ZN 70 + Prdek

Zrzavé novosti aneb staronové aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby

(No. 70., předprázdninové, z 30. června LP 2022)

Pivní moudrost a recept: „Pijte pivo z Chříče, sleduje vás Níče“ (slovní hříčka aneb libě libozvučný reklamní slogan). „Čím více máš kamarádů, tím větší objednej sud“ (staré kbelské přísloví). „Třebas já byl otrhánek, jen když já mám piva džbánek“ (pijácká píseň K. J. Erbena). Dneska ukuchtíme hovězí žebírka na pivu. Ingredience: 800 g hovězích žeber s kostí, 1 cibule, 4 stroužky česneku. 1 mrkev, 1 kořenová petržel, ½ celeru, 100 g rajčatového protlaku, 500 ml piva, 300 ml vody, 30 ml slunečnicového oleje, 1 kostka hovězího bujónu, 2 bobkové listy, 1 lžíce medu, 1 snítka čerstvého tymiánu, 1 snítka čerstvého rozmarýnu, 1 snítka čerstvé petržele, pepř, sůl. Technologie: Očištěnou cibuli pokrájíme nahrubo a česnek na plátky. Oloupanou mrkev, petržel a celer pokrájíme na hranolky. V pekáči rozpálíme dvě lžíce oleje a žebra zatáhneme. Vyjmeme tyto a odložíme stranou. Do pekáče nalijeme zbytek oleje a opečeme cibuli, mrkev, petržel a celer. Přidáme plátky česneku, protlak a pokračujeme v restování. Zalijeme pivkem a vodou. Přidáme bujón, bobkový list, med, pepř, sůl, lístky tymiánu a jehličky rozmarýnu. Promícháme a nakonec vložíme žebra. Pečeme v troubě cca tři hodiny na 160ºC, v případě potřeby podléváme. Servírujeme posypané nasekanou petrželkou a s pečivem. Na vepřové v pivní marinádě si přichystáme: plátky vepřové krkovice, alespoň 2 cm silné, 200 ml tmavého piva, 4 lžíce oleje, 2 lžíce jablečného octs, 2 lžíce sójové omáčky, 1 lžičku hořčice, 2 lžičky sušeného česneku, 1 lžičku mleté sladké papriky, ½ lžičky mletého knínu, špetku pepře, ½ lžičky mletého cilli, 1 jemně nasekanou cibuli. Postup práce: Všechny suroviny důkladně promícháme v misce. Maso dáme do pekáče a zalijeme marinádou. Necháme marinovat, nejlépe přes noc, minimálně však 5 hodin. Marinované maso necháme okapat. Grilujeme je na rozehřátém grilu asi 10 minut z každé strany. Maso nepropichujeme a případně osolíme až po grilování, aby nebylo tuhé.  Do třetice pivnéjo opět jednoduše. Pečené fazole na pivě. Suroviny: 200 g sušené slaniny, 2 polévkové lžíce olivového oleje, 4 cibule, 2 stroužky česneku, 3 polévkové lžíce jablečného octa, 1 polévková lžíce melasy, 4 lžíce hustého rajčatového protlaku, 2 polévkové lžíce dijonské hořčice, chilli sušené, sůl, mletý pepř, 375 ml tmavého piva (v originále Xantho ze Žatce) a fazole bílé ze 4 plechovek 400 g (fazole menší, scezené, propláchnuté). Jak na pivní fazole? Troubu předehřejeme na 200°C. V kastrolu či na pánvi opékáme na středním plameni na nudličky pokrájenou slaninu. Vyjmeme děrovanou sběračkou a dáme okapat na utěrky. Do nádoby přidáme olej, nahrubo nakrájenou cibuli a opékáme za stálého míchání dorůžova 8 minut. Přihodíme drcený česnek a mícháme další minutu. Přidáme fazole, pivo, ocet, melasu, protlak, hořčici, chilli, sůl a pepř. Promícháme, vmísíme slaninku a přivedeme k varu. Přendáme do trouby a pečeme do zhoustnutí cca 30-40 minut. Sežereme s pečivem. Pivní sommeliér doporučuje párování s nakouřeným pivkem. P.S. Přihoďme autobiografickou báseň: „Úsměv mi skáče na líce, práce stvořila Ulčáka z opice, pivo má nadýchanou čepici, udělá z něj zase opici!“ (Z. Ulčák).

Svijany (BPH II.): 21. máje kolem druhé P.M. praská pivovarský rest ve Svijanech ve švech. Narváno všude. Fest. Uvnitř, venku nahoře, dole. Jedna venkovní lavice se sice na moment uvolňuje, personál však těžce nestíhá, tudíž po minutách marného čekání na cokoli odjiždíme s nepořízenou. Prolézáme Muzeum socialistických vozů v Železném Brodu. Vzniklo roku 2011 s cílem prezentovat motorismus východního bloku 50.-80. let i obraz doby. Desítky vozů byly původně umístěny v muzeu ve středočeské vesničce Kozovazy. Později byla nejen z těchto sestavena expozice otevřená v roce 2014 v severních Čechách ve Velkých Hamrech. V Železném Brodu, v budově bývalé textilky Kolora, muzeum otevíralo v máji LP 2020. Stojí za návštěvu. Určitě. Což platí i pro Muzeum obrněné techniky Smržovka. Kam dorážíme přes Maškovo pekařství v Držkově. Expozice je největším soukromým tankovým muzeum ve střední Evropě. První technika, kterou se muzeum právem pyšní, byla získána v roce 1999. Na počátku 21. věku byly zakoupeny prostory v podobě bývalých hal JZD. Dneska se v expozici nachází kolem 40 unikátů z II. SV i poválečného období. Impozantní je všechno, v čele s gigantickým Centurionem a dobře známými T72 i T55 anebo starší verzí Leopardu. Řada vozidel je pojízdná a v případě potřeby i bojeschopná. Tanků mají smržovští asi tak jako v Lešanech a pochybujeme, že by jich i celá dnešní neslavná armáda dala do pohybu o moc více. Sbírka obsahuje hlavně tanky, ale parkují tu i vozidka polopásová a kolová. Nalézáme expozici dělostřeleckou a jiné zajímavé militárie. Součástí areálu je 1,5 ha plochy, na které probíhají ukázky jízd a rekonstrukce bojových operací. Muzeum nemá stálých zaměstnanců, o chod se starají opravdoví nadšenci (domácí i zahraniční) a plně je financováno ze soukromých zdrojů. Mladinká slečna zajišťující prohlídku je opravdu nehraně nadšená, milá a převelice snaživá. Neustále probíhají nekončící údržby a náročné renovace. Muzeum skutečně žije.

Chýně (BPH III.) + Řeporyje (ZN 51.): 14. máje Cyklohráčkem (s neznámou osádkou, ale s osvědčeným bělovlasým fírou) frčíme na Zličín. Odtud ke Strahovskému rybníku v Chýni a tip top na jedenáctou do Pivovarské krčmy (www.pivovarska-krcma.cz). Tečou Řeporyje - světlá 10°, Mlynář 12° a polotmavá 12°. Desina = moštový sifón. První pivko. Přežijeme. Mlynář má říz, gule i hořkost. Neurazí vepřový stejčík na prkénku, slanina & vejce. Klasika. Obžerství není nikdy dost a tak dezertujeme domácí tláčou. Slušná, leč opět mozaika a sulcu pomálu. Klídek, pohoda, žádný spěch ani žádný stresík. Obří piraňa v akvárku zase vyrostla. Neplánované oživení představuje několikaminutové totální oslepnutí. Světácky dochucujeme Carolinou z pohotovostní chilliklíčenky a neopatrně foukneme. Carolina Reaper proniká pod brýle. Peklíčko. Údajně zdravé. Cestou nazpět dlouze, předlouze zakupujeme v Sobíně čerstvé domácí koláče v hospůdce Na hrázi. Dvojctihodné. Prý fantastické. Asi jo. Na nás nezbylo. 18. 6. Cyklohráčkem na Zličín a snad na Chýni. Anebo vystoupit dříve? Plán B vítězí. Výlez v Jinonicích a Prokopským údolím a následně podél Velké řeky směr Chechtákov. Na pivovar Prokopák je ještě brzy a lidí už hafo. Na Smíchově v Lidické hledáme prodejnu Kentaur. Nenalézáme. Zlá dezinformace (Kde jsou samozvaní elfové? Prodejna je totiž ve Zborovské). Nalézáme však Andělský pivovar. Na jednom z nejméně přitažlivých míst celé Prahy. Píší o otevíračce o jedenácté. Do té zbývá málo, ale všude pusto, prázdno, zhasnuto. Nečekáme. Slunce krutě pere a na úzkém chodníku se zábradlím nelze stát s Tátošem. Na chodníku druhém povykuje opálená bojůvka, jejíž mladší členové se kopou do břicha. Vší silou. Inu Smíchov. Rychle pryč! Za Karlákem míjíme podnik Sladovna se cvikovským repertoárem. Lákavé, ovšem nechávat Tátoše bez dozoru tady nehodláme. Tudíž se napojujeme až U sadu.

Harrachov (BPH V.) + Příchovice (ZN 52.) + Volt (ZN 60.) + Trautenberk (ZN 69.) + Prdek: 19. 6. očekávána žíně. Skoro čtyřicet ve stínu. Tátoše ponecháváme řehtat ve stáji a vyrážíme VW Týnou. Na horách bude snad příjemněji. O něco málo je. V itineráři stojí lanovkou z Harrachova na Čerťák. Linka od Mamutího můstku je v rekonstrukci, z Rýžoviště se jezdí. Nahoře fouká a 29º. Houpavé svezení za tři kila na hlavu. Hodláme podpořit p. Novosada v místních sklárnách a pivovárku. Nebojí se bez obalu varovat, že nynější vláda je nejhorší a nejméně kompetentní od roku 1989. Souhlas, období bychom prodloužili až k roku 1918. Přičemž stávající vláda začíná pro nemálo našinců být směšná, což je v politice vůbec to nejhorší, co se může přihodit. Na pivka Novosad se přiměřeně těšíme. S vědomím, že restaurace nad sklárnou žádný zázrak nikdy nebývala. Spíše jídelna s omezenou nabídkou. Na čepu výčepní Huťské 8º, František 12º ležák světlý a Čerťák 12º ležák tmavý. Osmička je osmička. Známe pivnější a hořčí, ale proč ne. Do sklárny pásne. František není výrazný. Ujdou buřty na černém Čerťáku. S porcí se nepředali a z nepraktického talíře ala buřinka se pohodlně nejí. Inzerovaný Vysocký chléb čerstvý není. Kolega vzdechuje obligátní řízek s fritem. Vepřový. Poznat ovšem, zda je prefabrikát vepřový či kuřecí se příliš nedaří. Následně se nostalgicky touláme kolem Pasek nad Jizerou. Dokráčíme až k horské chatě Na Perlíčku. Které se odjakživa říká Na Prdku, zkrátka Prdek. Když jsme před lety jezdívali s Albertem do Alberta do Pasek, Prdek byla pouhá hospoda. S historií, ovšem věčně zavřená. Od roku 2018 je tu minipivovar. Nabízí jedenáctku Prďáka (alc 4,1 %). Má to být poctivý a tradiční český ležák. No, co říci a neurazit. Trošinku nakyslý. Ještě nabízí tzv. plzeň. Stylové sklo-bucláček je sympatické a toto za kilo zakupujeme. Pivko však raději chvalte, světský výčepák má být šampionem v těžké váze. Stylové a horské prostředí naleznete, takže za výlet Prdek stojí. Lákavě působí i jídelní list se zvěřinou a horskými pokrmy typu kerkonošských sejkor. Placek z těsta umíchaného z rozstrouhaných syrových brambor, syrových vajec, soli a kmínu. Na rozdíl od bramboráků se pečou bez tuku. Dříve se sejkory dělaly na horkých plátech plotny. Dnes se používají pánve s nepřilnavým povrchem. Pláty nebo pánev se pouze vytřou kůží či kouskem uzeného špeku, anebo se jen mírně vytřou ubrouskem namočeným v oleji. Některé odrůdy brambor po rozstrouhání trochu zmodrají. Což je jeden z výkladů, proč placky dostaly označení sejkory. Namodralé brambory a žlutá vajíčka horalům připomínala pírka sýkorek. Horké sejkory se potírají rozpuštěným sádlem či máslem. Existuje řada variant příprav i užití.

Budvar (BPH VI.): Je to tu zase! Stát nemá vařit pivo! Národní Budvar pěkně prosperuje a proto se ho prý musí stát zbavit. Že to nedává logiku? Ale dává. Ideologická zaťatost plus AB. Ať by totiž Budvar koupil kdokoli, stejně by se nakonec vlastníkem stal moloch Anheuser Busch. Který by tímto dlouholetou válku definitivně vyhrál a Budvar by v nejlepším živořil coby lokální podznačka. Nechybí přitom komentáře naznačující, že by to vlastně bylo docela dost fajn, kdyby Budvar konečně skončil. Pivo má sladké a prý nikdo (čti pražská a brněnská Kavárna) ho nepije, vyjma pár provinčních podivínů z jihočeské metropole. Doma tudíž prý má být Budvar vyřízený. Čili zbývá cíleně destruovat nepochopitelné (není totiž soukromý) a hlavně provokující jeho úspěchy exportní. Staronově je pokusný balónek likvidace Budvaru vypuštěn z úst tvora, který sice rozhodně není nejostřejší tužkou v penále, zato je o to fanatičtější. S jasným - arogantně už ani nijak neskrývaným - cílem, aby našincům nepatřilo už vůbec nic. Fabriky, energie, zdroje, domy, byty. Ani ty sklady a montovny v poli. Vůbec nic. Koloniální závislá a studená ekonomika. Vykradená, vynutelovaná, vydžúsovaná, vyhladovělá. Míra posrano... našinců je však stále větší nežli míra nasrano..., takže řízená devastace pokračuje. A to jsme nadávali na motýle! Raději z veselejšího soudku budvarského: 26. 6. pohodově pohodovým Cyklohráčkem, s vlakvedoucím T. a štědře halinovsky oplácanou hrajslečnou, na Zličín. Na hlaváku míjíme Čahouna, vracejícího se z bratrova sobáše. Do Kolína, zpožděným rychlíkem, s plechem zvětralého Géčka. Ze Zličína, se čtenářskou pauzou u řepského hřbitova, kolem Hvězdy, dolů na kulaťák. Do dejvické Budvarky. Nadrženi na B33. Chutná, ale zklamání, že je pouze studená. Nikoli hodně studená. Do druhé nohy kroužek. Hodně studený. Zasyčel. Do třetí nohy zase kroužek. Třiatřicítka je chuťově lepší, leč dnes málo nachlazená. Potěší přívětivá cena CZK 90 za tři malá. Nedělní náladu nepokazí ani dvounožci v metru. Souprava zdaleka ani poloplná. K dispozici dvacítka dveří. Devatenáct průchodných. Líní dvounožci bez mozků tuzemští i zahraniční se však houfně cpou do těch posledních, na zadní plošinu. Přeplněnou třemi bicykly a dvěma kočárky. Postarší (též loupežnicky zarostlý) velocipedista, přistoupivší na Malostranské, to na Můstku už nevydrží a dvounožce bezradně čumící na peroně přátelsky instruuje slovy: „Idiote nečum, sem se prostě nevejdeš, běž k jiným dveřím“. Jdou jako ovce. Úroveň obyvatelstva děsivá. P.S. Další staromilsky konzervativní postesk: Na ulici Dejvická registrujeme veliké řeznictví, s ještě větším nápisem slibujícím „nejlibovější bůček v celé Praze“. My si ale přece kupujeme a rádi jíme bůček právě proto, že libový není. Stále častěji se nám vybavuje song skupiny Hrdinové nové fronty s refrénem „Svět se posral“. Song dávný, leč hrozivě aktuální.

Vzpomínky na Plzeň (BPH VIII.): Tabuli pravdoláskářského restu U vobrazu do poloviny máje zdobí malba rozevlátých štamgastů máchajících půllitry z rukou lišáckého malíře p. Máni se vskutku neotřelým textem „26. 4. Den poševního vlastnictví. To se nás netýká!“.

Kersko (BPH IX.) + Poděbrady (ZN 35.): 28. 5. tradiční občíhnutí tradičního veletrhu Natura Viva v Lysé. S třešňovicí 42 % od Dr. Cába. Dr. Cáb v tradičním šíšáku a netradičně s čerstvým monoklem na levém oku. Z Lysé VW Týnou na Kersko. Zprzněnou Hájenku samozřejmě ignorujeme. Never more. Moc rádi stavíme v Kiosku Kersko. Vítá nás samotná šefová pí. L. I na hubanec došlo. Nymburk 11 % v cajku. Kolega chválí vskutku poctivou držkovku a nakonec i nudně obligátního smažáka. Jezevec bagruje sušší krknu z grilu s americkým bramborem. Počasí se zbláznilo docela. Na konci máje aprílové. Počátkem června je lépe. Hurrá bicyklmo na Kiosek Kersko. Postřižinské plus poctivé koleno se zelím a knedlíkem nemá chybu. Jen pí. L. dnes absentuje. Čili bez hubance. Škoda. Máme hlášku od pěší hlídky ohledně Milovic. O zavřené restauraci-penziónu U Jelínků. Nutno prověřit. 22. 6. Elefantem do slovanských Milovic. Neriskujeme a tankujeme hned v Milovické nádražce. Loni čepovali Žatec letos Poličku. Poličská jedenáctka dobrá. Nasládlá. Tak si ji vybavujeme z časů, kdy jsme srazy Pátečníků, tehdy ještě početných, chvíli dirigovali do poličské hospody Hrom do police na Vinohradech. Jelínci nefungují od 1. 1. 2022. Objekt k pronájmu. Škoda. Cestou na Jiřinu přes Starou Lysou se opájíme široširými slovanskými obzory. Nabíráme síly.

Dětenice a Český Ráj (BPH XI.) + Rohozec (ZN 19.) + Neumann (ZN 19.) + Mostecký Kahan (ZN 28.) + Malá Skála (ZN 41.): Hruboskalský Hotel Štekl (https://www.hotel-stekl.cz) funguje pouze a jen pro draze ubytované. Jiní do hogo-fogo nemravně předraženého restu vpouštěni nejsou. Mohou pouze cosi pozřít či popít u venkovního stánku. Kolega se u stánku - z piety, nudy a nostalgie - v májový všední podvečer stavuje a dlabe obstojný guláš.

Pivní toulky Žižkovem (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII. etc.) aneb co starého (každá změna je k horšímu) doma U sadu: Na žižkaperku, na škroupáku, zkrátka doma U sadu (https://www.usadu.cz) se v půli měsíce lásky na čepu objevuje primátorský rádler. Primátor Chipper Grep coby svrchně kvašené pšeničné ochucené pivo (alc 2 %). Ověžující s ovocnou příchutí a nahořklou chutí růžového grepu v kombinaci s aromatickým pšeničným pivkem. Osvěžující do horka. Pšeničná limonádka. Jedno ovšem stačí. Grep je neodbytně agresivní. Přitom lepší nežli točená míchanice-srágora Birell pomelo-grep, která má být lihuprostá téměř docela. Pro někoho možná dilema. Pro nás (zatím) nikoli, neb chlast je slast! 26. 5. si děláme drobnou radost a furiantsky poroučíme tuplovaného superdrahého supercloumáka. Z jakési nedotažené oslavy zbyla U sadu panensky neporušená broušená karafa exkluzivního pitiva. Rum A. H. Riise. Non plus Ultra (NPU). Very Rare. Voltáže 42 % ze Sv. Tomáše. Zraje 25 let v sudu z amerického dubu. Označení od lékarníka Riise Non plus Ultra má zvěstovat, že nic lepšího neexistuje. Termín NPU pochází z herkulesových sloupů z románské mytologie, coby hranice světa postavená blízko Gibraltarského průlivu. Nápis měl varovat mořeplavce před pokračováním plavby do neznámého světa. Jde o ručně míchaný rum samotným hlavním destilérem, který i sám vybírá sudy do finálního blendu NPU. Coby prémiový je tento rum striktně limitován v počtu vyrobených lahví, což činí maximálně 3 000 kusů za rok. Rum má mít krásně tmavě mahagonovou barvu s elegantní kořeněnou vůní s nádechem melasy, dubu, tabáku a pomeranče. Chuť má být velmi bohatá, dlouhá s ovocnou příchutí s nádechem cedru, vanilky, karamelu, višní a hořkého pomeranče. Šmakózní a mazlivá je, neřeže. Překvapuje sladkostí. Není nepříjemná, ale ... K tomu je na nás chuť komplikovaná až přespříliš. Vanilka, pomeranč, višeň, tabák, doutník, a kdo ví, co ještě. Zůstáváme u vodky. Koncem máje přibyla na rozsáhlý sadovský čep další akvizice. Permon Summer Ale. Někde prezentováno coby letní Session IPA, jinde a jindy zase jako APA (na sudu pro jistotu není uvedeno vůbec nic). V podání sokolovského Permonu (snad 10°, alc 4,1-4,5 %, kolem 40 IBU). Veselé, svěží a příhodné letní pitivo se třemi druhy amerických chmelů. Lehké, skoro až prázdné, takže asi fakt desina. Přičemž účtované kilo za desinu, přesněji CZK 89 za 0,4 l, je už docela dost Zatím. Od podzimku to bude nový (ne)normál. Divná doba. Dobře už bylo. V půli června se objevuje mohutnější dárkový plech ze z Plzně o objemu 0,75 l. A bír gou od Budvaru. Plechovka Bir Go. Míchaný nápoj z nealkopiva s příchutí manga a limety. Uvařeno v Budvaru, s chutí Mattoni. Patří tudíž do rubriky Pivní bizár a prasárny. Lákavější jsou novinky kuchaře. Voňavá grilovaná makrela s bylinkovým máslem voní opravdu krásně jako ryba. Jak to má být. Neodoláváme chapadlům. Grilovaná chapadla z chobotnice marinovaná v olivovém oleji, česneku a chilli plus svěží salátek se zeleninkou zastříknutý čokoládkou. Chapadla jsou opravdu chapadla, žádná pidichapadélka prťavého kalamáříka. Vypadají jako pečené čuněčí ocásky. Svůdné, lehké, chutné. Žádná žvýkačka. Zadarmo pokrm tedy není, ale v dramatickém dnešku opravdu není, proč škudlit a špórovat. Ani nač čekat. Hodně sežere inflace, něco musíme přece užrat také my. Dnešní dvouciferná inflace je ve skutečnosti drahota. Nikoli objektivní ekonomický proces, nýbrž především cosi, co si zešílevší Západ politicky vykoledoval, a stále způsobuje, sám. Sebevražda Západní Evropy v přímém přenosu pokračuje. I s námi. Z tradičních Pátečníků jsme zbyli funkční poslední dva. Nejmladší a nejstarší. Jezevec a Šedý vlk. Odečítání je nemilosrdné. MK †, VlNo †, Toša †, Mojmír †. PJ stále méně a méně mobilní a nyní ještě i bez dopravy. 17. 6. cvičně prozváníme Bezzubého rozhodčího, zda opět píská Hanspaulku coby nejstarší veterán (i hráč). Nepíská. Místo pískání JIPka na Homolce. Mrtvička. Dopadlo to snad ještě snesitelně. Do vi! Stáří není pro sraby! Černočerný hřbitovní humor se rouhá tím, že tak už nemusíme řešit rezervace stolu. 27. 6. přichází na sadovský čep jedenáctka Dobrodruh (alc 4.6 %). Červencová Volba sádků. Vzešlá z kolaborace šarišských sládků s inovátory z piešťanského minipivovaru ŽiWell. Použitím vymrazených CRYO chmelů Idaho a Callista má pivo dosahovat příjemné hořkosti a tím i vyšší pitelnosti. Ve vůni mají být patrné piniové a chmelové tóny doplněné o tropické ovoce a citrusy. Jde o IPL (India Pale Lager), který kříží dva známější pivní styly – český ležák a americkou IPA. Pivo je vařené jako klasický ležák, ovšem na jeho chmelení jsou použity aromatické chmely většinou americké provenience. Výsledkem mý být pivo s výrazným chmelovým aroma podobné IPA se zachováním pitelnosti ležáku. Tolik reklama. V reálu je pivko bledá blednička. Intenzívně citrusově vonící, českou chmelovost neregistrujeme. Pitelnost asi nějaká bude, ale v chuti hořkost příliš patrná není (IBU 30). Méně agresivní citrusovosti a více hořkosti by to chtělo. IPL je zplatlaný kříženec. Módní mutant.

Pivní kuchaření a kapsaicin (BPH XXIV.) + velká kapsaicinová hitparáda (ZN 50.): V prodejně 5semen.cz u Flory dokupujeme pár gramů bytelného matroše Habanero Red Savina (Mexiko, SHU 350 000-500 000). Odnášíme Lurch Sauce od Mr. Wikkis. Vymazlená sójovka s chilli, přičemž nejlepší je lahvička s upírem, majícím v uších chilli papričky. Na sójovku vcelku špica. V Jezevcově kapsaicinové hitparádě bere pěkných 6 bodů - p.t. chillifilové a chillifilky vizte odklik v menu. Odolat nelze ani pidikeříčku Scorpion Moruga. Vyrůst se mu ale nechce a nechce. Později tamtéž zakupujeme půvabný keříček Habanero Red. Z FT Jiřák odnášíme mohutnější keřík Habanero Lemon a týden nato dokonce vytoužené Habanero Chocolate. Za CZK 10 fasujeme bulharské překvapení. Zelinářům se pomíchaly sazenice, tudíž není jasné, co vlastně vyroste. Paprika, paprička anebo snad feferona? Hezky se nám to za oknem nory rozrůstá a zelená. Až na ty potvůrky mšice. Kdo nepěstuje, není Čech! (Ani Sadovec). P.S. U sadu košt papričky, původem z Itálie, Bismark Red. Lyofilizované - mrazem sušené. Ze zbraslavské pěstírny Zach’s pesto & chilli s.r.o (www.pestoandchilli.cz).

Pražské cyklopivní trasy (BPH XXX.) + Hostivar H¹ (ZN 18.) + Hostivar H² (ZN 51.) + Spojovna H³ (ZN 65.) + Jince (ZN 24.) + Liboc (ZN 24.) + Prosek (ZN 25.) + Malešice (ZN 28.) + LP (ZN 32) + Počernický pivovar + Kolčavka-Kilián (ZN 35.) + Uhříněves (ZN 45.) + Kbely (ZN 55.) + Počerňák (ZN 60.): O neděli 8. máje těsně popoledním Elefantíkem do Počernic. Horních. Počerňák (https://pivovarpocernak.cz) má ovšem v neděli zavřeno. Pešek. Sjíždíme k Elišce. Dvounožců hafo. Kolem golfu Black Bridge do Počernic. Dolních. Bez zájmu i ambicí míjíme Počernický pivovar - Panský dvůr (https://www.pddp.cz). Stejně bude zavřeno. Překvapivě není. Terasa přecpána bicykly. Brutálně přecpána. Tož jedno premiérové degustační na ulici. Cedule zvou na Počernickou kopřivu 13°. Výčepák přehnaně přátelský fakt není. Pozdrav ani poděkování mu neříkají nic. Ani když obé hlasitě opakujeme. Komu není dáno ... Objednáváme Kopřivu, leč zda-li je do orig vkusného skla opravdu natočena ona, (ne)mírně pochybujeme. Po kopřivové chuti či barvě ani stopa. Ani náznak. Pivko ejlovité, citrusovité chuti. Ničím zajímavé, přiteplalé. Nabídky piv na venkovní tabuli, venkovní vývěsce a tabuli nad výčepem se míjejí (Obdobný zlozvyk známe od Volta, ovšem tamo zmíněné bereme coby pojizerský folklór. Volt je jiný level a o hosty stojí. Tady nás to sejří). Snad mají na dolnopočernickém čepu figurovat kmenové akvizice Počernická 12° světlý ležák a Počernická Barborka 13° tmavý ležák. Barborka je místní patronkou. Plus speciály. Snad APA 15°, Red Ale 12° a další ejlík s nečitelným dodatkem. Jisté to není. Ptát se komicky namachrovaného výčepáka nebudeme. Odjíždíme s pocity smíšenými. Kdysi jsme s rozpaky opakovaně odjíždívali z restaurace Léta Páně, stále snad fungující z druhé strany objektu. Nesedí nám ani Panský dvůr. Úchylnou otevíračku od 15 hodin sice zrušili alespoň o víkendech. Ani akce, které pořádají (detektivní hry s večeří a pivkem, pivní degustační kasino etc.) nepůsobí nezajímavě. Vyhlášená má být echt U.S. kuchyně. Echt burgery, echt BBQ. Z echt special-super smoker grilu. Třebas někdy na Počernice Dolní názor změníme. Více nežli pivko potěšil úchvatný žabí koncert u tůňky na Hostavickém poldru. Revitalizovaném. Až moc. Hlavně až moc přístupném. Namísto zarostlé divočiny cesty a zase cesty. Široké, přímo promenádní. Umělé a nakašírovaně. Klídek tu (alespoň) o víkendech už nehledejte. Zase o jedno přírodní místo méně. Škoda. Na pivko s knírem cílený výjezd 11. máje. Na Proseku, U Beznosky, ve Školičce (https://skolicka.cz/) usedáme na chlup akorát v pravé poledne. Cílíme z hotovek na hovězí po mexicku s bramboráčky. Vyprodáno. Startují s krabičkami o desáté a bývá to boj. Jsme těžce naladěni na bramboráčky, tudíž ze stálé nabídky zvěřinový guláš s těmito. Bez připomínek. Spokojenost též s Chmelovou devítkou. Lehká, pitelná, přitom hořká a pivní. Ještě hořčí je KrIPL. Světlý spodně kvašený ležák. Typu India Pale Lager (tedy bastard ze své podstaty). Hořký, přitom ale hodně nevyladěný. Ve finále klopíme lehoulinký kyseláč. Kyselá malina. Sour desítka s malinami a ostružinami. Hodně, hodně ovocná, kyselá malinko. Barevná, svěží i osvěžující. Pivo to ovšem moc není. Při cestě kolem Kbelského letiště a cyklostezkami zpět nahoru na žižkaperk, míjíme zvláštní zařízení jménem Kolčavka. Premává ještě? Registrujeme nápisy Kilián. Podle https://pivovarkilian.cz byl pivovar Kilián založen „z vášně k pivu LP 2021“. V prostorách bývalé Kolčavky. Asi funguje obdobně prapodivně. Pro jakési výpravy a skupiny? Po poledni 18. máje krátká stopka v Počerňáku (https://pivovarpocernak.cz). Dívčí duo za výčepem mimoňské. Chráněná dílna? Nejdříve nám neodbytně cpou krabičku s jídlem. Na dvou cedulích před vchodem a na tabuli v lokále trůní nápis Brut. Počernický Brut IPA 14° jsme ondyno okusili a byli jsme potěšeni. Hodně. Dneska dokonce inzerují Brut 14,5°. Těšíme se. Slečna je ovšem z objednávky nelíčeně udivena, ba přímo šokována a drmolí: „Brut neděláme, je to silné pivo“. Což s gustem zopakuje. Nevěří, že někdo může takovou samozřejmost nevědět. Jezevec se kajícně omlouvá s tím, že ukazuje na nápis na tabuli. Slečna opět mele svou mantru: „Brut neděláme, je to silné pivo“. Chystá se natočit místní jedenáctku a snaživě nabízí i tzv. plzeň. Scénka nabývá komických dimenzí. Na otázku, která zdejší pivka aktuálně figurují na čepu totiž reaguje slovy: „Máte to napsané na tabuli“. Přičemž trpělivě ukazuje směrem na veliký nápis s Brutem. Nakonec si odnášíme Počernickou APu. Ze slečny vypadne závěrečné: „Brut je silné pivo, to neděláme. Děláme slabý letní ejl“. Dodejme, že konečně natočená Počernická APA má solidních 13°. Ušla (APA nikoli slečna). To je opravdu až tak obrovský problém zimní pivko, které se nevaří, během pár vteřin z tabulí smazat? Asi ano. No comment. Na stejném místě se stavujeme o tři neděle později. Brut konečně smazán! Děkujeme pěkně! Normální slečna bez problémů točí Počernickou 11° a my si ji bez problémů lejeme do hlavy. Čímž nabíráme sílu k přesunu k Labi, do Čelákovic. Kam jinam, nežli na Jiřinu (na Elefant). 16. 6. hrozí odpoledne deštěm a bouřkami (nakonec neprší). Místo naplánované poberounské trasy  alibistický pouhý rychlý oběd v Kbelích a kolem letiště na metro B. Atmosféru na zahradě Kbelského pivovaru (https://kbelskypivovar.cz), se sloganem „Na cestě tam i zpátky“, vhodně doplňuje atraktivní křik atraktivních papoušků z voliér v sousední zahradě. Obsluha tradičně perfektní (S tradičním povzdechem - takové pěkné a milé holky a tak ohavně pokérované). Krkovička na česneku z grilu také perfekt. V hitparádě best of krkna 22 bere umístění na bedně za zbraslavským Keltem, kterého překonat nelze. Pivka vyladěná, osobitá, promyšlená. Kbely umí. Piloti (12 pilotů/světlý ležák) hořcí a pitelní. Jepice Julius (14 jepic/světlé pivo typu Ale, přičemž tuto várku pí. sládková ochmelila odrůdami Polaris a Kazbek) s ovocným a kořenitým aroma s nádechem mentolu a citrusových plodů s podtóny ananasu a mandarinky. Sysle (10 syslů/pšeničné pivo) = lehká příjemná pšenice. Tentokráte jen dobrá, jindy výborná. Pro pořádek a anály doplňme, že na čepu čeká ještě světlý ležák 11 pocestných, tmavých 13 havranů a polotmavé typu IPA 15 sirén. V sortimentu figurují další speciály 10 duší/výčepní světlé pivo typu Ale, 13 andělů/Vánoční, 12 proutníků/Velikonoční polotmavý sváteční ležák za studena chmelený anebo 12 dukátů/Svatováclavské poutní plné pivo pšeničného typu. 24. 6. hrozí po obědě silnými buřinami. Tudíž výjezd dříve a na jedenáctou již parkujeme u areálu Hostivar H¹ (www.pivovar-hostivar.cz). Na čepu H11 světlá (alc 4,7 %, IBU 33), H12 polotmavá (alc 5 %, IBU 33), H13 světlá (alc 5,5 %, IBU 36) a H15 Ale (alc 6,5 %, IBU 50).  H11 a H13 jsou úplně první pivka dne, ale poznat to nikterak není. Pak, že to nejde. Všechno je o lidech. Pivka svěží, hořká, báječně studená. Polotmavé H15 hořká síla. Silná síla. Potěšila i grilovaná krkovička s pepřovým posypem, fazolkami se špekem a česnekem, opečenými bramborami a jalapenos majonézou. V klání best of krkna 22 udělujeme bronz. Kdyby pepř nebyl prachobyčejný (ale třebas kampotský) a ve fazolkách nestrašily kousky jakéhosi buřtíka namísto špeku, možná by atakovala i stříbro. Brambory sice nikoli opečené, nýbrž pouhé americké, ale namáčení do mističky s pikantní, a překvapivě vynikající, jalapenos majonézou je chutné i zábavné. Na terase se relaxovalo pohodově nežli dorazila digitální mamča s malou dcerkou v kočárku. Mamina bleskově slupla svíčkovou a vychrupla jedenáctku. Načež začíná závisle honit mobil a ztrácí veškeré ponětí o světě. Děcko vříská, vříská a vříská. Se stupňující se intenzitou. Zuřivě lomcuje kočárem. Pipina nereaguje, neboť ve vytržení prožívá mobilní orgasmus. No, alespoň nemá vedle stolu přetékající nočník a nepřebaluje přímo na stole, jak jsme v H¹ - při plné obsazenosti - ondyno nechtěně zažili. Všechno je fakt o lidech.

Bizarnosti a (nejen) pivní prasárny (BPH LI.): V Singapuru přeměňují moč v pivo. Mok NewBrew vaří z recyklované odpadní vody. Ze chca... a sra... Příznačná je reakce návštěvníka singapurské pivovarské restaurace Brewerkz: „Kdybych chtěl, mohl bych nejspíš vypít pěkných pár kousků“. Jenže on nechce (Proč asi?). Jakási expertka na historii jídla zase hystericky pokřikuje, že největším problémem je přesvědčit lidi, aby začali pojídat hmyz. Nám, starým ultrakonzervám. nepřipadá úžasné pít chcanky a žrát brouky. Děkuji, nechci! Ačkoli … Možná je to chutnější i zdravější nežli to, co od devadesátek hustí do nás. Zákonné normy týkající se potravin byly zrušeny a od roku 1994 žereme náhražkové hnusy a odpadky. Kravský tuk je nahrazován rostlinným čímsi. Mléko, nápadně podobné emulzi na chlazení obráběcích nožů, se nesrazí, nejde z něj udělat domácí jogurt. Namísto jogurtů hatlapatla, do které je narván škrob anebo želatina. Sýry nejsou žádné sýry, nýbrž náhražky, v nichž je mléčná bílkovina nahrazena bílkovinou rostlinnou či škroby. Zmrzliny či šlehačka, ty se také obvykle s mlékem vůbec nepotkaly. Stejně jako saláty s majonézou. Většina čokolád jsou imitace plné levných náhražek. České tzv. párky jsou dnes z většiny plněny sójou, moukou či drůbežím separátem. A propos: Separáty se vyráběly i dříve, sušily se a používaly se jako krmivo pro dobytek. Kečupy a hořčice jsou obarvené vody s moukou anebo škrobem. Paštiky a pomazánky jsou nastavovány škrobem, moukou, drůbežími separáty. Maso, hlavně dovezené, je běžně nastavováno vodou, která je do něj injekčně vpravována. Do masných výrobků je zase injekčně napíchávána levná sójová bílkovina. Konzervy obsahují blíže nespecifikovanou hmotu. Chutný landšmít, který se dříve vyráběl z masa a dal se nakrájený opéci nad ohněm, je nedefinovatelný prejt z kůží a šlach slepený obarveným škrobem, který se po napíchnutí na klacek rozpadne či nad ohněm rozteče. Lečo s klobásou už dávno není ta dobrá zelenina s klobásou, ale lečo vypadá, jako by už jednou prošlo žaludkem a tzv. klobása je sójová. Šlo by pokračovat hodně dlouho. Chléb, pečivo, dorty, deserty, sirupy, chlebíčky etc. Místo českého piva europatoky univerzální pachuti vyrobené v systému CKT/HGB, který přeskakuje klasické zrání a dokvašování v ležáckém sudu. Co bylo dříve běžným standardem a zákonnou normou, je nyní pro většinu nedostupným přepychem. Pokrok? Děkuji, nechci!

Únětice (BPH LVIII. + LXVIII.) + Bubeneč (ZN 61.) + Perron (ZN 64.): 20. máje poklidný průjezd ze žižkaperku k ZOO a na M Leninova. V Bubenči krátká občerstvovací stopka v Pivovaru Bubeneč. Bubenečská jedenáctka až tak zlá není. I náznak decentní hořkosti mírně vykoukl. Nicméně CZK 49 za malé je sakryš pálka. Speciály jsou cenově ještě znatelně výše. Snobáckou Letnou, Karlín, Bubeneč, Dejvice nebrat! Dobře jim tak! Napalte to progresivistické náplavě pořádně! Ještě, že my Žižkov nejsme žádná Praha! (Bohužel, jsme). 22. máje Cyklohráčkem z hlaváku směr Noutonice, se strašidelným hřbitovem (Nepůvabný hlavák je ovšem daleko strašidelnější nežli půvabný hřbitůvek. Nějak nám nejde povinné multi-kulti obohacování a tak jsme rádi, že hlavák přežíváme bez újmy na zdraví i majetku). Osádku Cyklohráčku dneska tvoří dream team. Vlakvedoucí T. & hrajvedoucí Ája. Častujeme se veselými historkami z natáčení. Přesněji historkami spjatými s Cyklohráčkem. Některé (ty žhavě aktuální, spojené s magickou zastávkou Tuchoměřice, kde se ztrácí pasažéři i personál) raději nepublikujeme. Cyklohráček je prostě klasa a tradice. Cyklohráček máme rádi. Z hlaváku jede bicyklů pouze pár. Na Smíchově se to drsně zahušťuje a Cibulka se Zličínem vše ještě brutálněji dorazí. Kol všech velikostí hodně přes dva tucty. Výstupy jsou logisticky i psychicky náročné (neb náš Tátoš statečně úpí úplně, úplně vespod, až ve čtvrté řadě). Cyklohráček raději opouštíme dříve, a to právě na oné magické staničce Tuchoměřice. Odtud cváláme na Culta a bytelný stejk do úpravných Úholiček. Na předzahrádku občerstvovny Na statku. Letos poprvé. Cult 12° od roztockého Perrona má být třikrát chmelený ležák. Ovšem je nasládlý. Mírné zklamání. Culta střídáme s Mlynářem 12°, což je hlinecký májový ležák, chmelený za studena (alc 5 %, EPM 11,7 %, IBU 32). Na nevyzpytatelné Hlinsko ujde. Na čepu k tomu svijanská desina a Máz. Plus plzeň. Kde jsou Únětice? Prý se s únětickými nepohodli a přešli k roztockému Perronu. Kterého se má vytáčet více nežli dříve úněk. V plánu stojí stejk a plány nutno plnit. Tož steak z argentinské roštěné s omáčkou ze zeleného pepře a šťouchačky. S propečením medium well. Lehké (až hladové) a chutné. Hodnotíme za dvě. Štouchačkám ani sosíku vytknout nelze nic. Vlastně ani přesně dle přání upravenému masu. Obdivné wow však nezaznívá. Maso je hodně světlé a celek působí a chutná tak nějak obyčejně. Za čtyři kila bychom nějaké wow ze sebe rádi spontánně vypustili. Ocenění zaslouží, že pokrm nedehonestuje tzv. obloha. Hlavně, že neobtěžují s ichtilním lupením. Tradiční pochvala tradiční obsluze. Odjiždíme spokojeni, ale ... (Kdybychom marnotratně zasejc trapně neexperimentovali a normálně si poručili osvědčenou starou dobrou smaženou krknu s domácím salátem, k tomu svijanskou desinu, odjiždíme ještě spokojenější a sytější a přitom s útratou sotva třetinovou). Ze Žalova Elefantem. Registrujeme, že zahrádka Perrona v Roztokách už premává. Obtěžovali se to napsat na www stránky? Vlastně i vydařený výjezd nepokazí ani trubec v placaté čepici. To, že se prasecky rozvaluje na místech určených pro kočárky a kola (neb je líný zvednout zadel a udělat pár kroků do jinak volné soupravy) lehce přežijeme. Ovšem, když se ještě notně daleko před dejvickou stanicí začne hodně neomaleně rvát ke dveřím a otravně prudí, proč s bicyklem musíme stát zrovna u těch dveří, kterými on chce vystoupit, dostává se mu rázného poučení. Proto, neb právě on zabírá místa určená, a přednostně vyhrazená, pro přepravu bicyklu. Což je tam ostatně napsáno hned dvakrát. Pro negramoty doprovázeno výstižnými kresbami v podobě piktogramů. Čumí jako puk. Na hrubý pytel hrubá záplata. 12. června Cyklohráčkem (včetně hrajslečny Ájy) do Středokluk. Směr Únětický pivovar (www.unetickypivovar.cz). Dorážíme dvacet minut před jedenáctou. Brána pivovaru zavřená i zamčená. Místní občanka, ala hoštická drbna Keliška z trilogie Slunce seno, zasvěceně informuje o otevřené brance. Na dvoře posedává desítka dvounožců plus pár bicyklů. Personál postává opodál a manifestačně neobsluhuje. Hosty okázale ignoruje. Raději další okruh Úněticemi a přijíždíme přesně na jedenáctou. Brána se otevírá a personál si rázem všímá hostů, kteří do té doby byli pro něj naprosto neviditelní. Což zrovna profesionálně nepůsobí. Jinak ovšem obsluha hbitá. Avšak odtažitá a studeně chladná. Na čepu úňky desina nefiltr i filtr, dvanda a speciál osma. Letní 8° nefiltr povedená. Pivní i hořká. Ovšem volume chybí. 12° (alc 5,1 %, IBU 41) jako za starých časů. Skvělá, pitivá, hořká. Včetně skvělého vychlazení všech pivek. Víkendová nabídka zahrnuje kuřecí mňamky. Kuřecí fakt nemusíme. Jdeme do bůčku a utopenců. Bůček má být domácí uzený, s křenem a hořčicí. Připomíná pršut. Suchý a nevýrazný. Křen je sice vejmrda, ovšem také bez chuti. Hořčice dtto. Pokud by to byla francouzská Amora, mohla by vše výrazně vylepšit. Není a nic nevylepšuje. Utopenci inzerováni coby utopenci z našich lesů - kančí a dančí. Naservírovány v rustikální sklínce s uzávěrem. Nakrájená masitá kolečka. S octem, cibulí, pepřem, papričkami. Pokrm má parametry. Po dokořenění z chilliklíčenky si pošušňáváme. Slunná idyla končí s ryčným příjezdem-náletem euroobčanů. Tučně vypasených vepřů tragikomicky tuze natěsno napresovaných do klaunsky barevných dresů s křiklavými reklamami. Nalitých snad ještě ne, pouze nevychovaných. Chrochtavě hulákají, agresivně a bez omluvy srážejí opřená kola (včetně Tátoše!) a chovají se, jako by jim všechno patřilo. Bohužel, ono jim dneska u nás už skoro všecko patří! Nedělní siestu si nezkazíme a tak honem odtud. P.S. P.t. čtenář si oprávněně pomyslí, že nerudné ultrakonzervě vadí všechno a všichni. Neustále si stěžuje na cestující v metru či vlaku, na potvory v hospodách, na prodavače jízdenek a vlastně všude. My ale přece také nikoho neobtěžujeme, neomezujeme, nerušíme ani neprudíme. To chceme až tak přehnaně moc, aby lidé dodržovali principy elementární slušnosti? Zřejmě ano. A opravdu musí být nepořádek skoro ve všem? Tohle není švejkovská šlamperaj, tohle je bordel a chlív. 

Pivní trendy (BPH LX. + LXV.) aneb cool nebo vool (čti vůl)?: Drahota, drahota, drahota. S varováními ohledně drastické podzimního zdražování i piva. Energie, slad i chmel. Experti radí, aby pivo v obchodech zdražovalo rychleji nežli točené v hospodách. Tímto se prý lidé do hospod vrátí. Opravdu? Co když nato jednoduše našinec už mít nebude, nedrazí páni experti? Zdravě uhašená žízeň něco stojí. S čímž sice souhlasíme, ovšem kecy, kydy, plky a agitky na téma, že pořád máme nejlevnější pivo v Evropě si laskavě strčte (Ano, přesně tam). Howght!

Pivko s deserty a nový časopis (BPH LXIV.): Profipivník Pivo, Bier & Ale (www.pivobierale.cz) No. 95 zajímavý i čtivý. Laťku si drží. Což je dobře. Šéfredaktorské žezlo převzala pí. M. Titzlová. PBA radikálně feminizovala. Ženská ruka i ženský pohled jsou zřetelně patrné z celého čísla. Což není až tak kritika, nýbrž konstatování. Přítomno je více ženských autorek příspěvků i vícero bab coby terč textů samotných. Z obsahu: Editorial pí. šéfredaktorky o tazích s kamarádkami; přehled vítězů 14. Jarní ceny českých sládků 2022 (první dvě místa v kategorii český světlý ležák bere Pivovar Transformátor z Hlavatců); gratulace Bejčkovi (a jeho spořilovské První Pivní Tramwayi); anketa mezi sládky-muži a sládkyněmi-ženami o hospodě snů; potřebný příspěvek moudré pivní blondýny D. Kovářové (Proč někdo takový - normální - nekandiduje na Hrad?) o milovaných venkovských čtyřkách; veliký rozhovor s výrobním ředitelem a sládkem Pivovaru Vratislavice; degustace asijských piv a piv oslavujících jaro; rozjímání o Popelečním Benedictovi z Břevnova (a ze z Plzně), včetně nástinu duchovního rozměru; pár větiček J. Kočky nejenom o Pivovaru Nomád; 1. díl profipoučení J. Šuráně na téma Trvanlivost piva; reportáž Když pivo vaří ženy (Pivovar Chroust Praha, Wild Creatures Mikulov, Pivovar Trilobit Praha, Pivovar Proud Plzeň, Pivovar Zubr Přerov, Pivovar Monopol Teplice); pozvánka do Pivovaru Prokopák či na Svijanské pivní koupele anebo do Pivovarského muzea Pivovaru Holba v Hanušovicích; zpráva dvoučlenného výzkumného týmu, genderově paritního, ze zkoumání pivní kultury v Andalusii (s tabulkou přechutnaných piv z andaluských pivovarů); nepivovarský náhled na svět pivovarů a minipivovarů v čase globalizace a komparace s českým prostředím; upoutávka na digitální reliéfní tisk; recepty a pozvánky, avíza, reklamy. A propos: Nová rubrika První pivní cykloutoulky. Náměty na devět vyzkoušených cyklotras a 13 pivovárků. Včetně naší oblíbené trasy brdské a poberounské. Možná PBA čte BPH & ZN. Palec nahoru.

Antoš (BPH LXXI.): Pivovar Antoš (https://antosovakrcma.cz) dobyt letos premiérově 11. júna. Cyklohráčkem. Start fatálně nezkazil ani prodavač jízdenek na hlaváku. Objednávka zní: „Slaný, přes Zákolany a Podlešín, IN 25“. Nablblé netáhlo nevěří a ptá se na konkrétní spoj. „Cyklohráček, odjezd 9:06“. Reakce: „Nic takového neexistuje“. Netáhlem nehne ani pár metrů vzdálený monitor, kde Cyklohráček už figuruje, leč ještě bez nástupiště. Umíněně trvá na tom, že nic takového nejezdí. Po chvíli triumfálně přidá, že prý jde o jiného dopravce, a že on přece prodává pouze České dráhy. Fronta začíná být netrpělivá. Jezevec je vždy připraven a hbitě hlásí číslo vlaku ČD, které zní 9784. Až poté se netáhlo otráveně rozhoupe a dlouhé vteřiny tiskne jízdenku. Na druhý, vlastně až na třetí pokus jízdenka vylézá. Do Zákolan. Je vrácena, neb cílová stanice zní Slaný. Nablblo nevrle brblá, že ji bude muset vracet. Jezevec zvyšuje hlas. V klikatící se frontě roste agresivita. Za další dlouhé vteřiny vydána jízdenka sice až do Slaného, ovšem přes Kladno a Kralupy. Tedy zajížďkou a dražší. Raději volíme moudrý ústup. Odysseu s gustem líčíme vlakvedoucímu T. v Cyklohráčku, který dlouho nad jízdenkou nevěřicně kroutí hlavou Prý dráha platí nablblá netáhla. Nelze, nežli souhlasit. Nejenom dráha ... Cyklohráček dosti plný. Na zahrádce Antošovy krčmy však usednutí o jedenácté pintlich. Jsme tuze zvědavi, zda Antoš stále drží laťku, na kterou jsme léta zvyklí. Slaňáci o Antošovi letos nereferují přehnaně pozitivně. Diplomaticky řečeno. K vedlejšímu stolu usedá povídavý postarší pražský jezdec na silničním speciálu, ze kterého vylézá, že též jezdí po pivovárcích a boduje pivka. U Antoše je poprvé. Příjemně debatujeme pivně i cyklo. Pivní list přináší Raracha 10°, Antošův ležák 11,8°, Polotmavou 13°, Relaxed APA 12°, Galaxy HBC 438 NEIPA 14° a nechybí vlajková loď Tlustý netopýr 17°. Netopýrem zkušeně aperitivujeme. Jako vždy. Poté Rarach. Se silničním cyklistou se shodujeme, že nestojí za nic. Unavený, zatuchlý, nevytočený. První pivko dne. Antošův ležák mírně lepší. Silniční cyklista postrádá hořkost. Oprávněně. Tato absentuje. Jako vždy. Relaxed je prý mok nevýrazný a ... Zbytečný. Galaxy o drtínek výraznější, což potvrzujeme. Pouze však o drtínek. Cílíme na krknu, ovšem nelze přehlédnout víkendovou nabídku. Pomalu pečený dančí krk na česneku, dušený špenát, špekový knedlík. Kvitujeme, že česnekem nešetřili. Krk tužší, ale je to krk. Takže dobré. Obsluha výborná, jako vždy. Leč již po deseti kiláscích, ještě na dostřel bunkru Drnov, nucená sanitární přestávka. Což nebývávalo. Antoš nezklamal, ale také nijak neoslnil.

MMX (BPH LXXII.) + Třebáň (ZN 16.) + Všeradice (ZN 17.) + Kytín (ZN 51.) + Řevnice (ZN 60.) + Radotín (ZN 64.): 1. června výjezd z Krče na Zbraslav (a zpět). Kam jinam, nežli opuletně pozdně poobědvat U posledního Kelta. Lipánek O.K., keltovská osádka tradiční a tradičně pohodová. Grilovaná krkna z českých chovů plemene Duroc v božském souznění s míchanou oblohou tradičně vskutku famózní. Brambora samozřejmě s pažitkovou smetánkou, zeleninka samozřejmě s bylinkami a mořskou solí. Krka samozřejmě exkluzivně namarinovaná v rozmarýnu a medu. Dokonalé. Nirvána. Sedí i leží se U Kelta přepychově, včetně opalovací loučky u Velké řeky. 21. 6. letos poprvé berounskou tratí, přesněji poprvé s velocipedem. Zpoždění a výuky nás ani v nejmenším nepřekvapují. Na této trati nic jiného neznáme, Elefantem do Všenor. Decentní výšlap na Pivotel MMX Lety u Dobřichovic (https://mmxpivo.com). Na terase jsme sedávali ještě s Bertíkem. V lepších dobách. Přijíždíme o půl jedné a jsme na terase sami. Vevnitř, v rozlehlé pivní katedrále, ztraceni hosté čtyři. Prý, když je vedro, lidé nechodí. Dnes žádné velké vedro ale není. Dobřichovickým došly mergle? V multimilionářské lokalitě asi (zatím ještě) ne. Takže, čím to? Náhoda? Anebo? Stálé menu chudší nežli loni. Nabídka hotovek též žádná hitparáda. Tož z nouze rozlítaný ptáček s rýží jasmínovou. Kdyby nebyl rozlítaný (kuchař si nešetřil práci) a rýže nebyla jasmínová (čili nevábně lepkavá), tak by to bylo lepší. Jídlo je nemocniční - nekořeněné. Porce neveliká. Za CZK 155 poněkud málo muziky. K nasycení jezevčích útrob by byly potřeba takovéto porcičky tři. Talíř přitom veliký. Šenkováno MMX výčepní světlé, MMX světlý ležák, MMX pšenice a MMX Porter Dry. Porter je nádherně černý, ovšem bez chuti a zápachu. Silné pivo to opravdu není. Prázdná černá vodička, ovšem černá je krásně. Ležák má prapodivně ovocně-nakyslý ocásek. Nepatřičný a agresivně nedobrý. Takový nepamatujeme. Čili nakonec nejlepší byla neškodná desina. Cestou nazpět míjíme drážní Pivovar Řevnice. Vážně uvažujeme o spravení chuti. První, co však registrujeme na tabuli je jakýsi mok Psychovar. Nejsme náležitě psychonaladěni, tak raději nezastavujeme. 27. 6. z Kačerova cykloestakádou na Zbraslav, ke Keltovi. Na Lipana (nikoli rybku) a grilovaného čerstvého pstroužka z lahovických sádek napěchovaného bylinkami. Ovšem náklady obětované příležitosti v podobě obětování krkovičky budou megagigantické. Takže zase luxusní krkna? Jezevec je geroj a krknu si odpírá. Báječně studení Lipánci a pstroužek. Vynikající pstroužek. Veliký, chutný, křupavě propečený. Cykloteploměr atakuje padesátku. Nazpět upoceně Regionovou.

Litoměřice (ZN 37.): K litoměřickým pivovárkům se letos zastřelujeme opatrně a postupně. 23. 6. výlez v Roudnici a výjezd směrem přesně opačným. Přes Račice k EMĚ. Polabská trasa stále fajná, leč tradičně prosta občerstvoven. Mezi Roudnicí a Kralupy, bratru přes šedesát kilásků, není nic. Vlastně jediné okénko kiosku v račickém areálu Labe. To je ale moc blízko startu. Nepočítáme ani vývařovnu s chemickými kruškami či kyselým staroušem u jedné stanice. Nejsme masochističtí sebevrazi. Možná něco málo výjimek otevírá o víkendech či k večeru. To sedíme doma, U Sadu. Příště už z Roudnice zamíříme po Labi, ke Sv. Štěpánovi.

Pivní snob (ZN 42.): Lucy Beer je nízkokalorický bezlepkový ležák určený pro kulturisty. Jak jinak, s přísně tajným receptem. L. Sedláčková si jím plní jakýsi american dream. Vařen v jistém pivovaru na Vysočině, v pražském sklepení má však již vznikat minipivovar vlastní.

Pel-mel ze zrzavého světa (aneb pár pivních drbů a frků, které p.t. čtenářstvu možná unikly): První nealkopivo za studena chmelené nabízí rakovnický Bakalář. Světový rekord hodu pivním táckem činí 56,22 m. Sedmdesát let čepuje strakonické pivo A. Hlinka - v dnes již retrohospůdce - U Hlinků v pošumavské vesničce Úlehle. P.S. (1) Užívejte léto, pokud to jde. Ukrajinská karta přestává zabírat, takže se opět roztáčí kovidové obludárium. P.S. (2) Moudrá moudrost praví: „Co sníš, vypiješ, přečteč a přefik..,, nikdo ti už nesebere“. Svatá pravda! Doba, kdy tlustí budou hubení a hubení studení klepe na dveře. Studená válka bude opravdu studená. Na podzim přijde jinačí sekáč. Ten se nezakecá. Dej Bůh štěstí, pane starý!