Zrzavé novosti 83

Zrzavé novosti aneb staronové aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby

(No. 83., z 31. prosince LP 2024)

Konec starých časů nejen v Albionu: Zběsilí woke pokrokáři ve svatém boji proti všemu lidskému, přirozenému a normálnímu neváhají sáhnout ke stále bláznivějším nápadům. „Příkladem může být třeba jedna z nejpokrokovějších vlád světa, ta velšká. Co by mohlo být velštějšího, než procházka po parku s pejskem plemene welsh corgi cardigan (nebo pembroke), říkáte si. Jenže - bejvávalo. Vláda západobritské země Wales se totiž zavázala, že do roku 2030 bude zdejší společnost zcela nerasistickou … A tak se milá vláda obrátila na aktivistické iniciativy, aby jí poradily, jak bojovat proti rasismu co nejdůsledněji. A mezi odporučeními, které se následně ocitly ve zprávě velšké vlády, je zákaz venčení psů. Nebo také zákaz zahradničení. Organizace typu Climate Cymru BAME, Green Soul nebo North Wales African Society jsou totiž názoru, že černoši se v přítomnosti psů necítí bezpečně. A že stejně chov psů je koníčkem bělochů. Stejně jako zahradničení na záhonech u domu, protože to je prý záliba starých bělošek. Jestli se vám takové požadavky zdají úplně pitomé, jen na sebe prozrazujete své skryté rasistické ledví. A kdoví, jestli taky nepijete alkohol. Pro jehož odbourávání má nadřazená bílá rasa lepší enzymové vybavení než rasy ostatní. Takže pryč se zahrádkami a pejsky …“ (Pěstujete mrkev? Jste rasisti! Čtvrteční glosa Ladislava Jakla, 29. 11. 2024, https://www.institutvk.cz/clanky/2988.html). S Anglií je definitivní konec. Howgh!

Pivní moudrost a recept: „Zdraví, sílu najdeš v pívu“ (T. Babula v seriálu Hospoda). „V pivu je totiž Bůh“ (Hudba Praha Band). „Pivo to je zlatý mok - á ja ja ja ja, dám si ještě jeden lok - á ja ja ja ja. Pivo krásnou barvu má - á ja ja ja ja a krásně se polyká - á ja ja ja ja. Když jsem doma sám, lahváče si dám. Jeden za druhým, hrdlem protéká. Mám jich doma dost, nikde žádný host. Pivečko rád mám, vyslopu ho sám. jen sám-sám. Já dneska nemůžu do hospody jít - ách jo, do hospody jít. Já měl bych se svou bábou doma dnes být - ách jo, měl bych s bábou být. Bylo by to prima, na pípu se dívat, jak se plní sklínka pivem, pěna začíná, nádherně v ní stoupá. Pivo to je můj lék - rád si dám. Do hospody jen krok - tak procitám. Tak mi nalej baby, dej do toho kouzlo, a no tak už roztáčej to. Aby do mě vklouzlo, krčkem hezky sklouzlo. Pivo to je můj lék - rád si dám. To pivo je jak křen - neodolám. Tak jsem dneska zas napojen, ša la la la la li - je. Na bábu jsem si ani nevzpomněl, ša la la la li - je, ša la la la li. V hospůdce zlatý mok nasávám, ša la la la li - je. Se štamgasty na kostky se chystám, ša la la la li - je, ša la la la li. Rundu dáme, to se zvládne, héj-héj-hej, jedem dál. Žízeň, máme žízeň, žízeň, my máme žízeň. Žízeň je mrcha veliká, vyprahlo v krku mám, dej žejdlík piva - hned teď, ať dlouho nečekám - heja - heja – héj. Žízeň, máme žízeň, my máme žízeň, máme žízeň. Tak dám si velkýho panáka, ať se mi zbystří zrak i hmat i sluch, potom nachystáme stůl, to je zvykem a poté namáhavé práci mám vždy chuť. Tak všichni co jsme se sešli u stolu, dáme si kostičky hru to Mexikóóóó, o prachy nehrajem, jen o jedno pívo, do něj dáme si jednu zelenou. Magický voko, tohleto magický voko. To bude príma, protože už jsem jak slíva - jsem totiž už teď jak slíva. Domů mě z hospody kamarádi vedou, už nemám sílu, po svých jít sám, mý nohy vláčný jsou a není divu v kostkách jsem bodoval a teď to mám. Já ptám se všech proč se mi hlava točí, víc a víc a zdá se je to mnohem horší, víc a víc. Domů mě z hospody kamarádi vedou, už nemám sílu, sám domů jít. Přes den mi vyhládlo a mám zas žízeň, tak večer v hospůdce sejdeme se zas“ (Saragossa Band - Zlatý mok). Ukuchtíme nákyp s hovězím a černým pivkem. Suroviny: 800 g zadního hovězího, 500 g brambor, 50 g másla, 4 cibule, 2 stroužky česneku, 1 lžíce mleté sladké papriky, 2 lžíce petrželky, sůl, pepř, olej, 500 ml tmavého piva. Postup: Brambory uvaříme ve slupce. Cibuli oloupeme, nakrájíme nahrubo a orestujeme na oleji. Přidáme na plátky nakrájený česnek a maso pokrájené na kostičky. Promícháme, opečeme, aby se maso zatáhlo. Přisypeme papriku, spolu s masem ji orestujeme. Maso podlijeme pivkem, tak aby bylo ponořené. Osolíme, opepříme, přiklopíme a dusíme na mírném ohni. Podle potřeby doléváme pivo. Když je maso měkké, přemístíme jej do zapékací nádoby. Brambory oloupeme, nakrájíme na tenké plátky a rozprostřeme na maso. Osolíme, opepříme a navrch poklademe plátky másla. Zapékací nádobu vložíme do trouby vyhřáté na 180°C. Pečeme cca 45 minut, dokud povrch nezezlátne. Na řízky v zelném těstíčku potřeba jsou: 4 vepřové řízky, 2 vejce, 150 g kysaného zelí, polohrubá mouka, hladká mouka, sůl, pepř, olej či sádlo, 100 ml piva. Technologie: Zelí scedíme, případně opláchneme a nakrájíme nadrobno. Rozmícháme vejce s pivkem, zelím a přidáme tolik polohrubé mouky, aby vzniklo těstíčko. Řízky naklepeme, osolíme, opepříme. Každý rozkrojíme na poloviny - lépe se smaží. Obalíme v hladké mouce, protáhneme zelným těstíčkem a na oleji anebo sádle usmažíme z obou stran dozlatova. Do pivní třetice panenka naplněná houbami. Ingredience: 1 vepřová panenka, 2 vejce, 2 hrsti čerstvých hub, kousek másla, 1 malá cibule, sůl, pepř, hladká mouka, 5 dl světlého piva. Příprava: Maso prořízneme, naklepeme, osolíme, opepříme. Na másle osmahneme na drobno nakrájenou cibuli, přidáme pokrájené houby, orestujeme, zalijeme rozkvedlanými vejci, osolíme, opepříme a mícháme, dokud se vejce nesrazí, ale nenecháme příliš ztuhnout. Vychladlou směs navršíme na maso, svineme do závitku, ovážeme bílou nití. Obalíme v hladké mouce, opečeme na másle, podlijeme pivem a pomalu pečeme. Obracíme a podle potřeby podléváme pivem. Šťávu vysmahneme, aby výpek zezlátl, zalijeme pivkem a ponecháme přejít varem. Podáváme s pečenými bramborami. Všechny recepty obsahuje naše pivní kuchařka, volně ke stažení i na https://bertikovapivnihlidka.webnode.cz/bertikova-pivni-kucharka/. P.S. „Když je osel velký osel, myslí si, že je kůň“ (španělské přísloví).

Svijany (BPH II.): 9. 11. cílený výjezd do Turnova. Krátká stopka ve svijanské prodejně. Nový personál. Nelíbí se nám. Vůbec. Kalendáře ještě nejsou, nové (ani staré) Svijanoviny dtto. V hospodě plno, jsou Martinské hody. Příliš nelitujeme. Nakukujeme i do turnovské pivnice v turnovském pivovaru. Jen tzv. husy a kačeny. Drahota. Hamižflace. 23. 11. ráno na military burzu do Chuchle. Těšíme se dětinsky na spálenou klobásu. Na klasický rakoviňák. Zklamání. Dneska vypečená klobáska příliš není. Suchá a těžce fádní. Suché a fádní jsou i doprovodné beraní rohy. Rozmáčeně rozblemcané a přitom zoufale suché. Bez chuti. Náladu si spravujeme zakoupeným zbožíčkem. Z Chuchle do Lysé. Motoburza s přehlídkou veteránů. Náladu nám ještě silněji zvedená luxusní meruňkovice od Dr. Cába. Přejezd do Svijan. V pivovarské prodejně kolega zakupuje kalendář. Kalendář se nám nelíbí. Je černobílý a hraje si na umění. Stále se nám nelíbí ani nový personál prodejny. Odvážíme tudíž jen propisku.

Budvar (BPH VI.): Budějický Budvar uspořádal další soutěž v čepování piva, které se zúčastnily více než tři desítky výčepních odevšad. Absolutním vítězem Mistra výčepního 2024 se stal J. Šrubař z frýdeckomísteckého podniku Datlovna Pavlač. P.S. O jeden den nám uniká čepovaný Budvar Reserve 16º v žižkovské hospodě Morava. Smůla smolná.

Vzpomínky na Plzeň (BPH VIII.): 12. 10. výjezd za gribámi. Brzo ráno. Cílem jsou naše lokality poblíž Lhoty pod Radčem. Zima, mlha. Aut a dvounožců hafo. Hub, Danke Bohu taktéž. Přinášíme plný koš a přeplněný košík. Vybíráme přitom pouze a jen zdravé hříbky přiměřené velikosti a kvality v neposlední řadě i estetické. Houbařský koncert. Asi po třech letech. Konečně! Oslavně následně posnídáváme luxusní krájený bůček z místní prodejny, kde má kolega houbovou informátorku. Sekunduje nám místní Pepek Vyskoč. Pokračujeme na Plzeň. Obhlídka veliké pivovarské prodejny se suvenýry. Na nás odcizeně moderní. O jedenácté jsme jako první hosté dne uvedeni ke stolu v restauraci Na Spilce. Připadáme si spíše nežli v chrámu piva jako v neútulné a rozlehlé pizerii. Opět při vstupu fasujeme jídelní listy, které nám ihned po objednávce jsou vyrvány z ruky a odneseny. Jako minule. Hrozný zlozvyk! Nefiltrovaná Plzeň je výborná (Při minulé návštěvě nám připadala supervýborná. Venku bylo ovšem o pěkných pár stupňů tepleji). Nealko malinký jablečný džus v ichtilní láhvi pro kolegu nechutně superpředražený. Nabídka jídel jako minule. Tudíž nepochopitelně chudá a slabá. K pivu prakticky nic. Žádná tlačenka, utopenec, jitrnice, kačena, kapr, ptáček etc. etc. Buďme spravedliví, relativně lákavě působí guláš a výpečky. Ovšem pouhopouhé dvě položky jsou zoufale málo. Kolega jde, jako minule (a vlastně jako skoro vždy a všude), do řízku. Tady se, bohužel, dělá z pečeně. Velký je, má připálené okraje a je suchý. Holt pečeně není krkovička. Obalen přitom má být v pivní strouhance. Asi i je. Doprovodný bramborový salát v misce působí i chutná ukázkově. Citron zabalen v pytlíčku se šňůrkou. Důvod neznáme. Asi aby neoschl. Vypadá to podivně. Jezevec volí z teplých předkrmů bramborové knedlíky plněné hovězím masem, s křimickým zelím. Na lístku stojí i česneková strouhanka, kmín, černé pivo. Knedlíky nejsou knedlíky, nýbrž dva minipidiknedlíčky. Mnohem menší nežli se zavařují u nás do polévky. Trůní smutně opuštěně ve velikém hlubokém talíři na zelí. Knedlíček je na půl sousta, přesněji soustíčka. Česnekovou strouhanku snad identifikujeme. V mikroskopickém množství. Kmín a černé pivo nikoli. Zelíčko je křimické. Chutné, leč jde o malilinký hlt. Hlteček. Jednohubka. Vedle je nablita trocha bílého blivajzu (Snad bešamelu?) s otravnou snítkou jakési suché traviny. Zrenovovaná restaurace Na Spilce ostudou není. Ovšem, že bychom si z ní sedli - s obdivným wow - na zadel, tak to tedy rozhodně nikoli. Obsluha hbitá, nicméně neprofesionálně namísto objednané žufánkovic hruškovice přináší panák slivovice. I ta ujde. Na závěr návštěvy pivovarského areálu zakupujeme za CZK 169 vkusnou patentní zelenou retro litrovou láhev s nefiltrovanou Plzní. V podvečer srovnáváme U sadu s nefiltrem z Volby sádků. Nefiltr přímo ze z Plzně všem připadá hořčí. Leč hořkost je taková měděná … (čti gambrinusoidní). Špatný není, ale točený nefiltr z čepu je o poznání pitelnější. Překvapení? Ani moc ne. Dodejme, že chuťově nefiltry z čepu z várky dodané k pražskému Sadu, z čepu plzeňské Spilky a z patentní láhve stejné opravdu, ale opravdu nejsou. Téměř se chce konstatovat, že se jedná o různá piva. Jako u tankové, tak i u nefiltrované Plzně platí, že stejná vždy a všude není. Ať si PR woke kašpárci lžou, jak chtějí.

Kersko (BPH IX.) + Poděbrady (ZN 35.): 15. 12. povinný nákuk na vánoční trhy v Lysé. Lidí i stánků méně nežli léta minulá. Vypalujeme červa skvělou meruňkovicí od Dr. Cába. Několik zoufalých diváků zoufale sleduje zoufalé vytí vyzobané slunečnice Báry Š. na pódiu. Snaží se o zpěv. Marně. Zoufalé i jako parodie. Z Lysé do Kerska. Do kiosku. Má na zimu zateplenou, resp. zaigelitovanou terasu. Jako na palubě. Nymburské ujde, bavorská sekačka se salátem dtto. I kolegův obligátní řízek se salátem. Porce obří. Ceny příjemné. Pí. Líba prý pracuje v recepci jakéhosi hotýlku u Brandýsa. Přejíždíme k pískači Sadská. Působí postapokalyticky. Po srpnové vichřici. Všude vyvrácené stromy, zlámané větve. Uklizena jakž takž jen cesta, na kterou je kvůli padajícím stromům ale vstup zakázán. Přesto celé jezero obcházíme. Na ostrově s kormorány trčí bílé pahýly. Smutné. U Labe se přesto rozrůstá chatařská kolonie. Nové pozemky zasíťované. 19. 12. tradiční předvánoční výjezd do jídelny & řeznictví Klepiš v Uhlířských Janovicích (https://www.reznictviklepis.cz/jidelna-lahudky/). Koleno na pivku plus feferonový salát excelentní. Lepší nežli loni. K tomu malý polotmavý Želiv jménem Milo. I když cena za dvacet kolena a dvacet salátu plus malé pivku v bufáči na stojáka za CZK 199 je spíše pražská nežli vidlácká. Kolega za dvacetpět kolena s pěti rohlíky a 0,4 l Coly zacvakal CZK 225. V řeznictví zakupujeme gothaj, polský salám a krkovice (jasně s kostí). Škoda, že je Klepiš tak daleko. Zpátky přes depresivní voděracké bučiny na Říčany. Vánoční trhy v Lysé opakujeme 21. 12. I s Myšákem. Leč bez čtyřnohého doprovodu. Cábova meruňkovice opět píše. Dlouhatánskou, leč nepříliš chutnou klobásu zapíjíme 14º nymburským speciálem. Chutným. Od stánku se sušenými brouky a červíky s nadšením odnášíme žlutá lízátka s červy. Připomínají komára v jantaru, ze kterého ve filmu Jurský park získali DNA veleještěrů. Nechutností obdarováváme osádku U sadu. Máme úspěch. Značný.

Dětenice a Český Ráj (BPH XI.) + Rohozec (ZN 19.) + Neumann (ZN 19.) + Mostecký Kahan (ZN 28.) + Malá Skála (ZN 41.) + Turnov (ZN 73.): 20. října vyjíždíme na houby pozdě. Posilňujeme se nejprve kolem poledne U Blanky, v obci Želízy. Pod obřími Čertovými hlavami vytesanými naproti magické jeskyni Klácelka sochařem V. Levým. Hospoda U Blanky zůstává retro. Teče Bernard 10°, Holba Šerák 11° (světlý a polotmavý) a Cvikov Klíč 12°. Jsme vlastně první hosté, takže Šerák ještě nepříliš vytočený. Klíč je výtečný. Kolega ujíždí na lahvičkách echt jablečného moštu z moštárny Terram Mšeno. Startuje držkovkou s domácími rohlíčky a pokračuje řízečkem s fritem. Jezevec volí hovězí nudličky na slanině s rýží. Opulentně se dorážíme se tlačenkou, opět s domácími rohlíčky. Hospoda U Blanky je stylová. S ping-pongem i stylovými obrazy. Je na prodej. Pí. šéfová už nemá síly. Škoda. Vaří dobře a na nic si tu nehrají. Malá pivka účtují CZK 25-30. Pak, že to nejde! Všechno je o lidech. Objíždíme Ralsko a ukláníme se před pomníkem A. Sochora. Něco parádních hříbků nalézáme díky stádu jelenů za osadou Zábrdí. 26. října výjezd za gribámi i s Myšákem plus Rexem. Zase nejdříve Želízy. U Blanky tentokráte obsluha pomalejší. Na place absentuje pí. šéfová. Jezevec srká mastnou držkovku s domácími rohlíky a zavlažuje cvikovským Klíčem. Bufeťácky dojíždí řízek s fritem i výpečky se špenátem a bramborovým knedlíkem. Jídla kolují. Frity jsou dneska vlnky. Což nemusíme. Knedlík průmyslový, gumový. Jinak slušné. Přežraní jsme všichni tři. K tomu i jatečně vypasení. Probíhá i vypálení červa 50 % slivovicí z Bousova. Neúčinkuje 100 %, tudíž na planině je nutný sanitární odskok. Hřiby sbíráme na planině s duby, na místě bývalé osady Strážov. Oblíbená destinace už celé dekády. K tomu pokusy o výcvik Rexe, což je nový čtyřnožec Myšáka. Po Zefírovi. Z útulku. Není to čistý retrívr, nýbrž směska z border kolií. Tudíž ADHD. Hyperaktivní. Zkoušíme to i bez vodítka. Výcvik chybí. Do útulku se dostal od opálenějších spoluobčanů. Kteří jej neodvazovali. Je mu kolem devíti a socializován není. Lidi rád kupodivu stále má, fenky ještě raději (v útulku mu říkali šustil), ovšem psy nesnáší a pere se vždy a urputně. 28. října máme v plánu průlet na Rájem. S pilotem K. z letiště Jičín, Vokšice. Je zataženo, čili plán B. Do Kuřivod a obory Židlov. Se zubry. Zubry nepotkáváme, dva jeleny ano. Hřiby ani křemenáče nenalézáme, jen registrujeme desítky obřích bedel. Při cestě zpět průjezd kolem Parostrojního pivovaru Lobeč. Otevřeno je, leč spousta dotěrných dvounožců. Není ani kde zaparkovat. Pokračujeme raději k Sadu. 3. listopadu průlet nad celým Českým rájem uskutečněn. Opět od Jičína, z letiště Vokšice. Opět s pilotem K. Opět osvědčená malá Cessna 172M OKEKR. Super. V jičínském Lidlu doplňujeme zásoby zázvorové bomby Bio Ginger Shot. Pro podzimní plískanice je jí třeba. Další nákup zázvorové bomby uskutečněn v Lidlu v Doksech. O mlhavé neděli 1. 12. První zastávkou je hospoda U Blanky. Skončila sezóna a s ní na čepu cvikovský Klíč. Zbývá nevytočená Holba. Není ani místní mošt. Kolega zase bagruje držkovku s domácími rohlíčky a nášupem výpečky s bramborovým knedlíkem a zelíčkem namísto v meníčku napsaného špenátu. Meníčko prořídlo. Přežraný Jezevec vdechuje tláču s cibulí a dnes i octem. Peprným. Jako žiravina. Ze Želíz jedeme na planinu. Tradiční vycházka na Strážov. Pomáháme dýchat staleté borovici. Odklízíme polámané větve. P.S. Přibalme pozvánku na výlet: Na Kokořínsku, poblíž Liběchova, pár set metrů nad obcí Želízy, se na protilehlých stráních nacházejí dvě zajímavosti, spojované s „posledním moravským kacířem“ F. M. Klácelem. Jeskyně Klácelka s reliéfní výzdobou a záhadné Čertovy hlavy, opředené tajemnými pověstmi. František Matouš Klácel (1808 - 1882) byl moravský buditel, „zapadlý osvícenec“, vlastenec a obrozenec, kněz, filozof, humanista, pedagog, jazykovědec, básník, překladatel, žurnalista, literární kritik, estetik, reformátor, organizátor a poutník. Náleží k nejsvéráznějším bolzanovcům a může být považován i za originálního utopického socialistu. Nejenom za teoretika, nýbrž – na rozdíl od B. Bolzana - i za praktika. Za organizátora a reformátora neúspěšného, který se nikdy neústupně nevzdával snů udělat svět lepším a lid vzdělanějším. V roce 1844 je Klácel zbaven v Brně profesorského místa. Dostává povolení odcestovat do Čech na zotavenou. Otřesený a rezignovaný odchází do Prahy, pobývá v Lipsku a opět v Praze, kde se stýká s českými obrozenci. Krátce nato již působí coby knihovník na zámku v Liběchově. Je zproštěn existenčních starostí, nadšen z práce samotné i z toho, že uniká z moci církve. Nikoli však na dlouho. V Liběchově u Mělníka pobýval u statkáře a vlastence Antonína Veitha, který hostil a podporoval také Bernarda Bolzana. A. Veith byl mecenášem školství, věd a umění. Spolu se svým otcem - textilním podnikatelem J. Veithem z Volar - podporovali české a německé školy i kruh učenců a umělců navštěvujících Liběchov. Klácel si vysnil lesní pracovnu, kterou se měla stát umělá jeskyně Klácelka, dříve zvaná Kulíškov. Prostor před Klácelkou je nazýván Blaník. Za železnou brankou spočívá vůdce blanického vojska Zbyněk ze Zásmuku, vůdci husitských vojsk Jan Žižka a Prokop Holý, dále spící blanické vojsko a trpaslíci, kteří pro rekovné vojsko kovají zbraně. Samotná jeskyně má zdobený portál. Podél stěn jsou kamenné lavice, měl tady stávat i kamenný stůl. Stěny jsou opatřeny reliéfy z Klácelovy veršované epické satiry Ferina Lišák, resp. z předloh francouzského karikaturisty J. I. I. Grandvilla. Zvířecí postavy zpodobňují symboly některých lidských slabostí. Na stěně naproti vchodu je vytesán letopočet 1845, datum vzniku Klácelky. Její výzdobu, resp. Blaník sochař Levý dokončuje po návratu do Liběchova ze studií v období 1849-50. Na blízké skalce je vytesán kalich. V současnosti obvykle bývá jeskyně pevně uzavřená železnou brankou, obdobně jako zůstává uzamčena vstupní brána do prostoru Blaníka. Všechno lze jen částečně zahlédnout přes mříže. Tabule osvětlující okolnosti vzniku a účel kulturní památky Klácelka je uměleckým kovářským dílem, leč přečíst se téměř nedá. Sochař Václav Levý (1820 - 1870) vytváří různé reliéfy v pískovcovém bloku na Kokořínsku, nejenom u Klácelky. Inspirován osobností a dílem F. M. Klácela. Levý původně pracoval taktéž jako kuchař u A. Veitha v Liběchově. I na základě výzdoby jeskyně Klácelka posílá Veith Levého na studia klasicistního akademismu do Mnichova. Levý bývá považován za zakladatele moderního českého sochařství, s prvky romantickými i vlasteneckými. Některé prameny zmiňují inspirace sochaře Levého pábitelským Klácelem také u záhadných Čertových hlav. Tyto skulptury se nalézají naproti Klácelce. Skalní skulptury Čertovy hlavy, z období 1841-46, jsou 9 metrů vysoké skalní romantické reliéfy dvou hlav. Jedná se o druhé největší reliéfy hlav na světě, větší jsou pouze v Jižní Dakotě v Národním památníku Mounth Rushmore (sousoší čtyř amerických prezidentů). Ohledně vzniku démonických Čertových hlav se šklebícími se obličeji a zorničkami ve tvaru šesticípé hvězdy koluje několik legend. Jedna fabuluje o inspiracích či přímo iniciacích Klácelem, pravděpodobnější však hovoří o inspiracích tvářemi lidí z Liběchova a rozmanitostí tvarů pískovcových skal na Kokořínsku. Tradován je ovšem i neověřený příběh o mystickém zážitku Levého, údajně na základě jeho zpovědi nejbližším na sklonku života. Levý se při toulkách zdejšími lesy a skalami na počátku 40. let 19. století měl v podvečer setkat s podivnou září a s ohnivým světlem. Zpozorovat měl po křišťálu čistě zářící, oblé těleso. Jakási otáčející se kola a děsivé olbřímí postavy hledící do údolí. Tyto se rozhodl vytesat do pískovce. Záhadologové vedou spory ohledně bohaté fantazie sochaře anebo pozorování UFO nad Želízy. Zběsilé démonické výjevy Levý vytesal i v okolních lesích, vedle dalších výtvorů jako je jeskyně Harfenice, Had nebo skalní reliéf Sfinga. Přičemž ale Levého podíl na skulpturách Harfenice či Had bývá někdy označován za sporný. Výzdobou Liběchova a jeho okolí však vytváří V. Levý své životní dílo. Klácel si pobytu v Liběchově dlouho neužil. Vyvolal nevoli církevních hodnostářů, včetně pražského arcibiskupa a litoměřického biskupa, kteří žádali jeho návrat do Brna. Klácel se nechoval jako příkladný řeholník, když např. chodil v civilním oblečení. Zanedbal i povinnost nahlásit arcibiskupovi svůj pobyt v Praze. Pronásledování začalo rozcitlivělého a zoufalého Klácela podlamovat taktéž zdravotně. Opat C. F. Napp opakovaně usiloval o prodloužení Klácelova pobytu v Liběchově, pomoci se snažil A. Veith. Přesto se v květnu 1845 Klácel musel vrátit za zdi starobrněnského kláštera. Oddává se činnosti literární, obrozenecké a vědecké. Hledá útěchu i v přírodních vědách, zejména botanice a mineralogii. Ale i v ženách. S „vesměrným“ blouděním utopistického snílka F. M. Klácela (včetně jeho tragické americké anabáze anebo Klácelova tuzemského pokusu o bratrskou komunu, s neopětovaným milostným vzplanutím k B. Němcové, kterou Klácel soustavně poučoval a vychovával) seznamuje monografie o B. Bolzanovi a bolzanistech volně dostupná v e-podobě na www stránkách Institutu české levice.

Stará Praha (BPH XIX.) + Žižkov (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII.) + Praha (nejen) pivní (ZN 28.): Ohledně žižkovských expantů (= expat, který nekontrolovaně expanduje, fatálně ohrožuje a vytlačuje našince) jsme již ultrakonzervativně fňukali. Nekorektně a opakovaně. Marně. Na žižkaperku a Vinohradech se mnohde česky nedomluvíte. Třebas kolem Jiřáku, kde se už leckde neobtěžují ani s nabídkou či jídelními apod. listy v českém jazyce. Vlastně ani není proč (Přičemž zarazí i ceny, které bychom ještě nedávno označili nejenom za nemravné, ale i jako neuvěřitelné. Hamižflace). Nebývá ani výjimkou, že U sadu trůní Jezevec coby samojediný tuzemec, tedy kromě osádky. Nemluvíme přitom o turistech, kterých i v Praze je také již přehnaně. Jsme tzv. světoví, ale opravdu jde o úžasný pokrok? My nechceme být doma nevítanými cizáky. Nostalgicky vzpomínáme na ospalý klídek a zápecnickou pohodičku v době lockdownů a zákazů vycházení. My jenom chceme žít a pracovat normálně, poklidně po našem a mezi normálními našinci! Chceme klid na práci! Chceme doma mluvit po našem! Chceme toho až tak moc? My také nikoho neohrožujeme ani nevytlačujeme! Pro nás kategorie domov svůj význam neztratila, my jsme hrdě „odněkud“ a nikoli „odnikud“, my opravdu nežijeme v abstraktním „brave new world“ všeobjímajícího člověčenství a popleteného kavárenského pseudohumanismu. Že je to v globální době 4.0, 5.0, v éře sítí a propojeného světa naivní romantismus? Že to nejde? Ale jde, jenom se to komusi nehodí do kšeftu. Nepřináší doba (post)kovidová, včetně i nových technologií šanci na obrat? Na lokalizaci? A propos, kterak zdůrazňuje klasik: „Migrace není žádným lidským právem, nýbrž ptačím zlozvykem“. Permanentně do nás liberální korektní pokrokáři pod tlakem hustí, že kosmopolitní multi-kulti báječnou pestrost a jinakost, včetně kulturních zásadních odlišností, ale i úchylných nenormálností, neoslavují pouze lidé politováníhodní, omezení a hlavně malí. Lidé zoufale málo vzdělaní, málo inteligentní, málo informovaní, málo sečtělí, málo zcestovalí, málo velkorysí, málo lidští a především hodně zakomplexovaní a frustrovaní. Zkrátka fosilní monstra, ultrakonzervativní dinosauři, dezoláti, tupí burani, nevzdělaní bílí vidláci, zaprdění páprdové, machisté, sexisté, šovinisté, xenofobové, bigotní ignoranti dusící se vlastními předsudky, maloměšťáčtí reakcionáři a provincionální zápecníci, kteří se každé novoty a úžasného pokroku jen příšerně bojí. Že obohacujících kosmopolitních nomádů není třeba se nikterak obávat. Ba právě naopak, jenom je nutné blíže tyto poznávat. Co si však počít s tím, že čím více, a čím blíže tyto opravdu poznáváme, tím více a více se utvrzujeme, že nás opravdu vůbec, ale vůbec ničím neobohacují? Pouze obtěžují a především čím dál nebezpečněji a fatálněji ohrožují. Ukázky onoho „obohacování“ ze Žižkova vizte  namátkou např. na https://www.expres.cz/zpravy/orion-klub-zizkov-diskoteka-ukrajinci-rvacky-napadeni-problemy-policie-svedectvi-reportaz.A241010_115820_dx-zpravy_lare. To není strach ani předsudečná nesnášenlivost z neznámého, to je strach a naprosto konkrétní obavy z již moc, moc, moc dobře známého. Pozitivní zkušenosti absentují. Nedávno pravda & láska povýšenecky plivala na billboardy Nechceme chirurgy s noži! My také nechceme dopadnout jako v Británii, Francii anebo v Německu (včetně čerstvé tragické zkušenosti s lékařem na trzích v Magdeburgu). Běžte s liberálním obohacováním do Brusele! Že přeháníme a tyto problémy u nás nejsou? Úterní glosa I. Strejčka 8. 10. 2024 Sundejme si brýle mámení! varuje: „Opatrně se začínají objevovat varovné informace dokazující, jak dramatické i dalekosáhlé už jsou, a ještě budou pro Českou republiku důsledky imigrace cizinců do naší země …“ (https://www.institutvk.cz/clanky/2944.html). V Tachově cizinci tvoří plnou třetinu obyvatel. Z Tachova se stává kolonie. Druhým příkladem jsou situace vytvářené dětmi cizinců (drtivě migrantů) na pražských základních školách. Z Prahy se stává cizinecké sídliště. „Nedejme si vládními politiky namlouvat, že stačí, když „migrace bude správně zvládnuta“ …, nebo že problém masové migrace v naší zemi dokonce neexistuje … Nejde o problémy vzdálené budoucnosti, jde již evidentně o realitu dneška. Sundejme si brýle mámení“ (dtto). Bude hůř!  P.S. Možná ale, že … Normální svět a s ním i celá planeta 6. listopadu vydechli úlevou. Vivat DJT! Třikráte vivat! Ještě ohlídat, aby se dožil inaugurace.

Pivní toulky Žižkovem (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII. etc.) aneb co starého (každá změna je k horšímu) doma U sadu: Na žižkaperku, na škroupáku, zkrátka doma U sadu (https://www.usadu.cz) od konce září čepována nefiltrovaná Plzeň. Je trošinku hořčí i silnější (deklarovaných alc 4,5 %) nežli standardní filtrovaná. V sobotu 28. 9. se chlastalo zdatněji, nežli bývá zvykem, takže v neděli Plzeň na čepu chyběla. Zcela. Tank je po dobu sudového nefiltru odpojen. Tudíž se spoluštamgastem děláme protentokráte Sadu pápá a vydáváme se na studijní cestu do centra. Do Bredovského dvora. Bredovská Plzeň excelentní, především tradičně superskvěle nachlazená. Ovšem ty hajzlíky …. Supermoderní, na nás nechutně a přehnaně. Močí se tu do skleněného korýtka přímo na nakrájené ovoce. Na pomeranče anebo citrony. Z čehož se nám těžce zvedá kufr. Blivno. Fujtajbl & fujtajxl! V pondělí U sadu Plzeň již k mání je. Sudová. Ovšem překvapivě filtrovaná. Dodavatelem (Vůz z Popovic?) spleteny sudy. V úterý dovaleny sudy správné. S nefiltrem. Nefiltr k dispozici po celou první půli října. Ovšem kvalita je kolísavá. Někdy je nefiltr slabší a více vodový (a skladováním či čepováním to opravdu, ale opravdu není - prostě jiná šarže, nevyleželá. Anebo to naředili více? Hanba Asahi!). Nefiltr Plzeň definitivně U sadu končí 16. 10. Objednat další již není možné, neb pivovar tyto již neposkytuje. Zase až za rok. Škoda. Návrat k Plzni tankové filtrované. 17. - 20. 10. sadovský Pumpkin Feast. Meníčko dýňobraní: Dýňová polévka s kokosovým mlékem a zázvorem, máslové risotto s pečenou dýní, parmezánem a dýňovými semínky, vepřová panenka s dýňovým bramborákem a švestkovou omáčkou a kuřecí roláda plněná bylinkovou nádivkou, dýňové pyré, silný výpekový sós. Polévka je z vícero zdrojů mocně vychvalovaná, takže prubujeme. Je fakt vymazlená a jedlá. Na nás ale málo zázvoru. My bychom jí čerstvým zázvorem i celou vrchovatě postrouhali. 21. 10. naražena listopadová Volba sládků. Radegast Hutná 15 (alc 6,5 %). Silný hořký speciál (IBU 50). Hutný. Vydatný. Hořkost patrná ovšem příliš není. Hlavně ovšem chybí pitelnost. K podzimním sychravým dnům ovšem tato volba pásne. Oko chlípných starců i mladších nemravů osvěžila a potěšila sl. I. Odjížděla na dovolenou k moři, kde je plánována i maškarní merenda. Zakoupila tuze (ale opravdu tuze) sexy námořnické šatičky s kloboučkem. Módní přehlídka se vydařila. Smutné jsou však zdravotní zprávy ohledně jednoho z posledních kmenových Pátečníků PJ. Na dlouhé týdny skončil ve špitále. Drž se! Na páteční seance doráží Jezevec jediný. Týden následný se připojuje veterán Šedý vlk. Jako poslední dva Mohykáni. O neděli 3. listopadu sklizena sadovská zahrádka. Zase rok v zadeli (Nicméně rozhodně lepší v zadeli nežli v bruseli). Jak stárneme, tak se všechno zrychluje. Bude hůř! Stáři opravdu není pro sralbotky. Od 8. 11. svatomartinské hody. Spíše kachní, nežli husí, resp. husokachní. Menu: poctivý husí kaldoun s domácími žemlovými knedlíčky; játrová paštika našeho šéfkuchaře s červeným vínem a brandy, rozpečený toast, brusinky; pečená husa do zlatova v celku, bílé slaninové a červené zelí, perníkové, špekové a houskové knedlíky, silný výpekový sós; Svatomartinské stehno z Barbarie pečené do zlatova, bílé slaninové a červené zelí, perníkové, špekové a houskové knedlíky, silný výpekový sós; halušky s trhaným husím masem s dušeným zelím a smaženou cibulkou; staročeské lívance se švestkovou klevelou a mátou. Kaldoun poctivý, leč velice jemný, včetně žemlových knedlíčků (Což není výtka, nýbrž konstatování). Velesytá paštička delikatesní. 14. 11. v sadovském podvečerním undergroundu na čísi oslavě krátce zahrál p. Felix S. Na ságo pořád válí. V půli listopadu košt vodky Beluga. Obilný ekologický destilát má pochází z lihovaru společnosti, který se nachází v lotyšském městě Jaunkalsnava. Voda má být dodávána z artézských studní. Vodka se má vyrábět a stáčet v Nikšići v Černé Hoře. Věřit můžeme (Ovšem i v pražské Sapě dokážou pravé divy …). Vodka je velejemná. Na nás až příliš. A za tu cenu nestojí. Zůstáváme u chlebové chuti klasiky Russian Standard. Tato je pojmenována podle carské normy k výrobě kvalitní ruské vodky z roku 1894, vydané na základě práce D. I. Mendělejeva. Otec periodické soustavy chemických prvků předsedal carské vládní radě zodpovědné za normu a recepturu pro výrobu kvalitní ruské vodky. Norma, známá pod názvem „russkij standard“, nařizovala používání kvalitní pšenice a nejjemnější ledovcové vody, vícenásobnou destilaci a filtraci přes dřevěné uhlí, aby byly odstraněny nečistoty. Dále stanovila i 40 % jako ideální objem alkoholu. Koncem listopadu uskutečněna taktéž ochutnávka likéru Green Deal chilli 25 % od Fruko Schulz z Jindřichova Hradce. Má mít výraznou chuť chilli s lehkou pálivostí. No, co říci a neurazit … Babský tlamolep, který malinko štípne. Ovšem, proč ne. Nejlepší je název a slogan, že: „I v hospodě zachráníš svět“. „Odlehčeme nekonečnou diskusi o Green Dealu a otočme to! Náš nový likér Green Deal je ryze český výrobek a my Češi jsme na záchranu planety z hospody odborníci“ (https://www.frukoshop.cz/fruko-schulz-green-deal-chilli-25--obj--0-7-l/). Takhle se na ně musí! Na fanatické pablby z Brusele. Chlastem, srandou, švejkováním. Když jsme už u toho chlastu, zmiňme také rumový likér Bumbu Cream. 15 %. V bělostné láhvi, z Barbadosu. Tmavý Bumbu rum samotný nás přitom příliš neoslnil. Chuťově překombinovaný. Leč rumový likér má být lepší dokonce nežli klasika Baileys Irish Cream (17 %, z irské whiskey a smetany). Bumbu Cream má být směs rumu Bumbu Original, vybraného koření a bohaté dekadentní skutečné mléčné smetany. S degustací čekáme na příhodnější počasí (i naladění). Přichází před Štědrým dnem. Mok je řidší nežli Baileys, leč asi chutnější. Rum patrný. Miloučké pitíčko nikoli za hubičku. Ve druhé půli měsíce listopadu (které byl letos odporný o drtínek méně nežli roky jiné) tanková tzv. plzeň vcelku ještě i snesitelně poživatelná, ale bolestně jí chybí říz. Je unaveně unylá. 25. 11. naraženy dva soudky prosincové Volby sádků. Vídeňský ležák (12,5°, alc 5,1 %, IBU 30). Má mít výraznou sladovou chuť s tóny karamelu a praženého sladu, doplněnou chmelovou hořkostí. Z chuti nepatřičně trčí citrusy. Nechutná nám. Dobře nám tak. Poslední listopadový pátek na Pátečníky doráží Šedý vlk a naprosto nečekaně - po cca půl roce - se zjevuje i duch (Něco jako Marty Hopkirk z pravěkého seriálu Randall & Hopkirk). Bezzubý rozhodčí. Klopí překvapivě Colu a dětinsky máchá anglickou píšťalkou. Odchází pískat Hanspaulskou ligu na Pražačku. Že by se s účastí na Pátečnících (za)blýsklo na lepší časy? Marné iluze si neděláme. Od posledního dne listopadu na horním sadovském čepu nový výčepák. Stará známá firma p. TV. Držíme palce! Jirka je sestoupen do sadovského undergroundu. 4.-5. prosince U sadu čertovská žranice. Servírováno: sýrové uhlíky s chilli, majonéza; pražská šunka od kosti, staročeský Vejmrda (strouhané jablko s křenem), hořčice, opečený hořovický chléb; pikantní hovězí guláš, čerstvý křen, domácí bramboráčky; Luciferůff kuřecí řízek v cornflakes strouhance, pikantní zeleninový přeliv, pečené brambory ve slupce; filírovaný hovězí Flank Steak, pepřová omáčka zjemněná - smetanou, batátové hranolky; horká čokoláda s chilli a šlehačkou. Mikuláše s čertíky na žižkaperku nepotkáváme letos ani jediného. Nutno vystačit si s maskami U sadu. Pí. A čertovské růžky pásnou a sluší až podezřele fešně. Nový výčepák T v červené čertovské paruce vypadá jako císař Nero z eposu Quo vadis. Comeback fajnového Sádka medového, jako každý rok. Produkuje Primátor. Světlé silné nefiltrované pivo (alc 5,5 %) s přídavkem lokálního javorového medu. Od včel z náchodska. Javorový med pochází z vesnice Rokytník u Hronova na severovýchodě Čech v malebném podhůří Krkonoš. Med bývá šetrně zahřán, přečerpán do ležáckých tanků, kde se v pivu měsíce rozpouští a s pivkem dozrává. Vyladěné. Letos nám připadá, že v pivku je medu více. Mok jest těžší a hutnější. Přitom chutný i pitelný. Sadovské Vánoční meníčko: staročeská rybí polévka sypaná chlebovými krutóny; staročeský houbový Kuba, slaninový hřebínek, smažená cibulka; opečená vinná klobása na grilu, zámecké brambory s bylinkovým máslem, hořčice, nakládané okurky; smažený Vánoční kapr, tradiční bramborový salát, citrón; řízečky z vepřové panenky, tradiční bramborový salát, citrón; grilovaný steak z lososa, mačkané brambory, citrón; do zlatova upečená půlka kachny plněná dušeným zelím a špekovými knedlíky; lívance s lesním ovocem a karamelem. Předvánoční sadovská záhada: Odcizený a znovunalezený p. prezident. Nad schody do undergroundu visí oficiální portréty našich některých prezidentů. Ondyno podvečer udeřilo do očí prázdné místo. Kdosi jednu z podobizen sundal. Rozjelo se pátrání. Neúspěšné. Večer však byla podobizna LS nalezena opřená venku před hospodou a pověšena nazpět. Leč LS tam figuruje pod ní. Dvakrát tam LS nebyl, zmizel přece GH. Jsou věci mezi nebem a … (Sadem). 30. 12. naražena lednová Volba sádků. Brut IPA (alc 7 %, IBU 32). Má jít o pivní šampaňské, suché, s nižší hořkostí a vyšším řízem. Vskutku povedené. S vůní tropického ovoce. Silnější nežli Raptor. Chválíme. Silvestrovsky-novoroční sadovské meníčko si přichystalo následující mňaminy: Staročeská česneková polévka se šunkou a olomouckým syrečkem. Novoroční zavináč v sladkokyselém nálevu, chléb. Tvarůžkový tataráček (cibulka, chilli, hořčice, pivo, kmín. Burger s trhaným jehněčím masem, BBQ omáčkou a červenou cibulkou. ½ kachny pečené do zlatova plněná dušeným zelím a špekovými knedlíky. Čočka na kyselo, moravské uzené na grilu, okurčička. Lívance s lesním ovocem a karamelem.

Párování piv s pokrmy (BPH XXII. + LXIV. a další): Dočítáme se kdesi, že k nevšedním chuťovým kombinacím náleží: plísňový sýr + ananas, jahody + parmazán, bílá čokoláda + kaviár, olivy + čokolády, zmrzlina + kyselé okurky (nejen pro těhule). Nás zaujaly nejvíce hranolky s nutelou, sypané lískovými oříšky. Pivko připíjejte zcela podle gusta! Dobrou chuť!

Pivní kuchaření a kapsaicin (BPH XXIV.) + velká kapsaicinová hitparáda (ZN 50.): Začaly papričkové orgie. Vlastní úroda letos nulová. Honza od Sadu se pochlubil červenými Nagami říznutými Morugou. Velice solidní level. Z FT Jiřák získáváme pár různobarevných soudečků Habanero. Pálí, jak která. Ovšem příjemně překvapují křupavé okurkovité válečky Jalapenos. Od 5.semen.cz (https://www.5semen.cz/cs/obchod/chilli) odnášíme počátkem podzimku doplnění zásob mletého koření Habanero Red Savina (USA, SHU 350 000-500 000) a návykově jedlého kari Naga Masala (Indie). Coby dárek dostáváme zbytek sójovky s upírem Lurch Sauce. V nabídce už není, tuto dámy používaly na košt. Díkes! Rudá plastová chilli klíčenka s náplní Caroliny Reaper přestala sypat. Chceme objednat nová plnění a pro jistotu i další klíčenku. Osvědčenou Keygoes na https://www.chilimarket.cz ovšem již nelze objednat na dobírku do Zásilkovny. S kartami a kurýry běžte do zadele! Plán B. Chilli Keyring - box s nerezovou klíčenkou objednán skrze https://www.thechillidoctor.cz. Bez problémů. S kovovou chilliklíčenkou však dobré zkušenosti z dřívějška nemáme. Je těžší a šroubovací uzávěr ji nemusí vždy udržet. Hrozí ztráta. Uvidíme. Oceňujeme přiložené náhradní kroužky těsnění. Dobrý nápad. Jako první nálož nabíjíme Scorpion Morugu. Voní famózně. Od stejné chillifirmy objednáváme z důvodů studijních omáčku Dorset Naga chilli mash 100 ml. Co je chilli mash? Čerstvé chilli papričky se rozdrtí spolu se solí a nechají se fermentovat (kvasit) 2-6 měsíců. Výtažek z kůže, semínek a dužiny společně poskytne intenzivní a bohatou chuť. Občas se přidá ocet kvůli zastavení fermentace, ale jinak chilli mashe nemají obsahovat žádné jiné látky či konzervanty. Složení inkriminovaného produktu: Dorset Naga chilli papričky, sůl, kyselina octová. SHU 1 600 000. Vyznačovat se má nekompromisním pikantním profilem. Testujeme U sadu. Nekomplikovaně jedovatě papričkovitý plus přežitelně rajčatový. Pálí, ovšem o žádný brutální zabiják nejde. V listopadu opět u 5.semen.cz. Zakupujeme další nálož koření Naga Masala, maďarskou pálivou papriku uzenou na dubovém dřevě (vskutku luxusní), něco levandule a premiérově mleté USA koření Winter Rib Rub. Nepálivé, s nádechem kopru. Nevýrazné a slané, leč na ryby snad ještě ujde. Po Mikuláši doplňujeme u 5.semen.cz zásoby Habanero Red Savina, Naga Masala a papriky. P.S. Spoluštamgast JB nás poctil mikulášským dárkem. Souprava minilahviček s pálivými omáčkami s motivy Santa Klause. Na pohled úchvatné. Děkujeme! Prozatím škoda otevírat.

Náhražky a názvy piv (BPH XLIII.) + Novoměstský pivovar-Bohemia Goos (ZN 10.): Z tabáku Koala nahoře na Vinohradské otestováno limo firmy Bad Brambacher. Jedna z úplně posledních prodejen novin na Praze 2-3. Řetězec Relay v metru opravdu nemusíme. Déle již  máme zálusk na plastové láhve s limonádami z minerálky nám zcela neznámými. Vystavené v lednici u vchodu Koaly. Prubujeme premiérově Vita-Mineral Jablko-Citron plus Vitamín C. Vcelku snad i ujde. Ani nepůsobí moc uměle, resp. chemicky. Ovšem ve skle či plechovce by to byla jiná liga. Plast nenávidíme. Posléze (amatérsky neuváženě) zkoušíme Ace Blutorunge. Ace červený pomeranč plus mrkev. Příšerně sladká srágora. Bez přehánění megaodporná.

Bizarnosti a (nejen) pivní prasárny (BPH LI.): Tentokráte tuplovaná bizarnost nepivní. Média sdělila, že Česká pošta přestane roznášet lidem peníze na penze, neb se jí to nevyplatí. Zato Česká pošta začne nabízet zpoplatněnou službu - dovážet třebas chleba. Do menších obcí. Nikoli rychle dodat, ale dodat alespoň nějak. Čerstvý tudíž nebude. Kdo vymyslel, že Česká pošta musí být zisková? Učitýlek z Kolína? Česká pošta má lidem poskytovat služby! P.S. Bizarností pivní je pivko Kulajda. Styl gose, s koprem a houbami. Točit se má kdesi ve Vršovicích a názory na něj jsou rozdílné. Někdy blije hned, jiní prý až později. Prověříme.

Únětice (BPH LVIII. + LXVIII.) + Bubeneč (ZN 61.) + Perron (ZN 64.): V Únětickém pivovaru (www.unetickypivovar.cz) se světí tradice Vánoc. Loni pilný pivovárek - kromě vánočního pivka - nabízel Únětické zimní čepice, letos doporučuje vánoční Úňonožky. Spolu s plechovkami Únětické 12° filtrované s vánoční etiketou. Vánoční nabídka je rozšířena o  speciální pivo Světlonoš. Obsahuje speciální slady Whisky a dva druhy australských chmelů. Vše k mání v 1 litrové skleněné lahvi v plátěné tašce s fluorescenčním potiskem a pohlednicí Světlonoš. Nechybí ani každoroční Vánoční speciál polotmavá 13°. Třebas v petkách.

Pivní trendy (BPH LX. + LXV.) aneb cool nebo vool (čti vůl)?: Mírně nás překvapuje bulvární žebříček pivařských šampionů. Nedatovaný, takže asi za rok 2023. První jsme My (280 piv za rok). Druhé Rakousko (216 piv za rok). Třetí Rumunsko (200 piv za rok). Čtvrté Německo (199 piv za rok). Páté Polsko (195 piv za rok). Šestá Namibie (191 piv za rok). Namibii (dříve Německou jihozápadní Afriku) naučili pivo pít němečtí kolonizátoři. Ležák Windhoek Lager dnes slaví úspěchy i mimo Afriku. P.S. Kampak se poděla Belgie? Ještě za studií v 80. letech jsme poctivě pili proti Belgii, která nás v žebříčku nebezpečně ohrožovala.

Pivko s deserty a nový časopis (BPH LXIV.): Profipivník Pivo, Bier & Ale (www.pivobierale.cz) No. 103 otevírá editorial M. Titzlové, včetně fotografické dvoustránky. Věnován je velké vodě, která se přehnala řadou měst, kde se vaří pivo. K nejhůře postiženým patřil Krnov, včetně pivovaru Nachmelená Opice. Za nezištnou pomoc všem děkuje. Následují: Reportáž z pivního festu Slunce ve skle, anketa o souladu ovocné vůně a pitelnosti (o nových stylech IPL a Cold IPA), degustace lehkých letních piv (vítězí Cool Party - small NEIPA z Pivovaru Chroust), představení bíloveckého pivovárku Rychtik, popovídání s břevnovským sládkem, Cesta po řemeslných pivovarech - a to slovenských, pozvánka do holičského pivovaru Wywar, vizitka létajícího pivovaru Four Elements, úvaha o řízu piva, zprávy z kyperského beerfestu a kyperského pivovaru na čáře, třetí pokračování seriálu Ženy v pivní reklamě a na pivních suvenýrech (půvabná je reklama na Litovel: „U nás i ženy nosí knír“), pivní výlet do srdce Andalusie, Pivní vize specialistky Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského, výsledky soutěže České pivo 2024 (zvítězil světlý ležák Radegast Ryze hořká 12), historie pivního stylu Vintage Ale, výsledky degustace asijských tzv. piv, Pivní cyklotoulky směrem na východ od Prahy, druhý pivní kvíz a upoutávka na publikaci Pivní Brno. S podtitulem Pivovarnictví a pivní kultura Brna od počátků po současnost (autorem je F. Vrána, nakladatelství Jota 2024). Plus inzeráty a top reklama na Free Tchýni.

Železná Ruda (ZN 33.) + Přeštice (ZN 71.): Počátkem listopadu probleskuje zpráva, že město Přeštice vyhlásilo výběrové řízení na provozování restaurace s pivovarem U Přeška. Není divu. Naše zkušenost není dobrá (Diplomaticky řečeno). Přesněji, vše bylo otřesné!

Pivní snob (ZN 42.): Kolem Mikuláše nevěřícně nahlížíme do nabídky turnovské pivnice Na lukách. V pivovaru. S cenami se nemazlí (I samotná Praha vzteky bledne). Třebas kousínky rybky za 500, stejky a bifteky ještě dražší. Ovšem 200 g porcička Wagyu za CZK 1 700? Že snobské Wagyu je nehorázně předražené, víme. Nicméně ohledně Wagyu bychom preferovali specializovanou stejkárnu a nikoli pivovarskou neútulnou postmoderní ratejnu. Tohle už je hamižnost. Neboli hamižflace. Na turnovsku či boleslavsku na to někteří asi ještě mají. Až (brzy) půjde do háje zelenýho Škodovka díky wokemanažerům s ichtilní elektromobilitou a genocidním zachraňováním planety (od normálních lidí), budete mít nejenom po žížalkách, ale i po Wagyu! Někomu (především Němcům) se totiž rozsvítí, teprve až jim zhasnou!

Liptov VII. (ZN 56.): Letos zase bez Slovenska, bez Liptova. Podíváme se tam ještě někdy? Posmutněle registrujeme zprávy z Liptova. Začátkem října méďa pocuchal houbaře u Hybe.

Ozvěny Tour 2024 (ZN 81.): Info, že v roce 25 nebude jezdit Bechyňka se zdá býti pravdivá. 29. 12. LP 24 testujeme VW Týnou novou dálnici na Písek. Cílem je Zvíkovský pivovar ve Zvíkovském Podhradí, které je ve skutečnosti nadhradím. Zase cca po roce. Bůček na prkénku tentokráte excelentní. Báječně prorostlý. K tomu mistička hořčice plus mistička jalapenosek. Pálivých! Plus bochníček píseckého chleba. Kolega akceptuje i Colu ve skle, nudlovou polévku a zmrzlinový pohár s karamelem. Brblá mírně (ze zvyku) pouze nad přítomností pouze vanilkové zmrzliny. Jezevec startuje a končí aperitivní Královskou Zlatou labutí 26 % (alc 12,2 %). Tmavě temná, dobrá, ale my bychom raději studenější. Jako vždycky. Tradice. Bůček proléváme Zlatou labutí 11 % (alc 4,8 %). Chutná nám. Zkoušíme i Ale Best Bitter 12 % (alc 5,2 %). Neurazí, ale také nenadchne. Zvíkov letos víceméně chválíme. Velkoryse přehlédněme, že jídelníček (včetně denní nabídky) se na www stránkách a v reálu liší. Avizovaná Mikulášská 11 % také již není. Scházíme přes hrad až k vodě. Je upuštěno. Zpět přes hráz Orlíka i kolem hráze Kamýku. Nenalézáme však prý proslulou solenickou zatáčku.

Pel-mel ze zrzavého světa (aneb pár pivních drbů a frků, které p.t. čtenářstvu možná unikly): V saském Lipsku od poloviny 80. let vzkřisili kalnější pivo stylu gose, s mírně slanou chutí. Čepuje se tamo v řadě podniků. Z „českého“ piva nalily v roce 2023 nejvíce do reklamy Krušovice. Odhadem utratily cca 200 milionů CZK. Druhou příčku okupuje Pilsner Urquell, třetí Radegast, čtvrtou Gambrinus a pátou Ostravar. Krušovice se přesto nedostaly v průzkumech do TOP pětice nejznámějších piv (1. Pilsner Urquell, 2. Gambrinus, 3. Velkopopovický kozel, 4. Staropramen, 5. Radegast). Nejstarší pivko na světě uvařili Číňani. Již prý před 10 000 lety. Mělo jít o tradiční čínské piko rýžové, používané při rituálech a přispívající ke stmelení komunity. Dej Bůh štěstí, pane starý! P(ryč) s F(ialou) 2025!