ZN 75 + Chroust

Zrzavé novosti aneb staronové aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby

(No. 75., z předprázdninových časů běsnění demoliční čety namísto vlády pro naše lidi, z 30. června LP 2023)

Pivní moudrost a recept: „Kdo pije v hospodě, outratu platí, vezmou ho do nebe, andělé svatí“ (lidová moudrost). „Průměrní, hloupí i chytří, duši si v půllitru jitří“ (X. Baumaxa). „Pít nebo nepít, toť otázka. Srdce říká pít, mozek říká nepít, ale moudřejší ustoupí a proto pijme!“ (pivní Hamlet). Nejenom jarně-letní návody odstartují půvabné bůčkové škvarky na černém pivě. Potřebovati budeme: 500 g vepřového bůčku s kůží, 1-2 lžíce soli a trochu černého piva. Bůček nakrájíme na špalky velké jako palce, i s kůží. Špalky šoupneme do pekáčku, osolíme, mírně podlijemem pivkem a dáme péci odklopené. Pečeme v trouby vyhřáté na 220-250°C asi 30 minut, během pečení kousky bůčku několikrát promícháme. Druhou vychytávkou jest tilápie v bylinkovém těstíčku s řeckým bramborovým salátem ala Albert (Nikoli Albert ze Sokolovce, nýbrž onen řetězec). Suroviny: 200 g baby okurek, 1 kg malých gurmánských brambor, 250 g řeckého jogurtu, 1 svazek čerstvé pažitky, pepř, 1 citron, 300 ml světlého piva, 350 g hladké mouky, 2 snítky čerstvé hladkolisté petrželky, 2 snítky čerstvého kopru, 2 snítky čerstvé máty, 200 ml řepkového oleje a 4 filety tilápie Rybí trh Albert (v originále figuruje právě ona blátivá tilápie, my preferujeme třebas okouna anebo candáta - pro celebrity typu duševní gigantky AH: candáta, s C jako Cecilka, nikoli kandáta). Postup prací: Omyjeme a nakrájíme na plátky 200 g baby okurek. Posolíme je, promícháme a necháme 10 minut pustit tekutinu a poté slijeme. Dáme vařit do osolené vody kilo brambor, poté je necháme vychladnout a oloupáme. Nakrájíme brambory na větší kousky a společně s okurkami je vložíme do mísy. Přidáme řecký jogurt, nasekaný svazek pažitky, osolíme, opepříme a zakápneme šťávou z jednoho citronu. Vše opatrně, leč důkladně promícháme a dáme chladit do lednice. Pivko vlijeme do mísy, vsypeme hladkou mouku (250 g), osolíme. Přidáme nasekané snítky petrželky, snítky kopru a lístky ze dvou snítek máty. Hustota těstíčka by měla být jako hustší palačinkové těsto. Omyjeme a osušíme filety, rozkrojíme je napůl a osolíme. Obalíme všechny kousky ve 100 g hladké mouky. V hlubší pánvi rozehřejeme olej na fritovací teplotu. Kousky rybky vždy noříme do těstíčka, vložíme do rozehřátého oleje a smažíme dozlatova. Podáváme na vychlazeném bramborovém salátu. Do třetice další típek na utopence v pivním nálevu. Ingredience: 14 opravdových špekáčků z opravdového masa, 5 lžic plnotučné hořčice, 5 cibulí, 2 papriky. Na nálev: 500 ml černého piva, 100 ml vody, 50 ml octa, 15 kuliček pepře, 10 kuliček nového koření, 7 bobkových listů, 1 lžičku chilli koření, 1 lžičku soli. Postup: Pivko s vodou a octem přivedeme k varu, přidáme koření a necháme pět minut povařit. Ochutnáme, dochutíme. Špekáčky oloupeme, nařízneme, vymažeme hořčicí (třebas Amorou) a naplníme na plátky nakrájenou cibulí. Papriky pokrájíme na proužky a s částí cibule tyto umístíme na dno asi čtyřlitrové sklenice. Poté vrstvíme špekáčky a cibuli s paprikou. Nakonec zalijeme teplým nálevem a ponecháme týden uležet. Chillifilové a chillifilky vše vylepší Habanerem Red Savina či Carolinou Reaper. Anebo přímo Morugou. Do čtvrté pivní nožky přibalíme jednoduchý návod na havířskou pomazánku. Připravíme si: 150 g másla, 120 g měkkého tvarohu, 80 g olomouckých syrečků, 1 dcl piva, 1 cibuli, feferonku (sterilizovanou či čerstvou), mletou papriku, sůl. Máslo ušleháme s tvarohem, přidáme jemně pokrájené (či namleté) syrečky, nadrobno nakrájenou cibuli a feferonku. Osolíme, ochutíme mletou paprikou (případně chilli) a pivkem a důkladně promícháme. P.S. Coby patrioté neradi přiznáváme, že echt olomoucké syrečky v posledních letech k požívání nejsou. Tvrdé, tvarohovité, totálně bez chuti a ani nesmrdí (tedy nevoní). Nejtragičtější bezpohlavní hmotou byly ondyno ty zakoupené v podnikové prodejně poblíž Loštic. Tudíž doporučujeme německé, z řetězce. Drahé, ale alespoň schopné uzrání.

Svijany (BPH II.): Od 19. apríla se svijanská Pivovarská restaurace navrátila ze Zámeckého šenku do svých prostor. Opravených a rozšířených. Bohužel. V útulném Šenku se nám líbilo mnohem více. A mnohem více nám i šmakovalo. Takže zase budeme Svijany raději pouze a jen míjet. Pro pořádek dodejme, že kolega vpodvečer jednoho všedního dne zkraje máje zrekonstruovanou restauraci vyzkoušel a vychvaloval (přehnaně) telecí játra. Tyto k mání ale vždy až od 15 hodin. Pochvalu na ty samá játra opakuje i po další návštěvě. Nás nepřesvědčí. Na Jezevčí věštby brzy dochází. Při další seanci je kolega s játry hrubě nespokojen. Tvrdá, po krajích připálená, naředění hořčice přes čáru. Doprovodný fraucimor Myšák objednává žebra a její milosrdný verdikt zní, že se opravdu moc nepovedla. Nedopečená, nedobrá, ba přímo odporná. Myšák je přitom nenáročný strávník a nadšeně vdechne (s tatarkou) takřka cokoli.

Chýně (BPH III.) + Řeporyje (ZN 51.): O neděli 25. 6. těsně po poledni sjíždíme žižkovským tunelem. Horní vstup se furt lopotně opravuje (či zbytečně předělává), v tunelu samotném tma. Přesněji skorotma. Světla skomírají pouze nouzová. Nám to příliš nevadí, rozsvěcujeme bílé blikátko na Tátošovi. Procházející davy jsou na tom hůře. Nenesou to libě. Tunelem se rozléhá jadrné klení: „Ty kurvy ani nerozsvítí“. Souhlas. Ovšem na místě je vždycky se ptát, koho, a zda vůbec, dotyčný stěžovatel volil. V mnoha případech pak musí nadávat hlavně sám sobě. Aneb, kterak praví moudré indiánské přísloví: „Než začneš soudit chyby jiných, pohlédni na stopy vlastních mokasín“. Skrze kus brutálně odcizeného, snobsky obludného, nesympaticky hipsterského, popovodňového Karlína na metro B. Směr Zličín a přes Sobín na Chýni. Maštal již bývalého chýňského pivovaru samozřejmě ignorujeme (pořád zvou na pivo Falkenštejn se zahradním posezem) a míříme do dvorany k Pivovarské krčmě-Formance (www.pivovarska-krcma.cz). Máme kliku. Dream team se samotným p. šéfem RK & nejlepší kuchařinkou. Zaparkováno venku kol hafo, více nežli je přítomno dvounožců. Po tom, kde jsou, nepátráme. Obří piraňa od loňska překvapivě nevyrostla. Nepřekvapivě tečou Řeporyje - 10° světlé Vilda, 12° Ale a Polotmavá 12°. Desina tradičně osvěžující i nakyslá. Ale pitivý. Pomlaskáváme nad nekomplikovaně vyladěným prasečím stejčíkem na prkénku, se slaninkou a vejcem. Plus přiměřená obloha. Nemá to chybu. Cestou nazpět k metru Motol usedáme u chýňského Strahovského rybníka. Je tu trošinku rušno, včetně kozatého polonúďa.

Harrachov (BPH V.) + Příchovice (ZN 52.) + Volt (ZN 60.) + Trautenberk (ZN 69.) + Prdek (ZN 70.): Na Velikonoční pondělí výjezd VW Týnou. Cíl odvážný. Obří Sud Libverda s turnovským pivkem. Cesta ubíhá O.K. Ovšem za Tanvaldem při odbočování na Souš zrada. Uzavírka v délce 6 km. S objížďkou pekelných 51 km, přes Jablonec, Liberec a Frýdlant. Plán B. Na Harrachov. Možná snad i lanovkou na Čerťák. Tam se ale furt loučkaří na malých ostrůvcích umělého sněhu. Usedáme raději v harrachovském sklářském pivovárku Novosad. Výběr jídel zoufale ubohý, zde jako vždycky. Jediné přežitelné je ovarové koleno s chlebem.  Dokonce kůže i tlusté. Potěší posyp kuličkami červeného pepře. Plnotučná hořčice naředěna přijatelně, ale u krenexu to s naředěním vodou fakt přehnali. Teče světlá dvanáctka František a tmavý Čerťák. Možná i osmička Huťské. František příkladně vychlazený. Jinak slabota. Více jsme nečekali. Při zpáteční štrece přes Český ráj okázale fakujeme hruboskalský Hotel Štekl i jejich stánek. V hotelovém rádoby hogo-fogo restu se už pomátli úplně. Nejlevnější je kohout na víně za pětikilo. Nechte si ho! I flank steak za sedm kilo. Jakožto i rozblemcaného candáta (hnijícího měsíce v lednici) za téměř šestikilo (S tím jsme se už kdysi krutě napálili, to byl ještě asi o stopade levnější. Humus). Přitom s porcemi pro vrabce na redukční dietě.

Budvar (BPH VI.): 5. apríla při návratu z tuberácké ordinace otevíráme v Lokálce ve Vodičkovce. Tankový B33 pění, neb jest první, leč potěší. Kam se sere tzv. plzeň. I tanková bývá nevyleželá, gambrinusoidní, unaveně bahnitá. Moc dobře, bohužel, víme o čem píšeme. Tanky opravdu stejné nejsou. 17. června dokonce zoufale prcháme z domovské pivnice, déšť nedéšť. Tzv. plzeň nakyslá, prapodivná, nedobrá, nepoživatelná. Za ty prachy takový neveselý eurosajrajt, tak to je „zu viel“ už i na nás. V Plzeňce-Olšance je to úplně, ale úplně jiné pivo.

Vzpomínky na Plzeň (BPH VIII.): U Vobrazu (kde místo Mariánského obrazu ve dveřích visí Havel) malíř p. Máňa u příležitosti korunovace na tabuli zanesl: „Novej britskej král je korunovovatej …“. K čemuž připsal: „Připijme si na starý dobrý Albion!“. Ten už však neexistuje. Korunovace vyšla na 4 miliardy (v korunách) a nikde ani jeden corgi … P.S. Na nového (nudného) krále si Britové mohli připít pivem Kingmaker, připraveném speciálně pro oslavy korunovace 6. máje. Už se nepěje God Save the Queen!, nýbrž God Save the King!

Kersko (BPH IX.) + Poděbrady (ZN 35.): 22. máje Elefantem do úlevně slovanských Milovic. Pořád lesoparkových, pořád s velkorysými prostory. Slovanská pa-rá-da! Milovická mininádražka letos točí Poličku 11°. Pěkně studenou, (ne)pěkně nakyslou. Loni nefungovala restaurace U Jelínků. Nyní zasejc v provozu. Furtovně s nymburským pivkem. Dneska ovšem pouze průzkumný průšlap okolo. Na Starou Lysou a Lysou. 25. máje startuje v Lysé Natura Viva. Vyjíždíme VW Týnou a předlouho hledáme flek k zaparkování. Výstava výživná, nákupy potěšující. Nastartovala nás 40 % třešňovice od Dr. Cába v typickém šišáku. Na nymburské fronta, tož prubujeme Svatohubertské 12 % z Pivovaru Chotěboř. Solidní. Na rozdíl od suché a nedobré krkovičky z grilu. Odpudivé jsou i beraní rohy. Staré, rozmáčené, ztrouchnivělé. Totálně bez chuti. Hnusná, stará a křapatá je též okurka, kterou hodnotí kolega.

Dětenice a Český Ráj (BPH XI.) + Rohozec (ZN 19.) + Neumann (ZN 19.) + Mostecký Kahan (ZN 28.) + Malá Skála (ZN 41.) + Turnov (ZN 73.): O neděli 16. 4. mělo být 4-8°, zataženo a celodenní déšť, minimálně poprchávání. Realita: Projeli jsme pěknou část Čech a všude téměř jasno, bez kapky, v podvečer dokonce až 17°. Mainstreamová média bezostyšně lžou už i o počasí. Výjezd s cílem jarního vypuštění polodementních kočičáků ve Střehomi-Rašovci. Zastavujeme se na Kosti a kupodivu Hotel Podkost, dříve pověstný Helikar má naprosto překvapivě otevřeno. Parkovné (samozřejmě bez jakéhokoli dokladu) se nemravně vybírá i pro hosty hotelu, resp. restaurace. Po předlouhých letech opět vstupujeme. O Helikaru jsme kdysi psávali často a i s milosrdným odstupem nelze hodnotit jináč nežli jako hrůza, neschopnost a do očí bijící ničemnost provozovatelů. Nynější působí o drtínek lépe. Uvidíme. Přílišné iluze si neděláme. Na čepu svijanská desina a chemická 450. Desina ujde. I když by potřebovala vychladit. Jídelní list nudný a chudý, leč sezona ještě není. Kolega si tu před časem údajně prý tuze pošmákl na domácích vrabcích. Tož dvakrát brabce s červeným zelím a houskovým knedlem. Zbytek výpravy (letitý fraucimor Myšák a ještě letitější poloslepý a nahluchlý čtyřnohý Zefír) volí jakousi panenku na tzv. hříbkovém sosu s jakousi úpravou brambor. Pseudovrabci protivně liboví, sosíku tragicky málo, knedlíci ošklivě rozblemcaní. Hodně slabý podprůměr. Panenka suchá, sós pytlíkový. Bezkonkurenčně nejlepší je finální obří borůvkový knedlík bohatě zalitý máslem a zasypaný tvarohem. Ve třech máme co dělat, udolat jediný. Přežráni (v celkové hmotnosti bezmála půl tuny) přetěžce funíme na hrad. Školácká chyba, že jsme se - zbytečně a za litr - nafutrovali v hotelu. Kostecká zámecká restaurace U draka, s venkovním okénkem a venkovní stylovou udírnou a grilem totiž už premává. Přičemž lidí kupodivu přijatelně. Na grilu lákavá masa i rybky, v udírně dtto. Ceny přehnaně přátelské nejsou (krkna komplet za tři sta, steak za pětikilo, i rybky koštují několik stovek), ačkoliv vlastně na fialovou drahotu možná ještě i jo. Očicháváme přepychovou dančí klobásku z udírny a jsme nadšeni. Za velmi příjemných CZK 130 sytá klobáska na prkénku, kopička hrubozrnné hořčice, kopička pálivého krenexu, kopice supervynikajícího zelí plus dvě buchty coby pečivo. Buchty = řepný chléb. Parametry to má. K tomu ucházející Kostecká 10° (alias Kostecký hlt), na 12° (Kostecký kat) kapacita dnes chybí. Obé Kostecké uvařeno v Pivovaru Chotěboř. Pochvala Hradu Kost. Při návratu nákup vakuovaného roštěnce na farmě Havlíkův Dvůr u Sobotky. TBone s cenou CZK 1 750 za kilo nám připadá už přehnaně mastný. Na odbyt jde. To má být krize? Na pražském Black Bridge nemůžeme u Hornbachu (kam míří neodbytný Myšák pro rybičku - náhradu za vypadlou z akvárka) najít volné místo k zaparkování. Dvounožci utrácejí jako zběsilí. Někteří prachy ještě mají. Jak dlouho?

Bernardův kult (BPH XVII.): Bernard zavedl zákaznickou aplikaci hodnocení svých piv online přímo od stolu. Hodnocení jsou neveřejná a slouží ke komunikaci mezi pivovarem a restaurací. Těch má být bezmála čtyři tisíce. V případě problému lidé od Bernarda vyjíždějí do terénu a proškolí personál. Pivovar přitom řeší stížnosti týkající se pouze samotného pivka. Coby digitální disidenti jsme z principu proti všem aplikacím, leč zmíněné úplně od věci není. Třeba u tzv. plzně. Kdyby plzeňští okusili, co se často za plzní (a to i za tankovou) skrývá (či vydává a prodává), možná by se chytili za nos. Naivita? Oni to totiž možná vědí moc dobře …

Stará Praha (BPH XIX.) + Žižkov (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII.) + Praha (nejen) pivní (ZN 28.): U sadu se povaluje č. 1, roč. 2023 dvouměsíčníku Náměsíčník. S podtitulem Život na náměstí Jiřího z Poděbrad. Dojmy ambivalentně rozpačité. Diplomaticky řečeno. Vzpomínáme ihned na tiskovinu Řev Bořivojky, která vlastně stála za vznikem Bertíkovy Pivní Hlídky i současných Zrzavých novostí. To bylo ještě z našeho světa. Náměsičník je ze světa úplně, ale úplně jiného. Ač v češtině (jediné plus), je určen pro expanty. Připomeňme, že jde o expaty, kteří expandují. Jako kobylky zamořují kdysi náš Žižkov a Vinohrady. Válcují domorodce, kterých už moc nezbývá. Takže nás nijak nebere ani chvála na prý echt autentickou britskou kuchyni v jakémsi bistru s anglickým jménem. Anglická kuchyně patří do Anglie. Onen bar má být místem pro večerní rande i pub quiz. Co se týče posledních dvou slůvek, musíme citovat Vlastu Buriana: „Za prvé, nevím, co to je, a za druhé mne to uráží!“.

Pivní toulky Žižkovem (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII. etc.) aneb co starého (každá změna je k horšímu) doma U sadu: Na žižkaperku, na škroupáku, zkrátka doma U sadu (https://www.usadu.cz) stále probíhají každodenní retrohotovky. Chválíme! Na apríla jehněčí guláš, následuje kuřecí kaťák v bramboráku, skopové plíčky, koprovka s masem (tudíž jasně s knedlíkem, k vajíčku by samozřejmě náležel brambor, což nastává pár dnů nato), dalmatské čufty v rajské, sekané skopové biftečky, svíce, lečo (dnes krmě pro výstřední multimilionáře). Na Velikonoce servírováno meníčko relativně chudší nežli bývávalo dobrým zvykem léta předchozí, před nástupem fialového předpeklí. Nabídka tentokráte bez jehněčího kolínka či hřebínku, ale i bez králíka: špenátovo-kopřivový krém, pomalu tažená jehněčí kýta špikovaná rozmarýnem, smetanový špenát, bramborové knedlíky, husí čtvrtka pečená do zlatova, dušené moravské zelí, domácí špekové knedlíky, silný výpekový sós, kuřecí roláda naplněná jarní kopřivovou nádivkou, pečené zámecké brambory, půlka kačeny pečená do zlatova plněná dušeným zelím a špekovými knedlíky. Na dračku šla hlavně macatá husička. Další aprílové retrohotovky dne: čevabčiči, sekačka plněná vejci, sekaný máslový řízek, vepřové kostky v mrkvi, kuřecí nudličky na černém pivku, vepřové kostky s kapustou, jelení sekaný bifteček, líčka na smetaně, vepřové plátky na houbách, záhorák, sekaná svíčková, slepice na paprice, lesnická sekačka, dukátové buchtičky, kapustový karboš, vepřové po selsku, zvěřinové ragú, zvěřinový gulášek na víně a opětovně mýtické kuře s broskví. Koncem apríla naražena májová Volba sádků. Gambrinus Legenda 13 (alc 5,6 %). Nefiltr ležák. Drsnější hořkost. Nevyladěný. Nám z principu žádné géčko nikdy chutnat nemůže, nicméně tři menší bečky se prodaly bleskurychle. Byly dosti chváleny. Od konce apríla na sadovském čepu trůní tři lobkowiczské limonády. Malináda (sycená limonáda s příchutí maliny s chmelem), Bezinka (sycená limonáda s příchutí bezového květu) a cosi na způsob kofoly. Bezinka hodně naparfémovaná, Malináda ostře, opravdu fakt velmi ostře chemická, kofola zase nedomrle mdlejší. Předchozí točená lima nám jela více. Na Svátek práce retro prvomájový segedín speciál, následně v - převážně odporně studeném - máji na retrorepertoáru slepice na paprice, uzený jazyk, brněnský řízek (kuřecí, naplněný míchanými vajíčky s hráškem, což jsme neznali), (pře)plněné bramborové knedlíky, kuřecí nožka ala bažant, tuplovaně pak trhaná pipina na paprice (což retro není, ichtilní cool trhání se za normálních časů nepraktikovalo), vepřové v mrkvi, selská pečeně, sekaná svíčková, smažené bejčí koule (v neděli i v pondělí, přičemž ve dny všední zasloužený slaví úspěch mnohem větší coby koule, o víkendech objednávají zpovykané slečinky a zženštilí trubci, kteří se nad žlázami ošklíbají). Pokračují staročeské vepřenky, smažené vemínko, koleno na černém pivku, plněný lusk, segedín, vepřové kostky po štýrsku, bůčková roláda, staročeská bašta, pečený bůček, staročeský gulášek s bramboráčky, kuřecí oud na smetaně, retro španělák, staročeský karboš, zabíjačkový prejt, jehněčí kostky, vepřová plec se škvarkovými plackami, plněné papriky, tažený bůček na pivku. Současně se mnohé retrohotovky již i opakují. Třebas koprovka, svíce, vepřové v mrkvi, zvěřinové ragů, čevabky, vepřové kostky na paprice, smažené vemínko, sekaná svíce, ledvinky, segedín, lečo (Koncem června dokonce s podestýlkovým vejcem. Což bývala atrapa, dneska jde poloBIO produkt, kdy slepice jsou natěsnány nikoli v klecích, nýbrž ve větších klecích-halách), kyjevský kotlet s kompotem, šunkofleky, holanďan etc. Na sadovském (staro)novém megačepu se Kozel 10° (ne)pravidelně prostřídává s Antonínem 10° od náchodského Primátora. Antonín je s eurobírem nesrovnatelný. Je to pivo nikoli europivo. Čímž je řečeno vše. U sadu se opět začal objevovat p. prezident. Bývalý. Škoda, převeliká škoda, že pouze bývalý. Od konce máje šenkován Grepový pšeničný Sádek. Intenzívně grepový. Ochucené výčepní pivko. Slaboučké, kolem dvou volume. Osvěžující (Vcelku i pásne k zapití vodečky RS). Ovšem pivo to není. A žáha po vícero grepech nadšením árie zrovna nepěje. Naražen i Permon Summer Ale. Desítkový. Známý z teplých měsíců kovidových roků minulých. K tomu chvíli teče červnová Volba sádků. Pšeničný Prior. Svrchně kvašená nefiltr pšenice (alc 5,0 %). Uvařil Prazdroj v kolaboraci s Městským pivovarem Domažlice. Prior se v 90. letech měl vařit právě v domažlickém pivovaru, který tehdy patřil pod Plzeňský Prazdroj. Má mít banánovou chuť. Opravdu má. Ještě více vůni. Oprášili prý recept z 90. let a samozřejmě prý jej náležitě modernizovali a „vylepšili“ (bohužel). My přitom ale žádný Prior z divokých devadesátek nepamatujeme (Což není žádný div, neb namísto prokalených devadesátek máme jedno veliké okno, nikoli však Overtonovo). První propagovanou pšenicí, na kterou - a to docela v dobrém - vzpomínáme, byl Hoegaarden. Musel však být studený. Posléze kdosi přichází s ichtilní inovací, že pšenice má být teplejší, ba přímo chcankově teplá. Brr. V samém závěru června naražena červencová Volba sádků. Nefiltrovaný světlý ležák HopHopHop (alc 5,2 %). Avizováno chmelové aroma s lehce ovocnými tóny. Použity chmely Vital, Agnus, Saaz Shine, Saturn coby české moderní chmelové odrůdy, které tento speciál mají chuťově odlišovat od tradičních ležáků. A v tom je právě problém. My rádi tradiční ležáky tradiční chuti. Bez ovocných tónů, které patří do ejlů. Stalo se již pravidlem (zdaleka, zdaleka nejenom u pivka), že (téměř) cokoli je vychvalováno coby moderní, je ve skutečnosti shit. S ovocnými tóny u našeho ležáku běžte do zadele! Když někdo má chuť na ovocné tóny, nechť si dá nějaký ejl. Je jich dnes všude přehnaně. Howgh!

Pivní kuchaření a kapsaicin (BPH XXIV.) + velká kapsaicinová hitparáda (ZN 50.): V žižkovské prodejně 5semen.cz počátkem června doplňujeme zásoby božské Carolinky Reaper Chocolate (USA, SHU 2 200 000). Smyslný čokoďáblík. Rozkýchávající chilliradost. Zakupujeme dvě supesympatické skleněné chilliampulky. Buclatou a štíhlejší vyšší. Průzkum prodejny korejských specialit na Korunní. Nekorejský mladší prodavač silně nevstřícný a hodně mimo (V rauši?). Přesto odnášíme 455 ml Chilli omáčka Sriracha extra pálivá. Thajská, s letící husou. Flying Goose Brand. Plus visačka Black Out. Blackout se sice nekoná, pálivost nikterak ďábelská, ovšem chuťově vynikající. Nejlepší Sriracha. Máme ještě tip na Chilli omáčku s kapsaicinem a láká nás i Chilli-kimči omáčka, leč kvůli prodavači raději odcházíme.

Pražské cyklopivní trasy (BPH XXX.) + Hostivar H¹ (ZN 18.) + Hostivar H² (ZN 51.) + Spojovna H³ (ZN 65.) + Jince (ZN 24.) + Liboc (ZN 24.) + Prosek (ZN 25.) + Malešice (ZN 28.) + LP (ZN 32.) + Počernický pivovar (ZN 70.) + Kolčavka (ZN 35.) + Uhříněves (ZN 45.) + Kbely (ZN 55.) + Počerňák (ZN 60.): Tátoš premiérově zařehtal až o sobotě 22. apríla. Leč pouze decentní výjezd na Malešice a Hagibor s prvním sluněním. Na tradiční lavičce v parčíku na Třebešíně. Knihobudka opodál stále stojí, ale je úplně prázdná. Vylízané fetky a smradlaví bezďáci všechno, knihy i časopisy, ukradli. Letos startuje cyklosezona superotravně pozdě. Duben byl příšerný. Na 1. máje líčíme na proseckou Školičku či pivovárek kbelský. Sjíždíme na hlavák. Registrujeme jinou trasu Cyklohráčku. Přes Kralupy. K tomu registrujeme zavřené normální pokladny. Jděte do zadele! Metro C nejezdí. Výluka na Vltavskou. Změna plánu. Z masaryčky na Počernice. Na masaryčce brutální rekonstrukce a dramaticky omezený vstup nejen k pokladnám. S bicyklem si tudíž letos lístky nejde koupit ani na hlaváku a už ani na lidštější masaryčce. Jděte do zadele! Elefant nám ujíždí těsně před čenichem. Návrat k plánu A. Úzkým koridorem se lopotně prosmýkáváme k Labuti na cyklostezku A2. Zavřená. Objížďka i pro velocipedy. Nakonec k protipovodňovým vratům dorážíme. Směr Troja. Nesnesitelných dvounožců hafo. Nesnesitelně. Takže nahoru kolem Richterova pivovárku na Bulovku. Zvažujeme po letech opět se na jedno zastavit. Nechat Tátoše venku je nemyslitelný hazard. Vidět ven není vůbec a na dohled se povalují nebezpečně působící kreatury, v USA příznačně nazývané trash. Barvu korektně nesdělujeme. Důležitá není. Vyjde to úplně nastejno. Rychle odtud. Bulovka náleží k nejodpornějším místům v Praze (ovšem na Bulhara či Anděla nemá). Stoupáme pomalu na Střížkov a poté na starý Prosek. Na stále úpravnější zahrádce Školičky (https://skolicka.cz/), u Beznosky, tiše krouží robotická sekačka. Charismatický pan nejvyšší šéf a kmotr kmotrovsky sedí venku na svém fleku s typicky nakrouceným knírem. Tady je svět ještě v pořádku. Objednáváme Chmelovou 9. Skvěle vychlazená, hořká, pitelná. Luxusní je i další. Prubujeme 10 let. U příležitosti kulatého výročí uvařen dvanáctkový IPL. IPL je módní bastard, ale tento je ještě přijatelný. Neb Jezevec jest po předlouhé zimě permanentně přežraný a morbidně vypasený na jateční váhu, dietně volí utopence. Z masa! Posyp příruční Morugou a nic nám nechybí. Cesta nazpět přes Vysočany a Karlín. Metro ignorujeme, neb Jiřák je téměř na celý rok (!) zavřený. Jděte do zadele! Žižkovským tunelem (u horního vlezu opravovaným) na žižkaperk. Svátek práce jako řemen. Na úterý 9. 5. slibují slunno. Ráno chladně studené. Cílem má být nový Vinohradský pivovar v Káraném. Raději mrkáme na web. Bingo! V pondělí a úterý výčep zavřený. Takže z rozkopané masaryčky do Počernic. Horních, kde je nádraží rozflákané už permanentně. Protější Pivovar Počerňák (https://pivovarpocernak.cz) se od loňska změnil. K horšímu. Zpajzlovatěl (což hlavní problém není). Boční vlez nefunkční. Nutno pouze předem. Hned za dveřmi trůní výčep. Světský výčepák - namísto pozdravu či dotazu na přání - hosty častuje těžce familiárním „Jak je?“. Jezevec odpovídá, že dobře a snad ještě lépe bude po malé počernické jedenáctce. Nebylo. Hlavním pivkem je tzv. plzeň & spol. a k tomu Počernická 11° světlá a Polotmavý Ale 13°. Jedenáctka chemicky hořká (Kam se poděly dřívější krásné časy, kdy pro posílení hořkosti a zvýšení účinků pivka domácí vařiči či vařičky přidávali dubovou kůru, volskou žluč, hadí kožky či netopýry … A propos: Cca do 15. století bylo vaření piva hlavně ženskou záležitostí. Sládkyně nosily špičaté klobouky silně podobné čarodějnickým a vařily pro náboženské účely i domácí použití pivo kašovité formy). Zpět k Počernické jedenáctce. Bývala jinačí. Letos kyselost do žaludku a měděná pachuť v hubě. Vzbuzuje potřebu spláchnout europatoky kořalkou. Jako Gambrinus. Žizeň nehasí, vysušuje. Jako Gambrinus. Nebylo to vlastně géčko? Rozladění z nedobrého pitiva přetrvává i u Elišky (Což není frnda, nýbrž nedaleký rybník). Klídek, rybáři, pohoda. Netrvá dlouho. S brutálním řevem doráží pubescentní bojůvka úkáček. Nejmenšího soukmenovce házejí do chladné vody ještě oblečeného. Rybáři rychle mizí, mizíme raději také. V Klánovickém lese, na našem místě na louce nahoře, naštěstí panuje bezlidí i bezvětří. Zpět Elefantem z Klánovic. 21. 6. v supervlhých předbouřkových tropech z Letňan do Kbel. Kolem letiště nelze. Akce Festival Prague Rocks. Nakonec do Kbelského pivovaru (https://kbelskypivovar.cz) upoceni jako ony pověstné dveře do chlíva dorážíme. Ležák 12 Pilotů jen zasyčí, výčepní Ale 10 Duší též. Vše skvěle nachlazené. Piloti se dají kousat. Duše svěží a osvěžující. Hotovkový španělák voní famózně, nicméně vzhledem k počasí jdeme do lehčího. Grilovaná salsiccia - klobáska podle tradičního italského receptu, fajnová hořčice, nakládaná zeleninka, rozpečený chlebík. Zní to dobře. Ještě lépe vypadá a nejlépe chutná. Potěšil i kulatý červený feferon. Kbely prostě umí!

Bizarnosti a (nejen) pivní prasárny (BPH LI.): Rušení pošt je prasárna prasáren! Co prasárna, přímo všivá všivárna! Národní pošta má přece být veřejnou službou, nikoli ziskovým rýžovištěm. Především jde o její privatizaci a likvidaci toho předposledního, co u nás jakžtakž ještě fungovalo (Brzy přijde na řadu to úplně, úplně poslední - zdravotnictví. Školství je zničeno již definitivně, průběžný penzijní systém rozvratu odolává z poslední sil, leč zřejmě marně). Koncem června je schváleno rozdělení pošty. Na část lukrativní, na které se mnozí těžce napakují a část nelukrativní, která se ponechá státu. Výsledkem bude zhoršení úrovně i dostupnosti služeb a další a další zdražování. Což budou tzv. experti a liberální hlásné trouby permanentně prezentovat coby objektivní nutnost, modernizaci, pokrok a mnozí dokonce tak, že klienti zuboženého torza České pošty si ve skutečnosti polepší, a na tom, že všechno bude dražší a mnohem méně dostupné vlastně vydělají. Dobře to známe z minula. Obdobným scénářem prošly namátkou České dráhy. Ze šesti žižkovských pošt se ruší plných pět! Zbývá odporný moloch v Olšanské, kde fronty už dávno byly a jsou. Tam se předlouhé desítky minut čekává odjakživa. Pro 80 000 lidí Prahy 3 jediná kamenná pošta? Po (p)rezidentských volbách se spustila brutální ofenzíva. Strategie „pomalu vařené žáby“ se proměnila na „Jen do nich, nežli se vzpamatují“. Což o to, někteří se časem snad i vzpamatují, leč mnohé kroky jsou nevratné. Zrušené pošty se na lukrativní adresy již nevrátí. Nebudou mít kam. Jejich prostory budou již obsazené a hlavně prodané. O to jde až v první řadě. Rozkrást, zničit, privatizovat. Pošta chystá obří tunel i s centrálou v Jindřišské, kde sídlí přes 150 let. Kdo zločinné rabování konečně zarazí? Zatím to moc nadějně nevypadá. Novou strategií vlády se stalo „Obírejte je, dokud jsou libtardi blbí“. Libtardi drží tuto demoliční četu u koryt. Zdvojnásobení cen potravin, nejvyšší nárůst cen energií takřka v celičkém světě, snížené valorizace, rušení pošt, kšeft s rodnými čísly, stamiliardy pro zbrojaře a warlordy, růst daní, cenzura etc. Platíme prý za to, že jsme (v mysli) ve válce. P.S. Jakýsi poštovní panáček-manager (vyplácející si přes ztráty nemravné odměny) se na svou tzv. čest zaručil starostovi Prahy 3, že 13 přepážek v novém režimu na Olšanské plně postačí. Starosta - který náš šálek rozhodně není - nesměle špitl, že propočty ukazují, že by nestačilo přepážek ani 23. Oni si z nás dělají srandu nyní už úplně bezostyšně. Kdy míra nasranosti převýší míru posranosti?

Únětice (BPH LVIII. + LXVIII.) + Bubeneč (ZN 61.) + Perron (ZN 64.) + Chroust: 20. máje letošní premiérová jízda s Cyklohráčkem. Až odpoledním, neb po ránu panuje hrubě nemájová kosa. Vítá nás samotný vlakvedoucí p. T. Informuje o objízdné trase přes Kralupy do půli července i o chystaném rozšíření prázdninových jízd ve dny všední. Namísto sedmi střed loni, letos Cyklohráček podrandí za různými cíli hnedka čtrnáctkrát. V úterý a čtvrtky. Těšíme se. Jízda původně plánována do Podbaby, ovšem je škoda vystupovat. Takže až do Libčic. Bicyklmo na Řež a do Úholiček. Kamenitou cestu podél vody žárlivě střeží agresivní labuťák. Hlídá samičku trůnící na vejcích. Pozor na něj! Stánek s Únětickým pivkem u přívozu v Úholičkách funkční. Úňky 10°, 10,7°, 12°. Desina úžasná, skvěle nachlazená. Potvrzuje vyznání: „Co pro nás znamená Únětický pivovar?“ - „Životní láska, odpovědnost k našim předkům, nekončící emoce a výborné pivo“ (Š. Tkadlec, spolumajitel), „Výjimečná setkání s hospodskými a štamgasty, naše vzájemné souznění. Neopakovatelné kouzlo pivovaru a okolí“ (L. Tkadlecová, spolumajitelka), „Náročná práce, která mě baví. Hrdost a respekt k pivovaru co dělá dobré pivo“ (J. Lambert, sládek). Díky! Stánek nabízí i zajímavé drobnější pochutiny, včetně sladkostí. Všecičko lákavé. Zážitkem jest grilovaná šunka od Dolejších. Masíko jako marcipán. Leč libové a sušší. Což s grácií řeší plastikové štamprdlátko velezajímavé hořčice a především druhá se švestkovým dipem. Návykově chutným. Jako povidla. Při labužnickém vylizování se zvedá vichr z hor a dip končí v Jezevcově vousisku a současně vytváří nový nedigitální vzor na digitálním triku ATD camo. Nutno ihned zaprat ve Vltavě. Poetické odpoledne je pikantně okořeněné tím, že polosvlečený Jezevec, notně zvící bezdomovce, je na lavičce se sušícími se svršky i spodky, nečekaně překvapen příbuzným, kterého neviděl přes čtvrtstoletí, i s jeho paní. Kterážto při představování valila kukadla. Kralupským Elefantem ze Žalova domů, k Sadu. Zahrada roztockého pivovaru Perron otevřená. Leč, kterak pěje vitální pětasedmdesátník od Kaťáků: „Někdy příště …“. 18. června opětovně rádi využíváme oblíbený milý Cyklohráček. Osádka A-B. Zdravíme hrajslečnu Áju, ze které je (konečně) již několik dní (brněnská) magistra. Gratulace! Na hlaváku letos zavřeny (asi už definitivně) normální pokladny. Tudíž Tátoše nutno riskantně zanechat před skleněným vstupem napospas „treši“ (= odpadkům), kteří z hlaváku nezmizeli, nýbrž spíše právě naopak. Dneska to řešíme tím, že Tátoše připoutáváme a zanecháváme v již přistaveném Cyklohráčku, což u jiných spojů samozřejmě nelze. Při adrenalinovém nákupu jízdenky je nutno zařadit se na konec dlouhatánského hada. Nepochopitelně pouze jednoho, jediného, ze kterého se musí z úzkého vytyčeného koridoru na povel překotně přebíhat snad k deseti či ještě více přepážkám, z nichž ovšem většina vždycky nefunguje. Vyžadován, ba přímo vynucován je sprint minimálně na několik perných metrů, což starším či obagážovaným činí vyslovené potěšení. Povely vyřvává drsný sekuriťák v černém. Dneska velí velestatná mužščína (po česku babochlap). Ověšená všemožnými vestami a doplňky. Visáží a především hrubým chováním připomíná dozorkyni koncentráku. Neustále zupácky vyřvává, úplně jako na apelplatzu či ještě lépe na rozřazovací rampě, povely: „Doprava! Doleva! Za mnou!“. Což doprovází naprosto zřetelně slyšitelným mumláním: „Naučte se číst, debilové! Teď jsem to přece říkala, debilové!“ atp. Máme ČD pořád rádi, leč tento zážitek bychom si klidně odpustili. Zvláště když vůbec není ojedinělý (Pro úplnost, takto empaticky se ono stvoření projevovalo nedělní ráno 18. 6. mezi 8:31-8:44 hod.). S poloplným Cyklohráčkem se loučíme ve Vraňanech. Přes Lužec, Dědibaby cílíme do nelahozeveckého zámeckého parku. Usedáme a nekompromisně tvrdě trestáme plechovku výčepního Budvaru, zakoupenou v baru Cyklohráčku. Chutná nám velice. Kolem Kralup míjíme v protisměru cyklisty nejrůznějšího věku. S čísly. Někteří jsou ještě starší a dokonce ještě tlustší nežli Jezevec. Jedna grupa Jezevce bujaře zdraví voláním: „Krakonoš na dovolené!“. Což potěší. Neradi bychom se ovšem připletli do nějakého závodu a něco třebas omylem i vyhráli. Vybavuje se nám pověstná scéna z legendární komedie Jáchyme, hoď ho do stroje!, kdy zneuctěný závodník Nárožný-Volejník popuzeně žádá: „Trvám na opakování ceremoniálu!“. Piánko postupujeme k reaktoru Řež, po lávce na druhou stranu Velké řeky a po úzkém břehu (kde již agresivní labuťák nehlídkuje) kodrcáme na Úholičky. Na Podmoráň. Do stánku u přivozu. Tentokráte tečou Úňky 8°, 10,7°, 12°. Osma i dvanda luxusně přepychové. Božsky studené. Líčíme mlsně opět na grilovanou šunku. V poslední chvíli na tabuli objevujeme připsaný uzený bok. Nelze jináč! Pěkně prosíme o švestkový dip. Sympatická dvoučlenná (genderově vyvážená) osádka nás po chvíli vyvolává. Souprava připravena. Je až tak úchvatná, že si ji vousatý výčepák s gustem fotí na mobil. Tác plastový vyložen stylovou stranou anglických novin. Na nich tácek papírový. Dva kusy fantasticky mramorovaného prorostlého bůčku. Kopice výtečného zelíčka s křenem, několik smyslných kozích růžků. Plus štamprdlička hodně netradiční sladší variace hořčice a druhá stopička s vyžádaným protekčním švestkovým dipem. Zátiší stylově doplněno bucláčkem únětického. Boha jeho, škoda zožrať! Chvíli unešeně rozjímáme, poté již žereme. Pohodu ruší rodinka. Neomalenci. Volných stolů je tu několik, oni si ovšem umanuli, že mají tzv. právo roztahovat se zrovínka u sousedního (přímo naproti Jezevcovi), kde telefonuje a škvarkové placky přitom dožvýkává postarší velocipedista v křiklavém dresu. Na stolek a přilehlé lavice rodinka neomaleně navaluje množství propriet, včetně svého pitíčka nejméně v šesti láhvích. Nechybí plíny a obdobné chuťovky. Dvě baby s batoletem a chlapík. Plus nevychovaný tlustý tupý labrador. Nadšeně se vrhá na cyklistu, který zděšeně prosí, aby jej nechal, neb pejsky nemusí. Rodinka si jej začne dobírat slovy: „Ten Pražák, prý nemusí psy. Co to? Ha, ha, ha!“. Psovi neřeknou ani popel a cyklistu od jeho stolu vyštvávají. Vrcholné číslo představuje vytírání zasrané prdele batoleti a poté její předlouhá masáž olejíčkem ani ne metr od debužírujícího Jezevce a dalších. Čím větší lůza, tím dneska drzejší! Po dozorkyni z hlaváku a této povedené familii do třetice. Výlez na masaryčce a skrze příšerný Bulhar do kopce na žižkaperk. Na křižovatce magistrál u Bulhara poskakuje zfetovaný magor. Řve, agresivně slovně napadá kolemjdoucí, přičemž rukama nohama imituje útoky na ně a přitom - bez sebemenšího pudu sebezáchovy - vbíhá mezi auta jedoucí i čekající na semaforech. Pokouší se zezadu vylézt na autobus, do kterého zuřivě kope a pěstmi buší a buší. Naštěstí mizí (mezi podobná obohacení liberální civilizace) směr Sherwood. Je opravdu těžké mít sluníčkářsky rád všechny lidičky. 28. 6. krátký výjezdík od M Bořislavka. Tichou Šárku celou lopotně protlačíme. Brutální rekonstrukce silnice. Až na dřeň. Jsme rádi, že jsme se prosmýkli. U sedleckého přívozu, pod sedleckou zastávkou ČD nakukujeme do sympatického Pivního bistra. Se sympatickou slečnou. BeerCheckpoint U přívozu (https://www.instagram.com/beercheckpoint.cz). Ovšem místo je to vyloženě špatné, hustý cyklo & pěší provoz se odehrává v naprosté většině po druhém břehu. Zde pořád silný provoz aut. Pivotéka, cukrárna, bistro, několik pípek. Tečou především akvizice z Pralesního pivovaru v moravských Velkých Karlovicích - přesněji Karlovického minipivovaru Pod pralesem. Plus šestka od slánského Antoše a APA Hoptopia 12° (alc 5,5 %, IBU 40). Slady: Plzeňský, Pale Ale, Carapils. Chmely: Magnum, Mosaic, Citra. S následujícím příběhem: Pivko, které by mohlo vzniknout na utopickém tichomořském ostrově. Díky pořádné dávce chmelů Citra a Mosaic na studené chmelení má tento Pale Ale silné aroma a chuť tropického ovoce. Aroma je podtrhnuto nepřevládajícím tělem vytvořeného kombinací plzeňských a Pale Ale sladů. Špatné to úplně není, trošinku (dost) však nevyladěné a překombinovaně přeplácané. A teplé. Suverénně nejlepší zůstává rumová sklenka na malé pivko připomínající žárovku. Nechybí nápis Chroust. Sedlecký Pivovar Chroust (https://pivochroust.cz) sídlí o pár metříků výše. Karolína a Jirka Chroustovští (aneb sládková a pivní nadšenec) vaří pivko bez filtrace a pasterizace v řemeslných pivovarech od roku 2016. Aktuálně tvoří v potštejnském Clock Fenetra, kde investovali do vlastních tanků.

Pivní trendy (BPH LX. + LXV.) aneb cool nebo vool (čti vůl)?: L Jakl in glosa Hospoda a uhlík: největší brzdy pokroku. Čtvrteční glosa Ladislava Jakla, mimo jiné píše: „Podle dnešní zprávy zkrachovalo u nás za poslední čtyři roky 1300 hospod, z toho většinou na venkově. Ano, životní styl se mění, lidé se méně stýkají a společenské vztahy se postupně umrtvují. Těžko tomu čelit, ale proč to urychlovat? Zákaz kouření, EET, obchodní a hygienické inspekce, stálé přitvrzování regulací, nesmyslné restrikce a lokdauny, zdražování zboží a energií, růst nájmů. A do toho puštěná televize, kde dávají samé kraviny. Ale stejně: tohle nás má vyhnat? Nikdy! Hospoda je naším zákopem, obrannou frontovou linií, kterou nikdy neopustíme. Protože až padne tahle poslední bašta normálnosti, budeme mít nepřítele v kuchyni …“ (https://www.institutvk.cz/clanky/2337.html).

Jihoměstský pivovar (BPH LXIII.) + Richter (ZN 22.) + Vinohradský pivovar (ZN 29.) + Kunratický Muflon (ZN 47.) + Ossegg (ZN 53.) + Gwern (ZN 65.): Vinohradský pivovar se rozšířil do Káraného. Vedle vodárny v Káraném vznikl, v bývalé sodovkárně, Nový Vinohradský pivovar. Napojený na stejnou (skvělou) vodu, jako ten na Vinohradech. 10. máje na Káraný bicyklmo z Počernic. Přes Lázně Toušeň. Dorážíme čtvrthodinku před otevíračkou (ve dny všední 14 hod.) a usedáme na lavice před budovou. Na čepu pivovarského výčepu & prodejny Káranská 9°, Vinohradská 11° a 12° a Hazy Galaxy Session IPA. Devítka = čirá radost. Světlounká, veselá, pitivá, hořká. Dvanáctka hutnější a nakyslá jako na Vinohradech. Káranský kyseláč vinohradský. Jako na Vinohradech. Zpátky na žižkaperk Elefantem z Jiřiny. P.S. V Káraném, přesněji v lese u Čelákovic se pěstuje houba samurajů. V Japonsku známá coby shiitake aneb houba dlouhověkosti, po česku houževnatec jedlý. Dřevokazná houba roste na stromech a čerpá sílu z nerozložených stromů. Prý superpotravina budoucnosti. Stromové bifteky. Houby lze pořídit čerstvé, sušené či namleté do podoby údajně „magického prachu“. 26. 6. lopotně (a hlavně naprosto zbytečně) na několik pokusů dobýváme prodejnu svíditel u Míráku. Trefujeme žrací pauzu již od 11:30. Čas na neplánovaný nákuk do nedalekého pivovárku Ossegg Praha (https://praha.ossegg.com). Na polostojáka klopíme světlou desinu Athanasius. Hodně světlá a hodně dobrá. Tož i světlou dvanáctku Phillip. Ještě lepší. K čemuž pásne prkénko s domácí pivní slaninou, uzrálým špekem, klobáskou a nakládanou zeleninkou. Plus fakt famózní pivní chléb. Nádhera na pohled i šmak. Za příjemných CZK 144. I personál velice sympatický. Celkově příjemno, ovšem interiér je chladně studený a neosobně neútulný.

Pivko s deserty a nový časopis (BPH LXIV.): Profipivník Pivo, Bier & Ale (www.pivobierale.cz) nezadržitelně spěje k úctyhodným kulatinám. Pověstné ticho před bouří přináší číslo 99, ročník XII. Velkoryse přehlédněme, že hned druhou stránku, a to úplně celou, okupuje v barvách vyvedená pozvánka na Festival minipivovarů na Pražském hradě. S datem konání 10. 6. a 11. 6. Vzhledem k doručení čísla do Jezevčí schránky 27. 6. jde o učebnicovou demonstraci rčení „s křížkem po funuse“. Ostatně fotoreportáž z inkriminované akce je v čísle samotném přítomna hned na začátku. Zalistujme obsahem: Editorial Pivo patří na Hrad! (dle pí. šéfredaktorky nejenom na hrad Pražský, nýbrž i na hrádek Maretsch v tyrolském Bolzanu), reportáž Pivo na Hradě 2023 (s ústřední fotografií, kterou nekomentujeme), veliké představení Pivovaru Slavkov (s oddaně věrnými kolem komína), vyhodnocení Jarní ceny českých sládků 15. ročník (149 pivovarů, 709 vzorků, 15 kategorií, jablonecký Volt nasbíral hned čtyři ocenění), degustace piv NEIPA (s vítězem New England IPA 14 z novákovic malšické Obory) a kyseláčů (gold bere Pastry kyseláč 15: Rybíz, malina, vanilka z krnovské Nachmelené Opice), představení společnosti Czech Brewmasters, která pivovary staví a ve čtyřech je i společníkem (se zaměřením na kunratického Muflona), rozhovor s holandským experimentálním sládkem M. Janssenem (co se podílel na březnovém speciálu Blond plzeňské Volby sládků). Zprávy z 18. ročníku pivního festivalu Zythos v Belgii, popovídání s rodinnou firmou 3+K Kraus o stavbě pivovarů, pozvánka do pivovárku v kraji vinařském v Lednici, sumarizace zbouraných pivovarů za posledních tucet let, překvapivé zpravodajství z vědeckého experimentu Pivní orloj (Se 16 apoštoly pivní rozmanitosti, kteří na vlastní kůži vyzkoušeli, co s nimi udělá 15 velkých piv různých stylů a různé síly. Všechno vypít přitom zvládl - překvapivě - pouhopouhý jediný účastník, a to ještě za plných 14 hodin. Přičemž začínal pivy nejsilnějšími a postupoval směrem ke slabším. To jihočeský ultratěžkotonážník Pepík K. v Chotovinách kdysi za 24 hodin zvládl 100 piv), info o novém pražském pivovaru Bohemia Goos (v prostorách bývalého Novoměstského pivovaru, se snobskými ambicemi, resp. zaměřením na maďarské husy a kachny podle receptů ze slovenského Grobu a nabídkou především drahého zážitku), pokračování seroše Pivní cykloutoulky (po severních Čechách), 5. část seriálu o trvanlivosti piva, připomenutí 150-ti leté historie rajhradské sladovny, textík o štěstí a pivku z klávesnice M. Tesaře, nabídka kvasnic na nealko z pivovaru ROTOR, info o novém studijním programu pivovarství a sladařství na Mendelu (Zasejc to Brno! Pravověrní Pražáci budou nuceni emigrovat do Brna, neboť už skoro všichni z Brna jsou nalezlí v jimi nenáviděné Praze. Také to podle toho vypadá a dopadá!). Plus reklamy, inzerce, summary.

Antoš (BPH LXXI.): O neděli 11. 6. Cyklohráčkem přes Kralupy a kolem Řípu do Slaného. Cesta malebná, ač dosti nekonečná. Jezevcův bicykl je po větší část trasy jediným bicyklem převáženým ve vagónku pro kola. Tak to máme rádi. Tentokráte velí osádka B až C. Okolo slánské Továrny míříme k Antošovi. Otevřeno. Antošova krčma přitom byla déle zavřená a funguje nově pár týdnů. Někdy od dubna. I www stránky jsou ještě ve výstavbě (zatím něco na https://www.facebook.com/antosova.krcma.slany/). Noví šéfíci mají blízko ke Slovači a je to vidět i ve stálém jídelním listu. Oproti předchozímu je útlejší a chudší. Dosti dost chudý. Na první letmý pohled připadá v úvahu pouze guláš. Nicméně nakonec si vybrat lze. Speciální nabídku tvoří několikero hot-dogů. Kteréžto nemusíme (Nicméně lepší nežli ichtilně-debilní burgery, které už straší skoro úplně všude. Ještě hlubší gastrodno nežli smažák). Prubujeme Harvester Hot Dog. Bílá klobáska, kysané zelí, okurky, cibulka, papričky, sladké kukuřičky. Plus hranole-lokýnky s omáčkou z modrého sýra. Komplet je mocně lákavý už napohled. A je toho pořádná fůra. Vymazlená. Cena CZK 169 je neuvěřitelná. Ostatní hot-dogy přitom jsou ještě o dvacku levnější. Podobný komplet vyjde U sadu na bezmála čtyři kila. Asi zaváděcí ceny. Nalákáni studujeme bedlivěji stručné menu. 450 g halušek (s brynzou), resp. strapaček (se zelím) za cenu pod stopade. My ale prostě musíme do smažených karbáčiků s bylinkovo-česnekovým dipem. Velice syté. Pivní list obdobný, jak býval. Rarach 10° (alc 4,2 %, IBU 25), Antošův ležák (alc 4,7 %, IBU 30), Polotmavá třináctka (alc 5,3 %, IBU 23), IPA Tlustý netopýr (alc 7,6 %, IBU 60), APA Sunny Ale (alc 4,5 %) a kyseláč Chernobeer Thymo Loop (alc 5,6 %, IBU 7). Mimo kartu teče ještě Hubený netopýr 11°. Session Rye IPA. Oproti dřívějšku dávají všechna pivka malá i velká. Což je plus. Minusem je, že servírují vše ve stejném skle. Přiznejme, že jde o minus téměř jediné. Rarach příjemný, Antoš též. Kyseláč kyselý a trošinku překombinovaný. Tlustý netopýr coby aperitiv píše, leč připadá nám slabší. Asi jsme už hustě drsní píči (od slova pít). Povinností je finálová malá stopička echt Spišské borovičky. Zpět přes Kralupy. Řehole. Protivítr jako sviňa. Nikoli boční, nýbrž přímo čelní.

MMX (BPH LXXII.) + Třebáň (ZN 16.) + Všeradice (ZN 17.) + Kytín (ZN 51.) + Řevnice (ZN 60.) + Radotín (ZN 64.) + Srbsko (ZN 71.): 21. máje výjezd VW Týnou. Hodně netradičně směr Brdy-Hřebeny. První stopku tvoří Pivotel MMX Lety u Dobřichovic (https://mmxpivo.com). Na čepu MMX výčepní, MMX ležák, MMX pšenice, MMX APA. Desina jako vždy (tady). Nedělní výběr jídel chudičký. Přežraný Jezevec zobe duo tismických párků v doprovodu trapného ždibce chutného fenyklo-jablkového salátu, domácí hořčice a vyžilé parodie na křen. Diabetický kolega musí teplé. Koleno s červeným zelím a variací knedlíků. Hodnotí jako nikoli dobré. Na pohled koleno sušší, knedlíci gumoví, sosíku málo. A za CZK 260 pálka. Kolena bylo cca 150 g. Ovšem s kůží. Alespoň něco. Obsluha pomalá. Tragicky pomalá. Nicméně slečna - dvojnice Lenky Plačkové od I. Mládka - fortelně sošná. Alespoň něco. Týnou do sedla nad Řevnici a pěšmo odpočinkově do barokního areálu Skalka. Slunná neděle, u stánku fronta dlouhatanánská. Nejenom na vyhlášené samoopékání buřtíků. 1. června Elefantem do Radotína. Nádraží skoro hotové. Neútulné, nepřehledné, odcizené. Usedáme na zahrádce Pivovaru Horymír (https://pivovarhorymir.cz). Na čepu světlý ležák 11° Horymír, světlé silné pivo 13° Horymír, světlé svrchně kvašené 11,5° Ellcitra a světlé svrchně kvašené Cyklo 9° Bohemian Bitter Light Ale. Pruba devítky a jedenáctky. Devítka (alc 3,2 %) je překvapivě tmavší, dozlatova. Pitelná. Jedenáctka (alc 4,5 %) též vcelku solidní. Obě se dají kousat. Digestují. Povzbuzují chuť na nechutný plastikový řízek z IKEy, který (z lakoty) futrujeme u Berounky, ve které toho mnoho neteče. Ještě k radotínskému Horymírovi. Malá pivka překvapivě servírována ve velkém stylovém skle, Jako šnyt. My se však za malá pivka nikterak nestydíme. Naopak. Dříve tomu mělo však býti prý jinak: „Piják piva, když se nechce napít, nýbrž toliko se zavlažit, nedá si třetinku, za niž by se jaksi před celým světem styděl, nýbrž šnyt“ (K. Čapek). Jde o malé pivo s bohatou pěnou, ovšem ve velkém půllitru. Obsahem sklenice je 1/3 piva, 1/3 pěny a 1/3 zůstane prázdná. 22. 6. City Elefantem do Berouna. Tropy. Vlhko. V Berounce žalostně málo vody. Vodáci však přítomni. V Srbsku nelze neokusit Srbecký lok (https://www.campsrbsko.cz/pivovar.html). Teče Petrův ležák a Kyseláč. Ležák (13°, alc 5 %) opravdu hořký a opravdu dobrý. Ten první. Druhý je začátek nového sudu a připomíná sifonový mošt. Malinový Kyseláč (11°, alc 4,5 %) je skvělý. Není překombinovaný. Prudce osvěžující. Zvykáme si i na zálohu skla za kilo. Neodoláváme buřtguláši. Lžíce v něm stojí. Dochucujeme řádně Morugou a jsme nadšeni. I s chlebíkem, který obvykle nejíme. Tento nám vyloženě jede. Zbaběle využíváme z rozpáleného Srbska opět Elefant. Svádíme to na hlášené bouře, supercely, tornáda. Pravdou je, že jsme prostě líní šlapat dále. P.S. Dodejme, že na hlaváku zase stojíme dlouhou frontu na lístky, kterou sleduje a naviguje hubený sekuriťák. Tento je lidský a příjemný. I pozdraví. Ve srovnání s nestvůrou, představenou v únětické rubrice, prostě nebe a dudy. Ono to jde. Všechno je o lidech. I tady.  29. 6. výjezd od M Chodov na Zbraslav. S naprosto jasným cílem. Suprová občerstvovna U posledního Kelta i se svou relaxační loučkou u Zbraslavského mostu. Nemůžeme se hlavně dočkat grilované krkny. Krovička farmářská z českých chovů plemene Duroc. Marinovaná v medu a bylinkách. S míchanou přílohou. ½ grilovaná brambora s pažitkou a zakysanou smetanou, ½ grilovaná zeleninka s bylinkami a mořskou solí. Zastříknuto olivovým olejem. Krkna roku! Boží! Boží! Boží! Trapně opakované klišé - ale takto si opravdu představujeme poslední jídlo před popravou. Připíjíme samozřejmě dražíčský Lipánek. Teče světlý ležák 12°, polotmavý a pšenice 11°. K tomu ještě Dudák a Klostermann. Kelťáci se pořád snaží. Škoda, že nemáme kapacitu na další skvělé pochutiny. Řízeček či třeboňský kapřík s bramborovým salátem, dvojí klobáseň, domácí nakládané syrce, domácí hutná polévka, gulášek z kližky etc. Anebo jiné skvosty z grilu. Lahovický pstroužek, ovčí sýr či hovězí rib eye anebo ball tip.

Železná Ruda (ZN 33.) + Přeštice (ZN 71.): V máji jsme pravidelně jezdívávali na týden do Rudy, na Engadin. Do toho jeden rok přišel ledvinový kámen, poté strašila kovidová léta. Mezi tím se z Engadinu stala chata Ořovský. A podražila. 7. máje výjezd směr Železná Ruda. V Přešticích nezastavujeme. Zážitky z návštěvy zdejšího pivovaru-restaurace na rynku máme otřesné. Never more! Kousínek před Rudou nostalgicky odbočujeme na bývalý Engadin, dneska už Ořovský. Zavřeno. Jak jinak. Registrujeme záměnu reklam na Bernarda za Plzeň. Pročpak však nový šéfík změnil dlouhá léta zavedený a dobře známý název, netušíme. Přitom prý se sportsmanem J. Rösslerem-Ořovským žádná přízeň nejsou. Holt nemusíme všemu rozumět. Plán na pěší výstup sjezdovkou na Belvik prostorově ještě výraznější kolega striktně odmítá. S inkriminovanou sjezdovkou má své zkušenosti. Ondyno na Engadinu přebýval (s malým i velkým Myšákem) taktéž. Tož přes Rudu a převelice strmou křížovou cestou vyjíždíme VW Týnou. Nahoru k horské chatě s železnorudským pivovárkem Belvedér (https://www.hotelbelveder.cz/belveder/pivovar.asp). Bazének je nový a zakrytý, výhled na Velký Javor zčásti zarostlý. Nový je i mladý bernský salašnický. Pamatujeme staršího. O pár let zestárl také číšník. Jinak se tu moc nezměnilo (i www stránky jsou hodně retro). Jídelní list - co do obsahu - je naprosto stejný jako cca před pěti lety, kdy jsme tady pravidelně večer posedávali naposledy. Jen ceny povyskočily, ale méně nežli v Praze. K mání i dvě hotovky a polévka. Kolega usrkává kuřecí vývar a řízek s prý domácím fritem. Hodnocen coby průměr. Jezevec opatrně volí vepřová játra s tatarkou a bramborem. Též slabý průměr. Játra nejsou tvrdá, ovšem dotěrnou polevu přesoleným salámovým sosem si kuchař odpustit mohl. Jako obvykle se tu na všechno čeká déle a nikdo nikam nespěchá. Ani to moc nevadí. Tradiční jsou i šumavská nehořká a nasládlá pivka, vařená dle tradičních receptur, která opět nejsou moc vychlazená. Zimní pivní lístek sedmichodový: 11° světlý ležák Belveder, 11° polotmavý Belgrád, 12° světlý ležák Švejk, 13° tmavý Grádl, 13° světlý medový speciál Pašerák, 13° bylinný speciál Paroháč, 14° polotmavý speciál Bock. Prubujeme Švejka, Pašeráka a Paroháče. Poslední dva nám splývají. Nasládlá, silná a nepříliš pitelná. Chválíme sklo, s hezkým logem zneužívajícím písmeno E. Následuje výjezd až na čáru. Kasina a bordely v Rudě chátrají stále smutněji. Pokusy o novou výstavbu pro snoby nic nezachraňují, spíše právě naopak. Ruda je čím dál větší díra. Upřímně: Půvabná a úpravná moc není. Vietnamci u hranice přežívají, leč kýčovití trpajzlíci Němce bez vkusu už moc netáhnou. Z Rudy poté na Prášily a Srní a průjezd tradiční Šumavou. Jak bylo mezi Klatovy a Rudou úlevně pusto a prázdno, tady to těžce houstne. Nezastavujeme na Modravě v Lyeru, natož u pivovárku na Kvildě (Nebylo by ani kde zaparkovat). A poté ani v Sušici. Výjezd dlouhý a pekelně únavný.

Litoměřice (ZN 37.): 20. 6. pozdně ranním Elefantem do Roudnice. S překrásnými výhledy šlapeme do stále převelice sympatických Litoměřic. S tradičním cílem Biskupský pivovar U sv. Štěpána (https://www.biskupskypivovar.cz). Dojíždíme na chlup na otevíračku. Prubujeme Vikáře 10°, Děkana 11°, Štěpána 12° a novinku čepovanou Nulku (alc max. 0,5 %). Těžká vyprahlost, takže nám všechna malá pivka splývají. Přitom ovšem šmakují. Jsou vychlazená a každé trůní ve svém vkusném skle. Děkan získal titul Pivo Ústeckého kraje 2023. Nulka je fajné pitíčko silně připomínají neochucený Birell. Bagrujeme karboše z masa a kapusty s kaší. Hodně másla, přímo záplava. Karboš s převahou kapustových košťálů nad masem chutný. Leč účtován za CZK 199. V nedaleké Budvarce nabízí hotovkový karboš stejné gramáže (k tomu nenastavený kapustou) za CZK 149. Což se nám na Litoměřice pozdává přiměřenější. U sv. Štěpána další hotovka (jakési nudličky) dokonce za CZK 217, o něco levnější je guláš. Ovšem z vepřové plece, což jest úchylná perverznost. Pražské ceny hotovek jsou možná vysvětlením, že po celičkou dobu naší příjemné kolaborace na zahrádce pivovárku (tj. 11:01-11:52 hod.) jsme úplně jedinými hosty, a to venku i uvnitř. Nazpět přes Terezín a Elefantem z Bohušovic.

Pivní snob (ZN 42.): Konečně po dlouhé době něco málo pozitivního: Těžké chvíle zažívá americký pivní gigant Anheuser-Busch. Poté, co marketingové oddělení jedné z jeho značek přizvalo ke spolupráci na kampani transosobu, miliony tradičních zákazníků se od „své“ značky Bud Light distancovaly a přestaly jejich pivo kupovat. Pivovar již přišel o více než šest miliard dolarů (136 miliard Kč) v tržní hodnotě. Jeden z normálních amerických pivařů vše glosoval slovy: „… si prostě chcete dát jen pivo, aniž by vás někdo poučoval o společenských trendech či o něčí sexuální orientaci“ (https://www.idnes.cz/ekonomika/zahranicni/anheuser-busch-bud-light-reklama-pivo-kampan-mulvaney-trans-socialni-site.A230414_145815_eko-zahranicni_jadv). Takhle na ně! P.S. Propad se týkal hlavně značky Bud Light, kterou pivaři přestali skoro úplně nakupovat. Přízeň amerických konzumentů se snaží získat konkurenční Heineken. Na propagaci svého nového světlého piva Heineken Silver v USA hodlá vynaložit více než 100 milionů dolarů.

Ozvěny Tour 2022 (ZN 71.): Jihočeský stálý spolupracovník poctivě hlásí, že se kolektivně mohutně oborsky (při)ožrali u p. Nováka v Oboře. Na srazu jisté vládní partaje. V Oboře mají i vlastní elektrárnu. Na hnůj. Koštovala se celá řada oborských pivek. Včetně best of Srpěny.

Pel-mel ze zrzavého světa (aneb pár pivních drbů a frků, které p.t. čtenářstvu možná unikly): Český svaz pivovarů a sladoven usiluje o zapsání české pivní kultury na seznam nehmotného dědictví UNESCO. K iniciativě se připojil i Českomoravský svaz minipivovarů. Konečně! To mělo být dávno provedené i ústavně zakotvené. Česká pivní kultura vznikala po staletí a je neoddělitelně propojená s nejrůznějšími aspekty našeho života. Na rozdíl od vinařů, kteří sice významní nejsou, ovšem disponují neodbytně dotěrnou (lidoveckou) lobby. Pražská restaurace U Pinkasů oslavila 180. výročí. Původně krejčí J. Pinkas tuto otevřel 8. dubna 1843. V plzeňském pivovaru pro příležitost oslav uvařili vlastní várku piva. „No, já na to přijdu“, zní z úst hollywoodské figurky O. Blooma, který se coby ambasador značky Staropramen stává i expertem na Prahu, potažmo objevuje záhadu výroby českého piva. Nové partnerství s Bloomem značka představuje skrze televizní spot, který poběží na evropských trzích i v Británii. Herec se ve spotu objevuje na nejikoničtějších pražských místech, přičemž zamíří i ke smíchovskému pivovaru, odkud ho nakonec stejně vyhodí, a tak mu nezbývá nic jiného, nežli ochutnat kyselého starouše na vlastní kůži. Dej Bůh štěstí, pane starý!