Zrzavé novosti 74

Zrzavé novosti aneb staronové aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby

(No. 74., z 31. března LP 2023)

Pivní moudrost a recept: „Hospůdka páté cenové skupiny. Na zemi bláto, ve stěnách pukliny. No, není bůhvíjaká. Jenže mě stačí, jen žádný obavy. S borcema pivo leju si do hlavy. Pijeme na stojáka“ (M. Horáček). „Vždyť znamená pivo svatbu chmele se sladem a ta tichounká pěna je jejich družička v bílých šatečkách. Kvůli harmonii barev. U pijáka rty červené, zuby bílé - v sklenici pivo červené, pěna bílá“ (J. Neruda). „Pivovar je nejlepší lékárna“ (germánské přísloví). „Méně je někdy více neplatí pro penis, výplatu, sex, čas, lidskost, volnost, štěstí, mozek, pivo a humor“ (moudro z tiskoviny Tapír). Výpečky na černém pivku a jablkách vyžadují: 500 g vepřového bůčku, 800 g vepřové kýty, 2 jablka, 3 cibule, 500 ml černého piva, 8 stroužků česneku, 2 lžíce sladké mleté papriky, 1 lžičku drceného kmínu, sůl a pepř. Postup: Bůček i kýtu nakrájíme na kostky, oloupanou cibuli na proužky, jablka na čtvrtky. Stroužky česneku propasírujeme či nakrájíme na plátky. Maso vložíme do pekáče, osolíme, opepříme, přidáme kmín a mletou papriku. Všechno promísíme. Přihodíme česnek a cibuli. Podlijeme pivkem. Pekáč přiklopíme a pečeme asi 1,5 hodiny na 170°C. Odklopíme, přidáme čtvrtky jablíček a pečeme další půlhodinku, dokud maso pěkně nezezlátne. Výpečky sežereme s vysockým zelím (barvy dle chuti a gusta) a knedlíkem houskovým či bramborovým. Druhým návodem jest pečená pivní krkovice na medu a hořčici. Potřebujeme: 4 plátky krkovice, 1 cibuli, 4 stroužky česneku, 2 lžíci kvalitní hořčice, 2 lžíce medu, 1 lžíci oleje, oregano, tymián, rozmarýn, sůl, pepř a 250 ml černého piva. Kterak na krknu? Medík, hořčici, olej a bylinky smísíme. Nakrájenou cibuli a česnek poklademe na dno pekáčku. Na cibuli položíme maso a potřeme směsí. Máme-li čas, je dobré ponechat maso minimálně hodinku marinovat. Opepříme. Podlijeme pivkem, přiklopíme a vložíme do trouby předehřáté na 200°C. Podle potřeby během pečení mrtvé zvíře otáčíme. Po 45 minutách odklopíme a ponecháme dopéci dozlatova. Podáváme s bramborovou kaší (fajnoví šmekři zvolí kaši bramborovo-dýňovou) a stylově s černým pivkem. Do třetice oprašme postmoderní verzi tátovy pivní cibulačky. Ingredience: 6 cibulí, 4 stroužky česneku, 100 g másla, 1 lžíce cukru krupice, 300 ml světlého piva, 700 ml vody, 1 kostka zeleninového bujónu, 1 veka, 150 g hermelínu, 2 snítky čerstvého tymiánu, sůl a pepř. Technologie: Cibule oloupeme a nakrájíme na klínky. Oloupeme česnek a pokrájíme na plátky. V hrnci rozehřejeme máslo a orestujeme na něm cibuli s česnekem. Přisypeme cukr, promícháme, na mírném plameni necháme zkaramelizovat. Přilijeme pivko a vodu, přidáme kostku bujónu a přivedeme k varu. Podle gusta osolíme, opepříme a necháme 30 minut probublávat přiklopené poklicí. Mezi tím veku nakrájíme na trojúhelníčky a syrec hermelín nastrouháme nahrubo. Polévku nalijeme do ohnivzdorných misek, na hladinu rozložíme trojúhelníčky veky, zasypeme sýrem a krátce zapečeme v troubě předehřáté na 200°C. Ve finále posypeme lístky tymiánu. P.S. Chmurný rok 2022 skončil symbolicky. Odešel poslední skutečný papež. Podivně odstraněný papež Benedikt XVI. skonal symbolicky v poslední den roku 2022. „Odchod papeže Benedikta XVI. z pozemského světa je obrovskou ztrátou. Byl posledním z velikánů 20. století, který celý život bojoval za staré dobré hodnoty. Končí tím jedna etapa vývoje lidské společnosti“ (V. Klaus, https://www.klaus.cz/clanky/5085). Nejen dle proroctví nás nečeká nic dobrého.

Svijany (BPH II.): Lehce nemravný & těžce sexistický pivovarský svijanský kalendář 2023 získáváme až 7. ledna v pivovarské prodejně. Průměrný. Focený na svijanském zámku. Ujde titulní strana, vkusný je duben či říjen. Máme rádi, když si fotografie nehrají na umění. A líbí se nám holky, které působí přirozeně a nikoli prvoplánově kurvoidně. Ocenit možno, že děvčata nejsou tetovaná. Jak zaznívá (téměř) unisono v naší pivnici, kvůli otřesnému tetování už nejde ani koukat na dnešní porno. P.S. Naproti naší hospodě přebývá a superdraze kéruje jistá snad ještě herečka. Kdysi to bývala hezká a milá holka. I když trochu (dost) trhlá. Jak známo, stáří hypertrpofuje povahové zvláštnosti. Velikou část pěkného zevnějšku si nechala zohyzdit ohavnými šmáranicemi. Vypadají jako od těžce autistického děcka, sjetého k tomu. Prý umění a duchovno (čti duc-hovno). Už nyní vypadá jako strašidlo. A co za pár let? Zpátky ke kalendářům. Best off suverénně zůstává rok 2014. Krojované holčičky příjemné, přirozené, nekurvoidní a sympatické. Tento stále trůní v jednom rohu žižkaperské jezevčí nory. Svijany rekonstruují a rozšiřují pivovarskou hospodu (https://www.zameksvijany.cz/pivovarska-restaurace-svijany.html). Kteroužto supluje blízký Zámecký šenk. Nakukujeme s nulovými očekáváními. Jeden stůl volný, takže i trpně usedáme. Obsluha rychlá, dokonce bleskurychlá. Se sympatiemi je to horší. Dostupný pouze polední jídelní list. Dvě polévky, pár jídel, trio moučníků. K pivku totální nula. Nic. Kolega se slušně dotazuje, zda nemají alespoň tlačenku. Trvale zarudlý pingl dotčeně odsekne: „Samozřejmě, že máme. Ale až od čtyř“. Škoda komentáře i rozčilování. Rytíř 12 % příkladně vychlazený, dobrý i řízný. Repertoár piv je tady skromnější. Kolega dostává Pepsinu dokonce ve skle. Kolegova držkovka i pečivo prý dobré. Což je u náročného kolegy ocenění hodně, hodně vysoké. Jezevec vychutnává pivovarský guláš. Z kližky, masa dostatek, knedlící dobří, omáčka vynikající. Dokonce i čerstvá cibule a skrojek čerstvé červené feferony. Ceny uměřené. Nečekaná spokojenost. Uznáváme, že takhle dobře najezeni jsme z protější pivovarské restaurace ještě nikdá nikdy neodcházeli. Abychom nepřechválili. Kdyby nebyla držkovka a guláš, nevybrali bychom si nic. Nabídka značně chabá. 21. 1. opět s Myšákem do Střehomi, opět naotočku. Nakrmit polodivoké polodementní kočičky. Cestou nazpět zastávka ve svijanském Zámeckém šenku. Rytíř slušný jako minule. Vedle denního meníčka akce tatarákový víkend. Čtyři tataráky slané, jeden dětský sladký. Kolega ovšem jde do guláše s pečivem. Dostává jakousi kaši, nicméně vydatnou i chutnou. Pepsina je dneska v nevábném plastu. Tatarák hovězí je, bohužel, namíchaný. Pro nás špatně. Naservírovaný ve tvaru malé bábovky na výšku. Nevýrazný, nekořeněný. Topinky světlé, ale křupavé. Česnek pálivý solidně. Tvarůžkový tartar s cherry rajčátky taktéž ve tvaru bábovičky. Kousky syrečků zalité hltem černého pivka. Vcelku jedlé, nicméně opět zoufale nevýrazné. Přímo dietní. Odnášíme držkovku a guláš ve sklenicích. Stejný číšník jako minule stejně nesympatický. Nejdříve nás informuje, že sklenice z lednice u vchodu platíme přímo tam při odchodu. Načež za chvíli prudí, že je neplatíme u stolu a on prý musí účtovat dvakrát. Na jinou, a to sympatičtější, sestavu narážíme o sobotě 11. 2. Zuří zabijačkové hody a nabídka je impozantní. Dvě polévky, několikero předkrmů a jídel z čuníka hodně přes deset. Možná až příliš. Proto také kuchyň stíhá notně těžce. Rytíř standardní, kolega si výslovně žádá pepsinu ve skle. Prdelačka prý výborná a snad i řádně okořeněná. Předkrmový uzený jazyk tři chutné kusy. Teplé. K tomu kopa fermentované zeleniny (ala kimči, dobré, leč vlastně zbytečné) plus zajímavá hrubozrnná domácí hořčice a vyčichlá parodie na křen. Jezevec bolestně váhá mezi krknou, lákavými játry (na roštu anebo grilu) a zabíjačkovým talířem. Volí talíř. Půl jitrničky, půl jelítka, kousínek pečené světlé krkny, sladkokyselé zelíčko, brambor. Brambor a zelí parádní. Jelítko (žemlové) docela dobré, bledá jitrnička nekořeněná (Což jsme ostatně čekali). Ve finále s kolegou sdílíme nálož domácího bramborového salátu s marinovanou krkovičkou s česnekem, usmaženou na sádle. Krkna boží, salátu brutálně (na nás je až moc přeplácaný, i se salámem atp.). Suma sumárum: Vydařená akce. Líčíme na retrovíkend. 19. 3. dorážíme hned na otevíračku. Na jedenáctou. Retro nabídka lákavá tuze (játra, kuře s broskví, držkovka, ptáček, guláš, svíce, roštěná s vejcem, tataráček, buchtičky se šodó atp.). Kolega startuje hovězím vývarem s knedlíčky a boduje smaženou krknou s bramborovým salátem. Jezevec testuje gothaj a srbské žebírko s kroketkami. Spokojenost vlastně se vším. Rytíř pitný, kola ve skle. Číšník dneska prudí přežitelně. Gothaj ujde. Dobrá je i domácí hořčice, fermentované zelí a nakládaná cibule ala utopenci. Celek chutný, leč retro to fakt není. Gothaj býval s cibulí a octem anebo se dřel nasucho s pepřem, případně plnotučnou hořčicí. Vepřové žebírko je sice bio, ale opravdu s kostí. Doprovodné lečo hutné, po dochucení Morugou fajné. Střední kroketky živé, musí se profesionálně napíchnout. Jinak odskakují daleko. Hodně daleko. 

Kersko (BPH IX.) + Poděbrady (ZN 35.): Na Nový rok pěší obchvat jezera Sadská. Máme rádi teplo, ale 17,5°C na 1. ledna nám přijde úchylné. Ostrov v jezeře působí strašidelně. Jako obří sloní hřbitov. Bílé trčící pahýly obsypány kormorány. Bílé kvůli jejich trusu. Kolem části pískáče od nuda plážky se buduje nová cyklostezka. Zvěrsky, barbarsky, brutálně. Necitlivě, a zbytečně, pokáceno spousta krásných a velikánských stromů. Proč? Musí se utratit dotace. Zdegenerované dotace jsou neštěstí a prokletí. Před tím krátký stop v Kiosku Kersko. Vedle nymburské jedenáctky (nevytočené, s kysele zatuchlým ocasem) nově i tzv. plzeň. Kolega chválí poctivou držkovku. Chceme popřát rázné pí. Líbě, ale ta už prý v kiosku není. Škoda. Bungalovy Kersko zavřené. Zprzněnou Hájenku i instituci U pramene z principu ignorujeme. V druhém případě princip porušujeme o neděli 19. 2. Poprchává, takže Kiosek Kersko netáhne (bez pí. Líby to platí x-násobně). A do Hájenky bez nymburského pivka nikdy! Nahlížíme cudně a opatrně k Prameni (https://www.zahradkari-kersko.cz/). Sedávali jsme tu vcelku pravidelně před cca dvěma dekádami, možná dvěma a půl. Docela to tehdy ušlo, až na kuchaře, který téměř vše pilně poléval bešamelovým přelivem. Pak jsme na Pramen zanevřeli (divné otevíračky, divná piva, divní lidé etc. etc.) a usídlili se na léta v Hájence, kde kralovala pí. Líba. Aktuálně restaurace U Pramene čepuje Bernard 10°, Svijany 11°, Postřižiny 11°, Plzeň 12° a Bernard nealko 0°. Nymburské dobré i vychlazené. Jelen na šípkové omáčce, s houskovým a karlovarským knedlíkem přepychový. Maso měkké, omáčka výtečná (lepší nežli s kančím), macatí domácí knedlíci vláční i saví. Porce obří. Brutální. Velikých knedlíků plných šest. Všechna jídla servírována v porcích pro drvoštěpy. Kolega váhá a váhá a nakonec volí výpečky s bramborovým knedlíkem a zelím červeným (namísto mixu zelíčka obého). Přísně a mrzutě hodnotí za 3. Knedlíci fajn, zelí též, ovšem většina hromady výpečků tvoří drť. Chutné ano, leč (nejen) kolega má raději celé kusy. Přežraný Jezevec to lakotně dojíždí. Coby dezert klopíme nakládaný Cammembert. S kozím rohem. Syrec není příliš uleželý. Vše ale solidní. Oceňujeme, že personál nakládaný sýr přinesl i v době platnosti poledního lístku. Tady to žádný problém není. Obsluha přívětivá a čilá, prostředí starosvětsky kersky útulné.

Dětenice a Český Ráj (BPH XI.) + Rohozec (ZN 19.) + Neumann (ZN 19.) + Mostecký Kahan (ZN 28.) + Malá Skála (ZN 41.) + Turnov (ZN 73.): 7. ledna, kromě Pivovaru Svijany, objíždíme tradičními trasami Český Ráj. Starého Myšáka se zásobami pro polodivé kočky a se čtyřnohým veteránem vysazujeme ve Střehomi-Rašovci a po několika hodinách je opět (ještě živé) nabíráme. Cestou nazpět zastávka u Sobotky. Havlíkův Dvůr. Pořád festovně předražený i když od poslední návštěvy někdy na podzim kupodivu ceny stejné. Prubujeme hranolky, burger s trhaným masem a carpaccio. Vše v normě, leč žádné obdivné „wow“ nezaznívá. Registrujeme, že v petkách nabízejí vlastní pivo Chmelíček. Vařené ve Svitavách.  Jízdní hlídka se dvěma Myšáky a čtyřnohým veteránem v samém závěru ledna po letech na kontrole v Dětenicích. Lenivý Jezevec zůstal v domácí noře. Takže pouze z druhé ruky. Méně světla, jehněčí kotletky za šestsetpade, leč jinak prý to ušlo. Ani nás to tam už moc netáhne.

Pivní literatura (BPH XIV.) + Pivo v TV: Na sklonku roku 22 získáváme výpravnou publikaci Egert, J.: Pivovary Českého ráje: Historie a současnost. Modřišice: Presstar 2022. 335 s. ISBN 978-80-87141-59-5. Občas zalistujeme. Nicméně na recenzi či alespoň anotaci síla zatím chybí. Ale bude. Takže dneska dojmy pouze z pivního videa. ČT přišla se seriálem Příběhy starých hospod. Na premiéry (snad na ČT2) nekoukáme, ale na ČT iVysílání ondyno volíme díl 5/8 Jižní Čechy. Obsah: Písek - Zbudov - Hluboká nad Vltavou - České Budějovice - Třeboň. V Písku navštívena hospoda U Reinerů, v Budějicích Masné krámy atd. Dojmy rozpačité a silně ambivalentní. Průvodce J. Polášek sice vysloveně neodpuzuje, ovšem je na něm zřetelně patrné, že si na pivního, resp. hospodského štamgasta pouze a jen hraje. Není pivař, ale spíše vinař. Další výtkou je zoufale plytká povrchnost. O navštívené hospodě se dozvídáte pouze velmi kusé střípky z historie a občas nějaké klípky (obvykle s „povinným“ zdůrazněním, jak moc to majitelé měli hrozné a těžké za tzv. komunistů, kteří prý všechno jen zničili). A rychle už na hospodu další. Většina podniků by si přitom zasloužila více prostoru či přímo celý díl (Aneb méně znamená více). Silně problematický je i samotný výběr hospod. Absentují i vzájemné souvislosti. Celkově promarněná příležitost. Snad jako tipy na výlet.

Pivní toulky Žižkovem (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII. etc.) aneb co starého (každá změna je k horšímu) doma U sadu: Na žižkaperku, na škroupáku, zkrátka doma U sadu (https://www.usadu.cz) Silvestr a Nový rok proběhl vcelku poklidně. Ve srovnání s hekticky nervózními Vánocemi i zakončeními roku dřívějšími. Místy dokonce snad i komorně. Idiotů s rachejtlemi a dělobuchy bylo na žižkaperku také relativně méně. I tak to stačilo. Na Silvestra se na čepu objevuje nápoj My. Ležák nefiltrovaný (alc 5,2 %). Navoněný jako IPA. Chuťově jako naparfémované mydlinky. Nepřirozený, umělý, nakašírovaný, nevyladěný. Že by zvrácená módní prapodivnost zvaná IPL? Prý „poctivý ležák, který vznikl spojením nových českých chmelů a slovenského ječmene. Zrodil se na počest 30 let samostatnosti Čechů a Slováků. Rozešli jsme se, a přesto zůstali nejlepšími přáteli a nejbližšími spojenci. MY si i přes rozdílné pohledy budeme vždycky nejlépe rozumět“ (https://www.volbasladku.cz/). Výroční pivko uvařené Matuškou a Prazdrojem. Má připomínat třicet let samostatné existence ČR a SR. V rámci programu Plzeňského Prazdroje Volba sládků. Nové české „cool“ chmely si nás, pro ležáky, opravdu nezískaly. My přehnaně na odbyt nejde. Modlíme se vroucně za brzký návrat nenapodobitelného Raptora na sadovský čep. Raptor si na nic nehraje. Žádný mutant ani bastard. Od 9. ledna vyhlášen Schnitzel Week. S řízkovým programem: savojské řízečky z vepřové panenky „naruby“, smažené ve vajíčku, mačkané brambory s cibulkou (staly se největším hitem); vepřová krkovička, potřená česnekem smažená v tradiční strouhance, zámecké brambůrky ve slupce s bylinkovým máslem; mexický kuřecí řízek, s pikantním přelivem z paprik, rajčat a cibule, rozpečená bageta; kuřecí Cordon Bleu, naplněný šunkou a sýrem, hranolky, domácí tatarská omáčka; holandský řízek, máslová bramborová kaše, salátek coleslaw. Vše za jednotnou taxu. Možná je na gastroakci ještě moc brzy po Silvestru. Sadovské vedení však prostě a jednoduše mělo na řízkování chuť. Leden neleden. Kdo nežere sadovské řízky, není Čech! Hop, hop, hop! Smažená krkna prorostlá. Ovšem bez kosti a jako na potvoru dostáváme dva pomenší kousky. Body strháváme i za ichtilní rukolu a bolestnou absenci povinné okurky. V půli ledna překvápko. Obsluhující síla zavolala, že nepřijde na směnu, neb právě porodila. Z čehož byli notně paf nejen všichni okolo, nýbrž prý i ona sama. Zázraky se dějí. Vinšujeme hlavně zdraví všech přímo zainteresovaných. Ani se nedivíme. Máme vydivíno. Čili se nikterak nedivíme, že na sadovském čepu je od 23. 1. Čertovský speciál, pod mazaně krycím názvem Rudý baron. Ochucené Lobkowiczské pivo (alc 6 %). Hezké třešňové barvy i vůně, ale prázdné. I když nebezpečně silné. Příprava na Valentýna? Baron mizí velice brzy. Začátkem února. Koncem ledna U sadu podražilo točené a dražší kořalky. O pár kaček. Levně už bylo. Bude hůř! Raptor se vrátil! Sláva, vivat! Konečně! Ovšem až 4. suchého února (Pro nás samozřejmě nikoli suchého). My strašilo na čepu déle jak měsíc. Ještě před comebackem Raptora od 30. ledna šenkována Hutná 15 (alc 6,5 %, IBU 50). Od Radegastu. Únorová Volba Sádků. Silná, vydatná, supertěžká, neveselá. Natřikráte chmelená. Chuťově fajnová. Skutečně hutná, skoro se dá kousat. Leč na úkor pitelnosti. Není průtočná a zaplňuje, ba přímo cementuje útroby. Extra hořké Radegasty časů minulých nám seděly více. Daleko. Především pitelností a lehkostí. Sadovskému vyššímu a úplně nejvyššímu managementu poděkování za žuvačky! Čtyři dekády jsme těžce závislí na permanentním přežvykování. Ovšem plátkové žvýkačky z obchodů zmizely. Snad se ani už nevyrábí. Dražé polštářky = odporný humus. Domácí zásoby pomalu, ale jistě docházejí, ovšem šikovní Sadovští sehnali úplně poslední celé platíčko plátkových. Přímo orig Wrigley´s Spearmint. Díky moc! V únoru jedno platíčko, v březnu druhé. Celkem 200 žvýkaček. Do smrti jsme zásobeni (Nám totiž jedna plátková kvalitní žvýkačka vydrží dlouho. Fakt dlouho. Celé týdny či měsíce o ni totiž náležitě pečujeme a hýčkáme di ji). P.S. Čteme zprávu, že Wrigley´s Spearmint opravdu definitivně končí. Přitom se vyráběly od roku 1893! Důvod? Potravinářský gigant Mars v roce 2008 převzal značku od původního výrobce Wrigley Company. A tvrdí, že o žvýkací plátky není zájem. Jenom o dražé. To mladí už neumí ani žvejkat? Kam ten svět dospěl …?! 5. února si od Sadu odnášíme varana. Se sexy vystrčeným červeným jazýčkem. V minulých ZN jsme poreferovali o oživení sadovských pisoárů - vedle tradičních želviček - křiklavě barevnými pavouky a vzpurně pyšnou ještěrkou. Varana objevujeme na baru. Jediného a panenského (tudíž ještě nepomočeného). 7. 2. naražen Lobkokowiczský speciál. Polotmavý, IPA. Asi třináctka (alc 5,5 %). Divné, mydlinkovité hustoty. Přitom vcelku obstojně ovoněné. Od půle února každý den v sadovských hotovkách figuruje jedno retro české klasické jídlo. Retrohotovka dne. Akci odstartoval pokrm čevabčiči s brambory, (pro)následovaný domácí sekačkou plněnou vejcem s kaší a okurkou a poté pověstným kaťákerm. Variací katova šlehu s kuřecími nudličkami zabalenými v bramboráku. Hyperaktivní kuchařinka-chovatelka-pečovatelka Ivča svatosvatě přísahá, že brzy dojde i na legendární kuře s broskví. Dobrý nápad! A co žebírko s fritem a polskou červenou řepou? Námořnické maso? Plíčky? Bitky (familiárně blitky) po kozácku? Vepřenky? Štěkanátky? Psíčková? Azu po tatarsku? Prostě klasika. Retro ceny v roce 23 ovšem nečekejme. My ještě pamatujeme např. nešizenou domácí sekačku kolem 5, 6 kaček. V 60.-70. letech sekačka, s bramborem i zelím v III. či IV. cenové skupině vyšla kolem 4,50 - což lze lehce doložit dobovými jídelními lístky. Míněno normální jídlo s přílohou i obsluhou, nikoli plátek v bufíku, kde bývávalo ještě levněji. Inkriminovaná sekačka podražila minimálně cca 30x. Opravdu nám všem až tolikrát vzrostly disponibilní příjmy? Přičemž neuvažujeme úplně jiné relace a existenční nutnost hradit třebas bydlení či energie, vodné, stočné apod., kteréžto položky narostly o stovky, někdy i o brutální tisíce %. Kdo má příjmy dneska tisíckrát větší nežli přes čtyřiceti lety? Někteří vykutálení šibalové možná ano, my rozhodně nikoli. Suma sumárum: Měřeno indexem domácí hospodské sekačky - nepolepšili jsme si. Howgh! K dalším retrohotovkám dne se zařazuje uzenářský guláš s bramboráčky. 21. února dochází na ono kuře s broskví a fritem. Následují rajská s těstovinami, vepřová srdíčka na smetaně, kapustové karbanátky s mletým masem, plněná sekaná roláda (mleté jede a frčí), hrachovka s uzeným, pštrosí vejce (Úspěch značný!). A zase krutopřísný kaťák (tentokráte vepřový). Poté šunkofleky, smažený vepřový jazyk. Na víkend opětovně zapečené šunkofleky s okurkou a hruškovým kompotem. Dále smažený kyjevský kotlet, vepřová roláda, jehněčí kousky na česneku, králičí nožla na cibuli, játra na grilu, játra na cibulce, staročeská jehla, srdce na smetaně, koprovka s vejcem, vepřové kostky v mrkvi, hamburská pečeně, záhorák, ledvinky,  buchtičky se šodó. Plánován byl nákyp s hruškovým kompotem. Na něj však nakonec neměli koule. Budou alespoň smažené býčí koule? Dochází na ně 23. 3. S kaší. Bohužel bez nás, od božího rána do večera jsme v háku. Následují plíčky, vepřová, vepřové na houbách, buřtguláš, líčka, smažený jazyk, křenovka s uzeným jazykem, španělák. Mňam. Březnový speciál z Plzeňského Prazdroje přináší belgický speciál Blond uvařený ve spolupráci se sládkem nizozemského experimentálního pivovaru Grolsch Proeverij M. Janssenem. Má jít o dobře pitelné, výrazné, svrchně kvašené pivo s příjemnými ovocnými tóny. Nevíme. Sad se březnové Volby sládků nedočkal. Blondu prý bylo málo. Nějak to snad (i lehce) přežijeme. Namísto toho krátký comeback Rudého barona. Tento 13. 3. střídán bledě-jedovatě Zeleným Sádkem od Lobkowicze. Něco mezi dvanáctkou a třináctkou. Má vydržet na Patrika i Velikonoce. 10. března další sadovské zdražení. Jídel (mimo hotovek)  a kořalek. Vodka už za kilo. No comment! Sadovská zahrádka se začala decentně stavět 16. března. Symbolicky na Badger day (který neslavíme, oslavila to za nás Ulice fešácky kulatým dílem č. 4 444). U sadu letos bohužel ihned odstraněn zimní vchod. Kosa. Hnusně táhne. Zahrádka postavena a otevřena den poté. Na Sv. Patrika. Letos kloubouky nic moc. Strašně veliké (Sl. Kačičí se pod ním úplně ztrácí a musí volit šmrncovní úpravu na námořníka). Od 24. 3. teče dubnová Volba sládků. Popeleční Benedict (alc 5,4 %). Požehnaný arciopatem Břevnovského kláštera. Velikonoční speciál uvařen v kolaboraci s Břevnovským klášterním pivovarem sv. Vojtěcha, kde se pivo vařilo už v roce 993. Obdobně jako ve středověku byl, kromě chmele z klášterní chmelnice, použit slad sušený kouřem z dubového dřeva. Což dodává polotmavému ležáku lehce uzenou chuť. Polotmavá nemusíme. Ochutnáváme a objednáváme. Třikrát. Přiuzená chuť i hořkost nám nečekaně sednou. Druhý den ovšem po ránu mírně pobolívá kokos. Na úplném konci března se sl. J. obarvila na zářící zrzečku. Jaro je tady snad už definitivně.   

Pivní kuchaření a kapsaicin (BPH XXIV.) + velká kapsaicinová hitparáda (ZN 50.): Je přímo svatou povinností dělat si v nepěkné době drobné radosti. V žižkovské prodejně 5semen.cz proto zakupujeme něco koření Habanero Red Savina (SHU 350 000 - 500 000). Známého a námi notně oblíbeného. K tomu premiérově pytlíček směsky Thor´s Superhot Chilli (SHU 1 000 000). V naší hitparádě - chillifilové a chillifilky vizte odklik v menu - hodnotíme 6 body. Čekali jsme více. Slané a chuťově překombinované. Ovšem grády to má. P.S. Hlava, mapa, Alzheimer! O žádnou premiéru nejde. Koukáme na vlastní chillihitparádu a koření Thor´s Superhot Chilli tam už figuruje! Za pouhých 5 bodů. Neděláme kompromis a posunujeme na šestku. Těšíme se na příští nákup, neb nás mocně vábí čokoládová Carolina Reaper. Od 5semen.cz však již dnes odnášíme i sympatickou žluto-červeno-černou lahvičku Hot Stuff Carolina Reaper Ltd Edition od Chilli Mafia. Kvitujeme nekomplikovaně jedovatou rajčatovou chuť, leč desinu ani devítku neudělujeme kvůli konzistenci. Pyré protivně nejde z lahvičky ven. Takže bere (i tak solidních) bodů 8. Devítku udělujeme omáčce Belizean Heat (Habanero Pepper Sauce) od Marie Sharp. Papričky Habanero, chilli extrakt, čerstvá mrkev, ocet, limetková šťáva, rajčata, koření, cibule, česnek, sůl. Jako ostatní omáčky Marie Sharp sice nejsou nejpálivější (taková ostřejší Tabasca), leč chuťově prostě boží. Přitom tuze jedlé. 8 bodíků bere omáčka Hot Gourmet Savina Kiss od Scovilla. Voda, papričky Habanero (Red Savina) a Naga Jolokia, sůl, cibule, citronová šťáva, maracuja, kyselina citronová a octová, drcený česnek, zahušťovadlo xanthan. Podle reference silně pálivá s výraznou ovocnou chutí po Red Savina Habanero s mírně exotickým nádechem. Maracuja? Nástup má pomalejší a pálivější je o drtínek více než Belizean Heat. Leč v chuti cosi drhne. Poslední dva produkty získány skrze https://www.paliveomacky.cz. Koncem ledna trpíme vlčí chutí po francouzské hořčici Amora. Nikde není k mání. Tudíž k remoskovému rypáčku zakupujeme - z čirého zoufalství u našeho Vietnamce - produkt zvaný Ďábelská hořčice od fy Avokádo. Mírně ostřejší variace cca kremžské. Jinak shit. Za 3 body. I to je příliš. 7. února nás neodolatelné bažení & puzení žene do prodejny 5semen.cz. Pro koření Carolina Reaper Chocolate (USA, SHU 2 200 000). Karolínka výtečná. Rozkýchává. Smyslný čokoďáblík. Radost. Udělujeme desítku. Utrácíme symbolický peníz i za malinkatou roztomiloučkou skleničku na koření. Ještě menší příruční ampulku plnou Carolina Reaper Chocolate zakupujeme zkraje března.  

Pražské cyklopivní trasy (BPH XXX.) + Hostivar H¹ (ZN 18.) + Hostivar H² (ZN 51.) + Spojovna H³ (ZN 65.) + Jince (ZN 24.) + Liboc (ZN 24.) + Prosek (ZN 25.) + Malešice (ZN 28.) + LP (ZN 32.) + Počernický pivovar (ZN 70.) + Kolčavka (ZN 35.) + Uhříněves (ZN 45.) + Kbely (ZN 55.) + Počerňák (ZN 60.): Starý dobrý věrný tátoš Author zrepasován v první půli měsíce února. Netrpělivě čeká ve stáji na start letošní cyklosezóny. V březnu ale Tátoš ještě nezařehtal. Sice pár dnů docela pěkných i bylo, leč nebyl čas (ani síla) na výjezd.

Náhražky a názvy piv (BPH XLIII.) + Novoměstský pivovar (ZN 10.): Jiřák dojiřákoval. Stanice metra A Jiřího z Poděbrad skoro na rok zavřená. Výměna eskalátorů. Není to kapánek dlouho? Plus výstavba výtahů. Ta bude ještě delší. Náhradní doprava? Bus z Flory či Míráku? Posílení stávajících linek povrchové dopravy? Co Vás nemá! PID ovšem k akci připravuje „následující informační opatření: Letáky do dotčených zastávek povrchové dopravy a informačních vitrín ve stanicích metra, hlášení ve vozech a stanicích metra, hlášení ve vozech povrchové dopravy, velkoformátové informační tabule na vybraných místech dotčených výlukou, úprava informačního systému ve stanicích metra, upozornění na výluku v deníku Metro. Podrobnější informace se bude možné dozvědět také na webu, sociálních sítích PID, v informačních střediscích PID nebo na telefonické infolince PID“. To všem fakt pomůže! P.S. (1) Po měsíci hrůzy se PID rozhoupal k zavedení občasných vložených spojů na lince 11. P.S. (2) Když si uvědomíme, jací šibalové měli, i znovu (Neuvěřitelné!) mají, v Praze na starosti dopravu, tak jsme překvapeni, jak vlastně dobře tato ještě funguje. Čím hůř, tím líp! Ale kdo v tom bordelu má pořád žít? FT Jiřák letos skromně odstartovaly 15. 2. Žižkovský masopust bez průvodu. Pouze 18. 2. cosi na téma pseudojitrnic na Jiřáku. Nic moc. Spíše nic. Podivné kreatury (bez masek) ruší podvečerní sadovskou pohodu, když na Jiřáku došlo pivo.

Bizarnosti a (nejen) pivní prasárny (BPH LI.): K mediálně protěžovaným marketingovým loutkám a prefabrikátům v přímé prezidetské volbě (která je neštěstím sama o sobě), raději no comment. K liberální pokrokářské woke úderce se zařadil už i Reflex. S novým vedoucím, jehož dětinsky prosté agitky jsou trapně ubohé. Obdobně jako kavárenský průjem senilních vyčichlin, jejichž primitivní antizemanovství a patologické antibabišovství se stalo lékařskou diagnózou. K tomu citelně ubylo listů, přibylo celostránkové inzerce i plytkých stránek o pseudouměleckých srágorách a záporných nulách. Poměr cena / výkon je tristní, tudíž Reflex už pravidelně nekupujeme (a to jsme od založení žádné číslo nikdy opravdu nevynechali). Samozvaní morální kompasové & majáci Pravdolásky v lednu opět jasně demonstrovali svou demokratičnost. Osvobozujícím rozsudkem nad AB ztratili důvěru v tuzemskou justici. Prý nejsme právním státem. Soud si - neslýchaně - totiž dovolil rozhodnout jinak, nežli oni chtěli! Stále titíž a titíž zase hystericky vyhrožují emigrací. Pokolikáté? Salonní pseudoodborář nepřekvapivě zradil (Trpaslík vždy zůstane trpaslíkem). Prachy ovšem beze zbytku odclonil. 14. ledna slavíme. Danke Bohu, že se Pražský hrad nestane kurníkem pro trochu jednodušší prezidentuši libtardů, která vytrvale evokovala nesmrtelnou hlášku MUDra Pepíka Štrosmajera o holubičce. Rozdělení země a národa na Kavárnu (alias Česko A) vs. Hospodu (alias Česko B) je čím dál fatálnější. Příkopy se prohlubují, agresivita vzrůstá. „… ačkoli bez občanů B by si občané A nespravili ani tekoucí záchod. Aroganci, s jakou mluví občané A o občanech B ostatně můžete sledovat dnes a denně“ (https://viditelny-macek.cz/public/kapitola.phtml?kapitola=141330). Aroganci „Dobra“ ilustrují tragikomické floskule: „Praha a láska zvítězí nad vsí a nenávistí“. Jako čistokrevní Pražáci (žádná náplava ani pouliční směs, kterých je drtivá většina) se za Prahu hluboce stydíme. Pravdu dí „Vox populi: Od Antarktidy se odlomila obří kra třikrát větší než Praha. Bohužel bez Pražáků“ (https://viditelny-macek.cz/public/kapitola.phtml?kapitola=141338). Nechutné útoky před druhým kolem brutálně přitvrdily. Česko B na orgastické seance Áček nechodí, ani tyto nenarušuje, ani nenapadá účastníky. Opačně to neplatí. Bojůvky demokratů řádí nejenom na sítích. Leč i fyzické útoky a výhružky smrtí jsou prý vyjádřením názorů lepšolidí. Prý jde o hodnoty. Tož na straně jedné „hodnoty“ Pávka za kompaktní, bojovně fanatický a uvědomělý tým A, na druhé Bureše za těžce nedisciplinovaný, rozhádaný a hlavně líný tým B. Neb mnozí z početnějšího týmu B k volbám nechodí, může si za prohry sám. 28. ledna neslavíme. Omladina se bude divit, až zjistí, že v zákopech není wifina. Krušně bude i bez mobilizace. Začíná akce: „Jen do nich, dokud jsou z toho zblblí!“ (Otevírá se okno příležitosti). Zbrojení, daně, důchody, datové schránky, cenzura, mlátičky na demonstracích, vyhazovy. Kterak pěje Jarek (opět na indexu): „Kupujte hřebeny, přicházejí všivé časy“. Můžeme si za to však sami.

Pivní trendy (BPH LX. + LXV.) aneb cool nebo vool (čti vůl)?: Statistiky varují, že během jedné generace Čechů klesl zájem o pivo o pětinu. Předloni roční spotřeba na hlavu činila již pouhých 135,4 l. Po odečtení turistů to má být dokonce jen 129 l. Pití piva ovlivňují změny životního stylu. Klasičtí každodenní štamgasti nenávratně mizí. Mladí lejí více koktejly a víno, v pivku nemístně experimentují. Vstanou noví štamgasti? Budoucnost optimistická není. Nejen kvůli cenám. Česká hospodská a pivní kultura se řítí do prd… Místo, aby byla zákonem chráněna, kavárenská liberální média si mnou ruce. Prý znak vyspělosti země. Děkuji, nechci!

Pivko s deserty a nový časopis (BPH LXIV.): Pivo, Bier & Ale (www.pivobierale.cz) dospěl k č. 98. Zalistujme: Editorial pí. šéfredaktorky vzpomíná na rozdělení Československa (spolu s B. Filanem). Následuje anketa, co nového chystají pivovary a pivovárky na rok 2023, dále pak vyhlášení Cen Sdružení přátel piva 2022 (minipivovarem roku je jablonecký Volt a pivovarem národní Budvar), lákavé představení Pivovaru Bad Flash z Kobylis, velká zimní degustace svátečních a silných piv (vítězí Vánoční ležák od potštejnského Clocka, resp. Russian Imperial Stout z Břevnova), povídání s ředitelem Pivovaru Rychtář, veliký cestopis z putování po italských minipivovárcích (s típky např. na exotický rajčatový Tomato Ale anebo mok IGA - Italian Grape Ale z hroznové šťávy), 4. díl seriálu Trvanlivost piva (Chuťová stabilita piva), medailonky pivovarských inženýrů (J. V. Nováka, G. Nobacka, E. Škody a Ringhofferů), zpráva z mezinárodní degustační soutěže Brussels Beer Challenge, návazné Lucemburské pivní střípky, silné pivní zážitky z Maiselova muzea Bier-Erlebniswelt, velebení Návštěvnického centra Bernarda, náměty na elegantní párování mořských ryb a pivka (k salátu z chobotnice prý Session New England IPA vzniklá ze spolupráce pivovarů Falcon a Černý potoka), chytré popovídání s B. Filanem, seznámení s firmou Czech Brewmasters či úsporným projektem Chytrej výčep etc. Profesionální číslo. Čtivé, poučné.

Pivní snob (ZN 42.): Pivovar Matušku respektujeme. Raptor je Raptor (S hrůzou čteme slova mladého p. Matušky, že Raptor je už retro … S nevysloveným, že tedy už …?!). Staromilsky jsme příznivci spíše časů počátků pivovárku na Křivoklátsku v obci Broumy nežli dnešních velkoměstských expanzí. Cokoli od Matušky se stalo „cool“ záležitostí pro kavárenské tzv. lepšolidi. Typicky pro hipstery a obdobné týpky ze současného Karlína, Letné či Bubenče a Dejvic. Nic pro nás. Nám vůbec nesedí ani koncept podniků ve formě automatů. Kde se fronta stojí i na každé pivko. Právě v Karlíně a Dejvicích. Samooblužné servírování mají prý okoukané z Anglie. Prý má jít o kvalitní servírování širokého repertoáru piv, aby prý nespadla pěna, nežli se všechna různá piva donesou ke stolu. My myslíme, že se hlavně šetří na pracovní síle. Každý se musí obsluhovat sám. Nic pro nás. Tohle není žádný pokrok (zvláště za ty prachy), ani žádná hospodská ani pivní kultura. P.S. (1) Vzpomínáme na studijní (přesněji chlastací) pobyt v SSSR za časů prohibice LP 1989. V Leningradu fungoval obdobný automat. Vystáli jste ukázněně frontu, zaplatili a obdrželi sušenou rybu na plechovém talíři ala gulag plus žeton na jedno světlé. Postupovali jste dále a na žeton vyfasovali ono pivko. Druhými dveřmi jste posléze vycházeli ven. Před tím ještě přísná babča zkontrolovala, zda-li jste snědli celou rybu. Jinak jste ven nemohli. Kdo chtěl pivo další, musel celé kolo (i s rybou) absolvovat znovu. Takže u Matušky vůbec nic nového (ještě by to chtělo nějakou tu rybu). P.S. (2) Vzpomínáme i na pivní kvas v pouličních cisternách. Se sdíleným plecháčkem na řetězu. Což by mohl být další tip pro dnešní zachránce planety & bojovníky s počasím. A víte, jak moc by záchraně planety prospělo stolování jako v Jedové chýši v časech její největší slávy? Ušetřilo by se za talíře i příbory. Pokrm personál ekologicky nalil do vydlabané díry na stole.

Ozvěny Tour 2022 (ZN 71.): Tour de Putyk 23? Dobronicím na zdar! Spolupracovník BPH z Táborska JŠ podává pravidelná hlášení. Na https://www.toulava.cz/pivnistezka objevujeme Pivní stezku Toulavou. Propojuje devatero regionálních pivovarů i hospod, kde se regionální pivka čepují. Zapojené pivovary a místa: Pivovar Pod Besedou a Muzeum pivovarnictví Tábor, Rodinný pivovar Obora, Vítek z Prčice, Pivovar Transformátor Hlavatce, Pivovar Keras Bechyně, Restaurace hotelu Gold Chotoviny, Pivnice Výčep Tábor, Pivovar Brandlínská Kuna, Restaurace Špajz Bechyně, Soběslavský pivovar, Minipivovar Garage Tábor, Bistro T10 (jehož provoz byl ukončen). Garage Tábor Na kopečku jsme zatím osobně nedobyli. Obdobně jako Brandlínskou Kunu. Soběslavské pivko též známe pouze z doslechu.

Pel-mel ze zrzavého světa (aneb pár pivních drbů a frků, které p.t. čtenářstvu možná unikly): O tom, co (ne)znamená počin Billa Gatese, který za těžké miliardy koupil asi 4 % pivovarského giganta, skupiny Heineken, přemýšlí L. Jakl na https://www.prvnizpravy.cz/sloupky/pivo-v-boji-za-podnebi/. Včetně dalšího ohrožení pro český ležák, který je energeticky náročný na výrobu. Budeme lemtat pouze nevyležené rychlokvašené chemikálie? Ještě tomu i idiotsky tleskat? Anebo s woke uvědomělostí přejdeme na amarouny a tzv. pivo v prášku? Německý pivovar Neuzelle představil instantní pivo z granulí. Samozřejmě v zájmu záchrany světa, jak jinak. Proč prý při dopravě piva planetu zatěžovat přepravou miliard litrů vody? Když stačí pár lžiček prášku zamíchat s vodou na místě. Co na tom, že chybí hořká chuť i alkohol. Planetu je povinností zachránit i za cenu zničení všeho a vyhynutí všech. Pobláznění podnebíčkaři prudí už i v pivovarnictví. K 31. 3. LP 2023 přestává vařit Pardubický pivovar. Část výroby má být přesunuta (leč pouze patrně a přitom opatrně) do Ostravaru. Postupně mizí franšízové restaurace Staropramenu Potrefená husa. Na podzim 22 zahájil v Hlízově u Kutné Hory činnost pivovar Holanďan. provozovaný Nizozemcem Bobem Bestem, který je současně muzikantem. V suterénu domova seniorů ve 23. vídeňském okrese se vždy ve čtvrtek vaří, stáčí do láhví a etiketuje pivo. Oma a Opa dle receptu z roku 1841 anebo světlé Hellga či Hellmut. Na všech výrobních krocích se podílejí obyvatelé domova důchodců (aneb Kde se pivo vaří, tam se dobře daří). Dej Bůh štěstí, pane starý! P.S. Trpká zkušenost roku 2022: Ti chytřejší koukají s otevřenými hubami, jak snadné je zničit to, co budovaly celé generace. Ti méně chytří tomu tleskají.