ZN 61 + Bubeneč

Zrzavé novosti aneb staronové aktualizace a  Jezevcovy pivně-kulinářské drby

(No. 61., z 30. září LP 2020, bez Liptova, zato jako poseroučkové s hadry na hubě)

Pivní moudrost a recept: „Kdo bude míchat do piva vodu, bude utopen v sudu, nebo trychtýřem bude lito do něj tak dlouho pivo, dokud nezemře“ (Chammurapiho zákoník). „Prvnímu doušku piva se nic na světě nevyrovná“ (J. Steinbeck). Nepivní, ale moc pěkná je hláška ze srpnového vydání Trnky Brnky: „Když se udí klobásky, tečou mi sliny. Nedovedu si představit, co to dělá s veganem, když se seče tráva!“. Buřty na pivu v BPH, resp. ZN již figurovaly. Samozřejmě. A opakovaně. Dnes zkusíme pivní špekáčky z pekáčku. Ingredience: 4 echt špekáčky podélně rozříznuté, 1 žlutá cibule, 2 šalotky, 2 červené cibule, 2 stroužky česneku, lžička uzené papriky, 4 plátky anglické slaniny, 1 chilli paprička pokrájená na kolečka, lžička echt dijonské hořčice, 150 g konzervovaných rajčat v plechu, 200 ml tmavého piva (třebas Albrecht 12 % Kateřina). Technologie: Cibuli nakrájíme na klínky. Špekáčky potřeme hořčicí a vyložíme směsí cibule. Do každého špekáčku přidáme plátek česneku. Každou polovinu špekáčku posypeme nakrájenou anglickou slaninou a naskládáme těsně vedle sebe do pekáčku. Rajčata pokrájená na kousky smícháme s pivkem a směsí řádně zalijeme špekáčky. Pokryjeme kolečky chilli papričky. Pečeme v troubě pod pokličkou anebo alobalem na 180ºC cca 10 minut a poté ještě stejnou dobu odkryté. Alternativně prubneme špekáčky na pivu podle Kluků v akci. Připravíme si: 4 špekáčky, 1 lžíci sádla, 2 cibule, 6 stroužků česneku, 2 kapie, 100 g čerstvého bílého zelí, 4 menší brambory vařené ve slupce, 1 chilli papričku, 2 lžíce cukru, 100 g rajského protlaku, 20 g cherry rajčátek, hrst petrželky a 300 ml černého piva. Postup: Špekáčky podélně rozkrojíme a svrchu je nařežeme do mřížky. Zeleninu nakrájíme na větší kousky, cibuli na klínky, česnek na plátky, kapii a zelí na kostky, brambory na kolečka. Na sádle opečeme nejprve špekáčky, vyjmeme je a ve výpeku opečeme zeleninu a zasypeme cukrem. Když se cukr rozpustí, vmícháme rajský protlak, osmažíme, podlijeme pivem, vložíme zpět špekáčky, zaklopíme a dusíme 5 minut. Ve finále dochutíme solí a pepřem, přidáme na půlky nakrájená cherry rajčátka a sekanou petrželku. Třetím tipem jest pivní uzené s křenovkou podle 10XXL Haliny. Potřebujeme: 750 g uzeného z kýty, 1 cibuli, 2 stroužky česneku, 16 hřebíčků, 100 ml černého piva, 1 lžičku octa. Na omáčku: 300 ml plnotučného mléka, 150 ml sladké smetany, 20 g hladké mouky, 2 vrchovaté lžíce strouhaného českého křenu (nebo 4 lžíce křenu naloženého), 1 lžičku másla, sůl. Jak na dílo? Uzené omyjeme v horké vodě, osušíme a zapícháme do něj se všech stran hřebíčky. Převážeme provázkem, aby se při vaření nerozpadlo a dáme do pomalého hrnce nastaveného na režim High. Maso pokropíme octem a přelijeme pivem. Do hrnce přidáme rozkrojenou neloupanou cibuli a stroužky česneku. Necháme dusit dvě a půl hodiny. Rozvážeme a opatrně nakrájíme. Na omáčku ve smetaně rozkvedláme mouku. Oloupaný křen nastrouháme najemno. Mléko přivedeme k varu a za stálého míchání do něj přilijeme smetanu s moukou. Provařujeme na mírném plameni 15 minut. Zhoustlou omáčku osolíme. Přidáme křen, promícháme a zahříváme těsně pod bodem varu dvě minutky. Do chladnoucí omáčky rozpustíme lžičku másla, aby se neudělal škraloup. A příloha? Tradiční knedlíci houskoví. Guláše není nikdy dost, takže posledním receptíkem je návod na letňanský hovězí na černém pivu s vídeňskou cibulkou. Suroviny: 1 kg hovězí kližky, 100 g sádla, 1 kg cibule, 2 lžíce rajského protlaku, 2 lžíce mleté sladké papriky, 50 g česneku, ½ l černého piva, ½ l vývaru (přinejhorším vody), sůl, pepř, majoránka, kmín, 2 lžíce hladké mouky, 2 lžíce sádla či oleje plus 1 cibule. Cibuli pokrájíme na kostičky a na sádle orestujeme dozlatova. Přidáme na kostky nakrájenou kližku, osolíme a necháme maso zatáhnout ze všech stran. Přidáme protlak, koření, drcený česnek. Vše osmahneme a následně zalijeme větší částí piva. Pivo necháme přejít varem a podle potřeby maso ještě podlijeme vývarem. Při vaření průběžně podléváme zbylým pivem, aby se maso nepřichytlo. Pod pokličkou zvolna dusíme tři až čtyři hodiny. Jakmile je maso dostatečně měkké, adekvátně dochutíme. Mezi tím připravíme vídeňskou cibulku. Cibuli pokrájíme na kolečka, obalíme v hladké mouce a poté pomalu osmažíme dozlatova. Gulášek podáváme s vídeňskou cibulkou a houskovým knedlíkem či chlebem.

Chýně (BPH III.) + Řeporyje (ZN 51.): Cyklohráček (v drážním žargonu pedofilní vláček) 8. 8. mazácky funí s vlakvedoucím Karlem a hrajvedoucí Ájou. Ze Zličína šlapeme na Chýni, kde se před otevíračkou u Strahovského rybníka hltáme vitamíny ze slunce. V Pivovarském dvoře snad funkční vnitřek i zahrádka s pivy Falkenštejn z Krásné Lípy. My ale vždy míříme do Pivovarské krčmy (www.pivovarska-krcma.cz). Úřaduje sám p. chief RK plus nejlepší kuchařinka, dneska frajersky s bílou učňovskou lodičkou. Kyneme obří piraně a labužnicky bagrujeme krůtí nudličky (= řádné kusy) s fazolkami zapečené syrcem. Místo kroket žádáme brambor vařený m.m. Spokojenost tradiční i řeporyjským pivkem. Světlá desina obligátně nakyslá, osvěžující, veselá, pitelná. Dvanda Ale čerstvá, svěží, citrusová přijatelně. Dvandu polotmavou vynecháváme. V krčme usedáme opět 20. 8., kdy tentokráte startujeme z metra Petřiny. Bicyklujeme na Chýni se Šedým vlkem. V krčmě dnes dámská sestava. Řeporyjská pivka jako minule. Obědujeme vepřovými kostkami v leču s rýží, Šedivák chrlí ódy na zelný list naplněným mletým i nad bramborami. Piraňa odmítá pózovat v akváriu. Mrcha! Ale i na ni od 1. září dojde! Pohybuje se v restauraci a nekonzumuje. Tudíž musí mít roušku! (P.S. Naštěstí pan premiér nejbizarnější rouškové orgie zatrhl. Prozatím). Při odjezdu na tabuli u silnice registrujeme nabídku moku Mlynář 12º. Z Davidova mlýna odkudsi z předalekých hvozdů moravských. Asi bude v petkách, obdobně jako další pivka řeporyjská.

Harrachov (BPH V.) + Příchovice (ZN 52.) + Volt (ZN 60.): 20. září ranní houbařská expedice do Jizerek. Vcelku úspěšná (cca dva košíky za dvě hodinky), leč prý pouze paběrky. O pár dnů dříve to byl jinačí masakr. Parkujeme kolem sedmé Na Královce. A před jedenáctou již usedáme na zahrádce Prezidentské chaty. Vedle Kozla a tzv. plzně nabízí regionální pivko - vrchlabskou desinu Hendrych. Kolega startuje Drdovou tlačenkou, Jezevec filátkem ze pstruha na salátu z brambor a květáku s omáčkou ze zelených jablek. Zajímavé, stylové a jedlé. Ale hladové. Tudíž následuje pečený bůček s hořčicí a křenem. Bůček slušný, hořčice dijonská. Krenex ani ichtilní lupení nepotřebujeme. Prezidentská chata se aktuálně dá.

Vzpomínky na Plzeň (BPH VIII.): Prazdroj připravil společně s likérkou L´Or special drinks z Prádla limitovanou edici pivní pálenky. Využito bylo pivo z programu Volba sládků, které se nepodařilo prodat díky koronastopce. Pivní pálenky vzniklo 100 l a je k dostání výhradně v dárkové prodejně v plzeňském pivovaru. Má zaujmout chlebovou vůní a chutí pivní pěny.

Kersko (BPH IX.) + Poděbrady (ZN 35.): 5. srpence Elefantem do nádherně slovanských lesoparkových Milovic. Úlevně nasát ruskou atmosféru a závistivě se pokochat velkorysými prostory. Zahájení jasně U Jelínků. Nymburská jedenáctka jako vždy, krkna upečená na žampionech plus decentně opečený brambor nadprůměrní. Šedý vlk mění nové zuby za staré. Obluhující klučík pomalejší, ale neva … Tady se nespěchá (aneb Moskva i báťuška car jsou daleko a vodečky dostatek). Na plac samozřejmě dohlíží rázná pí. šéfová (přezdíváme jí Irina Michailjovna). Pokračujeme tradiční krasojízdou směr čelákovická Jiřina přes monumentální šotolinu od Benátecké Vrutice ke Staré Lysé. Letos široké obzory i širokou slovanskou duši rušivě kazí vyšší kukuřice. Zlatavá panoramata nalézáme až před Dvorci. Modernizace trati z Lysé na Jiřinu jest brutálně bestiální. Vykácené plochy jako po pádu meteoritu, haldy šterku, všude náklaďáky (aneb Tatra nezná bratra). Nejhnusnější je to okolo sv. Václava. Tož 9. září na vyjížďce se Šedým vlkem míříme na Káraný a Čelákovice novou trasou přes Sojovice. Abychom nemuseli kolem Václava. Šlapeme ze Staré Lysé a Milovic. Se startem U Jelínků. Kromě světlé a tmavé nymburské jedenáctky teče speciál k 125. založení pivovaru. Světlý 12,5º nefiltr chmelený Rubínem a Bohemií. Jedenáctka i speciál skvěle ošetření, a především nádherně vychlazení. My holt rádi pivko studené (nikoli teplé chca…). Obsluhuje chlapík podobný bývalému fotbalistovi PH. Šedivák chválí rajskou s domácím knedlíkem tmavším a pevnější konzistence (asi žitná mouka), Jezevec nemá podstatnějších výhrad k hovězím nudličkám na víně s rýží. Ruské Milovice máme rádi a vždycky si tu odfrkneme (pražská roušková idiocie je jiná planeta). Srpence 12. výšlap z Kolína do Nymburka. Lužní lesy letos nadmíru chundelaté, pořád zelené a přibylo mokřin. Bistro Na soutoku (s Cidlinou) otevírá až od 14, takže operativně měníme místo srazu s kolínským Čahounem. Slézáme se (i s jeho rozrůstající se milou rodinkou) v Poděbradském pivovárku. K dispozici Poděbradský zdroj 11º, 12º, 14º černý, 12º pšeničný a 12º Ale. Vodová dvanáctka kácovsky kyselá. Nedobrá. Jedenáctka = bledničková bledule. Zdroj se vařil (a možná furtovně vaří) v nevyzpytatelném Kácově. Pivka slabý podprůměr, sládkův guláš dtto. Poděbradský pivovar je těžce mdlý. S personálem těžce neprofesionálním. Prostorově výrazný kolega dodává reference, že na nenáročný předkrm tu s Myšákem čekali - přes opakované urgence - plnou hodinu. Nicméně jednou za rok přežít lze. Především proto, že z Kolína až do Litoměřic (a to je panečku, hafo desítek verst) při vodě nic obstojného prostě a jednoduše není. To mluvíme o Labi. K tomu přidejme, že z Prahy do Mělníka není při vodě nic použitelného ani po Vltavě. Kdysi situaci s vypětím sil zachraňovalo Bistro u Matýska v zahradě domku v dědině Dědibaby. Dříve s Dudáky, posléze s Regentem. 25. srpna vyrážíme z Vraňan na Lužec (nová lávka pro bicyklisty a chodce nahrazuje přívoz od 30. 9., kdy se pro veřejnost údajně uzavírá přechod po lávce cca dva kiláky za Lužcem) a přes Dědibaby na Veltrusy, Kralupy, Libčice a Řež. Z Matýska zbylo pár omšelých cedulí. Skončilo. Definitivně? Po trase není lautr nic. I kdybychom brali pivně cokoli (jako, že nebereme) do pozdního odpoledne máme peška. Až k večeru pár umolousaných a tuze nelákavých knajp možná otevírá. Přes den nula nula nic.

Medvěd, Krakonoš a Štěpán (BPH X.): Pivovarský klub Křižíkova 17° (https://www.pivovarskyklub.com) v půli srpna členům bývalého Pivoklubu smutně sděluje, že  snahy o zachování Pivovarského klubu postoupením provozu novému majiteli ztroskotaly. A p. Dočkal dodává, že jde zřejmě o jeden z posledních mailů, rozesílaný na zavedený adresář. Nabízí možnost registrace v adresáři novém, ve kterém budou rozesílány pozvánky již pouze na seance hudební. Především tělesa Zpívovar Swing Band. Panu Dočkalovi náleží obří poděkování za všechno, co (nejen) v Karlíně vykonal. Škoda. Pan Dočkal, a celý Pivovarský klub, opravdu významným dílem přispěli k rozkvětu kultury dobrého a kvalitního piva v jeho plné stylové pestrosti a k jeho vstupu do nejvyšších pater české gastronomie. Dej Bůh štěstí!

Dětenice a Český Ráj (BPH XI.) + Rohozec (ZN 19.) + Neumann (ZN 19.) + Mostecký Kahan (ZN 28.) + Malá Skála (ZN 41.): Hruboskalský Hotel Štekl (https://www.hotel-stekl.cz) po koronakrizi úspěšně pokračuje ve vyhánění potenciálních hostů restaurace. Tato šteklovské obtěžuje. Proč jí tedy provozují? Jako v uplynulých letech otevírá až večer. Což již nepřekvapuje. Nepřekvapí ani další napružení cen. Část dietního pidikuřátka za čtyřistapade anebo několik kousíčků stejku za pětsetpadepět a podobné výtvory jsou předražené už natolik, že se ve snobském ohledu stávají cool (čti vůl). K najedení je potřeba přitom porcí minimálně dvou. Nechybí ovšem hafo úplně zbytečných serepetiček typu dipů a omáček (v miniaturním množsví) či cherry rajčátek (v počtu jednoho až dvou) a jakéhosi lupení a debilní slámy. Masa a poživatelné přílohy moc nebývá. Ne, že by vařit neuměli, ovšem podlehli iluzi, že jsou hogo fogo. BPH škodolibě (ne)doporučuje návštěvu těm, kteří chtějí zbytečně vyhodit nemalý peníz. Neznáme podnik, kde poměr cena/výkon je horší nežli právě tady. A vlastně ani neznáme podnik, kde by zdražovali až tak nemravně. Přitom Štekla sledujeme dlouhá léta. Zdražili a zdražují všude, ale tohle je unikát. Se zvyšováním cen totiž ještě zmenšují porce a kvalita neroste. Namátkou vzpomínáme tuze neradi na rozblemcaný kousínek starého candáta. Bez přehánění hnus a humus za několik stovek. S čekací dobou kolem hodiny, ač jsme jediní hosté … O nevytočeném, smrdícím a zatuchlém pivu raději pomlčíme. Bývá spíše pravidlem. Prostorově výrazný kolega do Štekla - z čiré nostalgie - letos opět jezdívá opakovaně. Kvůli známé obsluze (pí. I. plus sl. L.). Protekčně dostává stavu určenou ubytovaným. Také nemálo předraženou. Třebas obyčejný guláš skoro za tři kila. Vlastně není úplně obyčejný, jeho neobyčejnost totiž tkví v tom, že je rádobykulinářsky připraven z nevhodného masa. Nikoli z kližky. Tudíž maso totálně bez chuti, jako drť a nechutně leze do zubů. P.S. Na šteklovský gulášek si vzpomínáme při čtení nehorázně nekorektního džouku ze zářijových Trnek brnek: Pán v restauraci se ptá, proč se guláš jmenuje arabský? Čísník mu vysvětluje: „Protože ten pes se jmenoval Sultán!“. Jezevec šteklovské v ničemnosti podporovat nehodlá. Maximálně jedno chemické rohozecké u jejich stánku, který přitom utrží víc nežli celá slavná restaurace.

Stará Praha (BPH XIX.) + Žižkov (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII.) + Praha (nejen) pivní (ZN 28.): Odbory se opravdu „rozumně“ zbavily vlastní budovy (Bude-li  ambiciózní šéfík odborů zvolen prezidentem, prodá obratem Pražský hrad a bude se tvářit, jak všechny napálil?). Z bývalého penzijňáku a poté centrály ČMKOS je již nějakou dobu palác Radost. Radosti z toho ovšem moc není. K budově náleží parčík u stadionu Viktorky (přesněji u jeho torza brutálně obklíčeného šílenými výplody šílených developerů, kdy Viktorka samotná musí hrát na Střížkově). Po novu Park Radost, kde se letos objevilo obludné dřevěné nízké podium, které naprosto neuvěřitelně zasahuje až přes polovinu úzkého chodníku. Chodníku velmi frekventovaného. Včetně dřevěné bedničky právě uprostřed chodníku. Kdo tohle mohl povolit? Pirátská smažka v rauši? Přibyla cedule ostře varující, že prostor je monitorován a že do celého areálu parku je přísný zákaz vstupu se psy pod pokutou CZK 5 000 (Stejnou výší je pokutováno krmení ptactva). Babička s pejskem v parčíku vadí a mastně se pod pokutou prohne. Proč? Přece aby ani v nejmenším nerušila tlupu bezdomoveckých feťáků nejnižší sorty (Zle agresivních a páchnoucích na sto honů. Bacha na jehly a stříkačky! O střepech nemluvě). Tito permanentně okupují nejen lavičky (včetně tramvajové zastávky, kterou denně využívají tisíce lidí), nýbrž i právě ono podium, kde se hezky zabydleli. Slouží jim jako denní i noční noclehárna. Neuvěřitelné je, že opravdu o bezďáckou noclehárnu jde! Cedulky totiž zvou k poležení pod slogany „Poležení je Radost!“. Na dosah ruky od chodníku na pódiu polehávají nemakačenkové s taškami, krabicemi, pytli. A kdepak vykonávají potřebu malou i velkou? Samozřejmě přímo tady. Nádherný výsledek revitalizace parku. Děs a běs. Jde snad o součást zářijové akce žižkovské radnice s názvem „Poznej své sousedy“? Čím více a blíže takovéto (nedobrovolně) poznáváme, tím jsme si stále více jisti, že nás opravdu neobohacují.

Pivní toulky Žižkovem (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII. etc.) aneb co starého (každá změna je k horšímu) doma U sadu: Na žižkaperku, na škroupáku, zkrátka doma U sadu (https://www.usadu.cz) v srpnu bez podstatnějších změn. Danke bohu! Září je o něčem jiném … Včetně redukce personálu. A bude hůř! Registrujeme prázdninovou novinku. Řadu  variant piknikových košů. Některé jsou fakt vtipné. Zářijová Volba sládků - rafinově vychlemtaná již poslední týden srpnový – přináší Edvojku od Mastera. Evropa 2 má být narozeninový speciál rozhlasové stanice. Světlý nefiltr ležák 12º. Na světlé je tmavší. Nijak překvapivé, fádní. Mimo nás. Stejně jako Mareš s Hezuckým a celá Evropa 2. Sadovští pějí novou hymnu. Před koronokarizí se kolovrátkově hrál (přičemž loajální personál ukázněně sborově notoval) neskutečně vlezlý hit skupiny Mirai: „Když nemůžeš, přidej víc … Slovo nejde neexistuje!“ (https://www.youtube.com/watch?v=SqJ8amSQPUg). S koncem (velkých) prázdnin sadovský étér opanovala ještě vlezlejší skladba prý tzv. rapera Kapitána Demo: „Řekni mámě, ať ti koupí béntlýýý“ (psáno Bentley - p.t. zájemci slyšte ukázku na https://kapitandemo.cz/rekni-mame-at-ti-koupi-bentley). Těžce závisle na tomto songu ujíždí výčepák D. i navrátivší se borec ostravski Renda. Který coby znalec jistě ocení i sice starší, nicméně stále pozoruhodné, dětské blbnutí holčičího uskupení LuŠtěLa (= tuzemských Tatu), stojící za připomenutí na https://www.youtube.com/watch?v=AHm5fndM8DQ. Pozor, pouze pro otrlé! Otrlí musíme být všichni. V září opět přituhuje. Naprosto očekávaně. Druhá vlna COVIDu prostě musí být! Semafory, vyhlášky, každý den je to jinak. Povinné roušky i na hajzlíku! Opět okénko (zatím pouze noční) a fungující rozvozy. Ovšem Damoklův meč dalšího zkrácení otevírací doby či úplné stopky visí nad obzorem nebezpečně blízko. Pár dnů od 10. září U sadu ve znamení posvícenských dobrot, s údy kačiček na několikero způsobů. A s bůůůčákem nahrazujícím burčák, aby bylo vyhověno všem směrnicím a regulím. Na Jiřáku zuří parodie na vinobraní. Kavárenští snobové místo krabičáků rádobyznalecky hodnotí tzv. burčáky. Letos jich ovšem nebylo mnoho. Hurrá! Namísto Vaňka 1988 teče U sadu Vaněk Summer Ale. Původ je opět P.T. (přísně tajný). Koncem září prodlouženě-víkendová nabídka Svatováclavských dobrot. Silný kačení vývar s knedlíčky a nudlemi, káča na medu (plus červené zelí s jablky, knedlící špekoví a chlupatí), staročeská bašta (vepřová pečeně, uzená krkovice, klobása, knedlící špekoví, bramboráčky, dušené bílé zelí se slaninou) a grilovaný stejk z karéčka s brusinkami, hruškou a vínem v poněkud překvapivé kombinaci se svatováclavskou nádivkou s bylinkami a slaninou. A bezlepkový dortík Den a noc (smetanovo-čokoládový, ala sacher, ovšem bez marmelády, která je na sacheru tím nejlepším). K tomu doporučován lobkowiczský Sváteční ležák sv. Václava. Nasládlý. Úspěch jistý má. Relativně netrpělivě očekáváná říjnová Volba sládků v podobě nefiltrované plzně do uzávěrky tohoto dílu ZN nedorazila ani do sklepa.

Pivní kuchaření a kapsaicin (BPH XXIV.) + velká kapsaicinová hitparáda (ZN 50.): Koncem července U sadu okoštovány malí utopenci-špekoni s Morugou. Vymazlení, osvěžující, skvělí. A pálí nekompromisně brutálně. Samotní špekoni, nikoli nálev. V naší hitparádě by buřtík bral 9 bodů. Leč šlo o pouhý košt, tudíž nehodnotíme (zatím). Zakoupena lízátka plus karamelky s Morugou. Dodává, produkuje i pěstuje J. Kosina z Nové Paky (https://www.seminka-chilli.cz/kontakt-chilli-papricky-nova-paka). Vše na žižkapek dovalil druhý nejvyšší od Sadu. Cuc na špejli s Morugou (třtinový cukr, včelí med, glukózový sirup, citronová šťáva a koření Trinidatd Scorpion Moruga) bude používán při náznazích bolesti v krku namísto cucu červeného Neoanginu. Též neutralizuje afty a působí anticovidově. Pálí přitom přiměřeně. U sadu jsou inkriminovaná pálivá lízátka prodávána coby popůlnoční ochránce před koronou. Coby doplněk k lidové radě: „Vzhledem k tomu, že ten zákeřný virus během dne řádí na školách od 2. stupně výš a od půlnoci útočí v barech a hospodách, bylo by na místě během dne učit děti v barech a hospodách a v noci chodit chlastat do škol“. Od firmy p. Kosiny ihned objednán balík pálivostí. Doráží bleskurychle. Vzorky koření, pálivých čokolád, sušené extrémní papričky, a především nevídaní špekoni, které opatrně ukládáme do sklepa. Testování odkládáme na dobu, kdy nebude teplo. Příjemným překvapením byla ochotná i fundovaná chillidáma u stánku s pálivostmi na Jiřáku 4. září při latinskoamerickém festivalu. Nabízela pestře lákavý sortiment brněnské firmy World of Chilli. Odnesena omáčka Aji Lemon, prý opravdu s citrónovou příchutí. Těšíme se na otevření. Z přebohaté nabídky natrhaných papriček lacino zakoupeno několik barevně exotických vzorků, které byly vzápětí degustovány U sadu. Zaujaly např. oranžové kulaté (Aji Charapita?) anebo čokoládová Naga.

Pražské cyklopivní trasy (BPH XXX.) + Hostivar H¹ (ZN 18.) + Hostivar H² (ZN 51.) + Spojovna (ZN 51.) + Jince (ZN 24.) + Liboc (ZN 24.) + Prosek (ZN 25.) + Malešice (ZN 28.) + LP (ZN 32.) + Kolčavka (ZN 35.) + Uhříněves (ZN 45.) + Kbely (ZN 55.) + Počerňák (ZN 60.): Na 2. srpence naplánován další výlet Cyklohráčkem. Olověné mraky od rozbřesku plus varování před buřinami na odpoledne rozhodují o zbabělé změně trasy. Ze žižkaperku na Hostivař a Počernice Dolní. U Sadu startujeme lahvičkou nabuzujícího Kriegu. V Hostivaru - přesněji na H² (https://www.pivovar-hostivar.cz/dnesni-menu-h2) - klopíme světlou jedenáctku a polotmavou dvanáctku. Obě ucházející (dvanda lepší, aj keď polotmavá nemusíme a dostáváme ji omylem) a šlape se na ně vcelku fajn. Mladý výčepák pohotový a příjemný. Neusedáme, neboť venku netrpělivě řechtá tátoš Author. Nechceme bicykl zamykat a komplikovaně odstrojovat. Zahrádka je po ránu totiž ještě uzatvorená. 19. 8. se Šedým vlkem vystupujeme na hornopočernickém nádraží s cílem řádně otestovat Pivovar Počerňák (https://pivovarpocernak.cz). Hornopočernická piva nám snad sedla, s pokrmy jde o premiéru. Vcházíme v pravé poledne a je nával. Takže na pivka trochu čekáme, ale sympatická obsluha se fakt snaží. K mání Počerňák 10º, Počerňák 11º a Ale Počernák 13º. Jedenáctka poctivá. I když krapet bledší. Desina vhodná na doplnění tekutin, a ještě více bledá. Obě pivka pitelná a hlavně necitrusová. Už máme citrusovosti i Citry dost. Registrujeme i volbu sládků v podobě bouřlivě hořkého Radegastu. U sadu chyběl? (Anebo jsme jej propásli, když jsme absentovali na Tour de Putyk). Z polední nabídky zvažujeme fortelnou kačenu. Nakonec vítězí pokrm lehčí a sportovnější - masové koule v rajské. Výborní knedlíci domácí, vymazlená nekyselá ani nepřeperníkovaná rajská, slušné gule (pravděpodobně včetně červené koniny). Potěší i ceny. Z Počernic Horních šlapeme na Dolní, přes rybník Elišku, háj Xaverovský a Klánovický a přes Újezd na Běchovice, které jsou opravdu dlouhé jako Běchovice. Asi poslední letošní zastávka v Počerňáku uskutečněna před obědem 3. 9. Rychlopalný malý ležák Počerňák 11º nezklamal. Ještě šenkují Ale 13º a je škrtnutá desítka Rozmarné léto. Rozmarné léto skončilo nejenom v Počernicích. Čeká nás nejistý poseroučkový podzim. Nejen podzim.

Únětice (BPH LVIII. + LXVIII.) + Bubeneč: 1. srpna Cyklohráček sviští v téměř nejsilnější A sestavě. Včetně vlakvedoucího Tomáše, hrajvedoucí Ájy a baculky hrajslečny V., od které dostáváme pražskou cyklomapu datovanou 2020 (Fungl novou, při jízdě minulé byla k mání mapka 2018. Děkujeme). Cyklohráček od půli července jezdí s minibarem v cyklovoze. S barmankou či ojediněle barmanem. Nabízí také Budvar výčepní v plechu (alc 4 %, 20 IBU, 9 EBC). Máme rádi ČD a Cyklohráček tuplovaně. Výlez v Tuchoměřících a cykloprojížďkou v poklídku míříme do veleúpravných Úholiček. Připomínají nám útulné vsi jihočeské. A kam jinam, nežli na venkovní posez na rynku u restu Na statku (https://www.nastatku.com/). Obsluha tradičně bez-vad-ná. Úňky dvanda mají trošinku pachuť, asi končí sud. Tudíž si do rypáku lijeme Úňky osmu cyklistickou. Dá se, leč brzy začíná šibalsky vystrkovat růžky citrusová nakyslost. Nabídka jídel báječná, včetně grilovaných chobotniček. Rozhodujeme se pro pstruha v anglické slanince, na grilovaném lilku a s kaší fešácky zapečenou s cheddarem. Umělecké dílo. Zážitková gastronomie. Krutopřísně hodnotíme za jedna minus (pro nás mohla být rybka vypečenější, máme rádi hodně, ale opravdu fakt hodně propečenou). I tak odjížíme natěšeni na další brzký nákuk. Slánský Antoš a úholičský Statek nikdy nezklamaly. 6. 8. šlapeme z Petřin Šárkou na Kopaninu a přes Juliánu do Horoměric, odkud žíznivě sjíždíme k Únětickému pivovaru (www.unetickypivovar.cz). Chilli con carne s jasmínovou rýží z denní nabídky jedlé, ovšem s porcí se nepředali. Přitom nutno přikořenit z pohotovostní chilli kořenky Carolinou Reaper. Tláča-mozaika na doražení vynikající. Tečou úňky - aneb dle PR sloganu pivko s ověřenými blahodárnými účinky (jak pro koho) - 10º nefiltr (alc 4,1 %), 10,7º filtr (alc 4,3 %), 12º nefiltr (alc 5,1 %) plus polotmavá 13º a cyklo 8º. Desina lepší nadprůměr (za p. Černohorského to ovšem bývala mana jinačí), dvanda ucházejícná. Úňky aktuálně točí i penzion s restem U zámečku u roztockého nádraží. Tamo se měnila jména i majitelé (včetně zpěváka Sodomy) často. A nikdy to tam za moc nestálo. Cyklohráčkem 9. 8. frčíme do Středokluk. Pod velením vlakvedoucího Karla a hrajvedoucí Ájy. Cyklohráček je jeden z málo spojů, který od rána z hlaváku startuje načas. Je to starý dobrý motoráček. Vlaky na elektřinu mají peška a nabírají zpoždění plné tři hodiny. Ráno potrhlý Regiojet strhává u hlaváku vedení, a zablokovává koleje. Nemáme rádi soukromé dopravce! Vivat ČD! A ani se nemůžeme smát trapnému džouku, kdy po sérii prázdninových nehod na dráze kdosi v názvu Národní dopravce zaměnil ve druhém slově písmeno d za literu p … (Za připomenutí stojí i veršovaná kampaň ČD, lákájící tuzemce k domácí dovolené. Třebas: „Místo Bora Bora, zlákala mě Kutná Hora“. Moc pěkný byl slogan: „Na co trpět u moře? Můžeš umřít v Táboře“. Přidal se i bechyňský rodák M. Kalousek, který zatweetoval: „Chceš se zbavit svojí tchýně? Vem ji s sebou do Bechyně. V Bechyni ti zmizí, snáze nežli v zemi cizí“). Těsně před jedenáctou usedáme v Úholičkách Na statku. Kdopak to obsluhuje? Hned se poznáváme a dáváme k dobru staré historky. Kdysi slečna, dávno již paní Radka. Obsluhovala kdysi mile naši eskadru, tehdy ještě relativně při síle (Jeden z kmenový členů MK je léta v pánu a další - maskot a doaynen VN - se v realitě už neorientuje ani nepohybuje. A dva největší obdivovatelé Radky - PA a ON - se dědkovsky belhají po endoprotézách. Ztráty chrupu u PB či JS nepočítáme. Šetrný PB si přitom nikdy nepořídil ani náhradu. Stáří není pro sraby!). Kdypak to bylo? V bohatýrském dávnověku divokých devadesátek. Kde? Přece na Maxe. V Tichém údolí, v roztocké Maxmiliánce, která tragicky skončila Silvestrem 2001. Pak tam chvíli řádili šílení pošuci a výsledek? Běžte se na ruiny podívat! Kouzlo soukromého vlastnictví! Z trosek Maxy jsme přesídlili do vedlejší koliby, než ji brzy nato východní mafie zgruntu vypálila. Takže přesun pravidelných seancí do Dejvic (Podloubí, Budvarka), resp. na Malou Stranu (Hroch) a pak již k nám, na žižkaperk (Hrom do Police, Království, samotka U Vyndanejch, resp. U bejvalejch vyndanejch, Sad). Zapomněli jsme na restaurant U Pešků (na klasický starý na ípáku a neútulnou ratejnu na míráku v ÚKDŽ, kde je již také dlouho podnik jiný). A ještě na Bredovský dvůr u Pečkárny, kde jsme léta úřadovali (ne v Pečkárně, v Breďáku). Zpět do parných Úholiček. Úňky dvanda tentokráte chutná. Ze studijních důvodů testujeme mimořádnou nabídku speciálu Mnich z Kláštera. Polotmavé (alc 4,7 %). Má připomínat 450 let Pivovaru Klášter. Test jsme si mohli klidně odpustit. Zvládáme pražmu královskou pečenou v solné krustě s máslovou zeleninou. Pastva pro oči. Exotika i dietka. Dobré to bylo, což o to (Bez mučení však přiznáváme, že obé krkovičky anebo segedín z bůčku, které též lákavě figurují v meníčku by byly lepší). Na statku usedáme na jedenáctou opět 5. 9. Zdravíme Radku a decentně šmírácky kurizujeme její velmi vyspělou slečnu dcerku K. ještě pod zákonem. Hezky píše (nabídku limonád na tabuli) a moc toho na sobě nemá. Do Úholiček dojíždíme od Jenče. Cyklohráček - s hrajvedoucí Ájou a roztomilou hrajslečnou,  kterou do Hostivice doprovází hyperaktivní jackrusellteriérka Eli (jízdou nepříliš nadšená) - vyjíždí z hlaváku skromně zaplněný jako obvykle. Bicykly tři. Ovšem na Cibulce se do cyklovozu hlučně narve ryčná výprava s bicykly v počtu dvaceti. Přepravují se houfně do Tuchoměřic. Nutno vylézt dříve. Na statku klopíme úňky dvanáct, registrujeme speciální nabídku Svijanského Kvasničáku a soustředíme mysl na bifťoura. Biftek z pravé svíčkové s pepřovou omáčkou a stejkovými frity. Vše, jak má být. Žádné serepetičky. Špalík masa s omáčkou. Miska hranolek zvlášť. Maso skvostné a přesně medium well. Omáčka tmavší a výtečná. Frity za jedna. Tohle můžeme (Cena CZK 355 je přitom o plné dvě stovky nižší nežli ve Šteklu. Za tzv. hunger steak, přesněji jeho dva tři kousíčky. Masa je v Úholičkách více asi tak třikrát. A chuťově nesrovnatelné. Všechno je o lidech. Na statku umí. Smekáme roušku). 8. 9. nečekaně dojíždíme do Úholiček se Šedým vlkem. Původně s Petřin cílíme na Únětický pivovar, leč na Sv. Juliáně měníme cíl a zkratkou šlapeme přes Statenice a Přílepy. Na statku smířenost s dvandou úňkami (první voní po svijanském Kvasničáku, který je na čepu pořád též). Šedivák vítězí nad brutálně sytém kachním krupotem se zelím, Jezevec nad krknou na rozmarýnu s opečeným bramborem. Slušné. 12. 9. nevyjíždí Cyklohráček z hlaváku, nýbrž z masaryčky jako kdysi. Až do 11. října. Masaryčka plná starých vláčků a vlaků. Lokomotiv, vagonů, souprav. Krása. Co krása, nádhera! Nějaký den železnice a ČD. Vyjíždíme s Karlem, Ájou a sl. V. Výlez v Jenči a poklidným pozdně letním pojezdem do restu Na statku. Vevnitř svatba, venku rezervačky pro hasiče, ale místo je. Obsluhuje i Radka. Objevili se nové cedule, včetně té, která hlásá, že restaurace je partnerským místem Motorkářského doupěte Humpolec (Motorky tu frčí. Rozváží se na nich a pí. šéfová je členkou Lady Bikers Prague). Dilema mezi filetem mignon a rib eye steakem řešíme bleskurychle. Filet mignon je sice křehký kousek svíce, leč s nízkým obsahem tuku. Což nepřebije ani pepřová omáčka a zapečená kaše s cheddarem. Jasně rib eye (tedy vysoký roštěnec s vysokým obsahem tuku, který je - jak dobře známo - nositelem chuti). Maso boží. Luxusní je i grilovaná zeleninka připomínající žampiony. Mačkaný brambor za dvě. Neslabším místem Na statku je ovšem pivo. Únětice dvanáct se dají, ale začíná po nich mírně pálit žáha (Což konstatoval již při minulé seanci Šedý vlk. Měl pravdu). Snad nebude nutné přejít na Svijanskou desinu (Máz ani tzv. plzeň do úvahy nepřipadají ani omylem). Jo, jo, Únětice …?! Kdyby tak část energie i prostředků, které únětičtí vynakládají na všechno možné, věnovali tomu, aby jejich pivka chutnala jako při startu pivovaru. To bychom ocenili více, nežli hlavní roli v trapně přiblblé rádobykomedii Dvě nevěsty a jedna svatba. To nebyl PP (product placement), to byl fakt jinačí level. No comment. Možná poslední letošních cyklovýjezd Cyklohráčkem - zcela výjimečně v odpoledním čase - realizován 19. září. Z Masaryčky na Veleslavín (s vlakevoucím Karlem a hrajvedoucí Ájou) a průjezd Šárkami. 14. srpna vykonána první inspekce v Pivovaru Bubeneč (https://www.pivovarbubenec.cz). A také poslední. Venku se přitom sedí vcelku příjemně a obluha je ochotná, profesionální i pivně gramotná. Nabízí Bubenečský ležák 11º, Ale 10º, Osmu 8º, prapodivný A.P.L. 10º (zase - jako v Oboře - úplně zbytečný experiment, vařeno coby Lager a chmeleno jako Ale) a S.H.A. Wolf 13º. Ochutnáváme ležák a Double Ale Wolfa (se slovenským chmelem Wolfem) a oslněni nejsme ani omylem, Všechno chutná hodně obyčejně a především stejně. Stejně kysele citrusově. Do citrusova nám přijde i vídeňský guláš s karlovarským knedlíkem. Pokrm samotný špatný není, nicméně účet za gulášek (z poledních hotovek) a čtyři malá koštující bezmála čtyři kila je bubenečská pálka. Hipstersky nemravná. Velká piva pade až šede, malá čtyřicet až pade. Leč s vědomím, jaký náplavový sajr… se dneska v Bubenči roztahuje - dobře jim tak! Karlín, Letná a Bubeneč úspěšně kandidují na nejodpudivější části Prahy. Se šílenými cenami všeho. Zlatý žižkaperk!

Pivní trendy (BPH LX. + LXV.) aneb cool nebo vool (čti vůl)?: Ve druhé polovině srpna jeden z posledních žižkovských pábitelů - malíř p. Máňa - napsal na tabuli U vobrazu (naproti Akropoli) následující poděkování: „17. srpna 1629 se narodil polský král Jan Sobieski, který zachránil Vídeň před Turky a Střední Evropu před prohibicí. Děkujeme bratře!“. Mohamedánobijci Janu III., zvanému Lev z Lechistánu historický dík náleží. Doufejme, že p. Máňu nezavřou na udání europráskačů za schvalování terorismu a podněcování k rasové nenávisti. Jó, kdyby nabádal k podřezání p. prezidenta či p. premiéra anebo k pověšení nekavárenských politiků, to by byla jiná. To by se ještě liberálně „demokraticky“ tleskalo a soudy by na tom nic nezákonného ani nebezpečného neshledaly, jak ukazují kauzy z poslední doby. Všem se přitom prý měří stejně … A to ještě p. malíř při psaní určitě neměl předpisově nasazenou roušku. Takže flastr bude exemplární. Dej Bůh štěstí! P.S. U příležitost výročí bitvy u Vídně glosoval Viditelný Macek: Dnes by média o bitvě referovala takto: „Polští pravicoví populisté přepadli osmanský uprchlický tábor u Vídně“. Kanadský pivovar Hell’s Basement Brewery se sebemrskačsky omlouvá Maorům. Jedno z piv totiž údajně rasisticky pojmenoval Huruhuru, což v maorštině znamená nejenom pírko, peří, vlna, kožešina, ale snad prý i pubické ochlupení. Názvu si všiml bdělý aktivista a byl jím hluboce pobouřen, neboť si představil nikoli pivko, nýbrž měkké chlupy. Nadnárodní společnost Unilever, které patří německá značka Knorr, se zase kajícně omlouvá Romům. A mění název tradiční omáčky. Namísto údajně rasisticky urážlivě cikánské se bude známý produkt nově nazývat papriková omáčka na maďarský způsob. Brzy jistě dojde i na - v Německu a Rakousku značně populární - Zigeunerschnitzel, neboli cikánský řízek, což je telecí kotleta obalená právě v inkriminované omáčce. Americká společnost Dreyer‘s Grand Ice Cream již pokrokářsky změnila název jedné ze svých nejznámějších značek, zmrzliny Eskimo Pie. Jménem i obalem má prý zesměšňovat původní Inuity. Přezkoumávány jsou také údajné urážlivé rasové stereotypy spojené s českou Kofilou. To Eskymákům, Romům či Maorům hodně, ale opravdu hodně pomůže … Svět (a byznys) se pomátl. BPH se připojuje k vool vlně omluv za cokoli a omlouvá se za vyhynutí mamutů i dinosaurů. A Bertík z psího ráje uvědomněle poštěkává omluvu za to, že v jeho rodokmenu stálo červený s bílými znaky. Bílé znaky, tudíž jasný rasista! Fuj! Haf, haf, haf!

Pivko s deserty a nový časopis (BPH LXIV.): No. 87 profipivníku Pivo, Bier & Ale (www.pivobierale.cz) doputovalo do schránky sice již koncem července, nicméně pročteno až v srpnu. Představení zahájíme opětovnou kritikou nové grafické úpravy. Nelíbí se nám. Moc bílé a tupě nepřehledné. Oči bolí. Silně postrádáme názvy rubrik v záhlaví stránek. Změna to byla jednoznačně k horšímu. Zalistujme: Editorial p. šéfredaktora mudruje ohledně údajných proměn chování návštěvníků hospod po uvolnění jarních zákazů. Restrikce prý měly udělat z hostů klienty náročnější nejenom na kvalitu, nýbrž i z pohledu poměr výkon/cena. No, někde někdy snad možná ano. Jinde jsou ovšem hosté i turisté naopak nadržení natolik, že překousnou leccos. Známe mnohé případy, kdy provozovny zdražily (A hospod přitom ubylo. Ne všichni přežili). Obecně se dá jistě poradit, běžte jinam. Leč v reálu? Někde jinam chybí zcela, jinde je jinam moc daleko a mnozí píplové jsou - stejně jako my - staré ultrakonzervy, které prostě musí autisticky chodit stále na stejná místa. Pan Borowiec si neodpustí kavárensky povinné rýpnutí do vlády, že má pomoc (nejenom) gastronomii a pivovarnictví přicházet pozdě a být příliš, příliš komplikovaná. Na rozdíl od Německa. Myslí si opravdu, že kdyby u vesla byl Fiala, Kalousek, Bartoš nebo jiný exot, že by to bylo lepší? Nezapomínejte, že jste chtěli kapitalismus. Cinkali jste klíčemi jako pominutí, že chcete soukromě podnikat. V kapitalismu má soukromník podnikat na své triko i riziko. Bez dotací, bez záchranných kruhů. Kreativní destrukce likviduje neschopné a přežilé (ale i ty, co prostě jen neměli štěstí) a uvolňuje místo novým, dravějším. Konkurence totiž není žádná selanka, nýbrž tvrdý a nemilosrdný boj. Je to válka. U nás (ale především už i na zdegenerovaném Západě) se však soukromě shrabují pouze zisky a náklady i rizika je prý povinnen každému uhradit stát. Soukromník, kterému se nevede, kvičí, kvílí, úpí a s nataženou dlaní shrabuje dotace, granty, projekty, pomoci. To není žádný kapitalismus, nýbrž zvěrský bastard (který si z kapitalismu i socialismu spolehlivě vzal to úplně nejhorší). Aneb, jak kdysi pěla skupina HNF - „Svět se posral!“. Po editorialu následuje článek Návrat ke kořenům. Pořadatelé European Beer Star 2020 zařadili českou desítku - naše výčepní - jako jednu z nových kategorií. Což je fajn. Oceňují výbornou pitelnost a desítka má prý být moderní nápoj (Proboha, proč moderní? Je to přece nápoj normální). Začíst se je možno do textů o degustační reminiscenci, do představení krnovské Nachmelené opice (S obrázky, resp. etiketami (ne)mírně infantilními. BPH opice nemusí. Žádné), dále do Bernardovy měkké franšízy (Pub a Bar aneb dva typy franšízových podniků Bernard. Hezké. Není však té přechvalované pestrosti ale až moc? Přitom Bernard samotný je namátkou třebas U Michala v Malšicích bez přehánění hrůzostrašný. Osobně opakovaně prověřeno. Bohužel) či do zajímavého pozvání do pražské cvikovské restaurace Sladovna ve Vodičkovce (Kde má vařit jisté kuchařské eso) nebo do „vobyčejné“ hospody Pivovarská nalejvárna na Bělehradské s repertoárem hostomickým. Přítomna je PR propagace rozmanitosti lobkowiczské, včetně hodně tuctových tipů na párování s pokrmy, a taktéž čtivý i poučný fejetonek o párku. P.t. čtenář profík nalézá něco o českém chmelu Most, trumfech sušených kvasinek, stanovení kyslíku pomocí analyzátorů Anton Paar, plnících linkách GAI, trvanlivosti piva a jeho stabilizaci ve vztahu k filtraci či o nesmrtelné dlažbě ve varnách a ležáckých sklepích. Představen je Budvar 33 v láhvích a číslo uzavírá zadní strana přebalu s reklamou na falešné řemeslné pivo Starobrno. Nechybí samozřejmě vyhlášení výsledků další, nejméně již osmistédevadesátédeváté, ankety. Tentokráte jde o 50 nejlepších českých, moravských a slezských hotelů v pivovaru nebo s pivovarem podle PBA. Zaujala divoká karta pro Horskou chatu Na Perlíčku s minipivovarem Brdek. Jizerský Perlíček alias Na brdku známe z dřívějška, leč že tam bude pivovárek, nás nikdá nenapadlo. Na finále si ponecháváme povídání o fenoménu čepovaného s V. Berkou. V mnohém pravdu sice emeritní sládek má (a profesionálem je), leč na barnumské vychvalování tzv. plzně cizáckých majitelů Prazdroje, často vyráběné třebas v Polsku, jsme doslova alergičtí. I na trapné ódy ohledně čepování na hladinku. Máme rádi poctivou čepici. S tou se dneska nikomu nechce dělat, a tak je to vydáváno za tzv. pivní pokrok. A plky o tom, že příliš studené pivo má prý vysloveně vadit … Jak komu. My raději hodně studené nežli teplé či připlalé. Vážený p. Berko, ochutnejte laskavě europatoky čepované v současných plzeňských výčepech, nežli zase začnete nestydatě lhát, že se plzeňské prý vůbec nezměnilo. Nemusíme ani agitky na téma, že pivovary prý musí štamgasty vychovávat, resp. převychovávat. My se nikým vychovávat nechávat nehodláme a chceme mít své pivko pořád stejné! Na tzv. společenskou odpovědnost Vám zvysoka a s gustem ser…! Dej Bůh štěstí! A zachovej, prosíme, lidem normální rozum!

Antoš (BPH LXXI.): Pivovar Antoš (https://antosovakrcma.cz) navštíven opětovně 16. 8. Samozřejmě s využitím kultovního Cyklohráčku, dneska i s půvabnou a hravou hrajslečnou Kačenkou. Personál Antošovy krčmy Jezevce ihned poznává a připomíná husičku, kterou požitkářsky vychutnával minule. Obsluhující jinoch je hbitý, profesionální, nevtíravý i pivně gramotný. Ví, co nabízí. Nyní místo husičky trůní ve víkendovém meníčku hovězí lýtko na červeném víně s bramborovou kaší s křenem. Skvostné, včetně posypu vídeňskou cibulkou. Zážitková gastronomie. Pokrmy s vínem bývají skoro vždy nakyslé, u Antoše je ale všechno dokonale vyladěno. Kdo umí, umí. Na doražení volíme - dle doporučení obsluhy na zobání k pivku - utopence. Výtečná volba. Poctivé! Z masa! Dokonce se špekem! Pokrájené na kolečka a naservírované v rustikální skleničce, s cibulí, okurčičkou a kulatými feferony. Po okořenění Carolinou Reaper z pohotovostní chilliklíčenky souprava nemá chybu. Pivně startujeme Tlustým netopýrem 17º, jídla zapíjíme Antošovým ležákem 11,8º a na konec testujeme Troll Ale 10º a okurko-melounového kyseláče. Netopýr se opětovně osvědčuje coby aperitiv, ležák standardní, Troll příjemně letní, příjemně hořký, bez otravné citrusovosti. Sice drtínek prázdný, nicméně nastavený na pohodové doplnění tekutin. Water melon & cucumber Geyser 10º je osvěžující exotika v jejíž chuti výrazně dominuje okurka. Ovšem spíše limonáda nežli pivo. Pro úplnost dodejme, že ještě šenkují nealko, Raracha 10º, Polotmavou 13º. S Antošem božská spokojenost, jako ostatně vždycky. Spokojenost i s novou trasou k Vltavě, a to díky uzávěru přemostění přes dálnici před Brandýskem. Šlapeme na Zákolany a na Okoř. Pa-rá-da!

MMX (BPH LXXII.) + Třebáň (ZN 16.) + Všeradice (ZN 17.) + Kytín (ZN 51.) + Řevnice (ZN 60.): Pivovar Řevnice dobyt spanilou jízdou z Berouna opět 7. 8. Vedro, sosáž, padesát na slunci. Na čepu pouze Řevnice 10º a 12º. Desítka hodně, hodně zakalená, podivná, přesněji prapodivná. Včetně protivně otravné citrusovosti (Ani výčepák desinu nedoporučuje). Dvanda lepší. Nelze jináč, než zase smaženou krknu s bramborovou kaší nastavenou mlátem. S okurkou, ale bez avizované jarní cibulky. Šedý vlk s krvavými dásněmi (od neokousaného nového chrupu) žmoulá holanďana s kaší. Obsluhuje zase starosvětský Palivec, který již ale není bleskurychlý, nýbrž okázale znuděný a líný. Ve skutečnosti se jmenuje Ptáček a proslul prý coby nerudný výčepák u Antala. Bývalý sportsman, který dokáže být nemálo protivný. Roztaje ale a přímo tančí na place, pokud usedne nějaká sexy M.I.L.Fka. Počáteční nadšení ze železničního pivovárku opadá a uvadá. Akcie pivka i obsluhy (Ptáčkovi hosté očividně vadí a sprostě nahlas komentuje jejich objednávky i je samotné) jdou u nás dolů. Ceny až moc pražské, a to předkoronavirové. Celkově Řevnice blízký pivovárek MMX až tak výrazně už nepřevyšují. Obnovíme tradici posezů v Letech. Ptáčků, které práce nebaví, máme pro letošek dost. P.S. Ono to až tak strašlivé není, ale přepálili jsme začátek (Přesněji jsme při prvních návštěvách podlehli nekritickému nadšení). Ale upřímně, pít se dá pouze jejich dvanáctka. To ohledně zbraslavské zahradní oázy U posledního Kelta nemusíme slevovat ani o milimetřík. Trapně se opakujeme. Na Zbraslavi U Kelta je nádherně. 11. srpna osvěží Lipan světlý ležák 12º a teče i Lipan pšeničný speciál 11º. Ležák papulovský, ovšem od Papuly juniora. Méně hustý, méně hutný, méně silný a světlejší ve srovnání s výtvory páně Papuly seniora (Obdobně jako letos v samotném Dražíči). Přitom však šmakózní a pitelný (Snad dokonce více nežli v Dražíči). Česká farmářská krkovička marinovaná v pepři, medu, rozmarýnu, božsky vykouzlená na grilu opětovně oslňuje. Famózní dílo. Prorostlá, šťavnatá, skvostná. V těžce návykovém souznění s ugrilovanou brambůrkou s líbezně osvěžující smetánkou a ugrilovanou lahodnou zeleninkou. Báseň. Balada. Koncert. Skvostná symfonie. Krkna roku 2020 (stejně jako 2019). Opět vítězí jednoznačně. Přitom u Kelta by za těžký hřích stálo mnohé. Další laskominy z grilu (lahovický pstroužek, ovčí sýr, rumpsteak), domácí polévka (dneska poctivá voňavá bramborajda), jedlý smažený třeboňský kapřík s domácím bramborovým salátem, impozantní klobáseň dvojího typu (včetně decentně čertovsky čertovské), doma naložené syrce anebo jahůdky se šlehačkou. U Kelta umí a válí. Snaží se a baví je to. Pak, že to nejde. V srpnu jsme hodlali porušit závazek, že letos již nenavštívíme Všeradice (Pročpak? Vizte minulé ZN). Nicméně zavřený železniční most v Měchenicích a náhradní busová doprava ze Zbraslavi až na Dobříš rozhoduje, že s Brdy je opravdu utrum. Věřme, že příští rok vlak pojede (oprava má končit sice 24. 10., ale …). Posez v Pivotelu MMX (https://mmxpivo.com) naplánován letos poprvé na 26. 8. Trasou z Radotína. Zjištěno, že na čepu výčepní MMX (EPM 10,8 %, alc 4,4 %, barva EBC 16, hořkost EBU 28), ležák MMX (EPM 12,5 %, alc 5, 0 %, barva EBC 18, hořkost EBU 33), pšeničné MMX (EPM 12,6 %, alc 5, 0 %, barva EBC 10, hořkost EBU 26) a APA MMX (EPM 13,8 %, alc 5,6 %, barva EBC 35, hořkost EBU 45). Dopředu natěšeně z hotovek vybrán stejčík z vepřové kotlety na čočkovém salátu se silnou šťávou z pečeného česneku. Zůstává u plánu, neboť od rána fičí natolik drsně, že Tátoše ze sklepa raději ani nevyndaváme. Bicyklovat pro radost v nelidském vichru neumíme. Což platí i pro den následný. Elefantem vyrážíme až v pátek 28. Do Chuchle Velké a šlapeme na Lety. Naproti MMX vyrostlo cosi jako malé obchodní centrum. Zbytečné. V pivotelu váháme mezi grilovanou treskou a gulášem s chilli papričkami. Guláš je ovšem vepřový, takže vítězí rybka. Treska samotná vysušená přiměřeně, zajímavá i překvapivě jedlá je příloha v podobě dušené mrkve se řapíkatým celerem. Chod nás příjemně rozdráždil, takže nutno pokračovat tismickými párečky. Báječnými. Rozežranost jest hezký koníček. Dvanácka obvyklá, zkoušíme i APu. Polotmavé, obdobně jako pšenice. Moc nám nejede, ostatně jako drtivá většina speciálů z MMX. Proto ani nezakupujeme plechovku Red Ale MMX (EPM 13,2 %, alc 5,1 %, barva EBC 35, hořkost EBU 39). Opět polotmavé, irského typu. 11. 9. realizována rozlučková jízda s vydařenou cyklosezónou se Šedým vlkem. S Radotína s cílem Srbsko. Přes MMX. Na čepu čtveřice jako minule. S desinou i dvandou spokojenost přiměřená. Což platí též o brabcích a kuřecí kapse se šunkou a hermelínem, kterou udolává Šedivák. P.S. V MMX jdou s pokrokářskou dobou a jsou politicky korektní. O čemž svědčí jejich e-shop. No comment. Nádherné počasí 22. 9. využito k popolední opalovačce pod Zbraslavským mostem, na piknikové (případně i rozptylové) loučce zahradního skvostu U posledního Kelta. Trapně se budeme opakovat. Lipánci boží. Krkna na grilu s míchačkou, tedy mixovanou přílohou opětovně oslnivá a fantastická. Zase samé superlativy. Ovšem vznikají tu gigantické náklady obětované příležitosti. Tedy, že nemůžete sežrat všechno nabízené. Krkovičkou přicházíme o kapříka, o klobáseň, o grilované stejčíky, lahovického pstroužka anebo ovčího syrce, o domácí bramborajdu etc. Neodolatelně lákavě působí domácí nákladaný hermoš servírovaný v hlubokém polévkovém talíři. Jsme tu letos pravděpodobně naposled (Leč otevřeno mají do konce října), tak se přece nebudeme žinýrovat. Dieta, nedieta. Jdeme ještě do utopence. Veliký, masový, s okurkou, s papričkou. V hlubokém polévkovém talíři (To je nápad!). S nálevem, kulatými feferony, beraními rohy a zásypem cibule. Krása. Pastva pro oči. A nejen pro ně. Do talíře lámeme skvělý chléb a vše zasypáváme Carolinou Reaper z pohotovostní chilliklíčenky. Kelt nemá chybu! Pro nás je Kelt, spolu s úholičským restem Na Statku podnikem roku 20. Při dojezdu do Chuchle míjíme na hodně nevábném místě podezřelý stánek s nápisem Pivovar Lahovičky. Šmírácký strejda Google odhaluje, že má jít o kontejnerový pivovar Kail situovaný v Lahovičkách. Obdobnou technologií od firmy Smart Grewery má disponovat i jeho mladší kolega - břevnovský Heyl na Ladronce.

Litoměřice (ZN 37.): Po dlouhatánské době dojezd až do stále přátelských a sympatických Litoměřic. 13. 8. výšlap z Roudnice po pravém břehu. S osvědčeným návratem přes Terezín do stanice Bohušovice nad Ohří. Před jedenáctou nadrženě přešlapujeme před Biskupským pivovarem U sv. Štěpána (https://www.biskupskypivovar.cz). Na čepu Vikář 10º, Děkan 11º, Štěpán 12º, Ale 14º a ovocný Bax s grenaditou. Jak je místně tradicí, spodně kvašená nedělají hořká. Nejpitelnější nám přijde Děkan. Vikář kvasinkový, nehořký, ale nekyselý. Chmeleno kombinací Kazbeku a žateckých v duchu propojení moderny s tradicí. Štěpán plnotučnější. Závěrečný Ale šmakuje (pere osmačtyřicet na slunci, a tak bodnou všechny). Z jídla cílíme na pomalu taženou vídeňskou roštěnou s kaší, uváděnou v denní nabídce. Není, tudíž jdeme do trhané káčy s červeným zelíčkem a bramborovými knedlíky. Povedené a chutné, nicméně puntičkářsky si zarýpáme. Trhané maso má být cool. Proč, nevíme (a ani vědět nechceme). Cool mají být i bramborové kvádry namísto kulatých knedlíků. Proč, nevíme (a ani vědět nechceme). Opravdu je nutné být vždy a pořád trapně cool? A to i ve flanďáckém pivovárku, kde by měly ctít tradice na prvém místě? Ještě si neopustíme drobné rýpnutí ohledně nikoli úplně nejaktuálnějších www stran. Nicméně celkově hodnotíme návštěvu na výborně minus. K čemuž přispívá sympatická obsluha, kterou hosté neobtěžují. Rádi přijedeme zase. Snad ještě letos. Lákají nás namátkou zadělávaná drůbeží srdíčka ve stálé nabídce. A parádní cesta. Hned 17. 8. skoro ještě za tmy Elefantem do Ústí. Podél Labe na Litoměřice. Porta Bohemica - coby kaňovité údolí Labe mezi Lovosicemi, resp. přesněji Žernoseky a Ústím - toť opravdová brána. Skvostná. Opětovně si potvrzujeme, že nehezké Ústí má moc hezké okolí. V Biskupském pivovárku tankujeme Děkana, Štěpána a na závěr tuplovaný čtrnáctkový Ale. Dneska nám přitom nejvíce jede Štěpán. Děkan bledší a avizované karamelové tóny vůbec neregistrujeme. Dočkali jsme se kýžené pomalu tažené vídeňské roštěné s kaší i cibulkou. Nelitujeme. Biskupský pivovar U sv. Štěpána je spojením tradice, chutí, síly okamžiku v prostředí příjemného minipivovaru. Doporučujeme a znovu oceňujeme i kompletní obsluhu. Na zpáteční štrece Elefantem z Bohušovic opětovně potkáváme, jako před pár dny, totožnou bojůvku opálených, která na trase Hrdly-Hrobce zase přepravuje dětský kočárek bez děcka, ale plný flašek kořalky. Kyneme si jako staří známí. Oba výjezdy do Litoměřic se vydařily.

Liptov VII. (ZN 56.): Liptov VIII. v magickém roce 20 neproběhne. Původně byl tradiční pobyt ve Sv. Jánu připravován netradičně již na červen. Kvůli globální hysterii netopýří rýmičky byl přeložen na tradiční termín zářijový. Koncem srpna však raději pobyt v cizině rušíme. Nákazy se nebojíme, ovšem nehodláme riskovat případné komplikace. Druhá vlna pandemie prostě musí přijít, i kdyby žádná nebyla. Proinvestováno, a to i politicky, bylo totiž již příliš mnoho. Nechceme riskovat měření teploty, omezení ani testy, karantény a semafory. Stačí, kterak máme s hadry na hubě od září magořit u nás. Nesmyslné preventivní činy již ztrácejí důstojnost zdaleka nejen medicínskou. Opravdu kompetentní osoby zaslouží ocenění, jak nás provedli první vlnou. Ale normální lidé si nenechají bulíky na nos věšet věčně. Svět se ocitl v rukou šílenců! Fachidioti, manipulátoři, anebo obojí? Viděl někdo nějakou statistiku, kolik lidí u nás opravdu zemřelo na COVID-19 (nikoli s COVIDem-19)? Deset lékařů přitom má nejméně jedenáct různých názorů. Věřit nelze nikomu a ničemu. Zatím to ovšem vypadá, že COVID-19 nejvíce napadá mozek, a to především těch, co žádný takovýto virus v sobě nemají … P.S. (1) Tragikomicky trefná byla koronahra Maďare nezlob se, uveřejněná v prázdninovém Reflexu. Půvabná byla zejména položka, u které stálo: Na zdravotní procházce v lese jsi spatřil plk. Prymulu. jak nasazuje roušku srně. Musíš silný zážitek zpracovat, a proto dvakrát neházíš. P.S. (2) Jak správně připomíná Viditelný Macek M. Macka, Češi (byli a) jsou smějící se bestie. Za všechno prý může porota Superstar. Kdyby Vojtěcha nechala v roce 2005 vyhrát … (A. Vojtěch se pod přezdívkou Ken probojoval do semifinále klání Superstar. Kdyby zvítězil, nepřešel by od zpěvu do politiky). Ani Ken však nevydržel a byl nahrazen ostrým plukasem. Takže aktuální džouk z konce září: „Kdo bude ministrem zdravotnictví? Prý mula. Tak to Caligula byl větší frajer, ten do Senátu jmenoval koně“. P.S. (3) Za přečtení stojí Jakl, L.: Prymula nenávidí hospody. https://www.institutvk.cz/clanky/1617.html. S vítězstvím DJT se snad svět znormalizuje. Fuck farmakodiktatura! A my zase příští rok pozdravíme U kadi. Do vi! Držme se!  

Ozvěny Tour 2020 (ZN 60.): Nakonec nás zkrácení jihočeské Tour de Putyk do 31. 7. až tak nemrzí. Začátkem srpna pár dnů prochcalo. K tomu kosa. Stejně bychom tak přijeli do Prahy. Naše Tour proběhla v původním termínu. To Tour de France odstartovává až koncem srpna.  23. 8. výjezd Týnou směr Pikovice. Další zastávkou měly být Slapy, leč zavřený štěchovický kopec se neobjíždí snadno. Takže rovnou na Zvíkov. Cca po roce testujeme Pivovarský dvůr Zvíkov (https://pivovar-zvikov.cz). Očekávání minimální (masochisticky se jedeme nas…).  Jsme překvapeni příjemně. Ba skoro přímo šokováni. Vytknout nelze nic, tedy kromě www stran, kde se nelze proklikat k restauraci. Obsluha hbitě kmitá a běhá jako elektrické myši. Organizace profesionální. Vše přináší téměř okamžitě (pouze na placení díky EET chvilinku čekáme). Přitom personál nenuceně milý. Pivka výborná, nekyselá a Královská Labuť dokonce není teplá! A bůček na prkénku skoro jako býval! Obvykle přehnaně kritický kolega nenalézá žádnou vadu ve vývaru s knedlíčky ani v guláši. Změna přílohy (rýže za knedlíky) je naprosto bezproblémová. Chválí si i Colu ve třetinkovém skle a vídeň. Jezevec si tu dává vždycky bůček s pecínkem chleba. Minule byl tragický. Je sice opět nakrájený, ale šťavnatý, voňavý, čertvý, prorostlý. Chutný. Potěší kousek jalapeňosky. Chleba snesitelný a kdybychom neznali, kterak šmakoval kdysi (když ho sami pekli), tak by nám snad možná i chutnal. Nad úpadkem zvíkovským piv žehráme léta. Tentokráte si není nač stěžovat. Naopak. Královská Zlatá Labuť 26 % z ledové pípky je skvělá. A studená! Poprvé po letech! Nutno vychutnat repete. Zlatá Labuť 11 % připomíná dobu, kdy jsme Zvíkov objevili a byli nekriticky nadšeni. Hořká, studená, pitelná. A hlavně není kyselá a ani nečpí. Pitelný a slušný je i Ale Best Bitter 14 % (inzerována voltáž 12 %, ovšem pozorná obsluha upozorňuje na novou várku). Nabízí ještě Stout 20 %, tmavou Zlatou Labuť 13 %, Zvíkovského Raráška 11 %, resp. Raráška malinového 11 %. Ceny většiny položek přijatelné a přiměřené (až na zvěřinové řízečky, které s přílohou vyjdou na pětikilo). Vcelku solidní nabídka hotovek. Že by si na Zvíkově opět začali hledět a považovat hostů? Snad to zvíkovským chvíli vydrží. V roce 21 rádi prověříme.

Pel-mel ze zrzavého světa (aneb pár pivních drbů a frků, které p.t. čtenářstvu možná unikly): Média sdělila, že česká pivko = exportní tygřík. V rámci Evropy jsme ve vývozu piva extraliga a držíme čtvrté místo. Za Holandskem, Belgií a Německem. Z preventivních důvodů je zrušena mnichovská mechachlastačka Oktoberfest. Po 150 letech se do historického centra Brna má navrátit pivovar. Přesně tam, kde působil slavný pivovarník a sládek F. O. Poupě (p.t. zájemci vizte dřevní díly BPH - konkrétně BPH XXXVIII.: Poupě pivního pokroku a BPH IXL.: Třikrát s ... (Poupětem) a Lobkowiczská trápení). Záměrem je zbudovat pivovarský dům, jehož speciály se mají jmenovat Poupě. Zubři budou živi z piva. Stádo majestátních zubrů v olomoucké ZOO je sponzorováno přerovským pivovarem Zubr. Pivo jako takové dostávat největší evropská zvířata prý přitom nebudou. Dej Bůh štěstí! P.S. Především držme všechny palce DJT! V USA se hraje o všechno. O celý normální svět i život.