Zrzavé novosti 63

Zrzavé novosti aneb staronové aktualizace a  Jezevcovy pivně-kulinářské drby

(No. 63., nevesele aprílové z kovidária, resp. světa, který nebezpečně balancuje na hraně války nejen studené a občanské, z 30. dubna LP 2021)

Naděje (i smutek) z Albionu: Alžběta II. si pořídila dvě štěňátka corgi - Ferguse a Muicka. Dělají společnost dorgici Candy. K chucpe, co se nestydí tropit přivdaná M., postihla Alžbětu II. těžší rána. V požehnaném věku zemřel její choť princ Philip. Král grilovaček, sportsman, letec, zelený aktivista, mistr hlášek a milovník piva. V roce 2000 na večeři, kde se podávalo samé víno, požádal italského premiéra: „... prostě mi doneste pivo“. Dej Bůh štěstí!

Pivní moudrost a recept: „V těchto těžkých dobách, svaté Pivo - pomoz nám!“ (žižkovský pábitel a malíř Máňa za nejtvrdšího lockdownu na tabuli U vobrazu). „Zavřít můžeš, otevřít musíš!“ (jasný vzkaz pivovarníků ze Starého Brna kovidu). „Víno je ladění do duševního smokingu, pivo do džínsů a kecek, ale ne že by při něm nešlo přemýšlet“ (P. Vrba). „Kotouč cinkl o tyčku jako o sklenici piva“ (R. Záruba). „Trocha piva, to je božská medicína“ (Paracelsus). Neboť rok 21 výhružně odstartoval a jaro zešílelo, zůstává na místě připomínat slova W. W. Tomka. Slova nepivní, nicméně moudrá i navýsost aktuální: „Aby nás Pánbůh při zdravém rozumu zachovati ráčil“. Vivat Švejk! Vivat národní švejkování slavící 100 roků! Starý ani nový PES ani Velký reset 4.0 Švábů & co. nás nedostanou! Raději na smažák s využitím pivka sobě nachystáme: 600 g Goudy, 3 vejce, mouku hladkou i polohrubou, strouhanku z usušených rohlíků a pivního chleba, 60 ml světlého pivka, slunečnicový olej, sůl, přepuštěné máslo na smažení. Kterak na syrec? Strouhanku smícháme s polohrubou v poměru dva díly strouhanky a jeden mouky. Vajíčka prošleháme s pivem, aby se vytvořila kompaktní směska. Porce sýra obalíme v mouce hladké, poté ve vejcích s pivem, a nakonec pečlivě ve směsi strouhanky a mouky. V hlubší pánvi rozpálíme olej s přepuštěným máslem na teplotu 160ºC. Obalený sýr smažíme z obou stran dozlatova. Obracíme opatrně, aby se trojobal nepropíchl a sýr nevytekl. Usmažené dílo položíme na talíř s papírovou utěrkou, která odsaje přebytečný tuk. Příloha? Vařený brambor a kvalitní tatarka.  V receptu je zmíněn pivní chléb. Pečení chleba je na BPH příliš, takže si na něj zajděte (Bude-li to ještě vůbec někdy povoleno) třebas do vinohradského Pivovaru Ossegg. Upéci si můžeme jednoduché sušenky z mláta. Potřebujeme: 150 g mláta, 60 g hladké mouky, 1 lžíci prášku do pečiva, 1 vejce, 100 g másla a 80 g třtinového cukru. Máslo rozehřejeme v rendlíku a ponecháme zchladnout. Mouku promísíme s práškem do pečiva a poté přidáme mláto a máslo. Vejce ušleháme s cukrem do světlé husté pěny, do které zamícháme směs s mlátem. Těsto cukrářským kornoutem roztáhneme na plechu s pečícím papírem či silikonovým plátem do tenké vrstvy. Pečeme 10 minut v předehřáté troubě na 175ºC. Plát ponecháme na plechu vychladnout a teprve pak tento sundáme a nalámeme sušenky. Následuje recept nefalšovaného Ládi Hrušky na pivní rohlíky. Suroviny: 2 a půl hrnku polohrubé mouky, 3 panáky oleje, 1 hrnek piva, ¾ kostky droždí, 1 lžička cukru, ½ lžičky pepře, ½ lžičky soli a 1 bílek na potření. Postup: Do mísy nasypeme mouku a přidáme rozdrobené droždí, cukr a část nahřátého piva. Lehce zasypeme moukou. Necháme částečně vykynout a poté přidáme olej, sůl, pepř a zbytek piva. Vypracujeme těsto, které necháme odpočívat. Vytvarujeme preclíky, případně tyčinky. Naskládáme na plech. Potřeme pivkem, posypeme solí dle chuti. Pečeme ve vyhřáté troubě a zvolna necháme dosušit. Předposledním jarním antikovid tipem jest variace na kotlíkový eintopf. Zelí s kukuřicí, mletým masem a klobásou. Samozřejmě s pivem. Ingredience: 600 g mletého bůčku, 120 g opravdové klobásy, 150 g zelí, 150 g kukuřice, 80 g sádla, cukr, kmín, sůl, pepř a 100 ml světlého piva. Technologie: Na sádle orestujeme kmín a přidáme mletý bůček rozmíchaný v pivku. Restujeme, až se pivko odvaří a maso rozdrobí. Přidáme kolečka klobásky, kysané zelí a kukuřici. Vaříme do změknutí masa. Podléváme vodou. Dochutíme solí, pepřem, špetkou cukru. Ve finále ponecháme tekutinu téměř vyvařit. Servírujeme přímo v rendlíku, s poctivým chlebem. Závěrečný recept reprezentují pivní klobásy na pánvi. Suroviny: 2 silné paprikové klobásy (v originále doporučena Cikánská klobása z řeznictví a uzenářství Vrábík z Kněževsi), 1 větší cibule, 1-2 rajčata podle velikosti, 1 stroužek česneku, 2-3 lžíce sladkého kečupu, 1 lžička medu, 0,25 l tmavého piva (třebas Černovar z Rakovníka), sůl a čerstvě namletý pepř, olej. Postup: Rozkrájíme klobásky na menší špalíčky, cibuli na měsíčky, rajčata na kostičky. Na pánvi rozpálíme trochu oleje a opečeme klobásy s cibulí. Přihodíme rajčata, prolisovaný česnek, osolíme, opepříme. Přidáme kečup (My ale namísto sladkého raději využijeme ostrostřelce Trinidad Scorpion Ketchup od Chillifood). Zalijeme pivem a přidáme med. Dobře promícháme a pod poklicí povaříme, dokud se chutě náležitě nespojí. Což je asi 20 minut. Přidejme dětinské hlášky z okruhů notoriků z humoristických tiskovin Trnky Brnky a Tapír (Které nejsou reinkarnací legendárního Dikobrazu, nýbrž jeho těžce upocenou parodií s lihovým odérem. My raději Sorry. Sice břevnovsky kavárenské, ovšem s humorem černočerným, a místy slastně nekorektním). Inkriminované alkohlášky zní: „Kdo nepije s námi, pije proti nám!“ & „Kolik chlastů znáš, tolikrát jsi člověkem“.

Svijany (BPH II.): Až 18. 4. letos poprvé v Českém ráji. V Ráji prší. Studený déšť. Tradiční zastávka ve svijanské pivovarské prodejně. Rituál. Zdravíme známou pí. prodavačku. Nové Svijanoviny nevyšly. Není, co sdělovat. V rámci podpory zakupujeme u okénka pivovarské restaurace kelímek nefiltrované jedenáctky. Šenkují také 450. Nefiltr Máz je dneska docela ucházející. Což se ovšem nedá říci o chlebu ani o houskách, která kolega těžce závislý na bílém pečivu, zakupuje v pekárně v Držkově. Další tradiční zastávce. Chleba a housky těžce nedopečené. Což není výjimka. Prostě se šetří. Lidé to stejně koupí a sežerou. Dobře jim tak!

Vzpomínky na Plzeň (BPH VIII.): Emeritní vrchní sládek se doslova rozplývá nad drobnou změnou etiket a láhví (Která se jistojistě promítne do ceny). Prý fantastický přínos pro životní prostředí a úžasné dobro pro faunu i flóru celého kosmu. K tomu ichtilní reklama s obludnými jeleny. Pivovar má vařit pivo a nikoli zachraňovat svět! Takže jde o info spíše do rubriky cool (čti vůl). P.S. Při jarním zarachu nuceně konzumujeme pár dnů tzv. plzeň. Ani z tanku žádná sláva. Kdybyste si namísto tzv. společensky odpovědných pičičáren raději více hleděli piva!

Kersko (BPH IX.) + Poděbrady (ZN 35.): 24. 4. po rozvolnění výlet dvounožců s postarším čtyřnožcem k jezeru v Poděbradech. Pěkné, ale všude plno až přeplněno. Plno i v Kersku. Hájenku programově ignorujeme (kvůli blivajsům a hlavně proto, že neodpustitelně znesvětili kultovní zařízením likvidací nymburského piva), což dlouhá léta platí také pro podnik U pramene. Takže se stavujeme na hlavní u stánku pí. L. Bývalé provozní Hájenky z dob, kdy Hájenka byla ještě Hájenkou. A kdy jsme tam pravidelně, rádi a dost často, jezdívali bicykly i vozy americkými či německo-českými. Stánek frčí, samozřejmě točí dobré nymburské, kuchtí polévky i kančí. Kam se na tohle pečené kančí se zelím a výtečným bramborovým knedlíkem hrabe Hájenka. Z důvodů studijních průjezd okolo poděbradského pivovaru. Nezastavujeme. Místní (Anebo pořád kácovská?) piva jsou (pod)průměrná. Obsluha obvykle též či ještě horší.

Medvěd, Krakonoš a Štěpán (BPH X.): Pivovarský klub Křižíkova 17° skončil. V březnu z Elefantu překvapeně registrujeme na stejném fleku nový štít Pivovarský klub Benedict. Stránky https://www.pivo-klub.cz/ sdělují: „Pokračujeme v populárním konceptu, který staví na Břevnovském klášterním pivovaru sv. Vojtěcha. Kuchyni zaměřenou na české pokrmy vede šéfkuchař Ondřej Doleček, který mimo jiné řadu let vedl kuchyni v Café Louvre“. Provozovatel: Beer Karlín s.r.o. Rozvozová nabídka jídel i piv vypadá zajímavě. Uvidíme.

Dětenice a Český Ráj (BPH XI.) + Rohozec (ZN 19.) + Neumann (ZN 19.) + Mostecký Kahan (ZN 28.) + Malá Skála (ZN 41.): Hruboskalský Hotel Štekl (https://www.hotel-stekl.cz) samozřejmě zavřený, ale 19. 4. je chvíli otevřený stánek. Nezastavujeme. Pan šéf parkoviště N. přítomen není a lufťáčtí dvounožci okolo se zmítající vůbec nejsou sympatičtí. 

Pivní literatura (BPH XIV.): V č. 90 profipivníku Pivo, Bier & Ale M. Titzlová lákavě představila, včetně fotečky ze křtu, knížku Pivař a blondýna (Kovářová, D., Jakl, L., Praha, Bondy 2021. 186 s. ISBN 978-80-88073-55-0). Pivařem je rocker, publicista, člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a politický analytik Ladislav Jakl. Blondýnou advokátka, spisovatelka a kdysi ministryně Daniela Kovářová, která objevila pivko teprve nedávno. Jde o nevážné i vážnější povídání o pivních světech a o mnoha věcech ze života, které s pivem souvisejí. Čtyřicet kratších kapitolek, určených nejen přemoudřelým tzv. znalcům, nýbrž všem. I když s pí. Kovářovou ani p. Jaklem nemusíme vždycky souhlasit - míněno šířeji, zdaleka nejenom ohledně vyřčeného v představovaném dílku - oba zůstávají normálními lidmi. Ona normální ženskou a on normálním chlapem. Což dneska vůbec není málo. Naopak. P.S. Jezevec zamýšlel recenzi spáchat sám, leč trapně by se opakoval. Tudíž doporučuje PBA.

Pivní toulky Žižkovem (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII. etc.) aneb co starého (každá změna je k horšímu) doma U sadu: Na žižkaperku, na škroupáku, zkrátka doma U sadu (https://www.usadu.cz) se rozváží, rozváží a rozváží. Co jiného zbývá v kovidovém obludáriu. Výdejní okénko letos s táhlem-splachovadlem k signalizaci. Nově na čepu s Gambrinusem, resp. Gambrinusy. No comment. V krizi jde kritika piva stranou. Sad přežívá podle farmakodiktaturních befelů. Sadovský p. provozní MW byl citován v tiskovině Speciál MF Dnes City Dnes 29. 1. 2021 na s. 9 ohledně neveselé situace pohostinství a nikoli růžových perspektiv. Nejistota sílí. Vakcinace vázne. Nejen u nás. Namísto kapsování se soukromníků na očkování by bylo užitečnější investovat do opravdového léčení opravdu nemocných. A to léčení včasného, hlavně u ohrožených (Což výrobce vakcín zestátnit? V národním i globálním zájmu). Namísto ochrany či izolace ohrožených se však zavírají, izolují a omezují zdraví. Když čísla, semafory a PES klesají, objeví se - jako na zavolanou - nová mutace. Pandemický zákon postuluje že restrikce neskončí nikdy. Zavírání lze opakovat donekonečna. Konečně v závěru ledna alespoň náznak formálního zavření hranic. Což mělo být nekompromisně uděláno již loni na jaře. Neprodyšně uzavřené a ozbrojenci s ostrými ostře střežené státní hranice. Naše hranice. Dovnitř i ven. Bez výjimek. Kdo chce vydělávat v zahraničí, nechť si tam i vegetuje. Studenti se bez Erasmu lehce obejdou a ani globální kočování k ničemu dobrému nevede ani nepřispívá. Bez invaze vlezlých turistů začíná být Praha opět skvostně nádherná. Pana prezidenta bývalého (a pevně věříme, že i budoucího) v kavárenských médiích lynčují za (ne)nošení poseroušky na půl žerdi. Upřímně gratulujeme k ukončení karantény! Tzv. celebrity, zlatokopecké štětky a obdobná příživnická sebranka se nám přitom každodenně drze chechtá z exotických pláží na stránkách bulváru i nebulváru, které od sebe nejde rozeznat. A to i v době nejtužších restrikcí, kdy Suchdoláci nesmí na nákup ani do pár set metrů vzdálených Horoměřic. Ani na hřbitov v Úněticích anebo hájem k Roztokům. Pandemii nezhoršuje babča kousínek za hranicemi obce, nýbrž ti, co se předvádějí na Zanzibaru anebo v Keni. Ať si vycestují, když na to prý mají tzv. lidské právo, ale zpátky STOP! Na Velikonoce frčela cool Dubaj a Emiráty. Koneckonců z jistého dubajského hotelu nás jistý matematik PL vytrvale oblažuje svým poučováním, vyvracením údajných fake news a přikazováním ještě tvrdších a tvrdších lockdownů. Samozvaného kovidového osvětáře & záchranáře tuze trefně vystihl Reflex, 12/2021, na s. 45: Zoufalec, jemuž z katastrofického blouznění hráblo. Chce pomoci světu, nedokáže přitom však poradit ani sám sobě. Vedle nepropustných hranic by bylo navýsost moudré izolovat a superrychle naočkovat ohrožené a hysterické. Zavírat opravdu nemocné a opravdu nakažlivé. Případně vyhradit (a ohradit) lázně či hotely těm, kdož se bojí. Ať si tam poustevničí podle apokalyptických zákonů Micíkových svědků kovidových a modlí se oddaně k rouškám a respirátorům. Minimálně by však lázeňské komplexy měly sloužit k doléčování nemocných s kovidem, aby tito nezatěžovali nemocnice. Proč to prý nejde? Minulé jaro měl přijít kolaps nemocnic, další kolaps měl být neodvratný na podzim (Prý kvůli tomu, že jsme v létě nenosili roušky! Najednou jsou roušky ho... Blatný. Musí se přece prodat respirátory). Na jaře 21 je strašení kolapsem zdravotnictví evergreenem opět. Současně je však likvidován obří polní špitál v Letňanech. Kocourkov a další tunel? Anebo nesmysl - z důvodu personálu - od samého počátku? Povinná denní dávka děsu je každému povinně ordinována ze všech straní. Dobře to kolegové z IVK píší, že poprvé v historii se vedení země (nejenom tuzemské, nýbrž v prapodivné globální jednotě) nesnaží obyvatelstvo uklidňovat a bránit panice. Naopak strach a panika jsou naprosto záměrně a aktivně vytvářeny a neustále rozdmýchávány a přiživovány. Oficiální modelování i mediální prezentace kovidu jsou přehlídkou nestydaté manipulace. Ne, že by nemocnice problémy neměly a zdravotníci nebyli vytíženi. Poděkování a úctu si zaslouží. Jsou to opravdoví hrdinové. Ne, že by lidé neumírali s kovidem či přímo v jeho důsledku. Dlouholetý člen našeho klubu pátečníků kovidosajrajt nezvládl koncem března. Čest jeho památce! MH byl vskutku neopakovatelná osobnost. Tragické zprávě, která brzy dorazila i k Sadu, jsme nějak nemohli a nemohli uvěřit. Se vzpomínkou na seriál Chalupáři, kde figuroval falešný pohřeb I. Prachaře. Tož jsme čekali, že MH na nás na Olšanech taky odněkud vybafne. Nevybafnul ... (MH byl puntičkář a pedant, který všechna nařízení přesně dodržoval. Mají zákazy a restrikce na počty nemocných a zemřelých nějaký vliv? Čísla to, minimálně u jarní vlny, nenaznačují. Někteří dokonce prokazují, že přísné restrikce situaci zhoršují, namátkou u seniorů nakažených děcky, která nemohou být ve školách). Ohledně permanentního strašení kolapsem zdravotnictví se ptejme, kde mají nemocnice největší problémy? Přece tam, kde je měly už před kovidem. Na hranicích s Německem Vinohradský špitál nepočítáme. Tam šlo o kejhák vždycky. Čekání dlouhé hodiny, hodiny a hodiny, a to i při rychlém přivezení rychlou záchrannou službou, je tam smutnou tradicí. Kovid, nekovid. Bohužel, moc dobře víme, o čem mluvíme. Bohužel, je to pro nás spádový špitál. Ostatně jako pro takřka celé Střední Čechy. Proč jsou problémy zdravotnictví na čáře? Lékaře i sestry vysálo Německo. Což se mělo řešit dávno. Od věci rozhodně není ani návrh, aby pojišťovny - přes úhradou - důkladně zkontrolovaly každé kovidové lůžku a prověřily nezbytnost hospitalizace. Zasvěcení míní, že by obsazenost poklesla minimálně o třetinu, ještě před příchodem inspektorů. Jako ostatní normální i my čekáme. Nač? Na jarní počasí. Pak osedláme Tátoše. Lidé vydrží maximálně do Velikonoc, pak propukne anarchie. V březnu přituhuje. Na všech frontách. Poprvé v naší historii je armáda nasazena proti vlastnímu národu. Dochází Sádek a pivovary zavírají. V půli března má Sádek týdenní výpadek (v reálu pouze pětidenní). K tomu povinné testy pro vstup do háku. Jezevec si děsně nerad cokoli kamkoli strká a ani z hrabání se ve flusancích nemá plezír, tudíž se na pár týdnů noří do ilegality ještě hlubší a ještě temnější. Skoro jako Dr. Horák. Jezevec se přitom pyšní bujným plnovousem nikoli přilepeným, nýbrž pravým (Za jistého cara se vousy stříhaly násilím, v dobách komančských zase vadily delší vlasy. Jezevec dycinky vydržel a neostříhal se nikdy. Vydrží i dnes. Neboť obviňování vousatých ze zhoršení pandemie je fakt už přes hodně čáru. Kovidiotismus kapitální!). Přitom stylově obléká černou masku středověkého morového doktora se zobákem, černý klobouk a černý plášť. Atom bordel a plynová maska s chobotem čeká v preperské záloze. Prozíravý bude nákup skafandru, neboť ve vlně šestistéšedesátéšesté bude povinný. Pokud půjde o výnosný kšeft - jako u poseroušek, respirátorů, testů, vakcín. Možná ale lidé do té doby kovidovou mafii vyokní. Světlo na konci tunelu nevidíme (Pokud ano, je to vlak řítící se opačným směrem, který všechno smete). Vyhlídky jsou hrůzostrašné. Na podzim volby a děsivá představa premiéra s dredy, protlačovaného liberálními médii s cinknutými průzkumy, které se nezmanipulovanost neobtěžují ani předstírat. Už i nejzavilejší antibabišovci (dokonce třebas i z Reflexu) si dobře uvědomují, že může být mnohem, mnohem, ale opravdu mnohem hůře. Stačí se podívat na vedení Prahy. Dno nemá dno. Což naznačují nominanté na vládní posty. Děs. Nekompetentnost (ekonomičtí tzv. experti mající očividné problémy s rozlišením DPH a DPH) i hypertrofované digitální sebevědomí sice neuvěřitelné, zato sociální inteligence menší než záporná nula. Snad nás zase spasí nedigitální Morava a normální český venkov, jako už dvakrát při volbách prezidentských. Lepší řídit stát jako firmu, nežli jako e-shop. Sadovské Velikonoce - druhé kovidové - přežívají ve znamení zeleného Primátora, který startuje na čepu již kolem Sv. Patrika. Jarní pivo. Náchodský spodně kvašený ležák s výraznou zlatozelenou barvou s přídavkem mladého zeleného ječmene. Snad třináctka s volume alc kolem 5 %. Bez přehánění výborný mok. Pitivý, poctivý, veselý. Milé jarní překvápko. Děkujeme. Na čepu končí 10. apríla. Velikonoční meníčko v sestavě jehněčí gulášovka, jehněčí kostky, králičí úd s velikonoční nádivkou plus dozlatova upečená kačenka s lokšemi v košíku coby zlatý hřeb. Samotné svátky na draka. Počasí, zákazy, razie. Náplavka, rígrák, zahrádky na Ohradě. Strašení, vyhrožování. V Praze PES na dvojce, přesto platí tvrdé zákazy z pětky. Blatný prudí s lockdownovým létem (Tímto, anebo i v roce 2022 či 23?). L. Jakl to píše dobře: „Zrušíme už navždy ty ze svých zvyklostí, které zvyšovaly frekvenci sociálních kontaktů? Ty, které z nás dělaly to, čím jsme? Přestaneme volně cestovat, navštěvovat se, pořádat hromadné akce, svobodně podnikat, shromažďovat se, chodit do škol? Podávat si ruce, líbat se a objímat při uvítání a loučení? Už navždy? Budeme už navždy škrtit své hospodářství a společenský život? V naivní představě, že tím vším navěky nakažlivé nemoci z našeho světa zmizí? Zamáváme starému světu a zavedeme nový, asepticky, omyvatelný, bezkontaktní, skafandrový? Zavřeme se navěky do svých ulit? Zbytečně, protože tím jen oslabíme svou imunitu a nemoc si nás stejně najde?“ (https://www.institutvk.cz/clanky/1725.html). Po Velikonocích se trapné neštěstí, které bylo prd Blatný i chcíplý tragikomický PES pakují. Konečně. Šéfem rezortu se stává náčelník Vinohradského velkošpitálu. Pokud celé zdravotnictví bude fungovat jako tento, budeme ještě brzy blahořečit ukňouraného zpěváčka, který se pakoval z postu jako předposlední. Po Velikonocích najíždí i Jezevec na nařízené testování. Vysílání z nory leze na palici i do peněz. Docela mastně. Flusance Jezevec dává, leč špejlování kvůli neprůchodným dutinám zůstává tabu. Krátké teoreticky by ještě možná i šlo, dlouhé PCR fakt nelze realizovat. A propos, i krátké nosošťoury patří do rukou pouze zdravotníkům! Nikoli amatérům, natož malým děckám! Koncem apríla V. Klaus opětovně varuje před kovidismem – „Kovidismus není nemocí. Je světonázorem, kterému se podařilo nalézt nově se tvářící motiv, důvod, ospravedlnění právě probíhající obrovské extenze role státu ve společnosti současného světa a ji doprovázejícího omezení svobody člověka. Jde to tak daleko, že kovidismus už pomalu přestává argumentovat covidem, začíná mu stačit obhajovat nejrůznější restrikce lidské svobody jako dobro samo o sobě“ (https://www.institutvk.cz/clanky/1741.html). R. Šmucler všem normálním lidem vzkazuje – „Lidé ať žijí spokojeně své životy, jiné jim nikdo nedá“ (https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/-Rusove-mi-rekli-jak-dopadneme-s-covidem-Smucler-zavrenemu-Cesku-Silne-info-662268). Užijte si jaro a léto. Nejlepším lékem na kovidismus je normální práce a zdravý rozum. Dej Bůh štěstí!

Pivní kuchaření a kapsaicin (BPH XXIV.) + velká kapsaicinová hitparáda (ZN 50.): Papričky pěstované na okně jezevčí nory kvetly od září až do ledna. Opakovaně. Nakonec se vyklubaly na dvou keřících pouhopouhé tři malilinkaté žlutavé mikropapričky. Okoštovány - nic moc. Přesněji vůbec nic. Nutno nastudovat Mičurina. A opylovat. Na rok 21 plánujeme úrodu bohatší. Obě rostlinky v březnu ostříhány a po několika dnech již raší a bují nové lístky. Jedou jako zběsilé. Začátkem února degustována poslední sklenice špekoňů od J. Kosiny. Nejostřejší s Morugou. Buřtíky tlusté, pálivé dostatečně. Leč přežitelně a nikoli bestiálně - tak, jako pálila sklenice téhož produktu, loni dovalená jedním ze sadovských pánů šéfů. Buřtíky byly menší, tenčí a fakt brutální. K pekelné nirváně stačil ždibínek. Tahle várka byla o pár levelů pálivosti níže. P.S. Další degustátoři hlásí, že konce buřtíků byly pekelné přímo ďábelsky. Hlavně druhý den ráno. V době nejtužší heydrichiády (pardon karantény) v březnu načaty železné zásoby sušených papriček od novopackého J. Kosiny. Začínáme papričkami Bhut Jolokia, ostrými tak akorát. V záloze číhají brutální Trinidad Scorpion Butch Taylor a Carolina Reaper. Carolinu načínáme koncem dubna. Primisima pálivost. Načata taktéž chilli omáčka Trinidad Scorpion od Wiltshire Chilli Farm. Z Anglie, které gratulujeme a upřímně závidíme, že již není v chomoutu EU. Složení 100 ml omáčky nekomplikované: scorpion moruga chilli, jablečný ocet, cukr, sůl, sladká červená paprika. Chuť také nekomplikovaná, s tahem na branku. Božský papričkový jedovatý ďáblík, který v JPH (Jezevcova kapsaicinová hitparáda – p.t. chilifilové a chilifilky vizte odklik v menu) bere výjimečných 9+ bodu.

Pražské cyklopivní trasy (BPH XXX.) + Hostivar H¹ (ZN 18.) + Hostivar H² (ZN 51.) +  Spojovna (ZN 51.) + Jince (ZN 24.) + Liboc (ZN 24.) + Prosek (ZN 25.) + Malešice (ZN 28.) + LP (ZN 32.) + Kolčavka (ZN 35.) + Uhříněves (ZN 45.) + Kbely (ZN 55.) + Počerňák (ZN 60.): O jarní neděli 11. apríla popolední decentní výšlap kolem Malešického mikropivovárku  (https://www.malesickymikropivovar.cz). Nutno podpořit. Malešický originál N°2 světlý ležák 12° (alc 5,2 %) výborný. Studený, hořký, silný. Plzeňského typu, uvařený v Kynšperku podle původní receptury Malešického mikropivovaru. Za hodinku si ještě chvíli pohráváme s ideou prubnout Zelenou Karkulku z Třebíče u okénka kozlovské kozlovny U kozla u Basilejského rynku (naproti Venda baru, kde se před lety udusil krkovičkou řezníka Krkovičky nepozorný nešťastník). Provoz na hlavní smrdí a odpuzuje. Nemusíme všechno.

Bizarnosti a (nejen) pivní prasárny (BPH LI.): Podělme se o kovidový recept - ve stylu Ládi Hrušky - na tzv. zázvorové pivo. Pro válečný čas úředně zavřených hospod. Jde o jakýsi nealkorádler se zázvorovým ocáskem. Suroviny: 50 g čerstvého zázvoru, 200 g cukru, 750 ml převařené vychlazené vody. Postup: Litrovou sklenici opravdu dobře vymyjeme. Smícháme v ní s cukrem a převařenou vodou zázvor - opláchnutý, ovšem neoloupaný. Mícháme do rozpuštění cukru. Shora sklenici zakryjeme plátýnkem, zajistíme provázkem a teplém místě ponecháme kvasit. Každý den směs promícháme lžící, kterou předtím opravdu dobře umyjeme proudem tekoucí horké vody. Chce to trpělivost, bublinky se mají objevovat až cca po třech dnech. Proces kvašení má trvat 6-10 dnů a nápoj se zakalí. Až ginger beer přestane bublat, máme hotovo. Směs přecedíme do nové sklenice a dáme vychladit. Na zdraví!

Únětice (BPH LVIII. + LXVIII.) + Bubeneč (ZN 61.): Z Únětického pivovaru (www.unetickypivovar.cz) přichází počátkem února email. Info ohledně roku 2021, který má být zasvěcen výročí deseti let od první várky úněk, uvařených p. V.  Černohorským. Od 5. 2. je v prodeji v pivovaru a partnerů Masopustní Bock 16° (alc kolem 6 %). Připravený jako tradičně k akci Roztocko-Únětický masopust. Akce se nekoná, pivko ano. Dej Bůh štěstí!

Pivní trendy (BPH LX. + LXV.) aneb cool nebo vool (čti vůl)?: Zase už vylezla Gréta. Živě se zajímá o penisy. Tyto se prý globálním oteplováním zmenšují. Gréta proto volá do zbraně všechny muže, kterým délka není lhostejná! To jsme si nevymysleli, to opravdu média píší. Jde o informaci naprosto vážnou a seriózní. Žádný hoax ani happening.

Pivko s deserty a nový časopis (BPH LXIV.): Časopis Pivo, Bier & Ale (www.pivobierale.cz) dospěl k výročnímu číslo No. 90. Blahopřejeme! Vydržet! I když k tomuto číslu si drobničky výhrad rýpavě neodpustíme. Nejenom k nehezké grafice. V jinak vcelku ocenitelném editorialu si p. šéfredaktor na závěr neodpustil osmašedesátnické zakvílení, které všechno posunulo jiným směrem. Zalistujme: Info o novém symbolu sklářského průmyslu (Zase někdo zachraňuje planetu a bojuje s počasím); modifikované Výroční ceny PBA za rok 2020; Volba best off za desetiletí časopisu PBA za léta 2010-19 (S únětickou desinou, coby nejlepším výčepním světlým za dekádu. Souhlas. Ovšem s desinou, kterou vařil ještě p. VČ. Prosím, nefabulujme, že pozdější úňky byly a jsou stejné. Nejsou); představení Městského pivovaru Domažlice či Proudu experimentů plzeňského experimentu Proud; veliká reportáž z potštenského Clocku a menší z Pivovaru Ostrava; článek o fenoménu Pivovarský kalendář (s povinným plivnutím na dobu „rudého temna“); něco o stáčecích linkách, papírových obalech (Opět bio, bio, eko, eko) či nabídce nové bakterie mléčného kvašení; rozsáhlé povídání s mladým Matuškou, tedy p. A. Matuškou, nejenom o dvou kohoutech; oslavné tirády na marketingově zdatného Bernarda, který měl Čechy naučit pít ALE; zpráva o tom, kterak přišel na svět Zaříkávač chmele a pozvánka na americké řemeslné pivko do Pivovaru Zhůřák. Něco reklam, opět bez pozvánek (všechny akce jsou furt tabu), leč tentokráte i bez gastrookénka. Nechybí ovšem tip na knihu Pivař a blondýna (o které píšeme jinde), resp. zpráva o křtinách. Opomenout nelze ani příspěvek p. Nováka z nám blízkého malšicko-želečského pivovárku Obora. Referuje o tuzemské premiéře mandarinkového Hard Seltzeru v plechovkách. Plechu z vlastní linky. Lihová ochucená soda, která má prý být děsně cool. Oboře fandíme a držíme všechny palce, leč méně mnohdy znamená více ... Loni v Oboře pohodička, a tak příjemná a uvolněná rodinná atmosféra jako dříve, už nepanovala. Rodinná a přidružená sestava byla permanentně uštvaná, nestíhající, křečovitá, nervózní. A pan hlavní pořád fest nasraný. Berou si toho moc. Zvětšovat se nelze donekonečna a vařit úplně všechno není možná úplně nejlepší nápad. Na kvalitě pivka se to neodráží, ale na atmosféře v Oboře silně. Pivovar má vařit pivo, v tom je jeho účel i poslání, nikoli snažit se spasit svět. Spasit celé želečsko, malšicko, táborsko, jihočesko, Česko a celou planetu i přidružené galaxie p. Novák fakt nezvládne. I když mu přitom možná jiní klacky pod nohy opravdu házejí ... Komu však ne? Babiš ale opravdu nemůže za úplně všechno. Na novákovic famózní Srpěnu se těšíme mocně, raději si ji ale v klídku vychutnáme v jejich táborském Výčepu, než v pivovaru samotném. 11. ročník PBA startuje číslem 91. Šéfredaktorův editorial avizuje stěžejní příspěvky věnované podávání piva z lahví, a to piva českého, skotského i belgického. I novou rubriku, dávající možnost publikovat své příspěvky čtenářům. Z obsahu: Čtyři nové osobnosti České a moravské pivovarnické akademie; představení orlického Pivovaru Agent plus odpovědi jeho tvůrce DJ Agenta; První pivní extraliga vyhlásila Králem Prahy 2020 ležák z hostivařského Pivovaru Vik, otevřeného v polovině roku 2020; povídání s dalším světaspasitelem - džedájem (Jedim) z Humpolce S. Bernardem, též o vědomé energii, na které má být založen celý svět a vesmír; pohlednice ze skotského pivovaru Belhaven; čtyři strany prefabrikovaných frází o záchraně fauny a flóry, udržitelnosti, tzv. společenské odpovědnosti, etice, morálce etc. - a to všechno jenom díky novým flaškám Prazdroje (o čemž se zmiňujeme v jiné rubrice); vlajkový článek p. šéfredaktora o servírování pivních zážitků z lahvových piv Primátor (Pan šéfredaktor nemá rád studená piva. My zase neradi piva teplá, před kterými ostatně varoval již Jára Cimrman. Kterého - mimochodem a s prominutím - uznáváme více nežli všechny globální Jacksony); článek o japonském saké i jejich pivovarnictví; představení žižkovského velkoobchodu se sudovým Pivoobchod.cz; čtenářský příspěvek manželky o pivní lednici manžela; detailnější pohled na ročenku Pivovarský kalendář 2021 (s důrazem na muzea související s pivkem); folklorně laděný rozhovor s vítězkou televizní soutěže v pečení (včetně receptů a využití piva); úvahy ohledně globálního trendu nealko a nízkoalkoholických piv. Plus něco o software a hrstka reklam. Pozvánka jediná - celostránkový stylový plakát zve na oslavu 10. výročí PBA a znovuotevření Únětického pivovaru do Únětic. BPH všem oslavu přeje, nicméně realisticky prorokuje, že dojde na slova v závorce u avizovaného termínu: „Sobota 15. května (nebo v náhradním termínu)“. V máji nám pokoj ještě zdaleka, zdaleka nedají. A když slábne pandemie, vytáhnou se agenti jinačí než z Pivovaru Agent.  

Tour de Putyk 2021: Výjimečné situace vyžadují výjimečná řešení. Bicykl letos repasován na novou sezónu rekordně brzy. Již během startu ledna. 22. 1. uskutečněna zahřívací jízda, aby si vše sedlo, kterak má. Skoro jarní den na premiérovou cykloprojíždku. V únoru a březnu Tátoše pravidelně přeparkováváme ve stáji. 26. 3. výjezd tradiční trasou ze žižkaperku do Troji a Podbaby. Nová lávka přes Vltavu u ZOO vypadá daleko méně bytelněji nežli ta stará, zřícená. Po staré značky přikazovaly bicykl vést. Po nové nikoli. Tudíž velekomplikované kličkování pěšáků, kočárků, děcek a pejsků po celé délce uhýbajících kolonám bezohledných cyklistů z obou stran. Normální rozum to nebere. My samozřejmě v takovýchto úsecích bicykl vodíme. K nenávisti šlapajících europablbů v komických trikotech a helmách s kamerou a sluchátky, sledujících jen computer. Lidí hafo. Počasí na březen luxus. 30. 3. letošní premiéra další ultratradiční trasy Jezevčí nora-Třebešín-Hrdlořezy-stezka podél Rokytky až k Vltavě-žižkovský tunel-Sad. Pa-rá-da. Den poté výšlap na hrdolořezský revitalizovaný vrch Třešňovka. Zbláznilo se docela už i počasí. Apríl to fakt přehání. V letním dnu čtyřicet a půl na slunci (na Krejcárku, naměřeno cyklocomputerem), za pár hodin sněžná bouře-tma, kdy v Praze není vidět na krok. Sněží ještě i v půli dubna. Na start Tour 2021 snad bude i oficiální štempl na imunitu. Jezevec vyměkl, realizoval nárok a 15. apríla si nechává vpálit první dávku opičí vakcíny. Cítí se jako Richard z trojské ZOO, hledá Moju a cpe se banány. Všichni přece pocházíme z opice (Pšt! To se dneska nesmí ani šeptnout. Vzpomeňme na Slavii ... A to nám předtím byli Skotové vesměs i sympatičtí. Samozřejmě dycky Celtic! Katolický Celtic).

Pel-mel ze zrzavého světa (aneb pár pivních drbů a frků, které p.t. čtenářstvu možná unikly): Dvojnásobný mistr světa v cyklokrosu MF vzpomíná (Téma, 15/2021, s. 46), kterak se letní silniční závody dojížděly na pivo. Tehdy se pivko ještě moudře nepovažovalo za doping. Firma Tavoretus z Velké Bystřice na Olomoucku se od února chystá vařit pivo Tvarg a produkovat tvarůžky Tvargle. Doufejme, že budou chutné a patřičně smradlavé (tedy krásně voňavé) jako bývaly poctivé syrečky kdysi. Od firmy A.W. z Loštic jsou totiž katastrofálně příšerné. Tahle zmršit tradiční národní produkt má být trestné. Hanba! Pivní Plzeň slibuje překvapení. Včetně nového experimentálního minipivovaru Proud v budově bývalé elektrárny v areálu Prazdroje. Ostatně Proud je přímo minipivovarem Plzeňského Prazdroje. Otevřen má být, až to pandemie (čti hyperglobalisté) dovolí. Nošovický Radegast uvařil první svrchně kvašené ve své historii. Radegast ROG IPA ve stylu Session IPA. Pivovary Lobkowicz jdou do háje. Po Klášteru a Uherském Brodě přichází stopka a (údajně prý jen dočasný) konec i ve Vysokém Chlumci. Trocha optimismu dýchne ze sympatických Litoměřic. Vzniká tam již čtvrtý minipivovar. Snad brzy hodlá navázat na pivovar městský, včetně legendárního piva Kalich. Dej Bůh štěstí! P.S. „Zachovej řád a řád zachová tebe“ (sv. Augustin).