Zrzavé novosti 79

Zrzavé novosti aneb staronové aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby

(No. 79., předjarní, z 29. přestupného února LP 2024)

Pivní moudrost a recept: „Neopouštěj hospodu dokud čepují, neopouštěj téma, dokud je aktuální, neopouštěj ženu u domovních dveří“ (D. Francis). „Hospoda je zpovědnice dospělých dětí“ (J. Kanyza v seriálu Hospoda). „Do hospody s umytýma nohama!“ (J. Cimrman). Odháčkujme temný rok 24 černobylskou slovanskou polévkou, kterou se měli sytit likvidátoři havárie. Suroviny: ½ l pivka, 2 lžíce smetany anebo kefíru, 2 žloutky, 2 lžíce nastrouhaného sýra, kůrka z tmavého chleba, topinky z černého chleba, 1 lžička cukru. Příprava: „Smetanu utři s cukrem a žloutky, přidej 1 lžíci piva a vyšlehej. Zbytek piva svař s nadrobno nakrájenou chlebovou kůrkou, po kapkách vlej do smetany, ohřívej na mírném ohni (nepřiveď k varu!). Na talíře nasyp strouhaný sýr a krutony a zalej polévkou“ (Szabłowski, W.: Rusko pohledem z kuchyně: Jak budovat impérium nožem, naběračkou a vidličkou. Praha: Dokořán 2023. 400 s. ISBN 978-80-7675-074-6, cit. s. 318). Následují krůtí nožky na pivě, na které si nachystáme: horní krůtí stehno, 2 lžíce másla, 50 g slaniny, sůl, 3 dl světlého piva, sůl. Technologie: Maso (lze podél kosti rozdělit na dvě části) prošpikujeme slaninkou, osolíme. Opečeme na zbytku slaniny nakrájené na kostičky, přidáme máslo, podlijeme částí pivka a pečeme do měkka. Obracíme, aby maso zčervenalo na všech stranách a náležitě podléváme pivkem. Podáváme s houskovými knedlíky. Třetím tipem jest variace na brabce. Potřebovati budeme: asi 1 kg loupaného plecka, 2-3 velké cibule, 5 stroužků česneku, sůl, 2 dl světlého piva, 1 párek, 2 lžíce sádla. Příprava: Maso nakrájíme na kostky (o něco větší nežli na guláš), cibule na klínky, česnek na plátky. Maso dáme do kastrolu, osolíme, zasypeme cibulí a česnekem, zalijeme deckou pivka a pod pokličkou v troubě dusíme půl hodiny, občas promícháme. Poté pokličku sejmeme, podlijeme zbylým pivem a maso dopečeme do červena. Když je příliš libové, přidáme během pečení kousek sádla. Na talíři ozdobíme opečenou nožičkou párku, kterou jsme nařízli do ježka. Do čtveřice všeho pivního oprašme chalupářské pivní buřty. Přísady: 6 poctivých masových buřtíků, 6 pálivých paprik, 3 cibule, 200 ml octa, 100 ml piva, 100 ml vody, 1 lžíce mletého pepře, 2 lžičky cukru krupice, 1 lžička soli, 10 kuliček pepře (Hodně pepře, ať se vzepře!), 6 kuliček nového koření. Buřty oloupeme a podélně rozkrojíme. Cibule oloupeme a nakrájíme na kolečka. Papriky očistíme a nakrájíme na menší kousky. Ocet svaříme s vodou a pivem, přidáme sůl, cukr a koření. Poté buřtíky, cibuli a papriky naskládáme do sklenice a zalijeme teplým nálevem. Uzavřeme a uložíme alespoň na dva dny do chladu. Přidáváme návod na pivní grissini od Kluků v akci. Ingredience: 500 g hladké mouky, 250 ml světlého piva, 1 polévková lžíce sádla, 20 g medu, 5 g soli, 200 g hrubě nasekaných nesolených arašídů, 10 g droždí. Na dokončení: 200 g strouhaného čedaru, celý kmín. Pracovní postup: Do mísy nasypeme mouku, přidáme med, rozdrobené droždí. Osolíme, zalijeme pivkem. Zamícháme, přidáme sádlo. Vypracujeme těsto. Přidáme nahrubo nasekané arašídy, které důkladně do těsta zapracujeme. Těsto ponecháme odpočinout 10-15 minut při pokojové teplotě. Z těsta vytvoříme silnější plát a rozkrájíme jej na díly. Ze kterých rukou vyválíme dlouhé tenké válečky. Před pečením potřeme pivkem, posypeme kmínem a strouhaným čedarem. Pečeme 12-15 minut na 180°C. Přihoďme jednoduchý receptík na pivní pomazánku, která si žádá: 100 g zrajícího sýra (např. romaduru), 150 g pomazánkového másla, 50 ml světlého piva, 2 jarní cibulky, drcený kmín, mleté chilli, sůl a pepř. Příprava: Všechny suroviny necháme rozehřát na pokojovou teplotu. Nastrouháme romadur a vidličkou jej smícháme s pomazánkovým máslem a pivkem. Směs utřeme dohladka. Dle chuti a gusta osolíme, opepříme, přidáme kmín, bytelnou nálož chilli a jemně pokrájenou cibulku. P.S. Není vůbec od věci připomenout opomíjený celý text písně, jejíž první sloka je naší hymnou. Včetně silného refrénu „mezi Čechy domov můj!“. Nikoli mezi tzv. evropany, natož ještě inkludovaně obohacenými. Text dvou slok: „Kde domov můj, kde domov můj? Voda hučí po lučinách, bory šumí po skalinách, v sadě skví se jara květ, zemský ráj to na pohled! A to je ta krásná země, země česká, domov můj, země česká, domov můj! Kde domov můj, kde domov můj? V kraji znáš-li Bohu milém, duše útlé v těle čilém, mysl jasnou, vznik a zdar, a tu sílu vzdoru zmar? To je Čechů slavné plémě, mezi Čechy domov můj, mezi Čechy domov můj!“. Song F. Škroupa & J. K. Tyla figuruje i ve verzi čtyřslokové. Zbývající sloky: „Kde domov můj, kde domov můj? V zemi, zde náš Kníže svatý, vírou v Krista v duši vzňatý, krev svou v oběť za vlast lil, český národ vykoupil. V zemi slavné, otcům drahé, v české zemi, domov můj, v české zemi domov můj! Kde domov můj, kde domov můj? Bože, velký Hospodine, ruka Tvoje světům kyne, Tebe vzývá národ můj, věčný Bože, při něm stůj. Světovládný Hospodine, chraň vždy český domov můj, chraň vždy český domov můj!“.

Svijany (BPH II.): Po půli januára avizované zabíjačkové seance ve Svijanech a Turnově. V pivovarech. Bohužel ve stejné dny. Napadlo & umrzlo, k tomu otravný obligátní CHOPN kašlík, takže se zbaběle nezúčastňujeme. Taky bohužel ovšem na místě není. Kolega s Myšákem dorazili v sobotu do turnovského pivovaru. Do areálu Na Lukách. Barnumsky velkohubě turnovští zvali na echt staročeskou zabíjačku. S řezníkem, prasetem, čerstvými prasečími pochutinami k jídlu i zakoupení. Realita? Půl prasete bylo zavěšeno u stropu. Jinak nic. Prodávaná jelita a jitrnice z odpuzujících igelitových pytlů čerstvé rozhodně nebyly. Chutné prý také nikoli (Jitrnici pomalu nežral ani retrívr Z., který jinak spase úplně všechno). Kolega s umíněným Myšákem přesto usedli i uvnitř. Příchod číšníka vyžadoval značnou trpělivost a trval minimálně čtvrthodinku. Objednané ovšem dostali až cca po hodině, neb vypadl objednávací systém. Prdelačka byla teplá. Jinak nic. Myšák obdržel standardní játra, které standardně zalil kýblem tatarky. Osobní zkušenosti s Turnovským pivkem máme sice  chutné, nicméně k negativnímu ohodnocení restaurace i bufetu Na Lukách se připojujeme. Zatím jsme tu byli vždy spíše zklamáni a naštváni. Navrch huj, vevnitř …! 3. 2. výjezd náhradním vozem (stávkuje alternátor Týny). Přetíženým. Jede i Myšák. Octavie moc nejede. Dva cíle. Cíl prvý: Předání léku na kožich pejska Myšákova pana bratra v Ralsku. Cíl druhý: Vypuštění kočičáků ve Střehomi-Rašovci. Obě mise splněny. V Ralsku-Hradčanech usedáme v obecní hospůdce U lesa. Vcelku útulné. Teče Bernard 11° a Starouš 10°. Bernard nic moc. Nepřekvapivě. Nabídka krmě překvapivě nikoli úplně nezajímavá, lež jsme přežrání nadoraz. Jen Myšák neodolává krkně s vajíčkem a cibulovým jamem s fritem. Krnu chválí a zvládá výjimečně bez tatarky. Jezevec ze slušnosti zobe matesy. Posyp cibuli O.K., trávou (ichtilní rukolu) nikoli. Pan bratr se obává opětovného příletu Migů na blízké bývalé letiště. Poetické popoledne. 7. 2. výjezd opravenou VW Týnou netradičně ve dny všední. Do prodejny svítidel v Sukoradech. Svítí se tam pořád, leč o víkendech mají zavřeno (Ve stejné budově sídlí pivní pohotovost s novopackým pivkem). Sehnat normální lampičku nad postel je dneska úkol nadlidský. Požadujeme lampičku tvaru nikoli kosmického a hlavně komplet. Nehodláme nic vrtat, přidávat šňůry a vypínače ani nic nikde elektroinstalovat. Jak bylo dříve zcela normální. Lampička se pověsila na skobu, šnůra zapojila do zásuvky, cvaklo se vypínačem a budiž světlo. Tzv. pokrok přinesl, že komplet nové lampičky prakticky už neexistují. A prý to má být obrovská výhoda. Pro koho? Pro nás rozhodně nikoli. Přetrpěli jsme návštěvu prodejen a velkoprodejen několikero. Všude, včetně inkriminovaných dvoupatrových svítidel Sukorady, nám podstrkovali postmoderní zrůdnosti, ke kterým ještě bylo nutno přikoupit minimálně šnůru. A všechno si sám zapojit, propojit a nainstalovat. Děkujeme, nechceme! Myšák poskytl tip na hrabárnu v Sobotce. Visí tam i pár normálních lampiček v retrostylu. Hrabárnou je rozlehlé vetešnictví. Kolega napoprvé odmítá vstoupit. Návštěvu kdysi již nuceně absolvoval s Myšákem a neudělal mu dobře typický zatuchlinový odér. Připomínající bezďáky a hospic. Opravdu to tam cítit je. Značně. Napodruhé se ale všichni hrdinně přemáháme a vstupujeme. Jednu normální lampičku v retrostylu dokonce i odvážíme. Prý je nová, kompletovaná v Holandsku. Svítí. Vdechujeme chlebíčky v sobotecké cukrárně. Veka je odporně mokrá, jak bývá v současnosti všude zlozvykem. Chybí totiž máslo. Normálně se veka namazala máslem a teprve na tuto vrstvu-izolaci se naložil salát. Tudíž veka nebyla hned rozblemcaná. Teď se máslo vynechává anebo se dá rama, což je ještě příšernější. Samozřejmě veka dnes a dříve je taktéž něco úplně jiného. Stíháme ještě nákup vysokého roštěnce v Havlíkově Dvoře, nákuk do normální prodejny průmyslového zboží v Bousově (odvážíme pomenší prkénko dřevěné, kuchyňské) a před lampičkovou anabází první letošní inspekci u zbrojíře v T. Protivně prší a obludně fučí, tudíž vynecháváme svijanskou pivovarskou prodejnu. Druhý únorový víkend ve Svijanech zvěřinové hody. Lákavé. Jsme však přežráni. 10. 2. však Myšák s kolegou po letech testují restauraci Vyskeř. Hody zabíjačkové. Prdelačku kolega akceptuje, nad zabíjačkovým prkénkem brblá. Neb jitrnice je teplá, což on bytostně nesnáší. 18. 2. výjezd Kokořínským údolím na mácháč. Do kempu Borný, který zahajuje provoz na 1. máje. Jsme přežráni, takže pohostinství důsledně vynecháváme. Kolega zakupuje cosi studeného v mělnické Bille a neopulentně oběduje v kufru VW Týny zaparkované v Harasově. Kýčovitá hrůza ala Beskydy je po cca desetiletí snad už hotová. Všude nápisy hlásající soukromé vlastnictví a vyzývající k jeho respektování. Strčte si celý Harasov za čepici (přesněji za talár)! Zaznamenejme pro anály, že ke konci roku 2023 byla krutě poškozena monumentální borovice na planině s duby. V místech, kde kdysi trůnila sklářská osada Strážov. Poblíž mácháče, resp. u Ralska. Planina s duby je naším veleoblíbeným místem vycházek dlouhé dekády. Ona nádherná stará borovice náležela k top stromům. Nevydržela nápor těžkého mokrého sněhu a podstatná její část se odlomila. Bereme to jako tuze zlé a osudové znamení (Jako přílet komety). Obdobné to bylo s legendární Semtínskou lípou u Kosti. Pokud ještě stála, tak to sice nebyla vždycky úplná hitparáda, ale vesměs to ještě šlo i ušlo (Vždy jsme se lípy rituálně vymoč…). Od jejího skonu to jde už jenom z kopce (I s tím moče…). Lépe už bylo. Památný strom padá při bouři 27. 5. LP 2000. Oplocené pietní zbytky byly vandalsky zapáleny LP 2012. V místě dneska rostou dvě malé lipky. Semtínskou lípu opěvoval F. Šrámek: „Tam u nás doma z mnoha míst tesknota k srdci míří, však zajdi k lípě Semtinské a dohoukají výři …“. Nedohoukali …!

Vzpomínky na Plzeň (BPH VIII.): Prazdroj zase zachraňuje planetu, lidstvo a … tentokráte ječmen. Postižený prý počasím. Zachránit lidstvo, planetu a ječmen mají slamění panáci, vytvořené tzv. celebritami (čti komedianty). Kdyby raději Prazdroj dbal na kvalitu toho, co dodává za zlodějské ceny. Míníme hlavně pivko tankové. V lednu na žižkaperku opět každý tank dle úsloví každý pes, jiná ves. Chutná každý jinak. Přesněji nechutná. Skladováním či čepováním to opravdu není. Odlišnosti jsou technologické. Z výroby. Nevyleželé. Styďte se! Hanba! P.S. Ani nás příliš nepřekvapuje, že Plzeňský Prazdroj čelil nařčení z dvojí kvality piva u nás a v Německu. Ovšem naopak. V Německu má být údajně chuť lahvového piva Pilsner Urquell lihová. Neboť má jiné složení (v Německu obsahuje též Hopfen Auszüge, tedy chmelové extrakty) a má být chuťově horší. Ovšem levnější díky nižším nákladům. Pivovar reagoval jako vždycky. Zaklíná se důrazem na nejvyšší kvalitu surovin i na léty prověřené postupy. Každá várka piva je prý bedlivě kontrolována. Bla, bla, bla! Kdo chce, ať si věří!

Dětenice a Český Ráj (BPH XI.) + Rohozec (ZN 19.) + Neumann (ZN 19.) + Mostecký Kahan (ZN 28.) + Malá Skála (ZN 41.) + Turnov (ZN 73.): 6. 1. výjezd Týnou VW (včetně Myšáka) na Střehom-Rašovec. Myšák provádí odchyt dvou kočičáků a jejich zimní ustájení. My jedeme za zbrojířem do T. Opět neúspěšně. Jeho paní právě slaví kulatiny. Plán B. Po Českém ráji. Na Hrubé Skále otevřen stánek p. Nováka. Párek v rohlíku pro kolegu, vypečená klobáska pro Jezevce (Připomíná klobásu ze závěru třetí série Hry o trůny. Klobásu s gustem kousal sadistický Ramsay a trápil trýznivě tímto o klobásu připraveného Theona-Smraďocha. Znalci znají …). Plus Svijany 11. Rozlité vodní plochy z Jizery a Labe se zmenšují.

Pivní literatura (BPH XIV.) + Pivo v TV (ZN. 74.): Seznamme s titulem Beer with Travel: Transsibiřská magistrála aneb s pivem v ruce od Finského zálivu k Japonskému moři. Praha: BWT BOOKS 2019. 281 s. ISBN 978-80-270-7513-3. Beer with Travel (BWT) jest značka pánů Jana Šamla a Vladimíra. Marouška. Pivních a punkrockových nadšenců a milců kolejové dopravy. Což jsou moc pěkné koníčky. V neposlední řadě pak hipsterských cestovatelů v kšiltovkách. Spolu vyrazili na pivko za polární kruh či stopem po Náhorním Karabachu a Arménii, do Černobylu i leckam jinam. Rozhodli se také projet trať nejlegendárnější z legendárních. Transsibiřskou magistrálu z Moskvy do Vladivostoku. S poznávacími zastávkami a startem v Petrohradu. Zdaleka nejenom pivní zážitky BWT líčí stručně, v krátkých kapitolkách pojmenovaných: Vlaky, kšiltovky a lahváče, Tuhle cestu nemůžeme přežít, Správná cesta začíná na nádraží, Slané pivo, Švejk a selfíčka, Největší hajzlové této cesty, Rudé náměstíčko, nealko KHL a Sedm sester, S Kájou se kouřit nechodí, Tataři na skok mezi Tatary, Bejby agent, zombie a oškubanej vekslák, Všude šeď a zloděj lahváčů, Konečně ta pravá Transsibiřská, Je to Nekonečný, Jak jsme se v knihovně poctivě (v)zdělali, Zelený boršč, zběsilý maršrutky a nekonečný Bajkal, Cigára pro Sašu, Rozmlouváme s Leninem, Seznamka po Rusku, boxeři a říznutej líh, Vítá nás Vladivostok. Ruské San Francisco, Poslední ruská kocovina, Účet prosím. Závěr sympatického titulu, opatřeného i užitečnou červenou záložkou, telegraficky představuje Beer with Travel a přináší krátké upoutávky na knihu, resp. portréty Machra & Manyho (přezdívky Vládi a Honzy) koncipované slavicí E. Farnou (se kterou Honza spolupracoval na dokumentu), dále Kazmou, Hanou Machalovou a Janem Vegy Táborským. BWT píší čtivě, vtipně, bez všeho balastu a kudrlinek. Text svižně odsýpá a nenudí, tudíž vůbec nevadí, že na magickou Transsibiřskou magistrálu dochází až od (s. 99 anot. publ.), resp. puntičkářsky přesněji dokonce až od (s. 151 anot. publ.). Styl psaní v něčem připomene dalšího hustého cestovatele a blogera Ládika Větvičku. Do (geo)politických apod. úvah se však BWT pouštějí daleko méně. Což je jen a jen dobře. Snaží se přitom oprostit od předsudků, které nezatajují a zmiňují např. na (s. 17 anot. publ.). Nakonec s obyčejnými Rusy problémy BWT neměli nikde žádné. Potkali nemálo svérázných figurek. Nebyli vystaveni nikde žádné negativní ani nebezpečné situaci. Lidé byli přátelští a vlaky přesné. Pivo drahé (a všude Kozel a Krušovice), vodka a jídlo levné. Vcelku příznačné je, že prachmizernou a hysterickou obsluhu v restauraci naposledy zaznamenali v krušovické Šalandě na pražském hlavním nádraží těsně před odjezdem na letiště. Po celou cestu v Rusku následně již nikde. Líčení příhod a dojmů z předlouhé pivní anabáze je doprovázeno vláčkařskými vsuvkami (Vláďovo nerdské okénko), věnovanými metru v Petrohradě, Moskvě, Kazani, Jekatěrinburgu. A řadou fotografií. O podrobný pivní deník (ani účet) ale nejde. Vypitá pivka nejsou často nikterak konkretizována ani hodnocena. Škoda. Uvedené platí i o pokrmech (i když o ně BWŤákům obvykle moc nešlo). Textu by rozhodně slušelo vyšperkování recepty (třebas na boršč) a hlavně podrobnějším hodnocením a charakteristikou vyžahnutých piv. O pivech se totiž čtenář mnoho nedozvídá. Vlastně nic. Maximálně je letmo zmíněna cena v přepočtu na CZK. BWT se snažila poznávat piva místní. Vytrvale je ovšem pronásledoval Kozel, podle mnoha Rusů naprosto typické ruské pivo. Nejvíce asi probíhal Žigulík (žigulovské), což má být druh piva, produkovaný několika pivovary. Vedle toho Baltika 7 či 9. BWT se neomezují na čepované, chlastají i spousty lahváčů a plechovek. Kořalka samozřejmě v Rusku chybět nemohla. Ani samozřejmě nechyběla. Vždyť přece: „Není ošklivých žen, je jen málo vodky“. Darovaná publikace zvládnuta, a to nikoli pouhým rychločtením, na dva zátahy. Za Štědrovečerní odpoledne, resp. děsivě kosmopolitně rušný podvečer v domovské pivnici U sadu. Dotažena v již poklidnější podvečer tamtéž na Hod boží. Knížka přišla v pravý čas. Na denní tisk již síla a veškerá chuť  chybí. Morální majáci jakožto sluníčkářští generálové (vylézající vždy až po bitvě) jsou samozvaní odborníci na všechno a hystericky útočí na zbraně. Emoce vyděračsky gradují. Prý je naprosto nutné odzbrojit všechny naše občany a zakázat veškeré zbraně. Pak prý bude bezpečněji … (Příznačné  je, že nejzuřivěji na kvéry útočí kavárenští chciválkové). Zakážete i vidličky a jídelní nože? Co batohy, krosny a tašky? Naprosto všude pak prý musí být přísné kontroly, detailní tělesné prohlídky, kamery, detektory a rámy. Čekají nás krušné měsíce. No comment! Raději se zanořit do pivního cestopisu. Nostalgicky vzpomínáme na pobyt v Leningradu a Moskvě. Stejně jako BWT i nám Leningrad připadal daleko hezčí a lidštější nežli obludná a odcizená Moskva. Zážitků jsme si tehdy přivezli hafo (na celý život). I pivních (Možná výhledově též sepíšeme). A projet si Transsibiřskou magistrálu zůstává pořád naším skoro jediným cestovatelským velikým snem. P.S. Ohledně pivka v TV s nijak neskrývanou škodolibostí registrujeme, že druhé kolo soutěže BeerMaster Česko skončilo fiaskem. Ve finále jeden z hlavních porotců mrštil cenou v podobě křišťálové trofeje o zem! Soutěž (ne)má vítěze-nevítěze. Sympatický tam nebyl naprosto nikdo. Sledovali jsme pouze velmi letmo skrze týdeník Reflex. Kterýžto jsme po dlouhých dekádách přestali (s vyhazovem M. Stoniše) zakupovat pravidelně. Nebylo proč. Nyní již tak nebudeme činit ani nepravidelně. Exkrementy s výrony „Dobra“ by se přežít ještě snad někdy i daly, ovšem zoufale upocené neumětelství už nikoli. Ubylo stránek, přibylo inzerce. Nehodláme podporovat! Never more! P.P.S. M. Stoniš šéfuje novému časopisu pro normální lidi jménem TO. Vydržet!

Pivní toulky Žižkovem (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII. etc.) aneb co starého (každá změna je k horšímu) doma U sadu: Na žižkaperku, na škroupáku, zkrátka doma U sadu (https://www.usadu.cz) leden a únor měl původně ještě vydržet bez dražších piv. Nevydržel. O tři kačky podražila velká pivka hned od 4. ledna. Přičemž zdražení to nebude zdaleka jediné ani zdaleka poslední. K tomu aktuálně naražený plzeňský tank trestuhodně nevyleželý. Nedobrý (A není v lednu jediný). V Plzni o Svátcích asi nestíhali. Reklamovat tank přitom cenu nemá pražádnou. Běžte do ř…, za ty zlodějské prachy! Některé denní hotovky (guláš, svíce, vrabec) už dramaticky atakují drastická tři kila. Přítomna v polední nabídce je ovšem furtovně i retro položka za rozumnou (skoro retro) cenu. Bude hůř. Kdo za to může? Není třeba si brát servítky: Tato, a to nikoli naše, vláda ničí hospody a z točeného piva programově dělá zážitkovou věc. My to dobře víme a ve volbách podle toho vždycky volíme a ke všem volbám samozřejmě vždy disciplinovaně chodíme. Když někdo nadává na aktuální poměry (včetně láce v hospodách), stačí se jej optat, zda vůbec volil. Případně, koho. V naprosto drtivé většině případů lze glosovat: „Tak se nediv, resp. máš co si chtěl!“. Lidská blbost je nekonečná. Nekonečnější než nekonečný vesmír. I když je nám cíleně vtloukáno do hlavy, že pravo-levé politické spektrum už údajně dávno neexistuje, stále platí stará pravda: „Když bohatec volí levici, je výstředník. Pokud chuďas volí pravici, je idiot“. Howgh! Počátkem ledna dramaticky ubylo turistů i dalších hostů. Jako každým rokem. O zvrat se pokouší gastroakcička Sadovské steaky od 11. 1. Cílí hlavně na dámičky a křehoulinké sněhové vločky, které by tučnější kousínek masa považovali za těžkou mikroagresi a zhroutili by se dočista i docela. Psychicky i fyzicky. Na programu: Pikacho (tradiční zeleninová studená polévka s chilli se zakysanou smetanou a rozpečeným toastem), tataráček s topinkami, steak z tuňáka v sezamové krustě + zámecké brambory s bylinkovým máslem, hořčice, okurka, telecí medailonky obalené ve slanině s brusinkovou omáčkou + zámecké brambory s bylinkovým máslem, hovězí Striploin steak + grilované kukuřičné soudky + domácí hranolky z červených brambor, filírovaný steak z hovězí veverky + bramborovo-celerové pyré + silná omáčka z červeného vína. Připomeňme, že veverka (neboli hunger steak anebo také řeznická panenka) je maso z bránice, tedy vrchní část pupku. Jemné, bez tuku. Striploin je hřbetní, resp. zádový sval uložený ve vrchní části zvířete. Velice jemný a hlavní jeho část je libová s minimálním obsahem tuku. Leč právě tuk je nositelem chuti. My (suché) panenky nežereme! Basta & fidli! Od 17. ledna zařazeny do sadovského repertoáru Hot Dog News. Hot Dog s grilovaným sýrem, kuřecí, s mixem smažených sýrů, se stripsy, s ďábelskou směsí. Některé s hranolkami, jiné s nachos či Coleslawem. V meníčku zůstává Hot Dog Flamendr s bavorskou klobáskou a zelíčkem i BBQ Hot Dog s trhaným prasátkem. Přetrvávají i nějaké burgery a Club Sandwich (syté tři tousty s mnoha a mnoha serepetičkami). Leč nejméně mobilní kolega z řad (notně Smrtonošem, který se nezakecá, již prokosených) Pátečníků ovšem raději tradiční Švejkovu topinku. Se stále velmi ucházejícím poměrem cena / výkon. Inkriminovanou topinku si PJ velkopansky poroučí skoro pokaždé (Pokud občasný doprovodný fraucimor nezavelí jinak, pak odporovat jest marné). Koncem ledna naražena únorová Volba sládků. Ječ-man. Související se záchranou ječmene před počasím, o které je noticka výše. Na reklamních plakátech figurují panáci hodně připomínající legendárního druhoválečného Péráka. K vlastnímu pivku. Jde o spodně kvašený světlý bock 16° (alc 6,3 %, IBU 30, EBC 16). Celkem povedené a vcelku na únor i vhodné. Lze souhlasit s tím, že má plné sladové tělo s vyšší sladkostí (díky zbytkovému extraktu a vyššímu obsahu alkoholu). Silné, leč nikoli lihové. Dobré. Chybí mu ovšem pitelnost. Jedno zaplní a zcela stačí. Sadovská zahrádka se blíží! Už v březnu! Feťácký gang na škroupáku opět vysedává každodenně. Kdyby ale jen vysedával. Rvačky, potyčky, simulace (a nejenom simulace) bojových kopů a úderů, řev, záchvaty, obtěžování kolemjdoucích, nepořádek, chlast, fet, vykonávání potřeby … Jejich drzost a agresivita stoupá. Aby také ne. Nemají respekt z ničeho a nikoho. Začátkem února  těžce ožratý smraďoch somroval přímo v sadovském výčepu. Vykázání se hrubě bránil a oháněl se zle po personálu. Následně na personál zaútočil sklenicí s gulášem. Venkovní dveře vydržely, sklenice nikoli. Policie městská i státní přijíždívá rychle. Ovšem neudělají nic. Další z mnoha a mnoha příjezdů městské policie v podvečer 6. února. Zasahuje jeden vůz v parčíku hodně přes hodinu, poté najíždí dokonce posilový druhý. Celou dobu měšťáci s agresivními fetkami přátelsky diskutují a dobrácky je přemlouvají, aby nedělali bordel. Tito se jim smějí do očí, hrubě je uráží a opakovaně do nich strkají. Vrcholem je, když jeden přímo před měšťáky vytáhne úd a vykoná potřebu přímo na parkovou cestičku. Neděje se nic. Vůbec nic! Nakonec se setmí a ožralé fetky to postupně přestává bavit. Znovu zahrozí, opětovně sprostě zanadávají a odpotácí se, aby se druhý den vrátili a všechno začalo nanovo. Opravdu se cítíme nesmírně „obohaceni“ těmito dárečky a jejich jinakostí. A skutečně se pod takovouto policií cítíme naprosto „bezpečně“ … Aneb „Pomáhat a chránit“ (Chránit koho? Normální a slušné nikoli. Opakovaná kritika přitom necílí až tak na řadové příslušníky. Ti jsou z toho vesměs prudce otrávení a těžce zoufalí. Na vině jsou zákony a liberální média. Kdyby policista proti zfetovaným kreaturám adekvátně zasáhl, bude veřejně lynčován, souzen a pravděpodobně i odsouzen a exemplárně potrestán. Divná doba. Každý má svá „práva“ … Kromě normálních a slušných. Ti musí trpět a nechat si líbit úplně všechno). Letošní Žižkovský masopust nijaký. Jakousi sobotu jakási slabota kdesi dole. Vzpomínáme nostalgicky na velkolepé maškarní reje a průvody z jiřáku. To bylo ještě před kovidem. Lépe už bylo. A bude hůř! 14. února zásadně neslavíme Valentýna. Sad zval k návštěvě (anti)valentýnskou cedulí: „Po naší třešňovici v akci, budete prcat jako draci“. Od 16. 2. další sadovský steakový prodloužený weekend. Steak z tuňáka v sezamové krustě, na másle restovaná zelenina, jemná omáčka s kapary a limetkou zámecké brambory s bylinkovým máslem, hořčice, okurka. Grilované kachní ňadro na pomerančích, zámecké brambory se šlupkou, výpekový sosík. Vyzrálá hovězí Picanha, grilované kukuřičné soudky, křupavé nachos. Filírovaný steak z hovězí veverky, bramborovo-celerové pyré, silná omáčka z červeného vína. Tatarský biftek, 8 ks topinek. Od Sadu odešel rocker Dan. Škoda. 23. února naražena Borůvka z Černé Hory. Na zkouškou tři soudky. Světlý ležák ochucený (alc 4,4 %, IBU 24), s přírodním borůvkovým aroma. Odér příjemně borůvkový, svěží, překvapivě nechemický. V chuti borůvka působí velice jemně decentně. Povedené i nenuceně vyvážené pitivo. I pitelné. Um & kvalitní suroviny. Zachutnalo nám. Zdaleka nejen nám. Dovaleny soudky další. Březnová Volba sládků ve znamení spodně kvašeného polotmavého silného pivka Poutní 13,5˚ (alc 5,5 %, IBU 32, EBC 23). Uvařeného v kolaboraci s pěti klášterními pivovary (Pět pivovárků prý uvařilo vlastní verzi. Nakonec vše smíchali? Anebo Poutní bude strašit pětkrát?). U sadu naraženo na samý konec přestupného teplého února. Polotmavá nemusíme. Tohleto přitom polotmavé ani moc není. Spíše světlejší. Výrazné kouřové aroma. Což má dle letáčku skutečně být. Zajímavé, ovšem nikoli pitelné. Na duben jest avizováno Poutní z dubového sudu. Kdyby raději poslali nefiltr Plzeň …

Pivní kuchaření a kapsaicin (BPH XXIV.) + velká kapsaicinová hitparáda (ZN 50.): Ještě před Vánoci u 5semen.cz rituální doplnění zásob koření Habanero Red Savina. Sadovský spoluštamgast JB hodlal obdarovat jistou dámu chillipapričkami. Oba jsou chillim nepolíbeni. Odnášíme pro něj pětici sušených kulatých papriček Rocoto Chilli. Původem z Kostariky. SHU 80 000 až 130 000. Vypadají jako malá černá jablíčka, resp. sušení brouci. Přičemž moc hezky chrastí jako kastaněty. Jednu ze studijních důvodů zabavujeme a koštujeme. Vzhled násobně předčí chuť, kterou hledáme marně. Též pálivost ani náznaková. Mají se třebas upéci spolu s masem. Pečeme, chuť se stále nedostavuje. Od 5semen.cz odnášíme taktéž lahvinku Lucky Devil Carolina Reaper Extra Hot Sauce made in Sussex UK, od The Burning Desire Hot Sauce Co. Nekompromisně papričkovitý, červený, nekomplikovaný klenot. Aplaus! Ve stoje. V kapsaicinové hitparádě bere supernejvyšší ocenění 10+. K mání aktuálně u 5semen.cz ještě i pálivější sause, leč ta je s extraktem 12 mil. SHU. Na zbytečné masakry jsou už staří (a zkušení). Koncem ledna se necháváme u 5semen.cz úslužnými chillidámami obskakovat opět. Vysloužíme si i několikero degustačních vzorků. Děkujeme! Doplňujeme zásoby indické Naga Masaly a mexické Habanero Red Savina (350 000 - 500 000 SHU, tentokráte ovšem ve formě nikoli mleté, nýbrž vloček). K tomu zakupujeme jakýsi chilli olej, připomínající spíše hutnou (brusinkovou) marmeládu. Cosi mezi olejem a sójovkou. Roxanne´s Chilli Oil od Mr. Vikki´s. Složení: řepkový olej, sušené chilli, sójová omáčka, rajčata, čerstvý česnek, čerstvý zázvor, kokosový ocet a koření. Vřele jedlé i slušně pikantní. Země původu: Anglie. Radost.

Náhražky a názvy piv (BPH XLIII.) + Novoměstský pivovar-Bohemia Goos (ZN 10.): Revitalizace náměstí Jiříka z Poděbrad má stát 400 mega. Daleko neuvěřitelnější, že má trvat plných 33 měsíců! Skoro 3 roky na přesázení stromů, nové trávníky a povrch? Děláte si pr…?

Bizarnosti a (nejen) pivní prasárny (BPH LI.): Douška k umírajícímu zdegenerovanému (hyper)liberalismu: F. Šebesta 30. 8. 2023 ve středeční glose Vysoké mýto? Protože chci! píše: „Potkali jsme je asi už všichni. Kurýry rozvážející pokrmy, nákupy, balíčky. Jedna firma specializující se na rozvoz jídla z restaurací spolu se změnou značky a růžovými oblečky přišla před časem i s novým sloganem, který ve své přímočarosti vystihuje podstatu proměny světa, ve kterém žijeme. Reklamní spot: Zaplněný divadelní sál, na jevišti probíhá přednáška. Řečník se publika ptá: „Proč nemůžeme žít bez omezení? Tak to vám řeknu …“. Do toho se rozrazí dveře a do divadla si to nakráčí kurýr v růžovém oblečku s bicyklem a paní někde uprostřed hlediště podá její objednávku. Ta se hned lačně zakousne do šťavnatého burgeru (kéž by někdy vypadaly tak jako v reklamě). Na nechápavou otázku z pódia „Proč?“, odpoví žena jen pokrčením ramen a přidrzlým: „Protože chci“. Sál aplauduje, to je ono! Vlastně je to geniální a prosté. V té odpovědi, která se stala novým mottem celé firmy je skutečně vše o dnešku. Neúcta k ostatním, neochota strpět jakékoli, byť sebemenší, nepohodlí. Co na tom, že obtěžuji ostatní, já chci! Hrubost a na odiv stavěná nezdvořilost, rezignace na pravidla slušného společenského chování. Nekonečný hédonismus. Frackovské pojetí svobody, osvobozené od jakýchkoli mantinelů a odpovědnosti. Protože chci. Rozmazlené nevychované děcko. Marketéři to vystihli dokonale. Soudobý liberalismus v celé své kráse“ (https://www.institutvk.cz/clanky/2447.html). Zmíněný spot je ke zhlédnutí namátkou např. na https://www.youtube.com/watch?v=TnG5zb3UNp8. Rozmazlení a nevychovaní zmrdi se elitářsky pokládají za výjimečné osobnosti. V čemž je utvrzuje liberální školství, kde se již téměř nesmí ani známkovat (Aby chudáček či chudinka nebyli nikterak frustrovaní a měli hlavně dostatečný wellbeing …). Samozvaně se považují za nositele jediné woke Pravdy, za morální kompasy a majáky a jsou bytostně přesvědčeni o svém vyvolení zachránit svět a pokrokářsky spasit ostatní i proti jejich vůli. Přičemž nikterak nezapochybují ani na vteřinu o tom, že mají samozřejmé právo úplně na všechno. Bez námahy, bezpracně, hned. „Protože chci!“ S plnou kušnou (nasébácké) pravdy & lásky, kterou prosazují zuřivě a agresivně. Naprosto bezohledně. Zkušeností máme nepočítaně. Např. ondyno po půli ledna. Velice strmá Krásova ulice, namrzlé (samozřejmě vůbec neuklizené) chodníky. Vozovkou kráčet nemožno.  Chodník na druhé straně = ledovka. Parkující auta. Jedno stojí kolmo, napasované úplně na chodníku. K projití, přesněji k protažení zbývá mezírka cca půl metru (Dodejme, že kdyby byl ponechán prostor širší, provozu na vozovce by to nijak nebránilo). Kolem vozu poskakuje bezpohlavní kašpárek s libtardí nánou. Nic nevykládají ani nenakládají. Vypasený Jezevec se  obtížně prosmýkává (přičemž si multicamovou parku odírá o omítku) a vcelku přátelsky a slušně upozorňuje, že třebas kočárek nebo hůře chodící neprojdou vůbec. Nána se nepříčetně rozlítí. Hysterický záchvat. Úplně na ta slova čekáme a opravdu jsou tady: „Já mám právo parkovat, jak chci!“. Libtardka však překvapuje pokračováním. Křičí, že jsme přece lidi, a že ti, co si pořád stěžují, všude „šíří nenávist“ … Šíření nenávisti zopakuje několikráte. Co s ní?

Únětice (BPH LVIII. + LXVIII.) + Bubeneč (ZN 61.) + Perron (ZN 64.): V Únětickém pivovárku (www.unetickypivovar.cz) to stále žije (i tepe). 10. února LP 2024 propuká tradiční Únětická masopustní veselice & zabíjačkové hody. S naražením Masopustního polotmavého bocku 16°. Večer s Hudbou Praha a Jasnou Pákou revival. Bez Michala Ambrože, který by 31. 1. 2024 (jistě bujaře) slavil sedmdesátku. Umírá 31. 10. 2022. „Ať klidně dál kolem bouří, ať kolem nás blesky jdou, pryč se vším, co nás teď souží, všechno ať vlny odnesou“.

Pivní trendy (BPH LX. + LXV.) aneb cool nebo vool (čti vůl)?: Australský novinář P. Lalor si roku 2019 v jistém hotelu v Manchesteru na severozápadě Anglie dopřál pivko, za kterému mu naúčtovali 55 315 liber. Lalor si poručil láhev za 5,50 libry, částku násobně vyšší mu naúčtovali omylem. Hotel se omluvil, leč nežli stačil situaci dát do pořádku, Australanův účet opustila suma odpovídající 100 000 australským dolarům. Podle Lalora trvalo deset pracovních dnů, než se mu peníze na účet vrátily. Aby toho nebylo málo, banka si za transakci naúčtovala poplatek ve výši 1 000 liber. Kdo za to může? Především Australák sám. Když mu číšnice přinesla účet pro zaplacení kreditní kartou, zjistil, že si nevzal brýle na čtení. A vše potvrdil. Dobře mu tak! Normální lidé platí penězi, nikoli (podvodnými) kartami. Howgh!

Pivko s deserty a nový časopis (BPH LXIV.): Profipivník Pivo, Bier & Ale (www.pivobierale.cz) slaví stovku. Jubilejní sté číslo. Gratulace! Vinou zdecimovaného, rozkradeného, vytunelovaného & vydžúsovaného torza Rakušanovy pošty objevujeme PBA No. 100 v jezevčím jáščiku až v samém závěru minulého roku. Očekáváme bombu, když je tu ta překrásně kulatá 100. Nalézáme obyčejné číslo. Díky i za něj! Editorial M. Titzlové přemítá ohledně AI. Využité pro přípravu piva zářijové Volby sádků. Hybridu New Englander Lager. AI si prý vylámala zuby a musel nastoupit sládek živý. M. Titzlová je však okouzleně unesena tím, co měla AI napsat o PBA. Dodejme, že AI je možná chytřejší, nežli si myslíme. Poznala, že mutant New Englander Lager je sračka sraček a odmítla se - na rozdíl od živého sládka - na svatokrádežném prznění pivka podílet. Zalistujme dále. Připomenutí 100 PBA, včetně tří  osobností, které odešli (pp. V. Černohorský, P. Borowiec, P. Jákl). Degustace české klasiky ze supermarketu (Vítězí plech Staropramen 12. Brr!). Veliké povídání o Vojkovickém Koníčku. Pomenší se sládkem Klášterního pivovaru Strahov. Vítězové degustace Golden Bohemia 2023 a nositelé Českých a moravských pivních korun 2023. Pozvánky na pivní stezky, do pivních muzeí a lázní a na pivní fesťáky. Zamyšlení nad směřováním pivního sběratelství. Rekapitulace dortmundského pivovarnictví. Nejenom pivní zpovídání televizního Doktora Vševěda. Nečekaná rumunská pivní dobrodružství. Ceny Sdružení přátel piva 2023. Poučení o pivním stylu Sour. Reportáž o nápojovém skle. Rady ohledně osmi kroků k úspěchu, pokud zatoužíte po vlastním pivovaru. Reklamy, upoutávky. Zpráva o nové podobě a výsledcích European Beer Star. Info o českém pivku uvařeném J. Krýslem v nejstarším pivovaru Anglie. Finální Summary in English. Ehm … (Nějak moc světovosti na nás). Do další stovky vše nej!

Pivní snob (ZN 42.): V brněnské kybernetické aréně sloužící k proškolování pro boj proti hackerům byl vytvořen model funkčního pivovaru, v němž se dá uvařit tzv. Cyberpivo. Na modelech účastníci trénují, zda se jim podařilo uchránit zařízení před počítačovým útokem. Je to v Brně, tudíž všechno musí být samozřejmě „unikátní“ … P.S. Brno chce metro. Přejme jim to (Bez škodolibosti). A propos: Posunuli jste už nádraží? Brňáci jsou folklór. Střípek z nevycválaného mládí: Jezevec pravidelně dlouhá léta navštěvoval utkání v kopané. Jezdil i po republice (Výlet do Trnavy je nezapomenutelný. I do Chebu etc.). Nejagresivnější burani bývali fandové Brna. Zbrojovky. V čemž utvrzoval zážitek slušného spolustudujícího Pavla Č. z pradávných dob na ČVUTu. PČ vypravoval, kterak byl Brně na fotbale. Nikoli v kotli. Seděl pokojně na tribuně s rodinkami a důchodci. Když hosté dali branku, potichu pronesl „Gól“. Probudil se až v nemocnici, s rozbitou hlavou. Ondyno Jezevec seděl s lysolajsko-sedleckým gangem v dejvické restauraci Pod Juliskou (kde obsluhovala princeznovská blondýnečka, nikoli přehnaně makavá, leč krásně jednoduchá (pipka)). Do lokálu agresivně vtrhla grupa tragikomických brněnských strejců s vyvalenými pupky, která přijela dobýt právě Julisku. Mlátili do stolů, kopali do židlí a řvali: „Brnó, Brnó, Brnó“. Jezevec je zdvořile pozdravil a vznesl dotaz, odkud, že to jsou? „Přecé z Brná!“. Jezevec se slušně optal: „Neznám. Je to na mapě?“ Čuměli jako puci (A my jsme stejně byli v přesile. Tehdá ani na Julisce nebodovali).

Ozvěny Tour 2023 (ZN 76.): LP 2023 Bechyně oslavila výročí 700 let od povýšení na město. K čemuž byla taktéž i vydána knížka Štefl, J.: Historky z dálek: 700 let města Bechyně. Ilustrovala P. Skluzáčková. Pelhřimov: Nová tiskárna 2023. 69 s. ISBN 978-80-11-03198-5. V roce 2023 vyšla též výpravná publikace o slavné bechyňce Žabka, M.: Elektrická místní dráha Tábor – Bechyně: 120 let historie místní dráhy. Velké Popovice: Krokodýl 2023. 448 s. ISBN nezjištěno. Druhý titul byl k zakoupení v minibaru Českých drah o víkendových prázdninových jízdách Bobinkou či Elinkou (elektrická lokomotiva E 422.0 Bobinka, resp. nejstarší elektrický železniční vůz u nás M 400.001 Elinka). Jezevce (ne)mírně zaskočila cena (CZK 990) a především od zakoupení odradila objemnost. Na Tátošovi (vytuněný bicykl Author) se tlustou knihu zkrátka vozit nechtělo. Čili možná výhledově. Ohledně zmíněné práce prvé dodejme, že během červencových návštěv Bechyně v roce 2023 byla aktuálně rozebrána. Pořízení odkládáme na rok 2024, na další ročník tradiční jihočeské cyklokalvárie Tour de Putyk. Následující odstavce proto představují publikaci Dvořák, O.: Tajemné stezky: Tajnosti kraje bechyňského. Praha: Regia 2018. 200 s. ISBN 978-80-87866-40-5. Knihu sice z již roku 2018, leč zakoupenou v Bechyni až v létě 2023. Součástí tvorby spisovatele, novináře, scenáristy, textaře, publicisty, dramatika a příležitostného herce O. Dvořáka je literatura faktu, týkající se historických a přírodních záhad či tajemných míst v krajině. Sem spadá knižní cyklus Tajemné stezky. „Tentokrát nás spisovatel Otomar Dvořák seznámí se starobylým „krajem bechyňským“, jenž kdysi sahal od rakouských a moravských hranic až k pohoří Brdy a k Vltavě nad Prahou. Spíše než turistické značky a mapy nás povedou bizarní příběhy místních obyvatel, záznamy starých kronik, tajemné pověsti a nevyřešené záhady. Budeme společně sledovat tok řeky Lužnice od Příběnic až do Týna nad Vltavou, dopřejeme si nostalgickou retro jízdu Křižíkovým elektrickým vláčkem, prozkoumáme pravěké mohylníky a obětiště v kraji mrtvých kolem říčky Smutné, pokusíme se odhalit tajemství rituálních předmětů z magického vrchu Burkováku, uvidíme „jihočeskou Svatou Horu“, pramen znásilněné panny Rosalie a poustevnu Na Poušti, obklopenou zkamenělým stádem, na bechyňském zámku si zajdeme na svatební hostinu Petra Voka z Rožmberka, budeme se brodit potokem pod skalními převisy v divoké Židově strouze, prohlédneme si orientální cestopisné fresky v zámku Kolodějích, připomeneme si tragédii na císařském dělostřeleckém cvičišti Velkém Depotu, spustíme se do podzemního labyrintu pod Týnem nad Vltavou, a samozřejmě se pokusíme najít podivné bechyňské koule či vzácné vltavíny“ (anotace např. na https://www.knihydobrovsky.cz/kniha/tajemne-stezky-tajnosti-kraje-bechynskeho-107412007#popis). K celému cyklu Tajemné stezky dodejme, že z (nejenom husitských) Jižních Čech jde dále např. o knihu Dvořák, O.: Tajemné stezky: Tábor tajemné město nad Lužnicí. Praha: Regia 2017. 208 s. ISBN 978-80-87866-32-0. Představované příběhy bechyňské představují pokračování, ve smyslu důkladného prozkoumání širšího táborského okolí, „nudistickými“ Příběnicemi počínaje. P.S. Pod hradem Příběnice sídlila sekta adamitů, které odtud nechal vyhnat bratr Žižka. Část jich dal upálit. Za připomenutí stojí i Žižkův nesmlouvavý postoj k sodomii, zachycený glosou: „Z prd… nikdy nevzejde nový život, pouze staré větry“. Obsah recenzované – přívětivě působící – knihy Tajemné stezky: Tajnosti kraje bechyňského tvoří čtyřicet šest krátkých, nečíslovaných kapitolek plus Výběr z použité literatury na závěr. Všude se spoustou černobílých fotografií a kreseb. Povětšinou nostalgicky působících. Silně nostalgicky. Namísto obligátního úvodu knížku otevírá vstupní telegrafická pasáž Krajina legend a snů, zvoucí čtenáře nechat „se vést zapomenutými stezkami …“ (s. 6 anot. publ.). I následné části jsou vesměs stručné, autor neplýtvá slovy ani literárně neexhibuje. Text hezky odsýpá a čte se příjemně. Jedná se o čtení odpočinkové, zdaleka nejen letně prázdninové, a přitom počtení nejenom kratochvilné, nýbrž i poučné. Vlastenecky poučné. Což je nutno v době volání po národním obrození 2.0 ocenit. S turistickou trasou spojující město Tábor s hradem Příběnice, otevřenou LP 1899 mecenášem a velikým příznivcem turistiky Janem Nepomukem hrabě Harrachem, seznamuje kapitolka pojmenovaná Obtíže turistického putování. Opomenuty nejsou ani peripetie jejího dalšího prodlužování, na Dobronice a do Bechyně. Stezku po březích Lužnice tuze dobře známe a máme krušně prokráčenou i s bicyklem. Vlastně až na Koloděje (Projitou, nikoli projetou. Značnou část nutno stroj tlačit, místy i nést či komplikovaněji přenášet). Doporučujeme! Pro rozmazlené slečinky, dnešní sněhové vločky ani pošahané blouznivce trpící tzv. klimatickým žalem to ovšem v žádném případě není! Na každém kroku číhá nejenom mikroagrese, nýbrž přímo makroagrese! Nad náročným udržováním schůdných a sjízdných cest ve středověku či ještě dávněji ve starověku se zamýšlí následná část S karavanou soumarů podél Lužnice. Opomenuty nejsou mlýny (nejen) na Lužnici ani Bečická kaplička postavena údajně na místě zázračného mariánského zjevení, a to paragrafem nazvaným Mlýny a nenápadné poutní místo. Dorážíme ke Stádleckému mostu. Kultovnímu řetězáku, který sem byl náročně přemístěn z Podolska. Kterak líčí kapitola Stěhovavý most. Na samotný Stádlec cílí pasáž Kde umřel český Edison? Tímto je míněn neúnavný vynálezce, český průkopník elektrotechniky F. Křižík, jehož především poslední léta života „jsou přímo osudově spjata s Táborskem a Bechyňskem“ (s. 23 anot. publ.). Křižík do této oblasti přišel dožít, jiná významná osobnost se tu narodila. V Ratajích historik, spisovatel, archeolog J. K. Haše. Jeho vášeň k tajemným předmětům nalézaným sedláky v okolí Rataj líčí kapitola Ratajské mohyly a bechyňské koule. Koule, „neboli „krusty“, vznikaly spékáním železitých složek v písku, jimiž prorážely horké vodní prameny“ (s. 29 anot. publ.). Jak praví výklad geologický. Leč tradovány jsou i výklady jiné. Související třebas s tajemným objektem v lese Borečný při silnici Opařany - Bechyně … Dobronice představují naší osvědčenou základnu na řece Lužnici. Jezdíváme sem natěšeni rádi úplně každé léto přes čtvrtstoletí. Proslulé výcvikové středisko Dobronice. Tzv. díru přezdíváme base camp Fort Dobronice. Cca dvě dekády vždy přebýváme v lesní chatce No. 6. Jezevčí nora. Tradice je tradice. Přesto vlak nejede. Pouze léta kovidová (s nesmyslně zavřenou Horní Lhotou) jsme nuceně nalezli exil dole, na louce, v chatě 7B. A v úplných začátcích, ještě v divokých devadesátkách, a (pro nás) ještě divočejším přelomu tisíciletí, jsme nezkušeně bydlívali v mastňáckém bungalovu. Kam jsme si vozívali i TV. Za což je nám dodnes hluboce stydno. Dobronicím jsou věnovány části Sídlo vladyky Dobroně (o dobronickém hradu i zachované poslední věži), Obětiště říční nevěsty (o posmutnělém románském kostelíku Nanebevzetí Panny Marie) a Dobronické kameny (čímž je míněno rozebírání torza dobronického hradu vesničany především na konci 18. století). Výhledově plánujeme prostudování výroční publikace Černá, J. a kol.: Dobronice u Bechyně 1222-2022. Dobronice u Bechyně: Obec Dobronice u Bechyně 2022. Cca 250 s. ISBN nezjištěno. Tajemné dodnes zůstává neodhalené dobronické podzemí. S přízraky bezhlavých rytířů a agresivního velikého černého hafana s ohnivým jazykem. Záhadná je i zlatá kvočna, která se ukrývá s dvanácti zlatými kuřaty ve skalnaté stráni pod kostelem. Skála se čas od času otevře, kvočna vyjde ven a pronikavě zazpívá. Svým zpěvem předvídá tragickou událost. Léčebna v Opařanech vzniklá z jezuitského řádového areálu figuruje v pasáži Poklad pod bránou sv. Markéty, s opatrnou rekapitulací některých opařanských tajemství, včetně právě magické brány sv. Markéty. Jezuitské peripetie zmiňuje taktéž paragraf Pramen panny, věnovaný dalšímu centru jezuitského panství – Bernarticím. Bernartice silně poznamenala i II. světová válka. Možná byla obec smrtelně blízko osudu Lidic. Pramen panny připomíná poutní kaple sv. Rozalie u zázračného pramene na cestě do Borovan (A dále až k magické obci Dražíč, která v knize absentuje. V kapitalistické současnosti s pivovárkem Lipan legendárně založeným legendárním p. Papulou starším. Kterak s gustem kouzelně popisovala p. Papulová - vzal si tašku a šel pro brambory, vrátil se za týden, s tím, že koupil lihovar s pivovarem). Homolovitý kopec Burkovák nedaleko vsi Nemějic, a především tamější události ze dne 22. 7. 1419 (kdy se na demonstračním aktu sbratření mělo sejít 42 000 lidí, kteří shromaždiště označili biblickým jménem Tábor), připomíná pasáž Poutníci na hoře spásy (S odkazy, resp. využitím románu Dvořák, O.: Meč pro královnu: Hra Žofie Bavorské o českou korunu i čest. Český Těšín: Alpress 2012. 280 s. ISBN 978-80-7466-099-3). Autor píše o původně mírumilovných protestních setkáních, „… která bych s trochu nadsázky přirovnal ke slavným psychedelickým koncertům z doby květinových hnutí - hippies …“ (s. 52 anot. publ.), ze kterých ovšem vznikly krvavé husitské války (Když přirovnání k liberálním 60. letům minulého století, tož se vším všudy. Právě v současnosti totiž Západ (ale i Východ) plně sklízí osmašedesátnické trpké „plody“. Okupační pochod institucemi byl dovršen a normální svět se ocitl nejenom na civilizačním rozcestí, nýbrž na pokraji sebedestrukce a totální zkázy. A velké války). Související znepokojivé otázky klade část Znepokojivá tajemství hory Tábor. Včetně toho, proč byl zvolen právě onen vrch Burkovák? Husity, fanaticky toužící po spáse, měl přitahovat jako magnet. Burkovák má být „jakýmsi středobodem posvátné sítě“ (s. 56 anot. publ.). Svou roli hrají megalitické kruhy, zvláštní geologické složení etc. I vykopávky, které zmíněné shromáždění tady přitom ale nepotvrzují. Nejrozsáhlejší kapitola nese pojmenování Všechny cesty vedou do Bechyně a je dále vnitřně členěna do vícero úrovní. Subkapitolka Cesta první: Přes Plziny a Švestkovku do Bechyně míří přes Karlov, Nepomuk a Radětice. V přírodním lesním parku Plziny nalézáme pravěké mohyly, příběhy by jistě mohl vyprávět též pohádkový Mlýn Na prádle. Švestkovka označuje ovocnou alej, která kdysi lemovala význačnou trasu z Haškovcovy Lhoty do Bechyně. Pokračuje dlouhá, velmi dlouhá Cesta druhá: Podél říčky Smutné. S paragrafy Skrytý pramen a Lurdská jeskyně (s pověstí o mlýnu Micáskov, Čertovým kamenem a Lurdskou kapličkou Panny Marie u Modlíkova), Krajina nerozlučných sester (pod Božeticemi, v mlýně Kvěchov prožily dětství dvě veselé sestry, dvojčata Josefína a Růžena Blažkovy, a to dvojčata siamská, která se stala světovou atrakcí), Jihočeská Svatá Hora (s přiblížením krajiny okolo Sepekova a přímo Sepekova, s poutním kostelem a dalšími sakrálními aj. objekty), Kde se narodil rytíř Záviš z Falkenštejna? (kdy jednu z odpovědí nabízí rybník Chobot u něhož měl stát hrádek Skalice), Vodní ráj (opět Chobot, který svým tvarem připomíná sloní hlavu), Kostelíček na Poušti (s vyprávěními i pověstmi ohledně dalších úseků Smutné až do bechyňského soutoku s Lužnicí, a to včetně proslulé bechyňské poustevny, se kterou jsme se zatím naprosto míjeli). Následuje Cesta třetí: Podél řeky Lužnice. S neobarokním vodojemem na kraji Bechyně, na kótě, bývalém šibeničním vrchu, kde se rituálně vždycky zastavujeme (na obhlídku krajiny, včetně Temelína a na povinné moč…) při denních i večerních návratech na dobronickou základnu. Především však s impozantním mostem Bechyňská duha. Se kterým je spjata konečně i Cesta čtvrtá: Křižíkovou električkou. Představující historii a trasu v úvodu recenze již zmiňované bechyňky. Křižíkem elektrifikované slavné trati z Tábora do Bechyně. Se všemi zastávkami, včetně naší kmenové, lokalizované na nejvyšším bodě trati - Třebelice. Podél Třebelického potoka až k Lužnici k Dobronicím se táhne les Kukle. „Podle pověsti se tady skrývali (tedy kuklili) různí uprchlíci a lapkové“ (s. 96 anot. publ.). Tudy vede nám notoricky známá téměř šestikilometrová cesta dolů, do base campu. S Řepa´s Curve skoro uprostřed (Legendární zatáčka nese jméno nejmenovaného profesora nejmenované instituce, který zde měl kdysi nehodu. Řepovka zůstává kultovně-magickým místem. Právě v ní svítící Jezevec vždy vyhlížel nesvítícího Šedého vlka při nočních sjezdech. Doba minulá. Malšická Rejda dorejdovala a věk jednoho z aktérů už dohnal. C'est la vie!). Ještě před pár lety silnička lesní, dnes bolestně přibývá holin a vykácených pasek. Cyklosjezdů (a to i nočních) a výjezdů třebeličákem máme na kontě za ta dlouhá léta kolem tří stovek. Ještě zdůrazněme, že jízda bechyňkou dodnes zůstává fascinujícím zážitkem, a to nejenom pro železniční nadšence. Přitom památné trati hrozilo na konci 20. století zrušení! Průzkum Bechyně startuje na věži děkanského kostela sv. Matěje v kapitolce Pohled z věže do hlubin času. Exkurzy do historie i světa tajů & záhad přinášejí části Pikle biskupa Tobiáše a vraždění na zemském sněmu (v Bechyni nalézá bezpečné útočiště biskup Tobiáš z Benešova a kuje pikle zemské i nezemské), Husité v Bechyni (v létě LP 1422 husité Bechyni dobyli a vypálili, druhý pád přichází roku 1428 a Bechyně se stává významnou husitskou pevností až do bitvy u Lipan), Tajemná zákoutí bechyňského zámku (nastupuje Petr Vok, který Bechyni zakupuje LP 1569 a oživuje bujarými pitkami, svým pověstným fraucimorem i tajuplnými alchymistickými dílnami, které měli navštěvovat J. Dee a E. Kelley), Svatba pana Voka (S přestavbami bechyňského areálu na luxusní zámek i Kateřinou z Ludanic a rozpisem jídla a pití na tři dny svatebního hodokvasu. Registrujeme, že k dispozici hosté měli též i „… piva pšeničného a ovesného 903 sudy …“ (s. 126 anot. publ.). Mimo jiné, jelenů se sežralo 40, zajíců 2 130, drozdů, kvíčal, hrdliček a holubů 20 688, krmených volů 150, volů uzených 45, krůt 450, krmených hus 5 135, kaprů 18 120, pávů 350 a vajec se přitom spotřebovalo 30 947 atp.), Tři zázračné bechyňské sošky (s trojící zázračných skulptur z františkánského kláštera a zprávami o bechyňských zázracích), resp. Lázeň kněžny Libuše (s rituálními bechyňskými koupelemi legendární věštkyně, prameny a jejich mizením). Přes Zářečí k Židově strouze je název kapitoly seznamující s bechyňským Zářečím (přičemž trestuhodně absentuje známý mág a Mefisto tuzemské politiky MK, o kterém koluje pověstí i záhad také nemálo) i zkazkami ohledně potoka i údolí Židova strouha. Romantického místa pro magii jako stvořeného. „Traduje se, že název vznikl poté, co se v rokli schovávali pronásledovaní židé. Je to možné a rozhodně pravděpodobnější než romantické představy, že zde sídlil mocný čaroděj Žídek (či Žito), jenž svými kousky uvedl v úžas krále Václava IV. a jeho dvořany“ (s. 135 anot. publ.).  Tajemné hradiště nad Židovkou u Nuzic avizuje pasáž Tajemné Hradce, divoké skalní scenerie i tábořiště Židovky mapuje část Romantika divoké rokle. Březnická gotická tvrz vystupuje v kapitolce Pevnůstka lihovarníků. Doplňme, že představovaná kniha se nezmiňuje o interesantní lokalitě kousek od obce Mažice, ze která dýchne i tajemno. Má silnou atmosféru a řada legend by se o ní jistě našla. Jedná se o Borkovická blata, na kterých si lze lehce představit nejen obdobu psa baskervillského. Ovšem blata spadají více již pod Soběslavsko nežli Bechyňsko. Blata básnicky opěvuje proslulá jihočeská rapsodie L. Stehlíka Země zamyšlená v pasáži Na Soběslavská blata, v komentovaném online vydání dostupném na https://zemezamyslena.cz/chapters/37?mark_object=9909. Stálý výcvikový tábor rakouských dělostřelců poblíž Týna představuje pasáž Smrtonosný ohňostroj. Další tajuplnou stezku, a to do Koloděj popisuje paragraf Podél Lužnice ke sv. Vojtěchu. Na Koloděje nad Lužnicí, se zámkem Mitroviců, míří text Na návštěvě u slavného Turečka. Tureček byla přezdívka proslulého cestovatele Václava Vratislava z Mitrovic, který sepsal dobově úspěšný cestopis. Tureček přitom nuceně strávil rok a půl jako veslař na galejích a další dva roky dlel v nejhorším tureckém vězení. Putování do Týna nad Vltavou dokončuje část Přes Překvapení na Semenec. Překvapení je skalní vyhlídka nad řekou a Semenec pak svérázná rozhledna. Závěrečné pasáže vykreslují Týn a jeho okolí, až k soutoku Vltavy a Lužnice. Podivuhodné osudy „týněného dvorce“ načrtává pestrou historii Týna, v čemž pokračují kapitolky Neblahý konec rodu Čabelických, Tajemství ztraceného hradu, Týnské zázraky a poklady (včetně podzemního dobrodružství) a Kameny z hvězd (s unikátními vltavíny, které jsou krůpějemi přírodního skla z nataveného písku). Finále obstarává kapitolka Na soutoku … popisující poslední úsek cesty. O. Dvořák nejen poutavě a srozumitelně převyprávěl příběhy, zkazky a pověsti (přičemž nastolil nemálo zajímavých otázek a v neposlední řadě mocně inspiroval k tipům na výlety i k dalšímu čtení a studiu), nýbrž celý text čtivě vyšperkoval svými postřehy a osobními zážitky. Na úplný konec zve na další společné putování („Kolik dobrodružných příběhů se váže k cestám, kolik tajemných stezek vede naše kroky krajinou i časem!“ (s. 194 anot. publ.)), na další tajuplnou stezku, na které se „vydáme z Tábora na Jistebnicko …“ (s. 195 anot. publ.). Tuto avizovanou knihu se nám vystopovat nepodařilo. Z přebohaté bibliografie O. Dvořáka však dále zaujme namátkou titul Tajemné stezky: Vodním světem Soběslavska. Praha: Regia 2021. 280 s. ISBN 978-80-87866-54-2, díly cyklu Tajemné stezky zaměřené na magické Brdy anebo e-publikace Magická kuchařka: Tajemství černé kuchyně podle receptářů starých čarodějnic. Beroun: Machart 2011. 128 s. ISBN 978-80-87517-09-3. Těšíme se na další jihočeské léto. I když Bechyňsko těmi echt pravými Jižními Čechami (s velikými rybníky atp.) úplně není. Je však poklidně maloměstské, resp. vesnické, uklidňující. Máme rádi homogenní normální lidi, nikým „neobohacované“ a hovořící naší krásnou řečí.

Pel-mel ze zrzavého světa (aneb pár pivních drbů a frků, které p.t. čtenářstvu možná unikly): Pivovar Radegast inovoval recepturu hořkého piva Ratar. Jak bývá pravidlem, každá inovace je k horšímu. Prý bylo hořké pivo moc hořké … Hořkosti ubrali a tímto se údajně zvýšila pitelnost (Kdo chce, ať tomu věří). Britové vyvinuli speciální pivo, které neobsahuje alkohol, přitom ale navozuje účinky podobné opilosti. Aktivací mozkového neurotransmisteru gaba. Láhev vyjde na cca CZK 850. Hradčanská hospoda U černého vola točila od roku 1969 dvanáctku Kozla. Tradice, neměnnost, stálost. Kozel je tam ostatně i vymalovaný. Popovice však přestaly dvanáctku od ledna 24 do hospod dodávat, neb se prý jakýsi manažer rozhodl, že se ležák již prý nevyplácí. Popovice se soustředí na jedenáctku a na tmavé. Štamgasti si o popovických manažerech (a jejich japonských šéfech) myslí své a uvažují o pivku vlastním. Ke specialitkám trubičkového městečka Hořice náleží pití pivka Hořickou trubičkou. Rekord zaznamenán není, jiný ovšem činí 55 metrů (jedná se o nejdelší řetěz z Hořických trubiček). Na akci pořádané Sborem dobrovolných hasičů Velké Zboží 15. července LP 1996 vytvořila domácí štafeta rekord v disciplíně 100  x 1 pivko. 100 účastníků pokusu vypilo 100 půllitrů piva v čase 9 minut a 52 vteřin s tím, že štafeta byla předávána ťuknutím. 17. ledna LP 2024 proběhl ve smíchovském klášteře Gabriel Loci pivní festival Winter Affair pořádaný Pivovarem Zichovec. Koncem ledna 24 probleskla zpráva, že v dohlednu má být u nás 600 pivovarů. Magická pětistovka byla překročena před dvěma lety. Kde je hranice? Tvrdívalo se, že tato činí právě 500, dnes se uvádí, že má být prostor až pro celou tisícovku. Dej Bůh štěstí!