Zrzavé novosti 77

Zrzavé novosti aneb staronové aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby

(No. 77., podzimně nostalgické a hodně, hodně ukecané, z 31. října LP 2023)

Konec starých časů nejen v Albionu (ZN 72.): Epocha 13/2023, na s. 43 představila v rubrice Roztomilý chlupáč nejchytřejší královské plemeno welsh corgi. Hlavně v souvislosti s královnou Alžbětou II. O pár dnů později média poinformovala, že u příležitosti prvního výročí Alžbětiny smrti se sešli corgiové s korunkami. Před londýnským Buckinghamským palácem se předváděla cca dvacítka corgíků v královském oblečku s korunkou. Haf, haf, haf!

Pivní moudrost a recept: „Nejhorší je poslední lok lageru a nejlepší je poslední lok ale“ (anonym). „Realita je iluze způsobená nedostatkem piva“ (neznámý pivní filozof). „Pivo není čaj, jedna sklenka nestačí“ (přísloví ze slovanské země). „Řekni mi co piješ, a já ti řeknu jestli nejsi chuj!“ (J. Moškoř alias Segal). Pivní sekaná si vyžaduje a žádá: 700 g mletého masa (mix hovězího a vepřového), 750 g bílého zelí (hlávkového), 1 menší cibuli, 3 stroužky česneku, 7 snítek tymiánu, 3 snítky petrželky, 3 polévkové lžíce strouhanky, 2,5 polévkové lžíce jablečného či bylinkového octa, 2,5 polévkové lžíce datlového sirupu (anebo sirupu javorového, popřípadě medu), sůl, pepř, 2 polévkové lžíce másla (+ něco na vymazání) a 200 ml tmavého piva. Technologie: Troubu předehřejeme na 180°C. Na středním až silném ohni zpěníme máslo, vsypeme nakrájené zelí, podlijeme trochou vody, zmírníme oheň, osolíme, opepříme. Za častého míchání dusíme pod pokličkou asi 20-25 minut, až se odpaří tekutina a zelí změkne. Přidáme ocet a sirup (či med), promícháme, prohřejeme a odstavíme. Mezitím promísíme maso s nadrobno nakrájenou cibulí, utřeným česnekem, nasekanými bylinkami a strouhankou. Osolíme, opepříme. Vlijeme 100 ml piva a důkladně vše zapracujeme rukama. Poté do směsi zapracujeme třetinu dušeného zelí. Směs přesuneme do vymazané zapékací mísy či po menšího pekáčku a rovnoměrně ji rozprostřeme. Navrch naneseme zbývající zelí a pokropíme 100 ml piva. Dáme do trouby a pečeme, až bude maso hotové a zelí velmi dobře zkaramelizuje, tj. cca 40 minut. Před podáváním ponecháme alespoň 10 minut odstát. Na marinovaná kuřecí křidélka v černém pivu ala VP (s inspirací překupníkem ojetých lyží Babicou) potřebovati budeme příslušná kuřecí křidélka plus na marinádu: 2 lžíce kečupu, 2 lžíce sójové omáčky, 1 lžíci medu, 1 lžíci rajčatového protlaku, 1 lžičku steakového koření (raději echt harissy), čerstvý mletý barevný pepř, 200 ml černého pivka. Ze všech surovin uklohníme marinádu. Křidélka omyjeme, osušíme a dáme do pekáčku. Zalijeme marinádou. Nádobu přikryjeme potravinovou fólií a dáme na dva dny uležet do lednice. Křidélka z lednice vyndáme dvě hodiny před pečením a ponecháme na pokojové teplotě. Pečeme dozlatova v předehřáté troubě na 160°C, za občasného přelévání výpekem. Příloha? Čerstvé pečivo anebo dle chuti a rozmaru. Finálový recept je náročnější, a to především finančně. Jehněčí kolínka na černém pivu. Ingredience: 4 kusy jehněčích kolínek, 4 stroužky česneku, 4 lžíce hladké mouky, 4 lžíce másla, 5 dl černého piva, rozmarýn, pepř, sůl. Postup: Kolínka osolíme, opepříme, v pekáči opečeme na másle ze všech stran. Přilijeme polovinu pivka, přidáme rozmarýn (čerstvé snítky anebo sušený), přiklopíme druhým pekáčkem. Dusíme, dokud maso nezměkne. Podléváme zbytkem pivka. Až je masíko luxusně měkoučké, šťávu slijeme do hrnce, přidáme hladkou mouku rozmíchanou ve vlažné vodě. Mícháme, provaříme, aby vznikla hladká omáčka, kterou propasírujeme skrze cedník. Na talíře nalijeme omáčku, naložíme kolínka a podáváme s vařenými brambory, kaší anebo s pečivem. Všechno nakonec bohapustě sežereme. Bez ohledu na šestý z hlavních hříchů - nestřídmost (latinsky gula), též proslulé coby obžerství. Proč? Neboť platí: „Jezte, pijte - po smrti žádné rozkoše nebude!“. P.S. V nejužším významu obžerství označuje systematické přejídání, šířeji (v rámci křesťanství ve smyslu jednoho ze sedmi hlavních hříchů) nadměrnou konzumaci nejenom jídla, nýbrž i dalších požitků. Vztahuje se k přílišnému požívání nápojů i potravin, ale i ke zbytečnému kupení věcí. Dříve se tento hřích odvíjel od oslav, kde hosté požívali příliš jídla a nápojů, jen aby je mohli následně vyzvrátit a pokračovat v hostině. Démonem obžerství je Belzebub. Kníže démonů bývá jmenován coby pán much. Dobře známý je též jako vysoce postavený čert.

Černá Hora (BPH I.): Královo Království (www.kralovstvi.com) v žižkaperské kubeličce pořád funguje. I když nejlepší léta má asi za sebou. Předlouhé roky jsme černohorské pivko neokusili (Království otevírá  od drahné doby předpředkovidové až navečer, a to už vždycky nasáváme v nedalekém Sadu. Naposledy jsme v Království usedávali ještě s Bertíkem. A ten si lebedí v psím ráji již plných tucet roků). Coby malou omluvu zařazujeme alespoň báseň P. Bezruče. Kteroužto básnický bard z Ostravska zaznamenal pro další generace zalíbení právě v černohorském ležáku: „Komu není dáno shora, neví, kde je Černá Hora. Láká občas Černá Hora vzpomínkou na Dalibora. Pivo je na Černé Hoře lepší nežli na Oboře. Granátem na Černé Hoře můžem zapít každé hoře. Proto dědkům na potvoru na Černou zas půjdu horu“.

Svijany (BPH II.): Po několika měsících, 24. září, opětovná rychloinspekce svijanské pivovarské prodejny. Svijanoviny, ze září 2023 referují o průměrné úrodě chmele, dále o aktualitkách z pivovaru, lákavě představují Bistro U Trumpetky, Lounky na Roudnicku (se svijanskými pivky na čepu, včetně originální Svijanské Trumpetky vařené pouze pro Lounky a vyhlášeným tamějším zelím či kimči) a propagují pro podzim svatováclavský speciál DUX (v sudech anebo chlapáckých plechovkách 2 litry). Na kalendář 2024 je brzy. Ale bude (I s babama). P.S. Okolo rozlehlého areálu Trumpetky (naproti je psí campík) projíždíme při cyklopotoulání podél Labe, na tahu z Roudnice do Litoměřic. Vždycky však ještě před jeho otevíračkou. Ze Svijan odvážíme poučně-výchovnou publikaci Vávra, J., Vávrová, M.: České pivní pohádky. Ilustrovala V. Drahoňovská. Praha: Pointa 2021. 120 s. ISBN 978-80-7650-468-4. Na začátku tato hrdě hlásá: „Tato kniha vznikla za velkorysého přispění Pivovaru Svijany“ (s. 4 anot. publ.). Knížečka působí půvabně. I když některé její ilustrace (mohlo by jich být méně) těsně balancují na velmi tenké hraně půvabnosti a hororové hrůzostrašnosti, která může někoho nejen vyděsit, nýbrž i odrazovat. Nám se většina obrázků příšerná ještě ale nezdá (K našim jasným favoritům náleží zpodobnění pivního démona s. 69 anot. publ.). Titul vtipně a srozumitelně sepsali blíže nepředstavení sourozenci Vávrovi, přičemž svěží pivní pohádky věnovali „tatínkovi za jeho bodrou lásku k pivu. A mamince za to, že mu tuto lásku nezakazovala“ (s. 6 anot. publ.). „Osm bájných příběhů, ve kterých dobro vítězí nad žízní. Pohádky o pokladu našem největším - tradičním českém pivu. Pro bráchu, tátu, dědu, strýčka, manžela, přítele, kamaráda, kolegu, šéfa, souseda … Ale i pro jejich nejdražší polovičky. Pro ženy i muže. Zkrátka pro všechny, jejichž láska k pivu je bezedná“ (zadní strana obálky anot. publ.). Pijácké pohádky jsou pěkné, MUDr. Nešporovi by se ale asi nelíbily … Dodejme, že některé z pohádek jsou určeny čtenářům spíše starším, nežli mladším. První poučně-výchovná pohádka O třech malých pivíčkách nás zavádí do jednoho království s výčepem, který celé království vesele napájel světlým, polotmavým a černém pivkem ze tří bezedných sudů. Každý mohl vypít piva, kolik chtěl a „díky tomu široko daleko vládlo všeobecné veselí“ (s. 10 anot. publ.). Jednoho dne království postihlo neštěstí. Ze sudů netekla ani pěna. Království zoufalo a chřadlo. Král rozhlásil do světa, „že kdo znovu všechny tři bezedné sudy přerazí, aby z nich pivo zase proudem teklo, tomu věnuje půl hospody a pepřenky k tomu“ (s. 12 anot. publ.). Do království přicházeli uznávaní výčepní, sládci i vinaři. Nikdo však ze sudů nevymáčkl ani kapku. Výčepní Štěrbina, který sudy sám už tisíckrát přerazil si zoufal stále žalostněji. Přísahal Pánu Bohu i na svůj pivní pupek, že udělá cokoli, když tekutý chléb opět poteče. Najednou se objevila za výčepem tři malá pivíčka - světlé, polotmavé a černé. Pivíčka tuze vyčinila Štěrbinovi, že se o pivo nedobře staral. „Pro samou lásku k hořké chuti jsi zapomněl o něj pečovat …“ (s. 14 anot. publ.). Pokud mají sudy zase celému království nalévat, Štěrbina musí vyčistit všechno potrubí, „dokud první kohout nezakokrhá“ (dtto). Štěrbina se čile pustil do práce, sanitoval, proplachoval, rozebíral a čistil. Do východu slunka měl hotovo. Zdříml se pak malinko. Po probuzení zkusil kohouty. „Všechny tři kohouty kokrhaly! Světlý, polotmavý i černý“ (s. 16 anot. publ.). Tři malá pivíčka se znovu objevila a varovala, že když se nebude o pivko pořád náležitě starat, žízeň se vrátí. Na pivní čest to Štěrbina pivíčkům přislíbil. Pivíčka si spokojeně přiťukla a zmizela. Lahváčku, z basy ven! je název pohádky druhé. O starém pivaři Dědovi, který za sedmero komíny a devatero chmelnicemi žil se zlou zapšklou Bábou. Ondyno Dědovi v krámku padla do oka basa plná piv. Neodolal. Potrhlá pokladní mu prozradila, že je to basa kouzelná, která pomůže v nejvyšší nouzi. Děda doma basičku uložil na sedmý schod k vychlazení a na její kouzelnost pozapomněl. Večer si jde pro pivko a basa je prázdná! Jízlivá Bába piva schovala a s křikem: „Doma chlastat nebudeš!“ (s. 24 anot. publ.) Dědu zamkla ve sklepě na sedm západů. Smutný a především žíznivý Děda seděl ve sklepě a tu zahlédl na base blyštící se nápis: „Lahváčku, z basy ven!“ (dtto). Děda žízní již omdléval a tak formuli vyslovil nahlas. Basa se zatřásla a dokonale vychlazený lahváček vyskočil přímo Dědovi do ruky. Vytáhl pivko na jeden zátah. Následoval lahváček druhý, třetí, čtvrtý. Bábě se však po Dědovi zastesklo a odemkla dveře. Dědovi se ven vůbec nechtělo. Posléze začala Bába žadonit. Děda sedí na schodech dál a spokojeně si z plna hrdla krká. Bába začala prosit potřetí a slibovala, že mu pivíčka již nikdy neschová. Děda Bábě prominul. „Staříčci se posadili do křesla, ťukli si lahváčem, co Bába Dědovi lstivě schovala, a bylo jim spolu moc dobře. A jestli se ještě Děda s Bábou neopili, pijou si doma v obýváčku šťastně dodnes“ (s. 28 anot. publ.). V horské vesničce, s malou hospůdkou, kam se vešel jen jeden štamgast, kterým byl pivař Vaňátko, začíná pohádka O statečném pivaři. Vaňátka si vážila celá obec, neboť bez něj by hospody nebylo. „Vždyť ji pitím sám živil!“ (s. 32 anot. publ.). Jednou Vaňátko našel svůj půllitr prázdný. Hostinskému došlo pivko a nová várka již přes týden nepřišla! Čekali dlouho, celé týdny a povoz s pivem nikde. Pivař Vaňátko nakonec bouchl pěstí do stolu a vydal se do světa pro pomoc. Za záchranou oblíbeného moku. „Sbalil si dva utopence, tři hermelíny, patnáct lahvových piv a vyrazil“ (s. 34 anot. publ.). Prochodil celičký kraj, leč pomoc nenašel. Zbýval mu poslední lahváč, který si na rozcestí otevřel. Kde se vzala, tu se vzala bezzubá stařenka a o pivíčko Vaňátka poprosila. Vaňátko věděl, co je žízeň a tak babičce pivko dal. Ta jej na ex vymlaskla a poradila Vaňátkovi, aby následoval vůni sladu. Tím dojde ke svému štěstí. Vaňátko se v lese prospal. Probudila ho až známá lahodná vůně sladu. Vydal se jejím směrem. „Pročuchal se korytem řeky, hustým lesem i skalami, až se před ním objevila mohutná stavba. Nebyla to ale jen tak obyčejná stavba, byl to pivovar!“ (s. 36 anot. publ.). Vaňátko vstoupil a narazil na obtloustlého sládka. S břichem plného piva. Vaňátkovi však pivo poskytnout odmítl s tím, že Vaňátkova vesnička má malou výtoč a jeho pivo si tudíž nezaslouží. Vaňátko se rozhodl bojovat. Zkusí přepít sládka. Pokud se mu to podaří, bude navždy vesničce dávat své pivo. Pokud ale Vaňátko prohraje, bude nadosmrti nosit sládkovi sudy. Plácli si. Pili a pili. Tři dny a tři noci. Sládkovi mizel jeden sud za druhým a k tomu mu stála práce. Před naražením padesátého sudu domýšlivý sládek uznal, že Vaňátko je skutečně pivař. A že si jeho pivko zaslouží. Sládek slovo dodržel, pivo pečlivě dodával a na počest Vaňátka v jeho vesničce hospodu přejmenovali na U žíznivého Vaňátka. Vyhlášená malebná krčma Výčepník a traktor figurují ve (skoro)pirátské pohádce Pivát z Výčepníku. Traktorem do Výčepníku denně dojížděl bezzubý Lojza, který šišlal jako malé děcko. Přitom ani ránu nedal bez svého kouzelného kohoutka Kura, který mu sedával na rameni. „Štamgasti mu proto neřekli jinak než Pivát. Pivát z Výčepníku“ (s. 46 anot. publ.). Lojza ve Výčepníku pochlastával i když mu Kur i pan vrchní dokola říkali, že za volantem se pít nemá, a že je pirát silnic. Bezzubej Lojza vždycky namítal: „Já nejsem žádnej pivát! Vfechno to mám pod kontvolou“ (dtto) a lil dál. Posledního ledna se ve Výčepníku konala veselka a Lojza ji měl jako z praku už po poledni. Rozloučil se s hospodou a chystal usednout na traktor. Kur se marně snažil Piváta od řízení odradit. Opivený Pivát se dopotácel k traktoru a kohoutka z ramene odpálkoval. Řídil namol a poprvé beze své kokrhavé štěstěny. Lojza, zlískaný jak cyp, viděl dvojmo a napral to do vozu v protisměru. Do kamionu plného soudečků piva. Všechno pivko pro Výčepník na měsíc se rozlilo do pole. Pivát Lojza ale díky kouzelnému kohoutkovi vyvázl bez škrábnutí. Kouzelný Kur však pro Lojzu Výčepník zaklel. Lojzovi se nesmělo dostat točeného, dokud se nepoučí ze své nezodpovědnosti. Na Lojzu se tuze moc zlobili i štamgasti, neboť Výčepník zůstal celý únor na suchu. Bez piva. Pan vrchní vystavil Lojzovi stopku. Lojza přitom Výčepník marně hledal, neb pod Kurovou klatbou byl tento pro něho neviditelný. Lojza si zoufal a přivolal si kouzelného Kura na pomoc. Ten Lojzovi zakokrhal pivní klatbu. Výčepník před zrakem Lojzy vždy zmizí, dokud nepochopí, „že z hospody jedině kroksunkrokem“ (s. 52 anot. publ.). Pivátovi vše začalo docházet. Zabouchl svůj traktor a vydal se Výčepník hledat pěšky. Po suchém únoru se ihned počátkem března ve Výčepníku všichni svorně zlískali. I Lojza zakusil krutý trest - celý měsíc bez piva (Traktor v pohádce nám připomíná legendární hit kultovních Visáčů. Jak, že se to zpívalo? „Jede traktor je to Zetor, jede do hor orat brambor. Jede traktor je to Zetor, jede do hor orat brambor. Zemědělci brambor zasejí, potom pohnojí pak zas vyrejí. Mládenec si kapsu namastí, prachama zachrastí, na děvu povětrnou. Kriminalita, kriminalita, kriminalita mládeže. Kriminalita. Kriminalita. kriminalita mládeže. Mládenec a děva spolu jdou, před novou hospodou hrozně se radujou. Nejdřív se tu spolu opijem, družstevní prase zabijem, a pak si užijem. Kriminalita, kriminalita, kriminalita mládeže. Kriminalita, kriminalita, kriminalita mládeže. Mládenec se hrozně opije, vepříka zabije a pak se vzpamatuje. Svého činu ihned lituje, za mříže putuje, i s děvou povětrnou. Kriminalita, kriminalita, kriminalita mládeže. Kriminalita, kriminalita, kriminalita mládeže. Jede traktor je to Zetor, jede do hor orat brambor … Vorat brambóóór!“ Existují i verze jiné. Pamětníci vědí). Hororový příběh Manželka v říši pivů pojednává o manželovi Ludvovi, „který hledal řešení svých problémů v pivu“ (s. 60 anot. publ.). Každý večer si před sebe postavil korbel, naplnil pivkem až po okraj a po hlavě do něj skočil. Třepal nožkama, dokud docela nezmizel. Někdy se vynořil po chvíli, jindy až ráno. „A problémy ne a ane vyřešit, spíše se v nich topil“ (dtto). Manželka Liduška se pokaždé strachy třásla, bála se, zda se Ludva z piva vrátí. Prosila, aby s dobrodružnými pivními výpravami přestal. Jednoho obzvláště žíznivého dne se Ludva svlékl do spoďárů (s půllitry), rozcvičil se „a ukázkovým výskokem talentovaného pivaře skočil šipku do oroseného piva“ (dtto). S Liduškou se ani nerozloučil. Ta navařila gulášovku a odevzdaně čekala na návrat manžela. Večer uplynul, noc také a Ludva pořád nikde. Liduška marně pročekala i zítřek a pozítřek. Poté se rozhodla o manžela-pivaře zabojovat a po nohách hupla do pivka hbitě také. Ocitla se v říši Pivů. Všude nekončící lány chmele a hory sladu, ze země rostla pivní lízátka a keře plodily malá pivíčka. Liduška potkává obrovité pivko s pěnou sčesanou na stranu a se za studena chmeleným hlasem. Dozvídá se, že Ludvu drží – a nepustí - pivní démon, který jej napájí od rána do večera ležákem. Démon sídlí na vysoké Žíznivé hoře, kam vyprahlá Liduška odvážně stoupá. Přitom ji neustále svádí k napití strom obsypaný vychlazenými půllitry. Liduška však nepodlehne pokušení, neb velké pivko ji varovalo, že: „Nelidskou žízeň přečkat musí …“ (s. 66 anot. publ.). Žíznivá Liduška odolává i přívalu voňavého a studeného piva, který na ní těsně pod vrcholem teče jako divoká řeka. Zatne zuby a ústa neotevře! Doráží ke Chmelovému hradu na sto piv. V něm leží Ludva a pivní démon (= černý tuplák s pořádným řízem) mu čepuje do pusy přímo z pípy. Liduška prosí Ludvu, aby se vrátil. Marně, marně, marně. Se slzami v očích se sama vydává na zpáteční cestu. Pivní démon se chechtá bublavým smíchem. Který konečně probouzí Ludvu. Ludva nechce o hodnou Lidušku definitivně přijít a tak vyprskne ležák, vysouká se z hradu a plápolavě běží za svou ženuškou. Liduška ale Ludvu zpátky hned vzít nechtěla. Musí přijmout krutý trest, že se piva mimo pátek a sobotu ani nedotkne. P.S. Jistý happyend se ovšem koná. Liduška totiž není zaťatá abstinentka a sama má také pivko velmi ráda. Finální věta zní: „Pak se vylili z piva zpátky do světnice a společně se začali těšit na pátek a na sobotu“ (s. 70 anot. publ.). V pohádce s tragickým koncem O Pivánkovi potkáváme workoholického Tátu Sládka a jeho milované dítě, kterým byl jeho pivovar. Táta Sládek nepotřeboval ani ženu, celý život věnoval pouze vaření pivka. Jedno rána v pivním tanku spatří novorozeně. Jásá, že si uvařil dědice a pojmenovává tohoto Pivánek. Pivánek odmítal mlíčko a vášnivě hltal Tátovu mladinu. Kašičku vztekle rozprskal po světnici, ale moc mu šmakovaly pivní kvasnice. Nehrál si s dětmi, nýbrž s Tátou Sládkem mezi káděmi. „Rozený, urozený pivař!“ (s. 78 anot. publ.). Z Pivánka se stal muž s ještě větším pivním pupkem, nežli měl Táta Sládek. Stárnoucí Táta Sládek následně předal Pivánkovi starost o celý pivovar a sám už jen odpočíval a dohlížel. „Pivánkovi to šlo jako po sladu!“ (dtto). Hostinští jeho pivko točili jako o závod. Jednou ráno se Pivánek ukrutně vožral. Nabíral ranní vzorek pro Tátu Sládka, pivo mu ale tak zachutnalo, že se propil na samotné dno ležáckého tanku. Vypil celičký veliký tank. Táta Sládek čekal na ranní ochutnávku. Nepřicházela a tak se vydává do sklepa. Na dně tanku vidí ležícího Pivánka ožratého jako Zeppelin. Táta Sládek věděl, že je s pivovarem zle! Nestalo se to totiž poprvé. Z piva, a v pivu, zrozený Pivánek byl schopen vylemtat pivko v celém kraji. Táta Sládek se rozhodl Pivánka fikaně přelstít. Pivo bude vařit pořád, ale všechno doveze do hospod. Pivo mu už nebude tolik chutnat, A tak vzniklo pivo nealkoholické, bezvoltové … Bohumil - nehrdinský hrdina pohádky Anděl v pěně - byl milovníkem piva a nikoli práce. Na pivko si všude půjčoval. Místními byl zván Bezedná sekera, „protože ať do jakékoliv hospody vkročil, všude nějaká visela“ (s. 88 anot. publ. 2021). Ondyno zabrousil do výčepu U Žejdlíku, kde měli pivo výtečné, ale také drahé. Hostinskému se Bohumila zželelo a krásně orosený půllitr mu donesl zase na sekeru. Bohumil jej vypil na ex. Zůstal v šoku, pivo mu  vůbec nechutnalo. Hostinský udělal u veliké sekery další čárku a postavil před Bohumila nový příkladně natočený půllitr. Bohumil se napil a otřásl se: „Brr, to je hnus …“ (s. 90 anot. publ.). Všichni ostatní pivaři se však tvářili tuze spokojeně a kalili jako obvykle. Bohumil s odporem dopil a odplížil se do protější malé nálevny s levným pivkem, kde měl malou sekeru. Ani tady mu pivko nebralo. Obešel všechny hospody ve vsi, ale nikde mu nechutnalo. Zoufalý utekl domů a vytáhl z lednice oblíbeného lahvoně. Okusil. Lahváč se nedal pít. Bohumil se žalostně rozplakal. Plakal a plakal z té hořké ztráty. Jedna ze slz stekla do piva. Zmizela v pěně, začala bublat a prskat, až se objevil anděl s křídly a vousy z pivní pěny. Šlo o pivního anděla, který pomáhal pivařům v tísni nejvyšší. Anděl z pěny samozřejmě věděl o Bohumilově neštěstí v podobě pivního nechutenství a přišel s poučením i rozhřešením: „Kdo tvrdě nepracuje, poctivou žízeň neuhasí!“ (s. 96 anot. publ.). Bohumil se heslem „Kdo nepracuje, tomu pivo nechutná!“ (s. 98 anot. publ.) začal poctivě řídit. Hned další den U Žejdlíku (kde zrovna probíhala zabíjačková žranice) nabídl výpomoc. Bohumil dřel dny a noci, aby splatil svůj dluh i ve všech ostatních hospodách. Vydělal si měďáky, stříbrňáky a dokonce jeden zlaťák. „Za ty si také objednal své první pivo po dlouhé době. A když do něj hubu smočil, chutnalo jak nikdy předtím! Protože bez práce nejsou piváče“ (dtto). Amen. Pohádka poslední O Dobropilovi a zakleté Mladině se odehrává v pivním království. Blíží se slavnostní den. Princezna Mladina dovršuje 17 roků a starý Král Pivoslav jí chystá zásnubní bál. Princezninu ručku i pivní trůn přislíbil tomu, „kdo pivo řádně pije a dokáže uvařit to nejlepší“ (s. 102 anot. publ.). Z široka daleka se do království začali sjíždět sládci. Navařili spoustu různorodého piva včetně všelijakých speciálů. Nejpitelnější pivko uvařil pohledný mladý sládek Dobropil. „Jakmile ho princezna Mladina ochutnala, v ten lok zažila lásku na první doušek“ (dtto). Královi také moc zachutnalo a byl rád, že království bude mít zkušeného pivního vladaře. Už už se chystala velká pivní veselka, když se v království objevil zlý černopivník Kazipiv. Žádá ruku princezny, jinak vysloví zlou kletbu. Princezna trvá na milovaném Dobropilovi: „Já tě nechci Kazipive, pro Dobropila můj splávek bije!“ (s. 104 anot. publ.). Kazipiv proslovuje strašlivou hrozbu: „Do soumraku tu pivo vyschne, a princezna? Vypaří se!“ (dtto). Pivař Dobropil se kasá, že každou kletbu překoná a zruší. Leč navečer se kletba naplňuje. Obsah všech půllitrů vysychá a princezna Mladina mizí. Vypařuje se. Geroj Dobropil se vydává princezničku hledat. I bez rance plného piv. Bloudí a žízní předlouho, nežli na úpatí hory potkává stařenu, která Dobropilovi podává vychlazený pivní klenot ve flašce. Nabádá však přitom Dobropila, aby pivko nevytáhl hned, že jeho pravá chvíle ještě přijde. Dobropil se z posledních sil ovládne a pivko nevyžahne. Zuby nehty se škrábe na strmý vrchol za zakletou princeznou. Těší se tuze, že se na vrcholu hořce odmění pivkem od stařeny. Kouzelná stařena je však na vrcholku dříve nežli Dobropil a úpěnlivě žádá Dobropila o pivko. Dobrý Dobropil ji z těžkým srdcem pivko přenechává. Stařena přislibuje odměnu. Lokne si pivka a mizí. Po rozplynutí černočerné páry s vůní mladiny zbývá po stařeně na zemi otevírák. Pomocí tohoto kouzelného otevíráku je Dobropil přenesen do říše černopivníka Kazipiva. Probouzí se v zakouřeném sále plném lahváčů. Zákeřně se smějící Kazipiv říká, že si děvče své musí Dobropil vybrat. Začaroval princeznu do piva. Dobropil musí poznat, ve které láhvi Mladina je. Na poznání mu dává pouhopouhý jediný pokus otevřít to správné pivko. Piv tu jsou tisíce a Dobropil chvíli těžce tápe. Zavadí v kapse o kouzelný otevírák a má jasno. Otevírák ukazuje směr a přivádí Dobropila k láhvi na skleněném stole. Černopivník silně znejistí, Dobropil otevírá. Pivko se mění v princeznu Mladinu „a z prvního loku se stal ten nejchmelovější polibek“ (s. 114 anot. publ.). Kazipiv i pivní sál se proměňuje na smradlavý dým. Kletba i celá říše černopivního Kazipiva je zničena a zakletá Mladinka i s pivním královstvím vysvobozena. Spasitel všech věrných pivařů Dobropil se stává králem. „Dobro zvítězilo nad zlem a žízeň byla uhašena jednou provždy … A zazvonil zvonec, zla a žízně byl konec“ (dtto).  

Chýně (BPH III.) + Řeporyje (ZN 51.): Na 16. 9. naplánován výjezd do Chýně, do Krčmy. Popoledním metrem na Petřiny. Ihned za rohem sousedská merenda (s černošskými bubny a bubínky i černochy face to face) a dětský blešáček. Pár stánečků, včetně tzv. burčáku. Pivko žádné. Šlapeme ku Hvězdě. Na Vypichu jakýsi koncert či fesťák. Dojíždíme blíže. Festival s atrakcemi pro caparty a mnoha stánky. Též podia, přičemž na tom velkém nějaký revival už lopotně vyhrává. Rozhlížíme se po lokálním pivku. Objevujeme stánek jediný. Plzeňský experimentální pivovar Proud. Ležák světlý (alc 4,8 %), višňový kyseláč a nealko NEIPA. Ležák v recyklovatelném průhledném plastovém kelímku chuťově výtečný. Hořký i studený. Odpustíme i jeho fušersky nešikovné nacmrndání. Ve stánku dvě holčiny v modrém. Jedna je poloasijatka. Druhá jí učí točit. Neumí to žádná. Neumějí ani pozdravit a poděkovat. Za 0,4 l ležáku požadují CZK 63. Platíme stovkou a necháváme velkoryse za sedmdesát. Holčina navrací drobné, které strkáme do vesty. V ruce jedné držíme uzdu (řídítka) Tátoše, druhou přebíráme nacmrndaný kemílek (= slangový sadovský výraz pro kelímek, který vymyslela sl. Marťa Dejvová). Přičemž máme cyklorukavice. Drobné na místě nezkoumáme. Zjišťujeme poté, že byla vrácena desetikačka a pětikoruna. O patnáct nás potvory lohly. Ať si je užijí! Do Chýně se nám už lenivě nechce. Průzkum kolem zdi obory. Sjíždíme do Ruzyně a posléze průnik k Libockému rybníku. Opalovačka a čtení. Nazpět z Bořindy. Samozřejmě k Sadu.

Budvar (BPH VI.): 10. 9. odpoledním Cyklohráčkem. Osádka D, oproti sobotě hrajslečnu Mgr. Á vyměnila hrajslečna D. Loučíme se na Zličíně. Přes Řepy, Bílou horu, Hvězdu a Střešovice na dejvický kulaťák. Nákuk do orig Budvarky. B33 fantasticky píše. Lábuž. Kam se s… tzv. plzeň! O týden nato, 18. 9. využíváme Cyklohráček opět až odpolední (Ráno je kosa). Osádka B-C posmutněle referuje, že ranní jízdu ukončilo trucování lokomotivy u Středokluk. Nastoupit musela lokotka náhradní. Slaný se dopoledne nestihl. Výlez zasejc už na Zličíně. Cykloprůzkum části Řep a Bílé hory. Skrze Liboc a Střešovice sjezdík do dejvické orig Budvarky. B33 = radost! Opalovačka přímo na tamějším kulaťáku. Jedno z posledních rituálních nasávání Slunce a současně jedna z posledních letošních rund s Cyklohráčkem. Do vi! Cyklosezóna pro nás s příchodem podzimku končívá. Jaro stálo za pendrek, lěto nic moc, alespoň části srpna a září něco vynahradily. Na bujném Tátošovi letos udoláno přes 1 300 km.

Vzpomínky na Plzeň (BPH VIII.): Ke konci prázdnin malíř p. M nekorektně vyzdobil jednu z venkovních tabulí žižkovské pivnice pro pravdoláskařské kavárníky U vobrazu siluetou kazatele a textem: „Před  60 lety Martin Luther King pronesl své historické: „I Have a Beer““. Dodejme, že guru Luther řečnil 28. srpna 1963 ze schodů washingtonského Lincolnova památníku. Druhou ceduli ozdobil p. M džoukem taktéž. Jakým? Raději autozcenzurováno. K následujícímu textu komentáře netřeba: „Sládkovi zaplatím, ale státu? Čtvrteční glosa Ladislava Jakla. Prazdroj zdražuje. O korunu padesát na půllitr. A zcela jistě - jako tomu bylo vždy - ho budou následovat všechny ostatní pivovary. V drahých restauracích zdražení skoro nikdo nepozná, pro vesnické hospody, taktak přežívající, může být likvidační. Ano, pořád jsme zemí s nejlevnějším pivem na světě. Ano, zdražení ani nepokrývá inflaci za poslední rok. Ano, i toto zdražení je důsledkem růstu nákladů, především surovin a energie. Ale nezapomínejme, že významnou část ceny piva si bere stát. Do ceny piva pro konečného spotřebitele se promítají všechny daně, tedy daň z příjmu, daň z přidané hodnoty, ale k tomu všemu ještě navíc spotřební daň. A ta zůstává nadále nespravedlivá a pro pivo diskriminační. Z vína se totiž spotřební daň neplatí. A bude hůř, protože vláda namísto úspor hodlá bojovat s rostoucím schodkem právě zvyšováním daní, včetně oné nespravedlivé a nesystémové daně spotřební. A to zdaleka není všechno. Jistě si mnozí čtenáři všimli, jak hujersky se chovají některé pivovary i ve svých reklamách. Jak vystavují na odiv jakousi „udržitelnosti“ a „inkluzivitu“. To ty managementy už úplně zblbly? Nebo jim to nařizují jejich zahraniční pokrokové centrály? Možná z obojího trochu, ale především je to příprava na implementaci úplně šílené směrnice Evropského parlamentu a Rady EU o podávání zpráv podniků o takzvané udržitelnosti. Směrnice ukládá počínaje rokem 2025 všem větším firmám a od roku 2026 malým a středním podnikům obchodovatelným na burze úplně bizarní povinnosti. Firmy budou muset hlásit, jak naplnily zelené a sociální ukazatele, budou totiž reportovat tzv. ESG. Hlášení bude obnášet doložené údaje, jak bude firma řešit kondici planety, uhlíkovou stopu či nakládání s odpady, dále jak bude firma přispívat k rozmanitosti a inkluzivnímu růstu, jak bude přistupovat ke společenské odpovědnosti a nakonec jak bude firma zajišťovat „transparentnost“, jak bude komunikovat s regulačními úřady, dodržovat předpisy, nastavovat vnitřní systém kontrol, řídicí a rozhodovací mechanismy. A tak budou soukromé firmy donuceny přijímat kvóty, zřizovat genderově neutrální toalety, svůj vozový park měnit za elektroauta, a tisíc dalších věcí. Kdo nebude hlásit správná čísla a údaje, nejen nedostane úvěr u banky, ale nebude s ním nikdo normálně obchodovat, protože podle směrnic bude muset mít firma i její partneři správné skóre. Takzvaná „udržitelnost“ se dotkne každé firmy, protože zelená a sociální data budou od sebe povinně navzájem žádat obchodní partneři, dodavatelé i odběratelé. Bez požadovaných údajů větší zakázku nikdo nedostane, protože by si tím dotyčný zákazník poškodil vlastní skóre. A tak budou privátní firmy samy měřit svou uhlíkovou stopu, zaměstnávat příslušné procento cizích etnik, homosexuálů a postižených či jezdit do práce na koloběžce. Dodržování téhle směrnice přinese nemalé náklady a ty se nutně promítnou do cen. I do ceny piva. A to pořád není vše. Na pivo se hrne i nová unijní legislativa, postihující energetickou náročnost. A český ležák, který se vyrábí dekokcí, tedy na více rmutů, je energeticky pochopitelně náročnější než infuzní cestou produkovaná zahraniční piva známých velkoznaček. Děláš pivo poctivě? Budeš potrestán! Ne, co se týče piva, nejsem zrovna skrblík. Za dobrou, poctivou a nápaditou práci pivovarníků zaplatím rád, třeba i hodně. Ale abych v ceně piva platil za tupou ideologickou vládní a bruselskou politiku, to se mi věru nechce. Vám ano? Ladislav Jakl, 31. srpna 2023“ (https://www.institutvk.cz/clanky/2450.html). Jaklova slova plně potvrzuje woke blekotání manažera udržitelnosti Plzeňského Prazdroje in Reflex, č. 38/2023, s. 86-87. Kdyby to nebyla tragická realita, bylo by to k smíchu. Již post manažer udržitelnosti hovoří za vše … Tohleto platíme ve stále rostoucích cenách! Fráze, fráze, fráze. Zeleně náboženské eurokydy, kecy & bláboly ohledně svatého boje s počasím, uhlíkové stopy, poslání zachraňovat vodu a samozřejmě celou planetu a všechny neboze ubohé menšiny. K zblití je odpověď na poslední otázku: „Proč to vlastně všechno děláte?“ (s. 87 tamtéž). Manažer udržitelnosti má pečlivě navrčenou kýčovitě pozérskou, resp. vyděračsky emocionální odpověď, která zní: „Protože nám je jasné, že když nebudeme dělat nic, tak ani pivo nebude …“ (dtto). Amen. Nelze si opětovně nevybavit starou moudrost našich moudrých předků: „Když potkáte spasitele, kopněte ho do zadele!“. Zachraňme svět před jeho spasiteli! P.S. Na stejné téma jako L. Jakl skvěle píše tradičně skvělá „pivní blondýna“ D. Kovářová. Varovný text nazvala Zelený sliz a likvidační Evropa (Mladá fronta Dnes, 9. 9. 2023, s. 9). Zeleným slizem míní onu směrnici ESG, podle které budou firmy „povinně hlásit, jak jsou společensky odpovědné, jak zatěžují klima či jaké zaměstnávají menšiny. My ostatní to zaplatíme v cenách … Nepřijali jste dosud kvóty? Nemáte genderově neutrální toalety a vozový park plný elektroaut? A že dosud nezaměstnáváte vozíčkáře, černocha či lesbu? Inu, tak jste sto let za opicemi a další dotace vám už nikdo nepřiklepne. Cílem všeho snažení je klimatická neutralita, přesměrování kapitálových toků, transformace hospodářství a hlavně inkluze“ (tamtéž, s. 9).  

Kersko (BPH IX.) + Poděbrady (ZN 35.): Soutok pro letošek dobyt až 8. září. Elefantem do Kolína-Zálabí. Podél řeky, přes lužní lesy, na Osek a Libici. Na soutok Labe s Cidlinou. S tradičním bistrem Na soutoku. Zdravíme tradičního p. šéfa. Čepován světlý Regent 11° (o předchozím víkendu tekl i nepříliš vídaný Regent černý) plus těžcí Bernardi. Gril samozřejmě prská a maká. Včetně pstroužků, tentokráte s douškou velké kusy (přitom za nádherných CZK 149). Dostáváme protekčního. Macek. Fantasticky vyprážaný. Až na hřbetní kost vdechujeme úplně vše. Jasný pstruh roku! Třeboňské je kempové pivko a docela k rybce pásne. Regent je na čepu místo dřívějšího Zlatopramene. Na soutoku se sedí nádherně. Chybí drzé žebrající kačeny, kterých tu pamatujeme hejna. No, vždyť už je skoro podzim. Zpátky z Poděbrad. 

Dětenice a Český Ráj (BPH XI.) + Rohozec (ZN 19.) + Neumann (ZN 19.) + Mostecký Kahan (ZN 28.) + Malá Skála (ZN 41.) + Turnov (ZN 73.): 24. září přes Svijany bílou VW Týnou do Turnova. Do pivovaru u Jizery. Obezřetně premiérově očicháváme rozlehlé venkovní posezení se samostatným výčepem i kuchyní. Poté nahlížíme do vnitřní restaurace s terasou. Jmenuje se to tu Na lukách (https://turnovskapivnice.cz/nase-podniky/na-lukach). Prostorné venku i uvnitř. Útulné tak napůl. Čisté, nové, prosvětlené. Jídelní list, umístěný před schody do restu, je vyloženě lákavý. Kolega se třese na vývar a žebra, Jezevec si olizuje bílá vousiska nad vidinou taliána v polévce a kapřích hranolků. Jsme však nemile překvapeni, zklamáni a rozladěni, když nám mírně vyjevený hošíček podává hodně stručný lístek polední. S důrazným upozorněním, že z velikého listu nelze - mimo pitiva - vybírat nic. Takže pár hotovek (leč i bifťour za skoro šestikilo), které nás příliš neoslovují (K pivku není vůbec nic, kolega malou chvíli však dětinsky váhá nad dukátovými buchtičkami). Z další nabídky možno volit teprve od 14 hodin. Běžte se vycpat! Je notnou dobu po 13 hodině. Odcházíme mrzutě ven. Na čepu Turnov 8°, 10°, 12° a tmavý. Světlá dvanáctka solidní. Venkovní nabídka pestrá - párky, klobásky, cigára, buřty, sekačka, guláš, krkna, knedlíci masoví i ovocní atp. Vše stylově pivovarské. Kolega si žádá pivovarský guláš s chlebem. Hovězí. Kašovitý. Bílý chléb též pivovarský a až moc připomíná buchtu. Jezevec jde do pivovarské krkovičky s chlebem. Chléb ujde, zelíčko a křen ještě snad též, kulatý zelený feferon pikantně osvěžující (suverénně nejlepší část pokrmu). Dva kousínky marinovaného masa na pohled pěkné. Leč k uzoufání suché, suché, vysušené. Nevábný humus totálně bez chuti. Tohle má být šťavnatá krkovička? Spíše nudná a otravná plec. Čekali jsme od Turnova více. Daleko. A propos: Za dvě chuťově nijak výjimečná, přitom nikterak veliká jídla (guláš v polévkové mističce, tzv. krkna koštuje okolo 100 g, když ještě hodně přimhouříme všechna očiska) s chlebem plus dvě malá pivka a malou plastikovou pepsinu, v bufíku bez obsluhy (s čekáním přes 22 minut i když jsou naše objednávky v této době jediné), s jednorázovými a nepříliš použitelnými příbory, není přes CZK 450 úplně málo (Když tak srovnáváme s podmoráňským bufíkem s Úněticemi - pokrmy jsou tam větší i lepší a zacálovali bychom necelou polovinu). Dobré pivko turnovští ale umí. 29. října výlet přes kokořínské údolí na planinu s duby. Do míst bývalé osady Strážov (kde v letech 1712-1812) pracovala sklárna. Poblíž mácháče. Zajíždíme sem často a rádi. Od silnice se šlape cca kilásek. Proti nám pyšně kráčí rodinka. Koše a kýble plné hub. Napěchované. Na neděli popoledni úlovek kapitální. Samí modráci. Jednoho pěkného nalézáme též (a dalšího na silnici vypadlého z košíku). Sami se dnes do lesa nenoříme. Kolegu trápí cemr. Černočerně drsně žertujeme na téma infarkt & mrtvice. Věk i jateční váhu na obé máme. Obligátně poté objíždíme Český Ráj. Dotěrných dvounožců otravně hafo. I na parkovišti před hruboskalským Hotelem Štekl. Právě dneska šteklovští ukončují sezónu. Stánek ještě funguje i když guláš etc. je už fuč. Tož párečky na tácek a malou rohozeckou dvandu. Pro kolegu Colu v plastu.

Pivní literatura (BPH XIV.) + Pivo v TV (ZN. 74.): Představme blíže publikaci Egert, J.: Pivovary Českého ráje: Historie a současnost. Modřišice: Presstar 2022. 335 s. ISBN 978-80-87141-59-5. Titul vhodně doplňuje domácí tematickou knihovničku zaměřenou na pivo a pivovarnictví především tuzemské. Neboť do Českého ráje rádi jezdíme pravidelně, a rádi, přes tři dekády, bylo její objednání jasnou volbou. Přímo povinností. Na práci jsme narazili při brouzdání e-shopem Pivovaru Svijany. Ovšem přes tento objednávka - nepochopitelně - možná není a kniha není k dispozici ani ve svijanské pivovarské prodejně. Další nepochopitelnost. Dodejme však, že Pivovar Svijany se na vydání nijak nepodílel. Na rozdíl např. od Pivovaru Turnov. Takže objednáváme přes e-shop Knihy Turnov. Chválíme možnost platby hotovostí na dobírku i vcelku brzké doručení prostřednictvím České pošty. Jsme ultrakonzervativní fosilie a jiným způsobem ze zásady nikdy neobjednáváme, ani neplatíme. Také se nám líbí, že Knihy Turnov nevyžadují žádná ichtilní hesla ani obtěžující registrace. I emailů zasílají ještě snad přiměřeně. Poměr cena / výkon obdržené publikace, která provází historií cca třinácti pivovarů, se nám zprvu (skrblicky) jako úplně přiměřený nejeví. CZK 700 za knihu samotnou (plus necelá stovka poštovného) nám zprvu připadá i na dnešní šílenou fialovou drahotu dost. S těmito pocity rozbalujeme zásilku. Překvapuje nás větší formát i váha sympatické knihy, a především její reprezentativní a výpravné zpracování. Včetně příjemného papíru a kvalitní vazby. Se stovkami fotografií barevných i černobílých a perokreseb. Text bohatě doplňují i reprodukce, tabulky a další materiály. Názor tudíž korigujeme. Kniha je totiž možná naopak ještě levná. Zohlednit nutno, že údajně má být, minimálně zčásti, vydána vlastním nákladem autora. Jehož bližší představení v titulu chybí. Na s. 330 figuruje pouze jméno, titul, e-mail a telefon. Plus výzva s poděkováním za případná doplnění bádání ohledně pivovarnictví Českého ráje. Na s. 8 se dozvídáme, že autor měl sepsat knihu o mlýnech na Žehrovce. Strejda Google bleskurychle nabízí upřesnění - Egert, J.: Historie mlýnů na Žehrovce: Život a příroda kolem nich. Modřišice: Presstar 2011. 141 s. ISBN 978-80-87141-14-4. Přední předsádka tvrdého přebalu přináší reprodukci staré mapy Českého ráje vojenského zpravodajství z roku 1870. Se žlutými kolečky vyznačujícími místa pivovarů, o kterých je vyprávěno. Zadní předsádku stylově zdobí stylizovaná kresba chmele z roku 1562. Text stylově otevírá celostránková citace E. Basse, ze které vybíráme: „Mezi všemi slovanskými kmeny si zaslouží Čechové název pivomilného národa … České pivo … je, co má být: nápoj chladivý i zahřívající, dráždivý i uklidňující, oživující i vyživující …“ (s. 2 anot. publ.). Důkladně a poctivě je mapováno pivovarnictví Českého ráje historické i současné. Po úvodní stránce Slovo úvodem následuje vstupní, a nejdelší, kapitola Z historie pivovarnictví. Těžiště    publikace tvoří tucet nečíslovaných kapitol obsáhlejších a tři kapitolky kratší. Konec přehledného titulu je zasvěcen užitečným a čtivým pasážím Slovník cizích slov, odborných a méně používaných výrazů, resp. Staré míry a váhy. Víte, co označuje baba? Povolený „přívarek ve varně, který sloužil k dolití vykvašeného piva a pro potřeby sládka a chasy, byl osvobozený od daně“ (s. 326 anot. publ.). A pivolín? Lidový „název pro nekvalitní slabé pivo, většinou ještě ředěné“ (s. 327 anot. publ.). Ke starým objemovým mírám náleží např. holba (0,707 l = 2 žejdlíky = ½ mázu), korec sháněný (též strych, 93,0-93,6 l = 4 věrtelú, korec vrchovatý (107,6 l), máz český (1,9 l), máz vídeňský (1,415 l = 2 holby = 4 vídeňské žejdlíky), sud čtyřvěderní (226,4 l = 4 vědra = 160 mázů), věrtel (23,25 l = ¼ korce), vědro vídeňské (56,58 l = 160 žejdlíků = 80 holb = 40 mázů, ve vědrech byl uváděn výstav pivovaru), žejdlík český (0,484 l), žejdlík vídeňský (0,354 l). Nechybí Seznam použité literatury, Seznam použitých periodik, Seznam použitých pramenů a obšírné finální Poděkování. Autorské Slovo úvodem uvozuje moudrý citát: „Edite, bibite - post mortem nulla volutas“, „Jezte, pijte - po smrti žádné rozkoše nebude!“ (s. 8 anot. publ.). J. Egert zmiňuje svůj vztah ke dvou zájezdním hospodám, kterými jsou Helikarova krčma na Kosti a Hotel Štekl. Autor recenze má k těmto dlouholetý vztah též. I když letité osobní zkušenosti jsou spíše negativní. V úvodním slovu je chvályhodně vyzdvižena obliba i význam piva pro Čechy, přičemž není opomenuto, že „se chmel v dřívějších dobách běžně pěstoval také na Turnovsku“ (dtto). Nejpodstatnější část představované knihy popisuje „výskyt a osudy jednotlivých pivovarů v Českém ráji“ (dtto). „Seznámí čtenáře s místy, o kterých možná netuší, že zde mohl poměrně v nedávné době stát pivovar. Většina zmiňovaných pivovarů zanikla před pouhými 70 až 80 lety, což je dnes průměrná délka lidského života“ (s. 8 anot. publ.). Určena je nejenom milovníkům zlatavého moku, nýbrž i dalším, kterým je blízká regionální historie. Lze tuto jednoznačně doporučit, a to i coby hodnotný dárek. Kapitola Z historie pivovarnictví je členěná na nečíslované paragrafy Jak se vaří pivo (Uvozený výrokem: „Z potu člověka a Boží lásky přišlo na svět pivo“ (s. 9 anot. publ.), Historie vaření piva ve světě, Historie vaření piva v Čechách do 16. století (Uvozený slovy: „Lidstvu nejlepší dal léku dar, staroslavný český pivovar“ (s. 11 anot. publ.)), Svatováclavská smlouva, Cech sladovníků, Pivovarnictví do poloviny 18. století (Začínající takto: „Kdyby nebylo pana starého, tak by nebylo piva dobrého. Ale náš pan sládek, drží na pořádek, zato chvalme ho“ (s. 18 anot. publ.)), František Ondřej Poupě (Nechybí známá (a dodnes pravdivá) slova legendárního sládka a pivovarnického vědce a experimentátora F. O. Poupěte: „Pšenice na koláče, oves koňům, ječmen na pivo“ (s. 21 anot. publ.)), Pivovarnictví do druhé poloviny 19. století (Uvozený následovně: „Povstaň a staň se hojným ve své velikosti, ó ječmeni“ (s. 24 anot. publ.)), Zlatý věk českého pivovarnictví (1869 - 1914) (Se sloganem: „Teprve pivo udělá žízeň!“ (s. 28 anot. publ.)), Josef Vincenc Novák (1842 - 1918), Suroviny nutné k výrobě piva (Včetně připomenutí: „Ječmen se nepěstuje pro osly“ (s. 42 anot. publ.), resp. „Slad a chmel božský tmel“ (s. 43 anot. publ.)), Zapomenutá řemesla spojená s piva vařením (Se rčením (nejenom) bednářským: „V škaredém sudě může i dobré pivo býti“ (s. 49 anot. publ.). Půvabné jsou fotografie i kresby z oblasti bednářství i ledování. Pěkná, vhodná i stylová jsou přitom vyobrazení všechna v celé knize. Důstojně a vznešeně působí např. staré fotografie dávnějších sládků představovaných pivovarů. Mnozí vypadají jako vážení starostové, ale i jako šerifové Divokého západu (namátkou např. na s. 142-143 anot. publ.)). Zajímavý, názorný i čtivý exkurz do historie českého pivovarnictví, s řadou odkazů. Deklarovaný cíl v podobě podchycení vývoje vaření piva v českých zemích od středověku po současnost, včetně přiblížení významu chmele pro pivo kapitola splňuje. Seznamme s pivovary Českého ráje časů minulých i současných. První představuje kapitola Pivovar Svijany. Rozdělená na pasáže Svijanské pivovarnictví do roku 1892, Dynastie sládků Kratochvíle, Historie pivovarů po roce 1945 a Obrazová příloha. Následuje kapitola Pivovar Loukovec. Další nese název Pivovar Český Dub a sestává z paragrafů Vaření piva ve městě do konce 18. století, Vrchnostenský pivovar v 19. století, Obrazová příloha. V kapitole Pivovar Hodkovice figurují subkapitoly Historie pivovaru do konce 19. století, Stavba nového pivovaru a Obrazová příloha. První pětici uzavírá kapitola Pivovar Malá Skála s částmi Pivovar v majetku šlechty, Sládci maloskalského pivovaru a nezbytná Obrazová příloha.   Na řadu přichází kapitola Pivovar Hrubý Rohozec s pasážemi Starý pivovar, Nejstarší hruborohozečtí sládci, Pan starý Vojtěch Král a stavba nového pivovaru, Sládek Jan Král, Pivovar ve 20. století, Obrazová příloha. Chybět nemůže kapitola Pivovar Malý Rohozec, přinášející paragrafy Historie velkostatku a pivovaru do roku 1910, Pivovar v majetku hostinských 1910 - 1948, Malorohozecký pivovar v době budování socialismu a privatizace po roce 1989, Historie pivovaru v novém tisíciletí a Obrazová příloha. Poté pozornost autorova cílí na Pivovar Hrubá Skála. Takto pojmenovaná kapitola se skládá z pasáží Od založení do poloviny 19. století, Pan starý Jan Řezníček, Hotel Štekl, Sládek Karel Řezníček, senior a stavba vily, Sládek Jan Řezníček, Sládek Karel Řezníček, junior, Pivovar v majetku Jana Skalického, Obrazová příloha. V kratší kapitole (bez obrazové přílohy) Pivovarnictví v Turnově se lze ponořit do rubrik nazvaných Do bitvy na Bílé Hoře a Po roce 1620. Poté se představuje Pivovar Táborský (S dovětkem „v Turnově“ (s. 259 anot. publ.), což činí v subkapitolách Vrchnostenský pivovar do poloviny 19. století, Pivovar mezi léty 1846 - 1901, Historie od roku 1901 do uzavření pivovaru, Měšťanský pivovar Turnov, Obrazová příloha. Kapitola Svobodův pivovar (S upřesněním: „v Turnově“ (s. 281 anot. publ.)) zahrnuje paragrafy Historie domu č. p. 245 a sládek Vilém Svoboda, Sládek Antonín Svoboda a prodej pivovaru, Obrazová příloha, resp. kapitola Pivovar Podkost pak pasáže Vaření piva do roku 1638, Pivovar v době vlády Černínů (1638 - 1737), Pivovar mezi léty 1738 - 1850, Od přestavby v druhé polovině 19. století do uzavření pivovaru a Obrazová příloha. Následují kratší kapitolky nazvané Krčma pod hradem Kost, Vaření piva v Sobotce a Pivovar Mladějov. Aktuálně z pivovarů, představovaných recenzovanou publikací, funguje Pivovar Svijany plus spřátelený Pivovar Rohozec a taktéž Měšťanský pivovar Turnov. Zastavit se lze i v Maloskalském pivovaru a restauraci Pod Pantheonem. Vcelku poblíž leží Dětenice se Zámeckým pivovarem. Ve výčtu pivovarů nám ovšem citelně chybí minimálně Jičín. To snad není Český ráj? Proč je tedy nazýván pohádkovým městem Českého ráje? Pivo v Jičíně vařila vrchnost i měšťané, posléze bylo pivko odebíráno z panského pivovaru v Dřevěnici, obci vzdálené asi 10 kilometrů východně od města. Pivo z Dřevěnice se prodávalo pod názvem Kumburák. Zmínit možno též barokní pivovar Milíčeves (asi 8 km jižně od Jičína). V jičínských krčmách se v 19. století popíjelo též pivo z nedalekých Popovic (asi 3 km na jihovýchod). Do jičínských šenků se vozívalo i pivo z Vokšic (2 km západně). A co Nová Paka anebo Mladá Boleslav etc.? Dodejme závěrem, že na Kosti, v zámecké restauraci U draka lze v současnosti zavdat si Kosteckého pivka vařeného v Chotěboři. A bývalý Hotel Helikar (dneska Hotel Podkost) a hruboskalský Hotel Štekl s hogo-fogo restaurací (a snesitelným stánkem)? Moc, moc dobře známe a kriticky léta hodnotíme. Kniha je historií doslova nabita a přímo historii dýchá A má atmosféru. Nenudí. I když je určena spíše pro opakovaná nahlížení nežli na precizní přečtení na jeden jediný zátah. Což však možné přitom je. Četné pasáže přinášejí notný závan nostalgie, a to nejen ty, které jsou věnovány pivovarům a pivovárkům již neexistujícím. Ve zmíněném kontextu připomeňme publikaci Froněk, D., Jákl, P., Starec, M.: Pivo & cukr: Bilance mizející průmyslové éry II. Praha: Výzkumné centrum průmyslového dědictví Fakulta architektury ČVUT 2011. 88 s. ISBN 978-80-01-04717-0. Včetně její aktualizace textem Starec, M.: Zbourané pivovary za posledních tucet let. Pivo Bier Ale, roč. 12, č. 99, s. 40-45. ISSN 1804-7165. Též možno zmínit titul Fragner, B., Zikmund, J.: Co jsme si zbořili: Bilance mizející průmyslové éry. Praha: ČVUT Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská 2009. 142 s. ISBN 978-80-01-04387-5. Mnohé z minulosti by se mohlo vrátit. Což ovšem neplatí zdaleka, zdaleka jenom o pivovarech a pivu. Howgh!

Stará Praha (BPH XIX.) + Žižkov (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII.) + Praha (nejen) pivní (ZN 28.): Nepivní glosa k poštám. Letní brutální zrušení mnoha a mnoha poboček zůstává zločinem, za který by měl být někdo souzen. Věřme, že (snad) i bude. Pro Prahu 3 zbyla pouze pouhopouhá Olšanská. Fronty obludné. I na balíky, umístěné samostatně dole. Ve zvláštních prostorách. S obvykle jedinou otevřenou přepážkou! Těžce nas…ých čekajících přitom desítky. Chodí nám pravidelně balíky se složenkou (se stavebnicí krásně totalitní krásně bleděmodré Octavie). Složenku dole zaplatit nejde. Dole se vyzvedává balík a všechny ostatní služby jsou nahoře. Tuplované čekání na hodiny. Nelze! Zkoušíme v čirém zoufalství poštu pro Prahu 2. V Moravské. Dvounožců, včetně spousty více či méně exotických cizáků, obdobné davy jako v Olšanské. Prostory přitom však daleko stísněnější. Nejde dýchat. Mnozí odevzdaně stojí venku na chodníku a nahlížejí na vyvolávací tabuli přes dveře. Olšanská je ještě „zlatá“! Téměř devadesátiletá máti si jezdí vyřizovat složenky ze žižkaperku až na daleký Suchdol. Při průjezdech obcemi kolem Prahy, resp. v okolí Kladna registrujeme, že poštovní služby jsou aktuálně dostupnější namátkou např. pro obyvatele Středokluk nežli velkoměstského Žižkova. Co si ještě necháme líbit? Chystá se obří megatunel s budovou v Jindřišské za více než miliardu. Obálková metoda … Prodej pošty v Praze 4 byl bez udání důvodu zrušen (Spíše odložen?). Důvěru to nebudí ani za mák. Další z naprosto nehorázných neuvěřitelností je plán, aby pošta své pobočky prodala a platila v nich nájem. To - podle tzv. odborníků a parazitických tzv. poradců - prý „dává smysl“. Pro normálně myslícího člověka nikoli. Zničit všechno fungující, rozkrást, vytunelovat. Grázlové! Šmejdi! Dříve se pro takové šibaly používalo trefné označení zemští škůdci. P.S. (1) Kolegyňka z Prahy 6 znechucena líčí, kterak z Petřin musejí dojíždět do Dejvic, na poštu Kafkova. Mají ještě kliku. Některým důchodcům z Prahy 6 byla totiž coby doručovací, přidělena pošta až v Roztokách! Vrcholem chucpe je, že radnice Prahy 6 a Česká pošta se ještě chlubí tím, jak skvěle redukce poboček proběhla, a že prý si nikdo na nic nestěžuje … Radnice Prahy 3 hraje mrtvého brouka. P.S. (2) Na Olšanské fronty, fronty, zase fronty. Děs & běs! Poctivé je uznat, že samotní pracovníci pošty se snaží. Makají a usilují i být příjemní. Na ně se naše kritika nevztahuje. Ryba smrdí od hlavy (od manažerů a ze Strakovky, Hradu, parlamentu, senátu a především Bruselu). P.P.S. Plán na zvyšování koncesionářských poplatků pro ČT glosuje Vox populi: „Ceny hnojiv klesají, takže by veřejnoprávní media měla následovat trh a ne zvyšovat koncesionářské poplatky“ (https://viditelny-macek.cz/public/kapitola.phtml?kapitola=141564&menu=0).

Pivní toulky Žižkovem (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII. etc.) aneb co starého (každá změna je k horšímu) doma U sadu: Na žižkaperku, na škroupáku, zkrátka doma U sadu (https://www.usadu.cz) přelom srpna a září také ve znamení zářijové Volby sádků. AI mutanta. Z kolaborace AI (umělé inteligence) a Plzeňského Prazdroje vybublal zbytečný mutant Cybeer (alc 5,0 %, 38 IBU, 16 EBC). Úchylná fúze stylu ležák a NEIPA. Má spojovat tradiční český ležák s (post)moderním šťavnatým chmelovým koktejlem NEIPA. Sládci nové ležácké kvasnice, anglické chmely a speciální varné postupy charakteristické pro styl NEIPA ladili s pomocí AI. AI pomáhala i s grafickým designem. Cool to možná pro někoho i je. Pro nás však jasně vool (čti vůl). Mok špatný sice úplně není, vzhledově, vůní a chutí do ovocna. Mnohem více nežli pivo připomíná džus. Pitelnost chybí. Jeden malý zcela postačí. Proč však takto brutálně prznit a svatokrádežně znesvěcovat tradiční ležák? Běžte se všemi fúzemi nikoli do zadele, nýbrž přímo do prd…! Ještě větší debilita, zhovadilost a úchylná ichtilnost nežli stvůrný bastard IPL. To (hyper)liberální Západ zešílel úplně? Včetně bubliny AI? Kdyby to byla skutečná inteligence, tak tuhle zmutovanou srágoru podporovat ani vymýšlet přece nebude! Těšíme se na říjen. Na programu má konečně být normální pivko. Dokonce Pilsner Urquell Nefiltr. Uvidíme. Loni byl nefiltr ze z Plzně velice přitažlivý, říjny předchozí to žádná přehnaná hitparáda fakt nebyla. Kdyby Prazdroj, namísto neustálého experimentování (a zachraňování planety), raději dbal na kvalitu svého piva. Včetně tankového. Proměnlivost bývá totiž mnohdy až zarážející. Přímo nechutně šílená! Namátkou koncem srpna na horním Žižkově. Zdaleka nejen v jedné hospodě. Rozvozácká šuskanda se šíří rychle. Je to přitom čirá pravda. Žádná dezinformace. Nějak se várky nepovedly. Nevyleželé, s nakyslým šlemem atp. To by se Prazdroji stávat opravdu nemělo, pokud by vedení šlo opravdu o pivo a čest značky. Co ale čekat od … (Kterak s oblibou trousívával normalizační klaun: „Nakonec přijde Japonec“). Letos Sad nenabízel žádný burčák, přesněji bůůů…čák. Turistů jezdí i chodí méně, chybí Rusové a v neposlední řadě citelně dlouhodobě absentuje metro Jiřák. Navíc se pseudovinné (pa)akce chystají na Jiřáku, v Grébovce aj. Nic pro nás. PETkový tzv. burčák v Praze jest (vele)trapná (pseudo)snobská parodie, ze které musí být opravdovým vinařům těžce šoufl. Aneb nablito a nasr… je nejenom v alejích (o poházených jehlách a stříkačkách raději nemluvě, takový pražský folklór). Fujtajbl & fujtajxl! 7. 9. hnedka poránu doráží na žižkaperk jihočeský stálý spolupracovník BPH. Nejdříve se řádně registruje na naší mezinárodní konferenci MSED a o půl deváté již usedáme U sadu. Kolega pomlaskává nad česnečkou se syrečky a proslulým zde lečovitě nakládaným hermošem. Jezevec bohatýrsky posnídává stejčík Wagyu s grilovanou zeleninkou. Texaská snídaně (Máme tuze rádi jižanské Rednecky). I když maso má být australské. Stejčík královsky vévodí sadovským hotovkám, retrohotovku dne reprezentuje čevabčiči. Povedený start čtvrtka. Následně se Jezevec v noře regeneračně na hodinku a kousínek (ze kterého se nakonec vyklubává hodinka další) natahuje, aby byl čerstvě odpočatý, fit a připraven na podvečerní sadovské posezení (Aneb, kterak se světsky chlubívával bývalý premiér JP: „Kdo z Vás to má?“). Před podvečerní sadařskou seancí zrealizována piánko projížďka na Tátošovi z Měcholup k Rokytce, do Počernic, aby pivko lépe tankovalo a bralo. Sadovští rozšířili pivní repertoár domácí řady Sádek. Aktuálně čítá patero položek. Sádek 11°, Sádek Vaněk 1988, Sádek English Pale Ale, Sádek pšeničný grepový a Sádek výčepní podzimní. Posledně jmenovaný Sadista alias Saďour = nová polotmavá desítka, svrchně kvašená (od pivovaru P.). Mírně polotmavší, prázdnější (volume chybí), ovšem s překvapivě hořce trpčím ocáskem, přímo ocasem. Hodně hostů přitom místo Sádka vytrvale objednává Sládka. Jazyková hříčka … Bývalý (milionkrát bohužel bývalý) p. prezident, který na Sádka přijíždívá, objednává samozřejmě dycinky správně. 13. 9. nás na sadovském čepu vítá nová temná flaška. Žižkovská premiéra. Baron Hildprand. Ze zralých třešní. Z dubového sudu. 40 %. Jezevec koštuje první sklenku. Barva růžová, vůně intenzívně griotková. Chuť jemně příjemňoučká, nelihová. Šmakózní to je, ovšem až moc moc dámské a naparfémované. Vůně je hodně, hodně vtíravá. Přičemž působí uměle. Chemicky. Nápoj úspěch mít asi i bude. My bychom však preferovali méně chemické vůně a přidali pár volume alkoholu. Hildprandova hruškovice z dubového sudu nám jede o větší drtínek více. Možná i malinovice, která tak přehnaně nakašírovaná není. Ovšem kořky třebas takového Žufánka jsou daleko lepší nežli předražený a snobsky se tvářící blatenský Hildprand. Čili raději zůstáváme u naší vodky Russkij Standard, vyráběné od roku 1894. Užíváme si orig uzoučký stakán(čik). 21. září se v sadovských hotovkách ukrýval ušák. Divoký. Přepychové a obří zaječí stehno na smetaně. Za opravdu velmi, velmi nečekaně kulantní cenu. Zaječí nožky byly hnedka pryč. Očekávaně. Nechali jsme si o nich jen barvitě vyprávět, neb podzimní čtvrtky trávíváme od brzkého rána celičké v háku. A večer nás v noře inkriminovaného dne nažhaveně očekávala brutálně nadlidská nálož domácích holanďanů s kaší. Večerní bohapusté přežírání je naše letité hezké hobby. Doporučujeme! Torzo Pátečníků 22. září svěže osvěžil fraucimor - pozdní sběr (pro starší a pokročilé). Účast fyzická: Jezevec, Bezzubý rozhodčí (alias Duch B.), Šedý vlk (do pětasedmdesátky též zvaný Mladý býček) a Chromajzl s chodítkem a ženuškou KJ. Účast virtuální (a v našich myslích): kolínský Čahoun. Zhúry, z Věčných pivních lovišť jistojistě zvídavě shlíželi Mojmír, Toša i Milan K. Možná i VlNo. Zdravíme a vzpomínáme! Ozvěte se! Hyperaktivní pí. K ze sebe hekticky sype velkolepé prožitky z velké země R. Bojarsky velkoryse naplánované cestování však hrubě narušila a těžce omezila chycená sra… I tak jsou fotografie (nejen z nemocnic) početné a úchvatné. Jezevec nostalgicky poznává místa, kde se s promilemi potuloval LP 1989. Šedý vlk se taktéž právě navrátil. Z mastňáckého vandru. S příbuzenským babincem hltal posezónní moře a blahodárné bahýnko na jihu Š. Fotočky též velice interesantní. Největší ohlas a ovace vestoje má Šedivák komplet obalený krustou bláta. Získává novou přezdívku Bahenní Masaj. Sadovský páteční podvečer se povedl (I díky tomu, že nikdo z užšího ani širšího kruhu přátel a známých tentokráte neumřel ani se úplně nezcvokl. I když z okruhu širšího …). První říjnové setkání Pátečníků nečekaná účast ještě větší. Včetně věčného profesionálního disidenta (všech režimů) JŠ. Pí. KJ vehementně všem ukazuje pokousání vosou z Třeboně. Pod šukýnkou. Na stehýnku. Hodně vysoko. Máme rádi bizár. Možná to ani nebyla vosa, nýbrž sršeň. Útočná zlá sršeň asijská? 26. 9. se čarodějnicky zjevuje na sadovském čepu dýňový Permon. Permon Pumpkin Ale. Podzimní speciálek (15°, alc 5,6 %) cílený už na komerčně děsivý Halloween. Měděné barvy s oranžovým nádechem. Prý s náloží dýně a koriandru, přičemž však dýně v chuti patrná přehnaně není. Skoro vůbec. Trošinku divoké pivko, nicméně nadprůměrné. Na matuškovic Raptora samozřejmě nemá (Raptor během září i října střídavě absentuje, slabší California je substitutem velice nedokonalým a za kilo nestojí). Co avizovaná říjnová Nefiltr Plzeň (alc 4,4 %)? Dorazit měla kolem 25. září. Přivezena pozdě večer až 27. Prazdroj dříve nestihl navařit. Což nás upřímně děsí. Plzínka musí býti řádně vyleželá, žádná naředěná rychlokvaška. Očekávání jsou veliká, ba převeliká. Až nás jímá tíseň. Nebudeme zklamáni? Jako předloni a předpředloni? Plzeňský nefiltr coby letošní říjnovou Volba sládků poprvé koštujeme o poledni 29. září. Naražena již předchozího večera. Slušná. Hodně slušná. Pitelná. Hodně pitelná. Veselé pivo. Není obvykle ani nutnost nastartovávat seance vodečkou. Abychom však nepřechválili, říz by této Plzni slušel říznější. A musí být vytočená (Což se letos U sadu moc nedaří. Hosté chodí, ale divní a nepivní). Takže maximálně za lepší dvojku. Nicméně tahleta Plzeň kdyby byla po celý rok, nezlobili bychom se. Vůbec. Zdaleka nejenom my. S nefiltrem trávíme relativně příjemných pár neděl. I pár hodin po změně času. Poté nastává opět roční půst. Zase mrtvě nudná tanková filtrovaná tzv. plzeň, otravně proměnlivé a prachbídně vachrlaté (ne)kvality. Loterie. Pane Bože, za co? Za co nás tahle trestáš? Z nebes rezonuje Boží odpověď: „Zato, že jste trestuhodně zašantročili rodinné stříbro!“. Krutá pravda. Očistec tudíž již na Zemi. Počátkem října zařazeno sadovské víkendové řízkobraní. Rezně telecí, savojské, mexické kuřecí a holanďan. Namísto námi návykově veleoblíbené smažené krkovice potřené česnekem ovšem pouze a jen smažená suchá pečeně. Řízkobraní je zaměřeno (hlavně cenově) primárně na turisty. Dobře jim tak! Pro našince pokračují polední retrohotovky. Dokonce někdy za retroceny. Květákové padáčky s domácí tatarkou a brambůrkem anebo babiččino lečo s klobáskou a brambory za vskutku  kulantních retro CZK 99. Na straně druhé jsou U sadu od 16. 10. dražší všechna malá pivka. My se odradit nedáme. Nikdy! 19. října počíná prodloužený sadovský chillifestvíkend pod sloganem: „Chillidobroty i pro Doroty!“. Chillimenu: pikáčo (pikantní gazpacho - studená španělská zeleninová polévka s nokem zakysané smetany, rozpečený toast), kuřecí kousky na kari ve smetanové omáčce (+ farmářské hranolky), mexický kuřecí řízek s pikantním přelivem z paprik, rajčat a cibule (+ rozpečená bageta), chilli guláš z hovězí roštěné s papričkami Naga Jolokia a červenou cibulkou (+ domácí bramboráčky), hovězí burger s habanero pastou, slanina, ledový salát, červená cibulka, nakládané okurky, habanero dresink (+ farmářské hranolky). Pikáčo příjemně osvěžující, studené a zároveň pěkně hezky hřejivé. Přisypáváme pár kousínků Nagy z domácí pěstírny samotného p. nejvyššího. Díky moc! Minutkový guláš skvostný. Pokrm podzimku. Masíčko suprové, zeleninový sosík s Nagou vymazleně hřejivý. Opětovně přihazujeme trošinku návykového kapsaicinového přiostření pomocí polosušené papričky Jamaican Rosso. Kolem 20. října se před hajzlíky objevuje klec se Subsoccerem. Lze si zakopat vlastními končetinami. Na což dobrácky dohlíží irský drsný MMA bojovník a boxer Conor McGregor na dveřích v téměř životní velikosti. Propaguje vlastní blend irských sladových a obilných whiskey Proper No. Twelve. Dublinská whiskey dorazila k Sadu a je v akci. Do whiskey neděláme. Ani do dublinských. 22.-23. října demontována zahrádka. Ještě 20. a 21. do večera praskala ve švech. Bylo teplo (na říjen). Konec sezóny. The end.

Pivní kuchaření a kapsaicin (BPH XXIV.) + velká kapsaicinová hitparáda (ZN 50.): Na chladně deštivém konci srpna vyrážíme doplnit pálivou Srirachu. Do korejské prodejny na Korunní. Nekorejský prodavač s muslimským vousem opět krajně nepříjemný a okázale nevstřícný. Přesto odnášíme Srirachu Sauce s visačkou Black Out (v kapsaicinové hitparádě hodnocenou 9 body, což je možná o hodně více nežli o drtínek nadstřelené). Mladý sadovský (pod)manager prý zde ondyno viděl jakousi extra pálivost na způsob korejského kimči. Ptát se těžce nekomunikativního a ještě méně ochotného prodavače smysl žádný nemá. Hledáme a nalézáme pouze těžkou sklenici se 450 gramy Spicy Chilli Sauce Kimchee Base. Výrobce Momoya, Japonsko. S německým přelepem, se složením plným všelijakých chemických éček. Furiantsky se plácáme přes kapsu a cvakáme kulatých (nikoli kulantních) CZK 222. V podvečer ochutnáváme U sadu. Zpočátku zklamání. Pálivost či ostrost minimální, přesněji vlastně žádná. Po kimči ve slané chuti pouze stopové náznaky, větší náznaky nalézáme ve vůni. Udělujeme ještě milosrdných 5 bodů. Postupně názor mírně korigujeme. Přesunujeme na poněkud nadhodnocených 6 bodů. Chemická omáčka je relativně jedlá a oceňujeme fortelné větší balení ve (skoro)skle. Ovšem kimči by mělo být daleko, daleko výraznější. A mít gule! U sadu pravidelně degustujeme vypěstované i zakoupené papričky. Nejvíce boduje Baset (p. Honza Š.), jehož přepychová domácí červená Habanera a Nagy jsou pekelně jedovatá přímo ďábelsky. Úspěch slaví i námi dovalené, decentně příjemné - vzhledově i chuťově - hnědě čokoládové Habanerko z tyláku. Domácí keříček Jamaican Rosso surově napaden zuřivými minimšicemi! Nejdou ani utopit (Svině prťavý). Scorpion Moruga ani Carolina Reaper se již nehonosí titulem nejpálivější papričky. Mají pouze směšných SHU 2 200 000. Hranici SHU 3 000 000 má atakovat i překonávat masakr zvaný Pepper X. Oficiální výsledky rekordního měření mají být známy cca v listopadu. Ověříme. Vznášíme ohledně Pepperu X odborný dotaz u 5semen.cz. Pekelné děvenky jsou v obraze, nicméně o případné distribuci k nám zatím nic nevědí. Pro jistotu si několik exemplářů zamlouváme. Doplňujeme zásoby drceného koření Vietnamese Tear Jerker Chilli, kterého rychle ubývá. Odnášíme taktéž stylovou sklenku jakési chilli pasty. North African Harissa od Mr. Vikki´s. Prý z Anglie. S červenými Jalapeno a červenými Habanero. K dispozici několikero druhů s různou pálivostí. Bereme střed, neb podléháme slabosti pro směsku Harissa. Sklenka zůstává zavřená. Šetříme si degustaci až po papričkové sezóně na nejošklivější měsíce roku, na listopad a prosinec. Prdlačky! Houbeles! Není, nač čekat. Zubatá s kosou vesele seká a kosá už i v našich ročnících. Otevíráme již 23. září. Čekali jsme … Vlastně něco takového. Mírně pikantní a především slané, slané, slané. A ještě slané. Postupně sice zkonzumujeme, ale další zakupovat určitě nehodláme. Koření Harissa (nejlépe z Nuslí) je totiž o něčem úplně, úplně jiném. 29. září U podvečerního sadu opatrně koštujeme velmi výstražně svraštělou pseudosoudečkovitou papričku. Jedovatě zelenou s místy žlutavým nádechem. Získanou skrze chillidoupe.cz na FT Jiřák. S varováním, že má jít o nejpálivější papričku na trhu. Info ovšem máme pouze z druhé ruky a neověřené. Čili se můžeme jen domnívat, že by snad mohlo přímo jít o … (Výše zmiňovaný ultimativní megabrutál Pepper X, resp. o něco na ten způsob. Paprička totiž vypadá stejně jako na fotočkách ze sítě). První soustíčko zeleného nebezpečí přenecháváme odvážnému mladému muži v legínách a svítících růžových superbotkách s GPS (pan TV), který U sadu často (ne)dobrovolně plní roli riskujícího ochutnávače-kaskadéra. Startujeme tenoučkým proužínkem od špičky. Ostrý, nicméně fakt nijak přehnaně. A nikoli okamžitě. Pálivost směrem ke stopce a semínkům roste. Příjemně svěží a ostrá paprička. Značně ostrá. Pálivost dosahuje slušných hodnot, nicméně o žádném rekordu (okolo 3 milionů SHU) řeč být nemůže ani omylem. Většina domácích habanerek od Baseta pálí mnohem ukrutněji, urputněji i daleko déle (A samozřejmě dvakrát). Fake Pepper X po česku?  Koncem října média poinformovala, že Pepper X byl uznán nejpálivější chilli papričkou s průměrnou pálivostí 2 693 00 SHU. Překonal Carolinu Reaper držící rekord od roku 2013. P.S. V říjnu objevně objevujeme 150 ml plechovčičky rakouského výrobce Hermann Pfanner Getränke GmbH. S říznou zázvorovou šťávou a značkou Solevita v řetězci Lidl. Za cenu kolem CZK 25. V akcích. Mimo akce koštují kolem padesátky. I více. Což je zlodějna. Bio Ginger Shot (šťáva z jablek, zázvoru a citronu). V prémiovém balení ke 20 rokům Lidlu anebo v dozelena laděné sympatické plechovčičce. Návyková, ostrá. Velmi ostrá a velmi návyková. Vzpruží a drsně nakopne. S podílem zázvorové šťávy 25 %. Posléze narážíme taktéž na Bio Ginger Turmeric Shot (šťáva z pomeranče, zázvoru, citronu a kurkumy) v plechovčičce dooranžova. Ostrá o drtínek méně i když má podíl zázvorové šťávy být 30 %. Prubujeme také plechovčičku se žlutým okrajem Bio Ginger Shot with Lime & Mango (šťáva z jablka, manga, zázvoru, citronu, limetky). Podíl zázvorové šťávy činí 19,4 %. Ostrá nejméně a nejvíce dámsky holčičí. Dodejme, že v Albertech nabízejí plechovčičky velice podobné vzhledově a obsahově totožné. Bio Ginger Shot = Bio Ingwer Shot z řetězce Albert tentokráte se značkou Pfanner.   

Pražské cyklopivní trasy (BPH XXX.) + Hostivar H¹ (ZN 18.) + Hostivar H² (ZN 51.) + Spojovna H³ (ZN 65.) + Jince (ZN 24.) + Liboc (ZN 24.) + Prosek (ZN 25.) + Malešice (ZN 28.) + LP (ZN 32.) + Počernický pivovar (ZN 70.) + Kolčavka (ZN 35.) + Uhříněves (ZN 45.) + Kbely (ZN 55.) + Počerňák (ZN 60.): 15. září přetěžké dilema mezi obídkem v pivovárku kbelském anebo staroproseckém. Hotová Sofiina volba. V hotovkách kbelských zaujme kung-pao, leč je kuřecí. Prázdné kuřecí pseudomaso nemusíme ani nekonzumujeme. Je rozhodnuto. Prosek, Školička-Beznoska (https://skolicka.cz/). Aperitivujeme pidipanáčkem hrušky Williams ze sudu po whisky. Žlutavá, slaďoučká, přepychová. Navnadí. Poté solidní, leč slabá světlá výčepní osmička Motýle, kmenový světlý ležák dvanáctka Beznoska, IPL dvanda KrIPL a finální tmavý ležák Čertik Bertik (už kvůli Bertikovi). Beznoska je méně výrazný, leč je nejlepší. Už máme všech ejlů, Ip, Ap a bastardů IPL atp. plné brýle. S gustem bagrujeme vydatné chilli con carne s rýží. Samozřejmě dochucené Scorpionem Morugou z kapesní chilliampulky. V útulné Školičce se cítíme vždy domácky příjemně. Obsluha skvělá jako obvykle. Uklidňuje i robotická sekačka, laškovně flirtující a vykukující v pravidelných intervalech zpoza hustějšího porostu. Zpět cváláme přes Vysočany a Karlín. Hrůza! Zlatý Karlín před povodní! Zlatí bývalí karlínští Romáci (i včetně jejich velekruté kletby „Kaj tuke e mindž te kirňol!“, ve volném překladu „Aby ti pí.. shnila!“)! Bezpečně víme, kde v Praze bychom žít rozhodně nechtěli (ani nemohli). V postmoderním euroinkludovaném Karlíně (Dokonce i dnešní Letná by asi byla přežitelněji snesitelnější). Brutálně odcizené postmoderní veleobludárium s naší starou dobrou Prahou společného už opravdu nemá vůbec nic. S nápisy v češtině se v Karlíně neobtěžují (Kromě tabulek s ulicemi. Zatím). Připadáme si jako v jiné době, v jiné zemi a v úplně jiné (zombie) galaxii. Galaxii odpudivé a navýsost nepřátelské. Sympatický je tady z dvounožců maximálně jeden ze sta. Spíše z tisíce. Náplava, náplava, náplava. Svatou povinností pro všechny je neustálé fanatické šukání mobilu. Odlidštění roboti. Zdegenerovaní zombíci. Nejlidštěji působí našrot ožratý mužik ve vojenském věku z nejmenované země Východu, válející se (jediný bez mobilu) v odpadcích a exkrementech v parodii na parčík na dohled od Florence. Policie městská chodí i projíždí netečně a naprosto nevšímavě okolo. Rychle odtud! Fikaně využíváme schůdky před divadlem Ponec a zkratku na stezku na hlavák. Proti nám se hlučně potácí vychrtlé polosvlečené zfetované agresivní tupé hovado. Řvoucí, máchající všemi údy, přičemž údery a kopy útočí na neviditelného nepřítele. Poté vytrhává z cesty šutráky, které - fetem znásobenou nelidskou silou - vztekle a především nebezpečně metá na právě projíždějící vlakovou soupravu. Se zvířecky děsivým hulákáním, že všechny zabije (Zvířatům se tímto omlouváme. V okolí Bulhara onen šílený exemplář Homo cosi nestřetáváme poprvé. Ondyno tvrdě útočil na vozidla i na chodce přímo na světlech U Bulhara. Přičemž vbíhal do jízdních pruhů magistrály za hustého provozu. Kamery tady jsou přitom všude. I na Hotelu King David. Proč policie nezasáhne?). O konflikt s agresivním monstrem nestojíme. Vracíme se raději po úzkých schůdcích a rozumně volíme ústupovou cestu kolem magistrály. Obdobné kreatury dobře známe i ze škroupáku. Bohužel. Vylízané agresivní fetky imitující bojová umění, která v pidiparčíku tzv. trénují. Na sobě i vystrašených kolemjdoucích. Okupují parčík každý den. Pořád titíž a titíž. I se psy (Ale již, naštěstí, bez nebohého batolátka v kočárku, které jim bylo v létě konečně úřady odebráno. Leč tzv. matka je opět v očekávání. Dávky zase brzy budou, přesněji na dávky). Policie městská i státní a záchranka přijíždějí často. Prakticky denně, obvykle i opakovaně (Opravdu pouze namátkou - vůz rychlé záchranné služby 30. 10. před 18 hodinou, kdy tu strávil cca 45 minut a samozřejmě mohl fatálně chybět jinde). Marně, marně, marně. Alespoň varují před žloutenkou a dalšími dárečky, jimiž jsou fetky veskrze prolezlé. Ke konci prázdnin dostala jedna smažka záchvat těžší nežli obvykle. Fyzicky zle napadla hosty sadovské zahrádky a po předlouhé minuty se úchylně válela s nelidským řevem přímo v silnici. Na přivolanou státní policii zaútočil její fetdruh (či co to je). Též byl zpacifikován, odchycen a odvezen. Jaké bylo však naše překvapení, když již cca za hodinku opět smrdutě prudil ve výčepu (odkud byl opětovně nekompromisně vykázán) a zase začal s dalšími kreaturami agresivně zamořovat parčík. Prostě liberalismus … (Prostě hnus). Děkuji, nechci! P.S. 14. 10. dopoledne zfetovaný magor na motorce ujížděl před Policií ČR po Žižkově. „Při honičce vjel na chodník na náměstí Jiřího z Poděbrad, kde se v sobotu konají pravidelné trhy. Aby nevjel do lidí, museli ho policisté zastavit násilím“ (https://www.idnes.cz/praha/zpravy/policie-pronasledovani-motorkar-praha-namesti-jiriho-z-podebrad-zadrzeni.A231014_115802_praha-zpravy_zdo). „Vzhledem k nebezpečnosti celé situace museli policisté muže zadržet násilně a zastavili ho policejním vozidlem … Hlídka na místě zjistila, že muž nemá řidičské oprávnění a je pod vlivem omamných a psychotropních látek“ (tamtéž). 2. října je rekordně excelentně. Nelze neprohnat již (před)zimně ustájeného Tátoše. Od M Letňany výklus na Kbely. Pivovárek (https://kbelskypivovar.cz), lokalizovaný mezi 18 a 19 kapličkou na poutní boleslavské cestě (s původně celkem 44 kapličkami, vzdálenými od sebe přesně na délku Karlova mostu), točí Svatováclavský poutní speciál 12° Dukátů. Ucházející pšenice (alc 5 %) s banánovým aroma. Střídáme s 12° Piloty. Kbelští Piloti tradičně hořcí, pitelní, příkladně nachlazení. Přikusujeme špičkově prorostlou špičkovou krkovičku s neméně špičkovými špekovými fazolkami. A velesilným výpekem, který má býti demi glace s bílým vínem (Což se nám sice úplně nepozdává, ale chutné to je). Slunce neříjnově praží a za zídkou pivovarské zahrádky vesele kokrhají a pořvávají papoušci ve velikých voliérách. Decibely nešetří. Litujeme, že v zídce není pozorovací okénko. Papouchů musí být hejno. Jediné minus představuje personál dneska protivně doslova rvoucí jídelní lístky z rukou hostů. Lístků je přitom dost a hostů přiměřeně. Jezevec po objednávce krkny a prvního malého snaživě prosí o ponechání lístku na studium piva. Paní či slečna se zamračí, desky s pivkem sice ponechává, ovšem alespoň vítězoslavně ukořistí vložené listy s kompletní krmí. To opravdu mají až takové bobky, že by si někdo k jídlu objednal něco dalšího? Jezevec by si drobnou ňamku na doražení ještě i dal, ale když mu příslušné listy byly surově vyrvány a odebrány (a ihned pohozeny na odkládací stolek) s jistým zklamáním odjíždí bez dalšího pokračování. Škoda. Kolem letiště na M Hloubětín.   

Náhražky a názvy piv (BPH XLIII.) + Novoměstský pivovar-Bohemia Goos (ZN 10.): FT (farmářské trhy) Jiřák sice fungují, ale sortiment o poznání chudší než bývávávalo. Především zoufale chybí metro Jiřák. Zavření stanice bylo avizováno cca na 10 měsíců. Leč, kdy bude znovuotevřeno, o tom se zatím cudně a záhadně mlčí. Není 10 měsíců (a to i na naše tragické poměry) předlouhá doba na pouhou výměnu eskalátorů? Ono se tam pravděpodobně buduje i cosi jiného. Možná nejen výtahy. Pod Jiřákem se nalézají též prostory parkoviště etc. Původně jsme to považovali za aprílový žertík, leč je to krutá pravda. Na nově zrekonstruované stanici budou venkovní vstupy se schody a eskalátory odkryté. Beze střechy. Šetření na nesprávném místě anebo architekt zešílel úplně? Co za deště, sněhu a hlavně časté námrazy? B je správně. Architekt se zbláznil. Prý by zastřešení schodů kazilo celkový dojem z náměstí. No comment.

Bizarnosti a (nejen) pivní prasárny (BPH LI.): Oprašme, a objasněme, (s)prostonárodní popěvek „Pijme pivo s bobkem, jezme bedrník, nebudeme stonat, nebudeme mřít“. Koneckonců o jakémsi pivu s bobkem se zmiňuje již Jan Hus ve výkladu božího desatera. Bobkem je míněn bobkový list, tedy aromatické listy vavřínu vznešeného. Vavřínem bývali dekorováni učenci (bakalář, neboli ověnčený bobkem) i vítězové u starých Řeků a Římanů. Vavřínu byly přisuzovány vlastnosti léčivé a dokonce magické. Vavřínem se vykuřovaly zlí duchové a odháněl mor. Češi vavřínu říkali bobek či bobkový strom. U nás planě nerostl, byl přivážen z jihu, především z Itálie. Začal však být pěstován v řadě zámeckých zahrad. Sloužil také jako koření v kuchyni. Spolu s bedrníkem měl být výtečným lékem na plynatost. Tudíž úvodní popěvek může být interpretován coby rýmovaná první pomoc při větrech. Na straně druhé určitě nelze zapomínat ani na staré české moudro: „Lepší jeden prd než deset doktorů“.

Únětice (BPH LVIII. + LXVIII.) + Bubeneč (ZN 61.) + Perron (ZN 64.) + Chroust (ZN 5.): V Únětickém pivovaru (www.unetickypivovar.cz) usedáme po poledni 5. září. Baboléto začíná. Výšlap a sjezdík ze Žalova kolem Levého Hradce. Hustota aut šílená. I v samotných Úněticích. Úňky 10° i 12° opětovně hořce famózní. Letní osmička již pouze v PETkách. Polotmavá žitná 11,5° také nezklame. Líčíme na pivovarský guláš z hovězího krku ze stálého listu, který bývá učebnicový. V hotovkách ale figuruje hovězí krk na česneku s bramborovým knedlíkem a bílým zelí. Skvělá volba! Aspirace na hotovku léta. Maso luxusní, tmavá silná omáčka delikatesní, knedlící lahodní, zelíčko svěže osvěžující. Únětice umí! Odvážíme stylovou štíhlounkou lahvinku zlatavé Pivovice 40 %. S podepsaným vrchním destilatérem Ing. Eduardem Hniličkou (který si na inženýrský titul asi hodně, hodně potrpí, neboť jej hrdě má zakomponován přímo v podpisu). O horké pozdně letní sobotě 9. září Cyklohráčkem do Noutonic. Osádka D, leč vyšperkovaná zkušenou hrajslečnou Mgr. Á. Nelíčeně nadšeně líčí vyhrabávání dětských kostiček z 11.-13. století na archeologické brigádě. I prsten už našla. A mince. Gratulujeme! V Noutonicích obezřetně očicháváme pověstný strašidelný hřbitov. Spíše hřbitůvek. Zevnitř. Tátoš ostražitě hlídá venku. Hřbitůvek ovšem již ztratil podstatnou část svého neoddiskutovatelného genia loci. Dříve byl vršíček s kostelíčkem a hřbitůvkem na samém konci Noutonic. Nově na vršíček těsně navazuje výstavba nových domků a domů. Velmi těsně. Je se „strašáním“ konec? Byla by to škoda. Ve Velkých Přílepech projíždíme kolem hospody Špejchar. Dlouhá léta ji okázale fakujeme, neb nás znechucuje logo Krušovic. Kdysi, v dávnověku minulého tisíciletí, jsme tu usedávali relativně často. Sice prý točí i Únětice, leč veleodporná loga krušek odpuzují a odrazují stále spolehlivě. Nelze zastavit. Následně registrujeme změnu štítu veliké hospody na centrální přílepské křižovatce. Nově se instituce zove Nová hospůdka. Kozel, Radegast, tzv. plzeň. Není nejmenší důvod k návštěvě. Míříme k restu Na statku v Úholičkách. Ovšem taktéž nezastavujeme a sjíždíme dolů k vodě, na úholičskou Podmoráň. Pročpak? 1) Do otevíračky Na statku chybí 20 minut (To zde ale nevadí, obsloužili by nás jistě rádi. Jde o důvod čistě zástupný). 2) Od Přílep potkáváme na rozích a odbočkách hlídky dobrovolných hasičů. Mají asi nějakou soutěž či akci. Přičemž dobrovolná hasičárna, trůnící proti budově Na statku je obehnána páskami. Nechceme se plést a hlavně máme rádi svůj klid. 3) Na statku se nepohodli s únětickými a přestali brát úňky. Do Svijan či Perronu se nám dneska fakt nechce. Třetí důvod je naprosto zásadní. Cílem se stává kiosek Úholičky-Podmoráň. U přívozu. S únětickým. Zdravíme tradiční osádku, přičemž paní se rovnou ptá, zda jdeme opět do bůčku. Jasně, že jo! Návykový švestkový dip došel, čili BBQ se švestkami. Také mňamina. Hodnocení Mňamina (s velkým M) platí o celém pokrmu i o luxusně vychlazených (zde je to přitom zcela naprostou samozřejmostí) hořkých úňkách deset i dvanáct. Překvapeně salutujeme obrovité bílé lodi mířící na Prahu. Kolos. Monstrum. Připadá nám, že tak dlouhatánská štíhlá loď se na úzké Vltavě ocitla omylem (anebo časovou smyčkou, o které vždy neúspěšně přemýšlíme při každém shlédnutí sci-fi filmu Tajemná záře nad Pacifikem, v originále The Final Countdown). Moderní parník kolesový, přičemž dvě kolesa jsou umístěna na zádi. Čteme nápis Princesse Elbe II. Doma, v noře, pohoníme strejdu Googla, který rychle vyplivává, že se jedná o kabinovou loď MS Elbe Princesse II, dlouhou přes sto metrů. S překvapivě malým ponorem. Zájemci, mrkněte na https://paluba.eu/lide-plavba/luxusni-kabinovou-lodi-po-vltave-nove-az-pod-prehradu-slapy/. Nostalgicky se pro letošek loučíme s kioskem, který má premávat o víkendech cca do konce září. Pak až v aprílu či dokonce máji. Loučení to bylo předčasné. Počasí opravdu mile překvapuje a tudíž o svátku 28. září zneužíváme odpolední Cyklohráček, nejenom šotouši zvaný Pedofilní vláček. Labutí píseň pro rok 23? Vlakvedoucím jest p. T. Namísto cyklohráčkovské mašinky funí dlouhý tažný motorový vůz. Ale, jede se. Z Noutonic bicyklmo na úholičskou Podmoráň. Otevřeno ještě mají. Velkopansky kombinujeme uzený bok se šunkou. Obé z Davle. Boží. Boží tradičně též hořké úňky 12°. Náladu ještě pozvedává slogan firmy České mobilní toalety. Na mobilním hajzlíku trůní: „Vaše srač…, naše kačky“. Do vi! (Pokud nějaké bude). P.S. Třinácté slavnostní narážení únětického Vánočního speciálu (polotmavá 13°) plánováno jest na 17. 11.

Pivní trendy (BPH LX. + LXV.) aneb cool nebo vool (čti vůl)?: 27. června LP 2023 v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR proběhlo ustavující setkání neformálního Klubu přátel českého pivovarnictví. V čele stojí předseda zemědělského výboru sněmovny.  Z přijatého desatera: „Klub uznává výjimečnost české pivní kultury a podporuje záměr jejího zapsání na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Klub uznává pozitivní roli českých hospod a restaurací pro rozvoj regionů a budování komunit, zejména v malých obcích“ (https://www.psp.cz/sqw/hp.sqw?k=4712&z=17724). Na papíře (resp. monitoru) vypadá všechno velmi hezky, členům pětidemolice ovšem nelze věřit ani nos mezi očima, natož obhajobu českých zájmů … Česká pivní kultura si přitom záchranu i ochranu zaslouží! Je úspěchem, že Žatec a krajina žateckého chmele se (konečně) staly součástí světového dědictví UNESCO. Pro ČR je to sedmnáctý zápis na Seznam světového přírodního a kulturního dědictví. Zároveň jde o první chmelařskou krajinu na světě, která získala tento status. Žatcem by ochrana končit samozřejmě neměla. Pivní kultura patří do naší ústavy!

MMX (BPH LXXII.) + Třebáň (ZN 16.) + Všeradice (ZN 17.) + Kytín (ZN 51.) + Řevnice (ZN 60.) + Radotín (ZN 64.) + Srbsko (ZN 71.): 6. 9. od M Kačerov profláklou cyklostezkou na Zbraslav. K poslednímu Keltovi. Náš plán je hrdinský. Na závěr letní sezóny hodláme z grilu odvážně pohrdnout fantastickou krknou a konečně otestovat hovězí steak. Rib Eye steak. Letos jsme u Kelta vždycky hodovali pouze a jen na krkně. Ouha! Rib Eye steak (vysoký roštěnec) včera došel, k dispozici pouze Bal Tip (špička ořechu). Smiřujeme se s další krknou z českého domácího chovu plemene Duroc. Jak jinak, s míchanou přílohou. Brambůrka se smetánkou v kombinaci s grilovanou zeleninou. Smiřování je to lahodné. Vše superfamózní jako vždy a dneska ještě hodně smetánky na bramboře a v zelenince figuruje nejen půlka žampionu, nýbrž i miloučká červená cibulka. Superparáda. Což platí i vstupním tajdrdlíčkovi hruškovice z dubového sudu kořalkovny Žufánek na povzbuzení chuti i ducha a dražíčském ležáku Lipan. Který je U Kelta tradičněji lepší než pod komínem přímo v Dražíči. Posezení obřadně završeno na keltovské relaxační loučce u řeky. Jezevec se na pozdně letním slunci vyhřívá jako had (Obrazně. Hroch by byl přesnější). Předstírány jsou práce na břehu a stezce kolem vody. V tuto chvíli však nikdo nemaká, ani jinak nehlučí, takže božský klídek. Jezevec si dokonce začíná spontánně broukat: „Širaká strana maja radnája …“. Pohoda je bolestně přervána. Loučku zaplavuje invaze desítek školáčků. Na výpravě. Čekají na vlak a došli na limo a hranolky. Kruciž, parchanti mají přece 6. září zařezávat ve škole. S rukama za zády se třást před rákoskou. Jó, dříve bývaly krásné (a normální) časy … Výlet se zdařil. Přes mosty cyklolávkami kličkujeme do Chuchle. Elefant právě přijíždí. Hovorná sl. konduktérka si trpce stěžuje na management Českých drah. Dáváme kypře-sošné mandě za pravdu. Managementy rádi nemáme. Českých drah ani České pošty. Bez managerů by se žilo lépe! 12. 9. teploučko, čili Elefantem do Berouna. Berounskému Medvědovi zdálky letmo kyneme. Berounské nádraží těžce rozflákané jako po spojeneckém náletu. Na rekonstrukci samozřejmě nikdo nikde nedělá. Podél řeky na Srbsko (odpouštíme si dnes Srbecký lok, i když otevřeno v campu už mají), kolem Karlova Týna na Třebaň (kyselého Bobra ignorujeme léta, přičemž prapodivné zařízení stejně (ne)funguje až odpoledne) a Řevnice (tam nás to do pivovaru též přehnaně netáhne, zdaleka nejenom z důvodu zoufalé absence stínu na zahrádce, nějak nám opakovaně nesedl personál, pivka průměr a vše umocňují předražená jídla). Zkrátka cváláme jasným směrem na MMX. Pivotel MMX Lety u Dobřichovic (https://mmxpivo.com) inzeruje na aktuálním čepu MMX výčepní, MMX ležák, MMX Amber Ale a MMX Porter Irish Dry. Výčepní a ležák standard. Porter má nádhernou barvu, leč chuť je tragicky prázdná. Vodově jalová s hodně nepatrnými tóninkami kávy. Z hotovek rázně vdechujeme trhané vepřové s jalapenos a cheddarem, s hranolkami a česnekovým dipem. Porce obrovská. Hranolky jsou chutné hranole. Jalapenosky zapečené se sýrem tvoří krustu masa. Ichtilní móda trhaného je nám veleodporná. Trhané vypadá i (ne)chutná jako blitky. Což tady, Danke Bohu, zakrývá krusta. Jsme (u)spokojeni. Ani nedochází na plán B, kterým byla variace tismických párečků.

Litoměřice (ZN 37.) + Ctiněves (ZN 76.): 7. 10. výjezd bílou VW Týnou. Na sever. Porta Bohemica nás vítá. Pár minutek po jedenácté usedáme uvnitř litoměřického Biskupského pivovaru U sv. Štěpána (https://www.biskupskypivovar.cz), který se rychle zaplňuje. Jakýsi  čarodějnický slet. Kolega cíleně cílí na ptáčka s jasmínovou rýží. Maso vypadá světle, ale prý spokojenost notná. Jezevec zkušeně aperitivuje Jelínkovou hruškovicí a uždibuje předkrmové grilované kolínko na grilu. Kolínko slušné. Leč, proč je nevábná hořčice prasácky rozpatlaná v jedné mističce s ještě nevábnějším krenexem, jasné není. Avizované kozí rohy reprezentuje červený růžek polonahnilý. Zapíjíme Děkanem 11° a Štěpánem 12°. Děkan by potřeboval dochladit a vytočit. Štěpán v normě. Pouze registrujeme Svatováclavský speciál 15°. Styl Red Ale. Všechno ochutnávat opravdu nemusíme. Drtivou většinu obsluhy tvoří mladinké brigádnice a mladincí brigádníčci. Vyjukaní až hanba, přičemž ovšem přehnaný zájem o práci nejeví. Biskupský pivovárek navštěvujeme rádi, přiřemž však zásadně upřednostňujeme letní posezení venkovní. Vevnitř se dobře příliš necítíme. Následně proveden hloubkový průzkum Píšťanského jezera u Žernosek. Impozantní písník z 50.-60. let. S několika ostrovy. Panoramata nádherná. Úchvatné výhledy na Radobýl či Lovoš etc. Obhlížíme mírně snobskou marínu Labe s hotelem (kde jistý komik a bývalý tanečník RG má údajně péci palačinky a především, a to již neúdajně, nýbrž naprosto reálně, pochlastávat gin nejenom na hausbótu) a poté rozlehlý kemp Píšťany s pláží. S celoročním provozem, otevřeno 24 hodin denně. Navazujeme hovor se samotným p. správcem (Bývalý voják?) a dozvídáme se o jezeru info zajímavé. O propojení s Labem, potopených zbytcích pražského mostu anebo o předlouhé bílé lodici Princesse Elbe II., která se - plná ožralých Vepříků - na jezeře démonicky objevuje.  Dáváme na doporučení a navštěvujeme Park Inspiraci na protějším břehu. Součást betonárky CS Beton (https://www.csbeton.cz/cs/park_inspirace_velke_zernoseky). Kýčovitě uměle nakašírované, velmi brutálně industriální. Ale nakonec, proč ne. Ukázky zahradní architektury s reklamou na sortiment betonárky. Do Prahy se navracíme přes Vraňany. Nákuk na Farmu Hanč. Dvounožců tisíce. Nelze se ani prorvat do hal. Všude straší tuny dýní. Rychle pryč! Stovky lidí se rádoby radostně účastní samosběru brambor. Aby ušetřili? Kolik by jich museli odvést? Cesta sem zadarmo jistě není. Komicky působí pyšní samosběrači vystupující z vozů jako BMW, Volvo či draze vytuněných AMG Mercedesů za několik mega. Ve značkových holínkách za snobské tisíce. Že by se vraňanský samosběr čehokoli stal cool povinností? Kdo nesamosbírá, není woke Kavárník! Kdo nesamosbírá, nezachraňuje planetu! Farmář, který tímto hlavně ušetří, se musí za břicho popadat nad lidskou blbostí. Fakt nemá dno ani hranice.

Pivní snob (ZN 42.): Pivovar Strakonice 1649 odměňuje fachmany v rámci projektu Řemeslo se zlatým dnem i obsahem. Odměněni již byli lokální varhanář, výrobce paliček a nejnověji proslulý řemeslník v oblasti historických zbraní. Příklad příkladné akce pro pivovary, které by neměly bojovat s počasím ani woke pokrokářsky převychovávat zákazníky. Tleskáme!

Liptov VII. (ZN 56.): Gratulace slovenským bratřím & sestrám! Slovensko není progresívné! Šance na návrat k normálnosti a vlastní sebevědomé politice. Jak slastně úlevné! Naděje i pro nás? Vyjedou konečně rytíři z Blaníku? Proti anticivilizačním, vygumovaným, nemocným zombie pokrokářům nutno postavit pevnou hráz, širokou frontu normálních lidí. Z neliberální levice i neliberální pravice. Proto pravičák Václav K. velmi správně podpořil levicového Roberta F. (Viditelný MM glosuje: „Slovenská herečka a diplomatka Magda Vášáryová: Směr volili fašisté a vysloveně spodina. Bože, jak hluboko jsem klesla, měla ještě dodat“ (https://viditelny-macek.cz/public/kapitola.phtml?kapitola=141597). K nezaplacení byly pohledy na zklamaně protáhlé kavárenské čenichy samozvaných „majitelů jediné Pravdy“  z ČT, která tzv. nestranností opět „nezklamala“. Na oslavu vítězství normálnosti a zdravého rozumu otevíráme ze Slovače kdysi dávno dovalenou butylku hruškovice. Fajná! Tuze fajná! Williams hruškovica kosher (alc 52 %). Pravý slovenský destilát (pro dezoláty) od firmy Imperator. S kousíčkem hruštičky na dně. A dlouhým motouzem (který by možná stačil i k pověšení) přivázanou firemní visačkou. Echt borovička by byla stylovější, leč nevadí. Do vi! P.S. V Polsku volby sice dopadly, ovšem ze sestavení vlády se asi bude veselit Brusel. Poučení i pro nás. Nestačí volby vyhrát. Tož, nezavírat si žádné dveře ke spolupráci normálních lidí.

Pel-mel ze zrzavého světa (aneb pár pivních drbů a frků, které p.t. čtenářstvu možná unikly): V městysu Zlonice u Slaného je opravován starobylý pivovárek s tradicí zlonické černé třináctky. Všemu velí pivovarníci stojící za značkou Panaczech, která se vařila v garáži a poté v Měcholupech. Dolních. Panaczech plánuje s vařením ve Zlonicích začít od roku 2024. Na 188. mnichovském Oktoberfestu drahota přiblížila cenu tupláku k EUR 15. Loni globální megachlastačku navštívilo 5,7 millionu nadrženců, kteří vylemtali 5,6 milionů tupláků. Nad módním pojetím festivalu se do ruda rozohnil Luitpold Rupprecht Heinrich. Odhalené kozy v levných krojích z Číny mě uráží, říká bavorský princ. Mnozí v posledních letech Oktoberfest zaměňují s karnevalem plným laciných (pseudo)krojů z umělotiny. „Princ to považuje za urážku kultury a tradic“ (https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/princ-heinrich-oktoberfest-kroj-dirndl-levne-saty-moda-prsa.A230920_083049_lidicky_sub). Průměrná cena půllitru čepované dvanáctky činila v ČR v červenci 2023 CZK 54, resp. v Praze CZK 64,30. Zlodějské zdražování odstartované od října Prazdrojem v kombinaci s pětidemoličním nárůstem sazby DPH z 10 na 21 procent v celé gastronomii od ledna 2024 má zdražit půllitr čepované dvanáctky v průměru o CZK 6. U Pinkasů potřinácté proběhla Pinkasova noční můra. Úkolem je načepovat nejrychleji deset půllitrů pivka a vyběhnout s nimi 41 schodů. Vítězný Polák J. Maliszewski měl vše zvládnout za minutu třicet tři. Dej Bůh štěstí, pane starý! P.S. Finální nekorektní džouk: Z nejmenovaného moravského (brněnského?) pivovaru poslali do Prahy na ústřední hygienickou stanici vzorky piva na testy kvality, zdravotní nezávadnosti a obsahu škodlivin. Za dva týdny na Moravu dorazil rozbor s rezultátem: „Vaše kobyla je zcela zdravá“. Oldo Hlaváček (z pradávné súťaže Vtipnější vyhrává) by zahlaholil: „100 bodou, tuša, prémia!“. Brňáci patří do Brna! Do Prahy ne!