ZN 64 + Horymír

Zrzavé novosti aneb staronové aktualizace a  Jezevcovy pivně-kulinářské drby

(No. 64., z časů, kdy globalčici milostivě plebsu dovolili předprázdninové zvolnění kovidové diktatury, z 30. června LP 2021)

Další smutek z Albionu: V úvodu minulých ZN (No. 63) stálo, že Alžběta II. si pořídila dvě štěňátka corgi. Ferguse a Muicka. Informace to nebyla přesná ani úplná. Fergus byl kříženec dorgi a jmenoval se po královnině hrdinném strýci z Velké války. Corgi Muick získal jméno po královnině oblíbeném místě Loch Muick. Jezeře ve skotském Balmoralu. Cena Muicka měla činit 2 650 liber. Smutnější je, že pětiměsíční Fergus zemřel. Příčina oznámena nebyla.

Pivní moudrost a recept: „Andělíček a každý výčepák je archanděl Gabriel a andělíčci roznášejí krásná piva, ale to nejsou piva, to je svatá Eucharistie“ (B. Hrabal). „Všichni tady jsou vyvolení a všichni jsou Beránci Boží a všichni přijímají tělo i krev Páně v podobě řízného piva a něžné smetanové pěny“ (B. Hrabal). „Vůbec všichni hosté jsou věřící, kteří přišli nikoliv jen na dopolední a odpolední mši, ale všichni tady co pijí pivo zaliti sluncem, všichni jsou sbor blažených“ (B. Hrabal). Letní trio nejenom letních receptů startuje ossobucem se zeleninou a pivní omáčkou. Potřebujeme: 6 plátků hovězího ossobuca s kostí (což je plátek z kolena uříznutý napříč i s kostí z dolní části nohy, kost ve středu masa obsahuje morek, který se při pečení či dušení vypeče a šťávě dodá patřičnou sílu i chuť), 300 g cibule, 200 g mrkve, 100 g celeru, 4 stroužky česneku, 500 ml tmavého piva, zeleninový vývar, hladkou mouku, třtinový cukr, tymián, rozmarýn, sádlo, máslo, sůl, pepř. Postup: Na kostičky nakrájíme polovinu cibule spolu s očištěnou kořenovou zeleninou. Na dno pekáče zeleninu rozprostřeme se sádlem a bylinkami. Plátky ossobuca osolíme a opepříme z obou stran, položíme na zeleninu a podlijeme pivem. Pekáč přiklopíme a vložíme do trouby rozpálené na 170°C. Dusíme doměkka cca tři hodiny. Podle potřeby podléváme pivem a vývarem. Hotové maso vyjmeme a připravíme omáčku. V menším hrnci na sádle dozlatova orestujeme druhou část cibule nakrájenou na menší kostičky. Přidáme upečenou zeleninu, restujeme vše dotmava a podléváme zbylým pivem, resp. vývarem. Přidáme mouku a výpek z masa a důkladně promícháme. Povaříme 30 minut. Poté omáčku přecedíme, dochutíme solí, pepřem, cukrem a a zjemníme plátkem másla. Následuje jednoduchý receptík na kořeněné kotletky na pivku dle Verunky. Ingredience: 1 kg vepřových kotlet a na marinádu 2 lžíce sojové omáčky, 2 lžíce oleje, 3 lžíce kečupu, 12 lžic dvanáctky, čerstvě mletý barevný pepř, 3 lžičky grilovacího koření. Kotlety nakrájíme na silnější plátky. V misce smícháme suroviny na marinádu. Maso naložíme do připravené marinády a v chladničce marinujeme nejlépe celé tři dny. Namarinované maso ugrilujeme z obou stran na rozpáleném grilu. Zbodneme s přílohou podle gusta a možností. Na místě je zeleninový salát. Do třetice ukuchtíme svijanského králíka na černém pivku s medem. Připravíme sobě: 1 králíka, 2 velké cibule, 1 pórek, 1 červenou kapii, 200 g, žampionů, medvědí česnek, 1 lžičku česneku, 2 lžíce medu, 6 lžic omáčky Kikkoman Teriyaki s praženým sezamem (možno substituovat běžnou sojovkou), 4 lžíce worcesterské omáčky, 500 ml černé Svijanské Kněžny, 100 g másla, 50 ml oleje a sůl. Kterak na ušatce? Pórek vypereme. Pekáč vymažeme olejem a vyložíme pórkem pokrájeným na špalíčky a cibulí na hrubé měsíčky. Med rozmixujeme s česnekem, omáčkami, dvěma lžícemi oleje a trochou piva. Králíka osolíme, položíme do pekáče na pórek a pomažeme směskou. Podlijeme pivkem, zakryjeme. Dáme péci do trouby vyhřáté na 160ºC. Pečeme cca 3,5 hodiny, průběžně přeléváme výpekem a vždy po hodince otáčíme. V případě potřeby podlijme horkou vodou. Nakonec omáčku slijeme a zredukujeme do husté konzistence. Na maso položíme část másla a necháme pod grilem zezlátnout. Na pánvi na zpěněném másle velmi krátce velmi zprudka orestujeme nakrájené žampiony s kapií, případně i s medvědím česnekem. Lehce osolíme. Směs servírujeme k masu coby zeleninový doplněk (garnish). Jako příloha je doporučována bramborové kaše i rýže či pečivo. Ušáka lze upéci taktéž v remosce anebo v pomalém hrnci. Dobré pochutnání i zažívání v (post)kovidovém dočasném příměří! P.S. V červnu tabule restu s pravdo-láskařskými relikviemi U vobrazu nesou varování malíře p. Máni ohledně ministerského comebacku: „Ministerstvo zdravotnictví varuje: Už je tady zase. Ejchuchu, Vojtěchu, zase tropíš neplechu!“. Glosujme, že ukňouraný zpěvák nám vadí relativně méně nežli dva hraboši, kteří se před ním v ministerském křesle pakovali pouhopouhých pár dnů.

Chýně (BPH III.) + Řeporyje (ZN 51.): Letošní premiérová jízda Cyklohráčkem realizována o neděli 9. máje. Zdravíme známého vlakvedoucího i vedoucí hrajslečnu Áju. Letos byl start sezóny Cyklohráčku kvůli kovidu odložen jen o dva týdny (Loni to bylo o déle). Zatím jízda po tradiční trase. Výluka kvůli uzavírce Noutonice-Podlešín plánována na 15. 5. až 6. 6., kdy se na Slaný drandí přes Kralupy. Do konce června je následně konečná nikoli ve Slaném, nýbrž v Rakovníku. Dneska dvounožců a kol překvapivě hafo. Semmeringem na Zličín. Směr Chýně a Strahovský rybník, s cílem v podobě okénka v Pivovarské krčmě (www.pivovarska-krcma.cz) s chýňským pivkem z kontroverzních Řeporyj. Okénko však zřízeno vůbec nebylo. Chief RK trpělivě kropí předzahrádku a prorokuje otevření po půli května, až bude oficiálně povoleno. Takže zatím pešek. Sousední veliká a neútulná restaurace láká na řízkový víkend a PETky s Falkenštejnem. Její okénko má otevírat o jedenácté, ale v jedenáct se neděje vůbec nic. Ve frontě okatě zevluje párek úkáček. Čekat nehodláme. Hup na Tátoše a cvalem do Únětic. Cesta dobrá, až na mušku či vosičku, které u nestvůrných hal Amazonu (Opravdu hodně přidané hodnoty to nese) z neznámých důvodů zalíbilo v pravém Jezevcově pejzatém boltci. Nechtělo se jí ven a nechtělo. Udolána až v líté bitvě u Statenic. 15. 6. premiérová letošní rozjezdová vyjížďka se Šedým vlkem. Ze žižkaperku metrem na Petřiny, kolem Hvězdy na Chýni, podél letiště a z Roztok zpátky Elefantem. 41 kilásků, osvědčená rozjezdová trasa. Chýňská pivovarská krčma úřaduje v nejsilnější sestavě. Nadívaný bůček se špenátem luxusní. Bůček, jak má být. Šedivák přijídá bramborový knedlík, Jezevec mačkané brambory. Teče řeporyjská desítka světlá, polotmavá dvanáctka a třináctka India Pale Lager. Třináctka citrusová, desina obligátní. Mírně nakyslá, na žízeň ujde, nicméně vydatný bůček nesplachuje. Což činí v podvečer sadovský Sádek. Jinak s Chýní spokojenost. Černý kočičák i obří piraňa na místě. Nově monitorujeme hyperaktivní želvičku v terário-akváriu u hajzlíku.

Harrachov (BPH V.) + Příchovice (ZN 52.) + Volt (ZN 60.): 8. máje výjezd bílou VW Týnou do Jizerek s již tradičním nákupem v pekárně ve Smržovce, ultratradiční gunseancí v Turnově a ultratradičním průjezdem ultratradičně dvounožci úděsně přecpaného Českého ráje. Tentokráte včetně prověrky okénka jabloneckého Volta (https://pivovarvolt.cz). K mání 11° světlý ležák Jiskra, 12° APA Pojistka a 15° IPA Baterka. Jiskra jiskrná, chutná. Mistrovská. Prudce jedlý je domácí chlebíček s česnekovou pomazánkou. Věčně brblající téměř dvoumetrákový kolega bagruje nakládaného hermoše. Fortelně baleného v mističce, s chutným chlebíkem v alobalu. Kolem jablonecké přehrady korzo. Počasí chladnější, ale slunečné. Všechno nejen vypadá normálně, ale (skoro) normální vlastně i je. Konečně! Funguje i okénko lučanské hospůdky Fatra. Těšíme se. Brzy se uvidíme. Brzy se naplňuje ve druhé polovině měsíce. Na pár nocí opakovaně dáváme vale zatuchlé noře. Půlroční žižkaperská (polo)ilegalita stačila. Je čas zase začít přivykat lidem. Postupně, pomalu, opatrně. S krajní obezřetností. Na což je nejlepší několikrát denně nakouknout na posezení u pivnice Fatra. Štamgasti (včetně staré hubené psice Varvary) i personál hospodsky starosvětští. Se vším všudy. A nedigitální. Tady je svět ještě v pořádku. Teče Svijanský Máz a jedenáctka Rohozec. S přehledem ošetřované rohozecké pitelné a vodka Absolutka na zahřátí, proložení i výztuž jezevčích útrob též. Občas zahřešíme přežitelnou božkovskou Zlatou hruškou, které však chybí pár volume (slaboučkých 38 %). Zahřátí je naprosto na místě. Pořád je nutné řádně topit. Zatraceně nejstudenější jaro, co tu pamatují. 30. máje k tomu zrána mlha jako na blatech. 28. 5. napuštěno lučanské horské velké koupaliště. Děsně studené i při tropech. Znalci glosují, že aktuálně se lze koupat pouze v neoprenu. V Lučanech nad Nisou (Wiesenthal a/N) občas premává ještě nevábný rest U Šárky s rohozeckou jedenáctkou (a rozvozy). V krajní nouzi lze somrácky zaskočit k benzínce na Bernarda. V chatě Jindřichovka v sedle nad Janovem slavnostně dostáváme úderem jedenácté z okénka úplně premiérové pivko od loňské uzávěry. Krakonoš 11°. Prima se na něj šlape pěšmo dolů po modré až k jablonecké vodní soustavě. Kam jinam, nežli k Voltovi na hořkou voltáž. Pivo od Volta osvěží a elektrizuje. Den úvodní naražen, namísto Jiskry, Adaptér 11° APA. My zkušeně jdeme do Nabíječe a Eliáše. 13° světlý ležák Nabíječ je boží. Lahodně vyladěný, hořký s IBU 45. Spolu s Jiskrou pivka jara. Pro fajnové šmekry k mání i něco ještě voltážně hořčího. 16° Red IPA Eliašův oheň. IBU 65. Superhořká óda na radost. Den následný se na čep navrací výtečná Jiskra. Furtovně jiskrná, chutná, mistrovská, návyková. Volt umí, i když streetfoodové & grafitti ladění nemusí být úplně pro každého. Nám se líbí. Ovšem v Jablonci, u poklidné vody, v poklidném prostředí. V Praze bychom se něčemu podobnému asi raději vyhnuli. Asi určitě. Hlavně dvounožci by byli jiní. Úplně jiní. Volt je bezva, včetně personálu obého pohlaví, který jako naprostou samozřejmost bere obsluhu i před otevíračkou. Práce, i pivko, obsluhu i veškeré voltovské osazenstvo baví. Je to vidět i cítit. Samozřejmostí je skvělé vychlazení piv a vlastní orig sklo. Zopakujme, že velké o objemu 0,4 l a malé je fakt maličké. Dvojdecovka. Fajnová je sousední jablonecká přehrada Mšeno s několika nádržemi, zvaná jablonecké moře. I když při odchodu od Volta poblíž hráze ondyno dostáváme přímý zásah na pravé rameno. Těsně nad Jezevčí vous ala ZZ Top. Zelený trus. Převeliká kopa. Co, doboha, takhle velikého přeletělo? Jizerský kondor? Anebo rodiče uklízeli hnízdo? Historka je to humorná. Méně humorná je právě otevřená, trikolórovým kolečkem místy ocejchovaná, Cesta tzv. svobody. 12 km dokola Bramberka. Absurdní křížová cesta. Se zastaveními v podobě patníků, na kterých spočívá těžká skleněná krychle. Jakoby ledová (Hned během prvního týdne dvě praskly). Parodie na led by ještě ušla, ovšem každý patník je k tomu vyšňořen plechem s vyrytým citátem Havla. Přitom jediné, co ze slintů a beznadějných opusů stojí za zaznamenání chybí. Totiž mumlání ožralého sládka ze hry Audience: „Jsou to ale paradoxy“. Patníky jsou nezřídka lokalizovány vedle kapliček či Božích muk. No comment. O týden později se do Sudet rádi vracíme. U Volta vychutnáváme Protinožce. 13° APA. Světlounký, citrusový, hořký, výborný. Škoda, že došel 12° světlý ležák Prezident (IBU 60). Voltovské speciály nesou jména neelektrická, pivka kmenová elektrická. Na konci máje voltovský čep nabíjí tímto: 11° světlý ležák Jiskra, 12° weizen Akumulátor, 13° English IPA Flash. 15° NEIPA Neon vypit a střídán Kabelem. Kabel = 15° White IPA s IBU 60. Suprová laskomina. Aperitiv i digestiv zároveň. Pro úplnost a anály dodejme, že pivovarský stánek s odpolední otevíračkou nabízí 11° Brown Ale Polovodič a cider Sígr ze spřátelené výrobny. Další voltovská oáza se nalézá na protější straně přehrady v rozlehlém zahradním posezení se štítem Létající pivovar. Pana Špačka. Vedla Eliášova ohně inzerují další pivka, třebas nymburská. Na březích jabloneckého moře lze popíjet též Krakonoše, Svijany, Rohozce i Cvikov. Dobře se tady žije. K rituálům náleží krmení kaprů a přidrzlých kačen u hráze. I vítání alibisticky bufající labradorky Emy (korpulentní nástupkyně ještě korpulentnější Agnes) u wiesenthalské základny Kitty 703. Rituální jsou dobrodružné, a barvitě přikrášlované, historky ohledně servala (malé pumičky?), který se po jablonecku a liberecku potuloval naposled předloni. Máme očitou svědkyni, která šelmičku pozorovala, hned dvakrát. V místech, která známe. Při třetím předletním pobytu v den první zahajujeme sobotní voltáž u pivovarského stánku výčepním Dynamem 8°. Na doplnění tekutin v teple snový ideál. Sice osmička, žádná vodička ovšem. Pivní, hořké, pitelné. Jedna z nejlepších osmiček, co jsme okusili. Pokračujeme zážitkovým mokem s prý až  IBU 100. 18° American DIPA Zkrat. Extrémní hořkost famózní, nicméně celek až tak harmonicky vyváženě jako u Eliáše či Kabelu nepůsobí. Nutno spláchnout a zazdít vodkou ve Fatře. Zkrat je voltovský největší hořčák z pivek stálých. Pokud počítáme i speciály, bere stříbro. Zlatý je jednou ročně vařený Vypínač s IBU 140. Den druhý, nedělní, na voltovském čepu trůní supersilná sestava siláků: 12° APA Pojistka (IBU 35), 13° EIPA Flash (IBU 31)‚ 14° IPA Zesilovač (IBU 40), 16° Red IPA Eliášův oheň a 18° ADIPA Zkrat (IBU 100). Startujeme Pojistkou, elektrizujeme Eliášem. Nemá to chybu. K čemuž přispívá konečně teplé počasí. Vzduch přes 27°, tudíž téměř o dvacet více než na stejném místě, ve stejnou dobu, před týdnem. Voda sice studenější, skotačícím děckám to nevadí. Na vodní ploše trénuje dračí loď. Bez bubnování. Vyjeli paddleboardisté. Kachny i ryby nechutně přežrané. Erotoman by nepřehlédl potenciální řezivo všeho věku i různých barev. Morčata na útěku však moudře pějí: „Šuk... je pro děcka, chlapi si vypijou“. Tudíž moudře v zahradním občerstvení Létající pivovar Špaček pana Špačka vychutnáváme Špačka 11°. Vařen ve Voltu. Jako plzeň, ovšem hořčí a mnohem, mnohem lepší. Léto, jak má být. Vlastně pořád jaro. Sedmnáct zastavení jara (Vzpomínáte na SS-Standartenführera Otto von Stierlitze, ve skutečnosti fikaného plukovníka KGB Maxima Isajeva z legendárního seriálu SSSR z roku 1973?) vrcholí další fůrou pobytu v Jizerkách, která přesahuje do léta. Na Lučanech, Fatře a Voltovi začínáme být závislí. Prostředí, klid a místní, kteří jsou nádherně a úlevně normální. Čím dál zběsilější, pomatenější a agresivnější aktivisty pražské kavárny po vynoření z ilegality nějak nedáváme. Brzy máme po Praze i několik slovních konfliktů. Zlu se nesmí ustupovat a věci je opět nutné začít pojmenovávat skutečnými jmény. Zpět do tropického Wisenthalu a/N. O supertropické sobotě 19. 6., která byla nejteplejším dnem ro(c)ku, chybí po příjezdu síla na pěší přesun k jablonecké přehradě. Přicházíme tak o atrakci, kdy v pařáku mezi opalujícími a koupajícími pobíhají závodníci s nazutými lyžemi a oblečenými zimními doplňky. Bundy, šály, kulichy, rukavice, mazání na lyže. Další ročník jabloneckého Prasova běhu alias Prasoloppetu, o němž se traduje, že jde o největší lyžařskou událost léta. K níž neodmyslitelně náleží zkazky, kterak na trati foukal studený vítr a lyžníci téměř umrzli ve vánici. Vítěz zhruba tříkilometrovou trať zvládl za 17 minut a 35 vteřin, s jednou pitnou přestávkou (U Volta to prý nebylo. Vítěz hlásí, že měl jen vodu, neboť pivo by jej v takovéto kose zabilo). My se ploužíme smočit do jezírka nad chatou Muhu. Do menšího lučanského přírodního koupáku v Jindřichově. Vyčištěného, upraveného, s plující sebevědomě nebojácnou kačenou. Opakovaně úřadujeme ve Fatře. O neděli plaveme v přehradě. Pláže zaplněné. U Volta teče 10° světlé výčepní Dynamo, 11° APA Adaptér‚ 13° EIPA Flash, 16° Red IPA Eliášův oheň, 18° ADIPA Zkrat. Dynamo bodlo. Minule bylo Dynamo psáno a prezentováno coby 8°. Paradoxně nám osmičkové Dynamo přišlo silnější nežli desítkové. Leč dnes je o poznání tepleji. Dorážíme se Adaptérem. Slast. Hořkost, žádná přehnaná síla, žádná obtěžující přecitrusovost. Vyladěné, vymazlené. Na léto, a zdaleka nejen na léto, báječné. Škoda, že odjíždíme. U Volta se od června do září každý čtvrtek griluje (s komplet buřtíky za lidovku), v pátky duní Napětí s elektronickou muzikou, o sobotách tepe živá hudba coby Napětí střídavé. Atraktivně působí pozvánka na Pivní festival na břehu jabloneckého moře, plánovaný na 4. září. Horká neděle 20. 6. končí neatraktivně. Fatra má mimořádně zavřeno (pí. Mony něco osobního má a náhrada zklamala), podivná Šárka je o víkendech zavřená furtovně. Zbývá potupný plechovkáč z konzumu. Dej Bůh štěstí!

Budvar (BPH VI.): Od 19. 6. má být ve vybraných budvarských hospodách limitovaná várka piva Bitter. Anglického typu (alc 4,5 %, IBU 32, EBC 15) z Pivovaru Obora. Uvařeno létajícím obchodním sládkem Budvaru A. Dvořákem a renesančním náčelníkem Obory M. Novákem. Má jít o pitelné a zemité pivo, které má chutnat úplně přesně jako v anglickém pubu. Budvar se snaží a spolupráci s minipivovary oceňujeme. Vtírá se však otázka, proč vlastně v české hospodě pít pivo z anglického pubu? Do anglického pubu se přece také nechodí na česká piva. Také se angličtí či irští sládkové radují jako malá děti, že se jim jednou podaří napodobit český ležák? Není té vnucované pestrosti (o kterou normální lidé ani nestojí, neboť je neobohacuje, nýbrž obtěžuje, zatěžuje a v neposlední řadě ohrožuje, a to zdaleka nejenom u piva) a rádobysvětáckého řitního alpinismu už přehnaně? Do mramoru by se měla tesat slova p. sládka p. V. Černohorského, která vyřkl při plánování vzniku Únětického pivovaru: „Ne žádný experiment, ale poctivá česká desítka a dvanáctka, tak jak jsem si je ze svého pivovarského mládí pamatoval“. Stále platí, že největší kumšt je vařit českou desítku a dvanáctku, tak aby chutnala pořád stejně. Experimentovat s ejly může i amatérský domovařič.

Dětenice a Český Ráj (BPH XI.) + Rohozec (ZN 19.) + Neumann (ZN 19.) + Mostecký Kahan (ZN 28.) + Malá Skála (ZN 41.): Hruboskalský Hotel Štekl (https://www.hotel-stekl.cz) opět nezklamal. Ironicky míněno. Restaurant sice večer pro veřejnost otevřený býti teoreticky má, leč začátkem června, když natěšený a nadržený kolega vážil o víkendu cestu z Prahy na večeři, byl zavřený. O hosty šteklovští nestáli nikdy. Aktuální ceny? Jaké slušné slůvko zvolit? Pomatené, nesoudné, nemravné. Poměr cena/výkon zlodějský. Porcička králíka přes čtyři kila, pidistejk za šestikilo, kachní cosi za pětikilo, kousíneček vroucího závinu z mikrovlnky stočtyřicet. Hogo-fogo načinčané, fůra zbytečných a otravných serepetiček, ale jinak nic zázračného. Pořád platí, že k normálnímu najezení je potřeba porcí minimálně dvou. Nehledě na to, že obvykle čekáte na všechno neuvěřitelně dlouho (předlouhé desítky minut) i když jste v restu třebas i jedinými hosty. O tom, že je pivo nevytočené a často (přesněji skoro vždy) smrdící a čpící se nemá cenu rozepisovat. Situaci nezachrání ani omšelé hovory s léta známým (a též již omšelým) personálem. Kolega párkrát ročně Štekla pietně navštíví, Jezevec se zařekl, že tohle podporovat už opravdu nehodlá. Výjimkou je šteklovský stánek. Kolega si našel jiný cíl večerních výjezdů. Prezidentskou chatu u Královky v Jizerkách. Udělal dobře.

Pivní toulky Žižkovem (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII. etc.) aneb co starého (každá změna je k horšímu) doma U sadu: Na žižkaperku, na škroupáku, zkrátka doma U sadu (https://www.usadu.cz) kolem půle rekordně chladného máje probíhalo každoroční chřestění. Chřest vydržel až do léta. Letos je vše opožděné, včetně doby chřestové. S novým chřestem byl k dostání krém, omeleta, losos, kuřecí stejk anebo těstoviny či parmská šunka. Zda-li raději chřest bílý anebo zelený BPH neřeší. Blivajs je to vždycky. Nicméně tradice se ctít a udržovat mají a nakonec proti gustu žádný dišputát. Když to někdo rád a musí. 17. května otevřena zahrádka. Počasí jako na houpačce. Kolem jedenácté pouhopouhých pár osamělců. Překvapivě na pivko dorazily hojněji dámy. Nasávaly sólo a vypadaly blaženě. V podvečer je to lepší, nicméně v den premiéry byla očekávána návštěvnost mnohem větší. Pár podvečerů opakovaně vynecháváme, neb se pašerácky plížíme hluboko v Sudetech okolo Bramberku, v městečku Wiesenthal a/N, jeho části Ober Maxdorf a po jizerském okolí, včetně města Gablonz s přehradou. Na blízký Reichenberg s Ještědem letos nedochází kvůli počasí (nejdřív kosa, pak tropy a déšť). Pohrobci pátečníků tudíž museli premiérový páteční potlach roku 21 sezvat a uskutečnit bez guru a náčelníka Jezevce. Nepřekvapivě to nezvládli. Zazmatkovali a nesešli se. Jezevec zůstává, jako téměř vždycky a téměř všude nejmladší. Rýsuje se nevesele pochmurná perspektiva posledního pátečníka, a zdaleka, zdaleka nejenom pátečníka ... Letos odečítáme minus jeden vinou kovidu. Mojmíre, vzpomínáme a připíjíme stakanem! Vlastně minus dva, v pánu je od zimy i legenda Toša. Který byl moc, moc špatný ještě před pandemií. Čest jejich památce! Zasloužili by čestnou salvu. Snad má Mojmír alespoň radost z univerzitní knihovny ve Vršovicích, která nese jeho jméno. Po Tošíkovi by chtělo také něco na věčné časy a pámjať pojmenovat. Třebas bývalý Kopeček. Pamětníci vědí, o jakou že to osvěžovnu šlo. Jako první naše pivní i politické řady nečekaně opustil, již před lety, polyhistor a švejkolog Milan K. Více než dekádu se ničeho neúčastní doyen Vlno - mág v.v., který se neorientuje v čase ani prostoru (Krutě ďábelsky se naplnila jeho prorocká slova, která jsme dříve brali jako drsnější žert. O tom, že jednou neudrží moč ani křídu). Občas jej delegace doma navštíví a odchází skleslá. Smutný podzim života. Zálohy ani dorost nemáme. Zbývají kmenoví členové Šedý vlk, Bezzubý sudí, Chromajzl & doprovodný fraucimor pro starší a (velmi) pokročilé. Nadějí byl benjamínek Čouhán, ze kterého se stal definitivně kolíňák a spořádaný otěcko rozrůstající se familie. Přidružení občasníci Starý ještěr a Otík jsou krajně nespolehliví a nezvaní hosté spíše obtížní a vesměs nevítaní. Líp už bylo. První páteční seance venku realizována 28. 5. Na sadovské zahrádce však osobně přítomni pouze sergeant major Šedivák a specialist corporal Bezzubý. Colonel Jezevec zasedání usměrňuje telefonicky od wiesenthalské Fatry. První o málo početnější seance probíhá 4. 6. Již uvnitř, v tradičním našem levém boxíku. Boxík pravý stále má v oblibě p. prezident minulý a pevně věřme a vroucně se modleme ať i budoucí. Zasedl tu v poslední den před prosincovým zarachem a poté 2. 6. Ke stáru (Gratulujeme ke kulatinám!) již zajde na jedno naprosto cíleně … („Dřív jsem mohl pyšně a sebevědomě říci, že jsem nikdy nešel na pivo, protože to by se mi zdálo jako plýtvání času. No a teď už ubylo toho jít na tenis, tak už se mi stane, že jdu na to pivo ...“ - více vizte in https://www.institutvk.cz/clanky/1766.html). Symbolicky tak p. prezident uzavřel lockdownový půlrok. Vyhlídky? Užívejme si léta, neb podzim a čas následný hezký nebude. Jisté pouze je, že do voleb nic zavírat nikdo nebude. Bohužel ani hranice. Takže na podzim nastoupí vlna pátá. Která se už nezakecá. Bude kosit. K tomu volby, které dopadnout prostě a jednoduše dobře nemohou. Ze špatných možností bude velmi pravděpodobně zvolena ta vůbec nejhorší. Moc převezme pátá kolona, symbolicky s pátou vlnou. Nastoupí digitotalita v multikulti-duhově-ekofanatickém pirátoeshopu pod EUknutou. Děkujeme, nechceme! Nechceme všechno sdílet, včetně našeho státu! Nechceme poslouchat, že vlastenectví je prý vlastizradou. Nesouhlasíme s tím, že naše země prý nepatří nám, nýbrž prý celému světu! Nesouhlasíme s tím, že o našem osudu prý nemáme rozhodovat my, nýbrž EU, lidskoprávní organizace a mezinárodní soudy! Nechceme platit kartami, telefony ani čipy a v říšských eurech už vůbec ne! Máme, co jsme (ne)chtěli! Možná je nutné, aby lidi dostali brutálně po čuni. A vzpamatovali se konečně. Tragédie tkví v tom, že pak bude pozdě. Mnohé bude totiž nevratné. A ze studené občanské války může být horká. Destrukce normálnosti, destrukce normálního života (včetně diskreditačních útoků na policii etc. etc.), destrukce normálních lidí i destrukce normálních vztahů dramaticky sílí - v duchu návodu pro aktivisty a nátlakové skupiny: „Postupuj rychle a rozbíjej věci. Smysl je ten, že pokud nic nerozbijete, pravděpodobně nepostupujete dostatečně rychle“ (M. Zuckerberg). Aneb, když se kácí les, lítají třísky. Když globalčici & jejich pokrokářské gangy budují hyperliberální New Brave World, je nezbytné normálního člověka otrávit, dehonestovat, zadupat, zničit a postavit mimo zákon. Ostatně EUkomisařka pro cenzuru VJ to říká jasně a bez kudrlinek: „Nepřátelské, nenakloněné nebo oponentní hlasy je třeba vyhladovět …“. Zatím míní hlasy mediální. Zatím. Užijme si léta, tahle v (relativní) pohodě a neotrocky možná úplně, úplně naposledy. V červnu U sadu téměř po roce zase probíhá Sládkova volba - pivo měsíce. IPA Radegast. Citrusová. Tuctová a jalově zbytečná jako desítky podobných. Koštujeme hlt pouze a jen z povinnosti. Na 22. a 23. 6. sadovský team ukuchtil belgické slávky na víně, s řapíkatým celerem a mrkvičkou plus tlusté belgické hranoly, majonéza, citron. Pracné pojídání je fyzicky náročné a vyžaduje soustředění, prostor i více náčiní. Ovšem balada. Hodně muziky za příznivou cenu. 500 g za CZK 199. Nejlepší je sosík na dně kastrolu po vyloupání škeblí. Báječná akce. Slávky jsou stylově doporučovány kombinovat s belgickými pivky, třebas La Trappe Blond. My nestylově zapíjeli Sádkem a Русский Стандарт proběhl na uvítanou coby aperitiv. 

Pivní kuchaření a kapsaicin (BPH XXIV.) + velká kapsaicinová hitparáda (ZN 50.): Papričky za oknem nory kvetou, opadávají, kvetou, opadávají a tak pořád dokola. Jako loni. Loni z toho žádná úroda nebyla. Letos se několik parodií na papričky, kupodivu, klubat začíná. V mičurinství nevynikáme (Nemůžeme být nejlepší v úplně všem). Neva. Držíme a pipláme papričky jako zelenou okrasu a domácí mazlíčky. Zásob a rezerv pálivosti máme ještě dostatek. Prubujeme od přátelského Asiata odnaproti Srirachu od výrobce Tabasca. McIlhenny. S hezkým nápisem Preservative Free. Špatná není, leč Sriracha Hot Chilli Sauce, s kohoutem ve znaku od Huy Fong, to ale také není. Sauce od Huy Fong je papričkovatější, ostřejší a zkrátka lepší. Tabasco Sriracha bere 5 bodů (možná 5,5) v naší kapsaicinové hitparádě. P.t. milci chillipeklíčka vizte odklik v menu na vstupní stránce BPH. Čest pálivosti!

Pražské cyklopivní trasy (BPH XXX.) + Hostivar H¹ (ZN 18.) + Hostivar H² (ZN 51.) +  Spojovna (ZN 51.) + Jince (ZN 24.) + Liboc (ZN 24.) + Prosek (ZN 25.) + Malešice (ZN 28.) + LP (ZN 32.) + Kolčavka (ZN 35.) + Uhříněves (ZN 45.) + Kbely (ZN 55.) + Počerňák (ZN 60.): Pivovárek Počerňák (https://pivovarpocernak.cz) 10. 5. nabízí z okénka Počernickou 11° a Počernickou 14° IPA. Jedenáctka je pitelná záležitost. Z Počernic Horních cyklosjezd do Lázní Toušeň a podél vody na čelákovickou Jiřinu. Rozkopanou, s funkčním jedinou kolejí a uzavřeným podchodem, který se obchází zdlouhavě a záhadně (i pro místní). Na tradiční zpoždění kolínských i milovických Elefantů jsme zvyklí. V Počerňáku (už uvnitř) 14. 6. lámeme Počernickou 11°. Teče ještě Počernický Ale. Zakupujeme suvenýrovou 0,05 l lahvičku pivního destilátu (alc 38 %) Počerňák Pivovice. Sjezd k rybníku Eliška a klánovickým lesem na Běchovice. 2. 6. šlapeme od metra Letňany do Kbel. Kam jinam, nežli do stále velesympatického Kbelského pivovaru (https://kbelskypivovar.cz/). Na čepu kbelská klasika: 11 pocestných, 12 pilotů, 13 havranů, 14 jepic, 15 sirén. Plus tradiční letní speciál 10 syslů. Prubujeme ležák Piloti a weizen Sysle. Spokojenost jako vždy. Očekávání naplněna též u kuřecího hnátu upečeného na tmavých Havranech, s kysaným zelím a knedlíky. Bramborovými i houskovými. Následuje košt pivní kořalky 42 duchů. 42 % pivní špiritus barraque. Vypálený z patnáctky IPA Sirény. Vzhledově i chuťově něco jako kalvados. Polední bezuzdné obžerství vrcholí návykovým špekem s krásně souznící šalamádou. Moc dobrý je, opět tradičně, i chléb. Spokojenost také s personálem. Jako vždy bez chybky a moc příjemný k tomu. Kbely byly a jsou klasa. Kdyby byly blíže, vysedávali bychom tu častěji. Nejen proto, že je tu o poznání levněji nežli na žižkaperku, s cenami již přímo nehoráznými. Bude hůře. Ceny poletí všude. Inflace se z cen aktiv brzy překlopí i do spotřebitelského koše. A až propukne zelený amok naplno, nedoplatíme se. 4. 6. Elefantem do Měcholup (po z části nové trase, včetně nové zastávky Eden namísto Strašnic). Projíždíme kolem Hostivaru H². Bude zavřená zahrada? Jako obvykle? Tipujeme ano. Samozřejmě se nemýlíme. Zamčeno. Jako vždycky. Přitom krásný den, čas 11:15, lidí povícero. Ponechávat Tátoše bez přímého dozoru na parkovišti riskovat nehodláme. Zvažujeme, zda vůbec vyšlapat mírný kopeček a dát po letech šanci H¹. Do H¹ jsme kdysi jezdívali docela rádi, ovšem nežli se pivovarská restaurace se zahradou a hříšti proměnila ve školku plus jesle s nevychovanými fakany. Přesněji neomalenými rodiči. Ať si děcka ukázněně hrají, proč ne. Nočníky ani přebalování přímo na stolech plné restaurace mít ale nemusíme. Emancipované postmoderní matinky si pivovarský rest pletou s vlastním obývákem. K čemuž nastoupila antikuchyně pro biopostižené. Když si vzpomeneme na hostivarské bájné koleno na pivku kdysi. Ukázkově propečené, fantasticky prorostlé, s nebesky křupavou kůžičkou. Následně - prý na důrazná přání zákazníků nechlapského genderu - však začali veškerou kůžičku a všechno prorostlejší zvěrsky odřezávat a servírovali dusivou suchou drť. Brr. Nešlo jen o svatokrádežné zprznění kolena. Namísto normálních bašt k pivu antijídla v podobě salátů, kuřecího a panenek. Zbyl vlastně pouze guláš. Ovšem ondyno si kolega tento večer poručil bez přílohy. Za tučný peníz. Obdržel ohromný talíř, který byl více jak ze ¾ úplně prázdný. Pouze uprostřed velmi, velmi decentně ušpiněný zbytkem omáčky se dvěma miniaturními střípečky masa. Maximálně na dva hlty. Že jim to nebylo trapné. Nebylo. Takže očekávání veliká nejsou. V areálu H¹ zatím poklidno. Na fakany je ještě brzy. Denní jídelníček několik přijatelných položek, kupodivu, tentokráte obsahuje. Dáváme poslední šanci pivovarskému guláši (z kmeta v bílém u protějšího stolu vyzařuje nad gulášem nefalšovaná spopojenost). Pan Guláš. Talíř opět veliký, tentokrát ovšem plný. Co plný,  přeplněný, až po samé okraje. Masa dostatek, hovězí kližce nejde vytknout ani to nejmenší. Právě naopak. Omáčka silná, poctivá, převelice chutná. Hustá a hutná, zahuštěná kváskovým chlebem. Kolečka čerstvé šiplavé červené cibule zcela na místě, trocha křenu též. Špekoví knedlíci prostě báječní a dokonce omáčku krásně sajou! K naprosté dokonalosti chybí, aby křen nebyl krenexový, nýbrž čerstvě nastrouhaný a přítomnost lžíce k vyjídání přepychové omáčky (kterou by nám však pozorná i příjemná obsluha jistě na požádání bez problémů donesla). I tak pivovarský guláš vzorový a výstavní. Mohl by na soutěž. Z maxima deseti možných, udělujeme 9,95. Spokojenost též s dezertem v podobě rostbeafu s rozpečenou bagetkou. Jen křenová majonéza rozprostřená po talíři v podobě letícího ptáka (či nějakého asijského ornamentu) byla na nás moc jemná a holčičí. Připíjíme Hostivar světlá 11 (IBU 33, alc 4,7 %) a Hostivar světlá 13 (IBU 36, alc 5 %). Jedenáctka nám šmakuje více, třínáctka je dosladka. Teče ještě polotmavá 12 (IBU 33) a H-Ale (IBU 50). Hostivar (https://pivovar-hostivar.cz/) překvapil příjemně, leš odjíždíme právě včas. Po dvanácté se terasa i vnitřek zaplňují a klidu rychle a hlavně povážlivě ubývá. Na rozjívená děcka jsme nenarazily. Nešlo však - opravdu bohužel - přeslechnout ryčný hovor od vedlejšího stolu. Voliči … 09, jak ostatně sami obdivně opakovaně hlaholili na celou terasu. Dojímajíce se vlastní ušlechtilostí a domnělou intelektuální a morální nadřazeností. Makléři a podomní prodejci čehosi. Nad kávičkou se hecují a trumfují, kdo zákazníky šmejdovskými praktikami více natáhl. Ať hloupé kavky platí (Jejich vlastní slova. Chlemtali se náramně, co všechno navykládali a naúčtovali jakési staré důchodkyni. Má prý bába dost, zločinec Babiš jí přece zločinně přidal na penzi a bába blbá ho stejně volí). Jedním dechem sprostě nadávali na premiéra, co všechno měl prý kdy ukrást. A jaký je prý proradný vlastizrádce náš nynější p. prezident. Těšíme se na hosty z lučanské Fatry. Tam se, danke bohu, velkoměstský žumpoidní liberalismus nepěstuje. 8. 6. plánujeme dobříšským vláčkem vyjet směr Krč a odtud šlapat na Zbraslav ke Keltovi na Lipánky páně Papuly, resp. dražíčských pánů Papulů. Ouha! Spoj z hlaváku nejede. Další výluka. Metrem se nám dneska vůbec nechce. Plán B. Zpožděným Elefantem na opačnou stranu. Stránčickým do Uhříněvsi a dáváme poslední šanci Aloisovi. Při minulé návštěvě Šedivák neprozřetelně zvolil bělavý tzv. biobůček, který byl biohnusný a  totílně nebůčkový. Usedáme pod mohutnými kaštany na pivovarské zahradě Pivovaru Uhříněves (https://upiva.cz/). Na čepu světlý Alois 11°, polotmavý Alois 13°, světlý Alois 14°, IPA 11°, Ale 12° a pšeničná Róza 11°. Tanková jedenáctka slušná a lepší než čtrnáctka, která vyznívá protivně dosladka. Z polední nabídky si vybrat lze. Včetně smažené krkny s domácím salátem. Večer na nás v noře ovšem čeká hora jedlého bramborového salátu z Berouna, tudíž vrabčák. Moravský vrabec upečený na pivu se zelím a bramborovým knedlíkem. Hodnotíme přisně: Jedna minus. Maso opravdové, žádná biosračka, krásně prorostlé. Poctivý sosík hustý, knedlík negumový, chutný. Kyselé zelí se špekem přepychové. Proč ono přísné minus? Celek na nás slaný (Jde o ryze subjektivní vjem. Jezevec vášnivě pepří a ještě vášnivěji paprikuje a papričkuje, leč nesolí léta vůbec). Rezume: Alois si to vyžehlil. Jeho největší slabina ovšem přetrvává. Lokace přímo na odpudivé říčanské silnici, která se bez semaforu přejít skutečně nedá. Děs, běs, smrad, prach, hluk. Honem odtud. Pryč. Opékáme si pivní břich na tradičním místě, na kótě-rozcestí nad Dubčí a do Elefantu najíždíme v Počernících. Dolních.

Bizarnosti a (nejen) pivní prasárny (BPH LI.): Celostránkový pestrý inzerát v Reflexu 23/2021 na s. 53 jest nevšední. Reklama na Zlatého Bažanta aneb 7 výzev pro otrlé jazýčky. Výzvy ke spontánnímu bažantění. Jako příklad gastronomického bizáru uvádí hipsterského sládka z pivovaru Rogue Ales Brewery Company, který si prý od roku 1978 neholil své vousy. Laboratorní technik z legrace měl udělat stěr ze sládkova vousu a zjistit, že jde o životaschopný zdroj kvasinek pro vaření piva. Zakončeno řečnickou otázkou: „Už víte, z čeho bude vaše vlastní pivo?“. S odkazem na platformu probudbazanta.nativecnc.cz. No comment.

Únětice (BPH LVIII. + LXVIII.) + Bubeneč (ZN 61.) + Perron: Chýně v máji nepotěšila, Únětice ano. Únětický pivovar (www.unetickypivovar.cz) o víkendech se dvěma okénky. Druhé ve stodole. Nefiltr desina proklatě osvěžující, pivovarský gulášek s chlebem bodl též. Sami tu rozhodně nejsme. Není divu. Je přenádherně. Kulaté 10. výročí znovuotevření Únětického pivovaru přeloženo z 15. 5. na 10. 7. Program oslav zůstává beze změny, včetně moudrého motta „Nejkratší cesta do srdce chlapa vede ze sklepa a to musíš chápat“. Dej Bůh štěstí, pane starý! Neodpustíme si rýpnutí. Globální zelená lež zasíhla a postihla i Únětice. Prsí se hrdě nově recyklovanými PETkami z nového recyklátu, čímž mají úžasně zachraňovat svět a galaxii. Další džedájové. Už nám všichni dušínovsky ušlechtilí spasitelé lezou krkem. Svět především potřebuje zachránit před zachránci. Ať žije temná strana síly a Bratrstvo kočičí pracky! 9. máje frčíme kolem roztockých Zvířátek s okénkem v perníkové chaloupce. Odpuzuje fronta europřiblblíků v pestrých dresech. Jako klauni. Zlí klauni. Nezastavujeme. Šlapeme do Selce na ústecký Elefant. V Roztokách se chystá a rozjíždí pivovárek. V areálu bývalé nádražky. Posez má otevírat 1. 7. Zatím Roztocký pivovar Perron vaří coby pivovar létající. Zaměřuje se na nevšední Ale. 27. 6. výjezd na nedělní oběd do úholičské restaurace Na statku (https://www.nastatku.com/). Cyklohráček ještě drandí trasou objízdnou, tudíž nutno metrem na Petřiny. Dále na Šárku, Kopaninu, přes Juliánu, Statenice a Černý Vůl. Na statku obsluhuje i Radka. Pomůže vyřešit dilema? Přetěžké dilema. Filet mignon, ryb-eye anebo tomahawk? Tomahawk steak je výzva. S gramáží 600g+. Laškovně nazván Baby Tomahawk. Alibisticky a ustrašeně volíme 250-ti gramový hovězí ryb-eye s dipem z pečeného česneku, restovanou zeleninou a kukuřičným klasem. Dokonalost. Maso přesně dle požadavku medium well. Výtečné fazolky a chutná kukuřice z palice vyloupaná. Coby desert tlačenka s červenou cibulkou a místním chlebem. Na statku se pořád kuchtí famózně. Pivko zůstává nejslabším místem. Letní Únětice 8° jsou žlutavá vodička. Slaboulinké, vodové (Voltovská osmička Dynamo byla jinačí voltáž i tonáž). Pan provozní vzal osmu pro kolaře a již prý ji objednávat nebude. Ještě šenkován Svijanský Máz, tzv. Plzeň a jako speciál hlinecký Rychtář 12° nefiltr. Také nic světoborného, na spláchnutí steaku musí ale Rychtář z nouze stačit. Škoda, přeškoda, těšili jsme se na úňky dvandu a na cosi z Perronu jako aperitiv i digestiv. Na 28. 6. plánován výjezd k Labi. Mraky a především letní lenost rozhodují jinak. Žižkovským tunelem k řece, k ZOO a do Stromovky. Na Slamníku zevlujeme půl hodiny před otevíračku a přátelsky se na nás tady netváří. Zbývá Pivovar Bubeneč (https://www.pivovarbubenec.cz). Příjemná paní nás ze zahrádky nevyhání, leč upozorňuje, že otevírají až v jedenáct. Čekáme. Pár minut před jedenáctou máme pivko. Bubenečský ležák 11°. Nachlazený, v buclatém origskle. Velký za CZK 53, malý za přehnaných CZK 43. Cenu přežijeme, horší je, že dominantní chuťový vjem = kyselost. Zkažené není, je tak cíleně uvařené. Staropramen říznutý přepískle citrusovým ejlem. Jako když žvýkáte citron. Na jejich osmičku či ejly etc. chuť nepřekvapivě žádná není.

Pivní trendy (BPH LX. + LXV.) aneb cool nebo vool (čti vůl)?: Pivovary v ČR v roce 2020 navařili 20,1 milionu hektolitrů, přičemž meziroční výstav klesl o 6,9 %, Spotřeba piva v roce 2020 poklesla na ubohých 135 litrů na hlavu, a je tak nejnižší od 60. let minulého století.  V restauracích se loni vypila čtvrtina piv, předloni šlo o třetinu. Na 46 % vzrostl prodej piva ve skleněných lahvích, PETky se v podílu na výstavu drží na 11 %, polepšily si plechovky, podíl sudového se dále snížil. Pokles i export. Další pokles může následovat díky absurdnímu tyjátru a politickému cirkusu kolem tragikomické frašky Vrbětice. Z Ruska, které odebírá dosti našeho piva se totiž ozývá volání po zákazu dovozu. S doporučením: „Ať si Češi své pivo vypijí sami. Potom se proberou a začnou být zase při smyslech ...“.

Pivko s deserty a nový časopis (BPH LXIV.): Pivo, Bier & Ale (www.pivobierale.cz) dospěl k číslu 92. Startuje na českou pivní kulturu zaměřeným editorialem P. Borowiece, za kterým následuje článek na zmíněné téma. Dále info o U.S. pivotéce společnosti AmericanBeer.cz v pražské Veletržní a hostivařském pivovaru Vik, který „našel inspiraci v severských fjordech“. Ach jo! Zase tragikomické rádobysvětáctví. Inspirace ohledně názvu produktů majitelé čerpali z města Reykjavík a Islandu. Proč ne, kdyby k tomu byl nějaký důvod či hlubší vztah. S Islandem však vůbec nic společného nemají (tedy kromě toho, že jejich jméno Vik má být skoro stejné jako islandské vík, což je záliv) a ani tam nikdy nebyli. Pivovar je umístěn v továrních halách v Hostivaři kousínek od kulis představujících Ulici ze stejnojmenného seriálu. Skoro by mohl být její součástí. K zálivům či fjordům to má hodně daleko. Představme si, že v Reykjavíku postaví pivovar a inspirace budou odkazovat k pražské Hostivaři, kde nikdy nebyli a nikoho tam neznají. Islanďané si budou ťukat na čelo. Oprávněně. Tady se rozplýváme, jak je skvělé a úžasné, že v Hostivaři vaří pseudoislandský pivovar. Hostivařští Vikingové ... Prý nás to všechny fantasticky obohacuje. Nás rozhodně ne! To slánský Pivovar Továrna si uchoval rozum i hrdost a jedno ze svých pivek pojmenoval hezky česky Cejn. Sládek Továrny na Cejna 11° zve do trampské hospody k rybníku Bucek v rozhovoru, který není pouze o Cejnech. Další povídání je s ředitelem Pivovaru Černá Hora. P.t. čtenářstvo se dozvídá také o ladovském půllitru pro Budvar; o nejslavnějším metalovém pivu Trooper (stvořeném frontmanem Iron Maiden), jeho historii i všech odstínech; o designu piva; o budějickém pivovaru a restu Solnice; o prý královsky hořkém nealku z Krušovic anebo o tipech na čepování piva. Plus povídání s MastereChefem TV estrády, PBA test, pro profíky něco o nových odrůdách chmele a diacetylu, propozice k Golden Bohemia 21 aj. Letní číslo je bez degustace.                

Antoš (BPH LXXI.): Skvělá Antošova krčma (https://antosovakrcma.cz) zůstává v červnu nedostupná. Další výluka kolem Slaného. Cyklohráček nekončí ve Slaném, nýbrž z Hostivice supí přes Kladno do Rakovníka. K Antošovi dorazíme tudíž až o prázdninách.

MMX (BPH LXXII.) + Třebáň (ZN 16.) + Všeradice (ZN 17.) + Kytín (ZN 51.) + Řevnice (ZN 60.) + Radotín: Most u Měchenic opraven už v zimě a tudíž vláčkem na Dobříš lze bez omezení a výluk (Nikoli na dlouho. V červnu dobříšské pozdější vlaky z hlaváku vůbec nejezdí). Cestujeme brzy zrána. Jinak to bývá masakr. O víkendech nelze vůbec. 11. máje se vezeme do Nové Vsi pod Pleší. Odtud na Voznici a legendární trampskou Hladovkou na Knížecí Studánky. Perně tlačíme vzpurného Tátoše strmou zkratkou nahoru po zelené na Stožec alias Klondajk. Odměnou je luxusní dlouhatánský sjezd na Jelení Palouky a přes Chlumce, Vyžinu do Všeradic. Raději budeme jezdit touto trasou. Tradiční sjezd z Klondajku Všeradickou alejí je sice kratší, ovšem zbytky cesty brutálně rozmlácené. Rok od roku horší a horší. Místy již skoro nesjízdné, přesněji nutno jet krokem a kotoučovky úpí. Všeradický Zámecký hostinec u paní Magdalény (https://www.zamecky-dvur.cz/hostinec) úřaduje improvizovaným okénkem. Na čepu trůní Všeradi 11 % světlý ležák, 12 % májový ležák, 12 % Maxmilian, 12 % Spring Ale a 13 % světlý ležák. Jedenáctka osvěžila a doplnila tekutiny. Polotmavý májový ležák potěšil májovým šmakem. Zafutrovalo Babiččino kuře (Pro kovidové a obdobné euroudavače, práskače, elfy, agenty a bonzáky: Do krabičky a sežráno mimo areál. Vše striktně dle kovidových befelů. Včetně smrdutých respirátorů). Obří upečená čtvrtka (nemírně dusivá) plus mušličky s prima houbičkami zpucovány na přímém slunci u minigolfu, v plné palbě přes čtyřiačtyřicet. Stín ve Všeradicích bolestně chybí, když je stažen baldachýn na nádvoří. Neslastně se koupeme v litrech potu a stylově pročítáme Naše Noviny. Nezávislý poberounský občasník ze 3. května LP 2012 No. 9 (celkově 800). Součástí je Všeradův Kurýr. Hezká je Země Všeradova. A pohodová. Zpáteční cesta klasika přes patero obcí na Třebaň, na falešný Elefant. V Hatích povinná lustrace legendárního Saloonu U Menclů. Nevypadá, že premává. Výjezd vydařený, nicméně máme toho plné jezevčí brýle. Forma GrandTourová zatím chybí. 3. 6. v plánu kratší výjezd podél Berounky. Kde se najíst? MMX? Řevnice? Denní meníčka ani v jedné provozovně dle www stránek neoslňují. Cílíme tudíž na premiérový test radotínského Pivovaru Horymír (https://pivovarhorymir.cz/). V roce 2020 skupina lokálních patriotů vybudovala První radotínský vzájemný pivovar Horymír. Pod heslem „Radotínské pivo Radotínu!“. V centru Radotína na rynku páně Horymíra. Parkujeme Tátoše v překvapivě útulné zahrádce. Horymír 11°, Horymír 13° plus speciály Blonďáček 11° a IPA Rakau 14°. Jedenáctka ležák (alc 4,5 %) kvasinkové chuti. Avizovaná výrazná hořkost patrná příliš není. Přesněji vůbec (Výraznou hořkost poměřujeme jabloneckým Voltem. Což je úplně, ale úplně jiná liga). Kalný mok připomíná pivka blízkého Pivotelu MMX. Na zapití ujde, ovšem denně bychom na něj nechodili. Třináctka ležák (alc 5 %) nebezpečně silná. Ač drtínek lihová, je pitelnější. Pšenice (alc 4,6 %) se jmenuje Blonďáček a má být velmi světlá, což ale není. Barvy do tmavohněda. Kvasinková (pa)chuť. Hodně kalné pivko je těžkopádné, nevábné a smutné, jakoby smuteční. Neosvěží. Úplně jiná pšenice nežli o den dříve ve Kbelích. Kbelská pivka, právě včetně veselé letní syslí pšenice, jsou o něčem jiném. Na radotínskou polotmavou IPU (alc 5,3 %) chuť nemáme (Máme podezření, že místo objednané pšenice jsme dostali tuto IPU, účtována však je pšenice). Kvitujeme nevšedně pěkné stylové sklo a relativně hbitou obsluhu. Obědové meníčko čítá polévku a pouhé tři položky. Nicméně vše lákavé na papíře i v reálu. Treska v jakési speciální strouhance s kaší, klasická svíce a bůčkový burger. Jezevec si ze studijních důvodů úplně poprvé v životě v restauraci furiantsky objednává burger s frity. Souprava nese smyslný název křupavý bůček v bulce, hoisin majonéza, sezamová mrkev, hranolky Julienne. Zajímavá zkušenost. Nevšední kontrast chutí. Bůček prorostlý a báječný. Je ho proklatě málo. Hranolky tencí hadi. My raději křupavé silné a tlusté. Farmářské, resp. bruselské. Nekřupavé hádky přežijeme. Bulka odporně sladká a pro nás zbytečná, nicméně snědena nejenom ze zdvořilosti. Sezamové mrkve malilinko, supluje ji leklý ledový salát. Namísto hoisin majonézy trocha jiné hoisinky. Mayo to není, nýbrž hoisin sauce, která se přitom hodí více nežli v jídelním listě avizované mayo. Vlastně nám to docela chutnalo. Další burger si ovšem objednáme nejdříve zase až za půlstoletí a kousek. Nicméně na občasný krátký oběd se Horymír, coby záložní prostor, docela snad i někdy možná šikne. Ve třetině června výjezd od metra Chodov, přes kunratičák, po cyklostezce na Braník a podél  Velké řeky. Metou je zahradní občerstvení U posledního Kelta. Zbraslavská bájná oáza. Lipani světlý ležák 12º i pšeničný speciál 11º jako dycky. V origskle, vysokém s vyobrazením komína dražíčského pivovaru a na druhé straně logem Kelta. Nabídka jídel, včetně polévky a grilu, i pivek (též tradičně Dudáci) také jako dycky. Pa-rá-da. Nelze odolat české krkně farmářské umně marinované v pepři, medu, rozmarýnu. V perfektně dokonalém souznění s ugrilovanou brambůrkou s líbezně osvěžující smetánkou a lahodnou zeleninkou z grilu. Výborné. Leč tentokráte slouží jiná směna, nežli na kterou jsme zvyklí. Takže všechno pouze výborné a nikoli božsky výtečné a mistrovsky virtuózní. Což platí pro jídlo, personál i atmosféru. Kterou těžce kazí učebnicový pablb. Přijel na motorce a teatrálně se obložil telefony, helmou, bundou a notebooky. Úlisně a nepřeslechnutelně komusi vnucuje jakési dveře. Dvojník herce Procházky, přesněji přesný dvojník Petra Kaštana ze seriálu Ulice. S pozoruhodnou podobností nejen fyzickou. Slizký, neodbytný, neomalený, dotěrný. Kaštan je seriálová těžce nesympatická role, kterou herec AP záměrně přehrává a karikuje. Tohle je skutečnost. Neustále sleduje, zda ostatní sledují, jaký je borec a všeználek. Trapné grimasy a chvástavé glosy v samomluvě. Rádobysvětácky komentuje objednávky i hosty. Vrcholem je halasné holedbání se údajným dlouhodobým pobytem v Afganistánu a averzí k ruskému jazyku. Nikoho ze sedících na lavicích ani procházejících kolem okénka to přitom nezajímá ani omylem. Otravného slizáka kolektivně ignorujeme, což jej vytáčí k nepříčetnosti. Při odjezdu zuřivě ukazuje celému areálu Kelta fakáče a tragikomicky blekotá výhrůžky. Hovado. Zkazilo siestu. 16. 6. ranním dobříšským žlutým vláčkem (už z Hlaváku, pozdější budou brzy zasejc odkloněny) na Rymaně. Výšlap téměř ke Skalce s původním cílem Všeradice přes Klondajk. Z hodně ubohého středečního meníčka v Zámeckém hostinci u paní Magdalény není, co zvolit. Změna trasy. Od Skalky na Černolice a dolů k Pivotelu MMX Lety u Dobřichovic (https://mmxpivo.com). V Dobřichovicích v trafice před nádražím zakupujeme mapu od Marko Čermáka. Brdy - část Hřebeny. Nová není, kreslit mapy p. Marko přestal před dvěma lety. Letos vyštrachal a donesl staré zásoby. V Pivotelu vdechujeme krůtí řízečky s povedenou kaší, dotěrným rukolovým lupením s čokozástřikem a osvěžujícím rajčatovým salátkem s červenou cibulkou. V nabídce MMX výčepní, MMX ležák, pšenice a Amber Ale. Výčepní (10,8º) na žízeň, ležák (12,8º) na chuť a zapití, pšenice (12,6º) z rozmařilosti. Pivka drží zdejší standard. Jako loni, jako předloni, jako předpředloni, jako obvykle. Decentní smočení ve Staré řece (Berounce) mezi dobřichovickými mosty. Elefantem (jak jinak, zpožděným) na vyhřátý žižkaperk. Noční test v Pivotelu získané lahvinky liberecké Třtinády. S vtipným uzávěrem, který praktický a především bytelný však moc není. Nápoj z cukrové třtiny zaujme nevšední chutí. K osvěžení musí být ledový a chtělo by to více limetkové šťávy. Ochutnávka na ukázku stačila. 18. 6. nástup supertropů. Elefantem do Berouna a zase do MMX. Pivka jako předevčírem. Hlavním tahákem je šnicl z krkovičky se šťouchačkami a okurkou. Krknu je třeba si zasloužit. V Třebani ignorujeme lávku a masochisticky šplháme na Rovinu. Odtud prudkým sjezdem k MMX. Vyplatilo se. Vše chutné a náležitě nastrojené. Z vhodných surovin.  Mělo by se uzákonit, že řízek musí být z prorostlé krkovičky, obdobně jako guláš pouze z hovězí kližky. Jinak jde o nepoctivost, šizení, klamání a pančování, které se ve středověku naprosto správně trestalo pranýřem a vykoupáním v koši. Akce se hodlal zúčastnit i kmet Šedivák. Před horkem se raději ale zbaběle ukryl v podolském bazénu. Jednomužná expedice startuje na hlaváku konfliktně. Normální pokladny nepochopitelně uzavřeny. Trvale? Ve znamení tzv. pokroku a tzv. zlepšování služeb. Výsledek? Nutno vystát dlouhatánskou frontu v ohraženém prostoru s mnoha a mnoha přepážkami. Poznat, která na co je, snadné není. Pokladní vstřícností též rozhodně nevynikají. Na zákazníky zle poštěkávají a peskují je. Bicykly se musí nechávat daleko venku, před skleněnými dveřmi. Vidět na ně je špatně. Dalším ichtilním tzv. zlepšením je, že se nestojí normálně. Tedy u každé otevřené přepážky. Přesněji při první návštěvě se normálně ještě stálo. Každý si vybral frontu, šlo to rychle a zmatky nebyly žádné. Manažer debility ovšem vymyslel inovaci. Tudíž dneska, když Jezevec vstoupil do haly, zorientoval se a zamířil k nejbližší přepážce, před kterou se krčilo nejméně postav, ozvalo se odkudsi z dáli hromové: „Nepředbíhat! Fronta je tamhle!“. Nádražní slouha v nepadnoucím tmavomodrém saku. Zpocený, nevrlý. Zlostně ukazuje na řadu metrů vzdálený konec hada, kroutícího se mezi zábranami. Z jediné fronty se přebíhá, ba přímo sprintuje k volné přepážce. Z více jak deseti otevřeny přepážky pouhé tři, přičemž krajní jsou od sebe vzdálené snad patnáct metrů. Tudíž je nutné neustále kroutit hlavou ze strany na stranu a zjišťovat, kde se jaké místo uvolnilo. Slouha neurvale pořvává „Volná kasa“ a ukazuje, kam má kdo doběhnout. Pobízí k rychlosti. Zvláště pro starší je to vážný problém. Tohle se nepovedlo. Rychlejší to opravdu není. Jízda samotná přináší uklidnění. Ve vyhrazeném prostoru Elefanta se sešel Jezevcův Tátoš, kočárek na dítě a dva kočárky na panenky. Jezevec zajišťuje popojíždějící kočárky. Dvě maminy a čtvero děcek se způsobně zabydluje vedle. Holčičky starostlivě pečují o své panenky a sledují přitom bedlivě stanice a vlaky, nejmenší chlapácký veselý prcek se dychtivě zaměřuje na lokomotivy. Vychovaní, zdravící, děkující. Včetně mamin. Pak, že to nejde. Zdvořile se loučíme. Příjemná jízda. Zato zpátky ... Zpražené Elefanty, vlak dlouhý. Ohromný. Zaplněn z menší části. Všichni se však musí bezohledně srát zrovna do vyhrazeného malého prostoru pro kočáry a bicykly. Prý nebudou chodit někam do vagonu či patra. Mají prý právo dřepět tam, kde si zrovna umanou.

Železná Ruda (ZN 33.): Májový pobyt na kraji Rudy opět v čudu, tradice potřetí nedodržena. Což je hodně na pováženou. Předloni jsme do Engadinu necestovali kvůli nevyzpytatelnému ledvinovému šutříku, loni se do Engadinu-Ořovského nejelo vůbec kvůli kovidu, dtto letos. Škoda. Šumava je šumná. Máme rádi třebas Jezero Laka. Večerní výšlapy po sjezdovce na pivovárek Belveder jsou nezapomenutelné. Stejně jako pivko v Kašperkách. Za opětovnou návštěvu stojí pivovar v Sušici a vlastně i na Kvildě. Krutě dlouho jsme nebyli ve Vimperku. Našlo by se toho daleko více. Furtovně máme v merku bližší poznání Přeštic. Dej Bůh štěstí!

Litoměřice (ZN 37.): 23. 5. výjezd VW Týnou směr Litoměřice. Cestou se kocháme Portou Bohemica a po jedné PM usedáme na kryté zahrádce Biskupského pivovaru U sv. Štěpána (https://www.biskupskypivovar.cz). Šenkován Děkan 11º, Štěpán 12º a polotmavý speciál  13º. Otestováno vše. Verdikt stejný jako vždycky tady: Pivka dobrá, vařená s láskou, avšak na nás málo hořká (Bolestně málo. Zvláště, když vzpomeneme na Volta). K baště krkna z grilu, smetanové brambůrky a přepychové fazolky se špekem. Bez chybky. Za jedna. Kolega vcelku nedržkuje nad držkovkou ani chlebem. Puntičkář by zkritizoval až moc nadrobno nakrájené držky, přítomnost mrkve a ladění i vyznění spíše do gulášovky. Leč za dvě s přehledem. Spokojen je i s ptáčkem a rýží, která je zvláštně slanější. Buďto druh anebo kuchař malinko přesolil. Za dvě, resp. dvě minus. Obsluha jako vždy tady perfektní, milá, nevtíravá, pozorná, rychlá. Spokojenost. Snad bude konečně teplo a dorazíme bicyklmo. Z Roudnice anebo Ústí.

Liptov VII. (ZN 56.): Líčíme na Liptov 2021. Nechceme nic zakřiknout, leč ... Ovšem  rozmýšlíme a váháme s překračováním hranic i k bratrům nejbližším. Ač náležitě proočkováni (Možná i Billem G. očipováni, včetně upgrade superschopnosti chytání magnetů. Nadnárodní korporace nás přitom čipovat ani nemusí, sledují nás všude a neustále i bez čipu ve vakcíně), do karantény se nám fakt nechce. Nikdo totiž neví, co bude. Čili spíše zase nic. Jako loni.

Tour de Putyk 2021: Start se blíží. Vypadá to opět na zkrácenou verzi. Horní Lhota základny Fort Dobronice zavřená jako loni. Smysl to sice nedává žádný, ale všemu rozumět nemusíme. Chatky Horní Lhoty byly v dezolátním stavu a plné hlodavců již před kovidem. Teď tam dva roky nikdo nebydlel. Závěr je jednoznačný. Horní Lhota končí definitivně. S ní legendární Jezevčí chatka No. 6. Že by v dohlednu proběhla rekonstrukce? Plané snění. Realita je jinde.

Pel-mel ze zrzavého světa (aneb pár pivních drbů a frků, které p.t. čtenářstvu možná unikly): Berounský medvěd v červnu inzeruje devět druhů vlastních piv s kosher certifikátem. Velkopopovický Kozel v máji představil dvě novinky z řady Mistrův ležák. Kozel Mistrův pšeničný (alc 5,3 %, 12,6°) a Kozel Mistrův tmavý ležák s čokoládovými slady (alc 4,4 %, 12,3°). Popovice do třetice. Médii prolétlo foto, kdy vítěz Giro d´Italia slaví českým lahváčem. K fotce, na které kolumbijský cyklista stříká právě Kozlem, připsal bývalý český cykloreprezentant König: „Chlapi, nelejte ty Kozle na zem“. Trenér José Mourinho, (samo)zvaný Special One má své pivo Special One. Session IPA (alc 3,8 %). V plechovkách, na kterých je vyobrazen coby starověký geroj - římský císař. Uvařeno v Římě, kde má tamější fotbalové vlky v nové sezoně Mourinho trénovat. Dej Bůh štěstí! P.S. (1) Letní džouk z bulváru, ze dne, kdy jsme ztrapnili Skotsko (Nejdůležitější bylo, že naši nepoklekli, Vydržet!): „Cože, ty snídáš pivo? Ne, chmelové smoothie“. P.S. (2) Fotbalový sen nekončí. Smázli jsme Holanďany. Nepomohli jim ani duhové provokace ani výhružky, že pokud se jim cokoli znelíbí, opustí zápas s výmluvou na tzv. rasismus. Děkujeme Maďarsku a Maďarům zdaleka nejenom za domácí atmosféru! Vivat internacionála normálnosti! Přesně to vystihl Viditelný Macek v pondělních glosách 28. 6. LP 2021: „Čeština je jazyk vtipný: V maďarských učebnicích se nesmí psát, že je normální šukat se psem, čímž se Jourová a další cítí ohroženi“ (https://viditelny-macek.cz/public/kapitola.phtml?kapitola=140772&menu=0).