vlivem počasí, a především otevíračky brandlínského výčepu až od pěti večer ve dny všední. Užili jsme si ale výjezdu okolo bechyňského letiště na borkovická blata. S překvapením v Mažicích Na kovárně. Hasiči právě rozebírali stan z nedělní rockové merendy. Na čepu Budvar 11,7°. Hořký B 33. Výtečný. A výtečná byla i boží budvarská desítka. Konečně jsme se jí dočkali! Lipový květ, průtočná (= chc… prutem), veselá, svěží, pitelná. Jako za starého p. Doudy a p. Míly na malšické Rejdě. Pak, že to nejde. Na Mažice však došlo pouze jednou. Pivka Tour: 1) Srpěna (nelze jináč), 2) Budvar 10, 3) Budvar 33 (a Keras 12, neb nás zachránil).

Pel-mel ze zrzavého světa (aneb pár pivních drbů a frků, které p.t. čtenářstvu možná unikly): Od máje 2019 si lze ve vybraných prodejnách Albert zakoupit pivka od malých producentů, jako Pivovar Kunratice, Pivovar Lužiny, Pivovar Nad Kolčavkou anebo Pivovar Hostivar. V době nouzověstavové Albert prodeje piv z minipivovarů více nežli zdvojnásobil. Módní nálepkou jako tzv. řemeslná označuje novinky Pivovar Starobrno, který je součástí nadnárodního koncernu Heineken. Řemeslného na jejich produktech přitom není nic, pouze zneužívají toho, že u nás přesnější vymezení craft beer absentuje. Dorazí šílenství BLM i k nám? Budeme si povinně namísto černého pokrokářsky objednávat pivko Afro? Budou se (pseudo)humanisté z Filozofické fakulty bičovat, plazit v prachu a poníženě olizovat botky Romům? V Chánově nikoli, v kavárně to bude příjemnější … Jak smutně glosoval J. Keller v Právu 1. 8.: Mánie omlouvání se za údajné křivdy minulosti spolehlivě odvádí pozornost od skutečných problémů, v čele s nerovnostmi. A líbat obuv vyjde levněji, nežli potřebným přidat na mzdě (třeba právě Romům). V USA má již někde být trestné napsat Black s malým b (ovšem white samozřejmě vždycky s malým w, jináč jste rasisti, fašisti a kolonizátoři). Bůh ochraňuj Ameriku a DJT! A celý svět, pokud DJT znovu nevyhraje. Dej Bůh štěstí!