Zrzavé novosti 85

Zrzavé novosti aneb staronové aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby

(No. 85., předletní, z 30. června LP 2025)

Pivní moudrost a recept: Tři říkánky AI na téma prospěšnosti piva: „V pivu zlatém v sklepení, je ukryto zdraví, v tom není legrace, právě proto, že v něm vitamíny, se vyskytují, jak v klidu bez práce“. „Hořký chmel ti trávení zlepší, vitamíny ti dodají sílu, pivovarské kvasnice zas podporují, pleť ti rozzáří, bez kazu i vrásky přidají“. „A když to s pivem nepřeháníš, v míře střídmé ho piješ, zdraví své tak podpoříš, a s úsměvem svůj den uzavřeš“ (Microsoft Copilot, 18. 2. 2025). Pivní recept první opět od AI - vepřová žebírka na pivku. „Ingredience: 1 kg vepřových žeber, 1 velká cibule, nakrájená na tenké plátky, 3 stroužky česneku, nasekané, 1 plechovka (500 ml) tmavého piva, 2 lžíce olivového oleje, 2 lžíce medu, 2 lžíce hořčice, 1 lžíce sójové omáčky, sůl a pepř podle chuti. Postup: Předehřejte troubu na 180°C. V pánvi rozehřejte olivový olej na středním ohni. Přidejte cibuli a česnek a smažte, dokud nezesklovatí. Vložte vepřová žebírka do pečícího pekáče a osolte je a opepřete podle chuti. Na žebírka rovnoměrně rozložte smaženou cibuli a česnek. V misce smíchejte pivo, med, hořčici a sójovou omáčku. Směs nalijte přes žebírka. Pečte v předehřáté troubě po dobu 2 až 2,5 hodiny, dokud nejsou žebírka měkká a šťavnatá. Během pečení občas podlijte žebírka vzniklým výpekem. Podávejte horké s oblíbenou přílohou, například bramborovou kaší nebo čerstvým chlebem. Doufám, že si pochutnáte!“ (Microsoft Copilot, 18. 2. 2025). Pivní slogan lidský: „Pivo v každém pivu“ (Braník). Pivní recept druhý (lidský) je na pikantní těstoviny s cuketou, parmezánem a světlým pivem. Suroviny: 350 g těstovin (třebas linguine), 4 lžíce olivového oleje, 5 stroužků česneku, 100 g slaniny, 1 čerstvou chilli papričku, 1 velkou anebo 2 menší cukety, sůl, pepř, 50 g parmezánu, 150 ml světlého piva. Příprava: Těstoviny uvaříme v hodně osolené vodě podle návodu na obalu. Mezitím dáme na pánev olej, na kostičky nakrájenou slaninu a najemno nasekanou chilli papričku. Až je slaninka opečená, přidáme na plátky pokrájený česnek, necháme rozvonět a přihodíme nahrubo nastrouhanou cuketu. Chvíli restujeme, osolíme, opepříme, zalijeme pivkem a necháme cuketu změknout a většinu tekutiny odpařit. Do pánve přidáme na skus uvařené těstoviny s většinou sýra a promícháme. Podáváme posypané zbytkem parmezánu. Do třetice ulovíme daňka na pivku. Potřebujeme: dančí (či mufloní) kýtu, máslo, sůl, hořčici plnotučnou, masox, zvěřinové koření (resp. směs - roztlučené nové koření, jalovcové kuličky, bobkový list, hřebíček, pepř), pivko 10°. Jak na zvěřinu? Z odblaněné kýty nakrájíme asi 3 cm vysoké plátky, mírně naklepeme a potřeme rozpuštěným máslem. V lednici ponecháme do druhého dne odležet. Načež plátky osolíme, potřeme z obou stran hořčicí a posypeme kořením. Plátky zprudka orestujeme na másle, podlijeme světlým pivkem a zvolna dusíme za občasného podlévání pivem. Šťávu dochutíme masoxem. Příloha? Opečené brambory, opečené bramborové šišky anebo brambor. Výborný je i jeřabinový kompot či ochucená dýně. Bonusově přibalme aforismus z léčebny: „Alkohol je jako vzteklý pes. Dokud cítí sílu, uklidňuje. Tuší-li slabost, trhá řetězy“ (J. Fousek).

Svijany (BPH II.): Na MDD 1. 6. cílený výjezd do svijanské pivovarské prodejny. Večer předtím povečeřel kolega ve zdejší pivovarské restauraci. Telecí játra s fritem. Spokojen nebyl. S rychlostí obsluhy, tvrdostí jater ani teplotou hranolků (studených). Tuto restauraci nebrat! V prodejně doplňujeme zásoby pivovarského tekutého mýdla. Hebkého pro jezevčí vlas i vous. Zakupujeme i sadu kuchyňských nožů (snad ostrých) a Svijanoviny, č. 1/2025. S avízem nového moku pro mladé. S chmelem Saaz Shine. Nízkoalkoholické pivo Saaz Shine (alc 2,9 %), s citrusovým podtónem. V sudech a plechovkách. Cestu nazpět navigujeme přes Český ráj, Bolku a Milovice, kde objevujeme střelnici a zavřené muzeum na tankodromu.

Chýně (BPH III.) + Řeporyje (ZN 51.): Studený máj, ve stodole ráj. Stodol nemaje, letošní květen se nám nelíbil. Hrubě. Zima, větry, deště, aprílové proměnlivo. Tudíž Cyklohráčkem premiérově až 31. 5. Zdravíme známou hrajslečnu i pí. konduktorku a hltáme info o vstupu Cyklohráčku do 12. sezóny. V ČD baru zakupujeme vlastně již tradiční balíček cvrčků s chilli a limetkou. Vozíme na Tátošovi III. coby poslední záchranu před hlaďákem. Drandíme na Zličín. Dále šlapeme kolem hostivických rybníků na Chýni. Rituální bosé seance u chýňského rybníka Strahovského. Registrujeme novou Občerstvovnu na sádkách. Se zajímavou nabídkou rybích specialit, ale až pozdější otevíračkou. Úderem jedenácté parkujeme před Formankou, tedy Pivovarskou krčmou (www.pivovarska-krcma.cz). Furtovně teče bývalé chýňské, nyní řeporyjské. Příjemně nakyslá světlá jedenáctka, polotmavá dvanda a Kolařská 11º. Svrchně kvašená, chutná vodička. Leč má i náznaky síly. Obří piraňa v akváriu pořád útočně kouká. Dneska kuchtí sám p. chief RK a na place kmitá makavá a sympatická UA ještěrčička. Mile brebentí o nabídce stálé i speciální. Mazácky volíme vepřový špíz s fritem. Děláme dobře. Servírováno na míse. První letošní hranolky nasadily laťku vysoko. Žádné hranolčičky, nýbrž poctivé hranole. Špíz jest vskutku bohatýrský. Navozuje nostalgické vzpomínky na laskominy, včetně legendárního Horského kohátu v tehdy legendárním dejvicko-bubenečském restu Na rozhraní. Povinný zásyp Morugou z chilliklíčenky. Zpět z M Zlíčín. Blíží se buřina.

Harrachov (BPH V.) + Příchovice (ZN 52.) + Volt (ZN 60.) + Trautenberk (ZN 69.) + Prdek (ZN 70.): U sadu začátkem nehezkého máje, při mytí, rozbit náš bucláček označený řetízkem. Caramba! Domácí zásoba pivního skla se ztenčila a neobjevujeme žádné únětické. Štamgastský řetízek připínáme na bucláček s nápisem Prdek. Čili horská chata na Perlíčku s minipivovarem. P.t. čtenáři vědí, že Prdek = stará hospoda vysoko v Pasekách nad Jizerou.

Budvar (BPH VI.): Budějický Budvar měl LP 2024 již druhým rokem po sobě rekordní tržby. Meziročně se zvýšily o více než 8 % na 3,67 miliardy CZK. Posílil prodej na domácím trhu, a hlavně v zahraničí. Výsledek hospodaření zveřejní společnost v červnu. Pivovar v lednu 2025 informoval, že loni uvařil rekordních 1,927 milionu hl piva, meziročně o 3,3 % více. V českých a moravských hospodách ovšem Budvar zaznamenal mírný pokles. Ředitel národního podniku P. Dvořák se snaží i reagovat na neblahý trend chlastání piva doma na gauči, který se - bohužel - stal velesmutnou a běžnou realitou. I proto je třeba rázně podpořit zařazení české pivní kultury na seznam UNESCO. Šířit radost z českého pivka je poslání.

Vzpomínky na Plzeň (BPH VIII.): 13. apríla výlet uzdravenou VW Týnou na Brdy. Přes Mníšek, kolem Skalky na Řevnici, dále směr Všeradice (pivovar otevírá až za půl hodinky, nečekáme) a na silnici k bývalé rakeťácké základně na Klondajku. 6 kilásků tam a dalších 6 zpět se nám šlapat nechce. Tož dolů na Hostomice (pivovar má zavřeno skoro furt) a Jince (Janek otevřeno snad již má, leč neláká nás nikterak), směr Rožmitál. Kolega se celý život chtěl podívat do Rožmitálu pod Třemšínem. Nyní si dávný sen plní. Nečekáme zázraky, jsme však šokováni. Díra, kde není vůbec, ale opravdu vůbec nic. Až na rybník. Náměstí a celé tzv. centrum ubohé. A všude fest daleko. Brdy s Třemšínem vzdáleny dlouhé kilometry. Na mapě figuruje parkoviště Na Dědku, coby výchozí bod na Třemšín. Parkoviště = odbočka s místem ani ne pro čtyři vozy. Narváno. Nazpět do Rožmitálu a směr Teslíny a Míšov. Atommuzeum Javor 51 nás vítá ramínkem na šaty s nápisem OTEVŘENO. Ramínko je zavěšené na bráně hodně pevně uzamčené. Nutno se objednati předem. Zvažujeme návštěvu plzeňské restaurace Na spilce. Výběr pokrmů je tam však slabý, tudíž se kolega ukájí těžce předraženou ledovou kávou na pidibenzínce na dohled Radyně. Vracíme se na zbirožsko. Do naší letité houbařské lokality kolem Lhoty pod Radčem. Pěší výšlap 3,2 km na notoricky známé fleky. Je pěkně. Pěkně je i v podvečer U sadu. Až na tankovou tzv. plzeň, která je nakysle mocně nedobrá. Fuck! 15. 6. míříme na rakovnicko. První zastávkou je Lužná u Rakovníka. Muzeum US veteránů JK Classic. Rozlehlý areál s několika halami. Všechno stylově vytuněné. Desítky superparádních amerických bouráků. Silničních korábů z ještě normálních časů. Nejvíce boduje Jepp Wagonner s dřevěnou tapetou. V Bistru Bar 66 vychutnáváme překvapivě výbornou hovězí polévku s knedlíčky a lahodně studeného prima Bakaláře 11 %. Kolega polévku vychvaluje též, což platí i pro čepovanou pepsinu. K čemuž pěje Elvis. V petkách nabízí Ale a ležák z minipivovaru Olešná. Neodvážíme, leč muzeum určitě doporučujeme. Personál zdobí mladé holčičky. Dalším cílem je tuze odlehlý Manětín. Do Manětína Jezevec jezdíval coby pomenší robě. Před více jak půlstoletím. Moc se tu nezměnilo. Až na státní zámek, který je krásně opraven. Včetně úpravných zahrad. Kostel sv. Barbory rozflákaný, barokní sochy nepříliš udržované. Těsně u kostela benzínka. Hodně necitlivé, a to žádní fanatičtí památkáři fakt nejsme. Ve vstupu do muzea objevujeme tabuli věnovanou p. V. Žalmanovi. Býval správcem u Lažanských a poté vydupal ze země muzeum, které dlouhá léta vedl a vzorně udržoval. Právě k němu jsme jezdili a v jeho domě i bydlívali. Rozhlížíme se po hospodách. Nenalézáme žádnou (Následně na nás na stránkách Kudy z nudy drze vykoukne lživá větička: „Gastronomie ve městě Manětín je bohatá a rozmanitá …“. Žádný odkaz přitom nefunguje. Zámecká restaurace zavřela loni. Vařit snad občas má Hotel Manětín. A snad mají pizzerii. Jděte do brusele - bohatá a rozmanitá …?). Z Mantinej jízda do Rabštejna nad Střelou. Nejmenší město. Zpět na žižkaperk okolo letiště a zacpanou Leninkou (Kvůli Hřibovi & pirátským úchylárnám). V Liboci stopka v pivovaru-restauraci pro pivo Šárka. Bývalo v láhvi skleněné se sexy etiketou (Chceme udělat radost pí. Š, které nosí k Sadu skvělé dezerty). Skleněná láhev již neexistuje, jen a pouze hnusná petka. I etiketa se změnila. Samozřejmě k horšímu, vypadá jako nedomrlá minerálka. 11 % ležák světlý přesto odvážíme. Pí. Š radost má. Na revanš rozdává remoskovou bublaninu (neb trouba právě dotroubovala).

Kersko (BPH IX.) + Poděbrady (ZN 35.): Každoroční svatá povinnost navštívit výstavu Natura Viva 25 splněna 23. máje. Sortimentu ubylo. Tenké bavlněné černé triko s dlouhým rukávem či úzké kšandy nemá nikdo. Zakupujeme konopnou mas a VitaOrtogel Dr. CBD na bolící jezevčí hnátu. Vychrtlý prodavač je (ne)mírně v rauši. Přidává pivko Hulvát konopný ležák s CBD v černozlatém plechu. Od Prahy máme vlčí chuť na guláš. Letos nikde k mání není. Ani selátko či alespoň šunka. Prodejci jsou čím dál línější a dokolečka dokola ohřívají už jen bezmasé atrapy uzenin či nejedlé hranolky, ichtilní langoše a ještě ichtilnější trdelníky. Anebo neidentifikovatelné superhnusárny na obřích pánvích. Pivko nějaké teče (Nymburk, Bizon), leč my dnes opakovaně klopíme luxusní meruňkovici Dr. Cába v šišáku. Dostáváme od Dr. Cába knihy. Děkujeme! První je propagační brožura Může za to Babiš a jeho vláda. 2. vydání. Praha: ANO 2011. ISBN 978-80-908565-0-9. Výkaz práce, co hnutí ANO v letech 2017-21 ve vládě dokázalo. Druhým je bichlička Babiš, A.: Sdílejte, než to zakážou! Praha: ANO 2011 2021. ISBN 978-80-11-00000-4. Do obrazové části získáváme podpis Dr. Cába na fotce s A. Babišem a slivovičkou v Lysé 21. 8. 2020. Přidává osobní košilatou historku o jisté agilní svazačce, které kdysi nedělala žádné cavyky ani se (zcenzurováno). I tato je zvěčněna na fotočce s A. Babišem. Když se stala kancléřkou, která smutně proslula heslem: „Wir schaffen das“. Svět je malý. Věříme, že příští rok výstavu Naturu Viva 26 opět otevře premiér AB. Vivat, motýle! (Legendární motýle zazněly právě tu a my jsme tehdy vlastně u toho i byli). P.S. Konopného Hulváta (z Truskovic) koštujeme U sadu. Světlý ležák, spodně kvašený, nepaster, nefiltr s CBD odrůdami konopí. Konopí je nakysle cítit a chuť pronikavě kazí.

Dětenice a Český Ráj (BPH XI.) + Rohozec (ZN 19.) + Neumann (ZN 19.) + Mostecký Kahan (ZN 28.) + Malá Skála (ZN 41.) + Turnov (ZN 73.) + Lobeč (ZN 84.): 19. 4. výjezd kokořínskem k mácháči. Na planinu s duby. S rituálním výšlapem k bývalé osadě Strážov. Máme ještě čas a tak vyrážíme do ZOO Liberec. Vzpomínáme, že tato ZOO je malá a byla domácky útulná. S bílými tygry. Kteří jsou zdegenerovaní. ZOO procházíme a jsme spíše zklamáni. Zvířat je tu pomálu. Nejlepší je mravenečník, který ovšem rychle zdrhá. Liberecká botanická je lepší (Zase ty vzpomínky …). Někdy příště, kterak pěje nekonečný kaťák Olda.  Hruboskalský Hotel Štekl (https://www.hotel-stekl.cz) sezónu zahájil, přičemž opětovně do obludně předražené - a zdůrazněme, že přitom fakt nic moc - hogo-fogo restaurace nepouští veřejnost. Pouze a jen pro ubytované. Zbývá stánek. Už se ani nerozčilujeme. Všechno je to o lidech. Stánek testujeme 1. 6. Vepřový guláš s chlebem. CZK 165. Pozoruhodně nepraktická plastová mistička je malinká. Hodně malinkatá. Porcička ani ne pro hobbítka. Plastový příbor naprosto nepoužitelný. Bílé maso je suchá bezpohlavní drť a nejlevnější smutná parodie na chléb dva pidikousky. Rohozecká dvanda se šlemem mnoho nezachraňuje. Kolega je podobou i obsahem mističky rozzuřen. Guláš uznává jedině hovězí (A z kližky. Má pravdu!). Ani colu dneska nechce (Přičemž správnou ani nemají). Jadrné nadávky jsou nepublikovatelné. 22. 6. výjezd k mácháči. Staré Splavy. Restaurace Nad jezerem má otevřeno. Naprosto překvapivě. Nepřekvapivě ale již není turnovská. Kozel a tzv. plzeň. Fujtajbl. Předražená snobská jídla jsou laděna středomořsky. S čímž jděte do brusele! U protějšího stánku klopíme ledového a výtečného Bakaláře. Megalomanský koncept turnovských pivnic se nějak úží. Zavřený je Sud v Libverdě, tady je turnovský podnik prodán. Asi prosperují pouze v Praze, v odporně neútulných postmoderních zařízeních. Pivo vaří dosti dobré, leč jinak jsme spíše zklamáni. Pokračujeme na planinu bývalé obce Strážov. Po houbách ani stopa. Sucho. Zpět přes Ralsko. Kolega býval v minulém životě zajíc. Proto během výjezdu doplňujeme zásoby zeleniny (lusky, okurky etc.) u stánků hned třikrát. Není věru levným špásem, býti dnes zajícem.

Stará Praha (BPH XIX.) + Žižkov (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII.) + Praha (nejen) pivní (ZN 28.): Vytáčí nás dobroserské libtardí kecy, kterak je vlastně pro všechny úžasně prospěšné, že chlast - včetně točeného piva - neustále zdražuje. Děkuji, nechci! Normální lidé nestojí o smrtelné dávky liberálního Dobra. K top výronům khaki psychózy vyšinuté mysli náleží nikoli aprílové, nýbrž zcela vážné stýskání, že za rok „propijeme kolem 125 tanků Leopard 2A4“ (Metro, 2. 4. 2025, s. 2). Nechlastejme, žerme zrní a bude na krásné (staré) tanky! Každý se ale nehrne do povinného tzv. zachraňování planety tím, že zchudneme, omezíme maso, chlast, pšoukání a nebudeme produkovat uhlík, odpady ani děti (Což se přitom týká populace pouze bílé, normální a normálně pracující). K čemuž dodejme, že dnes morální majáci & hod(v)notoví spoluobčané hodlají spasit svůj hroutící se liberální brave new world zbrojením. Samozřejmě cirkulárním, bezuhlíkovým a zeleným (Leopardí šunty jsou přece zelené). Alergičtí pořád zůstáváme na tzv. argumentaci, že s nějakým negativním jevem či přímo zlodějnou prý nelze vůbec nic dělat. Drahota, kriminalita, mafiánství, tunely, vraždy jako údajná daň za svobodu. Děkuji, nechci! Energie levně u nás vyrobená, ovšem našincům prodávána násobně dráž díky burze a kšeftům s povolenkami coby daň za zelené fantasmagorie (a členství v EU). Děkuji, nechci! Vysoká inflace prý srovnatelná s růstem cen v rychle se rozvíjejících zemích jakožto daň vlastně zač? Za oddálení euthanasie neoliberální globalizace a deep state & liberálního establishmentu? Děkuji, nechci! Jeden z šibalů nejvykutálenějších (MK) to ohledně brutálního nárůstu cen energií rozsekl. Hlásá, že se prý vracíme k „normálu“. Neboť našinci měli být dlouhodobě „nenormálně“ zvyklí na nepřiměřeně nízké ceny. Děkuji, nechci! Pro mnohé již cenově nedostupné točené pivo - náš národní mok a poklad - jako daň za přináležitost k tzv. vyspělým (a ke všemu „ochotným“) zemím? Děkuji, nechci! Před Fialovou zkázou stálo v hospodě pivo průměrně cca pětadvacet korun. Dneska stojí přes padesát (V Praze více). Nikdy nikdo u nás pivo nezdražil tak moc jako Fialenko. Tady činí inflace přes sto procent. Tohle v reálu znamená, patřit na liberální Západ. Prostě Vám seberou všechny obyčejné radosti ze života. Liberálních (pa)hod(v)not se nenapiješ ani s nimi nerozsvítíš. A co válečná daň na pivko? Děkuji, nechci! Fuck! Howgh!

Pivní toulky Žižkovem (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII. etc.) aneb co starého (každá změna je k horšímu) doma U sadu: Na žižkaperku, na škroupáku, zkrátka doma U sadu (https://www.usadu.cz) personální bomba. K 31. 3. LP 2025 odchází (do civilu) jedna ze sadovských ikon. Pan Dejv. Mistr výčepák, poté manažer. Do další životní etapy přejeme vše nej! Děkujeme! První víkend aprílový létá na křídlech (Crispy Wings Weekend): kuřecí křídla v medu a chilli se sezamem, kuřecí křídla v pikantní strouhance, krůtí křídla na zeleninovém chutney. Pí. Š upekla muffiny s lesním ovocem. Ivča laškovně snowbordí po Alpách (s růžovými oušky na helmě), výčepák Fantomáš (alias Lysohlávek) (ne)drží dietu, rybář JB honí svou oranžovou Miriam v sadovském akváriu, pí. E nahodila rošťácké mikádo, manažer M už (skoro) nepajdá. Takhle si U sadu žijeme. Na prvních aprílových Pátečnících překvapivá účast tři + fraucimor (pro opravdu starší a opravdu silně pokročilé). Na následném přítomny (fyzicky i duchem) kusy tři. Druhý aprílový víkend přivál Tartar Fest. Tataráčkové menu (100 či 200 g): s tvarůžky, z norského lososa, z mladého býčka, bio řepa. S topinkami anebo toustíky. 12. 4. pokračuje víkendová tradice s dortíky od pí. Š. Tentokráte se k tomu pí Š. i vyšvihla ala nezbedná školačka. S pomocí bílé košilky, zelenočerné sukýnky a zelenočerných kšand & kravaty Guinness. Pastva i pro oko nemravů. Na Velikonoce dostáváme nádherného beránka. Aby nás nepokakal. Škoda jej sežrat. Zjišťujeme následně, že to není beránek, nýbrž sedící zajíček. Je výborný a sytý. Díkes! Sadovské Velikonoce se světí s Žabím Sádkem (Zelený Sádek od Primátora, který teče již od zimy). Meníčko: špenátovo kopřivový krém sypaný parmezánem, pomalu tažená jehněčí kýta špikovaná rozmarýnem a smetanový špenát plus bramborové knedlíky, kuřecí roláda plněná jarní kopřivovou nádivkou plus domácí bramborový salát a jarní pstruh přelitý bylinkovým máslem a pečené brambory. Vše zaštiťuje tradiční sadovské velikonoční logo. Dva čokoládoví zajíčci. Jeden má ukousnutý zadek, druhý ušiska. První naříká: „Bolí mě prdel!“. Druhý hluše odtuší: „Cože?“. Každoroční povinná (vele)klasika. V půli Velikonoc se zjevuje nové zelené. Z Kácova. Hubertus Zelená jedenáctka. Mydlinky. Slabé, nepovedené. K tomu nové tanky tzv. plzně nakyslé, nehořké, kozlovsky prapodivné. Tohleto vydávat za Plzeň? V hospodě přitom chyba opravdu, ale opravdu není. Prostě přivezou něco jiného pod značkou Plzně. Něco jiného anebo nedodrží technologické postupy. Tank přitom vrátit nelze (Než přijedou, než udělají rozbory … a stejně nakonec bezpochyby „zjistí“, že všechno z pivovaru bylo O.K. a veškeré problémy i vinu svedou na hospodu. Přitom 1 000 piv zadarmo fakt není). Podezřelé krajně je již to, že plzeňský pivocuc (připomínající hovnocuc) nezřídka nese loga i barvy Popovického kozla a velkopopovické označení. Tenhleten kanální eurosajrajt by si měl (ne)vážený emeritní vrchní sládek-marketer VB vylemtat za trest sám. Opravdu by i pak nestoudně a drze lhal, že Prazdroj je pořád stejný? A že tanková Plzeň je vždycky O.K.? Zase nás silně vytočil propagační slint Sládek Václav Berka: Chuť piva se nemění. Mění se jen ruce, které ho čepují (Dobré pivovary a lihovary. Magazín Deník, 21. 5. 2024, s. 1-2). Nikoli PR kecy, nýbrž lži, lži a zase jenom lži! Prý on a další podvodní lháři mohou garantovat, že chuť Plzně se nemění! Finální aprílový víkend vykouzlil kachní kejkle. Poctivý kachní kaldoun s žemlovými knedlíčky, masem a zeleninou. Kachní paštika šéfkuchaře, opečené toasty, brusinky. Filírované kachní ňadro, grilované do růžova na pomerančích a zázvoru, pečené brambory, výpekový sosík. Burger s trhaným kachním masem, zkaramelizovaná cibulka, cibulový dresink, ledový salát, nachos, belgické hranolky. Půlka kačeny pečená do zlatova, dušené bílé zelí, domácí špekové a bramborové knedlíky. Plus staročeské lívance, s lesním ovocem, karamelem, mátou. Kaldoun se Ivče vyvedl. Díkes. Nejenom ke jmenovaným Duck Delights naražen lobkowiczský Červený májový ležák. Místně přezdívaný Mája (podle sadovské velekněžky M.). Barvy griotkové, chuťově zprvu nevýrazný, mírně dosladka. S ocáskem lihovým. Neokázalý silák. Kolem třináctky. Od jihlavského Ježka. Zachutnal nám. Skoro návykově. 9. máje naražen nový tank. Konečně Plzeň! Taková, jaká má být. Hořká, pitelná. Nebezpečně pitelná. Fakt nebezpečně! Další tank = eurozvěrstvo. Nakyslé a úplně jiné nepivo (Znovu podtrhněme, v hospodě ani v uskladnění či čepování problém není, prostě přivezena jiná tzv. plzeň z Popovic či bůhví z které jiné brusele …). Od půli máje zavoněl sadovský Řízečkový víkend, prodloužený více jak dvojnásobně. Řízek vídeňský telecí, mexický kuřecí, z pečeně, savojské řízečky, obří holanďan. Kam se poděla smažená krkna (samozřejmě náležitě potřená česnekem)? V dubnu skončil plzeňský program Volba sládků (sedmicí Poutního, které obecně bylo k mání v březnu a dubnu). Na máj avizován start nového dlouhodobého programu Speciály z Prazdroje. Nabízí hospodským možnost sestavit si vlastní kalendář speciálů na míru. Vybírat lze během roku z deseti druhů piva ze stálé i sezónní nabídky. Koštujeme z plechu vzorky pivovaru Elektrárna. Yuzu Pale Ale (alc 4,9 %, EPM 10, 28 IBU). S korejským exotickým citrusem yuzu. Silně připomíná prý moderní ležák Proud. Navoněné chcanky. Nebrat! Na čep jde druhá nabídka. Kisseláč višeň (alc 5,2 %, EPM 12, 10 IBU). Kdyby místo únavných novot v Prazdroji raději dbali na kvalitu a především dodržovali technologické postupy. 26. 5. končí červené májové (mok Mája) a den poté je načnut Kisseláč višeň. Kyselý. Přiměřeně. Zdá se i vyladěný a osvěžující. Překvapení příjemné. Velice. Od května doplněk jídelního listu o coleslaw menu (coleslaw burger, BBQ medová kuřecí křídla, fish & chips, wrap s grilovaným kuřecím, vepřový bůček na medu a chilli - vše se salátkem coleslaw). Finální dny májové s invazí fans grupy Iron Maiden, která slavila 50 let. Fanoušků hafo. Hlavně v sobotu po celý den to bylo fakt tóčo. V rígráku totiž bylo k dostání speciální pivko Iron Maiden. 1. 6. pí. Šárka přináší smyslný tvarohovo-drobenkový koláč s jahodami a rebarborou. Jako vždy lahodně výtečný. Den poté přichází s nášupem pro druhou směnu. 8. 6. přichází s dalším jahodovým potěšením. Z jahůdek ručně sklizených. 22. 6. vychutnáváme drobenkový salát s jahodami, V pátek třináctého (13. 6.) se po předlouhých měsících zjevuje Bezzubý rozhodčí. Hanspaulskou ligu stále píská a na jaře se objevil na pár minut i na hřišti coby hráč. Suverénně nejstarší (ročník 1947). Bezzubý rozhodčí doráží na Pátečníky i týden následný. Přičemž se dostavuje také seržant Šedý vlk. Ladíme Tour de Putyk 2025. Sádka English Pale Ale střídá 23. 6. na čepu Summer Ale. Lobkowiczský (alc 4,7 %, EPM 9,7º, IBU 34). Místně zvaný Sumec. Nepříliš výrazný (diplomaticky řečeno). Okoštována i nová vodka. Litevská. Seven. Využívá žitovec neboli trikále, což je obilný mutant pšenice a žita. Cosi nám v chuti nesedí. Žito. Které nám nesedí ani v pivu. Zůstáváme u osvědčené klasiky Russian Standard. Její standard kvality byl stanoven v roce 1894. Měla by obsahovat pouze kvalitní ozimnou pšenici z ruských stepí a čistou ledovcovou vodu z jezera Ladoga. Do sadovské nabídky se navrátilo řízkové menu (bez krkovice), včetně premiérových avokádových řízečků v tortille. Pí. Š ve finále června slaví svátek a chvíli nato (na Světový den UFO) i nekulaté narozky. Obé nestylově letos (ne)slaví operací ruky. Přejeme rychlou rekonvalescenci. Za skvělé sladké i slané dezerty (a fakt poctivý živáňský špíz) ji obdarováváme speciální pivní kuchařkou. P.t. zvědavcům a zájemcům je dostupná v samostatné rubrice na našich stránkách.

Pivní kuchaření a kapsaicin (BPH XXIV.) + velká kapsaicinová hitparáda (ZN 50.): Jako slepý k houslím přicházíme k balíčku od firmy .pepper..field. Obsahuje pytlíček nemletého kampotského pepře white. Dále černé balení fermentovaného soleného kampotského pepře (nedává se do mlýnku, používá se celý anebo drcený v hmoždíři). Plus reprezentativní tubus Kampot Pepper Nuts Baked Cashews & Chesnut Honey. Pečené ořechy s medem a kampotským pepřem. Kešu oříšky z pece, růžová sůl, kaštanový med, zelený pepř a tmavě červený pepř. Vskutku delikatesní & luxusní záležitost. Převelice jedlé. Z Globusu odvážíme flaštičku Tabasco Scorpion Sauce 60 ml. Tabascová octovost přítomna je a tentokráte ovšem i pálivost nejenom v náznacích. Ve složení objevujeme Scorpion Pepper a Red Pepper. V naší Kapsaicinové hitparádě (vizte odklik v menu) posunujeme na 7 bodů. Možná až na 7 a 1/2. U našeho Vietnamce registrujeme ve slevě 250 ml plechovčičku Mule (vodka & zázvor & limentka & sosa). Alkoholický nápoj sycený (alc 6 %), jemně perlivý od firmy Amundsen. Tuto firmu tradičně s gustem ignorujeme a měli jsme tak učinit i v tomto případě. Míchanice je superhnusná, nevyladěná a zázvor nepálí, ale nepříjemně kouše. Chemická srágora. Never more! Zůstáváme u nealko návykových plechovčiček Bio Ginger Shot. Což je jiná liga. Na Velikonoce konečně rozbalujeme mikulášský dárek od JB. Načínáme 4 pack Hot Sauce set s motivy Santa Klause a názvem Santa´s Blazin Hot Sauce Sampler od Modern Gourmet International z Honkg-Kongu. Vkusná krabice se čtyřmi (hodně mírně) pálivými omáčkami. V malých flaštičkách 45 g. Garlig del Fuego s nápisem Ho! Ho! Hot! Prapodivně octová česnekovka s česnekem pouze v náznaku. Mango Flavour Habanero s nápisem Crisp Kringle. Též octové a jalově nevýrazné. Jalapeňo Pepper s nápisem Well Hung. Nejsvětlejší a současně nejoctovatější. Čtvrtou akvizicí je Redd Pepper popsaný coby Too Hot fot the Naughty List. Nejslušnější. Leč pálivost vždy ani ne na úrovni Tabasca (a nikoli Scorpion Sauce). Za obdarování samozřejmě díky. Nejhezčí je balení a obrázky. Obsah pokulhává. Počátkem máje nám dochází mleté koření Habanero Red Savina. Nakráčíme do prodejničky 5semen.cz. V mleté podobě aktuálně není, odnášíme pytlík drceného. Plus Kampot Black Pepper i s mlýnkem. Neodoláváme ani roztomilému keříčku Caroliny Reaper. Snad se ujme. Moc neroste. V půli května tamtéž zakupujeme pytlíček mletého koření Habanero Chocolate (SHU 100 000 - 350 000, Mexico). K tomu mlýnek s indickým pepřem Black Pepper. A flaštičku Chipotle Chilli Syrup with Caribbean Spiced Rum. Pálivost 3 z 10. Dosladka. Vanilkově. Nasládle zajímavá chuť. Jedlá. Na maso, do omáček i na sladkosti, včetně zmrzliny. K mání i varianta, kde je místo rumu whiska. Tato ale není tolik sladká ani výrazná. Držme novou tradici s chilireceptíky. Dnes prubneme kotletky v parmazánové omáčce s pečenými brambory. Suroviny: 1 kg vepřových kotlet, 30 g másla, lžíce olivového oleje. Na omáčku: 3 stroužky česneku, 3 lžíce mouky, 400 ml vývaru, 200 ml smetany 31 %, 100 g sýra Parmigiano Reggiano. Na ozdobu: pepř, čerstvý tymián. Na pánvi rozehřejeme máslo s olivovým olejem a na něm ponecháme zprudka osmahnout maso z obou stran do zezlátnutí. Kotlety vyndáme z pánve a zakryjeme, aby zůstaly v teple a nepouštěly moc šťávu. Na pánvi, kde jsme připravovali maso, necháme rozvonět prolisovaný česnek, který zasypeme moukou a uděláme světlou jíšku. Tuto zalijeme vývarem a smetanou, přidáme chilli papričku Wiri Wiri a vše promícháme. Do omáčky navrátíme kotlety, pánvičku zakryjeme pokličkou a kotlety dusíme na mírném ohni v omáčce přibližně 15 minut. Nakonec vyjmeme z pánve maso i chilli papričku Wiri Wiri, přidáme parmazán a necháme jej rozpustit. Vše důkladně promícháme a do omáčky vrátíme maso. Hotovou parmazánovou omáčku dochutíme pepřem a čerstvým tymiánem. Kotlety podáváme s pečeným bramborem anebo vařenými těstovinami (s využitím https://www.thechillidoctor.cz/kotlety-v-parmazanove-omacce-s-pecenymi-brambory-p307.htm, v originále figuruje chilliprodukt Wiri Wiri chilli celé sušené). Od žižkovských 5semen.cz přinášíme sklenku pasty King Naga od Mr. Vikki´s. Do rajčatova, vcelku příjemná. Leč deklarovaná nejvyšší pálivost (10) se v reálu fakt nekoná. Ohledně pálivosti zklamání.

Pražské cyklopivní trasy (BPH XXX.) + Hostivar H¹ (ZN 18.) + Hostivar H² (ZN 51.) + Spojovna H³ (ZN 65.) + Jince (ZN 24.) + Liboc (ZN 24.) + Prosek (ZN 25.) + Malešice (ZN 28.) + LP (ZN 32.) + Počernický pivovar (ZN 70.) + Kolčavka (ZN 35.) + Uhříněves (ZN 45.) + Kbely (ZN 55.) + Počerňák (ZN 60.): 16. 4. popolední cyklonákuk do prosecké Školičky (https://skolicka.cz/). U Beznosky venku poklidná pohoda jako dycinky. Trestáme se smaženými syrečky s vařeným bramborem a domácí tatarkou. Syrečky nevoní. Bezpohlavní hmota. Připijíme slušnou světlou desinu Hejhula, resp. kmenový světlý ležák Beznoska, který je plnotučnější. Dnes žádné experimenty. Jsme přepiti zeleného, modrého, červeného atp. 20. 4. Elefantem do Počernic. Horních. Z hlaváku. Masaryčka je (zatím jen) do srpna izolována opravou mostu přes Vltavu. Pivovar Počerňák (https://pivovarpocernak.cz) zve na Počerňák 11º, 13º Ale, 10º Kyseláč a Zelený Počerňák (coby cuketové pivo). Světlý Počerňák 11º bledý, leč píše. Do cukety nejdeme. Těšíme se na klidný posez u rybníku Eliška. Nekoná se. Piknik. Masový. Pláže a okolí rybníka obsypány hustěji nežli při koupací sezóně. Desítky grilů. Našinec žádný. Všichni ze země, kterou nás stávající vláda nutí milovat více, nežli naší zemi rodnou. Je Praha ještě české město? Smutně šlapeme směr Klánovický háj. Na louce bosky zdravíme Slunce. Nazpět Regiojetem z Klánovic na hlavák.  27. 4. výjezd VW Týnou. Na Kbely. Do leteckého muzea. V hangárovém bistru klopíme poličského Záviše 12º. Ujde. Klobása nikoli. Polostudená, suchá, bez masa. Kozí rohy hnusně rozblemcané. Horčice jalová, krenex je trapná parodie. Pokračujeme do (velko)prodejny JIP, dále kokořínským údolím a přes farmu ve Vraňanech k Sadu. Z Vraňan odvážíme keřík Scorpion Yellow. Ujme se? 30. 4. Elefantem do Počernic. V Počerňáku (https://pivovarpocernak.cz) líčíme na Kyseláče. Není. Takže opět Počernic 11º. Opět spokojenost. Přes Zeleneč, Lázně Toušeň na Káraný. Míjíme ještě zavřený Vinohradský pivovar v Káraném. Magnetem je blízký sodaautomat. Soda teče, ani neprská. Leč tentokráte má méně bublinek a menší říz. Škoda, škoda. Elefantem z Jiřiny. 2. máje Elefantem do Milovic. V miniaturní milovické nádražce drtíme poličského Otakara 11°. Chutný. Chválíme orig sklo i keramický podtácek. Obsluhující holčička milá a byla by i moc hezká. Nebýt zohyzdění odporným tetováním. Nechápeme. Zaujme ostraha milovického nádraží. No, nádraží … Jediná kolej končící a dále nevedoucí. Bělovlasá ostraha v černém, s rambovskou bojovou vestou. Vypadá na osmdesát a (ne)hýbe se jako kmet devadesátiletý. Nakonec proč ne. Atrakce pro turisty? Restaurace U Jelínků nefunguje. Tradiční polní cestou na Starou Lysou a lesy na sv. Václava. Na slunci bez jedné a půl čtyřicet. Objevujeme novou vlakovou zastávku Lysá-Dvorce na přesměrované cyklotrase. Ve Dvorcích snad i fungující výčep. 13. 5. od M Letňany do Kbelského pivovaru (https://kbelskypivovar.cz). Od rána se dětinsky těšíme na vietnamský karamelizovaný bok s vejci. Kterak láká denní menu. Bůček bohapustě vyžrán. Zklamaně nahrazujeme bůček hovězím pastrami. Solidní záležitost. Na černém kamenném prkénku. 12 Pilotů nezklamalo. Ani 7 pírek. Lehké, spodně kvašené, za studena chmelené. Veselé, svěží, bleďoulinké. Za zdí řvou papouši. Okolo plotu kbelského letiště rozšířena cyklostezka. Zbudována cyklodálnice. Nelíbí se nám. Odcizená. Obnažená. Všechna zeleň necitlivě vykácena. Zbytečně vyhozené prachy. Přestáváme tudy rádi jezdit.

Náhražky a názvy piv (BPH XLIII.) + Novoměstský pivovar-Bohemia Goos (ZN 10.): Farmářské trhy Jiřák fungují. Není ovšem co nakupovat. Vyhlížíme keříky chilli papriček. Marně. Zatím. Koncem apríla v žižkovském íčku objevujeme speciální plechovkové pivo. Na počest motocyklistického závodníka Františka Šťastného. Plechovka New England IPA (EPM 14 %, alc 5,5 %). Potištěná pestře (přitom ještě vkusně), nazvaná Lucky Frankie. 1.-30. 4. 2025 v Infocentru Praha 3 probíhala výstava, připomínající tohoto legendárního sportovce a obyvatele Žižkova, zvaného Our Franikie či Lucky Frankie. Nápoj uvařil (až moc) volnomyšlenkářský pražský létající pivovar SQBRU [skju:bru]. Což platí i o odvážnosti experimentů. Motorkářskou plechovkou Lucky Frankie stylově obdarováváme U sadu tiráka p. R, který slaví narozeniny. Jeho partnerka pí. Š ukuchtila sytý slaný dort a další chlapské vychytávky. Ze žižkovského íčka odnášíme (zdarma) i brožurku Sousedský průvodce Prahou 3. S mottem: „Nejen bydlet, ale i žít“. Má posloužit coby inspirace a informační rozcestník pro ty, kteří se chtějí zapojit do sousedských aktivit a komunit. Vydala Městská část Praha 3 ve spolupráci s Dobrovolným centrem Agora 7. První tištěné vydání, Praha 2024. ISBN nemá. Info zajímavé, idea snad i dobrá. Ale … Kdo vlastně na Praze 3 dnes bydlí anebo dokonce i žije? Starousedlíků, našinců a roduvěrných Žižkováků zbývá méně než šafránu. A bude hůř. I v ulici s Jezevčí norou domy vedle i naproti vystěhovány a rekonstruovány. Stanou se z nich rezidence a investiční položky (za nehorázné ceny). Na tyto sousedy se upřímně netěšíme.

Bizarnosti a (nejen) pivní prasárny (BPH LI.): V přepočtu za CZK 437 si můžete dát jedno točené na údajně nejdražším letišti světa, kterým má být istanbulská letištní hala. To na pražském staromáku je voda pouze za CZK 220 a smažák s přílohou ani ne za pětikilo. A jaký smažák … (vizte a blijte na https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Podrzte-se-Smazak-za-420-korun-a-jeste-hnusny-Voda-za-220-klobasa-za-325-Na-tohle-lakaji-v-Praze-776122). Drahota a sprostá zlodějna všude. Žádná pravidla neplatí. Především pro cizáky. Proč namátkou nikdo v Praze nereguluje Bolty, Volty, Ubery, Foodory? To, co jezdí za řidiče a kurýry nelze již označit ani jako exotiku. Znalost Prahy, znalost (jakéhokoli) jazyka, dodržování základních pravidel zdaleka nejen provozu etc.? He, he, he! Proč? Tahle země je přece pro cizáky vyvolenou. Ti mohou a dostávají všechno, domácí nic. Přesněji - našinec to  musí zaplatit. Třebas ceny jízdenek ve vlacích Českých drah. Jezevec má předplacenou 50 % slevu, přičemž mu přijde jakoby - oproti minulosti - žádnou slevu vůbec neměl. Pálky, pálky, pálky! A kdopak může za bestiálně předraženou energii pro normálního českého člověka? My to víme a podle toho budeme 3. či 4. 10. volit. Vyžeňme je od koryt, dokud to ještě jde!

Suchdolský Jeník (BPH LIII.): Suchdol, k Praze připojený až LP 1968, zůstává naší srdeční záležitostí. Jezevec zůstává hrdým starosuchdolákem - absolventem osmi tříd suchdolské Základní devítileté školy Mikoláše Alše. Dříve zvána obecná škola Masarykova. Roku 1993 tu vzniká první česká bezbariérová základní škola (přezdívaná Dachau). Suchdol má i univerzitu. Hnojárnu, po novu Českou zemědělskou univerzitu. Která - paradoxně - zůstává jednou z mála pražských veřejných vysokých škol, na které Jezevec nikdy nestudoval ani neučil (Jezevec se označuje za suchdolského Žižkováka. Anebo spíše žižkovského Suchdoláka?). Nikdy však neříkej nikdy … (Dalším životním snem je zahrát si alespoň malou čurdu v legendárním seriálu Ulice …).  Obdobně jako blízký Sedlec (čili Selc) pod kopcem (který je součástí Prahy od roku 1922), byl Suchdol založen Přemyslovci v 10. století na cestě mezi Prahou a Levým Hradcem. Suchdol se rozkládá na kopci nad Vltavou. Nejstarší osídlení dokazují nálezy valounové industrie z období před 300 000 lety. Nálezy z doby bronzové, únětická kultura v Tichém údolí, bronzy knovízské kultury v Kozích hřbetech a náramek z keltského pohřebiště v Suchdole, svědčí o téměř nepřetržitém osídlení. Po staletí náležel Suchdol (a Sedlec) klášterům (Ostrovskému, svatojiřským benediktinkám, pražskému proboštství, strahovskému klášteru, správě kostela Panny Marie na Louži, Týnskému kostelu, opět pražskému probošství). Z řady majitelů Suchdola nejvíce obec pozvedl rod Sluzských, s českou historií je spjat taktéž rod Budovců. Na konci třicetileté války byl Suchdol i se statkem vypleněn a vypálen. Došlo tady k bitvě Švédů s císařskými rejtary na poli Na Rybářce. Kde poblíž 30. 10. LP 1975 spadlo jugoslávské dopravní letadlo. Necelých 9 kilometrů před prahem ranveje stroj DC-9 narazil do vrcholku Sedleckých skal, které u Suchdola vybíhají z údolí Vltavy. Což vcelku věrně zachycuje poslední díl těžce depresivně-tragického seriálu Sanitka (ČSSR, 1984, 11 dílů, režie: J. Adamec). V roce 1679 koupili Suchdol emauzští benediktini a podrželi jej až do roku 1930. Městská část Praha-Suchdol vzniká na základě zákona č. 418/1990 Sb., o hlavním městě Praze po komunálních volbách 24. 11. 1990, kdy tuto tvořilo katastrální území Suchdol a celé katastrální území Sedlec. 1. ledna 2005 se Dolní Sedlec připojuje zpět k městské části Praha 6. Průvodcem po historii Suchdola je publikace Laštovka, V.: Kapitoly z minulosti Suchdola a Sedlce. Praha: Scriptorium 1999. 213 s. ISBN 80-86197-04-2. Dodejme, že moderní podobě pojmenování Suchdol předcházela německá podoba Sukdol.  Původ názvu bývá spojován s dolní částí Suchdola. Ves vznikla v údolí (dólu), jímž protékal potok, který v létě vysychal. Nejnižším místem je břeh Vltavy s výškou 177 m, kde Vltava opouští území hlavního města Prahy, je to tedy i nejnižší místo v Praze. Nejvyšším místem v Suchdole je vrchol Kozích hřbetů s nadmořskou výškou 301 m. Městská část Praha-Suchdol se skládá z pěti částí: Starý Suchdol, Nový Suchdol, Budovec, Výhledy a Horní Sedlec. Křest anotované knihy Historie Suchdola ve fotografiích proběhl 19. 3. 2025. Představme ji blíže. Tuto zpracoval Spolek historie Suchdola, který vzešel z iniciativy místních v čele s J. Jánským. K zakladatelům náleží i H. Bínová a P. Wendelová. Spolek již řadu let shromažďuje informace a dokumenty z historie Suchdola na www.historiesuchdola.cz. Nejen shromažďuje, ale i prezentuje formou výstav na vybraná historická témata, cílená na všechny generace. Modrobílý titul - na pohled relativně útlý - přináší černobílých fotografií dostatek. Publikaci otevírá dvoustranná Předmluva nazvaná Ruka podaná budoucím z klávesnice F. Cingera. Zřejmě jde o řeč pronesenou při křtu. Následuje autorský Úvod. Práce je členěna do patnácti kapitol, podle hlavních témat, k nimž se snímky vztahují (Lokality; Brandejsův statek; Kaple sv. Václava; Školy; Živnosti; Restaurace; Cihelny; Hasiči; Ochotnické divadlo; Sokol, Skaut; Sport; Společenské organizace; Pomníky; Události; Okolí Suchdola). Fotografie jsou opatřeny popiskami a ze všech dýchne řádná dávka nostalgie. Každou z nečíslovaných kapitol uvádí pár odstavců komentářů. Titul uzavírá Seznam fotografií a rubrika Literatura a informační zdroje. P.t. zájemci, nejenom Suchdoláci, nechť kontaktují redakci na info@spolek-historiesuchdola.cz. Knihu lze doporučit nejen coby vkusný, ale snad i pro mnohé hodnotný dárek. K čemuž posloužila i tato publikace. Máti Jezevce koncem června oslavila úctyhodných 90. Knihu se zájmem prolistovala. Nicméně finálně nadšena přehnaně nebyla. Prý je to (hlavně doprovodný text) koncipováno až příliš jako propagačně-oslavná brožurka. Silně nekritická. Leccos se prý přihodilo jinak. Třebas za války či těsně po. Prý se i váhalo mezi Suchdolem a Lidicemi … 

Únětice (BPH LVIII. + LXVIII.) + Bubeneč (ZN 61.) + Perron (ZN 64.): Roztocká Zvířátka dozvířátkovala loni po létě. Celý areál je pořád na prodej. Do Únětického pivovaru (www.unetickypivovar.cz) zavítáváme letos premiérově 23. dubna. Metrem na Petřiny, kolem Hvězdy přes Leninku do Šárky. Na Kopaninu a přes Juliánu a Horoměřice do Únětic. Božské úňky 10º i 12º nezklamaly. Přepychově hořké, skvostně studené i skvěle pitelné. Pivovice zlatavá. Líčíme na krkovici cibulář s libečkovým mačkaným bramborem. 300 g za CZK 295 je aceptovatelné. Ovšem guláš z krku za CZK 325 (180 g) a svíce dokonce za CZK 355, a to i přes poledne už nikoli. Hamižflace! (Čti zlodějna). Postěžujme si ještě, že na krkovici jsme čekali déle (36,5 minuty i při hodně málo hostech). Brambory byly studené a maso sušší. Maximálně za 3. Tetovaná obsluha také neoslnila. Nazpět Elefantem z Roztok (do Holešovic, neb masaryčka nepřijímá). Neútulně úděsná zahrada roztockého pivovaru Perron zavřená. Kdypak letos otevřenou se neobtěžují napsat ani na www stránkách. Žádné překvapení. 12. 5. vytyčujeme bojový úkol zaplatit složenky. Rakušanovy pošty v centru jsou shit, tož Suchdol. Bicyklmo kolem Džbábu, přes Šárku, Juliánu a Horoměřice. V horoměřickém řeznictví líčíme na sulc. Pešek. Není. Prý je teplo. Takže nejsou ani jitrnice ani jelítka. V bufetu - kdysi proslulém a vyhlášeném - hrdinně jdeme do ovaru. Nedbáme varování, že se v okolí již masově nestaví, a tudíž bufík upadá. Velkoryse přehlížíme obrovské slunečníky Braník. Malá cedulka však praví, že točí starouše. Nakyslou vodičku. Ceny jídel stejné, ba skoro i vyšší než u hotovek v pražských hospodách s obsluhou. Trpělivě vyčkáváme až se paní za okénkem dosytosti vyštěká a vyslovujeme přání na 20 deka ovaru. Paní vypálí: „Kde?“. Nenecháváme se vykolejit a po vojensku rázně vykřikneme: „Tu!“. Paní je spokojena. Osmělujeme se vyslovit, že kdyby ještě tak byla kůže a tlusté, že by to bylo fakt skvělé. Paní odkvačí a po chvíli zahuláká, zda-li chceme kousek z tohoto. Jezevec nadšeně bere kus celý. Paní nevěřícně protestuje, že tam přece není žádné maso. Opravdu jen kůže (Bez štětin i fialového popisu, ze kterého skoro blijeme) a samé tlusté. Pa-rá-da! Krenex je kaše a hořčice naředěná skoro na bílo. Nevadí. Tlusté je totiž skvělé. Ani není tisíckrát ohřívané. Vlastně chutnají i rohlíci. Do kterých když - byť i opatrněně - kousneme, tak se rozprsknou na stovky drobečků. Uvízlých v jezevčím plnovousu. Z čehož máme bžundu. Naproti žeroucí velmi nízký management se baví o poznání méně. Jeho problém. Až na sulcík jsme tentokráte s Horoměřicemi smířeni. 14. 6. Cyklohráčkem pod rázným velením rázné p. vlakvedoucí D. Výsadek v Noutonicích. S námi vylézá i třesoucí se fetka, která stylově uléhá do kolejiště před budovou. Nastoupila na Smíchově, pořád se drbala, máchala rukama a cosi drmolila. Lístek si přitom předplatila až do Slaného. Sjíždíme do Lichocevci a posléze monitorujeme Přílepy. Na jedenáctou (právě bije) brzdíme v Úholičkách. Na statku. Obsluhuje chlapec, veleuctivá Slovena a boubelka. Úňky tu zrušili před léty a na čepu tentokráte není ani roztocký Perron. Čehož nikterak neželíme. Deset, jedenáct, třináct Svijany. Třináctkou jest Černá Kněžna. K tomu tzv. plzeň. Svijanská desítka chutná. Žádná vodička ani mázovská nakyslost. Nabídka jídel tradičně pestře lákavá, ceny přitom velmi uměřené. Neodoláváme hovězímu guláši maďarskému z kližky. Za přílohu volíme bramboráčky. Gulášek skvostně poctivý, mastný, s paprikami. Bramboráčky jsou tři větší trhance, nekřupavé. Nicméně překvapivě chutné a především jsou řádně okořeněné. Čili jsme spokojeni, ba přímo nadšeni. I z ceny pokrmu CZK 169. Opět se otřeme o blízký (a nám přesto stále milý a blízký) Únětický pivovar, kde i přes poledne nabízejí guláš obdobné gramáže (a z krku) za hodně přepálených CZK 325. Styďte se! Po slunění u Vltavy zpět ze Žalova. 20. 6. opět od M Petřiny, přes Šárku, Kopaninu a sv. Juliánu do Horoměřic pro sulc. Historie se opakuje. Zase není. Zase jen ve středu. Takže zase ovar. Zase slušný a prorostlý. Změnou je absence křenu (Čti humusu, který za křen vydávají). Došel. Zase sjezd na Suchdol. Platba složenky a dnes okolo Spáleného mlýna, k potoku. Máčíme údy. Z Roztok Regiojetem. 25. 6. Horoměřice potřetí. Jako přes kopírák, od M Petřiny. Je středa, tož bažíme po sulcu. Bažení, přímo puzení. Paní za pultem vítězoslavně zaskřehotá, že sulc bude až zítra. Ta samá, co opakovaně svatosvatě přísahala, že sulc mají vždy ve středu. Nejsme přehnaně vztahovační, leč poznáme, že bába má nefalšovaně škodolibou radost. S Horoměřicemi (alespoň na čas) končíme. V čemž nás utvrzuje vedlejší bufík. Neuváženě nejdeme do ovaru. Prejt, zelí, brambor opečený. Za CZK 130. Porce přiměřená, jen nasládlého zelíčka pomálu. Škoda. Je výborné. Tím pozitiva končí. Brambory nevábně utahané, suché. Prejt bez chuti, brutálně suchý a dusící. Hmota. Přes Suchdol do Selce. Zase Regiojetem. Na Holešovice a metrem na Floru. Brouzdáme po Vinohradské vyzvednout narozeninový dortík. Batul. Harlekýn. Sytý. U řeznictví s jídelnou, které kdysi patřilo Babišovi (a bylo minimálně dost dobré) nás zarazí cedulka, že 30. 6. končí. Definitivně. Po Babišovi již třetí vlastník (Budějické uzeniny a poté jakýsi Novák, a možná že byl i někdo další mezitím). Vstupujeme beze všech očekávání. Vedle ichtilního sulcu se sračkami mají, kupodivu, i zbytek sulcu tradičního. Všechny špalky bereme. Sulc byl výtečný. Zvláště zalitý Pivocetem MMX (voda, pšeničný a ječný slad, chmel). Fermentovaným od září 2023 z MMX Weizen. Jemný. Nasládlá pšeničná nakyslost osvěžující. Leč to surovina kyselá, nýbrž zkysaná. Zkysaný Weizen. 27. 6. Cyklohráčkem do Středokluk. Zdravíme hrajslečnu Áju, aktuálně makající na kolínsku, včetně íčka anebo kouřimského skanzenu. Bicyklmo do Únětic. V pivovaru otevíráme. Zahrádka zase ohrazena provazy. Jako ring. Praktické pro přehlednost obsluhy, útulné ovšem nikoli. Chápeme ale, že hosté jsou nevychovaní, o parchantech nemluvě. Lezou a řvou všude, liberálním rodičům je to šumák fuk. Začínáme Letní 8° nefiltrovanou. Pitivou, hořkou, digestující. Pokračujeme 10° (světlejší barvy nežli 8°) a zakončujeme plnotučnou 12°. Pivka v cajku. Skvěle vychlazená. Prokládáme zlatavou pivovicí. Jídelní list mírně nový. Zmizela nehorázně předražená svíce, objevila se žebra aj. Objednáváme ze speciální americké víkendové nabídky. Pomalu tažený trhaný krk na čedarových hranolkách s paprikami a barevnými rajčátky. V hlubokém talíři. Pastva pro oči. Chuťově vyladěné. Potěší i skroječek pálivé feferonky. Porce obří ovšem není (A pokud by maso nebylo idiotsky trhané, nýbrž normálně nakrájené, bylo by to ještě lepší). Upřímně, odpovídající cena je o stovku menší (nikoli CZK 365). Jako skoro u všech zdejších jídel, cenově našponovaných k náplavě, která zaplevelila satelity Prahy. I na ní (brzy) dojde.

Pivní trendy (BPH LX. + LXV.) aneb cool nebo vool (čti vůl)?: Chytrý je dnes už i výčep. S chytrou aplikací v chytrém mobilu. Vymyšlen v Plzni a premiérově chytře nainstalován v restu Energy Pub v Riegrových sadech. Chytrá vana na chlazení, která chytře se zbytkovou vodu zálévá. Čím se prý zachraňuje planeta. Chytré technologie pro hloupoučká lidská telata.

Antoš (BPH LXXI.) + Továrna (ZN 82.): Pivovar Antoš (https://antosovakrcma.cz) po proměnách hrubě zklamal. Což zcela potvrzují reference místních. Z Antošovy krčmy se stal prachobyčejný pajzl, který ničím nijak neláká. Když Slaný, tak jedině Továrna! Těšíme se na příznivé počasí (a okolnosti), kdy za pomoci Cyklohráčku bude pevnost Slaný opět dobyta.

MMX (BPH LXXII.) + Třebáň (ZN 16.) + Všeradice (ZN 17.) + Kytín (ZN 51.) + Řevnice (ZN 60.) + Radotín (ZN 64.) + Srbsko (ZN 71.): 29. apríla od M Kačerov, přes Braník na Zbraslav. Občerstvovna U posledního Kelta funguje. Danke Bohu, bez větších změn. Ale jiný personál. Dámy. Světlý Lipan vychlazený, krkna na grilu s míchanou přílohou superbožská. Jezevec obřadně vylízává talíř. Doslova, nikoli jenom obrazně. Zopakujme, že takovýto superpokrm by si Jezevec přál coby poslední jídlo před popravou. Lahodná je též hruškovice z dubového sudu od Žufánka. Teče i zelený Dudák. Nezkoušíme. Bosky se opíjíme paprsky Slunce na rozptylové loučce. Zpátky vlakem do háku (Mezi mladé liberální pušky, co nemají respekt ke starým konzervativním kanónům. Na pošahané scientometrické šibaly, vychcany a grantové vyžírky, tragikomicky se zaklínající světovostí, přitom často pasuje charakteristika českého klasika: „Záporné nuly, poštěkávající okresním formátem“. Opojně krásnou představou je, že se ministrem školství stane Velký Čert a konečně vymete Augiášův grantový & scientometrický chlév). 10. máje VW Týnou na Slapy. Juknout na přehradu a  Živohošť. Starou. Prasácky (ne)značené uzavírky směrem na Nový Knín. Proplétáme se až k Dobříši. Odbočka na Starou Huť a pěšmo kráčíme od překvapivě velikého rybníka na Čapkovu Strž. Jezevec tu byl na školním výletě (více jak před 50 lety) a v rybníce se nalokal vody i s andělíčky. Při klučičím dovádění jej skoro utopili (Kdo? Uličník Tomek, Pícha, Želízko. Nebyl tam i Rambousek? Paměť povážlivě pokulhává (Přítel Alzheimer). Jmenovat můžeme, je to promlčené). Procházíme zahradou Čapkova památníku. Dovnitř domu nakoukne jen prostorově výrazný kolega za účelem vyvenčení se po holčičím způsobu. Na míse. Coby dík zakupuje tlustou knihu Čapkových povídek. Máme rádi třebas Čintamany s ptáky. 14. máje Elefantem do Berouna. V řeznictví na rynku se pídíme po obyčejném sulcu. Mají jen hnusný krkonošský. S kousky zeleniny, seperáty atp. Megaodporná je i jitrnice. Červená jako jelito. Nejenže je dneska všechno sprostě předražené, ale i zkurv… a k nežrání. Obligátní cykloštrekou přes Srbsko a Karlštejn na Třebaň a Řevnici do MMX. Kempový areál, kde se vařil Srbecký lok zbořen. U Srbska chybí i kus silnice. Zato spousta pidihmyzu. Cosi se rojí. Před Karlštejnem na zavřené silnici míjíme skupinu umolousaných vandráků. Při bližším pohledu zjišťujeme, že jde o Armádu ČR. Vypadají a táhnou se jako Černí baroni po padesátikilometrovém pochodu. Zavřený je i třebáňský Bobr. Žádná škoda. Pivovar Řevnice funguje, leč ignorujeme jej. Ráno se neobtěžovali na www stránky napsat meníčko. Pivotel MMX Lety u Dobřichovic (https://mmxpivo.com) jest naše klasika. Bagrujeme krkovičku na grilu s medem a chilli se šťouchačkami. Dolaďujeme Morugou z chilliklíčenky. Na čepu MMX výčepní, MMX ležák, MMX pšenice a MMX Dampfbier. Výčepní a ležák jako vždy, neškodná pšenice síly slabší. Obsluhují děti a jeptiška. Odvážíme Pivocet MMX z MMX Weizen. 4. 6. hrozí bouřky. Hrozí fest, ale až (na)večer. Původně máme v pácu start z Radotína, s inspekcí pivovárku Horymír. Zmatené www stránky však píší cosi o deficitu personálu a provizorní otevíračce až od 16. Takže vylézáme z Elefantu už v Chuchli. Šlapeme po lávkách pod dálnicemi na Zbraslav. Spásná oáza na Závisti. U posledního Kelta. Prověřená souprava. Světlí Lipánci, coby aperitiv prcínek žufánkovic hruškovice z dubového sudu. Jasně krkna s míchanou přílohou. Dneska za grilem úřaduje samotný p. šéf. Posouvá hranice nekonečna. Božská nirvána. S náloží kopru i famózní zeleninkou. Orgasmus za bílého dne! Využíváme rozptylové loučky v ostře předbouřkové nadusané dusárně. Kdo z Vás to má?

Litoměřice (ZN 37.) + Ctiněves (ZN 76.): V Biskupském pivovaru u sv. Štěpána (https://www.biskupskypivovar.cz/) se ocitáme odpoledne 4. máje neplánovaně a i nechtěně. Jezevec je od rána fest přežrán. Nejen tradičním kotlem snídaňové IKEA polévky, nýbrž i uzenkami (bezmasými a nechutnými). S využitím VW Týny na farmě Hanč ve Vraňanech závislý kolega doplňuje zásoby okurek a Jezevec další keříčky snad feferonek. S cedulkami Scorpion Red a Peperone Sigaretta da Sottaceto. Hafo dotěrných tzv. lepšolidí, kteří se mohou utlouci po jahodách. Kilo za CZK 283. Což není už ani hamižflace, nýbrž docela obyčejná zlodějna. Z Vraňan frčíme na Litoměřice. Kolega nekompromisně trvá na návštěvě pivovaru. Vymlouvá se na cukrovku a nutnost pravidelné stravy. Lemtá colu, nadrženě startuje tláčou a finalizuje obligátním řízkem s fritem. Tláčy na pohled nálož. Plátků snad deset. Neuvěřitelně tenkých. Kopice čerstvé cibule. Prý slušný chlebík. Leč tlačenka to není, nýbrž mozaika. Sulcu pomálu. Frity (pod)průměrné a řízek (vele)suchý. Z kýty. Jezevec původně nechce nic. Vůbec nic. Nakonec odevzdaně žádá předkrmový jazyk s jablkovými povidly. Jazyk vyžrán. Jezevec ztrácí zábrany a furiantsky poroučí hřeb víkendové speciální nabídky. Iberijský bůček s kaší s křenem a silným sósem. Křenová kaše výtečná, bůček jako dortík. Tleskáme! Nutno spláchnout. Kořalou. Londýnskou. Zapíjíme standardním Štěpánem 12º. Brutálně destruktivní obžerství. Pokračujeme k mácháči. Staré Splavy. Turnovská restaurace Nad jezerem je na prodej. Za 17 mega. Kterak by trefně glosoval Ivánek Horníků: „To se posrali v kině!“. Zase zavřená, jako vlastně skoro vždycky. Krátká procházka (= veletrapné valení se s funěním) po břehu. Přes Bolku nazpět na žižkaperk. K Sadu. Kde pí. Šárka svůdně stoluje svůdný nedělní jahodový dortík. Odmítnout by slušné nebylo. V noře večer z čiré povinnosti a ze zoufalství vdechnuty dvě krkny s náloží fazolí těžkých jako kamení. Supertěžká noc. Dobře nám tak!

Pivní snob (ZN 42.): 20. máje dostáváme U sadu košt. Prý zmrzlinový kyseláč. Nalitý z letně barevné plechovky 500 ml. Doporučujeme však raději pít z přímo plechu, barva je sračkovitě nevábná. Chuť zajímavá. Jako smoothie. Přesněji nikoli jako, ono se skutečně jedná o pivní smotthie. Pachatelem je varšavský létající pivovar Funky Fluid (přičemž lítači Michal a Karol mají být žijícími legendami polské craftové scény). Světlý atypický pivní nápoj, nefiltrovaný, nepasterizovaný nese název Gelato Ice Cream Royal Orange (alc 5,5 %, EPM 18 %). Složení: voda, ječný slad, pšeničný slad, ovesné vločky, pšeničné vločky, pomeranč, mango, marakuja, laktóza. Pivní styl Ice Cream Sour (resp. Pastry Sour Ale), který má posouvat hranice pivního světa. Vskutku posouvá. Pocucávat v létě jedno coby desert by snad ještě šlo. Pivo to ale není.

Ozvěny Tour 2024 (ZN 81.): Tour de Putyk 2025 se blíží. Nejen přímo v díře přitužily ceny. Mastně. K tomu od 8. 7. dlouhodobá výluka bechyňky. Jezevec tahá hnátu jako Joffrey de Peyrac, veterán Šedý vlk zvažuje neúčast kvůli lázním. Nějak se to kurví ještě před startem. 28. 6. odjíždí na první turnus Fort Dobronice Čahoun. Se širší rodinkou. Čekáme na zprávy. Zprávy docházejí. Prý je na prodej bechyňský Keras. Přitom (snad) ještě funguje. Uvidíme.

Pel-mel ze zrzavého světa (aneb pár pivních drbů a frků, které p.t. čtenářstvu možná unikly): Ke konci roku 2024 bylo u nás evidováno 520 minipivovarů. Pro májové plzeňské U.S. oslavy připravil experimentální pivovar pod značkou Elektrárna nefiltrovaný speciál 10º Indian Pale Lager jménem Veterán. Čtyři dekády existence slavila skupina Tři sestry speciálním ležákem, který kapela uvařila s pivovarem Elektrárna. Skupina Iron Maiden slavila dekád pět. Taktéž pivkem. Iron Maiden's Trooper Beer 12° (alc 4,7 %). Řemeslným pivem s heavymetalovou duší. Pěvec Iron Maiden vytvořil ve spojení s pivovarem Robinsons svrchně kvašený English Ale. Temně zlatá barva, výrazná hořkost, sladové tóny a lehce citrusový nádech. Se stylovou etiketu s legendárním maskotem jménem Eddie the Head. Pivovar Clock se chlubí bezlepkovým pivem z afrického čiroku. Americké pivovary koketují s THC. Rozmach nápojů s obsahem THC souvisí s americkým federálním zákonem o zemědělství z roku 2018, konkrétně s mezerou v tomto zákoně. Nápoje s THC přitom mají často nižší obsah kalorií a cukru nežli alkoholické nápoje a obecně prý nezpůsobují kocovinu. Což má nahrávat dnešním trendům (nejenom) v oblasti wellness. Pěkné (pivní) léto! Dej Bůh štěstí, pane starý!