Zrzavé novosti 68

Zrzavé novosti aneb staronové aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby

(No. 68., s jágrovským superčíslem, z doby definitivního konce „konce dějin“, z 28. února LP 2022)

Pivní moudrost a recept: „Nejen z piva jsem nebetyčně hloupej“ (F. Sahula). „Je stejně krásně jako bylo vloni, a kromě piva zas i lípy voní“ (J. H. Krchovský). „V hospodě Na věčnosti, kde bůh piva jim kosti vod nebeskýho stolu hází seshora dolů“ (M. Prokop). „To pivo! Zase jsem se opil tím pivem. To pivo je mým topivem“ (M. Kroupa). Sáhněmež dnes po návodu na irské dušené hovězí. Ingredience: 700 g mladého hovězího (lze i jehněčí, přičemž nejlepší je krk, podplečí anebo velká plec), 400 g cibule, 3 stroužky česneku, 200 g mrkve, 700 g brambor, 2 bobkové listy, 2-3 snítky tymiánu, 1 lžička soli, ½ lžičky mletého pepře, 200 ml piva Guinness, 1 l masového vývaru, 3 lžíce slunečnicového oleje, 1 lžíce másla, 1 lžička nasekaného kopru. Technologie: Maso nakrájíme na kousky. Cibuli pokrájíme nadrobno, mrkev na kolečka. Brambory oloupeme a nakrájíme na větší kousky. V hrnci rozehřejeme olej, přihodíme máslo. Jakmile se rozpustí, přidáme kousky masa. Za stálého míchání opékáme, dokud se maso nezatáhne nebo dokud se ze všech stran nezbarví. Maso vyjmeme na talíř a do hrnce se zbylým olejem přidáme cibuli a za stálého míchání smažíme 5 minut. Navrátíme maso, přidáme bobkové listy, tymián, mrkev a prolisovaný česnek. Osolíme, opepříme. Řádně promícháme, zalijeme Guinnessem a vývarem a vaříme asi 45 minut. Poté přidáme brambory a povaříme dalších 20-30 minut, resp. dokud zelenina a maso nezměknou. Na závěr přidáme nasekaný kopr a zamícháme. Dlabeme lžící. Dalším receptem jest gulášek Novoroční, který však možno prubovat celoročně. Nachystáme: 500 g hovězího, 4 cibule, 3 stroužky česneku, 1 pikantní klobásu, 300 ml černého piva, 2 lžíce sádla, 1 lžičku soli, 2 lžičky mleté papriky, špetku pepře, 2 špetky majoránky, 1 sklenku hovězího vývaru, 1 plátek chleba, křen. Příprava: Hovězí pokrájíme na větší kostky, cibuli na kostičky a česnek na plátky. Maso okořeníme a promícháme. Na sádle osmahneme cibulku i česnek. Přidáme ochucenou hovězinu, kterou též orestujeme. Následně je zalijeme trochou vývaru a pivka a podusíme pod pokličkou, dokud není maso měkké. Na poslední čtvrthodinku přihodíme na kolečka pokrájenou klobásku a rozdrobený chléb. Provaříme, dokud šťáva nezhoustne. Zasypeme čerstvě nastrouhaným poctivým českým křenem a sežereme klasicky s přílohou podle libosti anebo v chlebu. Do třetice netuctový kapřík na zeleném čaji podle Ha Thanh Špetlíkové. Potřebovati budeme: 4 kapří filety, 80 g uzeného špeku, 2 lžičky zeleného vietnamského sypaného čaje, 2 cm čerstvého zázvoru, 2 cm galangalu, 2 stonky citronové trávy, 2 čerstvé chilli papričky, 4 stroužky česneku, 2 lžíce rybí omáčky, 2 jarní cibulky, 1 svazek čerstvého koriandru, sůl, pepř, med, 1 světlé pivko. Jak na dílo? Nakrájíme špek na malé plátky a vyložíme jím dno nejlépe litinového hrnce či zapékací misky s pokličkou. Zasypeme lžičkou zeleného čaje. Na slaninku položíme filety bez šupin a opět lehce zasypeme čajem. Zázvor a galangal pokrájíme na tenké plátky. Filety proložíme plátky zázvoru a galangalu a všechno zasypeme nakrájenou citronovou trávou, chilli papričkami a plátky česneku. Připravíme zálivku z vody a piva podle velikosti hrnce. A to tak, aby rybka byla ze dvou třetin ponořená. V poměru vody a pivka půl na půl. Přidáme dvě lžičky rybí omáčky, osolíme, opepříme a osladíme trochou medu. Kapra zalijeme omáčkou a vaříme asi 5 minut bez pokličky. Poté rybku otočíme. Když se voda vypaří, přiklopíme hrnec pokličkou a necháme dojít. Finálně kapříka zasypeme nakrájenou jarní cibulkou a koriandrem. Příloha? Vařená rýže. P.S. (1) Zažeňme dobu kovidovou údernými verši K. Škrabala: „Zamčený bar, rolety zatažený, hosté ožralí, všechno zakázaný. Venku lije, uvnitř se lije, všude epidemie. Žánr: Alkodystopie“. P.S. (2) Zapšklí kazišuci opět otravně prudí se suchým únorem, což korunují dobroserskými kecy o záchraně počasí a planety. Kterak se k tomu stavíme? Asi jako v kresleném džouku Kemela, se štamgasty s půllitry. S textem: „Skončit s chlastem? To mu nemohu udělat. Víš, kolikrát mě podržel ...?“. P.S. (3) „Alkohol je náš úhlavní nepřítel. Nemáme však milovat své nepřátele jako své bližní?“ (lidový pivní teolog).

Černá Hora (BPH I.): Královo Království (www.kralovstvi.com) furtovně existuje. Zmítáme se okolo, občas p. šéfa potkáme a pozdravíme. Dovnitř jsme ale dlouho nezapadli. Uvidíme.

Svijany (BPH II.): Letos si s obligátním svijanským kalendářem dáváme mocně na čas. Do pivovarské prodejny dorážíme až v půli ledna. Kalendáře trojího druhu. S babami, auty anebo psy-core zmalovanými metalisty Dymytry. Jak jinak, machisticky jdeme do do bab. Průměr (Nejhezčí byly kalendáře s děvčaty a ženami, které byly normální a  nepózovaly jako štětky). Odnášíme i Svijanoviny z listopadu 21. Na jazyku máme, že oč je větší (a nepraktický) rozměr nežli býval, o to chudší mají obsah. Ale vlastně jako obvykle. Svijany miluje borec Krpálek. Na konci roku 21 mělo dojít k odsouvanému otevření pivních lázní naproti zámku Svijany. Škudlilsky váháme nad lahvinkou supersiláka Svijany 20 %. Někdy příště ... Příště nastává 19. 2. v rámci výjezdu za naším kmenovým zbrojířem. Ve Svijanech zakupujeme důstojně vyhlížející tmavou láhev 0,75 l s patentním  uzávěrem. Světlý speciál (též Imperial Lager).   Limitovaná edice unikátní Svijanské Dvacítky (EPM 20 %, alc 9,5 %, IBU 46). Silné pivo uvařené výhradně pro oslavu dvaceti let samostatnosti pivovaru. V podvečer koštujeme U sadu. Shoda na tom, že pivo je příjemné a překvapivě není ani moc nasládlé. Hřejivé, leč nikoli prvoplánovitě lihové. Sladová bomba, vlastně dost dobrá. Po značné době zase povedené Svijany (A že jsme kdysi, dlouhá léta, pívali Svijany každodenně a fandili jim).

Harrachov (BPH V.) + Příchovice (ZN 52.) + Volt (ZN 60.): O sobotě 5. 2. před polednem výjezd bílou VW Týnou směr Smržovka, pekařství Mašek. Kolega má další těžkou ataku bažení & puzení po pečivu. Bereme to přes Gablonz. Konečně hotová odbočka. Čili už není nutno objíždět skrze Reichenberg anebo se ještě lopotněji trmácet kopci okolo Železného Brodu. Mimoúrovňová křižovatka frčí, ovšem výstavba trvající roky? Za tu dobu jinde hravě zvládnou kilometrové mosty nad mořem. Profistavař glosuje, že firma s technikou by to za pár měsíců dokončit měla. U nás místo měsíců roky. Tradičně a předraženě. V Jablonci míříme k přehradě, jasně do Pivovaru Volt (https://pivovarvolt.cz). Prý však místně občas vaří i mipivovárek O. Skar. Nutno prověřit! Začíná sněžit. Komplikací je, že v Jablonci se zásadně nesolí. Silnice jsou protažené a suché, ale většina chodníků = ledovka. Když ekologicky nesolíte, proč ale ani nepískujete? Pouhopouhých pár metrů z parkoviště za budovou do restaurace se stává komickým dramatem. Pohyb po ledu. Vevnitř útulno a přežitelně poloplno. Startujeme 11° světlým ležákem Jiskra (alc 4,3 %, IBU 28). Malým. Připomeňme, že malá jsou zde opravdu malá. Po germánském vzoru velká obsahují 0,4 l a malá polovinu. Jiskra nás zatím vždy uchvátila coby mistrovská, dneska však jen průměr. Hlavně není vytočená a jiskra chybí. Pokračujeme Baterkou. 15° IPA (alc 6,2 %, IBU 60) je pořád hořkou fantazií. Bohužel na čepu už zase není 12° ležák Prezident. Superhořčák sice trůní na venkovní tabuli, která reálnému stavu na čepu tradičně odpovídá pouze velmi, velmi přibližně (Čti skoro vůbec). Nutno se orientovat až podle tabule nad výčepem samotným. Přítomen jest např. také 12° Pozitron (tmavý ležák, alc 5 %, IBU 31) anebo brutální 18° Double IPA Zkrat (alc 7,5 %, IBU 100). Tážeme se na tři položky pod názvem Experiment plus jakýsi kód. Grátis každý dospělec v lokále vzápětí dostává tři malá k otestování. S papírkem a hodnocením 1-5 jako ve škole. S případnými poznámkami k chuti. K původu piva ani k jeho stylu obsluha nesmí prozrazovat vůbec nic. Prý snad to ale jejich pivko není. První vzorek světlejší a výraznější. Další spíše do polotmava a mdle unylé. Styl či styly zvláštní. Ležák asi nikoli, hořká IPA, APA taktéž asi ne. Trošku náznak kyseláčů. Leč u pravých kyseláčů kyselost bývá osvěžující, tady spíše tupá a dosti protivná. Hořkost také spíše absentuje. U prvního vzorku náznak jakési sirnatosti či vaječnosti v chuti. Kupodivu ale docela chutné. Napadá nás Saison, ty by snad ale měly být silnější. Tady síla patrná příliš není. U zbylých dvou bychom tipnuli třebas značně mdlý English Pale Ale. Fakt tápame. První vzorek nadneseně hodnotíme dvojkou. Zbylé za čtyři (Upřímně nám nechutnají vůbec). Náš šálek to není. Za kmošt samozřejmě děkujeme. K jídlu z promyšlené Voltovské nabídky zimně přežraný Jezevec si alibisticky poroučí telecí tataráček s kapary a hoblinkami syrce Grand Moravia. Lahůdkový předkrm. Jemné decentně delikatesní chuti, se kterou příhodně kontrastují malé topinečky, které si lze dle gusta potřít česnekem. Pálivým. Potíráme festovně z obou stran. Spokojenost. Zpovykaně náročný a  prostorově výrazný kolega zpočátku dědkovsky brblá nad absencí echt Coca Coly (Za což my naopak chválíme). Z principu totiž zavrhuje tzv. domácí limonády i veškeré kolové náhražky. Po chvíli se usmiřuje smažákem. Namísto doporučených petrželových brambor ovšem musí hranolky. Sýr hodnotí za jedna, domácí tatarku za dvě a hranolky za dvě minus. Což je jedno z vůbec nejvyšších hodnocení, které jsme za několikero dekád u něho kdy zaznamenali. Buď stárne a měkne, anebo mu opravdu šmakovalo. Jablonecký Volt zůstává svůj a těšíme se na návštěvy další. Snad i delší. Kolem lučanské Fatry pouze projíždíme. Z komína dýmá. Do vi!

Budvar (BPH VI.): B33 je klasa! Potvrzeno, odpřísáhnuto i z dalších zdrojů. S varováním, že ve Vodičkovce, v Lokálce (které tvrdošíjně, a nepřesně, furt říkáme Lokál) ovšem prý neumí dělat burgery. Což nás netrápí, neb sladké housky si nikde (a až na naprosté výjimky nikdy) nedáváme. 15. 2. ve jmenované Lokálce vychutnáváme na stojáka B33. Dneska za dvě či maximálně jedna minus. Až při odchodu registrujeme ceduli ve výloze hlásající, že na čepu má být také Punk IPA Brewdog. Bombový mok. Vlajková loď pivovaru Brewdog. Haf, haf! Poslední únorový den, ve vypjaté - nejenom emočně - válečné atmosféře Punk IPu v Lokálce klopíme. Božsky vychlazená. Zamrazí, osvěží. Také si ji nechávají zaplatit. 0,3 l za CZK 87.

Vzpomínky na Plzeň (BPH VIII.): Malíř p. Máňa tabule pravdoláskářského restu U vobrazu vyzdobil na finále roku 21 nekorektně takto: Levá varovala před čínskou pyrotechnikou. Na pravé stálo: „Jsou zde opět Vánoce a s nimi tradičně znepokojující gender otázky. Ježíšek je chlapeček, nebo holčička, nebo ...? Santa je dědek, nebo hajzlbába, nebo ...?“. Doplněno kresbou nemluvněte v peřince a Santy zvícího přiopilého Šmouly. V půli ledna na první tabuli načrtnuta bachratá flaška zelené s nápisem „European Green Deal“ a glosou: „Tahle by to ještě šlo“. Na další trůní text: „Nové feministické menu: Hovězí guláša, Vepřová řízka, Kuřecí vývara, Mrkvová saláta, Plzeňská Prazdroja, Velkopopovická koza“. S podpisem „Vaše Máňa“ a douškou „Chlapi jsou prasata!“. Koncem januára na tabuli polooděného Pána Boha, rozvaleného na gauči, pokouší a svádí svůdný Ďábel s půllitrem Prazdroje slovy: „Přišel jsem s nabídkou kvalitního piva“. 12. února výjezd bílou VW Týnou. Nikoli supertradičním směrem na Český Ráj, případně Jizerské hory. V Jizerkách inkriminovaný víkend totiž zuří Jizerská padesátka a hrozí kolony a komplikace. Směr Plzeň. Cíl nejasný a vlastně i nedůležitý. Prvním bodem se stává pěší několikakilometrová kontrola houbařského revíru poblíž Lhoty pod Radčí. Zvažujeme test plzeňské Spilky anebo poberounské Hospody U Rozvědčíka. Vítězí nákuk na Křivoklátsko, motoprůzkum kempu ve Skryjích a Rozvědčík. Kupodivu otevřeno má. Usedáme uvnitř. Hostů pár, což kvitujeme. Obvykle tu nalézáme narváno nechutně venku i vevnitř a parkuje se jen krajně obtížně. Na čepu překvapivě není rakovnický Bakalář, nýbrž tzv. Plzeň, desina Radegast a tmavý Kozel. Radegast neškodná žlutavá vodička. Kolega chválí, že je k mání echt Coca ve skle. Jezevec se živě zajímá o pitivo Rozvědčický Kohák. Prý tlamolep. Vaječňák bez vajíček. Nemusíme všechno. Nabídka jídel studených i teplých čítá položek pomálu. Permanentně přežraný Jezevec volí uzeného matýska s cibulí, kolega řízek z krkovičky a opečený brambor. Ani nám nevadí hodně dlouhé čekání. Stylově vyhrává Johny Cash, bubínková kamna domácky hřejí a několikero pejsků všech velikostí se chová přátelsky. Vcelku útulno. Ohledně jídla zázraky nečekáme a tyto se opravdu nekonají. Na nandání matesů a nakrájení cibule snad ani moc zkazit nejde (Zvláště, když to trvá čtyřicet jedna minut. Přitom počet hostů v lokále = plných pět). Chleba mírně okoralý. Kolegův řízeček, vlastně dva (velký a maličký) opravdu z krkovičky jsou. Ovšem z friťáku a hlavně bledě nedosmažené. Nedomrle a polosyrově (ne)chutnají i vysoce neatraktivní tzv. opečené brambory. Alespoň okurka je v cajku. Zakupujeme duo malovaných pohlednic s Rychlými Šípy od Marko Čermáka. Obsluhující dívčina netuší, kdo je to Marko Čermák (ani Johny Cash). Netuší toho zjevně více. Od Rozvědčíka jsme ani víc nečekali. Takže zase za rok, za dva až někdy pojedeme kolem. Mířit sem smysl nemá. Pietně vzdáváme holt Tošovi, původem z nedalekých Nezabudic a s chajdou u Krakovce. Čest jeho památce!

Stará Praha (BPH XIX.) + Žižkov (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII.) + Praha (nejen) pivní (ZN 28.): Století zániku Žižkova oslavil p. Máňa na tabuli restu U vobrazu stylovou pivní vyhláškou: „U příležitosti 100 let ztráty samostatnosti Žižkova (vznik Velké Prahy) byla založena Žižkovská osvobozenecká armáda. Osvobozujeme se vnitřně. Plníme vlasteneckou povinnost. Cvičíme stále. Vítáme nové brance. Hurrá!“. My jsme Žižkov, žádná Praha!

Pivní toulky Žižkovem (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII. etc.) aneb co starého (každá změna je k horšímu) doma U sadu: Na žižkaperku, na škroupáku, zkrátka doma U sadu (https://www.usadu.cz) se nekončí ani nezavírá téměř nikdy. Na Silvestra a Nový rok nikdy, a to bez slůvka téměř. Alespoň nějaká jistota v brutálně nejistém a dramaticky chaotickém světě. Pro úplnost a pořádek k minulému dílu ZN. Datován sice formálně je 31. 12. LP 2021, nicméně uzávěrka proběhla raději již 27. 12. Z opatrnosti, neb kovídek chodil nebezpečně blízko (Přičemž nešlo o žádný rýmičkový omikronek, při kterém izolace i karanténa v jedno splývají). Psali jsme, že na Silvestra a Nový rok sadovští servírovali tradiční čočku a jehněčí. Jehněčí nebylo a chybělo vlastně už i rok předchozí. Je pekelně drahé při nákupu a nebyl o ně ani přehnaný zájem. Nějak nám kovidová léta těžce splývají. Sorry, jako ... Takže oprava. Silvestrovské & novoroční sadovské meníčko: česnečka, čočka se šunkou, kahnohusí (resp. husokachní, jak jest komu libo) nožka, panenka s fazolkami a husí jatýrka na grilu. K tomu pivko jako zvon a destiláty ze Sapy (Pokus o džouk. Japný anebo nejapný?) jakbysmet. Akorát jsme se zbavili naivní představy, že holčičí tlamolep Malibu pochází ze snobské čtvrti Malibu v LA. Údaje na bílé lahvince tvrdí něco docela jiného. Prý Espaňa. Co Malibu černé? Ondyno jsme cosi takového kdesi mimo městskou civlizaci zahlédli. Přelud? Delirium? První pátek lednový na tradiční seanci Pátečníků počet přítomných jeden. Samotný samotář Jezevec. Druhý lednový pátek počet účastníků dosáhl numera dva. Třetí pátek opět zcela neočekávané zdvojnásobení. Slézáme se čtyři, včetně jednoho fortelného kusu fraucimoru (pro starší a pokročilé). Neuvěřitelné! Sleze se nás někdy ještě více? Termín sleze je naprosto na místě. Někteří doslova a dopísmene lezou. Berle či chodítka jsou povinnou výbavou. Stáří a nemoc jsou vážně moc, moc fajn (Především stáří není pro sraby). V pravidelnou větší účast nevěříme. Realita totiž začíná tam, kde se rozplynou iluze. Snad ještě Šedý vlk? Papírově sice úplně nejstarší člen, přitom ale fyzicky stále figuruje mezi těmi nejperspektivnějšími. Většinu pátečních seancí v lednu a únoru ovšem vynechává, neb v Krušnohoří pilně maže a ještě pilněji běžkuje. Od konce ledna do konce března kontinuálně probíhá jarní vzpomínková akce MTM (Mojmírův & Tošův memoriál I. ročník). Posíláme stakany vodky do Věčných lovišť. Aneb „Dáme pulke!“ pod fanglemi se sloganem „M + M!“ (Mr... a rum!). Což byly některé z legendárních Tošových hlášek a šifer pro zasvěcené (a pošvárované). Včetně obligátního rozlučkového: „Budeme ve spojení. Bez spojení není velení“. Spojení se však přerušilo ... Pietně uctěme také Velkého učitele, doyena VlNa, jeho mefistofeleský smích i nadčasové „Warum, darum“ a „Never more!“. Ke konci ledna otestována únorová Volba sládků. Silný natřikráte chmelený Radegast. Škoda, že polotmavý. Řeč je o Radegastu Hutná 15 (alc 6,5 %). Možná až zbytečně silný, pro nás určitě zbytečně tmavší. Sadovský burgerový únor ve znamení Burgeru Bacon, Double King Master Burgeru, Burgeru Jalapenos, Burgeru s trhanou kačenkou, Clubu Sandwich a úplně nejdražší položky Veggie Burgeru (namísto masa Garden Gourmet). Sv. Greta T. by určitě samou radostí učúrla. Před půlí února prořídlé řady Pátečníků po převelice dlouhé době podzemní ilegality opět legálně posílil zavilý antivaxer Bezzubý rozhodčí. Už není podčlověkem druhé kategorie a může legálně vstupovat nejenom na hřiště (coby nejstarší občasný hráč Hanspaulské ligy) a dokonce i do hospody. Na jak dlouho? Alespoň do září? (Bude vůbec nějaké září 22? Sarajevo 1914, Ukrajina 2022? Pochmurné predikce se naplňují ještě pochmnurněji. Na aktuálnosti nabývá hit Synkop 61: „Válka je vůl!“. Lépe už bylo). Březnová Volba sládků přináší akvize hned dvě. Koncem února degustujeme Session IPA ROG od Radegastu (alc 4,6 %, IBU 50). Shodujeme se, že mok jest překvapivě dobrý a příjemný. Průmyslová IPA hořká, citrusová, světlá, pitelná, svěží, veselá. Ovšem záležitost spíše lehčí, letní a nikoli únorová … Dle PR chvalořečení má jít o pravý roh hojnosti a vůně, s beskydskou bouří chutí. Bůh Radegast totiž třímá v pravé ruce Roh hojnosti (staroslověnsky ROG), symbol bohatství a blahobytu. Právě tento dal jméno prvnímu svrchně kvašenému Radegastu. Druhým březnovým počinem má být dílo experimentálního plzeňského minipivovaru Proud - Soutock žitná IPA. Žitná pivka jsou na nás moc futrující a těžce stravitelná. Během letní Tour tradičně zápasíme s pověstným (Anebo pověstnou?) Žitoholou pověstné rodiny Nováků z malšické Obory. K Sadu Soutock nedorazil. Což přežijeme. V lednu a únoru další staronové, leč i fungl nové proměny a různorodé posílení sadovského personálu. V létě se chystá na svět i několikero sadovských dětí. Gratulace! Chystá se i sadovská zahrádka. Na brzy. Brzy má nastati 14. března. Snad nastane.

Pivní trendy (BPH LX. + LXV.) aneb cool nebo vool (čti vůl)?: Jeden z mladších ekonomických vlčáků (alias mladých pušek), vyjadřujících se všude a téměř ke všemu, in Lidové noviny, 28. 1. 2022 nejenom pivařům sděluje, že točené už nikdy levnější nebude. Článek na s. 9 nese název Rána do duše pivního národa s podtitulem Točené pivo levnější nebude, nejde s tím nic dělat. Příčinou je bohatnutí společnosti. Velké pivko za padesát se stalo, už zdaleka nejenom v centru Prahy, krutou realitou. Prizmatem standardní ekonomické teorie jsou rekapitulovány důvody, proč pro pivaře lépe už bylo. Přičemž točené má už pořád jenom zdražovat, přesněji určitě nebude zlevňovat. Což o to, argumentace neobchodovatelnou komoditou, resp. službou v podobě točeného piva učebnicová je. I vyšší ceny v hospodách na západ od nás. D. Stroukal trpělivě vysvětluje, že „v rostoucí ekonomice porostou služby a točené pivo zdraží, zatímco to globalizované a obchodovatelné lahvové pivo se od své původní ceny příliš nezmění, protože čelí celosvětové konkurenci“ (tamtéž). Přidává optimistické výhledy, že: „Kupní síla lidí ale naštěstí roste, takže se nemusíme bát, že bychom si točené pivo přestali dávat“ (dtto). Ještě komičtěji působí, že prý: „Dlouhodobě ... bude pivo reálně levnější pro každého z nás“ (dtto). Případné zlevnění točeného by teoreticky prý šlo zaonačit skrze daně, leč údajně pouze krátkodobě. Rostou totiž především náklady na práci. Závěr je, jak jinak, tržně fatalistický: „... není žádná cesta k levnějšímu točenému pivu. Nemělo by nás to překvapovat, prostě se zařadíme mezi ostatní západní státy, kde je točené pivo drahé ...“ (tamtéž). Amen. Takže vlastně máme být tuze rádi, že točené bude ještě dražší. Je to přece vizitka naší západnosti a  bohatnutí nás všech. Zase amen. Akademický svět standardní teoretické makroekonomie krásný je, ale realita bývá trochu (dost) jinde. Tím hůře pro realitu ... Co může normálně myslícího pivaře kacířsky napadnout? Třebas, že ekonomiky stále více a více založené na službách jsou dramaticky zranitelné. Což umocnila pandemie. Na jedné straně nebezpečná iluze postindustriální společnosti (které rozhodně nezlepšují situaci všech), na straně druhé drsná realita deindustrailizace. Ukazuje se, že plán všechny výroby přesunout do levnější ciziny nejšťastnější opravdu nebyl. Včetně představ, že Američané a Evropané budou manažeři, případně kreativci neziskovek apod. a pracovat budou pouze asijké pilné včelky. Někdo totiž pořád dělat (a živit nemakačenky) musí. Snít, že úplně všechno brzy udělají roboti? Blahoslaveni chudí duchem ... K růstu kupní síly - ano asi i roste, ovšem krajně nerovnoměrně. Nicméně i onen růst je diskutabilní. Poklesu kupní síly se říká inflace. Která neklepe na dveře, ona je tu. Jako řemen. Dopady inflace jsou značně nerovnoměrné a dále rozevírají nůžky nerovností. Chudí i zde tahají za kratší konec. Bohatým inflace nafukuje majetek a příjmy (A oni pak musí řešit jeho zhodnocování. Třebas nákupem zlata anebo tím, že si vezmou - byť i drahý - úvěr na nemovitost, kterou jim inflace obratem zhodnotí). Chudý nákupy zlatých cihel obvykle fakt řešit nemusí. Bydlící se hrůzou třese, aby hypotéku krvavě splácel, nebydlící nevěřícně sledují, kterak jim ceny nemovitostí utíkají do nedosažitelných výšek. Zatímco oni toužebně čekají na růst mezd či penzí. A bude hůř. K inflaci se připojuje greenflace. Zelené vidiny a chiméry musí někdo zaplatit. Kdo to asi bude? Jeden z půvabů drastického růstu cen energií spočívá v tom, že to není jednorázové. Je to napořád. Každý měsíc, každý rok zacvakáme i násobně víc. Takže obavy, že výtoč piva v hospodách a restauracích poklesne nejsou úplně liché. Kterak glosovat tezi, že pivko má být dlouhodobě reálně levnější pro úplně každého z nás? Ekonomický klasik říkal: „V dlouhém období jsme všichni nebožtíci“. Široce by se šlo rozepsat o tom, že točené pivo - a související česká hospodská kultura – přece není pouhá jedna z obyčejných komodit, která by se měla ponechat rozmarům „neviditelného pařátu trhu“. Točené je přece naše národní zlato a zasloužilo by cílenou a promyšlenou podporu (některé návrhy a náměty lze čerpat např. ze stránek pivníku Pivo, Bier & Ale). Anebo připomenout téma i problém cenových relací a relativních cen. Jiný z ekonomických vševědů nedávno poučoval o tom, že inflaci by se nemělo říkat zdražování, nýbrž zlevňování. Když je několikaprocentní inflace a nějaká komodita si pořád drží stejnou cenu, tak totiž prý vlastně zlevnila. Což si neinformovaní hlupáci neuvědomují a na inflaci nadávají jako na zdražování ... Raději no comment! Rozebírat by šlo i to, že našinec byl léta zvyklý na určitý profil spotřeby, včetně právě pivka. Ale už na to prostě a jednoduše nemá. P.S. Válka o Ukrajinu růst cen zaručeně nezlepší. Naopak, ještě notně přitopí pod kotlem.

Pivko s deserty a nový časopis (BPH LXIV.): Čtivý i poučný profipivník Pivo, Bier & Ale (www.pivobierale.cz) pokračuje! Což je skvělé! V lednu doputovává do poštovního jáščiku jezevčí nory opožděné číslo 94. Výjimečné a zvláštní v tom, že jde o první číslo, vycházející bez svého svořitele p. P. Borowiece. Což smutně konstatuje hned úvodní věta editorialu z pera (či klávesnice) M. Titzlové a J. Šuráně. Vlastně celé číslo p. Borowiece a jeho odkaz připomíná. Na otázky o významu PBA i osobních vzpomínek na p. Borowiece odpovídá řada osobností tuzemské i zahraniční pivní scény. Vyberme z obsahu: Veliká reportář z Golden Bohemia a Pivní koruny 2021, které se konaly U Fleků (Obě národní degustační soutěže nevynechaly žádný ročník, a to ani v nelehkých dobách pandemie). Rekapitulace prvního roku existence plzeňského Pivovaru Proud. Degustace siláků z Ameriky, vhodných k posezení u krbu (S vítězným belgickým quadrupelem Bourbon Barrel Quad z Boulevard Brewing Company v Missouri). Anketní mapování nových pivovárků (S típkem, který konečně již brzy hodláme očichat. Na Pivovar Prokopák. Máme i další pozitivní reference). Povídání o pivu a o vodě se sládkem a posléze ředitelem Radegastu (Včetně implementace vodohospodářských principů 3R. Se zatimní aplikací principů Reduce a Reuse. Třetí princip Recycle prozatím neaplikují). Druhá část autobiografického vyprávění světoběžníka V. Malinovského (též ondyno i hudebníka Hudby Praha) s názvem Má první světová várka. Vskutku exotické zážitky z „lovu zrzků“ v Artkidě, Antarktidě anebo po Amerikách jižní i severní. Za vytesání do mramoru stojí závěrečné poselství: „Pivo a pivní kultura jsou bohatstvím každé země a každého národa a dobře podávané pivo, ať již odkudkoliv, řádně potěší na těle i na duši. Kudy teče tudy léčí a je to boží dar ... I k tomu nám dopomáhej slad a chmel! I Jára Cimrman věděl své, když po sobě při jedné pivní smršti zanechal na stěně hospody nadčasové poselství  „chl ...!“ (s. 43 PBA No. 94). Dále p.t. zájemce nalézá velebení nové svijanské akvizice Šlik od svijanského sládka. Chválíme přepis přednášky všeuměla a poutníka Z. Susy pro workshop Kulturní dějiny piva v Brně 2021 s názvem Pivo v české kultuře (Využijeme rádi v rubrice Pivní moudrost). Závěrečné strany přinášejí přehledy degustačních soutěží v roce 2021. I avízo na druhé, přepracované, doplněné a aktualizované vydání titulu Pivovarství: Teorie a praxe výroby piva (ZN již referovali) i představení indického ginu Jodhpur s tipem na drink. Plus reklamy a zase již pozvánky na pivní akce. Na úplný konec sděluje M. Tizlová zážitky z hospodského kvizu. Držíme palce! Popřejme nové šéfredaktorce pevné zdraví, výdrž a mnoho úspěchů nejen pivních! P.S. Pana P. Borowiece jsme potkávali na degustacích a akcích hlavně v bývalém karlínském Pivoklubu Křižíkova 17°. Vždy vystupoval jako skutečný profesionál a jeho znalosti i rozhled byly impozantní. O pivu či pivním skle etc. etc. Jeho zásluhy o českou pivní kulturu jsou neoddiskutovatelné. Bez něho by žádný časopis jako Pivo, Bier & Ale nevznikl. Nemluvě o téměř stovce úspěšných čísel. PBA není krátkodobým výstřelkem, ani pivním bulvárem, ale ani stránkami skript pivovarských škol. Jeho úroveň bez debat přesahuje středoevropský rozměr. Především právě díky panu PB. Na stránkách BPH, resp. ZN jsme občas (spíše často) byli k PBA snad až nemístně přehnaně kritičtí, včetně opakovaných, trapně prudičských, výtek ohledně nepříliš fungující distribuce v počátcích. Ovšem pana PB i jeho časopisu PBA jsme si vždycky vážili. Děkujeme! Dej Bůh štěstí!

Antoš (BPH LXXI.): Pivovar Antoš (https://antosovakrcma.cz) nás jistě netrpělivě vyhlíží. My se těšíme také. Od kdy začne opět drandit oblíbený Cyklohráček? Od apríla? Repasovaný a ještě vytuněnější Tátoš už netrpělivě řehtá ve stáji. Podniknuta i krátká testovací výjížďka.

Pel-mel ze zrzavého světa (aneb pár pivních drbů a frků, které p.t. čtenářstvu možná unikly): Francouzský pivovar Hoppy Urban Brew přišel s pivem modré barvy. Modrý odstín a prý lepší výživové hodnoty zajišťuje speciální řasa. Univerzita Karlova nejenže má vlastní pivka (alko Pěkné číslo a nealko Slušné číslo vařené u Ferdinanda), ale jeho rektorka jedná přímo o koupi pivovárku. U Supa v Celetné. Dům, kde je umístěn přitom UK vlastní a zatím pronajímá. Výzkumy holandských akademiků ukazují, že pravidelná každodenní konzumace piva v přiměřeném množství pomáhá k dlouhověkosti. Obsažená probiotika mají prospívat lidskému organismu. Podle expertů jsou být výborná namátkou silnější belgická piva, bohatá na probiotické kvasinky. Ostatně např. ve středověku lidé přece často nepili vodu, nýbrž pivo, neboť kvasinky dokázaly ničit škodlivé bakterie. Vejdi a neuškoď! Dej Bůh štěstí, pane starý! P.S. Štěstí budeme potřebovat všichni. Jak praví spot Bernarda: „Svět se zbláznil. Držte se!“.