ZN 76 + Tour 23

Zrzavé novosti aneb staronové aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby

(No. 76., (ne)korektně staromilské & podletně prázdninové, včetně Tour de Putyk 2023, z 31. srpna LP 2023)

Pivní moudrost a recept: „České pivo … je, co má být: nápoj chladivý i zahřívající, dráždivý i uklidňující, oživující i vyživující …“ (E. Bass). „„Poslušně hlásím, pane lajtnant“, odpověděl Švejk dobromyslně se usmívaje, „že mne mezitímco jsem čekal na ten nejbližší vlak stihla ta nehoda, že jsem pil za stolem jedno pivo za druhým““ (J. Hašek). Fenomén Hašek ještě jednou: „Člověk míní, hospoda mění“. Na karfiól v pivním těstíčku nachystáme: 1 květák, 150 g hladké mouky + mouku na obalení, 2 žloutky, 2 bílky, sůl, olej na smažení a 250 ml piva. Technologie: Zeleninu rozdělíme na růžičky a omyjeme. Krátce povaříme v osolené vodě a ponecháme vychladnout. Ze žloutků, pivka, mouky a soli vymícháme hladké těstíčko. Z bílků ušleháme sníh a vmísíme do těsta. Růžičky květáku (= padáčky) obalíme v hladké mouce, poté v těstíčku a ihned vkládáme do rozpálené nádoby a smažíme dozlatova. Na papírové utěrce ponecháme odkapat. Servírujeme s vařeným bramborem a nešizeně poctivou tatarkou. Do další pivní nožky naklopíme nakládaný hermoš v pšeničném pivku. Nachystáme sobě: 4 hermelíny, 2 červené feferonky, 4 cibule, 4 stroužky česneku, sůl, nové koření, bobkový list, celý pepř, 1 láhev pšenice Primátor Weizen. Sýry podélně nakrojíme asi do dvou třetin. Česnek utřeme se solí, feferonky nakrájíme na kolečka a oloupanou cibuli na tenčí půlkolečka. Hermelíny vytřeme utřeným česnekem, vložíme cibuli a kolečka feferonky. Naskládáme syrce do zavařovací sklenice, přidáme zbytek feferonek a cibule, bobkový list, celý pepř, nové koření, zbytek česneku a všechno řádně zalijeme vychlazeným pivkem. Sklenici uzavřeme a v teple ponecháme několik dnů uležet. Poté přesuneme do lednice. Třetí (nejen) letní návod reprezentuje chalupářský řízeček. Suroviny: 1 kg bůčku, 100 ml sojovky, 2 lžíce rajského protlaku, 2 lžíce plnotučné hořčice, 1 chilli paprička, sůl, pepř, 100 ml černého piva. Kterak na bůčkový šnicl? Bůček pokrájíme na tenké plátky. Pěstí naklepeme a z obou stran osolíme a opepříme. Do uzavíratelné nádoby si z uvedených surovin (sojovka, protlak, hořčice, paprička + pivko) připravíme marinádu. Řádně tuto promícháme a ponoříme do ní plně plátky masa. Uzavřeme sklenici a ponecháme v lednici 12 hodin marinovat. Následně maso smažíme na rozpálené pánvi z obou stran. Zbytek marinády povaříme a podáváme k bůčku. Se zeleninovým salátem, vařeným či opečeným bramborem anebo jenom s chlebem. P.S. Při pohledu na destruktivní řádění vedení země, která přestala být naše, se nelze nepodělit o staré indiánské přísloví: „Je mnoho způsobů, jimiž páchne skunk“. Howgh!

Chýně (BPH III.) + Řeporyje (ZN 51.): 4. července od M Stodůlky na Řeporyje a dále do Prokopského údolí. Kolem 1 PM stopka v Řeporyjském pivovaru. Usedáme na zahrádku na parkovišti před kulturním centrem Prefunda. Útulno tu přehnaně není. Obsluha neurčitého genderu s nezaměnitelnou UA dikcí se neustále (polo)tlemí. Čemu, jasné není. Možná tomu, že na objednávku jednoho z hostů o turka potměšile odpovídá: „To nepůjde, nemáme vodu“. Zákazníků přítomno málo, vevnitř i venku sotva pět-šest. Na tabuli pivní menu: Vilda 10° (alc 3,2 %), Prefunda 12° (alc 4,2 %), Polotmavá 12° (alc 4,2 %), Tmavá 14°. Prefunda hořká, leč teplá. Jako chcanky. Tož Vilda. První vychlazený, druhý opět nikoli. Karamba! Nabídka jídel tristní. Stálé menu až v podvečer. Včetně tlačenky. Nutno volit výhradně z několika hotovek. Kromě jediné, všecko s knedlíky. Zkoumáme bedlivě přes okno právě donesený pivovarský guláš. Knedlíci příliš důvěry nevzbuzují. Okoralá guma. S nulovým očekáváním prubujeme smažený eidam s bramborem a tatarkou. Za CZK 150. Náš první smažák letos (Věřme, že takový i poslední). Porce relativně slušná. Sýru ve tvaru trojúhelníka dva kusy. Ovšem se sýrem tato hmota, bez chuti i zápachu, pranic společného nemá. Osmažený polystyren, ze které jsme měli na škole nástěnky, by (ne)chutnal stejně. Možná i lépe. Nevábná parodie na vařené brambory bestiálně rozvařená. Připomíná nechutné šťouchačky. Zoufale suché. Talíř doplňuje totálně uschlé a zvadlé otravné lupení. Tatarka ještě přežitelně poživatelná, ale její nehezká konzistence je krupičkovitá. Ubohá futráž, nic víc. Rychle se raději pakujeme, neboť se rozhodně nechceme případně potkat face to face s neblaze proslulým starostou-řeporyjcem. To by asi dobře nedopadlo. Suma sumárum: Zbytečná ztráta času, vyhozený peníz. Na řeporyjské pivko vždycky jen a pouze do Chýně. Což realizujeme až 20. srpna. Cyklohráčkem na Zličín. Cyklohráček téměř prázdný. Ve vagónku s bicykly sympatická baculka-barmanka, Jezevec, Jezevcův Tátoš a řádová sestra Kunhuta, putující kamsi za spasením kohosi. Ze Zličína šlapeme na Chýni  (S výlezem na Zličíně jsme tuto jízdu udělali dobře. Lokomotiva Cyklohráčku je občas náladová a v Noutonicích odmítla pokračovat dále. Posléze se sice umoudřuje, ovšem Slaný se ranní jízdou nestíhá, až tou odpolední). Ze Zličína, kolem Břve k chýňskému Strahovskému rybníku. Tradiční bosý rituál po břehu. Natěšeně hupkáme trávou a vyhlížíme jedenáctou, kdy otevírá Pivovarská krčma (www.pivovarska-krcma.cz). Aktuálně úřaduje v nejsilnější sestavě, v čele s p. RK. Na čepu Řeporyjská 10° světlá, 12° Last Minute světlá a 12° polotmavá. Desina osvěžující a jako vždy nakyslá. Last Minute je světlý ležák. Nahořkle nakyslý. Pitivý. Povedený. Specialitku víkendu reprezentuje bramborák. Naplněný hermelínem anebo stejčíkem vepřovým či kuřecím. Bramborákoví nadšenci zrovna nejsme, nicméně objevitelsky jdeme do něj. Jasně se stejčíkem prasátkovým. Ostatně stejčík (prasátkový či spíše býčkový) byl i původní obědový plán. Čekání si zpestřujeme vzájemným kurizováním s obří piraňou v akváriu. Notoricky nám známou. Fakt obrovskou. A vzpomínkami na dávné babiččiny cmundy. Žádné bramboráky, vždycky cmundy. Krásně dotmava propečené, báječně křupavé, a hlavně plné česneku a majoránky. Žádné nedomrle bledé amolety ani gumové prefabrikáty. S doneseným pokrmem jsme víceméně spokojeni. Veliký stejčík celý vkusně zabalený v propečené cmundě. Hodnotné. Česneku mohlo být více.

Budvar (BPH VI.): Budvarka Lokálka ve Vodičkovce překvapivě skončila. Prostory k pronajmutí. 14. 7. mise na plicní tuplovaně neúspěšná. Obé (ordinace i výčep) zavřené. Budvar sice v dalších zprávách nehraje roli úplně nejzásadnější, nicméně zavlažil i ochladil. Poprvé oživil posázavskou jízdu. Budvar plechovkový výčepní. Zakoupen v minibaru ČD Cyklohráčku. Spolu s chilli cvrčky a červíky s parmezánem. 11. 7. první letošní prázdninový spanilý výlet s Cyklohráčkem. Kolem Sázavy, přes Davli a Týnec do Čerčan. Start z hlaváku s půlhodinovou sekerou. Vysypala se tradiční lokomotiva a musel zaskočit dlouhý tažný motorový vůz. Do Čerčan dorážíme přesně dle grafikonu. Šlapeme lesem na kopcovité Pyšely. Z požární zbrojnice právě vyjíždí obří stříkačka dobrovolných hasičů. Hasiči tři. Ostrý zásah. Chvilinku před tím svolávací siréna. Pokračujeme do Senohrab. Už loni jsme byli nadšeni Hostincem U Andělů. Což letošek umocňuje. Rakovnický Bakalář 11° supersuprový. Játra na roštu s americkým bramborem světově bombová! Kusů jater osm. Kusů, nikoli kousků. Nádherně měkkých a s fantastickou kůrčičkou. Prý se lehce obalí v mouce (a možná ještě i lehce líznou hořčicí). Taková jatýrka jsme ještě nejedli. Smekáme s hlubokou úklonou.  Plechovkový Budvar výčepní z minibaru Cyklohráčku potěšil taktéž 17. 8. Cyklohráček pod ostražitým vlakvelením sl. D. vesele funí na jedné z nejdelších výletových tras do Jičína. Loučíme se ve stanici Nymburk-město. Po pravém břehu Labe si labužnicky užíváme cyklotrasu směr Lysá. S nuda koupačkou v jezeru Ostrá. Až do Lysé nedojíždíme. Elefantem zpátky z Ostré. Kolega poté informuje, že v jezeru Ostrá má být koupání nedoporučené. Možná dokonce i zákaz. Což kromě nás ignorují mnozí další. Odhadem desítky, ba stovky.

Kersko (BPH IX.) + Poděbrady (ZN 35.): 3. 7. Elefantem do Nymburka. Pod Katovnou žebrají pouze kačeny. Bez nutrií. Brutální vítr. Samozřejmě protivítr. Lopotně šlapeme proti vichru po levém břehu směr Lysá. Vynecháváme dunu u Pístů i jezero Sadská. A vlastně i Kersko. Bungalovy Kersko totiž otevírají ve dny všední vždycky až od 15 hodin. Nahoru k Prameni či do Kiosku se nám zajíždět dneska fakt nechce, o zprzněné a nepoužitelné Hájence samozřejmě ani nemluvě. Za malou chviličku průjezdu pod zavřenými Bungalovy Kersko napočítáváme skoro desítku zklamaných zájemců o občerstvení. První den prázdnin, slunno, dvacetsedm, něco po poledni. Proč by měli mít na frekventované cyklo i pěšotrase (kde cca patnáct kiláků přímo na trase vůbec nic jiného na občerstvení není) otevřeno? Ještě by mohli vydělat … Nemusíme všemu rozumět. Tekutiny doplňujeme až na nádraží v Lysé. Z trafiky odnášíme plechovku Radegastu ryzí 12. Hořká a chutná tedy je. Až překvapivě. Ovšem na obal plechovky z hodně tenoulinkého pseudoplechu jsme se bedlivěji zadívat neměli. Kurva, proč nás pivovar vychovává, přičemž bojuje s počasím? Přeškrtnutým piktogramům s vozem a 18+ rozumíme. Nabádají, aby nechlastali mladiství ani šoféři. Ovšem, co ten třetí piktogram? Srp (či kružítko z vlajky bývalé NDR) zkřížený s visící kýtou sušené šunky. Notnou dobu nám trvá poznati, že asi půjde o hodně nepovedeně stylizovanou těhulku. Nešťastný Perun má pazoury plné vody. Hlavní atrakcí jsou slogany, kterak pivovar používá pořád méně a méně vody, čímž zachraňuje planetu. Na zadní straně kód k aplikaci, kde může každý hlasovat pro projekt, který bude pivovar podporovat. Kurva, pivovar má vařit pivo, a ne podporovat projekty! Které neplatí parazité, kteří zvrácenosti vymýšlejí, nýbrž my. I v cenách. Nedobrovolně. Řešením je žádné aktivistické produkty zásadně nekupovat. Leč, existují dnes vůbec ještě i normální? P.S. Koncem srpna nás opakovaně vytáčí opakovaná reklama ve víkendových přílohách jistých deníků. Nadšeně hlásá, že: „Radegast uvařil pivo ze vzduchu!“. Vodu měl získat ze vzdušné vlhkosti. Se zdůrazňováním, že šetření vodou má Radegast ve své DNA. V duchu cirkulárního náboženství, vážně tvrdícího, že svět bude spasen skrze prostou cirkulaci všeho. Blahoslaveni chudí duchem! Koncept cirkulární ekonomiky a ekonomie je cool bublina (a hlavně příhodná vějička na granty, dotace, projekty etc.). Ovšem nejde o nic nového. Již Vlasta Burian ve svých skečích princip cirkularity naprosto přesně formuloval. Jeho oblíbenou hláškou bylo: „Co vydělám, to sežeru. A co sežeru, to vydělám“.

Stará Praha (BPH XIX.) + Žižkov (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII.) + Praha (nejen) pivní (ZN 28.): Nevěřícně zíráme na s. 23 Radničních novin městské části Praha 3, č. 7-8 (červenec-srpen) 2023. Kterými nás radnice chca-nechca oblažuje i přímo do všech schránek. Zalistováváme pravidelně, chceme být informováni. Ovšem zpráva o letošním Žižkovském pivobraní se hodně nepovedla. Pivobraní mělo mít dva vítěze: Malého Janka a Matušku. Jistý Vavřinec Novotný (který zprávu hanebně a zprzněně připravil) oba pivovary popletl a prohodil. Anebo, že by byl Pivovar Matuška založen v Jincích? A Pivovar Malý Janek vznikl v Broumech? Tomu se říká (ne)profesionalita … Kterou, ač nechceme, cálujeme my normální (Obdobně jako třebas šmíráckou pseudofilmovou snobárnu ve Varech. Všichni šetřit nemusí).

Pivní toulky Žižkovem (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII. etc.) aneb co starého (každá změna je k horšímu) doma U sadu: Na žižkaperku, na škroupáku, zkrátka doma U sadu (https://www.usadu.cz) v červenci pokračují retrohotovky. Povětšinou se již opakují. Celkem se jich prostřídalo několik desítek, cca už kolem stovky. Slušné číslo. A samozřejmě „slušnej oddíl“, kterak by glosoval herec Peterka alias judotrenér Tumpach. Na bitky po kozácku (disidentsky za Komančů zvané blitky) však stále nedošlo. K největším hitům pořád patří trhaná slepice, což přitom retro není. Dříve se módně netrhalo, nýbrž normálně obíralo. Přičemž k pipině na paprice neodmyslitelně náleží hustá hutná omáčka, kterou se dycinky zákonitě hustě pobryndáme. Bez toho to prostě nejde. Basta & fidli! Objevily se postmoderní halušky. S kačením masem. Opět natrhaným. Dále namátkou staročeské vepřové korýtko se zeleninou zasypané modrým sýrem, bramborové krokety, ovocný kompot. Kompoty frčí. Meruňkový či broskvový. Na 5. 7. od předpoledne předpověď buřin. Cyklohráčkem po ránu tudíž pouze do Podbaby. Přes Stromovku (aneb Pražský central park), kde je, kupodivu, atmosféra naprosto překvapivě docela příjemná. Dvounožců kupodivu ještě snesitelně. Kupodivu nikdo nikde neprudí. Žádná fetka ani žádný bezďák. Slastná úleva! Třebas oproti miniaturnímu kulaťáku škroupáku, kde bývá rušno (diplomaticky řečeno) prakticky každý den (Včetně mnoha a mnoha zbytečných příjezdů policie městské i státní či záchranné služby. Všechno je zatím na nic. Moc dobře známá grupa agresivních fetek tu řádí každodenně). Piánko dorážíme k Sadu na lahvinku Kasteel Rouge 18°. Belgický speciál s výraznou příchutí třešní (aneb mix tmavého piva Kasteel Donker a čisté třešňové šťávy) zůstává skvělý. A silný. Červencová Volba sládků Master Hop Hop Hop přehnaně velkou díru do světa neudělala. Možná i díky tomu, že na léto byla značně silná (alc 5,2 %). Na srpen jest plánován Ale Tropicale (alc 4,3 %), lehké chuti s americkými chmely. Což k létu pásne více. Zkoušet ovšem asi nebudeme koktejl s Tropikale, podle M. Nevrlého ze Super Panda Circus.​ Suroviny: 150 ml Tropikale, 150 ml Grepová šťáva (džus)​, 10 ml Yuzu šťáva, ⅛  limetky, sůl. Příprava: Polovinu okraje sklenice namočíme limetkou tak, aby na něm držela sůl. Vytvoříme solnou krustu. Do sklenky nalijeme 10 ml šťávy z citrusu yuzu, přidáme 150 ml grepové šťávy a dolijeme pivem Tropikale. Drink se pije přes okraj se solí, která doplňuje citrusové tóny. Na závěr vymačkáme měsíček limetky do sklenice. Ale Tropicale na sadovský čep doputoval poslední červencový týden. Koštujeme ihned po návratu z Tour de Putyk 2023. Neurazí (nás ale Ale ani nenadchne). Chvály se ovšem dočkává od personálu i hostů a hostek. Mizí rychle coby příhodné pivko v příhodnou dobu. I v srpnu se drží polední retrohotovky, k největším hitům opakovaně patří holanďan. Nově na scénu vplouvají babiččiny flíčky na sladko se smetánkou, máslem a mákem. Variace nudlí s mákem. Následují, mimo jiné, hovězí líčka na víně, s kaší (Což za retro moc nepovažujeme. Spíše módní, předražená a přeceňovaná pohlreichovina). Navnadil comeback roastbeefu pečeného do růžová plus nové brambory a sadovská tatarsauce. Kdysi to bývávala nedělní echt sadovská specialitka (ovšem s malými brambůrkami zámeckými), nyní 13. 8. (opět neděle) vévodí rubrice retrohotovky. Vlastně všechno dobré a pěkné je dneska už retro. Testujeme hříšný absint. Absinth Hill´s (alc 70 %). Včetně lžičky s cukrem, přičemž zelený mok nutno zapálit. Před koštem ovšem raději zbaběle sfoukáváme, neb nechceme riskovat vzplanutí bílého bujného plnovousu. Fajnoví šmekři doporučují využití orig absintové lžičky. Perforované. Hra s ohněm může probíhat takto: Kostku cukru předem nechat nasáknout absintem a zapálit. Lze počkat, až karamel zvolna prokape lžičkou, pak ho rozmíchat, přidat vodu a usrkávat, anebo hořící kostku vhodit do absintu, čímž se vznítí i obsah sklenky. Plamen lze uhasit přilitím panáka vody či posečkat, až tekutina uhasne sama. Promíchat, případně doředit ledovou vodou a vypít. Efekt lze napodobit zkaramelizováním krupicového cukru na běžné kávové lžičce a jeho vmícháním do absintu. Oheň ovšem originální recepturou býti nemá. Tradičně francouzsky se absint chlastá ředěný s pomocí perforované absintové lžičky, která se spolu s kostkou cukru položí na speciální absintovou sklenku. Přes cukr pomalu prokapává ledově vychlazená voda až do koncentrace 1:3-5 dle chuťových preferencí. Voda nejenom ředí absint, ale také sráží složky, které jsou hůře rozpustné ve vodě. Nám ovšem více sedí usrkávání kombinace decinky bezinkového lima, ledu a zbytku neředěného absintu. Vodka je ale vodka! 25. 8. si nenecháváme ujít obědovou retrohotovku. Smažené býčí koule, mačkaný brambor, ředkvičko-rajčatový salátek. Šťavnaté řízečky lahodné. Bejk měl koule jako bejk. Zaléváme Kasteelem Rouge 18° a poslední srpnový pátek se nám zase začíná trochu zamlouvat. I přesto, že obnovení provozu na stanici M Jiřího z Poděbrad se trestuhodně odkládá. Z října až někdy na listopad. Snad. Výměna eskalátorů etc. skoro na celý rok? Za jak dlouho by to měli v takové Číně? Anebo se podzemní parkoviště doplňuje dalšími kryty? Za rohem, v naší Kubeličce, v tajemně pověstné řecké taverně, byl načapán brněnsko-pražský Don P. u stolu s jedním z mužů bývalého p. prezidenta. Samozvaní morální kompasové a jejich mediální trouby (a troubové, aby to bylo genderově vyvážené) se mohli vzteky pos… Milión sra… kavárny si v malém počtu bizarně opět zademonstroval za svou jedinou libtardí Pravdu. Tzv. kauza se profesionálním superaktivistům hodila: „Nejde jim o žádného Bla…, ale jde jim o to, aby nemuseli dělat …“ (https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Dvojka-co-nahanela-Blazka-po-taverne-Vzdycky-napisou-blbost-a-pak-se-to-zpetne-prepisuje-Xaver-s-Macinkou-vzpominali-741850). Přitom probleskla zprávička, že v nedaleké pivnici se prý mají scházet osoby ještě bizarnější. Víme, kdo a fandíme jim! Češi jsou smějící se bestie, které vymysleli i následující: „Návod, kterak si zajít v Česku bezpečně na pivo: 1. Po příchodu do hospody oslovte číšníka s dotazem, zda není přítomen některý z poradců prezidentů Klause a Zemana. 2. Zeptejte se, přítomných zda nejsou ruští nebo běloruští trollové. 3. Zeptejte se přítomných, zda nevolili v minulých volbách proti pětikoalici. Pokud budou odpovědi na výše uvedené otázky znít NE, je možno vstoupit a usednout, nejraději k volnému stolu. Doporučuje se dát si jen malé pivo, aby nedošlo k plýtvání v případě, že nastane příchodem dalších hostů změna situace a budete nuceni zařízení opustit“ (https://viditelny-macek.cz/public/kapitola.phtml?kapitola=141552).

Párování piv s pokrmy (BPH XXII. + LXIV. a další): Párem prázdnin byla famózní játra v souznějícím propojení s Bakalářem 11° v senohrabském Hostinci U Andělů. O zlato jej ovšem v rámci Tour de Putyk připravilo mistrovsky delikatesní dueto-papáto pečená morková kostička & Los Banditos 10° (případně Kamenická 10°) v táborském bistru Triko. Vivat zážitková gastronomie! Bronzová příčka je sice se značným odstupem, ale bedna to pořád je. V prosecké Školičce u Beznosky grilované Iberico Abanico s Diktátem Bruselu. Přepychové masíko bylo náležitě posypáno z příruční ampulky Scorpion Morugy. Diktát Bruselu = jedno z mnoha piv s knírem. Světlá witbírová dvanáctka. Papričkově jedovatá ostrost v kombinaci s máslovo-banánovým šmakem velmi, velmi specifického piva je zvláštní. Neobvykle zvláštní.

Pivní kuchaření a kapsaicin (BPH XXIV.) + velká kapsaicinová hitparáda (ZN 50.): 6. 7. v minibaru ČD Cyklohráčku zakupujeme nejdražší položku. Sušený hmyz. Palubní fraucimor doporučuje křupavé červíky. Jdeme do cvrčků. Cvrčci chilli & lime. Producent Grig. Obsahuje více nežli 190 cvrčků. Otevíráme v podvečer U sadu. Jsme hrubě zklamáni visáží - nikde žádné krovky ani tykadla. Malinkaté slano-paprikové buráčky. Také tak chutnající. Slogan na uzavíratelném pytlíku „Není maso jako maso“ výjimečně nekecá. Chilli příliš patrné není. Další balení zakupujeme 11. 7. Vozíme coby poslední bizarní záchranu v brašně Tátoše. Zakupujeme též balení červíků. Čímž jsme, pokud jde o hmyz, minibar vykoupili (Disponují vždycky jen jediným exemplářem). Opět firma Grig. Červíci s příchutí parmezánu. Se sloganem (Kterému moc nerozumíme, snad kdyby byly máničky s velkým M.?): „Nic pro máničky!“. Malilinkatých červíčků (ještě miniaturnějších, nežli byli cvrčci) spousty, chuť parmazánu patrná. Trošku snad i křupnou. U Sadu si nabírá i herec MT. Odskočil si na bar (na jednoho Sádka) chvíli před začátkem kusu, v němž hraje na scéně pod žižkovským vysílačem. Na počátku července si od 5semen.cz odnášíme pytlíček prý nejpálivějšího kari z Indie. Naga Masala. Má být ostřejší i nežli kari Vindallo. Příjemná a aromatická záležitost. Návyková. V naší kapsaicinové hitparádě udělujeme luxusních 9 bodů, které brzičko zvyšujeme dokonce na 9+. Na počátku srpna v prodejně 5semen.cz doplňujeme rychle se tenčící zásobičku kari Naga Masala. Radost si násobíme ampulkou Smoked Carolina Reaper (SHU 2 200 000). Zauzené záležitosti jsme nikdá přehnaně nemuseli, nicméně tady je nakouření decentní. A pálí jako čertík. Košt U sadu povedený. Tudíž bere 9 bodů. Carolinu Reaper Chocolate (o fous pálivější než Smoked) pak přesunujeme z původních (mírně) nadstřelených 9+ bodu taktéž na 9 bodů. Aby si Karolínky nezáviděly. Nemůžeme si pomoci a odnášíme i pytlíček francouzských levandulových květů. Zcela od oka udělujeme 7 bodů i když levandule samozřejmě mezi chilli pálivosti nepatří. Ale když tak krásně francouzsky a intenzívně voní … Použít lze nejenom do prádla či k odpuzení molů, nýbrž i do jídel a nápojů. Třebas do palačinek, makronek anebo do ginových míchanic. Škaredě hnusný a studený počátek srpna. Takovou slotu, zimu a větry v tuto dobu nepamatujeme. Je naprosto nezbytné dělat si drobné radosti. U 5semen.cz zakupujeme pytlíček Vietnamese Tear Jerker Chilli (SHU 50 000-100 000). V drcené formě. Ani není příliš slané. Coby dáreček dostáváme pár kuliček indického White Pepper Muntok. Ostře výrazný. Začneme asi dělat také do pepřů.  18. 8. z FT Jiřák odnášíme vzrostlý keříček papriček Jamaican Rosso. S voltáží o něco nižší nežli Habanera. Kolem SHU 250 000. Tvar soudečkovitě svraštělý. K dispozici ještě zbylá Habanera Orange a Lemon. Chocolate a všechny Scorpiony i Caroliny byly ihned rozebrány. Degustace jednoho zvonečkovitého soudečku, červeného, mírně svraštělého, uskutečněna 23. 8. U sadu. U špičky pálivost minimální, směrem ke stopce a semínkům přibývá. Báječně papričkovitá chuť, šťavnatá. Celkově pálivost opravdu značně pod Habanery. Drobné pálivé chilliradosti pokračují 25. 8. U 5semen.cz doplňujeme zásobu drcených papriček Vietnamese Tear Jerker. Premiérově v drcené podobě zakupujeme také Pequin Chilli (Mexico, SHU 80 000-100 000). O drtínek pálivější, leč i slanější než Vietnamese. Obé hodnotíme 7 bodíky.

Pražské cyklopivní trasy (BPH XXX.) + Hostivar H¹ (ZN 18.) + Hostivar H² (ZN 51.) + Spojovna H³ (ZN 65.) + Jince (ZN 24.) + Liboc (ZN 24.) + Prosek (ZN 25.) + Malešice (ZN 28.) + LP (ZN 32.) + Počernický pivovar (ZN 70.) + Kolčavka (ZN 35.) + Uhříněves (ZN 45.) + Kbely (ZN 55.) + Počerňák (ZN 60.): 16. srpna chvíli po jedenácté usedáme na prosecké zahrádce Beznoska-Školičky (https://skolicka.cz/). Hotovky jsou lákavé, leč dietně jdeme do grilovaného Iberico Abanico. Bez přílohy, jen maso a sosík. Po dochucení Morugou jsme unešeni. Žízeň výborně hasí světlounká osmička Motýle. Spodně kvašená, hořká, pitivá. Přidáváme volume. KrIPL. IPL dvanda. Snad i jó … Na finále specifická záležitost. Diktát Bruselu. Světlá witbírová dvanáctka. S chutí banánů a příměsí koriandru. U Beznosky furt pohoda, klídek. Pro personál nic není problém. Domácí útulné prostředí. Zajíždíme sem rádi. 

Bizarnosti a (nejen) pivní prasárny (BPH LI.): Za(k)análujme story ještě letně červnové. Francouzská zelená poslankyně se rozhořčila nad videem, kde francouzský prezident vypil na oslavu ragbyového týmu na ex třetinku piva a sklenku s rázným klepnutím položil na stůl. Dotyčný tvor video odsoudil: „Toxická maskulinita v politickém vedení na jednom záběru“. Co dodat? 1. Degenerace (hyper)liberálního Západu překročila všechny čáry nejen červené. 2. Malé pivko bylo sice vypito na ex, ovšem čas 14 vteřin je krajně nedůstojný. P.S. Potěšil skvělý text skvělé (a normální) D. Kovářové Politika není pro křehké blbky (Lidové noviny, 4. 7. 2023, s. 11). S vyústěním: „Kňučící politik je lidu odporný a jeho autorita se blíží nule. A kňučící politička tuplem“ (dtto). Neboť: „Život je krutý a politika je brutální řemeslo“ (dtto). Připomeňme, kterak se MPA rozplakala samodojata nad vlastní pokrokářskou ušlechtilostí (Cecilka ze Slunce, sena etc. by kauzu shrnula: „Komedie stará …“). Možná si při šmírácké senátní etudě i ucvrnkla do trenek. Pane Bože, za co? Za co nás tahle trestáš? P.P.S. Mladá Fronta dnes, 12. 8. 2023 na s. 8 přináší popisek ke karikatuře MPA předčítající z knihy Moje výroky 1. díl: „Pohádky ovčí babičky. Z nesmrtelných výroků M… P… A… jednou vznikne humoristický sborník. Aktuálně letí sociálními sítěmi její slova, jimiž oslavila verdikt o stavbě tchajwanské továrny na výrobu čipů v německých Drážďanech. Podle političky je to naše obrovská výhra a dokazuje to úspěch její cesty na Tchaj-wan. U některých výroků P… A... existuje čím dál vážnější podezření, že jsou to ve skutečnosti zašifrované vzkazy mimozemským civilizacím …“. Pane Bože, za co? Za co nás tahle trestáš?

Únětice (BPH LVIII. + LXVIII.) + Bubeneč (ZN 61.) + Perron (ZN 64.) + Chroust (ZN 75.): 9. 7. vedro. Vyrážíme před žhavým polednem. Elefantem do Roztok. Z masaryčky. Amatérská chyba! O víkendech nelze! Vlak sice plný rozhodně není, leč tradičně nacpáno, ba krajně přecpáno ve stísněných pidiprostorách pro kola a kočárky. Dochází k hlučnému duelu kočárku z východu s kočárkem opálených pracovníků poutí. Průvodčí aplikuje taktiku stealth neviditelnosti a dělá, že vůbec neexistuje. Dojíždíme do Roztok. Nádraží už konečně hotové. Útulné přehnaně není. Odcizeně moderní, a především fádně stejné jako všude jinde. Nutno vždy a pouze jen podchodem. Ale co to? Takový nával před jediným pomalým výtahem. Jediné schody výstupu nahoru srdnatě brání UA uklízečka, šermujíc bojovně ohadrovaným mopem. Nahoře umístila zábrany vstupu. Po schodech nelze. Pouze oním výtahem. My dole nespěcháme, ale ti nahoře ano. Hodně. Na právě přijíždějící Elefant na Prahu. Výtahem šanci nemají pražádnou. Berou horní zátaras útokem. Nemladá managerka mopu ječivě kvílí jako siréna. Létají nadávky. Z obou stran. Některé na hraně § 405. V pravé poledne. Krátký sjezdík k již překvapivě otevřené zahrádce Pivovaru Perron. Přesněji obludně neútulné betonové výhni, kde ani roztažené bělavé slunečníky neposkytují stín téměř vůbec žádný. Hosté jsme tady dva. Atmosféra příjemná není. Výčepní nadává barmance. Kvůli chlazení. Nadávání se věnuje více nežli zákazníkům. Oproti loňsku daleko, daleko slabší nabídka jídel, a nakonec i pivka. Napsané položky na venkovní tabuli a na tabuli na stánku naprosto nepřekvapivě nesouhlasí. Spíše intuitivně vytušíme dvanáctku Culta, cosi od Muflona, jakéhosi kyseláče a blíže neidentikovanou Roztockou 10°. Jdeme statečně do ní a iluze si nečiníme přehnané. Je pravděpodobně dneska úplně první, a ještě k tomu to chlazení. Vychlazená opravdu není. Děláme Perronu pá-pá. Pravděpodobně na celou sezonu. Rychle na úholičskou Podmoráň. Do stánku u přívozu. Na lahodné Úňky. Do normálního světa. Osmička i dvanda opětovně boží. U přívozu se na chlazení nešetří. Jasně nutno uzený bok. Se švestkovým dipem. Porce ještě úžasnější než minule. Hranice nemožného posunuty ještě dále a ještě výše. Dva kusy mramorovaného fantasticky prorostlého bůčku. Kopa zelí a kopice vejmrdy. Kozí roh, zásyp kolečky čerstvé dvojí cibule. Ostré, výtečné. Místo plastikových štamprdlátek dvou, papírové pohárky tři! S hořčicí, dipem švestkovým a dipem brusinkovým. La-ho-da! 10. 8. se po studeno-deštivém podzimním týdnu vrací v náznacích léto. Přiměřeně zaplněný (přičemž na palubě čeština a nejmenovaný východní jazyk jsou protentokráte zastoupeny téměř fifty fifty) Cyklohráček pod velením dneska hodně důležitého p. T. funí na Křivoklát, což je na nás daleko a nesjízdno. Výlez v Kladně. Léta jsme přímo v Kladně nebyli (asi naposled ještě za Komančů). O nic jsme nepřišli. Na místní pivovárky, resp. pivovárek je brzy. Po příjemné cyklostezce přes rozlehlý Hřebeč nabíráme směr Lidice. Prostory. Pieta. Tato narušena hlučným pokládáním dlažby před muzeem. Piánko šlapeme přes Buštík, obé Číčovice, okolo Okoře a strašidelného noutonického krchova na Úholičky. Do restu Na statku (https://www.nastatku.com). Smažená krkna s bramborovým salátem je povinností. Přímo svatou. I když chvíli, nelehce, váháme nad pečeným bůčkem na černém pivku se šťouchačkami. Krkna vítězí. Za CZK 159. Pak, že to nejde. Rozmařile dezertujeme slušnou tláčou. Obsluhuje též pí. šéfová R. Ptá se na Pátečníky, které poznala kdysi, ještě v minulém tisíciletí, na staré dobré Maxmiliánce. Odpovídáme, že někteří jsou mrtví, jiní se myslí vrátili do dětství, resp. dětinskosti, další nechodí atp. Stáří fakt není pro sraby. Výhodou je, že na seance nepotřebujeme už veliký stůl. Postačí dvě, tři místa na baru (Pardon, na baru raději ne. Za ten totiž U sadu zaparkováváme chodítko, případně ukládáme berle a hole). Co aktuálně teče z píp Na statku? S Úněticemi rozkmotření trvá, takže Úňky jako loni nikoli. Roztocký Perron Cult 12°, Svijanská 10°, Svijanský Máz 11°, tzv. plzeň a tmavý Granát 12°. Cult nic moc, přesněji spíše nic. Celý Perron je spíše zklamáním. Z nudy a hecu prubujeme Granát od Lobkowicze (alc 4,5 %, IBU 24). Nasládlou čokoládovost mají na svědomí dva speciální slady. Jeden ležák Granát malý, na ukázku, stačí. Příjem černého máme pro letošek tímto vybraný. Nakonec je nejlepší svijanská desítková voděnka. Proč ne. 14. srpna z Petřin Šárkou přes kopaninskou Juliánu na Horoměřice. Herčíkova psí & kočičí klinika doklinikovala koncem roku 22 (Na klinice se motala i dnes již totálně pokérovaná tzv. Kaira. Živící se tzv. uměleckým tetováním na žižkaperku. Přičemž pejska P. vozí v dětském kočárku. Smutné. Začíná totiž připomínat legendární figuru z centru Prahy let dávno, dávno zašlých, která v kočárku také nevozila žádné dítě). Váháme, zda zamířit dolů, do Únětického pivovaru, anebo nahoru, do kdysi vyhlášeného horoměřického bufetu. V Úněticích dneska nelákavé hotovky. Čili nahoru. Vzpomínáme, jak jsme před více jak čtvrtstoletím, se Šedým vlkem (tehdy ještě alias Mladým býčkem), v bufíku bagrovali pověstné brabce. Obří porce. Přitom výtečné, čerstvé a levné. Anebo skvělé a syté masové koule za bůra. Suchdoláci i horoměřičáci však bufet již dávno odepsali. Hledíme na nabídku a spokojeni nejsme. Máme vlčí chuť na zelí. Nic se zelíčkem k dispozici není. Samé jalové vepřové, v mrkvi, na česneku, na smetaně, se žampiony. Sekačka anebo smažáky v housce. Falešná držkovka. Guláš, snad i guláše. Pozorujeme pozorně odebírané vepřové. Rozblemcaná šlichta. Nevábná. Porce nic moc. Báby od okénka na každého zhurta řvou, aby si rychle vybral. To se jediné nezměnilo (P.S. Z masných jídelen, které bohužel již takřka neexistují, a ty zbývající předražené stojí za kočičí drek, si dobře pamatujeme, že obsluha křičela a byla nevrle nervózní skoro vždycky. Na Vinohradské, u bývalého Babiše, se jedna starší slečna masa očividně štítila, což dávala neustále najevo. Adrenalinem byla objednávka v jídelnách, kde u napsaných položek svítila anebo naopak nesvítila světélka. Marně jsme se snažili přijít na kloub záhadě, zda rozsvícené světélko znamená, že dotyčná položka je či není. Nejenže to opačně bylo v různých jídelnách, ale i ve stejné jídelně v jiný den. Objednali jste např. gulášek a paní se štěkavě utrhla: „Není, nevidíte, že svítí?!“. Na stejném místě jindy. Zase chuť na gulášek, které tentokráte nesvítí. Zase špatně: „Nevidíte, že nesvítí? To snad musí pochopit každý, že když nesvítí, tak není!“. Byly to staré, dobré časy. Nejlepší bývala veliká masná jídelna v Myslíkovce. P.P.S. Chování prodávajících je dneska ještě daleko, daleko horší. Jejich neomalenost, neochota a arogantní drzost je nebývalá). Kolega si v Horoměřicích ondyno dával ovárek. Byl otřesen a zhnusen. To je výzva. Poroučíme 20 deka ovaru z kolena (tlustého s kůží), hořčici, křen, jeden rohlík a malý Braník. Platíme CZK 109. Což úplně málo není. Kůžička nechybí. Požít se to nakonec relativně dá. Leč dojem nekazí pouze ponechané pichlavé štětiny, nýbrž především fakt, že ovar je odpadkově šedý, mnohokráte ohřívaný a rozpadá se. Co také čekat v pondělí před dvanáctou. Zbylý ovar od soboty. Čekali bychom však alespoň čerstvý rohlík. Tento je minimálně z pátku. Veletvrdá nechutnost. Křen už není ani parodií. Hnus. Odpudivá kejda naprosto bez chuti. Hořčice je naředěna téměř do bíla, čímž chuti pozbyla také téměř docela. Malé pivko v miniaturním bílém kelímku je studené. Aspoň, že tak. Sedíme pod několika obrovitými slunečníky s nápisy a logy Braník. Na všech tabulích trůní velikánská loga a nápisy Braník. Až při odkládání nádobí si všímáme malilinkatého nápisku čepované pivo Staropramen. Od horoměřického bufíku si dáme další nejméně zase dekádu pokoj. Sjíždíme opatrně do Suchdola. Z poklidné příměstské vísky našeho dětství a raného mládí se stalo cosi nestvůrného. Útulno jako na dálnici. Aut více nežli na dálnici. Rychle pryč. Hrůza! Chceme si spravit chuť v sedleckém BeerCheckpointu U přívozu, poblíž zastávky ČD v Selci. Že mají zavřeno ještě i překousneme, ale otevíračka uváděná výhradně v angličtině nás těžce vytáčí. I za Protektorat Böhmen und Mähren byly nápisy dvojjazyčné! Je naprosto nezbytné zakotvit ústavní právo na český jazyk. Stejně jako právo na hotovost a právo komunikovat se státem nedigitálně. Kdo se toho i u nás ujme? Slovenskem už burácejí hesla: „Zastavme bláznivý liberalismus“. Držme bratrům Slovákům všechny palce! 19. 8. poránu Cyklohráčkem na Zličín. Osádka D, ovšem včetně stále hravé hrajslečny Mgr. Á. Jede se tak pěkně (a odevšad zní výhradně čeština), že je škoda na Zličíně vylézt. Pokračujeme do Noutonic. Přes Statenice a Černý vůl na Únětice. V jedenáct otevírá pivovarská zahrada (www.unetickypivovar.cz), která se během pár minut zaplňuje. Na nás až příliš. Bicyklů hafo. Víkendová nabídka nese název: „To jsem z toho jelen“. Jelení výpečky, zelíčko, obří špekové knedlíky. Lákavé, leč večer nás v noře čekají pečené tlusté ocásky se zelím a knedlem. Prubujeme jelení kýtu na houbách s jasmínovou rýží. Kýta sušší, nicméně prošpikovaná. Rýže přežitelně mazlavě lepivá, hub pěkné kusy a sosík jedle chutný. Kuchař mohl sosíku přidat. Celkově však solidní nadprůměr. Aperitivujeme Únětickou pivovicí. Malá štampdlička. Barva nažloutlá. Hladce klouže. Bez přiboudlin. Hřejivá. Gigapochvala všem nefiltrovaným Úňkám. Nejen za vzorné vychlazení. Speciálem jest povedená nefiltr 8°, naprostou již klasikou 10° i 12°. Nazpět Elefantem z přehřátých Roztok. Vrata pivovaru Perron zavřená. Schránka na otevíračku zcela prázdná. Nikde vůbec nic. Ani prachmizerný nápis křídou, kdy že hodlají ráčit otevřít. I toto ilustruje (ne)zájem o hosty. Prapodivným Perronem si tropickou sobotu kazit nehodláme. Očicháváme pozorně novou podobu roztockého nádraží. Chválíme otočnou a překvapivě bohatě zásobenou knihovničku. Půjčujeme si tituly, které bychom zde fakt nečekali. Díkes! (Vrátíme či zanecháme jinde. Semka výhledově něco zase dovalíme. Knihovničky jsou fajn). Poslední prázdninový výlet Cyklohráčku 24. 8. Do Rakovníka. S vlakéšem p. T. Loučíme se na Kladně. Přes Hřebeč, okolo Lidic lopotně, v jednom z posledním horkých předpolední, do Únětic. Z Makotřas do Středokluk machrujeme a ignorujeme uzavírku silnice. S bicyklem přece projedeme všude. Neprojedeme! Nelze ani projít. Přímo u kraje Středokluk plot. Nejen přes silnici, nýbrž i stovky metrů nalevo. Na druhé straně stovky metrů neprostupného rákosí. Do trenek svlečení, zevlující nepracující snad dělníci za plotem neochotně gestikulují, že by mělo jít snad projít někudy kolem jakéhosi rybníka. Vlečeme Tátoše po strmém strniště. Do kopce se vracet na Makotřesy nebudeme. Tři kilásky a zbabělá prohra k tomu. Umíněně přes strniště. Nahoru, dolů, nahoru. Těžce krušné dva kiláky po poli. Dobře nám tak! Spásou se  stává silnička na Běloky. Do Únětického pivovárku dorážíme se zpožděním po půl dvanácté. Dvounožců dosti. Danke Bohu, méně nežli o víkendech. Úňky 8°, 10° a 12° opětovně velebožské. Testujeme i nový speciál Žitná polotmavá 11,5°. Necementuje jako pověstný(á) plnící Žitohola z novákovic Obory. Dokonce digestuje. Aperitivní pivovička umocňuje chuť na gulášek. Pivovarský guláš z hovězího krku s cibulí a Cvrčkovickým chlebovým rohlíkem. Pan guláš. Nelze vytknout naprosto nic. Chutné maso se rozsýpá, spousty čerstvé ostré cibule, vymazlený knedlík skvěle saje, omáčka famózní. Gulášek roku. V podletní bujarosti zakupujeme únětický pivně-pohádkový titul. Rosen, J.: Kvašan a Chmelík zasahují: Tajemství skřítků z únětického pivovaru. Ilustrace M. Houdková. Brno: Garamont 2018. 144 s. ISBN 978-80-7407-414-1. Do půvabné knížečky nejenom o únětických skřítcích se začítáme hned u stolu. Recenzi přineseme v některém z dalších dílů ZN. UA uklízečka kolem 13 hodiny na roztockém new vakzálu zase tradičně bojovně okupuje jediné schody. Ohání se hadicí jako pendrekem a rezolutně rozestavuje bariéry. Elefant nabírá zpoždění. Stíháme liftem. Uzavřené schody kvůli mytí ještě i chápeme, ale nastražený provaz nahoře, aby nešlo projít ani k výtahu (o knihovničce nemluvě)? Všichni bílý provaz podlézají. Nedomyšlenost anebo škodolibá schválnost a provokace? Téměř přečtený titul, zde minule vypůjčený, na truc zase odvážíme. Jde o brožurku Kuzněcov, A.: V rokli čeká smrt. Praha: Svět sovětů, nakladatelství Svazu československo-sovětského přátelství 1968. 288 s. ISBN nemá. S podtitulem dokumentární román a původním ruským názvem Babij jar. Autentické vzpomínky klučiny na fašisty decimovaný Kyjev. Druhoválečný. Nepřikrášlené ani nezveličené, o to mrazivěji působivější.

Pivní trendy (BPH LX. + LXV.) aneb cool nebo vool (čti vůl)?: Média v okurkové sezóně poinformovala o jakémsi pivním průzkumu na téma „Kde pijeme více, doma, nebo v hospodě?“. Výsledky jsou bolestně tristní. Ještě v roce 2009 to byla takřka napůl (49 % hospoda vs. 51 % doma). Rok 2020: 26 % hospoda, 74 % doma, rok 2021: 25 % hospoda, 75 % doma a rok 2022: 31 % hospoda, 69 % doma. Spotřeba piva na hlavu se přitom v roce 2022 zvýšila o 7 litrů na 139 litrů na obyvatele. Celkový výstav se také o něco zvedl. Pokles pivka v gastronomii má ale nadále trvat. Tohleto řešte, nemilí politici, nikoli například namátkou …

Jihoměstský pivovar (BPH LXIII.) + Richter (ZN 22.) + Vinohradský pivovar (ZN 29.) + Kunratický Muflon (ZN 47.) + Ossegg (ZN 53.) + Gwern (ZN 65.): 2. 7. VW Týnou do Lešan. Ve vojenském muzeu jsme nebyli roky. Expozice se rozrostly a zaslouží pochvalu. Ve venkovní Kantýně u tankové arény točí Muflona. Dvanáctku ležák. Fajnového, studeného. S kolegou si poroučíme moravská cigára po CZK 100. Na větším tácku každý dostáváme cigárka dvě. Tenká a neuvěřitelně dlouhá. Kolem 35 cm. Chutná, ale je toho fůra. Brutálně moc. Kolega stěží zvládá cigáro jedno jediné. Na hamounského Jezevce připadají tři. Přes metr (!) cigára. Přežranost komplikuje prohlídku. V Lešanech, v shopíku, dostáváme tip na Retroautomuzeum. Prý blízko, čtvrthodinku vozmo. Jedeme (velmi ostře) bezmála hodinu. Nalezení Strnadic poblíž Neveklova není úplně snadné. I kvůli (prý věčným) objížďkám. Muzeum provozuje Občanské sdružení pro uchování automobilového dědictví. Bez přispění EU (a obdobných šibalů). Což názorně sděluje přeškrtnutý emblém EU u vstupu. Sympatické! Celé muzeum je laděno ve stylu socialistického retra v duchu motta, že mnohé by se mohlo z minulého režimu vrátit, ovšem bez komoušů. Nad tímto nedialektickým protimluvem raději nedumáme a věnujeme se exponátům. V oddělených, a udržovaných, expozicích trůní přes 200 vozidel. Převážně jde o vozidla vyráběná u nás, resp. ve východním bloku po roce 1948. Nechybí západní fára prodávaná přes TUZEX. Přítomna je i tramvaj, k nejhodnotnějším perlám náleží nádherný (a funkční) dálkový autobus Škoda 706 RTO. V krásném, bílo-zeleném designu. Muzeum schraňuje i dobové artefakty a v neposlední řadě modely vozidel. Některé prodejné, jiné neprodejné. Kolega neodolává. Odvážíme menší modýlek Jawy 250 Péráka a větší (v měřítku 1: 18) červené Škody 110 R (Vše za čtyři litry. Žijeme však jenom jednou). Strnadické retromuzeum za návštěvu stojí a ve všech parametrech převyšuje chladné, jednohalové, automuzeum v Železném Brodě. Kde se nám však líbilo také. Milým bonusem Strnadic je čepovaný, tradičně silně močopudný, benešovský Ferdinand 11° přímo u kasy. 15. 8. konečně uhodila srpnová horka. Elefantem do Milovic. Těšíme se na nymburské U Jelínků. Zavřeno. Otevíračka chybí úplně. Přes Starou Lysou skvostnou polní, posléze lesní, trasou přes Dvorce, Sv. Václava do Káraného. Domníváme se, že nový Vinohradský pivovar otevírá od 13. Chybka se vloudila. Až od 14. Personál sice přítomen je, i dveře jsou už otevřeny, leč vstřícnost k natočení pivka o hodinku dříve očividně chybí. Nevadí. Strčte si kyselé vinohradské za čepici. Vinohrady nejsou Žižkov! Plán B. Kousínek odtud trůní u úřadu káranský vodo + sodomat. Za CZK 10 točíme do bidonu přes litr. Ledová soda je prostě superskvělá.

Antoš (BPH LXXI.): Pivovar Antoš (https://antosovakrcma.cz) opětovně navštíven o konečně teplé sobotě 12. srpna. Samozřejmě s využitím suprového Cyklohráčku, který se o víkendech od půle července navrátil ke své původní trase. Přes pražský Semmering, Zličín, Zákolany etc. Na palubě Cyklohráčku panuje nálada báječná. K čemuž přispívá, že všude zní pouze čeština. Jaká krása! Velí sl. D., hraje si hrajslečna Mgr. Á. (Ani se dnes neztratila). U Antoše usedáme úderem zvonů o jedenácté, přesně na otevíračku. Obsluha se objevuje po 7 minutách a 52 vteřinách. Připomíná východního krotitele tygrů z cirkusu Humberto. Chvílemi je dost mimo realitu, což střídá s návaly familiérnosti, hraničící s dotěrně světskou vlezlostí. Přehnaně příjemně se necitíme. Tady úplně poprvé. Pivní list bez Tlustého i Hubeného netopýra! Další zádrhel. Aperitivujeme Spišskou borovičkou. Pravá slovenská. Poté Antošův ležák. V novém skle, s barevným logem. Sklo vkusné, ale ležák by potřeboval dochladit. Dále na čepu desina Rarach, Polotmavá 13°, Sunny Ale, Relaxed APA a kyseláč Chernobeer Atomic Sour Tangerine & Kiwi. Nabídka jídel omezena na nemnoho položek stálého listu. Upřímně, vybrat si, nemáme co. Guláš jsme měli minulý večer, na halušky a strapačky až tak moc nejsme. Smiřujeme se vnitřně s předkrmovými smaženými karbáčiky. V poslední chvíli zrak padá na venkovní tabuli s hovězími žebry. Nikde jinde psaná nejsou a obsluze je to očividně úplně fuk. Tož hovězí žebra. Na žebra čekáme od objednávky 42,5 minuty. Hostů celkem tři (z toho dva pouze pijí). Leč žebra za to stojí. Dotmava, na prkénku. Chutná (Skoro tak vyladěná, jako dříve pověstná a vyhlášená hovězí žebra v únětickém pivovaru). Pár bramborových dukátků (mohlo jich být více). Něco rozpečeného chleba. Zajímavá, jedlá a vhodná hořčično-medová omáčka v mističce. S hořčičnými kuličkami. Namísto psaného domácího salátu coleslaw zbytečná a fádně nudná rukola. Jako finále objednáváme kyseláče, donesen zase ale Antošův ležák. Nemáme sílu cokoli řešit. Rezumé: Obsluha. První minus. Absence Netopýra. Druhé minus. Chudý, ba zoufale chudý jídelní list. Třetí minus. Jiný salát. Čtvrté minus. Jiné donesené pivko. Páté minus. Celkově to přitom ovšem nikterak strašlivé nebylo. Odjíždíme nasyceni i napojeni. Ovšem z Antošovy krčmy je docela obyčejná hospoda. Kterou místním vehementně doporučovat už nelze (Jak jsme, značně nekriticky z nostalgie, činili neustále doposud). A přespolním už vůbec ne. Jezdit sem, jen kvůli Antošovi už, bohužel, cenu opravdu nemá. Při příští návštěvě Slaného otestujeme (konečně, po letech) slánskou Továrnu. Cesta nazpět krušná. Nahoru, dolů. Včetně pekelných serpentin ze Zákolan na Trněný Újezd.

MMX (BPH LXXII.) + Třebáň (ZN 16.) + Všeradice (ZN 17.) + Kytín (ZN 51.) + Řevnice (ZN 60.) + Radotín (ZN 64.) + Srbsko (ZN 71.): 3. srpna konečně cyklopočasí. Aj keď … Každodenní deště jsou protivné a k tomu je pořád sucho. Kvůli dešti nerealizujeme plánovaný výlet Cyklohráčkem 1. srpna. Měl dojet do Kácova. Nedojel. Vysypaná Žehlička a čekání na náhradní lokotku z Čerčan, která soupravu potupně dotlačila do Skalice. Což nám (nadšeně i méně nadšeně) sdělují účastníci i osádka 3. srpna, kdy rozmilý Cyklohráček frčí až do předalekého Rožmitálu. Jezevcův Tátoš zůstává jediným bicyklem (až do Lochovic), zato kočárků desítky. V zadních vagónech pro děti a kočárky plno už z hlaváku. Další, a to dvouciferný počet, kočárků se vměstnává a směstnává cestou. Narvaný a téměř neprůchodný je i náš vůz pro velocipedy (Při jedné z dalších jízd nám velesympatická baculatá hrajslečna prozrazuje, že v jednu chvíli bylo na palubě Cyklohráčku kočárků celkem 38). Vlakvedoucí K. vše zvládá s grácií a přehledem. Jen některé maminy jsou oprskle neukázněné a nadávají na nával (Který ovšem tvoří ony samy. Jako věčné nadávání řidičů na kolony. Přitom ony kolony jsou oni sami …). Vylézáme v Jincích. Místní Pivovar Malý Janek otevírá až od 11. Nečekáme. Jízdu notně komplikuje vítr. Vichr. Místy brutální. Šlapeme na Hostomice, kde místní pivovar ze zásady a z principu fakujeme. On je stejně ještě zavřený. Otevřeného jsme se nedočkali nikdá a ani toho nikterak nelitujeme. Hostomice rádi zkrátka nemáme. Cíleně míříme jednou z nekrásnějších cyklotras do země Všeradovy. Do stále sympatických Všeradic v nádherné podbrdské krajině. Zámecký hostinec u paní Magdalény (https://www.zamecky-dvur.cz/hostinec) nabídku omezil. Téměř minimalizoval. Pár položek na stálém lístku (bez gulášku), dvě hotovky, dvě pivka na čepu. Jiříkův ležák 11 % (alc 4,6 %, IBU 31) a Summer Ale 8 % (alc 3,5 %, IBU 41). Obé ujde, osmička překvapuje hořkostí. Z hotovek k mání maďarský perkelt s těstovinami a naplněný bramborový knedlík. Nic moc výběr. Zpočátku si nepadáme do oka s personálem. Venku u dvou stolů sedí a jedí místní, leč vrchní posílá - a to nepříliš omaleně (diplomaticky řečeno) - Jezevce dovnitř (Jezevec zaparkovává stroj a usazuje se venku. Vrchní v černém postává mezi dveřmi, kouká přímo na Jezevce a několik dlouhých minut provokativně nereaguje. Poté přichází a bez pozdravu silně nepříjemně zasyčí: „Dáte si něco?“. Na žádost o jídelní a pivní list reaguje beze slov. Natočí palec směrem ke vchodu do restaurace. Dotčený Jezevec chce odejít také. Tohloto je drzost! Přichází však mladá kolegyně a jídelák donáší). Vrchního sere, že fouká. Občasné poryvy (Poznamenejme, že aktuálně spíše slabší nežli silnější). Bez kapky deště. Nebe modré. Azuro. Vrchní opakovaně na kolegyňku poštěkává, že přeci venku obsluhovat nebudou. Přitom chlapi u vedlejších stolů vesele pijí i vesele jedí. Při objednávce perkeltu a uctivém dotazu, zda by namísto těstovin nešlo dát knedlíky, vrchní triumfuje. Opět zcela beze slov, s vítězoslavným výrazem, radostně kroutí hlavou, že nikoli (Přitom ve stálém menu knedlíci figurují, houskoví u svíce a bramboroví u vrabců). Maso a sos perkeltu poživatelně chutné, těstoviny jsou tvrdé odporné vrtulky (Kdyby to byla alespoň stylová tarhoňa). Jezevec si dává práci a umíněně nechává na talíři vrtulky všechny. Vrchní odnáší talíř a škodolibě utrousí: „Nechutnalo?“. Jezevec to už nevydrží a ptá se, zda je vrchní tak nebetyčně nasranej, protože fouká? Ledy jsou prolomeny. Vrchní roztává a vysvětluje, že s hosty jsou právě kvůli větru a dešti neustálé problémy. Sedí venku a stěžují si na rychle chladnoucí jídla. A na neroztaženou pergolu, kterou přitom nutno při větru rychle stahovat. Dodává, že venku musí pořád nechávat sedávat místní. Chlapi jsou kuřáci. Loučíme se v poklidu a míru. Fučet trošku ustává. Tudíž vychutnáváme Route 115 do Třebaně. Zadní. Stavíme v Hatích u legendárního Saloonu (tj. U Menclů). Funguje (včetně stálé výstavy Marko Č.), ovšem až navečer. V Hodyni máváme daňkům. Za plotem polehává už celé stádo. Na 4. 8. ohlašovaný déšť posunut. Cílíme na dobřichovicko. Elefantem do Černošic. V novinovém stánku u nádraží Dobřichovice zakupujeme skoro poslední dva kusy map Brdy-Hřebeny od Marko Čermáka. Předchozí jsme rozdali. Marko nic nového již (asi) nenamaluje. V Pivotelu MMX Lety (https://mmxpivo.com) na MMX čepu výčepní, ležák, pšenice a smoked Americana. Výčepní i ležák jsou zdejší standard. Halasně chválíme krknu z hotovek. Veliká porce, jedlá krkna přelita hutně poctivou rokfórovou omáčku. S fritem. Za stopade a nějaký drobný. Pak, že to nejde. Inspirativní je pohled na obsluhující mladičkou statnou holčinu. Sympatickou, milou, makavou. Famózně kyprých tvarů, baculatě selsko-rubensovských. Což umocňují přiléhavé a těsně obepínající (přesněji zařezávající se) legíny. Pěkné. Až na tu tetuáž … (Druhá holčina zohyzděna kérkami ještě otřesněji. I Steve McMotýlek by se v trestanecké kolonii na Ďábelských ostrovech upřímně zděsil barevných mazanin a otřesných klikyháků. Přitom taková pěkná a milá holka). Odjezd z Řevnice, kde první týden srpnový parkuje Legiovlak. Tento jsme pečlivě procházeli před lety na masaryčce. Legionáři k naší historii patří. Nicméně zradili minimálně dvakrát (Císaře Pána a posléze Kolčaka). Křivopřísežnictví je ovšem asi naší tradicí a osudem. Lze se pomocí něj dostat až na Pražský hrad. Lepšolidem to nevadí. Nám ano. Dosti. 11. 8. se cíl z původních Litoměřic nuceně dramaticky mění na zbraslavského Kelta. Změny nelitujeme. Lipan světlý ležák sice dnes řidší a mírňoulince do nakysla. Nevadí. Nutno přepít. Klenotem klenotů zůstává obligátní grilovaná krkna s míchanou přílohou. Obligátně jako vždycky U posledního Kelta souprava úžasná. Navíc se p. mistr grilu při odběru táže, zda máme rádi kopr. Máme. Porce zasypána čerstvým a prudce aromatickým koprem. Skvělé! Kopr dává božské maně další novou dimenzi. Slyšíme hrát anděly na šalmaje. Skvělá nálada nás neopouští ani cestou zpět. Drobná výluka. Namísto hlaváku se vezeme až na Zahradní město. Světácky obratem vlézáme s Tátošem do vídeňské expresní Vindobony na hlavák. Průvodčí dělá, že nevidí. Díky moc. 21. 8. míříme ke Keltovi z Chuchle. Velké. Lipánky aperitivně doplňujeme malou zlatavou hruškovicí z dubového sudu od Žufánka. Zlatavá laskomina. Absentuje grilmaster, a tak chvilku nenabízejí stejky. Mladinká pomocná šikulína se šmrncovními rovnátky a hrdě vztyčeným blonďatým ohonem si však troufá na krkovici. I s míchanou přílohou. Nehraně se zajímá, kterak se jí dílko povedlo. Má radost. My také. Krkna úžasná. Příloha jakbysmet, včetně prémiového žampionku. Chrochty, chrocht. Poslední Kelt rozdává radost. 22. 8. předposlední prázdninový výlet Cyklohráčku. Velí pí. T. Cíl: Dobříš. Bicykl jediný (Tátoš). Kočárků přes dvacet. Matky a báby tentokráte panovačně namyšlené a protivně roztahovačné. Nejvíce ty, které pyšně nalezly ve Vraném a následně v Mníšku. Tzv. honorace. Poděkovat za pomoc osádce s naložením a umístěním kočáru? Proč? Chovají se k ní jako k otrockému služebnictvu. S okolím jednají jako s póvlem. Bezostyšně okupují i cyklovagón a vrhají čarodějnické pohledy na sedícího Jezevce (který se taktéž netváří zrovna nadšeně). Vadí jim, že nemají celý cyklovagón pro sebe. Jezevec překáží nevychovaným fakanům v roztahování a vřeštění úplně všude. Hrací vagóny jim nestačí. Prý je tam horko. Za což samozřejmě mohou České dráhy. Krávy nebeské … Vyjíždíme z Dobříše Bekovkou na Knížecí studánky a tlačíme z posledních sil nahoru na Klondajk-Stožec. Výheň ďábelská. Všeradickou alejí sjezd opatrně na Podbrdy a Všeradice. Zámecký hostinec u paní Magdalény (https://www.zamecky-dvur.cz/hostinec) na vývěsce inzeruje Jiříkův ležák 11 %, Summer Ale 8 % a Summer Night 12 %. Osmička, která je nejhořčí, prý došla. Jedenáctka tekutiny vcelku doplňuje, dvanáctka se záblesky šťavnatosti, leč nepříliš vyladěná. Nabídka krmi pořád chudičká. Zbyly hotovky. Do knedlíků s rajskou se nám v parnu nechce. Objednáváme vepřové s mrkví a vařeným bramborem. Očekáváme nemocniční blaf. Jsme nadšeni. Brambory krásné i krásně uvařené. Rozmačkáváme je vidličkou do tuze jedlé omáčky s velikými kusy chutné mrkve. Kostky masa prorostlé. Souprava má ambice usilovat o titul hotovka prázdnin. Potěší, osvěží, zasytí. Toto se p. kuchaři povedlo. Abychom Všeradice nepřechválili. Dvojčlenná dívčí obsluha se ochotou nepřetrhne. Místním zvykem se stalo, že personál zarytě odmítá obsluhovat venku. Minule vadil vítr, dneska zase horko. Za vším je spíše lenost a neochota. Přitom i pergola zůstává roztažená. Holky se ostentativně plouží a okázale dávají najevo, jak jsou upoceně přepracované. Dodat je na místě, že Jezevec přitom je venku i uvnitř úplně jediným hostem. Musí si chodit k předalekému výčepu objednávat sám. Vchod k výčepu, kterým se léta vstupovalo dovnitř opatřen nově tabulí s nápisem Vstup jen pro personál. Staronový vstup je o hezkých pár metrů dále a k výčepu je to přes celou dlouhou místnost. Další krok k tomu, aby se nemuselo obsluhovat venku? Proč tedy venku stoly mají, když to až tak strašlivě vadí?

Litoměřice (ZN 37.) + Ctiněves: 6. 7. Cyklohráček drandí pod velením rázné sl. D. Výlez v zastávce Ctiněves. Pivovárek otevírá ve svátky až od 11, tudíž ještě výšlap do blízké vísky Černouček, kde má mít domek PePa s ochrankou v požární zbrojnici. PePa se dnes nekoná. Dále polňačkou těsně pod Řípem (kde mírně kufrujeme) na bírek. Podřipský rodinný pivovar (https://podripske-pivo.cz/main.php). Das Ripberg Bier. Se sloganem: „I sám Čech by si ho dal“. Pivovárek v prostém vesnickém baráčku. Na nic si nehraje. Stav čepu: 8° Bajker, 10° Summer Ale, 11° světlý ležák, 11° polotmavý ležák, 12° Pale Ale. Další akvizice v PETkách anebo KEG sudech. Nevytočená a mírně zatuchlá jedenáctka neurazí, ovšem ani nenadchne. To spodně kvašená osmička píše. Na tu je p. šéf náležitě pyšný. Ujde Pale Ale. Příjemno. Včetně nakládaného romadúru. Řádně uleželého. Místní prý sem chodí. Přesněji půlka, druhá vysedává u géčka v téměř protějším Hostinci U praotce Čecha. „Co Mohamedu Mekka, to Čechu Říp“. Ani Říp však už Čechům nepatří. Památné místo české mytologie a historie vlastní Američanka, přivdaná k Lobkowiczům. Jde o Margaret Brooks Lobkowicz z městečka Dover v Massachusetts. Bezohledně se u Řípu těží dřevo, jinak se „vlastník“ o pranic nestará.  Národní kulturní památka Říp byla v restituci vydána Lobkowiczům. Co dodat? Krajina kolem Řípu je magická a vůbec ne nudná placka. Zpátky Elefantem od EMĚ z Horních Počapel. Výhledově nutno vlastenecky až nahoru. Na horu Říp. Trasou Roudnice - Krabčice - Říp - Ctiněves. Info mazaně vytahujeme U Sadu ze sl. L., která je původem právě z Krabčic. 8. srpna zakupujeme lístky na několik jízd na hlaváku. Bez bicyklu. Na otevřené normální pokladny jsme o prázdninách narazili pouze jednou jedinkrát. Frontový had před kasami, kde se musí rychle přebíhat, přiměřený. Už ani moc neláteříme. Co však doslova šokuje a vyráží dech, je vzhled ochranky (?) potulující se areálem hlaváku. Slovo potulující je zcela na místě. Černá trojice snad velmi mladých vychrtlin v černočerném. Oblečení a výstroj na nich visí. Působí zlověstně agresivním dojmem zfetovaného gangu mířícího za výpalným. Visáží, chůzí i celkovým vystupováním, včetně kanalizační mluvy, resp. mumlavě sprosté slangové samomluvy a permanentního uplivávání. Důvěru budí ve výši záporné nuly. Kdyby si černou ústroj oblékl nejzanedbanější bezďák somrující v přilehlém Sherwoodu, působil by o řád důvěryhodněji. Tady přestává legrace. P.S. Na masyryčce 17. 8. odpoledne se u zdi coby ochranka (?) kroutí drobné dítě. Opálené útlé dítě vypadající na 12-13 roků v černočerné výstroji. Horní polovinou těla neustále kmitá. Chvíli máme strach, že je stiženo epileptickým záchvatem. Proboha, co kdyby se opravdu něco stalo, a někdo potřeboval opravdu pomoc? Jízdenky zakoupeny i na dlouhou páteční jízdu plánovanou na 11. 8. Počasí hlášeno příhodné. Cílem mělo být Ústí. Odtud do Litoměřic, do Biskupského pivovaru u sv. Štěpána. Ráno zlověstně zataženo. Zvažujeme úpravu či dokonce změnu plánu. Nakonec do Elefantu v 9:42 nalézáme. Leč čas odjezdu nám krutě nevyhovuje. Jezdili jsme vždy před osmou. Tento spoj zrušen. Z masaryčky do Ústí možno v 5:42 a poté až v 9:42. Obáváme se kočárků. Zcela oprávněně. Už na masaryčce přední i zadní oddíl téměř neprůchodně překočárkován. Kočárky s nečeskými doprovody. V Dejvicích agresivně najíždějí další a další. Dále nelze. Prcháme a konečně měníme plán. Přes žižkaperk a vodku na stojáka U sadu metrem k nové dílčí metě Kačerov, s cílem konečným v podobě zbraslavského Kelta. Leitmeritz napodruhé letos odolal.

Pivní snob (ZN 42.): Z pivka se v pošahaném světě šijí už i šatečky. Na zahájení festivalové snobárny ve Varech se jedna z největších kavárenských duševních gigantek honosila kreací z pivní látky, na kterou padlo 300 litrů Pilsner Urquell. Nanomateriál na bázi pivní celulózy byl vyroben v Austrálii. Média šílela, že rčení „Pivo dělá hezká těla“ dostalo novou dimenzi.

Tour 2023: Letopočet 2023 a 110. ročník Tour de France (Pogačar zasejc druhý, vyhrál opět nelidský dánský robot) a především další ročník jihočeské Tour de Putyk. Vzpomínky na devadesátky stále zůstávají zastřeně mlhavé, svědků a pamětníků ubývá. Na pivní (ani žádný jiný) deníček v divokých devadesátkách prostě (nejen) čas fakt nebyl. Tudíž nemáme přesně zdokumentováno, o kolikátý ročník jihočeské cyklopivní kalvárie vlastně jde. Odhadujeme numero 26 (Anebo 27?). S bicyklem (smutně) premiérově letos pouze Jezevec. Kmetský věk už dohnal Šedého vlka, který s denním předstihem doráží bez velocipedu (Přivezen na černo stanujícím vodákem-plavoukem za přísného dozoru černé vodácké feny Daisy). C'est la vie! Čahoun na týden druhý měl doputovat se strojem. Svým červeným obrovitým kombajnem. Doráží bez, neb byl hnisavě pokousán po umíněném cvičení umíněného hafana rodičů. Doráží s rodinným klanem, včetně tchýně & šamstra. Jezevcova příjezdová anabáze letos opětovně ve znamení supernapěchovaného rychlíku z Prahy na jih se zlými vozíčkáři. Některými bez povinných rezervací. Agresivně se ovšem domáhajících vjezdu do prostoru pro bicykly s místenkami. Nebývalou agresivitu přitom projevují nikoli samotní - na smrt vystresovaní a nelidsky kvílející - nebozí handicapovaní, nýbrž jejich namistrovaný doprovod, který žongluje s nesnesitelnou porcí emocionálního vyděračství. Prý mají právo … My normální (a s místenkami) snad žádná práva nemáme? Jezevec okamžitě přenechává svá hned dvě rezervovaná místenková místa k sezení (druhé bylo pro Šediváka). Vděku se však věru nedočkává (poděkuje pouze profesionální pan průvodčí) - prý batohem a zavěšeným kolem (na vyhrazeném a zaplaceném místě) překáží manipulaci s vozíky a permanentnímu přenášení připochcaných a připosraných postižených na přilehlý hajzlík s přebalovacím pultem. Každý dobrý skutek bývá po zásluze potrestán. Za dobrotu na žebrotu! Příště místa přenechávat nikomu nebudeme. Z legendární chatky No. 6 base campu Fort Dobronice Jezevec vyjíždí sólo. Chatka No. 6 letos bez myšáků, zato pravidelně přilétává poránu sršeň-průzkumník. Dostává se dovnitř i přes zavřené dveře a okénko. Nastříkaný Biolit proti vosám a sršáňům jej nikterak neodrazuje. Spíše přitahuje a rajcuje. Letní pohodu vytrvale kazí otravně proměnlivé počasí. Týden prvý supertropy střídají tropy, nečekaný ranní chlad a těžce nevyzpytatelné přeháňky, ba i (vesměs ranní) buřiny a odpolední průtrže, lijáky a konve. Najeto proklatě málo. Za zmínku stojí pouze náročné přenášení Tátoše po břehu po značce z Dobronic do Bechyně. Po cyklostránce letos šlo o jeden z nejméně vydařených ročníků Tour de Putyk vůbec. Zkrácený týden druhý nic nevylepšuje. Právě naopak. Kosa, deště, průtrže. Fakticky probíhá jenom Bechyně a Tábor. Využíváme jízdu bechyňkou. Vlastně každodenně, někdy i tuplovaně. Romantika a lenost v jednom. Alespoň přibývá čárek za sjezdy kultovním třebeličákem, kde bolestně ubývá stromů. Soustavně. Přibývá holin. Tragické. Do itineráře připsán dvojciferný počet sjezdů třebeličáku (z toho jeden, vlastně skoro dva noční) plus jeden sešup pěšmo. Nahoru bicyklmo dvakrát. Oázou, útulnou a záchrannou i oživovací stanicí se po oba týdny Tour stává bechyňský Pivovar Keras (https://www.pivovarkeras.cz). Zdravíme známý personál (nejlepší zůstává pí. Á.) a štamgasty na bicyklech, elektromašinách, koloběžkách i vozíku. Na čepu furtovně Keras světlý výčepní, světlý ležák a tmavý ležák. Žádné experimenty. Což je dobře. Ceny zůstávají akceptovatelné. Dvanda Keras se bez problémů pochlastávat dá (a docela dost nám letos šmakuje), přírodní krkovička i šumavská topinka pořád suprové. Vychutnáváme sytá žebra, davelskou klobáseň a též i ještě sytější smaženou nivku. Na koleno letos nedošlo. Nechybí vodečka Carskaja (zazdívaná do točené malinovky) a premiérově vodka Helsinki Raspberry 40 % (s nevtíravou sladkostí přezrálých malin, žádný tlamolep, píše). Sedí se v Kerasu na venkovním posezu fajnově. Dokonce střídají i dvojí gulášek. Tmavý vepřový s cibulí a žlutý vepřový, mexický, s kukuřicí a fazolemi. V Bechyni dále registrujeme znovu otevřenou Protivínku (s logy Lobkowicze), protější Hotel Panská (se Špajzem), podnik U draka a čím dál méně a méně vábnou žrádelnu Na růžku. Se silným znechucením zjišťujeme (nikoli jednou, nýbrž po vícero dnů), že v celičké Bechyni bývá (nejen) v poledne prachobyčejný guláš k mání, a to ještě ne vždycky, pouze na jediném místě. Jihočeský kapr pak vůbec nikde. Zato kebab si lze dát na místech minimálně dvou, spíše však třech. K zblití! Večer v Bechyni premává Kinobar. Působí opuštěně, zpustle a přiměřeně strašidelně. U Pichlů testujeme budvarský kroužek. Nic moc. Vodový. Lepší je Budvar tmavý. Filet ze pstruha s bramboráčky chutný, leč žádné obdivné wow nezaznívá. Pamatujeme pstruha celého v báječné krustě. To býval jinačí level. Nakonec je z povinné návštěvy Pichla úplně nejlepší čočkovka na kyselo (A obsluha. Obě dámy léta potkáváme, hlavně pomenší velesympatickou ještěrku, která - jako každý rok - roztomile očekává objednávku jatýrek na roštu). Opravdu osvěžila (čočkovka). Cykloservisman-pábitel p. R. ukončil živnost kompletně. Ani opravy už neprovozuje. Dostáváme tip na p. M. Také již bez živnosti, pomáhá jen bechyňákům. Ochotně se na nepěkně (v rozkroku) vrzajícího Tátoše dívá, utahuje, promazává. Odmítá si cokoli vzít. Děkujeme! I p. hasičovi-cyklistovi z Kerasu za tipy a doporučení. Tátoše zanecháváme v Táboře přes víkend, kdy odjíždíme zkontrolovat Prahu (včetně domovského Sadu). Také v táborském cykloservisu panuje milá, vstřícná a ochotná atmosféra. Prasklý střed vyměněn. K městečku Bechyně dodejme, že 15. 7. celé žilo akcí Rafty, 22. 7. se uskutečnil 51. ročník koloběžkové Grand Prix Bechyně a 29. 7. pak 12. ročník keramických trhů. Na 11.-13. 8. jsou připravovány velkolepé oslavy 700 let. Jaká byla další gastro- a pivní scéna? Base camp zdobí nový přístřešek lesního okénka U baby Jagy. Tzv. plzeň se (naprosto nečekaně) výjimečně přežít dá. Ovšem sklo musí být namražené. Což platí jen pro týden prvý. Týden druhý změna obsluhy a tzv. plzeň strašlivá. O Kozlu nemluvě. Zoufalý Šedý vlk (nemaje kola na únik z díry) lemtá nehorázně předražený červený krabičák a posléze si z bechyňského Tesca přiváží jakési moldavské sladké patoky. To jsou konce! U Jagy však bodne i nakopne Jelínkova hruška. Penzion U jezu pořád v osobité režii Pepy D. S Radegastem 10° a 12°. Občas Pepa uvaří. Guláš a polévku. Dále už jen smaženosti. Repertoár nikdy nemění. Guláš tuze, tuze mastný, nezahuštěný. Už za dvě kila. Zasytí. Radegast má ošetřovaný, což Pepa D. neustále chlubivě zdůrazňuje a vykládá úplně každému na potkání. Desina plytká, dvanda solidní. Jako obvykle i letos Pepa D. zpovykaně náladový. Nesnáší malá pivka. Účtuje je stejně jako velká. Pepa zavírá a otevírá nikoli dle potřeby a hostů, nýbrž zcela podle svého rozpoložení. Spoleh na něj pražádný. Umolousaně depresivní stánek u Luboše totálně nepoužitelný. Pozoruhodně kyselá břečkovitá tzv. plzeň (antipivo Tour) a ještě kyselejší starouš = nebezpečné eurokanálie. Není už ani Budvar v plechu. Jídla dramaticky ubylo. Tuze tuhá, tuze nedobrá parodie na klobásu a prefabrikované smažené veleodpornosti (Nesoudný Šedivák sice ondyno cosi mele o relativně přijatelných, prý domácích, plněných bramborových knedlících, ovšem jeho laťka je po pár dnech samotky v díře nastavena zoufale nízko a vnímání notně rozostřené. V silnější chvilce připouští, že domácí nebyly …). Dobronická hospoda nahoře inzeruje desinu Radegast. Tato překvapivě trůní, vedle Kozla, na tabuli hospody v Ratajích. Stádlecká hospoda nás nakrkla. Šlapeme notně vyhládlí na hotovky a dojíždíme ve 13:03. Otevřeno 11-13 hod. Poté až odpoledne. Potupně žvýkáme plastikovou tláču z COOPu s plechovkovým Radegastem. Vynecháváme i Opařany s ústavem. Neláká nás ani trochu ani sousední camp Na papírně, kde mají nedomrle cmrndat silně nedomrlého Dudáka. Od pěších vodáků získáváme info o přežívání Saloonu Bečice s Kozlem. Malšicemi projíždíme. Rejda už dávno, dávno není Rejdou a na zkurve… instituci U Michala zvysoka kašleme. I na nepitelné tamější těžké Bernardy. Totéž platí o čenkovském Kluzákovi, snad pořád s eurokozly. Letos zůstala nenavštívena Želeč. Více nás ale rmoutí Mažice a borkovická blata. Snad za rok. Třikrát jsme natěšeně zasedli na zahrádce táborské akvizice novákovic Pivovaru Obora. Ve Výčepu (https://www.vyceptabor.cz). Naší srdeční záležitostí zůstává Srpěna (jako pivko Tour). Boží, svěží, veselá, pitivá. Klasická. Obora 11 % Srpěna (alc 4,5 %, EPM 11-11,99 %, IBU 31). Czech Pale Lager. Světlý spodně kvašený ležák, nefiltrovaný, nepasterizovaný. Vařen klasicky třírmutově. Využit vlastní chmel (Žatecký poloraný červeňák). Srpěna vždy osvěžila a vždy zaperlila. Okusili jsme výtečné a hořké 9° Výčepní a nevyzpytatelného siláka 17,5° Punk IPA. Apetit zdravě posílila zlatavá Žufánek jablkovice z dubového sudu 45 %. Zlatavá radost. Myslivecký špek na rozpečeném chlebu opět jako marcipán. Romadúr skoro přišel sám a měl grády. Kolega mocně pochvaloval i tláču. Ocenit nutno oborský plech Hard Seltzer Lemon. Návyková sodovka, která má gule (alc min. 5,6 %). Šlape se po ní lehce a zpěvavě. Potřikráte pozdní gurmánský obídek v táborském Triku. Bistro Stárkův dvůr se nově jmenuje Triko. Hotovkových jídel méně, leč speciálností hafo. Část obsluhy kompletně pokérovaná od hlavy k patě. Poprvé teče Obora Jahoda Sour 12°, Matuška California 12° a Los Banditos 10°. Jahoda kyselá a osvěžující, jak má být. Pivo to ovšem není. Malé pivko Los Banditos naservírováno ve stylové rumové sklence-baňce Chroust. Uvařil sedlecký Chroust & Sibeeria. Spodně kvašený slabý ležák, s kukuřičnými vločkami a dubovou štěpkou. Mexiko. Štěpka dodává trpce nevšední ocas. Kupodivu zajímavý mok je pitelný a překvapivě chutný. Nadchl pečený kapřík se zelenou bramborovou kaší, pestem a pečenou kedlubnou. Ještě více poté nadchla vymazlená pečená morková kost s rozpečeným chlebem, máslem a trochou lupení. Zážitková gastronomie. Na pohled i chuť. Kolega nadšeně testuje polévku z pečené zeleniny a terrinu z vepřových oušek s čímsi asijským. Terrina jako dortík s polevou. Druhá návštěva ve znamení pokrmu pečené mladé zelí, bottarga z hovězího srce, miso may. Luxus. Samozřejmě jako dezert pečená morková kost. Teče oborská Srpěna a Matuškův Apollo Galaxy 13°. Plus čepovaná Bacilli malinovka pro kolegu-vodiče. Malinovka vypadá pivně a pivně i chutná. Je prokvašená. Jak nám sděluje týpek u vedlejšího stolíku. Dodává, že na zdejší morkovou kost pravidelně přijíždívá z Prahy. Léto, jak má být. Do třetice morková kostička jako předkrm. Následuje kapr scotch egg se salátkem. Dvě poloviny pštrosího vejce, kde coby namletý základ figuruje maso kapří. Pracné, výtečné. Výtečná je v neposlední řadě Kamenická 10°. Hořká nirvána. K tomu teče Matuška California 12° a pivko Thrills Banger Farm IPA 11°. Posledně jmenovaný bastard ujde (malé na ukázku však stačí). Kolega zapíjí paštiku skvělým čepovaným limem zázvorovým. Vynáší do nebes taktéž okurkové gazpacho. Brzy po startu Tour zařazujeme Lipany v magickém Dražíči. Žádné terno opravdu nečekáme. Nejlepší bývá mladinká holčičí obsluha. Voňavá. Což platí i pro rok 23. Ve kterém Pivovarský dvůr Lipan (https://www.pivovar-lipan.cz) předkládá stálý jídelní list tragicky ubohý a chudičký. Zmizela smažená krkovička. Hotovky předražené. Ještě nataženější nežli loni. Koprovka za CZK 210, rajská s těstovinami za CZK 215. Polední hotovky přes dvě kila, kvality sotva (pod)průměrné a v takovéhle díře, mimo trasy, jsou nemravnou zlodějnou. Volíme v hladové nouzi nejvyšší zbojnickou sekanou s vařeným bramborem a zelným salátkem. Namísto psaných brambor vařených dostáváme (automaticky, bez ptaní) vysušeně nevábný brambor americký. Dva kusy vyžile bledé sekačky vyprahlé jako troud. Kuchař tu nemastí skoro vůbec (Proto se důsledně vyhýbáme místním brabcům se špenátem a kvádrovitými bramborovými knedlíky. Opět trůní na repertoáru. Tyto si kdysi dal Šedý vlk a málem se suchou hmotou bez chuti udusil). Futráž, naštěstí, zachraňuje alespoň obrovitá kopa zelného salátu poněkud nevkusně pohozená přes více jak polovinu talíře. Pivka jsou lepší nežli pokrmy. I když s Lipany starého p. Papuly to srovnávat opravdu nejde. Vychlazené Lipany 10° i 12° nám chutnají. Aby ne. V horku a po náročném přejezdu. Marnotratně a naprosto zbytečně poroučíme APu 11°. Podprůměr. Chybí volume, kule i charakter. Polotmavé ani pšenici nezkoušíme. Malé Lipany v Dražíči servírují v daleko méně pohledném, resp. daleko méně stylovém skle nežli U posledního Kelta (zbraslavského). Neboť jsme více neočekávali, zklamáni ani nejsme. Dražíš zařazujeme jedenkráte do roka, z povinnosti (a nemalé nostalgie). Lipánci nám mnohem, ale mnohem více šmakují na Zbraslavi u Kelta. Kde se nám líbí daleko, daleko více. Zazvonil zvonec a letošní Tour de Putyk vzala rychlý konec. P.S. Resty zůstávají trestuhodně obrovské. Táborská pivka z pivovárků Pod besedou, Křížek a Garage. Brandlínská kuna. Soběslavské. Návštěva Obory. Prčice-Sedlec. Chýnovská jeskyně. Velké výzvy pro Tour 2024. Chtělo by to ale doplnit účastníky. Kde brát? C'est la vie. P.P.S. Douška k Českým drahám. Zůstáváme oddanými fandy. O prázdninách jsme vlaky využívali požehnaně. Rádi. Ale ti eurodvounožci … Při jedné z cest na jih, do Tábora (na chlup přesně podle grafikonu), v rychlíku zařazen i parádní vůz. Retro. Udržovaný a ani trošinku omšelý. Muzeální kousek. Luxusní sedadla do červenohněda. Útulno. Nádherně luftuje vzduch z funkčních okének. Nehezké, již nemladé, neupravené (v nepříliš novém triku s logem pražského klubu uctívajícího hopsající zvířátko s kapsou), nevoňavé nablblo, tragikomicky překypující eurokavárenským sebevědomím, co si neomaleně keclo hned vedle Jezevce, však neustále otravně frflalo. Závisle honilo mobil a ostentativně vystrkovalo otřesně směšné tetování. Samobrblalo, kterak jsou prý ČD strašné, že soukromník by si tohle prý nikdy nedovolil. Vlídné průvodčí nablblo nadávalo i za podivný retrovagón. Ta se omlouvala za přistavení staršího vozu kvůli opravám. Nablblo počalo vykřikovat, že když ona jezdila na Západě, bylo to něco úplně jiného (Škoda, že tam nezůstala. O prezenty s tulení nemocí - ručkama pěkně dozadu, hlavně nepracovat - všude přece stojí). František S. (správce dobronického campu) by velepipinu vystihl: „Píča, prostě velep…“.

Pel-mel ze zrzavého světa (aneb pár pivních drbů a frků, které p.t. čtenářstvu možná unikly): Zástupci turistické oblasti Budějovicko v kolaboraci s Jihočeskou univerzitou navařili v univerzitním minipivovaru pivní speciál coby podporu regionu a cestovního ruchu. Destinační pivo jest typem IPL. Vůz německého šoféra na dálnici do Berlína vzplál. Řidič požár uhasil šesti láhvemi piva. Dosud platný český rekord 2,03 vteřiny na vypití půllitru pivka zatím stále odolává. M. Šimečka se chce dostat oficiálně pod 2 vteřiny, při pravidelném trénování to leje prý běžně a v pohodě. Dlouhodobá erektilní dysfunkce vlivem nadměrné konzumace alkoholu, včetně piva, se v anglicky mluvících zemích označuje jako Brewer´s Droop. Což strejda Google překládá též jako sládkovo povadnutí. Dej Bůh štěstí, pane starý!