ZN 56 + Liptov VII

Zrzavé novosti aneb staronové aktualizace a  Jezevcovy pivně-kulinářské drby

(No. 56., podletně-podzimní, s liptovským poselstvím, z 15. října LP 2019)

Pivní moudrost a recept: „Přestaňte ihned s pšoukáním! Nepšoukají jenom kravičky, ale i zlí lidé, kteří jedí maso! Pšoukáním zabíjíte Planetu! Zabíjíte i mé sny a mé dětství! Nejezte kravičky, nýbrž pojídejte se navzájem! Já vím, co je správné! Chci, abyste propadli panice! Zakažte ihned pšoukání!“ (z hysterického kázání nepříčetné Sv. Grety Posedlé - samozvané ředitelky Zeměkoule, která svým jemnočichem zřetelně cítí i jasně vidí molekuly CO₂. Jurodivé pubertální klimazáškolačky. Duševně nemocné, obludně zneužívané. Tragicky trefná jsou přirovnávání k Hvězdné pěchotě - masochisté vizte též https://tv.idnes.cz/lifestyle/vykon-greta-ceskoslovensko-ma-talent.V191004_142448_idnestv_salv. Ono to však není pokračování ikonických monster Addams Family, zfanatizovaní zelení pokrokáři to myslí smrtelně vážně! Debilizace liberálního světa dosáhla dalšího levelu. Gretenismu). Raději o pivku s kumštýři různého vyznání i ražení: „Celý svět je otevírák na pivo, jenom ženská ti ho zavře“ (zedník a básník Miloš v Ulici díl č. 3732). „Proto je u mne pití piva svatým časem a dokonce vím, že hostinec a stůl uvnitř má takové právo azylu, jako za starých časů, kdy jste vběhli do kostela a nemohli vás tam zabít“ (B. Hrabal). „Dovol mi, ó Pane, jít na čepované. Dovolím si to sám, prachy zatím mám“ (M. Kroupa). „Schůzku nahradíš schůzí, belháním chůzi, povykem klid, vůně piva a kvásku nahradí lásku, Boha a cit“ (K. Kryl). „Pan farář nabízel mi věčný život, říkal, musíš, přece chlapče v něco věřit, a já si dal na lačno jedno pivo a spatřil anděly, jimž pelichá peří“ (J. Nohavica). „Sedí pán při malém pivu. Ve tváři má zděšení. Není ani příliš divu. Padá na něj lešení“ (J. Vodňanský). Co si při podzimku ukuchtíme? Starou slovenskou pivní polévku a nového českého pivního králíka. A ještě jednou ušáka s pivkem, pivní krknu a též brabečka pivního. Slovenská pivní polévka je dle J. Babilona a jeho kuchařky datované LP 1870. Holba piva se svaří se skořicí a citrónovými kůrkami (či medem). Do hrnečků se dá 6 žloutků a 10 deka tlučeného cukru a smíchá se vše dohromady. Přidá se trocha mouky, pár lžic sladké smetany, dobře se všechno rozmíchá a do tohoto se, za stálého míchání, vlije vařící pivo. Opět kvalitně míchat, aby se polévka nesrazila. Servírujeme posypané opraženou houskou. Český králík na pivku je obšlehnut od M. Titzlové z Pivo, Bier & Ale, No. 80, kde v duelu „malých králů“ figuruje i recept na francouzského ušáka na víně. Na českého si běžte přichystati: 1 králíka, 150g špeku, 80 g sádla, 2 mrkve, 4 stonky řapíkatého celeru, 1 velkou cibuli, 6 stroužků česneku, 6 lístků šalvěje, 6 bobkových listů, 6 kuliček nového koření, 10 kuliček celého pepře, hrst sušených hříbků, 150 ml vývaru, sůl, čerstvě mletý pepř a 300 ml piva Matuška 14º tmavý speciál. Jak na věc? Sušené houby předem namočíme v troše horké vody. Králíka naporcujeme, opepříme, osolíme, protkneme proužkem slaniny. Troubu vyhřejeme na 150ºC. Zbytek slaniny pokrájíme na kostičky, dáme na vyšší pánev a vypečeme. Přidáme sádlo, nakrájenou zeleninu, nasekaný česnek, houby a koření. V základu králičí kusy opečeme ze všech stran. Přendáme do pekáče, podlijeme pivem a vývarem a pečeme asi hodinku. Poté zvýšíme teplotu na 200ºC a ještě 20 minut dopékáme. Na králíka pečeného na zelenině a pivu nutno mítí doma: 1 ušatce, 1 cibuli, 5 stroužků česneku, 2 mrkve, 3 žampiony a 250 ml světlého piva. Ještě na marinádu: 5 lžic oleje, 1 lžíci protlaku, 1 lžíci hrubozrnné hořčice, 1 lžičku dijonské hořčice, 150 ml vody, pepř a sůl. Králíka naporcujeme, osolíme, opepříme. Smísíme olej, protlak, obě hořčice a vodu. Cibuli a česnek pokrájíme na kostičky a přidáme k marinádě. Porce ušáka v marinádě vykoupeme a ponecháme v chladu pokojně odležet do druhého dne. Na pekáči maso vkusně obložíme nakrájenými žampiony a pokrájenou mrkví a řádně zalijeme pivkem. Pečeme zakryté 15 minut na 220ºC, poté stáhneme na teplotu 150ºC a dopékáme ještě dvě hodinky. Přeláváme výpekem a před koncem pečení odkryjeme. Vhodnou přílohu, nechť si p.t. čtenářstvo vymyslí samo. Před zimou je potřeba řádně nabrat, tož ještě dva pivní návody. Svijanský pivní vrabec vyžaduje nachystat si: 400 g vepřové plece, 500 g vykostěného vepřového bůčku, 450 g cibule, 7 stroužků česneku, 250 ml tmavé Svijanské Kněžny, sůl, pepř, mletý kmín a lžíci rajského protlaku. Technologický postup: Obě masa pokrájíme na kostky, vložíme do přiměřeného pekáče, přihodíme nakrájenou cibuli a určitě nezapomeneme na česnek. Osolíme, opepříme, pokmínujeme, přidáme rajský protlak a černé pivko. V pekáči rukame vše prohňácáme a cca dvě hodinky ponecháme odležet. Pečeme v předehřáté troubě na 180ºC cca 80 minut, přičemž při pečení občas promícháváme. Servírujeme s listovým špenátem a knedlíčkem dle chuti. Na další z mnoha variací krkovičky na pivku je potřeba: 4 plátky prorostlé krkny, 4 stroužky česneku, 8 plátků anglické slaniny, 3 větší cibule, čerstvý tymián, sůl, pepř a 0,5 l polotmavého (v originále doporučován Svijanský Fanouš). Jak na dílo? Plátky masa osolíme, potřeme prolisovaným česnekem a posypeme nasekaným tymiánem. Maso zabalíme do plátků slaniny, vložíme do pekáče a zasypeme pokrájenou cibulí, kterou nešetříme. Podlijeme pivkem do výše slaniny a pečeme v předehřáté troubě na 160ºC asi 60 až 80 minut. Před dopečením maso odkrojíme a necháme dopéci dozlatova. Příloha? Bílé zelíčko a bramborový knedlík ochucený strouhanou karotkou a nasekanou petrželkou. Bonusově zmiňme pivní omáčku k hovězímu či vepřovému stejčíku. Ze zkaramelizovaného cukru, brusinek a pivka. Dochucuje se zeleným pepřem. Dobrou chuť! Goeie aptyt (afrikánsky). ذوق جيد (arabsky), tsiro tsara (malgaština), ladha nzuri (svahilsky), ukunambitheka okuhle (jazyk zulu) - abychom byli navýsost aktuální a výjimečně i korektní.   

Černá Hora (BPH I.): Královo Království (www.kralovstvi.com) rezignovalo na obědy a otevírá až od 17. Malíř p. Máňa stále vymýšlí slogany na tabule U mariánského vobrazu. Neb by nepřežil bez dobrých vztahů s pražskou Kavárnou, musel tudíž povinně plivnout na pana prezidenta u příležitosti zastavení stíhání pana premiéra alias Motýle (Motýle pronáší při zahájení letošní Natury Viva v Lysé, kde jsme byli přítomni a zamávali jsme mu. Trumpovská kšiltovka ale na nás už nezbyla). Máňa takto učinil nápisem: „Nabízíme hradní specialitu: Panda v nikotinobecher omáčce s ruským pukavcem a ovčími plky po minářsku. No future!“.

Chýně (BPH III.) + Řeporyje (ZN 51): 31. augusta v Chýni (www.pivovarska-krcma.cz) uklidňující klasika. Pohodička, obří (prý) veganská piraňa v akvárku zírá na svém místě (stejně se nemůže už přehnaně otáčet), čepuje samotný p. chief RK. Využíváme samozřejmě Cyklohráček na Zličín. Dneska zdravíme průvodčí Míšu (zase s malým hošíkem), jinak jedou hrajchlapci. Na chýňském čepu řeporyjská 10º světlá, 12º Ale a 12º polotmavá. Nakyslá desina, jak ji dobře známe. Spokojenost. Ale ejlovitý, svěží, výrazně citrusový. Možná až příliš výrazně. Nostalgicky vychutnáváme stejčík z roštěné. Není sice na prkénku jako obvykle, nicméně nezklame a potěší. Kuchtí pí. L (která současně venku obratně zpracovává až nechutně ohromná kvanta hub) v kooperaci s paní v námořnickém. Kvalitní spolupráce.

Kersko (BPH IX.) + Poděbrady (ZN 35.): 28. 8. šlapeme se Šedým vlkem z Milovic na Starou Lysou, Káraný a Čelákovice. Úchvatný je polní úsek mezi Benáteckou Vruticí a Starou Lysou. Na Čechy neskutečné horizonty a volný prostor. Nádherně ostré světlo. Chuť na vodku. Milovice nabíjejí. Prostor i slovanská atmosféra, včetně chandry. Jako na staré dobré Rusi, kdesi na lesní dače. Nádhera! Dokonce potkáváme i corgiho. Báječného cardigana. Venčí ho jakýsi mladý Váňa. Samozřejmě neopomíjíme zahájit start v restu U Jelínků. Dokončili uzavření verandy. Točí furtovně Nymburk. Aktuálně teče 11º světlý a polotmavý. Tradičně sladkokyselý světlý tradičně ujde, musí se ovšem pít rychle, nežli zteplá. K jídlu sekaný bifteček, se špalkem slaniny a sýrovým potahem, se šťouchaným bramborem, resp. brabci se zelíčkem a variací domácích knedlíků, včetně prý vymazleného špekového. Kvalita i kvantina mírný nadprůměr, ceny mírný podprůměr. Spokojenost. Pohoda. Žádný stres. Žádný kvalt. Normální chlapi a normální ženské. Nikde neprudí žádný kavárenský parazit. Jaká slast! Žádné hatefree, žádné metoo, žádní úchylové. Tady je svět ještě (relativně) v cajku. Chceme bydlet v Milovicích. A možná jednou opravdu i budeme. Fuck Praha! V milovické rezervaci velkých kopytníků přitom žíjí dokonce již i kudlanky nábožné! 29. 8. šlapeme z Kolína na soutok s Cidlinou. Cesta lužním lesem jako vždy prvotřídně pa-rá-dní. Těšíme se do bistra Na soutoku. Na pstroužka i pivko. Bohužel i po poledni pořád zabedněno a nikde žádná cedule. Máme tu sraz s vysokým kolegou se synáčkem na odrážedle čili moc mobilní jako celek nejsme. Krajně obezřetně tudíž nakukujeme do sousední zahradní restaurace Cidlina. Vždy tuto - po celá dlouhá léta - štítivě míjíme. Odpuzují nejenom strašidelná loga Krušovic. Dnes inzerují dvojí krušky, jakési bylinné Starobrno a jedenáctku Březňáka. Tzv. Březňák odporný. Humus léta. Teplý, smradlavý, kyselý, hnusný. Sklo nechutně zaprasené. Nejmladší účastník výpravy odevzdaně blízá chemickou zmrzlinu nezdravě chemické barvy. Původně jsme zvažovali otestovat i kuchyni, ovšem nebyl by to dobrý nápad. Pohled do kuchyně odporně nevábný (a to sneseme hodně), obsluha jedovatě protivná (což je řečeno ještě hodně diplomaticky). Špinavé nádobí i sklo se halabala všude povaluje. Všechno je těžce umoulousané, včetně upoceně ušmudlaného personálu. K tomu buranské povykování a ryčení červeno-bíle odresované skupiny cyklistů, jejíž počet se pořád zvětšuje, zvětšuje a zvětšuje. Loga KB s havloidním sloganem na téma Jízdy k 30. letům sametového převratu. Šoufl nám není pouze z restaurace. Spěšně se loučíme a rychle pryč odtud. Zlepšíme si chuť i náladu v Poděbradském pivovaru, přesněji Rodinném pivovaru Zdroj se stylovou restaurací (https://www.restauracevpivovare.cz/)? Když jsme tu stavěli minule (Před dvěma nebo třemi roky?) unešeni jsme zrovna nebyli. Neatraktivnní výhled na parkoviště a pivko jim tehdy vařil Kácov. Nic moc, spíše kyselé nic. Dneska si snad už navaří sami. Na čepu Poděbradský Zdroj 11º a 12º, Ale 12º, IPA 14º a černá 14º. Jedenáctka má být pitelná a snad i trošku fakt je. Dvanáctka hořčí. Obě plná pivka ovšem poněkud zvláštní. Jakoby do bylinek. Ale zvyknout by se na ně možná i dalo. Na jídlo není čas (porce přitom nevypadají zle), sílí výstrahy před prudkými bouřkami (které samozřejmě spadly úplně jinde). Takže příště. Plně chápeme, proč mají na venkovní tabuli napsáno: „Prosíme, aby si hosté nepřesedávali. Děkujeme“. Nešvar bez ptaní putovat od jednoho stolu ke druhému důvěrně známe od Sadu. Nově provozovanou Pivnici Hájenka (https://www.hajenka-kersko.cz) jsme z okruhu zájmu letos vyřadili. Jedna návštěva fakt stačila. Snad brzy zkrachují a zase tam půjde jezdit.  Nově navíc zrušili tradiční nymburské a naprosto zvráceně v Kersku čepují namísto Postřižin Kozla. Nechutné! Bývalá provozní z Hájenky provozuje stánek na hlavní z Velenky. Tento rozšířila, něco tam i kuchtí a točí Postřižiny. Areál Bungalovy Kersko zase provozuje její (již bývalý) partner. To jsou věci! 

Medvěd, Krakonoš a Štěpán (BPH X.): Pivoklub Křižíkova 17° (https://www.pivovarskyklub.com) zahajuje podzimní klubovou sezónu 17. 9. představením pivovarů Volt z Jablonce nad Nisou a bechyňkého Kerase. Nám důvěrně známý Keras mocně láká, nicméně sestoupit do Karlína? Počátkem září po letech kráčíme a částečně i jedeme na Tátošovi, od Masaryčky ke karlínskému ústí žižkovského tunelu. Bufetový cool děs & běs na Florenci s bezhotovostním placením a hipsterskými selfiemagory je šílený. Včetně šílených cen. Odpuzující a odcizený je celý postmoderní Karlín. Už to tam vůbec ničím nepřipomíná Prahu. Samé sklo, nedomácké, neútulné, samý kebab, samý burger. Fujtajbl. V Praze je každý sedmý cizinec, na žižkaperku cca každý čtvrtý a v Karlíně? Kousínek kráčíme po Sokolovské a jímá nás čím dál větší beznaděj. Agresivní cizáci zřetelně převažují! Odhadem tři ku jedné. To má být Praha? P.S. Přitom by se naše krásná a drahá česká a moravská vlast – a šířeji země V4 (a možná i V5, včetně Bavorska po rozpadu Německa) – v dnešní krajně nebezpečné a chaotické době agónie hypertrofovaného liberalismu mohla stát skanzenem normálnosti. Součástí národního obrození 2.0 musí být normalizace 2.0. Nejprve je třeba vybojovat a vybudovat antiliberální paralelní polis … Naše země by nemusela být terčem nájezdů pouze digitálně (a zdaleka nejenom digitálně) dementních selfieturistů, chlastacích a rozlučkových zájezdů či rejdištěm paradenmaršů oplzlosti, nihilismu, dekadence a degenerace. Mohla by se stát ostrůvkem poslední naděje pro Západní Evropu, kterou asi již nic nezachrání před totální sebezkázou. Naše země by se mohla stát útočištěm normálních chlapů a normálních ženských ze Západu, kteří budou masově utíkat. Někteří si ještě nenechali zcela vymýt mozky a bezmyšlenkovitě nepapouškují liberálním mainstreamem omílaná sebevražedná klišé, že se musí bát Rusů, a naopak Afričané a muslimové, že jsou pro všechny požehnáním. Brzy budou utíkat před dalším multikulti obohacováním (v duchu smutně pravdivého džouku – EU zakázala šachy: Bílý nikdy nesmí vyhrát!), před liberálním ne-řádem, před fatální krizí mužství i přirozeného ženství, před diktaturou anomálních menšin (které jsou z definice diskriminované a vždy pouze nevinnými oběťmi), před oklešťováním občanských svobod a obludnou cenzurou (kdy podle nesnášenlivých pokrokářských politruků nesmí být prezentovány žádné odlišné názory, s odmítáním principu presumpce neviny a přenášením důkazního břemene na „sprostého podezřelého“), před brutálním ekovyděračstvím etc. etc. Pro anály doplňme, že říjnová karlínská klubová seance se odehrává 15. 10. a seznamuje s pohnutou historií i snad světlejší současností pivovaru Krkonošský Medvěd z Vrchlabí.

Dětenice a Český Ráj (BPH XI.) + Rohozec (ZN 19.) + Neumann (ZN 19.) + Mostecký Kahan (ZN 28.) + Malá Skála (ZN 41.): 6. října navštíven zemědělský veletrh v Lysé. Dr. Cáb s kořalkami samozřejmě osobně přítomen a samozřejmě okrojován, včetně nezbytného šišáku. Je však tentokráte málo výřečný. Meruňka i hruška 42 % a vcelku poživatelné. Zakoupen paklík maďarské papriky. I. osztályú csemege füszerpaprika örlemény Csípös. Údajně pálivé. Opravdu pouze údajně. Zaručeně ovšem pálí echt český křen. Což je dnes již veliká vzácnost. Odvážíme i nehorázně předražený maďarský špek, který vlastně ani špekem není. Caramba! Následně cílíme na pověstný chleba z pověstné pekárny ve Smržovky, s prodejní pobočkou i v Držkově. Jsme blízko, tudíž hodláme premiérově otestovat Pivovar Rezek Zásada. Přijíždíme poslední den celozávodní dovolené. Pešek. Plán B? Riegrova chata Kozákov. Rohozec 11º je chemický Ypsilon. Projednou přežijeme. Prostorově výrazný kolega bagruje hustý vývar, hutný poctivý gulášek a domácí drobenkový koláč s borůvkami. Až na poslední položku víceméně krmi chválí. Jezevec volí kyselé kyselo a znojemskou se stejně nakyslou omáčkou plus rýži. Snesitelné. Čili vlastně s výjezdem spokojenost. Samozřejmě projíždíme celičkým Rájem a neopomíjíme nákuk k turnovskému zbrojíři. 12. října výjezd nikoli na sever, nýbrž ke Zbirohu. Za houbami. Na tradiční a osvědčená místa poblíž Lhoty pod Radčem. Výlet včetně postaršího fraucimoru a obézního čtyřnožce Zefíra. Pár košíků i tašek nasbíráno brzy bez problémů. Leč údajně před 14 dny to byl jinačí masakr.  

Stará Praha (BPH XIX.) + Žižkov (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII.) + Praha (nejen) pivní (ZN 28.): POZOR! VAROVÁNÍ EUROMINISTERSTVA CENZURY A IDEOPOLICIE! Následující primitivně hospodské, populisticky národovecké, tradicionalistické a politicky nekorektní řádky mohou globální NGOkavárně & WEIRD úderníkům, jakožto i pokrokářským politrukům způsobit vážnou zdravotní újmu! Pravda totiž bývá krutě nemilosrdná a bolí. Nad neúnosnou přelidněností (nejenom) Žižkova, spojenou s děsivým terorem aut (které se do Prahy už jednoduše a prostě nevejdou), i zoufale chybějícím prostorem k normálnímu lidskému žití, ZN žehrali již opakovaně v dohledatelné minulosti. Nicméně v médiích developerští agenti velkohubě neustále vykřikují, že Praha má velmi řídkou obydlenost (!) a je prý schopna absorbovat další statisíce a statisíce. Koho? Aut? U Hlavního nádraží, pod Italskou, je těsně před dokončením další ohavná obludnost. Vlastně hned tři. Namísto na krásné Hradčany nuceně čumíme na hnusný Deloitte. Další zvráceně odcizená zrůdnost vyrůstá u stadionu Viktorky. Kdo zvrhlé šílenství konečně zastaví? Hřibové nikoli. Zlatá Krnda! Když už nadáváme na budovy - odbory se opravdu „geniálně“ (spíše genitálně) zbavily bývalého penzijňáku. Nově se všechno nazývá komplex Radost. Včetně parku před Viktorkou, s megalomanským Barem Smutek. Z parčíku vyhnali bezďáky & smažky nejnižší sorty. Což je chvályhodné. Méně radostné je, že se tito nyní válejí o pár desítek metrů dále, u sochy Čurčila. Sluničkářští dobrotrusové je tam jezdívají pravidelně krmit. Jako do ZOO. 

Pivní toulky Žižkovem (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII. etc.) aneb co starého (každá změna je k horšímu) doma U sadu: Na žižkaperku, na škroupáku, zkrátka doma U sadu (https://www.usadu.cz) na úplný závěr prázdnin střídá kyselý Klášter 11º ještě kyselejší Platan 11º. Nic pro nás. Zářijová Volba nácků (v sadovském neveřejném, těžce nekorektním argotu, v originále samozřejmě Volba sládků) přivála polotmavý Master American Amber Lager. Nic pro nás. Týden absentujeme kvůli tradiční liptovské rekreaci a po návratu registrujeme (též tradiční) podzimní úpravu cen. Sádek klasický i ejlový se cenově vyrovnal s tzv. plzní. U velkého do magické padesátky chybí pouhopouhá jedna jediná kačka. 17. 9. přichází na čep mutějovická desítka. Náhrada za desinu hladovskou. Sládek si vzal dovolenou a hladovští fatálně přestali stíhat. Desina z Poddžbánského pivovaru se jmenuje Poddžbánská kvasnicová světlá 10º (alc 4,5 %). Je bledá. Kde je Hladov? Vodovější a namísto hořké v chuti dominuje kvasinková. Reference vesměs pějí ódy na sladové, obilné i bylinné tóny chuti v kombinaci s ostřejší hořkostí. Nám hořkost zatím uniká. S pivkem jsme si zpočátku nesedli. Ovšem po pár týdnech je skoro všechno jinak. Zachutnalo nám. Přitom klasický Sádek 11º situaci s přehledem jistí. Zvláště, když jej zapíjíme novým mauricijským rumem s nasládlým (jakoby medovým) ocáskem. Med to ale není, nýbrž esence dubu, sladu z cukrové třitiny a pražených vlašských oříšků. Gold of Mauricius v chlapácky hranatém futrálu. Prý báječný s doutníčkem, ke grilovanému červenému masu a pokrmům s kari. Chlast je slast! A snad zase bude k mání i diskotékový tlamolep Malibu (Je. Od 25. září). K nákupu pomerančového likéru Coitreau jsme zatím kompetentní sadovské persony nepřesvědčili (ale pracujeme na tom). Kdyby nám někdo ještě před rokem tvrdil, že budeme požitkářsky zapíjet Sádka či Hladov (Raptora ovšem nikdy) ucucávaným panáčkem Malibu, měli bychom tohoto minimálně za pomýleného blouda. Chutě se mění. Chlap v přechodu. Snad to nebude horší. Koštujeme sicilský digestiv Averia. V láhvi, která vypadá jako od olivového oleje. Chuťově něco mezi slabším fernetem a prošlou griotkou. Připomíná nám Alva likér. Který jsme si do hlavy divoce lili - v divokých devadesátkách - v bývalé vyhlášené restauraci U Pešků. Ještě na Pavláku. Pak se Peškovi přestěhovali na Mírák, do ÚKDŽ a následně šli do kopru. Averia snad úplně marná není, leč jednou - na ukázku - vlastně stačila. Opakovaně testována pálenka z černé láhve z blatenském lihovaru barona Hildprandta. Zralá malina. Hruška z bílé láhve byla spíše zklamáním. Slabá (kam se hrabe třebas na 60 % kdoulovici od Myšáka ze Střehomi-Rašovce) a především ta cena … Malina lákavě navoněná a chuťově rafinovanější. Ovšem zase spíše jako likér a nikoli pořádná kořala pro pořádné frajery. A zase ta cena. Nesmí se naklopit celá (ala volský hlt). Musí se trpělivě ovonět, povalovat, cudně ucucávat a mlsat. Pak je dobrá. Nicméně poměr cena/výkon u akvizicí Hildprandt nevychází příliš uspokojivě. Poslední víkend zářijový decentně propuká sadovský Svatováclavský hodokvas. Svatováclavské dobroty reprezentuje silný kachní vývar s domácími nudlemi, játrovými knedlíčky a zeleninou, dále kachní stehno pečená Sous-vide se šťávou z hroznového vína, dušené bílé zelí, bramborové lokše, kotlet opečený na grilu, volské oko se slaninou, restované brambory s tymiánem, Václavova bašta (vepřová plec, uzená krkovice, opečená klobása), bílé hlávkové zelí, variace knedlíků a Svatováclavské koláčky (tvarohový, makový, povidlový, ořechový). Kačení vývar poctivý, hustý, sytý. Luxusní. Teče i Lobkowicz - sváteční ležák Sv. Václava. Nepasterizovaný. Vzorek se nám zdá slabý. Žádná silná voltáž. Říjnová Volba sládků přichází s nefiltrovanou Plzní. 0,4 l za CZK 49. No, pít se asi dá. Ale žádné úchvatné „Wow!“ to fakt není. A přitom by mělo. Co však chcete od Japonců … Dokud nebude ukradený Prazdroj opět v českých rukách, nejlépe národních, distancujeme se. Bastafidli! V půli října připlouvá ve skle 0,4 l tajemný Sádkův podzimní speciál. Tajný, hořký a docela i drahý. Přijďte, popijte, posuďte.

Pivní kuchaření a kapsaicin (BPH XXIV.) + velká kapsaicinová hitparáda (ZN 50.): Kulaté červené feferony tradičně přivezeny z tržiště v Liptovském Mikuláši. Dobré, jako kdysi. Pálí průměrně a ani nejsou moc kožnaté. Božský je (přesněji byl) kvádřík paprikového špeku, taktéž z Mikuláše. Sežrán bleskurychle. Díky za ochutnávku domácích výpěstků papriček od sadovského teamu. Naga i Scorpion fakt měly koule i grády! Ze sadovské osádky papričky pěstuje minimálně čtveřice, včetně nejvyšších šéfů. Tak to má být! Pěstují i někteří bývalí štamgasti. Jalapeňosky, kulaté feferony, černá Habenera. Kdo nepěstuje, jako by nebyl!

Pražské cyklopivní trasy (BPH XXX.) + Hostivar H¹ (ZN 18.) + Hostivar H² (ZN 51.) +  Spojovna (ZN 51.) + Jince (ZN 24.) + Liboc (ZN 24.) + Prosek (ZN 25.) + Malešice (ZN 28.) + LP (ZN 32.) + Kolčavka (ZN 35.) + Uhříněves (ZN 45.) + Kbely (ZN 55.): Kbelský pivovar (https://kbelskypivovar.cz/) nezklame. Objev i skokan letoška. Ortel z 30. 8. je nemilosrdný: Obsluha: 1+++. Pivko: 1++. Papání: 1++. Obsluha bleskurychlá, profesionální, přesná, a přitom milá, komunikativní, informovaná. Jsme tu potřetí a natrefujeme na třetí trojici. Všichni jsou jednoduše perfektní. Atmosféra báječná. A místním holčinám kérky docela i seknou. Aktuální pivní sortiment zahrnuje 10 syslů, 11 pocestných, 12 pilotů, 13 havranů, 14 jepic a 15 sirén. Piloti pitelní, hořčí, fajnoví. Syslí pšenice báječně svěží. Bezkonkurenční pšenka roku. Premiérově testujeme černé havrany. Tmavé nádherně voní i  slušně chutná. Máme chandru z rozbité lednice i pračky. Tudíž je absolutně nezbytná smažená krkovička. K ní šťouchačky. Festovní krkna usmažená na sádle. Se-re-ná-da (Ještě lepší nežli smažená krkovička v Úholičkách. Což je obří pochvala). Třetí plusko neudělujeme jen proto, že báječně kyselé okurky je jediný řez. Sežrali bychom flašku. Hravě. Coby dezert prkénkový marcipánový špek s fantastickým chlebem. Přežírání je nádherný sport a obžerství nádherný hřích (Kam se hrabe smilstvo). Plačtivě litujeme, že se do nás už nevešel výstavní ptáček z hotovek. Nadšení z Kbel zůstává převeliké. A velikánskou radost máme i z Afroameričanky, kterou potkáváme v metru B. Její superbujné poprsí zdobí nápis v angličtině, jehož překlad zní: „Vrať se do kuchyně, Hillary!“. Amerika snad ještě není úplně v hajzlu. Vivat DJT! 13. 10. je na polovinu října přenádherně. Zase nový teplotní rekord, ale ty již tuctově zevšedněly. Důstojné loučení s cyklosezonou. Včetně opulentního oběda ve Kbelích. Speciál = desítkový ale Deset duší. 12 pilotů osvěží a potěší. Radost působí i meníčková položka minutkový guláš z vyzrálé hovězí květové špičky s perleťovými cibulkami a hranolkami. Hodnotíme 1 minus. Hranolky byly tencí hádci. My preferujeme tlusté farmářské. Chuťově ale výtečné. Nemůže chybět prkénkový špek na závěr. Obsluha tradičně bleskurychlá a všímavá. Ovšem amatérsky přijíždíme právě v době obědového návalu na terase. Rodinky s dětmi se chovají jako u sebe na zahradě. Dětem přitom nestanovují žádné hranice. Jeden nevychovaný fakan řve, dupe, mlátí kolem sebe a sprostě nadává rodičům tak vehementě, až se z toho u stolu poblije. Liberální rodiče ho v řevu, mlácení, nadávkách i blinkání ještě nadšeně podporují, neb se jedná o výjimečnou osobnost … Co z takového spratka vyroste? Sobec, kterého od kolébky všichni ujišťují, že má na všechno právo. Že může všechno a nemusí vůbec nic.  

Bizarnosti a (nejen) pivní prasárny (BPH LI.): Birell pod sloganem „Chuť zážitků“ nabízí plechovkový Birell polotmavý citrón, malina & limetka, pomelo & grep a hrozno. Jaký chorý mozek takovéhle kombinace vymýšlí? Obdobně jako cool zmrzliny. S příchutí asfaltu či uhlí, s příchutí guláše, s příchutí vepřového, s příchutí držťkové polévky … Není už lepší si koupit zmraženou kostku držkovky a tuto pro povinné selfíčko okázale olizovat? Na Masaryčce se po žíznovém dojezdu Elefantem občas stavujeme u stánku Ugových superpředražených superfood šťáv. Hotové jednodruhové (jablko, pomeranč nebo grep) letos v létě z nabídky úplně zmizely. Anebo jsou vždycky rychle vyprodány. K mání pouze magorské srágory typu jablko + mrkev + řepa + petržel + bezinka + další a další. To se už zbláznili všichni úplně? Proč by měl normální člověk chlastat jablko s celerem nebo třebas pomeranč s okurkou? To nejsou žádné originální chuťové kombinace pro dobrodružné gurmány, to je debilní idiocie. To nás firma chce ještě více okrást nebo nás tímto nějak vychovává? Co je vlastně horší?

Únětice (BPH LVIII. + LXVIII.): 24. 8. báječně rozhrkaným Cyklohráčkem, s tradiční hrajslečnou Ájou, sexy vlakvedoucí Míšou s capartem (Bratr, synoveček či synátor?) a pro nás novou Věrkou, cestujeme do Noutonic. Výletně bicyklujeme směr Úholičky, do restu Na statku (https://www.nastatku.com/). Pohodička, klídek, prostředí jako na jihočeské návsi, milá a profesionální osádka. Doporučujeme, chválíme. Tady není nikdo dotčený, když přijedete pár minut před otevíračkou. Testujeme Únětický posvícenský speciál 11,5º. Polotmavý, žitný. Hutný, s agresivním žitem (Moc, moc dobře známe oborského Žitoholu). Jako kuriozita ano, ale jen výjimečně. Do piva žito nepatří. Oves pro koně, pšenice na koláče, žito na kořalku. Splachujeme úňkami dvandou. Vábí nás kačení ňadro s višňovou omáčkou a batátovým pyré, nicméně inzerují i smaženou krkovici s domácím salátem. Nelze jináč. Šťavnatá krkna jako sloní ucho, a není tenká. Salátu kolem dvaceti deka. Výborný, leč na nás - trapné šťouraly - hafo mrkve a celeru. Což je samozřejmě věc vkusu a názoru. Ovšem spokojenost maximální. Pak, že to nejde. 1. 9. Cyklohráčkem do Středokluk. Požitkářsky si vychutnáváme krásnou samotu v cyklovagóně. Poté na Běloky, Makotřasy a pietní návštěva starých Lidic. Prostředí důstojné. Uchvatné horizonty a prostor. Po pár kiláscích usedáme na předzahrádce Na statku. Dneska na kačení kozy dochází. Výtečná volba. Decentně višňová omáčka plná kousků opravdových plodů. Smekáme! Batátové pyré velmi chutné a velmi příhodné. Přisedá pivně gramotný velocipedista z Únětic a příjemně rozmlouváme o pivku, o Úněticích a o Suchdole. 

Pivní trendy (BPH LX. + LXV.) aneb cool nebo vool (čti vůl)?: Ani pivní komunita není  imunní proti morové nákaze všudypřítomných aplikací. Používána bývá např. aplikace onTap, vyhledávající hospodu včetně nabídky piv. Někteří postižení sbírají piva 4.0 jako pokémony. Samozřejmě nemůže chybět nezbytné selfíčko s příslušným pivem, ihned umístěné na sociální síť. P.S. (1) Zopakujme smutně pravdivý džouk: „Protože nemám PC, tak se snažím získat přátele obdobným způsobem jako na Facebooku! Každý den chodím ven a vyprávím kolemjdoucím, co jsem jedl, jak se cítím, co jsem dělat předchozí noc a co budu dělat zítra večer … Pak jim rozdávám fotky mé rodiny, mého psa a moje fotky, jak pracuji na zahradě a trávím čas v bazénu … Také poslouchám jejich rozhovory a říkám jim, že je miluji … A funguje to … Už mám tří přítele. Dva policisty a psychiatra!“. P.S. (2) Nenechme si vzít české pivo a českou hospodu: „České pivo píti, českou děvu míti. Hoj, radosti takové mají jenom Čechové!“. Vlastenecko-obrozenecký popěvek z předminulého století dnes dramaticky nabývá na aktuálnosti. Pivo – především český ležák – je přece naším bytostně národním nápojem. Pivo je mokem navýsost společenským. A nápojem levicovým. Naší typickou institucí a nenahraditelným sociálním tmelem je tradiční česká (i moravská) hospoda, pivnice, výčep či putyka. Naše hospoda je místem pro život, pro setkávání a stýkání se normálních lidí. Což liberál-fašistům náramně vadí, a proto se to snaží pokrokářsky zlikvidovat. Dehonestovat, pošlapat, umlčet, zničit. Globální konfrontace mezi zdegenerovaným liberalismem a normálními lidmi nabývá i podoby střetu dvou rozdílných světů. Samozvanými mesiáši tzv. Dobra, tzv. lidských práv a globálního pseudopokroku, obrazně ztělesněnými liberální velkoměstskou Kavárnou. Která agresivně destruuje svět normálních lidí, včetně konzervativní inteligence, představovaný tradicionalistickou venkovskou Hospodou. Pyšná Kavárna dělení na „kosmopolitní kavárnu“ a „českou hospodu“ ale odmítá. Toto prý vymysleli „podivné think tanky“ (asi putinovské). Švejkovský Prague Pub si má sluníčkářsky podat ruku s kafkovským světem Prague Café. Uznat jeho nadřazenost a vzývat zvrácené pahodnoty tzv. lepšolidí. Mediální klišé „vzdělaná kavárna“ vs. „buranská-národovecká hospoda“ jsou však důkazem, že toto rozdělení reálně existuje. Kavárně vadí, že se normální chlapi a normální ženské konečně probouzejí i ozývají. Elitářská Kavárna, ovládající média a reprezentující kosmopolitní vrchnost i politický kýč, z výšin údajné intelektuální převahy povýšeně nahlíží na Hospodu. Postižena komplexem rádobysvětovosti pivo nálepkuje coby symbol průměrnosti, zápecnického provincionalismu a zaostalosti MČČ (malého českého člověka). Kavárníci povinně plivají taktéž na českou hospodskou kulturu. Pohrdají i naší tradiční gastronomií. Oni ostatně pohrdají úplně vším naším, našimi kořeny, kulturou, jazykem, vlastí, národem, tradicemi i skutečnými autoritami. Dříve našinci na své pivo i hospody bývali jaksepatří hrdí. Oprávněně. České hospody žily, kvetly a byly úžasným fenoménem kulturním, vlasteneckými středisky i centry politické a národní agitace. I symbolem zdravě českého plebejství. Tradiční česká hospoda nám dnes umírá před očima. Hostů ubývá, věrní štamgasti a slavné stolní společnosti odcházejí, zmizel kulečník, mariášníci, kytary, harmoniky, zpěv. Pseudozábavu obstarávají odcizené obrazovky. Místo družného hovoru digitální dementi nábožně zírající do mobilů. Lidé houfně přestávají chodit na pivo a pokrokáři tomu hystericky tleskají. V hospodách se odjakživa kritizovalo a vždycky nadávalo na poměry. A tak cíleně činí vše, aby hospodám a tradiční pivní kultuře zasadili další kruté rány. K umírání českého hospodského života - vedle proměn životního stylu a stárnutí pravidelných pivařů - výrazně přispívají sílící regulace a zákazy. Prohlubují se rozdíly v pití piva baleného a sudového, v neprospěch čepovaného. Přesun pití piva z hospody do soukromí přitom kosmopolitním elitám plně vyhovuje. Kriticky debatující a samostatně přemýšlející normální lidé, kteří se pravidelně setkávají, hovoří spolu z očí do očí a tímto spolu i žijí, nejsou v jejich zájmu. Namísto „face to face“ si máme vystačit s Facebookem. Aktivističtí maniaci, pod vznešenými fanglemi, slogany a hesly, zuřivě bojují proti tomu, co oni nemají rádi. Jejich morální imperialismus jim nalhává, že jsou předurčeni spasit lidstvo. Hodlají vymýtit hotovostní peníze, střelné zbraně, kouření tabáku i pivo, v čele s čepovaným. Protikuřáckou hysterií to začíná. Brzy dojde na alkohol a maso. Co si ještě necháme vzít? Na místě je boj za zřízení státního Fondu na podporu a zachování regionální pivní kultury. Příkladem budiž Belgie, které se podařilo pivní kulturu (spojenou s pivem lahvovým) zapsat na seznam UNESCO. Naše pivní kultura je zase neodmyslitelně spojená s pivem čepovaným. Záchrana národní gastronomie, včetně českého piva a hospod s naší kulturou je nedílnou součástí národního obrození 2.0. Liberálnímu zlu se nesmí pořád jen ustrašeně ustupovat. Pravda a zdravý rozum zvítězí nad pokrokářskou lží a nenávistí ke všemu normálnímu!

Pivko s deserty a nový časopis (BPH LXIV.): No. 82 pivní profitiskoviny Pivo, Bier & Ale (www.pivobierale.cz) se nese hlavně v prázdninově-cestovatelském duchu. Tentokráte chybí recepty. Editorial p. šéfredaktora kriticky cílí na komercionalizaci skotské firmy Brew Dog a dává echt tipy na echt německé craft biery. Následují texty o stylu stout (s vychválením Primátora Sout), umělecko-básnický výtvor o brněnském Pivovaru Richard, popovídání s P. Hauskrechtem nejenom o brněnském minipivovaru Hauskrecht, připomenutí Dnů českého piva, výsledky degustace zahraničních ochucených kyseláčů, rekapitulace nejlepších piv IPA v USA, upoutávka na akce Společně z Budvaru, objevování sladů Best Malz dle sládka Pivovaru Cobolis, reportáž z Pivovaru Jihlava, výsledky degustační soutěže Central European Beer Award v Békéšské Čabe, představení pivovaru Zlatá Kráva z Nepomuku očima pivní sl. sládkové, rozhovor s jedním z otců italského craftu, upoutávka na knihu Pivní království Belgie, pozvánky, inzerce i tradiční koutek pro sběratele cenných papírů pivovarů a sladoven. A nejrozsáhlejší materiál o pivku a pivovárcích v Pobaltí. Čtivý, zajímavý. Dej Bůh štěstí!

MMX (BPH LXXII.) + Třebáň (ZN 16.) + Všeradice (ZN 17.) + Kytín (ZN 51.): U posledního Kelta na Zbraslavi je krásně. 22. 8. proudí Lipan světlý ležák 12º a Lipan pšeničný speciál 11º. Hutná dvanáctka exkluzivní jako vždy. Neodfláknutá, papulovská, chutná pšenka je též hutně hustá. Jako všechny moky z Dražíče. Česká farmářská krkovička umarinovaná v pepři, medu, rozmarýnu, božsky připravená na grilu opět vítězí. Šéf grilu slibuje nevšední zážitek. Má svatou pravdu. Krkna je tu čím dál lepší. V těžce návykovém souznění s ugrilovanou brambůrkou s lahodně osvěžující smetánkou a ugrilovanou milou zeleninkou. Báseň. Balada. Koncert. Skvostná symfonie. Krkna roku. A nyní trocha tradičních stýskání. Opravdu nechceme působit jako zaprdění staří páprdové a zakyslí geronti, věčně brblající a všechny prudící. Nicméně … Jízda Elefantem ve směru na Beroun bývá krušnou Odysseou. Vlak sice velký opravdu je, ovšem většina cestujících umíněně a vytrvale vždycky nastupuje i vystupuje zásadně dveřmi prvními či posledními. Kde jsou malé prostory pro kola a kočárky. Udělat pár kroků do středu vlaku? Nebo dokonce vyšlapat několik schodů do volného patra? Zhola nemožné. Každý má přece právo sedět či stát, kde se mu zrovna zlíbí. Takže souprava jako celek bývá poloprázdná, ovšem přední i zadní oddíly jsou obvykle beznadějně našlapané a projít jimi téměř nelze. Při vystupování dvounožci - nezřídka s vulgárními nadávkami - těžce lezou přes kočárky a kola, namísto, aby pohodlně došli k jiným dvěřím. Ty mají ve vlaku sice často dokonce blíže, ovšem na peronu by museli jít o pár metrů dále. 23. 8. před polednem se do prvních dveří na Hlaváku opět hrnou davy. Frontálním útokem, jako na slevy. Jsme záměrně u vlaku první, a tak opíráme kola v malém vyhrazeném prostoru a naproti usedáme. Po chvíli další bicykl. Vstáváme a uvolňujeme místo. Pán zaparkovává stroj a odchází do chodbičky. Přijíždí další kola, která umisťujeme na naše. První kočárek. Vejde se. Druhý kočárek. Také se ještě vejde (i když agresivní, nezdravě brunátný tatínek přítomnost na rodinném výletu komentuje nepublikovatelnými výrazy s důrazem na slůvko píč...). Následuje pohodová rodinka se třemi bicykly. Do vyhrazeného prostoru se nevejdou, a tak se lopotně poskládávají u dveří. Fakt je tu fest narváno. Přijíždí nafrněná mamina s kočárem. Říkáme ji, aby jela k jiným dveřím, kde prostor volný ještě je. Ona urputně deklamuje: „Já mám kočárek, já mám kočárek …“. Narve se dovnitř tak, že neomaleně najíždí na kola i na lidi. Ale to ji nestačí. U dveří zůstat nemůže. Vehementně se dožaduje vyhrazeného prostoru. Začíná složitá logistická operace. Několik kol musí ven ke dveřím a rezignuje i jeden kočárek. Přemisťuje se do jiné části vlaku. Umístění maminy vyžaduje kooperaci cca 9 osob na velmi, velmi stísněném prostoru. Elefant se rozjíždí. Konečně se mamina s kočárem usazuje (aby zabučela a ocenila úsilí ji samozřejmě vůbec nenapadne). Vlak najíždí na železniční most přes Vltavu. Mamina se po pár vteřinách (!) strávených na místě zvedá. Se slovy: „Anetko, budeme vystupovat“ zahajuje krušné prodírání zpátky ke dveřím. Jede z Hlaváku pouze na Smíchov! Je těžké mít rád lidi, pokud obdobné story zažíváte denně. Kvalita obyvatelstva má zřetelně sestupnou tendenci. Stále vyšší procento má v palicích opravdu jenom nasr… A obvykle to bývají ti, kteří se pasají na tzv. lepšolidi a samozvané morální kompasy či přímo majáky. Znají pouze svá tzv. práva. Povinnosti ani ohledy na druhé přitom žádné. Pivotel MMX Lety u Dobřichovic (https://mmxpivo.com) za přispění velocipedů dobyt opět 23. 8. MMX pivka na tamějším čepu zahrnují tradiční světlé výčepní, světlý ležák, pšenici a APu. Desina i dvanda drží zdejší průměrný standard. Na nás málo hořká, ale už je dávno známe, takže kvitujeme. Nadprůměrný je vrabec s bramborovými knedlíčky a opravdu kyselým a opravdu ostrým zelíčkem. Výtečným zelíčkem. Vytočila nás ovšem obsluha. Úplně poprvé v MMX máme k personálu výhrady. Nemalé výhrady. Po celá léta jsme tu byli maximálně spokojeni a cítili se pohodově a uvolněně. Na terase - mimochodem, s pouhopouhými pár hosty a vevnitř jich posedává taktéž velmi poskromnu (jakási výprava přijíždí až po našem placení) - dneska obsluhuje mladší a starší ženština. Starší je ohavně pokérovaná od dlaní po lokte. Výše, danke bohu, vidět není. To bychom nedali. Mladší má ohyzdného tetování méně, ale i ona tetuáž (cosi mezi logem TV stanice JOJ a chcíplou spermií) na předloktí pořád okázale vystrkuje. V pohostinství přitom jde o nechutný eklhaft. Nám ženské pracky, prasácky pokérované hůře nežli v sibiřském gulagu, servírující pokrmy prostě nesednou. Kdyby alespoň šlo o povedené obrázky, ale v drtivé většině jsou to šmáranice retardovaného děcka. Odpudivé kérky bychom však opravdu lehoulince přežili, neb, bohužel, nejsou nikterak ojedinělé. Naopak spatřit dnes nepokérovanou normální holku, děvče či ženu je skvostnou výjimkou. Mnohem otravnější však je, že vyšisovanou bloncku-mladší sílu práce očividně nebaví a hostům dává neustále najevo, jakou převelikou milost jim prokazuje. Host se cítí provinile, jako obtížný hmyz. Stvoření se plouží, odsekává a věci na stůl zásadně hází. Vrcholem je, že na kmeta Šedého vlka se hodně zle a hodně neomaleně utrhne, když si tento - troufale - dovolil objednat další pivo. Nasupeně zasyčí: „To nejde objednávat si dohromady?!“. Neboť před chvílí donesla pivko Jezevcovi. Nechce se jít chodit pár metrů k výčepu. Přitom nepijeme stejná pivka a nepravidelně střídáme desinu a dvanáctku. A opravdu nechlastáme - coby pivní akvabely - synchronizovaně na povel a na zapískání. Jí by asi vyhovovalo objednávání ala bývalý SSSR. Tam bylo nutno si všechno objednat na celý večer najednou. Pití, jídla, úplně všechno. Neboť si hostů pak již personál nevšímal (Prověřeno osobně v restauracích leningradských a moskevských - a to i luxusních - v létě LP 1989). Obsluhu zdejší k tomu očividně neskutečně vytáčí, že pijeme piva malá. Ať už brzy přijde pořádná superkrize, aby podobné týpky o práci s prosíkem žadonily! Příště, až došlapeme do MMX a bude tu prudit tahleta unylá koza, pojedeme hned dál. Výlet si kazit nehodláme. Blízko jsou Dobřichovice, kde v tvrzi točí uhříněveského Aloise a hosti tam snad personál neobtěžují. 27. 8. ranním vláčkem do Dobříše a tradiční Bekovkou (Hladovka je ještě úchvatnější) na Knížecí studánky a Stožec-Klondike. Chvilku po vrstevnici, parádní lesní sjezdík na Jelení palouky a přes Chumce, Osov na legendární Route 115. Přes Vyžinu hurá do Všeradic. Tradiční cíl: Zámecký hostinec u paní Magdalény (https://www.zamecky-dvur.cz/hostinec). Na pivovarském čepu tentokráte sedí, ba přímo trůní, Všerad 11 % světlý, Všerad 11 % polotmavý, Bohemian Ale 12 % a speciál Bartoloměj 13 %. Světlá jedenáctka jako vždy, speciál je polotmavé a jako polotmavé i chutná. Je silné. Méně navoněný (nežli bývá dnes obvyklé) Ale coby digestiv neurazí. Z jídla vítězí kachna na černo s bramborovými plackami. Plátky kačenky navršeny na plackách jako Babylonská věž. Skvostný sosík tmavý, s rozinkami a švestkami. Placky jsou něco mezi lokšemi a palačinkami a jsou nezvykle nasládlé. Že by batáty? Celek je precizně vyladěný a  boží. Minule tady jídlo nic moc, dnes fantazie. Nový kuchař? Anebo jiná směna? Cestou zpět zjišťujeme, že v Hatích kultovní čundrácká hospoda U Menclů snad žije (či přežívá) i pod novým provozovatelem. Pozvánka na stálou výstavu děl legendy Marka Č. tu visí pořád. P.S. Prý cca od léta funguje pivovar u nádraží Řevnice. Se železniční atmosférou. Dej Bůh štěstí!

Litoměřice (ZN 37.): Na kontrolu krásných Litoměřic, zejména Biskupského pivovaru U sv. Štěpána, (https://biskupskypivovar.cz/), kam se vždy moc těšíváme, jsme měli vyhrazen celý poslední srpnový týden. Žádné povinnosti, počasí i zdraví relativně drží. Leč ouha! Výluka na trati. Jediný vhodný ranní vlak do Ústí nejede z Masaryčky, v Kralupech se přesedá a ještě cosi (možná i bus) hrozí v Prackovicích. Tam bychom skončit nechtěli, poslední štace - dilina z Prackovic. Nucená změna plánů. Jezdíme Brdy-Hřebeny, dobříšskou tratí. Nebo Milovice, Kolín, Kbely. K tomu podezřele hučí lednice, pomalu (ale jistě) přestává vyssávat vysavač, a naopak začíná téci praška. Objednání opravy v rámci prodloužené záruky jest martyrium. Aneb: „Mámo, neper! Mámo, neper! Viděl jsem paralet, po obloze letět, náhle ho spatřila doktorka Mrázová …“ (kultovní hit nové vlny se starým obsahem z kultovních osmdesátek).

Ozvěny Tour 2019 (ZN 55.): Při rekapitulaci letošní povedené Tour de Putyk nelze nezmínit dva neveselé postřehy. Předně přibylo aut. Zase a spolehlivě. Potkáte je úplně všude. Opravdu  všude. I v noci. I uprostřed lesa. Kdekoli. Přitom naše silnice na ta kvanta - často vraků (které při načerpání plné nádrže zdvojnásobí svou cenu) - prostě nestačí. Kdo se odhodlá k naprosto nezbytné regulaci a přísné restrikci? Globálně šíleným nápadem (obdobným jako miliardové tunely jménem biopaliva nebo solární energie) je elektromobilita. Pokud však pronikavě počet aut u nás sníží, alespoň to. Druhý postřeh se týká individualizace velocipedistů. Přesněji jejich nevychovanosti. Dříve bylo naprosto běžné, že se normální cyklisté zdravili tradičním Ahoj! Dneska odpoví tak jeden z deseti. Možná patnácti (přičemž jde mnohdy o cizince: Hello!, Ahoi! nebo Grüß gott!). Ostatní přiblbě čumí a mnozí jsou očividně uraženi. Hlavně ti, ploužící se na kvazikolech z Lídlu, se směšnými marťanskými přilbami, tragikomicky napresovaní v křiklavých kombinézách z nejlacinějšího frcu. A ještě horší jsou fanatičtí polykači kilometrů bez jakéhokoli zájmu o to, kudy vlastně jedou, nebezpeční idioti se sluchátkami a kamerou na kebuli k jejichž božstvům náleží všudypřítomné „apky“, hipsterští pozéři a liberální snobáci, pirátské smažky a další městští ekoteroristé. Nejméně se zdraví ve Středočeském kraji, kde se vyskytují dvounožci namyšlení, a přitom bytostně nasr…, neboť nemají prachy na bydlení přímo v Praze. Zakomplexovaní ještě více nežli tímto (a nejenom tímto) pověstní Brňáci. Nejvíce cyklistů pozdraví v Jižních Čechách, ale i tam procento klesá a klesá. A dramaticky všude přibývá bab dávno, dávno za zenitem na elektrokolech. To opravdu nejsou spanilé a rozmilé cyklistýnky časů minulých, nýbrž … (Zkuste vyzobané slunečnici, genderově zmagořené, pomoci s kolem či zavazadlem. V dobré víře i úmyslu. To zažijete drámo aneb každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán. Smrtelně se urazí i když jenom normálně pozdravíte, např. ve vlaku). P.S. Nikoli optimistická douška ke zdravení. Léta sedáme U sadu u vchodu. A ohledně pozdravu při vstupu do hospody máme opravdu bohaté osobní zkušenosti. Sadovský personál zdraví (a to v různých jazycích) hlasitě, naprosto zřetelně a pozdrav i několikrát opakuje. Většinou nic. Nevychovaný blb čumí a čumí. Dnes pozdraví či na pozdrav odpoví již pouhopouhá menšina.

Liptov VII.: Tatranošovi velikánský dík. Předpovědi počasí byly tragické, leč nakonec vše vyšlo exkluzivně. Prochcala a probouřila jen část pondělka. A v dolině jde o bouřku s velkým B. Letos premiérově bydlíme na zámečku. V kaštielu. Liptovský Sv. Ján je plný kaštielů a kúrií. Kaštiel je příbytek šlechty vyšší, kůria zase šlechty nižší, zemanské. Někdy jde spíše o větší chalupu nežli o přehnaně honosnou usedlost. Ovšem život v ní se neodehrával pouze v jediné místnosti, na rozdíl od příbytků neurozených. Ke kúrii náležely pozemky a hospodářská stavení. Penzion Horec nenabídl letos vhodné termíny, a ještě prý řeší ekonomické i personální problémy. Přijíždíme tudíž k noblesnímu hotelu Svätojánsky kaštiel´ Gerhát (https://www.svatojanskykastiel.sk/). Citlivě zrekonstruovanému kaštielu s úpravně velkolepou zahradou, včetně funkční fontány, terasy, alkovny i původní kaštanové aleje. Za války se tady proháněli hoši od Hitlerjugend a poté polehávali beznadějní musulmani od Stalingradu v německém odkládacím lazaretu. Gerhát je jméno pana ředitele. Snad majitele cestovky z Popradu. Přichází nás uvítat, včetně stylového přípitku borovičkou a po celou dobu pobytu je ochotně k dispozici. Ubytování na úrovni. Kuchyň ucházející, určitě lepší nežli na Horci. Obdobně jako kdysi v - necelých 2 km vzdáleném - Hotelu Ďumbier si kuchař oblíbil přílohu ½ rýže a ½ hranolek, kterou cpe skoro ke všemu. Prostředí nádherné, celý komplex, včetně genia loci, připomíná Jasnou Poljanu Lva N. Tolstého. Jemuž důstojně kyneme na chodbě, kde jsou umístěny reprodukce slavných děl ruských mistrů. Včetně obrazu bosého spisovatele v mužické rubášce. Krása. Cítíme se uvolněně. Mezi svými. V roli slovenských průvodců-animátorů opět vystupují staří známí Jaro s Dankou. Reprezentují zdravé názory slovenské krčmy. Normálních chlapů Slováků a normálních Slovenek. I na Slovači jsou zcela zřetelné příkopy, ba barikády, mezi liberální blavskou Kavárnou a konzervativní venkovskou krčmou. Optejte se normálních lidí na marketingový symbol tzv. liberální demokracie. Tedy na sorošovskou barbínu. Která Slováky rozhodně nespojuje, nýbrž ještě radikálněji rozděluje. Kaštiel překvapivě točí rakovnického Bakaláře. V sezoně desítku a dvanáctku plus výběr z lahvových. Aktuálně cmrndají jenom vyčichle nasládlou desinu. Malou za EUR 1,10. Doslova a dopísmene cmrndají, neboť starosvětský postarší barman (jako z Vrchní, prchni) k pivu vztah přílišný evidentně nemá. Rozeznává pouze desítku, jedenáctku a dvanáctku. Nechápe dotaz ohledně spodního či svrchního kvašení u dalších akvizic na pípě, u kterých umíněně popírá, že jde o ležáky. Remeslné pivo z Rožňavy (https://kaltenecker.sk/). Pivovaru, který náleží na Slovači k nejoceňovanějším. K mání Kaltenecker 11º nefiltrovaný světlý ležák (alc 4,5 %) s kombinací ječného a karamelového sladu. Malé za EUR 1,50 relativně ujde. Působí jako polotmavé. Ještě více do polotmava je Kaltenecker 12º Hellboy (alc 5 %). Také má jít o polotmavý ležák. A prý nevšední. Nevšední díky kombinaci chuti citrusů, vídeňského sladu a unikátního aromatu z dubového sudu. Malé za EUR 1,90 nám připadá opravdu značně nevšední. Nakyslé, lihové, divné. Hodně divné. Upřímně: nedobré. Netušíme však, zda je to díky heslu rožňavského pivovaru „Život je krátky na jednu chuť piva“ anebo spíše vlivem nepatřičného ošetřování a čepování. Ještě inzerují, leč nemají, Kaltenecker Weizen (alc 4,7 %). Nevadí. Raději totiž vyrážíme na Topvar do občerstvení U kadi. Při výletu na Oravu se stává těžkým zklamáním Jánošíkova krčma v dědině Valaská Dubová. V ní měl být za 200 dukátů zrazen (naprosto nepřekvapivě pomstychtivými babami) a LP 1713 lapen rek Jurko Jánošík. Poté byl legendární zbojník vězněn a v Liptovském Mikuláši potupně zavěšen za žebro. Dětinský džouk: Co je na Slovensku největším hrdinstvím? V Těrchovej se večer v krčmě postavit na stůl a zvolat: „Jánošík byl maďarský Žid“. Džouk je samozřejmě odsouzeníhodně nekorektní, nicméně je od samotných bratrů Slováků. V historické slovenské krčmě přitom točí japonské pivo vyráběné v Polsku! Radegast a tzv. plzeň. Nechutné. Ještě mnohem, mnohem nechutnější je nabídka jídel, které vévodí obludné pizzy. Zvrácenost! K Jurkovi těžce neuctivé. Zklamání zapíjíme borovičkou s horcom za EUR 0,99. Tuplovanou. Nad krčmou trůní katolický (žádní kacíři jako v kostelu v Leštinách, které byly hlavním cílem inkriminovaného výjezdu) kostel s barevnou kapličkou Panny Marie Lurdské a vyvěrající svěcenou vodou. Nechybí vzorně upravený a vzorně udržovaný hřbitov. Slováci pietu opravdu ctí. Klobouk dolů. Zpět do Jána, ke Kadi. Ceny stejné jako loni. Topvar 11º světlý a 11º tmavý. Malá po EUR 0,75. Samozřejmě profesionálně natočí i řezané, které je U kadi pověstné a tuze, tuze oblíbené. Oblíbená je i horcová vodka. Malinká koštuje EUR 0,50, velká EUR 1,20. Základem je jemná 40 % vodka z palírny St. Nicolaus v Liptovském Mikuláši. V této Slavo Kašiak maceruje bylinky, včetně hořce. Opravdový lék. A chuťově se hořec netluče jako v horcové borovičce. Zdravíme se bodře s vedoucím Brigády kapitalistické práce Slavom, jeho sestrou Pavlínkou i tradiční vypomáhající slečnou s rezatým účesem. U kadi je fakt fajn. Chodí sem ostatně i medvěd. Viděn byl na lávce pár metrů od venkovních stolů. Konec konců medvědice se třemi medvíďaty se ráda chodívá cachtat do blízkého Váhu, přes cesty na Borovou Sihoť. Takže si raději obligátní trasu (za plnotučnou dvanáctkou Šariš) odpouštíme. Od Kadi se přitom letos nevracíváme směrem do hory, jako když bydlíme v Horci, nýbrž směrem do Jána. Nevadí. Oba směry mají své nezaměnitelné čaro. Nádhera! Do vi! Zase zaujal nápis HybajHo Qýčepu na hostinci HybajHo v areálu amfiteátru ve Východnej a nově liptovský skanzen v Pribylině. Včetně muzea PLŽ (Povážské lesní železnice) s kolejemi, roztomilými vagónky i mašinkami. Nesmí chybět tradiční návštěva horní nádrže přečerpávací elektrárny Čierny Váh s impozantním výhledem na celičký Liptov. Méně již zaujal čepovaný patok v bistru Važecká chata (bistru známém svými langoši) u jeskyně ve Važci. Dříve tekl polský Tatran 12º. Vylit byl po druhém loku. Tentokráte teče prý „výborné české pivo“ Reichenberg 12º. Jde o značku piv z vratislavického Konrada pro Německo a Slovensko. Malé počítají EUR 0,90. Vylito již po loku prvním. Opravdu nelze. Teplý hnus. Tatry Vysoké zničil orkán, Tatry Západní lýkožrout za vydatné podpory zmagořených ekoteroristů, kteří se v dolinách fanaticky přivazovali k nemocným stromům. Jejich zásluhou jsou nyní některé doliny úplně holé, bez stromů. Poradí si příroda i s lidskou blbostí? Ta je nekonečná a nemá dno. Jako u nás, kdy si naprosto nepochopitelně pěstujeme a doslova hýčkáme kůrovce na Šumavě. Ve Vysokých Tatrách je přitom již patrná výsadba smíšených lesů, namísto pouze smrkových. Les se snad časem obnoví, větším ohrožením jsou nenasytní developeři. Kýčovitě stvůrný areál Kempinski na Štrbském Plese je pouhou třešničkou na hodně nedobrém dortu. Plánována je i obludná lanovka ze Štrby na Štrbské Pleso či ještě obludnější z Hrebienku na Skalnaté Pleso. V Nízkých Tatrách developeři zase brutálně řádí kolem Chopku v Jasnej. Tam už vlastně ani nemá cenu jezdit. Což platí též o Štrbském Plesu, kde jde pouze o vytahování peněz z kapes turistů. Nikdo jiný tam ani není ani nežije. Nicméně procházka kolem plesa i kolem Jezírek lásky stále zůstává každoročním rituálem. Na Solisko se nám letos vyjet nechtělo. Tatry Nízké jsou přitom o něčem docela, docela jiném. Tam se lze pořád hodiny a hodiny toulat famózní přírodou zcela osamoceně (Což však příliš moudré není. Hory chyby neodpouští a toto opravdové hory jsou. Na rozdíl od českých kopců, včetně Krkonoš). Příjemně je v Liptovském Mikuláši. Hlavně v pivovárku Liptovar (https://www.liptovar.sk/). Pivkem pobytu se stává Beer UP 12°. Malé za EUR 1,50. Pitelné, hořké, digestující. Experiment v podobě Pilsner Ale. Odcitujme: „Ide o experiment - navarili sme vrchne kvasené pivo, ktoré je pivný oxymoron. Má zloženie sladov a chmeľov ako ležiak, rmutovanie ako ležiak. Typickú chuťovú zložku, charakteristickú po ležiackych kvasniciach, by ste v ňom hľadali síce márne, ale pivo je zato postavené na zdravom strede medzi sladovým telom a jemnou chuťou českých a nemeckých odrôd chmeľu. Výsledkom je pivo na dennodenné pitie. Keď ho dopijete, budete si pýtať ďalšie. Obsah alkoholu 4,6 % obj.“. Testujeme taktéž Beer Happy 11°, též malé po EUR 1,50 a též chválíme: „Pivo je vyrábané výlučne zo sladu plzenského typu chmeľu. Pivo kvasí pri 12 °C, je plnej chuti so strednou intenzitou horkosti a pri ležaní pri nízkych teplotách dochádza k väzbe oxidu uhličitého a k zaokrúhleniu chuťových vlastností. Nápoj má zlatožltú farbu a hustú penu, vôňu jemne sladovú, chmeľovú, zároveň ľahko citrusovú, trávovú. Plnosť chute je stredná, rezkosť stredná. Obsah alkoholu v pive je 4,5 % obj.“. Pro úplnost a pořádek dodejme, že k Sadu byly dovezeny dva plechovkové vzorky. Smädný mních 10 % světlé (alc 4 %) z produkce firmy Plzeňský Prazdroj Slovensko a Banskobystrický Urpiner 16 (exklusive Pale Lager, alc 7 %) - výnimočné slovenské pivo. RR Mnícha zkušeně ohodnotila jako méně plnou desítku, která se ještě dá. A šestnáctku coby hořkou sílu. P.S. (1) Šok z přechodu do kosmopolitní Prahy je opět obrovský. Z čarokrásné a poklidné přírody, a především z normálního světa normálních chlapů a normálních ženských rovnou do šílenství tzv. vinobraní na Jiřáku. Panoptikum. Obludárium. Všude se tísní a fotí snobské kreautury se sklínkami. Jak by glosovala Keliška z troškových Hoštic: „Velebnosti, to je hnus! Jdu blejt“. Jakási tuze přemoudřelá a nehezky olezlá parodie na hipstera (pardon, v korektní terminologii příslušníka nastupující kosmopolitní třídy) se jako had plazí po chodníku hned supertěsně u výlezu z metra a pořizuje trapné selfie s číší. Na slušnou žádost o projití (s mohutným černým báglem special forces plus dámským kostkovaným kufírkem s kolečky) tvor hystericky a nenávistně vyštěkne: „Já mám právo tady sedět!“. Jeho právo jsme rádi potvrdili tím, že kolečka kufírku mu přejela přes haksnu. Jinudy opravdu projít nešlo a zezadu se netrpělivě tlačili další a další vystupující z eskalátoru. Jak by asi dopadl ve slovenské krčmě? Hnali by ho „cez Kriváň“ a skončil by ve Váhu. P.S. (2) Na FT Jiřák se ve středu začátkem podzimku objevil reprezentant slovenského pivovaru Šilker´s. Na vizitkách i logu má panorama Tater. Poněkud nepochopitelně, neboť je to pivovar bratislavský. Chápeme, Tatry coby symbol Slovenska. Nicméně je to něco podobného, jako kdyby se pražský pivovar prsil logem s Ještědem nebo Řípem. Trochu dost na hlavu. Pivka prý ale údajně mívají slušná. A snad nejen kavárenská. Snad brzy prověříme.

Pel-mel ze zrzavého světa (aneb pár pivních drbů a frků, které p.t. čtenářstvu možná unikly): Pivovar v Kozlovicích vaří pivo pro ženy. Pojmenované Aurosa. ČT natočila jakési televizní pořady o pivu, jimiž provází ukecaný kvazizpěváček, který se v rozhovorech pyšně chlubí tím, že o pivu ví prdlajs. Pane Bože, za co? Za co, nás - nedobrovolné koncesionáře z donucení - tak krutě trestáš? 186. Oktoberfest nepřekvapivě zase zdražil pivo a pokrokářsky nabídl i uhlíkově neutrální ecostan. Nesmí se tam prdět. A návštěvníci musí povinně do sítěk lapat molekuly CO₂. Karel Gott miloval bavorské pivo Hofbräu Original od Staatliches Hofbräuhaus in München. C´est la vie, končí bál … Mistře, děkujeme! Revoluci v běžeckém sportu slibují Pivní běhy. Prověři svaly i apetit. V září se běží Hostivařská 15º, v listopadu zase skrze vratislavický pivovar Konrad. Běžci mají proniknout  do nepřístupných částí pivovarů a mohou pilně nasávat i v občerstvovacích stanicích. Znalce Slavností sněženek napadá: „To zase bude v alejích nablito …“. Nicméně, proč ne. Věřte-nevěřte, existuje prý chorobný strach z prázdné sklenice piva. Cenosillicafobie se má projevovat nekontrolovatelným třesem, potížemi s dýcháním, bolestmi na hrudníku, návaly horka a chladu a suchem v ústech. Hrozná nemoc (leč šířící se liberální gretenismus je mnohem nebezpečnější postižení, především pro všechny normální lidi okolo). Dej Bůh štěstí! P.S. ZN No. 56 datovány netradičně k polovině měsíce. Jednak jsme nechtěli mít prázdninové ZN No. 55 strašlivě dlouhé, tak jsme tyto utli již 21. srpna. Druhak právě 15. října velmi pravděpodobně definitivně ukončujeme cyklosezonu. Relativně vydařenou. A za třetí již od poloviny srpna neustále řešíme těžce absurdní causu nové lednice s firmou Datart, prodejna Vinohradská. Vřele nedoporučujeme! Dopisujeme si i s firemním ombudsmanem. Je to stále náročnější a vyžaduje to stále více a více sil. A řešení v dohlednu není. Tedy pokud neoželíme zaplacenou částku a nekoupíme úplně jinou ledničku, jiného typu a od jiného dodavatele. Opravdu jsme netušili, že před nákupem obyčejné ledničky je naprosto nezbytné projít rekvalifikačním kurzem a na prodejnu si vždycky s sebou brát profesionála na ledničky (který bude kontrolovat všechny informace podávané pracovníky a pracovnicemi s visačkou „elekrospecialista“, kteří ví kulový a k tomu si ze zákazníků dělají dobrý den) a nejlépe i právního zástupce a TV štáb, který bude vše natáčet … Servisní firmu pro ETu jménem BMK taktéž vřele nedoporučujeme! 15. 10. lednice stále nefunkční a trpělivosti povážlivě ubývá.