ZN 69 + Trautenberk

Zrzavé novosti aneb staronové aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby

(No. 69., z doby moralistně válečné posedlosti, na kterou mrazivě pasují slova hitu M. Prokopa: „To bylo ještě před tím vejbuchem ...“, z 30. apríla LP 2022)

Konečně dobrá zpráva: Mávnutím čarovného proutku média přestala strašit kovidem. Klid nenastal. Kobercové nálety hystericky vybičované propagandy jiné. S nařízením nepátrat po příčinách ani souvislostech a nepoužívat rozum. Divná doba. Čili se podělme o alespoň jednu dobrou zprávu z poloviny března. Roční fenka Jessica během plavby z Floridy do Severní Karoliny při manévrech v laguně Indian River vypadla z jachty. Osádka ji začala okamžitě hledat na člunech. Marně. Předtím Jessica nikdy nebyla ve vodě. Ovšem Jessica si poradila a doplavala do 11 km vzdáleného městečka. Zbytečné je dodávat, že šlo o fenku welsh corgi.

Pivní moudrost a recept: „Synu, žena je jako pivo. Pěkně voní, pěkně vypadá a šel bys přes mrtvoly, abys ji získal. Ale jedna žena ti nestačí, brzy budeš chtít vypít další ženu“ (Homer Simpson). „Pokud „pivo“ nebo „ženy“ nejsou odpovědí, pak se ptáte na špatnou otázku“ (anonym). „Muž, který se občas neopije, není důvěryhodný“ (Tennesee Williams). Na pivním repertoáru dneska zazní opět klasika, a sice rychlé koleno na medu. Potřebovati ku zdaru díla budeme: 1 vepřové koleno, 500 ml polotmavého piva (v originále Holba polotmavá), 1 cibuli, chléb k zahuštění výpeku. Na marinádu: 150 ml piva, 2 lžíce medu, 1 lžíce sójové omáčky, 1 lžička mleté sladké papriky, 1 lžička chilli koření, 1 lžička plnotučné hořčice, 2 prolisované stroužky česneku, 1 lžíce oleje, sůl. Na podlévání: pivko plus vývar. Postup: Ingredience na marinádu důkladně promísíme a ponecháme chvíli odležet. Mezi tím koleno vykostíme. Kůži na několika místech nakrojíme, koleno vložíme do pekáče a důkladně pomažeme připravenou marinádou. Následně přidáme zbytek marinády, nahrubo nakrájenou cibuli, zalijeme trochou vývaru a pivem. Pečeme pod poklicí v předehřáté troubě při 200°C zhruba hodinu až hodinu a půl. Maso v průběhu pečení podléváme pivem a vývarem dle libosti. Poté maso odkryjeme a bez pokličky při 220°C dopékáme dozlatova při občasném polití pivem a výpekem. Jakmile je maso měkké a kůžička křupavá, koleno vyjmeme a zahustíme výpek chlebovou střídkou. Příloha? Inu podle gusta, chuti i možností. Druhým nenáročným - a mnohokráte, ve více či méně obměňované podobě, prezentovaným - dílem jsou špekáčky s černým pivkem. Tentokráte ala mistr vařečky J. Punčochář. Ingredience: 6-8 kvalitních špekáčků (opravdu z opravdového masa - všem dobroserským zachráncům čehokoli na truc), 4 větší cibule, 200 g papriky, 250 g rajčatového protlaku, 1 chilli paprička, 1 velký bobkový list, 3 stroužky česneku, červený vinný ocet, velká hrst hladkolisté petržele, majoránka, tymián, cukr (nejlépe třtinový), med, sádlo, sůl, pepř a 1 l černého piva. Technologie: Buřty oloupeme a nakrájíme na hrubší špalíčky či kolečka. Pánev rozehřejeme na sucho a špekáčky zlehka orestujeme. Cibuli a česnek oloupeme a pokrájíme nahrubo. V silnostěnném hrnci do trouby začneme na troše sádla restovat cibuli, poté přisypeme ždibec cukru a ponecháme mírně zkaramelizovat. Přidáme česnek, bobkový list, papriku, trošinku vinného octa, protlak, tymián, nasekanou chilli papričku. Dochutíme medem, solí, pepřem. Společně krátce zarestujeme. Přilijeme pivo. Přikryjeme a na středním plameni provaříme 15 minut. Omáčka by měla varem zredukovat cca na polovinu. Následně do hrnce přidáme špekáčky a vše vložíme do trouby předehřáté na 180°C. Pečeme asi 15 minut zakryté, poté pokličku sundáme a dalších 10-20 minut dopékáme na barvu. Před podáváním do omáčky vmísíme majoránku a nasekanou petržel. Dochutíme a sežereme s poctivým pečivem. Závěrečnou pivní symfonii představuje hovězí guláš s mrkví a pivem z trouby (eventuálně remosky). Přichystáme si: 1 kg hovězího, 10 mrkví, 2 cibule, 500 ml tmavého piva, sádlo, 2 lžíce hladké mouky, 1 kostku masoxu, 3 bobkové listy, 1 snítku tymiánu, mletý pepř, sůl, cukr. Technologie: V nádobě do trouby rozpálíme sádlo, na kterém opečeme hovězí pokrájené na kostky. Pěkně ze všech stran, aby se náležitě zatáhlo a zhnědlo. Maso vyjmeme, do výpeku přihodíme nahrubo nakrájenou cibuli a na kolečka nakrájenou mrkev. Restujeme, až zelenina ztmavne, následně posypeme moukou a promícháme. Vrátíme maso, podlijeme pivkem. Přidáme masox, sůl, cukr, pepř, bobkový list a tymián. Pár minutek povaříme a poté přesuneme do trouby vyhřáté na 160°C. Pod pokličkou pečeme zhruba 2,5 hodinky, dokud masíko úplně nezměkne. Servírujeme s bramborovou kaší anebo s pečivem. P.S. Přibalme pivní džouk, machistický a neomluvitelně těžce nekorektní: „Vědci zjistili, že pivo obsahuje stopová množství ženských hormonů. Aby dokázali svou teorii, dali 100 mužům vypít 12 piv a zaznamenali, že 100 % z nich přibralo na váze, příliš mluvili, aniž to dávalo smysl, byli přehnaně emotivní, nedokázali řídit auto a odmítali se omluvit za svoje chyby ...“.

Svijany (BPH II.): O neděli 10. apríla neplánovaně a nuceně (pršo-sněží a ke zbrojíři jsme objednáni až cca za dvě hodinky) usedáme po poledni v pivovarském restu ve Svijanech (https://www.restauracesvijany.cz/). Nečekáme vůbec nic. Charita z čirého zoufalství. Dneska ovšem odjíždíme spokojeni. Naprosto. Konečně pivovarská hospoda hodná svého jména. Chválíme pití, jídlo i obsluhu (žádná chráněná dílna jako ondyno minule). Prostorově výrazný a mlsný kolega nemá výhrad k vývaru, vrabcům s červeným zelím a bramborovým knedlíkem. Ani k Pepsině ve skle. Na Jezevce brabci liboví, leč porce poctivá a ani sosíkem nešetřili. Opatrný Jezevec volí studené pečené maso. Rustikální sklenice s vepřovkou, zajímavý chléb, plus mističky s červenou cibulí, malými zelenými cibulkami a mixem okurek s beraními rohy. Nejenom pěkné na pohled, ale i tuze chutné a vydatné. Za příjemný peníz. Všechny ceny rozumné. Nikoli jako na farmě Havlíkův dvůr u Sobotky. Odkud přijíždíme. Kolega tamo pravidelně zakupuje stejkové maso a nestačí se divit. Roštěnec s cenovkou CZK 1 050 za kilogram. Bez kosti. S kostí o pade navrch. Těžce přitužili. T-Bone za 1 520. Burger i karpáčo už za dvě kila. Při nedávné návštěvě koštovaly stopade. Ceny začínají být nejenom zlodějsky nemravné, ale pro normálního člověka astronomické a z říše snů. Zlých snů. Tohle není inflace, toto je drahota! Odbyt však nevázne ani v takové nepříliš bohaté prd... (pardon poklidném městečku), jakou je Sobotka. U nejdražších položek dokonce často bývá nutná rezervace. Jsou hned pryč. Když už máte takové ceny, tak snad můžete vyjevené obsluhující omladině poradit, aby se naučila, co vlastně prodává. Roštěnec nízký a vysoký nerozlišuje. Anebo, aby se alespoň naučila číst (na mase je to vždy zřetelně a čitelně napsáno). Zpátky do Svijan. Hlavní pochvalu zaslouží svijanský kroužek. Velikonoční novinka. Svijanský Svátek 12 %. Kroužkovaný ležák (alc 5,0 %). Živé pivko, veselé, kulaté, pitivé. Bohužel bude k mání pouze na Velikonoce a Vánoce. Svijany furt umí, když chtějí ... (tedy nejen růst, růst a růst).

Harrachov (BPH V.) + Příchovice (ZN 52.) + Volt (ZN 60.) + Trautenberk: 17. 4. z nudy pruba nového kousku dálnice za Hradcem. Výjezd protahujeme do Krkonoš. Za Svobodou ovšem neodbočujeme na Pec, ale doprava směr Malá Úpa. Cílem je najít Pivovar Trautenberk (https://www.pivovartrautenberk.cz). Trautenberk snad má (technologií, architekturou etc.) být spřízněný s pražskými Hostivary. Jsme tu poprvé. Krajina má parametry. Horské sedlo a přechod do Polska. Trochu jako Boží Dar. LP 2015 ve výšce 1045 metrů nad mořem a 5 metrů pod zemí, ve stoletém sklepení bývalé Tippeltovy boudy (později Hotel Družba) v Horní Malé Úpě se začalo vařit pivo horalů. Prostředí horské, restaurace rozlehlá. Živo, ba skoro narváno, ale obsluha kmitá i stíhá. Testujeme Trautenberk světlá jedenáctka. Spodně kvašený ležák světle zlaté barvy s jemnou chmelovou vůní, střední plností a delším hořkým dozníváním. Uvařeno ze tří druhů sladů tradičním dvourmutovým způsobem, chmelené „na třikrát“. Pitelný, solidně vychlazený. Body bere i Trautenberk APA. Svrchně kvašený speciál typu American Pale Ale. Sytě zlaté a hořčí ze tří sladů a kombinací čtyř amerických chmelů. Na čepu i Trautenberk polotmavá třináctka. Spodně kvašený polotmavý speciál s přídavkem karamelových sladů. Ze čtyř sladů a kombinace tří českých chmelů. Což jsou pivka kmenová, k nimž se přidávají speciály - dnes kraluje Trautenberk černý zimní Stout čtrnáctka. Meníčko stálé i denní horsky vyladěné. Kolega je tradicionalista a tudíž řízek s fritem (namísto psané kaše). Řízečky z panenky. Vypadají lákavě. Jako játra. Po zimě přežraný a vypasený Jezevec volí dietku. Marinovaný zauzený iberský špek se zeleninkou a místní hořčicí. Špíček jako dort. Potěší pálivé feferony a beraní rohy i hrubozrnná hořčice opět s feferonkami. Za nákuk stojí Pivovarský krámek. Trautenberk se nám líbí. Nejen proto, že Trautenberk bývala jedna z přezdívek Jezevce, který drahná léta připomíná Krakonoše. A propos: Ceny úplně lidové Trautenberk nemá (a - minimálně vzhledem k lokaci - mít snad ani úplně nemůže), leč drží se přiměřené a úměrné výše. Za dvě jídla, čtyři malá pivka a dvě Coly Jezevec nevyplázl o moc více, nežli předešlý podvečer na, pekelnou drahotou prosáklém, žižkaperku U sadu (kde ovšem seděl sám a nejedl). Poslední aprílový víkend, víkend čarodějný, trávíme v Sudetech v městečku Wiesethal, nyní chvíli Lučany. Zase v Kitty. Zase lučanská Fatra. Především zase jablonecký Volt. Plán se začíná povážlivě kymácet už na nádraží Black Bridge. Kde se Jezevec dozvídá, že tři z čtyř zakoupených jízdenek na čtyři spoje Praha Jablonec a zpět jsou neplatné. Spoje od května už nejezdí. Pochvalu zaslouží, že pověřený pracovník čekal na nástupišti a vyhledal Jezevce pomocí čísla sedadla spoje čtvrtého. Konečně nach Gablonz! Bilety zpáteční nutno obstarati jiné. Což se daří v sobotu, leč nakonec potřeba vůbec nejsou. Návrat byl rychlejší, neplánovaný a realizovaný již v neděli chvíli po rozbřesku kolegovou VW Týnou. Děkujeme za odvoz do Vinohradského špitálu, kde muselo být ošetřeno koleno dalšího člena nevyvedené původně několikatýdenní expedice. Stáří je krásná věc ... Ba ne, fakt není. Hlavně není pro sraby. Zatím ještě nepíšeme o sobě. Zatím. Stihli jsme tři návštěvy Fatry, přičemž ta sobotní byla hned tuplovaná. Už déle jak měsíc neposlouchají štamgasti zprávy. Z důvodů zcela zásadních. Což je doprovázeno pozdní sebekritikou toho, kterak před pár měsíci volili. Pozdě braši! Nálada v celém regionu je přitom diametrálně odlišná od Prahy, dobyté Brnem. Ve Fatře pitelný starý dobrý Rohozec plus čirá Absolutka. V pátek kolem sedmé improvizovaná soutěž o nejčernější džouk. Vítězí tento humor černočerný: „Jak se dělá kočka na hniličku? Zakope se do země a nechá se trčet ven ocas. Za ten se zkušebně tahá. Až zůstane v ruce, pokrm je hotov a konzumuje se brčkem“. Drsné, takto jsme vyslechli a takto prodáváme (Jedinou změnou je použití kočky, v originální verzi šlo o psa na hniličku. Což jakožto psí stránky samozřejmě nemůžeme akceptovat). Večer čarodějnicový ve Fatře zdejší Ukrajinci slaví křest dcerky. Veselí se a připravují si originální echt šašlik. Oslava probíhá spořádaně, za přítomnosti řady dalších děcek. Všichni dostáváme vodku na přípitek. Odmítnout by nebylo slušné. Trefujeme se do doby, kdy má Fatra zkrácený provoz. Pí. M je po operaci kolene a šenkuje tudíž pouze p. choť. Brzké zotavení! V sobotu otevíráme u Volta (https://pivovarvolt.cz). Přesněji dostáváme pivko dlouho, dlouho před otevíračkou. Pro personál žádný problém, o hosty tu stojí. Ostatně jako vždycky. Startujeme bylinkovým pivem starých časů. Gruit 12°, přitom silnější (alc 6 %). S levandulí a medem. Hodně zvláštní. Snad až příliš (Možná to byl jeden z anonymních vzorků, které jsme u Volta testovali před časem. O kterých referují minulé ZN.). Poté přichází na řadu obligátní světlá Jiskra 11°. Je úplně první, k tomu malá (což je u Volta míra 0,2 l) a tedy ještě nepříliš vytočená. Doporučován je nám Chmelový ležák ala Zichovec, kde místo chmelu figuruje metrák chleba. Zatím však neteče. Třetím číslem se stává Zesilovač 14° IPA. Povedená věc. Dostáváme na košt Višeň. Nelze odolat. Do čtveřice všeho pivního Gose 16° Višeň. Silný kyseláč. Naladil.

Budvar (BPH VI.): 27. 3. milým Cyklohráčkem uháníme na Zličín. Dneska už Cyklohráček bez zpoždění. Zdravíme tradiční osádku, včetně bělovlasého fýry. Okolo Hvězdy do Dejvic. V Budvarce klopíme malý kroužek. Výborný. Vytočený, studený, pitivý. Pak, že to nejde.

Vzpomínky na Plzeň (BPH VIII.): V žižkovská Spravovně se ocitáme 13. 4. zlou náhodou. Jako ve vyhnanství. Snad jen výjimečném. Nemají špatnou tzv. plzeň. Prubujeme i dubnovou Volbu sládků. Popeleční Benedict. 13° ležák lehce nakouřený, barvy jantarové s lehkým zákalem a krémovou pěnou, IBU 32, alc 5,4 %. Použity čtyři druhy sladu, všechny ječné. Základ tvoří světlý slad ze sladovny Prazdroje, nejvýraznějším je nakuřovaný slad v kouři z bukového dřeva Abbey (Weyermann), používaného pro belgická klášterní piva, který má přispívat sušenkovými tóny. Chuť má v závěru být podtržená lehkou uzeností nakuřovaného sladu. Při zachování pitelnosti díky použití českých odrůd chmele Žateckého poloraného červeňáku a typu Sládek. Uvařeno ve spolupráci s Břevnovským klášterním pivovarem a pivu požehnal arciopat. Název velikonočního speciálu je poctou sv. Benedictu z Nursie, zakladateli řádu a přívlastek popeleční připomíná začátek postního období. Mniši vařili piva silná, aby dokázali přečkat 40denní půst. Pivko, spolu s chlebem, bylo pro ně zásadním zdrojem živin, vitamínů a kalorií během půstu. Pivo se tudíž nazývalo postní a říkalo se, že se jí a nikoli pije. Popelečního Benedicta bylo zajímavé okusit, ovšem jeden postačil. Půst, nepůst. Jsme docela zvědaví na máj, poněvadž avizovanou Volbou má být česko-britský English Bitter Vítězství.

Dětenice a Český Ráj (BPH XI.) + Rohozec (ZN 19.) + Neumann (ZN 19.) + Mostecký Kahan (ZN 28.) + Malá Skála (ZN 41.): Hruboskalský Hotel Štekl (https://www.hotel-stekl.cz) se letos už ani neobtěžuje sdělit, kdy hodlá otevírat a zahajovat sezonu. Ani na www stránkách ani na hotelu samotném anebo u jejich stánku. Možná neotevřou vůbec. Vlastně žádná škoda. Z cen v restauraci, kde o hosty léta již nestojí (a ani to nikterak neskrývají) se dělaly těžké mžitky ještě před současnou nehoráznou drahotou. Psáno před Velikonocemi. O Velikonocích kolega překvapivě zjišťuje, že hotel již premává. Do restaurace ovšem vpuštěn není. Určena pouze pro ubytované. Takže Štekla si mažeme ze seznamu. Never more!

Bernardův kult (BPH XVII.): Dubno-květno-červnové číslo čtvrtletníku Vlastní cestou 2/2022 potěšilo. Proč? Po dlouhé době tiskovina, která se neúčastní válečného šturmování. Úlevné. Svět se zbláznil. Držme se! Díky za ostrůvek normálnosti v nenormální době i světě.

Stará Praha (BPH XIX.) + Žižkov (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII.) + Praha (nejen) pivní (ZN 28.): Původně jsme pomýšleli zařadit hrstku stesků nad žižkaperkem bez našinců. Samý expant (tj. expandující expat) a zase turisté. Po kovidu hafo. Nelidsky vyšponované ceny tomu odpovídají. Bydlení, pivka, jídla, všeho. Nehodláme provokativně dráždit, tudíž úřaduje alibistická autocenzura. Kterážto zapracovala i na bicyklech. Na kterých máme - coby žižkovští patrioté - léta hrdě nalepené černobílé Ž. S drobným nápisem Žižkov. Raději na čas přelepujeme, neboť Ž může komusi připomínat Z. Ktéréžto nosit je dnes trestné. Divná doba. Předposranost? Asi ano. Ale raději s rozumem a pro klídek. Proč zbytečně riskovat, že nás někdo zezadu srazí? Místo stýskání zařazujeme (snad) nezávadný text J. Müllera Ve stínu lípy (z repertoáru Bluesberry a Krausberry): „Je hroznej hic a pivo sotva teče, dejchat mě pálí, tělo se sotva vleče. Ležím ve stínu lípy a v hlavě ňák dusno mám! Rozteklej tér a pár vypitejch piv, jsem jenom troska toho, toho čím sem bejval dřív. Ležím ve stínu lípy a v hlavě ňák dusno mám! Válím se dál, už není co pít, jsem jen ubohej vandrák, a vím, že měl bych zas dál jít. Že měl bych zas dál jít. Ležím ve stínu lípy a v hlavě ňák dusno mám. Ňák dusno mám“.

Pivní toulky Žižkovem (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII. etc.) aneb co starého (každá změna je k horšímu) doma U sadu: Na žižkaperku, na škroupáku, zkrátka doma U sadu (https://www.usadu.cz) ihned počátkem března podražilo. Citelně. První den čepované, den druhý flaškové, kořalky a především jídlo. Ceny jsou nastaveny na cizince. Jednoznačně. Jako ostatně na žižkaperku skoro všude (Slůvko skoro je skoro zbytečné). Ohledně všeobecné drahoty se přímo nabízí jiné slůvko. Brutální či pekelná. A bude hůř. Lépe a levně už bylo. Zdaleka nejen s pivkem a nejen pro pivaře. Všichni slušní lidé - alespoň dle oficiálních médií a nevypnutých sítí a serverů - se přitom nemohou dočkat války i u nás. Přímo se třesou nejlépe na nukleární inferno. Radují se z dalších a dalších eskalací a dalších a dalších sankcí. Nedopadají náhodou také na ně samotné? Bizarní těšení se na to, že nebude ropa ani plyn. Anebo, že by válečný plyn versus zkapalněný mír? Že se rádi uskromníte? Chudnutím za šťastné zítřky? Netopit, nesvítit, nejezdit, nejíst už napořád? Vážení, válka není gamesa na Playstation! Fakt si myslíte, že před spadem ochrání rouška, jako (ne)ochránila před kovidem? Na aktuálnosti nabývají slova plk. D. Michálka z dystopické sci-fi série Spad o tom, že se nikdy nedívá na oblohu od doby, kdy začaly létat rakety. Ono to najednou až takové sci-fi není. Raději, no comment! Raději z jiného soudku. Soudku sadovského. Ze kterého kolem poloviny března začal vytékat Zelený Sádek. Zelenkavý, silný (alc 5,0 %), z ... (Tajné!). Blíží se doba Velikonoční i zelený svátek sv. Patrika. Kterak bylo avizováno a naplánováno, 14. března oficiálně otevřena sadovská zahrádka. Postavena, sestavena a neoficiálně pokřtěna v podvečer neděle 13. marce. Marec 17 tradičně - zase po dvou strašidelných kovidových letech zarachů a restrikcí - bez omezení v zeleném stylu sv. Patrika. Zelené pivko, Jameson, Guinness, zelené klobouky a skoro fotbalové dresy (nejvíce to slušelo mladé frajerce sl. Kačičí). K výhrám náležela též irská sklenice, zelené ponožky, zelené karty anebo nezelená sada dvou tzv. ekobrček v rustikálním lněném pouzdře Jameson. Brčka kovová, neb plastová Greta zakázala (Brčka plastová. Greta plastová není. Tedy snad není). Vyloženě potěší přiložený miniaturní vytěrák na brčka. Obdobnými, ale většími se čistí kvéry. Tento připomíná čištění na flobertky. Pidiflobertky. Kvéry jsou dneska navýsost v kurzu, stejně jako kryty. 22. 3. vykvetl sadovský vaječňák, legendární strom na sadovské zahrádce. Vyfouklých a obarvených vajíček spotřebovány plné tři stovky (Nových. Starých jsou další sta). Pan provozní S. - coby atletický Discobolos - všechny nové zkušeně umístil do větví i vršku koruny. Ochutnáváme nový rum. Echt kolumbijský (Ze Sapy?). Hechicera 21. Snad se má číst ečiséra. Ečiséra pěkně voní. Směska, kořenitá s nádechy pražené kávy a tabáku. Leč chuťově řeže. Vymazleně zakulacený guatemalský Zacapa to není. U sadu tudíž z nouze preferujeme Gold of Mauricius. Nejlepší je zůstat u vodky. Předkrmové meníčko obohatil španělský sušený salám Salchichón se sušenými rajčaty a kapary plus bagetka s bylinkovým máslem. Laskomina. Lehká, leč výživná. Salchichón ovšem musí být nakrájen opravdu tence. Hodně tenoulince. Jinak prý žvýkáte, žvýkáte a žvýkáte (Což se nám nestalo, neb sadovští kuchaři i kuchařinky jsou profesionálně šikovní). Velikonoční sadovské menu bez tradičního jehněčího. Ceny jehněčího = drahota & zlodějna. Tudíž pouze jehněčí farmářské klobásky a jehněčí gulášovka. Ta ovšem výtečná. Vzhledem i chutí připomíná zabijačkový guláš. K mání dále špikovaný ušatec s bůčkem a nádivkou s kopřivami, líčka, krůtí kapsa či lívance. Zelené pivko naraženo už mnoho týdnů před Velikonocemi. Po něm nachystána na čep Victoria. Májová Volba sládků. U sadu vytočena během dvou dnů, kdy Jezevec přežíval ve Wiesethalu.

Párování piv s pokrmy (BPH XXII. + LXIV. a další): Kombinací jara se stává grilovaná dančí svíčková s pikantní pepřovou omáčkou demi glace v decentním souznění s Růžovým pantherem. Lehkou IPou, lehce růžovou, uvařenou s ibiškovým květem. Kde? Na Proseku, U pantáty Beznosky, ve Školičce. Doporučujeme! Třebas i v kombinaci se Zázvorovým ejlem.

Pivní kuchaření a kapsaicin (BPH XXIV.) + velká kapsaicinová hitparáda (ZN 50.): V dystopické době si je třeba dělat drobné radosti. Tudíž objednáváme ždibec pálivostí od od osvědčeného J. Kosiny z Paky Nové (https://www.seminka-chilli.cz/kontakt-chilli-papricky-nova-paka/). Objednáváme v úterý odpoledne a ve středu, hned po poledni, zásilku přebíráme na naší žižkovské poště. Pochvala za rychlost a servis nejenom firmě J. Kosiny, nýbrž i České poště. Koneckonců jiný způsob dopravy tradičně nevolíme a pokud nelze uskutečnit objednávku na dobírku skrze Českou poštu nic neobjednáváme. Howght! Dorazil nejpálivější keks na světě. Vkusná krabička v pekelných barvách se stylovým označením Hot Shit. 4 g vážící tortilla chips. Vlastně chipsy dva. Složení: kukuřičná mouka, řepkový olej, voda, chilli koření, sůl (https://www.seminka-chilli.cz/hot-shit-82670.html). Testujeme s otrlými sadovskými chillifily na baru. Opatrně však a v záchranném doprovodu zakysané smetánky. Pálí, ne že ne. Hustě. Nicméně úplné peklíčko to není. Špekoni s Morugou bývají vyšší level. Pro nás je ovšem dominantní slanost, která ulpívá na rtech. Což moc nemusíme. Dárkem je vzorek. Chroupáky se škorpiónem. Buráky. Složení: Arašídy, himalájská sůl, olej, trinidad scorpion butch taylor koření. U Sadu se po vzorku zaprášilo. Děkujeme! Nejsou špatné, pro nás sice zase příliš slané. Leč nepopíráme, že návyk na toto ostřejší mlsání lze asi získat rychle. Hlavní položka objednávky tkví v dárkové sadě chilli koření. Sympatický dřevěný stojánek s osmicí plastových ampulek o objemu 13 ml/7g. Praktické, uzaviratelné ampulky obsahují Brown Bhutlah koření, Kayenský pepř, Carolina Reaper koření, Jalapeno koření, Trinidad Scorpion Butch T koření, Habanero koření, Bhut Jolokia uzená, Bhut Jolokia koření. K čemuž sólo zakupujeme ještě ampulku 7 Pot Chocolate Douglah. Kromě pálivosti (deklarováno až 1 853 936 SHU) vyniká intenzivním aroma a tmavou barvou. Spokojenost. Obodování a komentáře p.t. zájemce nalezne v odkliku Kapsaicinová hitparáda. Chilli zdar! Zdarec i pepři. Konečně otevřen pytlíček kampotského. 100 % Black Kampot Pepper. Poprvé použit originální dřevěný mlýnek, Vše od .pepper..field (www.peperfield.com). Černým kampoťákem zasypáváme hovězí stejčík. Pepř je síla. Voní a chutná velmi intenzívně. Přitom nezvykle, na nás ale trochu slaně. Hodnotíme 8 body. Kvalitka to však asi bude. Na rozbalení a využití ještě trpělivě čekají sáčky 100 % White Kampot Pepper (šampaňské mezi pepři) a údajný pepřový král 100 % Red Kampot Pepper. Na rybky anebo do kuchyně studené. Prima.

Pražské cyklopivní trasy (BPH XXX.) + Hostivar H¹ (ZN 18.) + Hostivar H² (ZN 51.) + Spojovna (ZN 51.) + Jince (ZN 24.) + Liboc (ZN 24.) + Prosek (ZN 25.) + Malešice (ZN 28.) + LP (ZN 32.) + Kolčavka (ZN 35.) + Uhříněves (ZN 45.) + Kbely (ZN 55.) + Počerňák (ZN 60.) + Spojovna H³ (ZN 65.): 28. 3. popoledním milovickým Elefantem do Počernic. Horních. V Počerňáku (https://pivovarpocernak.cz) na čepu Počernická tanková 11°, Počernický polotmavý Ale 13° a Počernický Brut IPA 14°. Brut je i zkratka Brutal. Povedený. Zatím pivko jara. Hořká radost. Prý má kolem 40 jednotek hořkosti. Tipli bychom klidně více. Chválíme. Tradiční sjezd ke svépravické Elišce (Což, jak známo, jest sympatický rybník na doslech dálnice) a Klánovickým hvozdem na Běchovice. Takovéto počasí koncem března nepamatujeme. Nutno využít. S nástupem apríla má začít pršet, fučet i posněhávat i v nížinách. Což se aprílově naplňuje. Další runda pěkného počasí přilétá před Velikonocemi. Na Zelený čtvrtek výjezd do Kbel. Kbelský pivovar však opravuje zahrádku. Nechávat kolo na parkovišti, kam není vidět, je nerozum, takže odjíždíme s nepořízenou. Kbelským fandíme, leč úpravy zrovínka přesně na Velikonoce? Přejíždíme na Prosek, k Beznoskovi, do Školičky (https://skolicka.cz/). Dobře děláme. Prostředí venkovsky domácké, útulné, poklidné (Žádní cizáci jako na žižkapeku. Božská úleva). Obsluha jako vždycky příkladná. Grilovaná dančí svíčková s pepřovou omáčkou demi glace výtečná. Pivka zajímavá. Chmelová 9 světlá, lehká, pitelná a překvapivě chmelená. Na zahnání žízně boží. Vlastně i na chuť. Tedy ta první, famózně studená. Druhá mírně přiteplalá a už to nebylo úplně ono. Nevadí. Testujeme též Růžového pantera. Růžový jedenáctkový ejl. Lehce růžová, jemná IPA, vařená s ibiškovým květem. Neopomíjíme ani Zázvorový ejl. Zázvorová ejlová dvanáctka. Středně hořký ejlík s čerstvým zázvorem. Voňavý, jemně pálivý s fajnovým dlouhatánským ocáskem. Školička nás nikdy nezklamala. I když pivka zůstávají spíše experimenty. Ovšem Chmelová 9 = klasa. Nedošlo na Zelenáče (zelená velikonoční dvanda), Výročního Klíčáka (polotmavá čtrnáctka), Bejl (hořký čtrnáctkový ejl), kmenového Beznosku (ležák dvanda) ani na novinku v podobě Bezopice (první místní nízkoalkoholické pivo, alc 0,57 %, s chmely Ceres a Country).

Únětice (BPH LVIII. + LXVIII.) + Bubeneč (ZN 61.) + Perron (ZN 64.): Premiérový cyklovýjezd (nepočítáme-li několikero ultrakrátkých jízd zkušebně-testovacích) zrealizován již 22. a 23. března. Počasí na březen fantastické. 23. 3. dojezd podél vody do Roztok. Líčíme na Perrona. Pivovarská zahrada zavřena a nic. Veliké nic. Žádná cedule ohledně otevření. Ex post (24. 3.) nákuk na https://www.perron.cz/cz/perron-garden.html a moudří fakt nejsme. „Již nyní můžete na adrese budoucího pivovaru navštívit pivovarskou zahradu Perron Garden a ochutnat všechna piva, která vaříme, a speciality naší kuchyně!“. V jiné rubrice nalézáme: „Od jara do podzimu můžete na adrese budoucího pivovaru navštívit pivovarskou zahradu Perron Garden a ochutnat všechna piva, která vaříme, a speciality naší kuchyně!“. Konečně v odkliku kontakt stojí: „Zavřeno. Sezóna ukončena, těšíme se na vás opět na jaře“. Ku..., jaro už je přece tu! Což někam napsat otevíračku? Nejlépe na www stránky i na vrata Garden zahrady! P.S. Nikde ani zprávička ani před Velikonocemi. Na co se čeká? A čeká se ještě vůbec? Nádraží v Roztokách furtovně brutálně zrasované přestavbou (připomínající demolici a hlavně trvající léta), takže raději šlapeme na Elefanta do Selce. V lednu byl draze repasován kmenový černobílý Tátoš (Author Instinct) a v únoru pro jistotu i starší černočervený Tátoš (Author Traction SX). Z piety, nostalgie, ale také coby stroj záložní. Ceny repasí rostou, rostou i ceny součástek, které k tomu ještě nejsou k mání. Dobře už na dlouho bylo i v tomto segmentu. Nehledě na to, že výrobci ichtilně hromadně opustily MTB s koly 26´´, která nám plně vyhovují. 29´´ sice jedou, ovšem stroj je příliš velký, těžce neskladný a neobratný. 29´´ mají být moderní a nejpopulárnější. Bodejť by nebyly, když nic jiného neseženete! Takže až nám na naše milé 26´´ dojdou díly, budeme nuceni přesedlat asi na velikost 27 ½´´. Další veleotravná globální ichtilnost tkví v tom, že se všeobecně přestalo dělat naše oblíbené řazení 3 x 10. Přičemž se houfně opustily přesmykače vůbec, takže dneska zbývá jenom 1 x 8, 1 x 9, 1 x 10 či 1 x 11 nebo 1 x 12. Proč? Poněvadž je to přece pro výrobce levnější a ziskovější. Přičemž všichni nabízejí úplně totéž. Výběr a volba žádná není. Takže se jim bohatě vyplatí uplatit pár tzv. expertů, kteří všude žvaní a píši, kterak je cool, moderní, skvělé a úžasné, že vepředu už zbyl pouze jeden tác. Nemilí experti, není! My rádi trojtalíř, jezdíme tak dlouhé roky a na expertní kydy i celou tzv. modernizaci zvysoka kál…! Taháte z lidí jenom další prachy! Vraťte nám kola 26´´ a řazení 3 x 10! P.S. Další ilustrace, že každá změna je k horšímu. Jako namátkou v nosičích. Staré dobré VHS ... Snad se k nim normální lidé budou moci brzy zase vrátit, obdobně, jako se navrací třebas ke gramofonům, starým dobrým LP deskám anebo kazeťákům a starým dobrým MC kazetám. Tohle totiž není žádný pokrok. Pouze a výhradně zlodějské tahání dalších peněz od lidí. S vnucováním novinek, které jsou nejenom zbytečné a nepotřebné, nýbrž i uživatelsky horší a horší. Howght!

Pivní trendy (BPH LX. + LXV.) aneb cool nebo vool (čti vůl)?: Konzumace pivka může prospívat celému organizmu. 7 důvodů, proč zajít na točený bírek zní: 1) Pomáhá předcházet ledvinovým kamenům, 2) Ovlivňuje hladinu cholesterolu, 3) Chrání před alzheimerem, 4) Může snížit hladinu cukru, 5) Prodlužuje život, 6) Podporuje spalování tuků, 7) Zlepšuje pleť i vlasy. Důvodem prospěšnost jsou hlavně vitamíny skupiny B a vlákniny. Pivo má tělo i duši.

Antoš (BPH LXXI.): Pivovar Antoš (https://antosovakrcma.cz) prozatím nedobyt (I když jarní zvěsti Slánských zpravodajů ohledně Antošovy kuchyně zrovna nepotěší. Zato slánskou Továrnu všichni a vždycky chválí tak, až je to podezřelé. Přesvědčíme se raději sami). 26. 3. premiéra Cyklohráčku. Právě o této sobotě startuje letošní sezonu. Zahajuje však vůbec? Ráno frčíme Elefantem do Chuchle. Na military burzu. Po letech zase v Chuchli. Zastávka Velká Chuchle posunuta. Skoro o kilásek ku Praze. Brr. Vracíme se o půl desáté na hlavák a ranní Cyklohráček nemá stále určené ani nástupiště. Přičemž má odjíždět pár minut po deváté. Svítí u něj zpoždění 20 minut. Je 9: 35, takže ani to úplně nesedí. Doma na síti zjišťujeme omezení provozu, kvůlivá vysypané lokomotivě, s odhadem zpoždění kolem hodinky. Sedláme bujaře řehtajícího Tátoše a sjíždíme na hlavák na jednu P.M. Pár minut po třinácté má odjíždět druhá runda. Cyklohráček odpolední. Dnes dokonce až do Zlonic. Bliká ovšem zpoždění 60 minut, které podle hlášení nemusí být konečně (a není). Hbitě šupky dupky na benešovský Elefant. Klasický okruh Měcholupy-Počernice. Pivko až v podvečer U sadu. Zahrádka narvaná. V tuto dobu skoro jediná na žižkaperku. Jiným se nechce tak brzy cálovat a čekají na změny po 1. 4.

Pel-mel ze zrzavého světa (aneb pár pivních drbů a frků, které p.t. čtenářstvu možná unikly): Český svaz pivovarů a sladoven podal návrh na zapsání Pivní kultury jako fenoménu české lidové kultury do Seznamu nemateriálních statků lidové kultury Plzeňského kraje. Česká pivní kultury už dávno měla figurovat na seznamu světové dědictví UNESCO. V roce 2021 spotřeba piva klesla z předloňských 135 litrů na 129 litrů. Jde o dlouhodobý trend. Mizí hospody, mění se zvyky. Letos spotřebu jistě ovlivní masivní drahota. Bude hůř. Uprostřed moravských vinic působí značka Wild Creatures. Zaměřená na spontánně kvašené zrající v dubových sudech. Moravský lambik. Láhve divokého pivka zdobí lidový ornament zvaný žudro. Český pivní lockdown pokračuje. Létající sládek národního pivovaru Budvar se stal předsedou soutěže BeerMaster. Komerční klání hledá komplexního mistra a nikoli štamgasta-konzumenta. Včetně PR frází, hesel, plků, kydů a keců o nutnosti posunu českého piva. Pane Bože, ochraňuj nás před posuny! P.S. (1) Ve finále ještě doušek optimistické pivní poezie: „Přírodě vše člověk vrací, uvnitř pece spalovací. Všichni umřem, toť věc tklivá, tak si dejme korbel piva!“ (K. Princ). P.S. (2) V současném Brave New World už nemusí platit vůbec nic. Na aktuálnosti nabývá i mírový slogan ze studenoválečných sedmdesátek-osmdesátek: „Radši budu dnes aktivní, než zítra radioaktivní!“. Další dávku optimismu tak vlévá do žil, že jsme aktivně objevili nejbližší kryt. Čajkovského 15. Možná jsou Mahlerovy sady sice o drtínek blíže, ale zase uvádějí o dost menší kapacitu. Na Jiřák do metra anebo do vytunelovaného komplexu pod Parukářkou to z jezevčí nory asi nestihneme. A stojí za to, vůbec to stihnout? Nebudou živí závidět mrtvým? Krásné léto - bude-li nějaké! Dej bůh štěstí, pane starý!